ludek.n přečtené 3088

Tetovaný 2010, Peter V. Brett

Svět ovládaný démony a v něm lidé, kteří už zapomněli, jak s hrozivými a smrtonosnými jadrnci bojovat. Nenajde-li se hrdina, který bude mít odvahu a odhodlání se jim postavit, bude nejspíš lidské plémě zničeno. Americký spisovatel Peter V. Brett nám servíruje důkladně promyšlenou a čtivou fantasy, o které bych nerozpakoval prohlásit, že patří k tomu vůbec nejlepšímu, co je v tomto žánru k mání. Čtenář vklouzne do příběhu jako nůž do másla. Žádné dlouhé prology, komplikované struktury historie světa, v němž se ocitáme, ani upovídané vysvětlování co, kde, kdo, jak a proč. Brett jen lehounce načrtne situaci a hned nás pustí na dosah ruky přímo ke svým hrdinům a jejich životním údělům. Žádné tápání, žádné přešlapování na místě, ale krásně plynulá, soustředěná, do tří souběžných větví rozdělená dějová linka, z nichž každá geniálně doplňuje zbylé dvě a ruku v ruce se pak doslova ženou ke svému spojenému cíli. Je tam všechno, co tam má být: překvapený nádech, zadržený dech i úlevný výdech. Každá ingredience dokonale zpracovaná a dávkovaná. Čte se to samo a často jsem se přistihl, jak se těším na další stránku, další list, další kapitolu. Tetovaný si mě plně získal a já nemohu jinak, než vysázet absolutorium.... celý text

Kroniky Západního pobřeží 2017, Ursula K. Le Guin

Začalo to na Vysočině, kde každý z rodů má svou speciální schopnost, dar, který se dědí z otce na syna či z matky na dceru. Dar zmaru, ničení, volání, čištění, dar přivodit slepotu, hluchotu nebo němost, dar zapálit oheň, dar nože, vnitřního zraku nebo stěhování těžkých věcí, dar uzdy a koštěte. Orrek Caspro a Gry Barreová se vzbouřili proti svému předurčení, opustili letité jistoty a vydali se neprošlapanou cestou za svobodou. Napřed do porobeného Ansulu, poté do univerzitního Mesunu. Ve svém hledání svobody a nezávislosti nejsou samozřejmě jediní. Mladičká Memer z Galvamandu nebo bývalý otrok Gavir Aytana Sidoy také hledají své místo ve světě, který odlišnosti netoleruje. Ursula Le Guinová svou trilogii ze Západního pobřeží pojala hřejivě lidsky a nanejvýš realisticky. Fantaskní prvky nejsou středobodem jejího vyprávění, slouží spíše jen jako pomůcka pro vytvoření výjimečných situací, které donutí hrdiny vzít své osudy do vlastních rukou. Ostatně s každým dílem tyto prvky ustupují více a více do pozadí a ztrácejí charakter neskutečna. Příběhu to nijak neubližuje, neboť Le Guinová dokáže udržet dějovou linku dostatečně atraktivní i bez těchto propriet. Velké díky si bezpochyby zaslouží i nakladatelství Triton, které se nebálo vydat všechny tři díly takto pohromadě v jedné knize.... celý text

To nejlepší ze Silverberga 2021, Robert Silverberg

Velký reprezentativní výběr Roberta Silverberga mapuje šest desetiletí jeho plodného spisovatelského úsilí na poli povídkové science-fiction. Nemálo ze zde uvedených kousků se honosí některou z prestižních cen, nebo alespoň nominací na tuto spisovatelskou metu, takže je skutečně z čeho vybírat, a to i přesto, že vydávat knihu s titulem The Best Of... je často hodně spekulativní a zavádějící. Mé souznění se Silverbergovými nejlepšími pracemi je někde na 68 procentech, od maximálního nadšení (Jehla v kupce času) až po útrpný úšklebek (Kozorožčí hry, Schwartz mezi galaxiemi, Dobrá zpráva z Vatikánu). Dá se dokonce říct, že čím je Silverberg starší a spisovatelsky vyzrálejší, tím méně si rozumíme (samozřejmě výjimky potvrzují pravidlo). Jestliže u jeho raných povídek nemám nejmenší problém s uchopením pointy, u próz z poslední dekády už mi happy endy přijdou poněkud ploché a nevýrazné, vlastní originální nápad často ustoupí do pozadí před vyzněním a uměleckým zpracováním. Budu-li se držet matematiky, vychází mi celkové hodnocení Toho nejlepšího ze Silverberga na tři hvězdy, pocitově tam ale cítím i tu čtvrtou rudou létavici.... celý text

