ludek.n přečtené 3088

Prokletá věž 2020, Michaela Merglová

V ljanarském zločineckém podsvětí se rozhořel boj o post krále zlodějů. Zdá se, že nejrozumnějším nápadem je zmizet někam pryč, k tomu je ale potřeba peněz. A největším zlodějským ternem by mohla být čarodějná věž, obestřená legendou o zlatém pokladu. Michaela Merglová se do svého vyprávění vrhla doslova po hlavě a myslím, že české fantasy ostudu rozhodně nedělá. Sem tam se nějaká ta kostrbatost a nevypsanost samozřejmě objeví, ale zase až taková hrůza to není a příběhu to rozhodně neubírá na přitažlivosti. Krvavá a násilnická linka si tu jde ruku v ruce s duchařinou a tajemnými záhadami. V labyrintu věže je ukryt potenciál, a přestože není plně využit, klidně bych si ho dokázal představit v seriálu o Indiana Jonesovi. Postavy románu jsou příjemně vitální a byla by chyba nad nimi mávnout rukou. Ani moc nevadí, že polovinu doby stráví zpytováním svědomí, ale ty stále dokola se opakující zamilované retrospekce bych výrazně zkrátil, pokud bych je úplně nevyhodil. Finále zato Merglová zvládla znamenitě, bez zbytečného sentimentu a pochlebování celebritám. Času stráveného s Prokletou věží rozhodně nelituji.... celý text

Vzpomínky stínů 2013, Kalayna Price

Nekrosem otřásá série záhadných sebevražd. Čarodějka a vyšetřovatelka Alex Craftová hledá původce, který dokáže dohnat lidi až na samou hranici mezi životem a smrtí. Kalayna Price se ve třetím pokračování dobrodružství ze světa stínů zaměřila více než kdy dříve na příběh samotný a knize to nad očekávání prospělo. Najednou tu máme sevřenou, napínavou a vzrušující detektivní linku, která se neohlíží napravo ani nalevo, ale míří přímo vpřed. Magie a tajemno jsou stále všudypřítomné, ovšem neřešíme kdo, kde, s kým a za koho kope, nýbrž si zcela vážně a bez legrace hrajeme na kočku a myš se samotným zlem. Že to nevydrží a znovu se to rozplizne do přebíhání od čerta k ďáblu (respektive z Faerie ke smrťákovi) je možná největší tragédií této knihy. Je to jako narazit v plné rychlosti do kamenné zdi. Dámy prominou, že mi bloumání po Faerii s vražedným milencem po boku přijde nudné a vášnivá noc s panem „Božským“ prostě nezaujme tolik, jak bylo nejspíš zamýšleno. Spíše mám pocit, že mi pusu zalepila cukrová vata z pouti, která tady plní funkci nikotinové náplasti. Šok, který jsem utrpěl z prudkého zabrzdění, už nenapravilo ani finále, které se sice pokusilo obnovit ztracenou důvěru a vrátit vše do původních kolejí, ale podařilo se mu to už jen z poloviny tak dobře, jako se vyprávění na začátku rozběhlo. Nicméně přiznávám, že palmová ratolest tentokrát utekla autorce jen o vlásek.... celý text

