los přečtené 3152

Myšlenkové mapy 2011, Tony Buzan

zajímavý způsob, jak si uspořádat myšlenky jen malý skeptický dovětek: "efektivní pomůcka" někdy zabere veškerý čas, který má z principu člověku ušetřit pro vlastní práci... celý text

Kam se schoval nůž 1974, Eduard Petiška

nápaditá vyprávěnka s nevtíravým didaktickým záměrem + zvířátko, příroda, kamarádství, rodič, malé hrdinství + krásné kresby

Jak krtek ke kalhotkám přišel 1986, Eduard Petiška

okouzlí děti, které rády zkoumají, jak se co vyrábí + Milerovy kresby, dnes už známé doslova po celém světě

Český Honza 1987, Jiří Horák

tuhle sbírku pohádek jsme někdy na prvním stupni ZŠ četli "povinně nahlas", na Ladovy kresby a tradiční vyprávěnky se nedá zapomenout (jenom teda: nebyla modrá...?)

Mrtvý muž 2011, Bianca Bellová

po delší době jsem zas jednou zkusil Bellovou a zas trefa vedle: nemám problém s hovorovou řečí, cynismem ani vulgarismy, ale s předimenzováním = do krátké novely se autorka pokusila nacpat příliš mnoho témat: každé skandální a zbytečně nadsazené, jakoby na mainstreamovou objednávku: bdsm, procesy 50. let, duševní poruchy, násilí v rodině, manipulace... příběh mně nijak nešokoval, spíš nudil, myslím, že své tyrany si vybíráme sami... celý text

Helgoland: O vzniku a smyslu kvantové teorie 2023, Carlo Rovelli

Rovelliho Helgoland je pro mne událost roku! jako by "relační interpretace kvantové teorie" byla tím pomyslným posledním kamínkem skládanky, po jehož doplnění se mi najednou vyjevil celý obraz a jeho smysl, že jsem z toho večer nedokázal usnout = pokud máte tak jako já problém s teorií paralelních světů, pak doporučuju zamyslet se nad tímto geniálně jednoduchým, neintuitivním pojetím kvantové fyziky, které snad vůbec poprvé "funguje" i pro makrosvět a to není vše, Rovelli vykročí ze svého oboru a fundovaně přesáhne do biochemie, neurologie, matematiky, do historie, lingvistiky i filozofie kolik už jsem četl odpovědí na otázku, co je to vědomí? tak ode dneška už se nepotřebuju ptát!... celý text

Roboti a androidi 1988, Martin Petiška

600 stran a 30 povídek od amerických, ruských, německých, polských, švédských i českých autorů sci-fi žánru o podobách střetávání a prolínání živého a umělého, trocha dystopie, filozofie, napětí, dobrodružství i humoru: stroj z pohledu člověka - člověk z pohledu stroje - člověk se stává strojem (kyborg) - stroj se stává člověkem (android) povídky z šedesátých let a zírám, jak vizionářské... představa internetu i umělé inteligence mi vyrazila dech + samozřejmě skvělý Asimov + objev Börje Crona a jeho povídka Muž budoucnosti (1982) neprávem zapomenutá kniha, doporučuju... celý text

Možná že odcházíme 2004, Jan Balabán

jako bych četl Čepovy povídky, jen o třičtvrtě století novější - snovost, melancholie, uplývání, zahledění, tichá bolest a malá, malinká každodenní křivda; odněkud z hloubky křesťanská pokora, odevzdání se a smíření krátké texty jsou jak vytržené z širšího celku, zdánlivě nezačínají ani nekončí, jako když člověk přijde do kina po začátku filmu a odchází ještě před koncem - zapamatuje si dojem, motiv, náladu, upoutá ho zajímavý detail, ztotožní se s nápaditě popsaným detailem, ale těžko jej zachytí a obtiskne do paměti nejvíc se mi líbila povídka Hořící dítě - zprostředkovala mi onu vzpomínku na dobu raného dětství, kdy jsem ještě neuměl číst... celý text

Nebezpečný svět kalorií - joulů 1984, Rajko Doleček

Rajko Doleček byl před listopadem vlastně první "mediální" hvězdou popularizující zdravý životní styl, někdy koncem 70. let běžel v televizi jeho seriál o hubnutí a celý národ ho se zájmem sledoval (nedovolím si posoudit, zda a jak úspěšně se i Dolečkovými radami řídil) tuto knihu jsem v době vydání se zájmem studoval (tabulky, tabulky, grafy, juj!), protože tehdy pojmy jako kalorická hodnota potravin, makroživiny či hormonální změny zněly tak nepřístupně vědecky až metafyzicky... samozřejmě že výklad je limitován dobovým stupněm poznání, nicméně Doleček (přes všechny osobnostní rozpory) byl studovaný endokrinolog, což se o dnešních "stravovacích koučích" rozhodně tvrdit nedá, a z erudovaného pohledu lékaře myslím že jasně a přehledně vyložil fakta o tom, jak "nedržet zázračné diety", ale jak přemýšlet o stravování a jak změnit životní styl (a to bez propagace komerčních produktů na hubnutí)... celý text