Písek 2020, Hugh Howey

Svět skučícího větru, všudypřítomného písku a podivného, nikdy nekončícího, dunění je obrazem, do něhož Hugh Howey vyslal své mladé hrdiny, aby se poprali jak s nástrahami přírody, tak s lidskou chamtivostí a věrolomností. Písečný potápěč je v tomto světě to nejprestižnější povolání, přestože je nebezpečné a případů, kdy odvážlivce už nikdy nikdo neviděl živého, je až příliš mnoho. Vyzvedávání artefaktů zmizelých generací je bohužel až příliš lukrativní, než aby šlo lákání odolat. Kulisy, které zde Howey vytvořil, jsou na jednu stranu řádně depresivní, ale v kombinaci s dokonale strukturovanou zápletkou jsou také ohromující, pompézní a vznešené. Vyprávění má dril a člověk se při čtení písečných dobrodružství sourozenců Victorie, Palmera, Connera a Roba ani chvíli nenudí. Je to napínavé a vzrušující, je to nápadité a uhrančivé, je to láskyplné a podmanivé, prostě skvěle napsaný, působivý příběh. Nevěřil jsem, že by Howey dokázal zopakovat úspěch svého Sila, ale Písek je stejně dobrý, ne-li ještě lepší.... celý text

Zrada 2000, Orson Scott Card

Zrada je planeta, kam byli vysídleni nepřátelé Republiky a za příslib svobody teď prodávají výdobytky svých, po generace rozvíjených, schopností. Jedni ovládají čas, druzí dokážou dokonale regenerovat svá těla, další si podmanili síly země. A ty nejmocnější rody chtějí vládnout všemu a všem. Do toho přichází Lanik Mueller, aby změnil nejen osud svůj, ale i osudy ostatních obyvatel Zrady. Card vymyslel zajímavé prostředí, napínavou zápletku a vysoce osobité postavy. Není to žádná akční sci-fi, přesto má děj docela solidní tah na bránu, nikde neškobrtá ani nejančí. Psychologických zamyšlení je jen tolik, aby to nebylo bezduché dílo bez poselství příštím generacím, takže čtení odsýpá jako písek v přesýpacích hodinách. Určitě bych se nebránil, kdyby se chtěl autor na Zradu ještě někdy v budoucnu vrátit a napsat pokračování. S Lanikem Muellerem jsem se totiž velmi dobře bavil a jeho dobrodružství si do sytosti užil.... celý text

Udolí zrůd 2022, Steve Niles

Gristlewoodské údolí ukrývá jedno z nejděsivějších tajemství. Léta se o něm mlčelo, nikdo z dospělých o něm nechtěl moc přemýšlet, nebo se jím zabývat. Ale nyní nastal čas celé to letité trápení jednou a provždy ukončit a sprovodit ze světa. Comics Centrum se zase jednou předvedlo v tom nejlepším světle. Údolí zrůd Steva Nilese a Grega Rutha je prostě a jednoduše nádhernou knihou se vším všudy, včetně velkého formátu, tuhých listů a kvalitního tisku. Bez ohledu na to, zda jste příznivci podobných mysteriózních příběhů, Údolí zrůd vás zasáhne. Steve Nilesovi se daří mistrně balancovat na rozhraní horroru a drsného dětského survivalu, aniž by sklouzl k tuctovosti. Silné emoční zabarvení přidalo vyprávění na atraktivnosti a dodalo mocnou dávku napětí. Ke kresbě Grega Rutha není mnoho co dodat: je prostě fenomenální, ohromující a parádní. Jediné, co mi zabránilo dát maximální hodnocení, je poněkud primitivní a nepřesvědčivý konec.... celý text