Tanec stínů 2013, Kalayna Price

Majitelka detektivní agentury Mluvčí za mrtvé Alex Craftová se ještě ani nevzpamatovala z posledního případu, a už na ni čeká nové smrtelné nebezpečí. Má- li mu čelit a odvrátit hrozbu, bude muset projít hned několika rovinami bytí a světy, které k ní nebudou jen přátelské, ale budou vyžadovat veškeré její umění, sílu a vědomosti. Kalayna Price se ani na okamžik nevzdaluje modelu, který představila v předchozím díle Čarodějky stínů, jenom snad ještě více zaplétá osnovu příběhu a rozhazuje sítě do větší šířky. Zkoumání různých světů knize přidalo na atraktivnosti, na druhou stranu je to konání trochu samoúčelné, neboť z něho nevyplynou žádné výsledky a vlastně ani neovlivní nic v jádru vyprávění. Hezké navenek, prázdné uvnitř. Podobné je to koneckonců i se vztahy hlavních protagonistů. Klouže se po povrchu a chraň bůh vytáhnout nějaký těžší kalibr. Alex Craftová ovládá mocné magické síly, nechává si je proniknout do poslední vlásečnice těla, poznává je, vnímá je a promýšlí jejich použití, ale když přijde na kontakty s živými tvory, zapíná autoimunitní systém. Soupeření mezi Falinem a Deathem je spíše než ohňostrojem vášní, prskavkou dětské hry „padni, seš mrtvej!“. Sedmihlavá hydra je spíše k smíchu, lépe na tom nejsou ani tři barevní draci. Je tu spousta věcí, které se míjejí účinkem, a tak mi Tanec stínů více než co jiného připomíná pouťovou atrakci.... celý text

Čarodějka stínů 2012, Kalayna Price

Čarodějka stínů s licencí na detektivní služby Alex Craftová se připletla k případu sériových rituálních vražd, při nichž si pachatel jako své oběti vybírá ženy s jistým mimořádným nadáním. Netrvá dlouho a Alex se stává ústřední postavou všeho dění. Kalayna Price dala dohromady něco málo z detektivky, gotiky, hororu, přimíchala mystické prvky a urban fantasy, do akce poslala duchy, stíny mrtvých, čarodějky, drsné agenty a záhadné fae, celé to protřepala, ozdobila hrstí sexu a lechtivých scén a takto to pak servíruje svým čtenářům, nebo možná přesněji mladým čtenářkám. Ty si totiž všechny ty vztahové zákruty a pánevní dovádění užijí spíše, než mužská část populace, která se nad vypracovaným hrudníkem Falina Andrewse pravděpodobně jen ušklíbne. Přes všechnu autorčinu snahu o eleganci a spád se mi zdálo, že vyprávění kulhá na obě nohy, nápady jsou nedotažené, výrazové prostředky chudé a že celou strukturu drží pohromadě snad jen ty duše mrtvých. Jakoby si Kalayna Price vůbec nerozmyslela, co si s věcmi a událostmi, které do svého příběhu zahrne, počne, jak je zužitkuje a vygraduje. Proto má člověk při čtení jejího románu často pocit, že tápe (a to nejen on sám, ale i postavy, účastnící se děje), že mu unikla nějaká významná podrobnost (neunikla, autorka ji prostě jenom nezmínila) nebo že zápletka postrádá pointu (nejspíš se zapomnělo, že by jí vůbec měla mít). Číst se to dá, ale hitparáda to není…... celý text

Vermontské psycho 2018, Jennifer McMahon

Jaké tajemství se skrývá za zdmi chátrajícího Tower Motelu, a především jeho záhadného 29. pokoje? Jennifer McMahonová bezpochyby dokáže dát svým románům onu pověstnou hitchcockovskou atmosféru, ovšem v případě Vermontského psycha tak dlouho váhala se zapnutím čerpadel, až se motor zadřel. Jeho opětovné uvedení do provozu si vyžádalo tolik úsilí, že nakonec nezbyl dostatek energie na to, aby se z tohoto záslužného činu člověk těšil. Příběh se topí ve všech těch sourozeneckých smyčkách, odkazech a náznacích (minulých i současných), až je nutkání hodit mu záchranný kruh téměř nesnesitelné. Asi to mělo být napínavé, postupně gradované vyprávění, ale mně to přišlo jako nekonečně dlouhé přešlapování na místě, a pak v závěru, když jsem se konečně dočkal poskládání všech ingrediencí do jednoho celku, bleskový skok o tyči. Hop a je konec. Že je to mrazivé, temné a podmanivé? Tak to ani omylem. Možná tak vlažné, vláčné a neurážející. Jennifer McMahonovou mám zařazenou poměrně vysoko v žebříčku oblíbenosti, ale příběh z Vermontu jí teď trochu pokazil skóre.... celý text