Babinec 1990, Zdeněk Šmíd

útěšné čtení zejména pro učitele prokletím knihy je rok vzniku a vydání - školství patří k jedné z prvních oblastí, kde je změna režimu ihned patrná - přesto však vždy a v každé době zůstává mnoho procesů a vztahů konstantních (vlezdoprdelismus, protekce, bossing, byrokracie a lidská blbost) "ústní zkoušení je pochybný rituál, nepřirozená forma komunikace mezi vyučujícím a žákem, během níž ten z nich, který to ví, dělá, že to neví, zatímco ten, který to opravdu neví, předstírá, že to ví"... celý text

Ostrov 2014, Roy Jacobsen

Jakobsenův vypravěčský styl a jeho chladně věcné líčení tvrdých životních podmínek rodinného klanu rybářů a pastevců na civilizaci odloučeném norském ostrůvku mě pohltil od prvních stránek tak, že jsem se hned vydal shánět celou tetralogii doporučuju, zvláště pokud vám hoví vypravěč, který ponechává emoce výhradně na čtenáři... celý text

Co žere vesmír? - A jiné kosmické otázky 2023, Paul Davies

srozumitelný, přehledný, názorně podaný, snadno pochopitelný a střízlivý výklad základních 30 otázek spjatých s počátkem, vývojem a možnými budoucnostmi vesmíru, se zastávkami v částicové fyzice, OTR a modelech časoprostoru; Davies se nebojí nechávat mnohé z nich otevřenými anebo pokládat další, neprosazuje pouze své hledisko a přesvědčení, nabízí různé možnosti (černé díry, červí díry, temná hmota, temná energie, šipka času, pátrání po bio/technosignaturách atd.) přístupné i pro první seznámení s tématem, doporučuju... celý text

Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe 2022, Fannie Flagg (p)

překvapení, že kniha byla napsána na konci 80. let, a teď se z komentářů níže dozvídám, že byla dokonce v následujících letech zfilmována, to jsem úplně zaspal, po knize jsem sáhl náhodou v knihovně nejen díky atraktivnímu názvu, ale i díky promyšlenému vizuálu a pečlivé grafické úpravě Jana Šavrdy z vyprávění na mě dýchla nezaměnitelná atmosféra 30. let amerického Jihu (Alabama), takže mohu jen litovat, že nedokážu rozklíčovat víc dobových reálií a narážek (spoustu vtipů je bohužel ztraceno v překladu, třeba koule - míčky - varlata - Ball...); velmi krátké kapitoly přeskakují v čase a místě (příběhy komunity ve Whistle Stop od 20. do 60. let se střídají s retrospektivním vyprávěním, vzpomínkami stařenky, roku 1986 dožívající v pečovatelském domě, jímž naslouchá Evelyn) a jsou prokládány dobovými komentáři z místních novin a žurnálů, takže se příběh čtenáři skládá z různých úhlů pohledů několika jeho aktérů pokud se vám stejně jako mně příčí sentimentální a sluníčkové happyendy, přestaňte číst tak ve 3/4 knihy, jakž takž jsem přešel dobové nelogičnosti (všemi respektovaný lesbický pár i s dítětem, navíc hájící práva černochů, ve 30. letech a na nábožensky založeném venkově?), nevěrohodné charaktery, jasně vymezené, ploché a bez vývoje i tendenčnost vyprávění (feministky, černoši, homosexuálové, postižení či zmrzačení jsou vždy jasně pozitivní a ve všem dobří, obětaví a spravedliví, zejména proti hrůzným činům a aroganci bílých heterosexuálních mužů), ale ten Evelynin "motivační" konec to úplně zabil... nicméně jako oddechovka pěkné a teď jsem ještě odborník snad na všechny americké sladkosti, i když teda ani jedno jídlo ze závěrečného receptáře bych ve svém věku asi nestrávil, ó žlučníku, proč do všeho lejou ten kukuřičnej sirup?... celý text