Stínozem 2020, Peter Straub

Spoluautor Stephena Kinga na hororově laděných fantasy románech Talisman a Černý dům se ve Stínozemi představuje jako tvůrce stejně tajemných a hrůzostrašných světů, jaké jsou vlastní jeho kolegovi. Na rozdíl od něho však nepracuje tak pružně s psychologií postav ani s prostředím. Ve vyhrocených situacích, kde je King zcela osobitě přirozený a bravurně vás provede labyrintem nástrah, se Straub pachtí a uměle a velkohubě se snaží vzbudit pocity, které vás mají ohromit a vystrašit, ale díky obludné fabulaci se ve skutečnosti děje pravý opak. Zmatené dialogy a snové světy tomu pak nasazují psí hlavu. Všechno je jakoby utopené v mlze a nikde není žádný pevný bod, kterého by bylo možné se zachytit. První polovina knihy z Carsonské střední školy tak vyznívá neskutečně hluše a prázdně, přes všechny zakomponované vzruchy je to ve své podstatě zamaskovaná nuda. Až s příchodem do Stínozemě Colemana Collinse se to pohne „správným“ směrem a Straub vydupe ze země alespoň trochu strašidelnou atmosféru a nějaké to napětí. Jenže než se tady stihnete rozhlédnout, už je tu zase ono nicneříkající mlácení prázdné slámy zleva, zprava, zespodu i svrchu. Možná tu na začátku byla zajímavá myšlenka, potencionálně hodnotný nápad, solidní zápletka, ale všechno se to nakonec znovu utopilo v moři slov a v bezcílném chození sem a tam.... celý text

Tanec s Ježíšem 2000, Gardner Dozois

Gardner Dozois je možná uznávaný více jako editor nejrůznějších antologií z oblasti science fiction a hororu, než jako spisovatel. Jeho cit pro výběr povídek je přitom mimořádně vytříbený a člověk občas nestačí žasnout, jaké skvosty dokáže najít a vytáhnout na světlo světa. Sbírku Tanec s Ježíšem jsem proto bral do rukou s vysokým očekáváním a nulovou představou, co se na mě chystá. Byl a nebyl jsem zklamán. Čtrnáct povídek, které se v tomto výběru představují, spíše než nové světy, otevírají všechny ty skryté pocity, strachy a touhy uvnitř nás samotných. Často je to postapokalyptické prostředí, které utváří lidské jednání (Ranní dítě, Milosrdenství, Usmiřovatel), případně jsme na samotném jeho prahu (Zvláštní ráno, Pouta moře, Après moi, Jedna ne cestu). Jindy nic nenasvědčuje zkáze, a přesto se nám o procházce růžovou zahradou může jenom zdát (Pozvání na večeři, Mezi mrtvými, Klid duše, Sen o polednách). Dozois píše prostě, čistě, kultivovaně, s rozmyslem a bez bombastických efektů. Úžasné jsou jeho happy endy, většinou totiž do poslední chvíle (odstavce, v několika případech dokonce i věty) netušíte, do jakých propastí se dané vyprávění zvrhne. Někdy to nezafunguje (Tanec s Ježíšem, Učedníci) a jindy zase nedojde ke spojení. Ale dokud tu budou kousky jako Zvláštní ráno, budu Dozoise jako spisovatele vychvalovat až do nebe.... celý text

Wolverine (kniha 06) 2015, Larry Hama

Wolverine v plné síle, zabijácké náladě a s téměř neustále vytaženými drápy a vedle něj malá, na jazyk si šlapající holčička Elsie-Dee, robotický dvojník, maniakální taťka Sabretooth, divoký Noční lovec, odporný Masq se svými věrnými Morloky, po zuby ozbrojený Cable, precizní Nick Furry, oplzlý Linus, chladná lady Deathstrike a hodně naštvaná Emma Doolinová - to jsou hlavní účinkující v dobrodružné sérii scénáristy Larryho Hamy. Deset sešitů se dvěma flashbacky (Moře neviňátek od Petra Davida a Hamův Den pod psa) tvoří sice souvislý příběh, ale malinko mu chybí koncovka. I přes tento handicap se jedná o tvrdou akční jízdu, kde chvíle na odpočinek je právě jen v již zmíněných dvou retrospektivách. Jinak se jede s plně sešlápnutým plynovým pedálem a vytaženými drápy. Jedná se doslova a do písmene o masakr, jehož dynamiku podporuje i výtvarník Marc Silvestri svou rozpohybovanou kresbou. Nekolorovaná verze má nicméně jeden zásadní problém - panely jsou narvány až po samý okraj a místy jsou proto nepřehledné, někdy vlastně ani nevím, na co koukám. Na jednu stranu strhující a omračující, na druhou zmatené a roztříštěné, hnané až za hranu schopnosti vnímat a pojmout všechno to, co se na vás valí.... celý text

Secret Avengers: Mise na Mars 2015, Ed Brubaker

Tým pro jemnější a nenápadnější práci, pro boj ve stínech proti utajeným hrozbám všech velikostí a podob - to jsou Secret Avengers, stvoření v roce 2010 scénáristou Edem Brubakerem a kreslířem Mikem Deodatem. Do jejich čela pánové postavili prvního Captaina Ameriku Steve Rogerse, jehož velení svěřili dalších osm superhrdinů včetně takových jmen jako Natasha Romanovová alias Black Widow, doktora Henryho McCoye neboli Beasta či Marca Spectora známého jako Moon Knight. Že jim to spolu funguje o tom žádná. Příběh o třech korunách moci, které otevírají Propast a probouzejí Nejtemnější dítě, je ponurý, záhadný a je v něm spousta utajování. Skupin, majících zájem o koruny je povícero a není na první pohled jasné, o co které z nich jde a v čem všem má která z nich prsty. Samotná mise na Marsu je ovšem natolik strhující, aby přebila případné výhrady k zbytečné spletitosti vztahů a zájmů. Zvláště, když se ocitla v rukou tak fenomenálního výtvarníka, jakým je Mike Deodato. Jeho kresba je prostě parádní, jak v detailech, tak v celkové kompozici. Žádné dvě stránky nejsou stejné, pořád se něco děje, pořád se něco mění. Ani se nenadějete a jste na konci, kde vám ještě na rozloučenou Ed Brubaker pořádně zamotá hlavu.... celý text

Thor: Příběhy z Asgardu 2016, Stan Lee

Příběhy z Asgardu jsou pětistránkové doplňky originálních příběhů v sešitech Journey Into Mystery vol. 1 a Thor vol. 1, vycházejících v letech 1963-1967. Stan Lee a Jack Kirby se v nich pustili do oživování starověkých severských mýtů, prozkoumávání legendární historie a transformace asgardských bohů do marvelovského vesmíru. Vedle Thora, Odina, Lokiho a strážce duhového mostu Heimdalla se tak objevili ledoví a bouřní obři, drak Fafnir, ohnivý démon Surtur, strážce lesa Sigurd, bohyně Iduna, královna létajících trollů Ula, jednooký strážce Ogur, nebo bohyně smrti Hela. Nechybějí samozřejmě ani statečný Baldur a trojice Thorových společníků: elegantní Fandral, pochmurný Hogun a nenasytný Volstagg. Jestliže na začátku se jednalo o skutečné jednoaktovky, s postupem času dostávaly příběhy hloubku a přelévaly se z jednoho sešitu do druhého. To částečně zmírňuje častý problémem souborných vydání, a totiž jejich monotónnost (jedna dějová zápletka opakovaná zase a znovu v každém dalším pokračování). Co funguje s měsíčním odstupem, se může zajídat, čteme-li všechny díly pohromadě v jedné knize pěkně za sebou. V Příbězích z Asgardu je to o to markantnější, že tady je těch kapitol celkem 49 a číst po třiatřicáté velkohubé Volstaggovo chvástání, nebo po pětadvacáté Asgarďané do boje je únavné a frustrující.... celý text