Národní opruzení 2023, Karolína Zoe Meixnerová

opravdu jsem se snažil a ještě tak v první třetině knihy autorce fandil, že po nedobré nonfikci (Hysterie) zvládne historickou novelu (Opruzení), ať už anotace i předmluva plave v literární teorii sebevíc, ale v okamžiku, kdy autorce dojdou zdrojové texty (učebnice, možná Lenderová?), stává se z popularizace národního obrození (humorný název nemá žádnou souvislost s dějem, je jen prodejní) špatná fanfikce (ale i na tu je to blbé) a ukazuje se, že autorka neumí vystavět příběh a udržet děj (přechody mezi zdroji, citáty, parafrázemi a vlastním vyprávěním nejsou stylisticky vybalancované) pominu fakt, že autorka udělala z Nerudy pouličního kapsáře, z Havlíčka alkoholika a z Tyla debila, ale pokud se zaštiťuje "skutečností ve fantazii", tedy fiktivním dějem s reálnými postavami, kulisami, proprietami a reáliemi, pak se v příběhu z Prahy let 1845-1848 nemůže např.: - číst harlekýnka - pít čaj (ten se prodával nanejvýš v lékárně) - mluvit o Darwinově evoluci - objevit nápis "rum" - používat kulma - ležet na matraci - koupit krabička sirek - pomáhat ženě do kabátu - nazývat se gentlemanem - nechat se zpodobit karikaturistou na Karlově mostě - sestrojit a používat gilotina ad. nebudu dál vypočítávat časové lapsy (v popisech se autorka bohužel často mate s 90. lety 19. stol. nebo s první republikou), reálie si dnes dokáže dohledat na wikipedii každé malé dítě, a že to jde, napsat historickou detektivku ze "staré Prahy" - a to i jako vtipnou parodii, dokazují romány Stančíka nebo Urbana (viz) druhá polovina knihy je násilně a bez invence propojovaný kulturní mišmaš, který v hlavních motivech připomene fenomény jako Harry Potter, Rychlé šípy, Indiana Jones či Ospalá díra; avizovaná detektivka se nekoná (zápletka není vystavena, pátrání se podobá RPG hře a rozuzlení přichází jako deus ex machina a nemá logiku); nad scénou pokusu domažlických měšťanů o znásilnění Boženy Němcové, jež překazí Havlíček, aby se následně s Němcovou vyspal, by se rozesmál i Nietzsche (žena, která nechce být znásilněna, nezná svou vůli) a připomněla mi "romantické" scény z filmů o Angelice takže závěrem: popularizace historie se dá dělat dobře i vtipně, ale Národní opruzení jen dále a více rozvíjí a podporuje stereotypy a klišé, které se domnívá bořit... celý text

Češtinářky 2022, Veronika Valíková

ukažte mi je, ukažte mi ty geniální studenty elitních (rozuměj soukromých) křesťanských gymnázií, kteří po "zážitkové" výuce literatury (rozuměj interpretace díla vedená pouze osobními dojmy a zkušenostmi bez znalosti dobového kontextu a literární teorie) a se znalostí pouhých 20 vybraných knih k maturitě (víc by chudinky nezvládly přečíst) dokážou najednou hodiny a hodiny komparovat domácí i světovou četbu, sem s nimi!!! autorka si pro vyhejtování nejen této metody výuky literatury, ale i třeba celostátních maturit (jasně, chceme soukromou, aby nám do toho nikdo nekecal) zvolila antihrdinku, stárnoucí učitelku a hysterickou stalkerku, která vidí svět černobíle po vzoru oblíbeného Tolkiena: kdo se mnou nesouhlasí, ten je zlý, hloupý, tlustý a ošklivý (doslova, viz popisy záporných postav), kdo vrká v mém rytmu, ten je krásný, milý, vtipný a držím mu palečky (taktéž doslova, viz popisy kladných postav); přestože pedagogicky vede několik tříd mladých dospívajících osobností, sama ještě nedospěla: nedokáže komunikovat s rodiči, manžela odkopla, obklopuje se kamarádkami, které jí pouze chválí a podporují, a svou labilitu už roky vyvažuje pravidelnými středečními návštěvami gynekologa a svého dřívějšího porodníka, jemuž přezdívá Čaroděj a na němž je citově závislá; literaturu vyučuje tak, že vybere studentům texty, v nichž se sama poznává, a pak nechá děti s jejich dosavadními životními zkušenostmi dumat nad nesmrtelností chrousta; to nechcete... fakt ne metoda výuky nemá být buď - anebo, černá - bílá, dobré - špatné; student se má seznámit se všemi přístupy a k interpretaci textu mu nestačí dovednost číst, ale potřebuje i znalost kontextu a reálií a také zkušenost s dalšími texty pokud má kniha ambice alarmovat veřejnost, že s novou koncepcí výuky, ale i maturity, přijímacích řízení, podoby závěrečných prací atd. jsme nehorázně zaostali a výsledek stále v nedohlednu, tak příště více argumentů a méně slz... celý text