Thor: Znovuzrození 2013, Joseph Michael Straczynski

„Nejsou bohové, kdo rozhoduje, jestli člověk existuje nebo ne… je to člověk, kdo rozhoduje, jestli existují nebo neexistují bohové!“ Skvělá myšlenka pro zasmušilý příběh o hledání a osamělosti. Thor zničil věčný koloběh Ragnaroku, koloběh zrození a umírání Asgarďanů za cenu nekonečně velké oběti. Nyní je povolán, aby obnovil zašlou slávu severských bohů a znovu vystavěl a zalidnil město na konci duhového mostu. Tohle opravdu není akční komiks, i když sem tam nějaká ta bojůvka se tady také najde. Nicméně Straczynski nevypráví o bitevní slávě, která se bude připomínat v legendách na věky věků, on vypráví o touze žít, být a milovat, o nalezení ztraceného ráje a přátel a lepšího místa pro přetřásání všech těch slavných historek, v nichž se vyznamenali praví hrdinové. Zrození se dá pojímat buď jako úžasná nonkonformní zábava, nebo jako hloubavá myšlenková studie o přístupu k životu, byť nám ji předkládá sám bůh hromu. V obou případech to funguje až překvapivě dobře. Svůj lví podíl na tom má i parádní kresba Oliviera Coipela, která k vyjádření pocitů, emocí a postojů ani nepotřebuje mnoho slov. Chyběl mi snad jen návrat bojovnice Sif, a tak mě otevřený konec malinko zklamal.... celý text

Thor: Poslední Viking 2014, Walter Simonson

Dva příběhy z pera Walta Simonsona. V prvním bojuje Thor po boku Beta Ray Billa za záchranu jeho lidí, prchajících před démony z jiné dimenze, ve druhém se pak Thor po boku posledního Vikinga utká se znovu povstanuvším drakem Fafnirem přímo v ulicích New Yorku. Na pozadí těchto dvou vyprávění navíc kontinuálně ubíhá linie výčitkami sužovaného šlechetného Baldera. Simonson se přitom sám samojediný postaral jak o scénář, tak i o kresbu, a v obou případech odvedl skvělou práci. Příběhy jsou dobře vyvážené, žádné zběsilé tempo od jedné krvavé mrtvoly ke druhé, přesto v sobě mají potřebné napětí a neoddiskutovatelné charisma. Když se objeví Odin, je to božsky monumentální, když naopak promluví Asgarďanka Sif srdce hrdých válečníků jihnou, přestože její souboj s trpaslíkem Throggem má všechny parametry drsné podívané. Kresba klasická, ale velmi dobře zacílená a přehledná. Proměna Thora v Sigurda Jarlsona naprosto dokonalá (ani Superman by ho nepoznal). V rámci Ultimátního komiksového kompletu máme k dispozici barevně remasterované vydání, a je to na něm rozhodně poznat. Steve Oliff si za svůj citlivý přístup k originálu určitě zaslouží potlesk a obdiv. Bavil jsem se celou dobu, takže za mě palec nahoru.... celý text

Fantastic Four: Rozhodná akce 2014, Mark Waid

Souboj mezi Fantastic Four a Dr. Doomem neskončil pro nikoho bez vážných následků. Victor von Doom skončil v pekle, království Latvera je bez vládce ohrožováno svými sousedy a Fantastic Four i když navenek stále vypadají jako tým, uvnitř to pořádně skřípe a Reed Richards se pro tuto chvíli rozhodl jet po své vlastní koleji. Problémy se do Latvery hrnou ze všech světových stran a je úžasné, jak mistrně a zkušenou rukou je Mark Waid kočíruje. Příběhová linie je pořádně sevřená a soustředěná na základní reálie, nikam neodbíhá ani se nekroutí po kdejakých odbočkách, nýbrž si jde přímo a neochvějně za svým. Nic to neubírá na působivosti, spíše naopak. Je to komplexní příběh a nápadů mají autoři na rozdávání, jak scénárista Mark Waid, tak oba kreslíři Howard Porter (nakreslil prvních šest sešitů) a Mike Wieringo (nakreslil zbylé tři sešity). Všechny ty temné emoce (protože veselo tu rozhodně není a svůj pověstný humor ztratil snad i modrooký Thing, o Reedově frustraci ani nemluvě) zpod jejich tužek doslova odlétávají a vlévají se do nejúžasnějších panelů, jaké jsme kdy měli možnost v cyklu Fantastic Four vidět. Ostatně i finálové rozuzlení je dostatečně originální a překvapivé, aby člověka povzneslo nad rámec obyčejného vyprávění.... celý text

Fantastic Four: Nemyslitelné 2014, Mark Waid

Reed „Mr. Fantastic“ Richards si nikdy nepomyslel, že bude-li chtít zvítězit nad protivníkem a zachránit svou rodinu a přátele, bude se muset vzdát svého analytického vědeckého myšlení a věřit na kouzla a čáry. Strašlivý Dr. Doom totiž tentokráte útočí právě jimi a nezastaví se před ničím. Nic mu není svaté a v honbě za úspěchem neváhá vztáhnout ruku ani proti malým dětem. Mark Waid napsal fascinující příběh, který se dokázal v míře více než obvyklé vyhnout většině komiksových klišé. Tím, že do centra bezcitné šarvátky zasadil dětské postavy (navíc ne jen tak ledasjaké, ale hned Valerii a Franklina Richarsovy), vytvořil z nich klíčové elementy a nechal je prožívat všechno okolní běsnění, vnesl do vyprávění lehký závan skřítkovství. Na nějaké cukrbliky a veselé hrátky s čerty ale hned zapomeňte. I přes výše uvedené se tu totiž odehrává jedno z nejtemnějších a nejdrsnějších dobrodružství FF univerza. Připočteme-li exkluzivní, přesnou a ostrou kresbu Mike Wieringa (potažmo Casey Jonese v dvoudílném doplňkovém příběhu Páté kolo), která celému zápasu Fantastic Four s Dr. Doomem dává nezapomenutelnou vizuální podobu, není od věci použít klasické zvolání: „Jen houšť a větší kapky.“... celý text

Fantastic Four: Soudný den 2016, Stan Lee

Soudný den přímo navazuje na jinou knihu Ultimátního komiksového kompletu, a to Příchod Galactuse. Tam, kde jsme Fantastic Four v posledním sešitě tohoto výběru opustili, tam nyní pokračujeme plynule dalším dobrodružstvím našich čtyř hrdinů. A začínáme pěkně ostře, neboť se nám poprvé v premiéře představuje dědičný náčelník Wakandy T´Challa alias Black Panther, který si členy Fantastic Four spletl s lovnou zvěří. Hned poté, co si obě strany vyjasní své postoje a usmíří se, už na dveře klepe další nebezpečný protivník Klaw - pán zvuků. Trumfnout ho může snad jen vládce království Latvera Dr. Doom, jenž Silver Surferovi uzmul jeho kosmickou sílu a díky tomu má konečně prostředky splnit si svůj sen: ovládnout svět. Kromě toho samozřejmě pokračuje linie s Black Boltovými Nelidmi a svou polívčičku si přihřeje i Sandman s Wizardem. Děje se tu toho opravdu spousta a vyprávění občas připomíná opičí překážkovou dráhu. Jedna sekvence střídá druhou a my mezi nimi skáčeme jako splašené jojo. Sem, tam, jako na střelnici. Přihlaste se, komu se z toho kolotoče nezatočila hlava. Tím spíše, že některé epizody ani nemají završení a jsou tu jen tak pro efekt. Na mou ubohou hlavu bylo toho roztříštěného reje až příliš. Připočteme-li poněkud zkratkovité finále, bouchání zátek šampaňského se odkládá na neurčito.... celý text