Čtvrtý věk 2022, Byron Reese

už jsem si zvykl na "americky ukecaný" styl popularizace vědy, ale i tak pro mne je Reeseho Čtvrtý věk velkým zklamáním: proč vychází esejistické výklady o umělé inteligenci staré víc jak 5 let, když na poli UI dochází k inovacím v rámci měsíců? to není to nejhorší, nejvíc mi vadí, že v textu chybí jakékoli odkazování na původ, zdroj a stáří uváděných údajů, v knize není ani rejstřík, ani soupis literatury, nic; odkud se berou všechna ta čísla a procenta, přepočty HDP a další statistická data a z jakých let pocházejí? vysvětlovat, z čeho se skládá vesmír, pouze pomocí antických filozofů? stavět proti sobě vždy dvě alternativy (monista x dualista) a nic jiného? a věty začínající slovy "vědci zjistili", "někteří odborníci se domnívají", "jeden známý expert řekl" atd. by se v odborném pojednání skutečně objevit neměly... Reese jakoby od stolu vymyslel další z mnoha třídění a periodizací (konkrétně na 4 věky, charakteristické novou technologií, která změnila svět: oheň - zemědělství - kolo a písmo - robot a umělá inteligence) a šmahem vysvětluje tisíce let vývoje člověka, výklad je velmi zobecněný, až natolik, že neodpovídá skutečným historickým poznatkům, vůbec nebere v úvahu různé kultury a odlišné podmínky, ani prastaré, ani současné, jeho rozhled je úzce vymezen angloamerickým světem, jako by vše o Evropě a Asii znal jen z jedné středoškolské učebnice dějepisu spíše než o UI Reese medituje o duši, vědomí, prožívání, svobodné vůli, bohu a nové definici humanity, závěr je rozjásaně optimistický, jak lidstvo všechno zvládne a jak se bez válek, hladomoru a smrti pozvedne do závratných výšin je to čtivé, ale tak na úrovni hobby magazínu nebo vzdělávacího pořadu na nedělní dopoledne... celý text

Autoatlas ČSSR 1972, kolektiv autorů

taky se tohoto stařičkého autoatlasu, který v zimě vlhnul a v létě zase šisoval v našem trabantu, nedokážu zbavit, i když jsou to dnes už jen "mapy neexistujících světů"... celý text

Pohádka z cukřenky 1987, Masaičiró Anno

geniálně promyšlená zábavná a naučná knížka, která roste s dítětem: první, obrázková část je určená předškolákům, druhá, "puntíkovaná" část malým školákům, kteří už umí trochu operovat s čísly; neznám lepší pomůcku pro rozvoj matematického a logického myšlení, která dítě opravdu zaujme tak, že se ke knize znovu a znovu vrací Pohádka z cukřenky je jasným důkazem, že "zábavná" věda nemusí být jen komiksové pitvoření s cool hláškami tip pro rodiče, co čtou s dětmi: tahle matematická "pohádka" se dá taky výborně předvádět s různými předměty (mince, zrnka čočky, šroubky atd., ale u nás doma ovšem jasně vítězí lentilky nebo gumoví medvídci)... celý text

Partyzán 2020, Ivan Jemelka

Jemelka užívá méně obvyklý typ vypravěčů, zatímco v krátkých prozaických obrazech volí postavy ze sociální periferie a v povídkových cyklech děti a dospívající, tak hrdinkou románu Partyzán je žena s nízkou inteligencí, navíc neustále svázaná péčí o mentálně postiženou dceru (všichni tito vypravěči tedy stojí nějakým způsobem na okraji, jsou vyděleni z hlavního dění a událostem spíše přihlížejí, než aby do nich sami aktivně zasahovali) od omezených možností, jak může Anka světu porozumět a jakými slovy jej dokáže popisovat, se také odvíjí zvláštní způsob vyprávění: spletitý životní příběh zneužitého dítěte na konci druhé světové války a jeho letmé, jakoby neuvědomělé střety s totalitním světem v dospělosti; naivníma očima vnímané, a proto často nepochopené další zneužívání dalšími mizery a prospěcháři v mnoha variacích od padesátých do sedmdesátých let v Československu... celý text

Umění a kýč 2000, Tomáš Kulka

Kulkovo pojednání o kýči a o hodnotě umění obecně poskytuje čtenáři mnoho podnětných tezí a názorů k diskusi, to nezpochybňuji, ale sám jsem se během čtení - ač jsem se fakt snažil - nedokázal naladit na Kulkův způsob uvažování, ne že bych neporozuměl jeho argumentaci, ale prostě na něj nedokážu přistoupit: Kulka odmítá relativismus, tzn. považuje estetickou hodnotu (taky krásu, ošklivost apod.) za vlastnost předmětu, jakousi konstantu nezávislou na různosti vnímajících (a tedy hodnotících) subjektů, dobovém paradigmatu (doba, místo, kultura) ad. k tématu kýč doporučuju spíš eseje a studie Umberta Eca, nicméně s Kulkou pak lze srovnávat... celý text