Fantastic Four: Příchod Galactuse 2015, Stan Lee

Fantastic Four jsou už více jak půlstoletí jednoznačně a neoddiskutovatelně vlajkovou lodí společnosti Marvel. Možná žádná jiná parta nedala komiksovému světu tolik, co čtyřka hrdinů, vedená Reedem Richardsem. Sešity v tomto kompletu vycházely v letech 1965 a 1966, přičemž na nich pracovali dva nejikoničtější komiksoví tvůrci té doby: scénárista Stan Lee a kreslíř Jack Kirby. Úvod obstarává ročenka se svatbou Reeda a Sue Stormové, která je všechno jiné (jak také jinak) jen ne bezproblémové a romantické dostaveníčko. Poté, co si naši hrdinové řeknou svoje ano, už se naplno rozjíždějí dobrodružství Fantastic Four: napřed s Black Boltem a jeho Nelidmi - Gorgonem, Tritonem, Medúzou, Crystal a dalšími, poté s mocným Galactusem a jeho heroldem Silver Surferem. Na rozdíl od nesmrtelných superhrdinů je základní devízou Fantastic Four skutečnost, že jsou tak lidští, jak jen je to se superschopnostmi možné. Mají emoce, nejrůznější manýry, zlozvyky, zájmy, typickou mluvu, a samozřejmě i chyby. Nejsou neomylní ani dokonalí, dokážou ustoupit (pokud to má smysl) a dokonce se smířit i s prohrou (nebo alespoň remízou). Kromě hlavních dějových linií, je tu i pár odboček a vedlejších zápletek, které (světe div se!) jsou pro příběh stejně důležité a zajímavé jako linie s Black Boltem a Galactusem. Kresba na 60. léta svůdná a virtuózní, příběh hluboký a s přesahy, takže za mě spokojenost…... celý text

Marvel: Počátky. 70. léta 2017, Stan Lee

S tím jak se rozrůstal marvelovský vesmír vyvstala v 70. létech i potřeba nových neohrožených hrdinů. Rostli jako houby po dešti, a tento ultimátní výběr představuje skutečné začátky (nebo chcete-li zrození) několika z nich: Luka Cageho, Ghost Ridera, Iron Fista, Novy, Captaina Britaina a ženských odnoží slavných mužských protějšků Spider-Woman a She-Hulk. Vedle nich se připomene novým dobrodružstvím Warlock a Hulk společně s Wolverinem. Co sešit to jiný scénárista, jiný přístup, jiný námět, jiné grafické zpracování… přesto jedna základní a unikátní „marvelovská“ superhrdinská filozofie. Oproti předchozí dekádě je nicméně vidět posun ve vnímání okolního světa a začleňování jeho stavebních prvků do jednotlivých příběhů. Už to není to naivní a rozevláté opojení tvůrčími možnostmi, ale postupné a cílené budování rozsáhlého univerza, jež žije z odkazu slavné minulosti a nahlíží do oslnivé budoucnosti, v níž nic není nemožné. Jednotlivá vyprávění už mají myšlenkovou hloubku a prozkoumávají nové terény životních zkušeností lidí v extrémních situacích. Snad jediným mínusem tohoto souboru je skutečnost, že k rozuzlení mnoha příběhů dojde až v navazujících sešitech a my jsme tak ochuzeni o pointu.... celý text

Marvel: Počátky. 60. léta 2015, Stan Lee

Začínaly 60. léta a v Marvelu se rodily první čísla speciálních řad superhrdinských komiksů: Fantastic Four, Incredible Hulk, X-Men, Daredevil. Následně se v 39. čísle Tales Of Suspense poprvé objevil Iron Man, ve 27. čísle Tales To Astonish se z Henryho Pyma poprvé stal Ant-Man, aby k sobě o pár čísel dále našel družku Janet van Dyneovou známou jako Wasp, v 15. čísle Amazing Fantasy se představil světu Spider Man a v boji proti Lokimu se poprvé dali dohromady i Avengers, aby tak zahájili sérii, která žije dodnes. Superhrdinové byli tehdy na úplném začátku svých dobrodružství, neznámí, ještě nevyprofilovaní. Příběhy, které prožívají, jsou z dnešního pohledu naivní, upovídané, s minimem grafických efektů (pokud vůbec nějakých) a držících se hodně zpátky. Přesto jsou základem, z něhož všichni hrdinové povstali a k němuž se pozdější autoři v nejrůznějších flashbacích vraceli, vracejí a v budoucnosti pravděpodobně ještě vracet budou. Za mě je asi nejlépe a nejkomplexněji zpracován příběh Daredevilova původu, takže pokud bych si měl vybrat favorita, sázím na něj.... celý text

New X-Men: Impérium 2014, Grant Morrison

Jak rozčarovaný jsem byl z první Morrisonovy knihy nových X-Menů v rámci Ultimátního komiksového kompletu, tak nadšený jsem z jejího pokračování v podobě Impéria. Možná také proto, že o většinu sešitů se výtvarně starají Ethan van Sciver a Igor Kordey a oba pánové jsou prostě fantastičtí. Širokoúhlé panely klidně i přes dvě stránky, monumentální celostránkové ilustrace, obraz v obraze, perfektní detailní kresby, hutnost a dynamika… uchváceně jsem tímhle albem projížděl stránku za stránkou a žasnul. Kuriozitou je i sešit 121 Franka Quitelyho, který je celý beze slov. Příběh díky zapojení Shi´arské říše císařovny Lilandry nabyl vpravdě vesmírných rozměrů, Grant Morrison ho přesto drží stále pevně sevřený ve svých rukách a nenechá ho sklouznout bokem. Máme tu tak zápas o přežití mutantů (a dost možná i lidské rasy jako takové). X-Meni ještě nikdy nestáli proti takovému soupeři jako je Cassandra Nova, která je donutila spolupracovat spolu navzájem v takové míře, která dosud neměla u tak odlišných individualit obdoby. Je to drama od začátku do konce a žádná z kapitol si nenechá vzít svou dávku napětí a adrenalinu. Vlastně už jsem sahal po páté hvězdě a ani nevím, co mi nakonec stáhlo ruku zpátky. Oproti předchozí knize jsem si ale Impérium užil mnohem plněji a opravdověji.... celý text

New X-Men: G jako genocida 2013, Grant Morrison

S Grantem Morrisonem přichází nová éra mutantů a začíná vskutku monumentálně. Pouhopouhé čtyři sešity, ale nápadů a úchvatných scén tolik, že by stačily minimálně na dvojnásobek. X-Meni se v nich musejí vypořádat s nebezpečím hrozícím od Sentinelů, které ovládá dvojče Charlese Xaviera. Morrison vyházel všechny, po léta střádané, zbytečnosti, kosmetické doplňky zrecykloval a tým očesal na nezbytné minimum. Když pak vyrazil do boje, vůbec se s tím nepáral. Koneckonců kdo jiný by dokázal během jediné chvilky zničit 16,5 milionů mutantů, a ještě navíc mu k tomu stačily jen čtyři panely. Příběh má sílu a údernost ocelové pěsti, přitom ale nabízí i nestandardní pohled na svět a myšlenky, které mají k obyčejnosti daleko. Na druhou stranu je ovšem také nutno přiznat, že občas je až příliš strohý a vezme to zkratkou (některé momenty by si skutečně zasloužily více prostoru). S čím jsem zápasil, byla kresba. Frank Quitely je bezpochyby fenomenální umělec, ale jeho postavy se mi prostě nelíbí. Jeho anorektické dětské figurky ve stylu Ken (Scott) a Barbie (Jean) mi prostě nešly pod nos (vrcholem všeho pak je kočičí podoba Hanka „Beast“ McCoye). V posledním sešitě to sice trochu napraví Ethan van Sciver (minimálně dá X-Menům o poznání dospělejší vzhled), ale škoda už byla spáchána a nelze ji odestát.... celý text