Hrobka písní 2002, Orson Scott Card

Sci-fi, horror, noir, psycho, dobrodružství, děs, hrůza, napětí - to je jedenáct povídek originálního a svébytného Orsona Scotta Carda, jedna lepší než druhá. Vrcholem je pak výsostně osobitý kousek Ztracení chlapci, který celý soubor uzavírá. Ostatní se ale nenechají nikterak zahanbit a dělají z Hrobky písní čtenářský zážitek. Některé fantastickými proprietami vysloveně šetří (Hluboké dýchání, Dálniční hry, Objevenec a král skečů), přesto stvoří atmosféru hustou tak, že by se dala krájet. Card doslova hýří neotřelými nápady, které dokáže podepřít specifickým pohledem na věc (Farma tlouštíků, Zavírání víka času, Vzpomínky mé hlavy). Dá se dokonce říct, že každé ze zde uvedených povídek má cosi, co okamžitě zaujme, a vy bez dechu čekáte, k jakému finále Card zápletku dovede. V tomto ohledu u mě nejvíce zabodovali již zmínění Ztracení chlapci nebo Dálniční hry, ale třeba i titulní Hrobka písní o touze zmrzačené dívky pohybovat se vlastními silami. Zajímavé jsou i autorovy poznámky o vzniku jednotlivých povídek v závěru knihy, které dávají nahlédnout za oponu.... celý text

Invaze z galaxie 1998, Robin Cook

Blesková chřipka jako imunitní reakce organismu na genetickou proměnu, způsobenou mimozemským virem a otevírající Zemi návštěvníkům z jiných světů. Jen odvaha a odhodlání hrstky hrdinů dělí lidstvo od úplné zkázy. Robin Cook je specialistou na romány z lékařského prostředí, jeho koketování se žánrem science-fiction připomíná tak trochu pohádku pro dospělé. Přes všechnu snahu, věnovanou budování chytlavé realistické atmosféry, cítíte v jeho úsilí tlak protiproudu mířícího od uvěřitelného ohrožení k naivním bajkám, vyprávěných dětem před spaním. Výsledkem je umělohmotný prefabrikát, který drží pohromadě jen silou vůle a hrátkami s imunologickou terminologií, které bude nejspíš rozumět málokdo (a nepomůže ani chytrý pan Google). Struktura románu tím samozřejmě nabývá zdání opravdovosti a fundované profesionality, což je ovšem v kontrastu s vyzněním díla jako celku a jeho řazení mezi fantaskní thrillery. Podobnost s Crichtonovým Kmenem Andromeda se nabízí skoro sama, ale tam kde je Crichton až úzkoprse strohý a přesný, je Cook rozevlátě akční a plytký. Samozřejmě nechybí finální cliffhanger.... celý text

Půlnoc ve Studni duší 2000, Jack Laurence Chalker

Planeta rozdělená na více než patnáct set habitatů s vlastní biosférou, technickou úrovní a jedinečným inteligentním druhem. Na ní dvě skupiny přetvořených lidských jedinců soupeřících o to, kdo první dosáhne Studny duší - řídícího střediska - s jehož pomocí se dá ovládnout celý vesmír. Na první pohled připomíná Chalkerův román počítačovou plošinovku, ve které musí hráč projít nekonečným množstvím úrovní (z nichž každá je zcela pochopitelně ve všech aspektech odlišná od té předchozí), než se dostane k finálnímu zápasu s bossem. Pro autora je to příležitost blýsknout se svou neohraničenou představivostí a vytvořit vpravdě ohromující světy, v nichž může popustit uzdu všem svým zábranám. Chalker však kromě těchto hrátek s imaginací postupně přidává i nějakou tu myšlenku (hodnou div ne Sokrata), a tak se ona původní dobrodružná road movie mění v jakési mnohovýznamové vesmírné poselství, které dokáže ve finále dokonce i otočit vrtulí. Není to bůhví co, ale jako oddychovka to docela funguje.... celý text

Chlupatý a nebezpečný 2017, Skottie Young

Je chlupatý, ozbrojený, nebezpečný, a samozřejmě také poslední svého druhu. V podání Scottieho Younga je Rocket navíc neskutečně zábavný. V prvních čtyřech navazujících sešitech je to opravdová jízda na tobogánu. Hláška stíhá hlášku, jedna skeč je lepší než druhá a zásahů do černého je tolik, že je ani nestihnete všechny pobrat. Kresba výborná, plně v duchu onoho šíleného Rocketova dobrodružství. Pátý samostatný sešit už přece jen v tempu trochu zvláční a zpomalí… jak také jinak, když jde o vyprávění samotného Drooda, jehož slovník je neobyčejně pestrý. V závěrečném šestém sešitě usedl za kreslící podložku Jake Parker, jehož styl je oproti Scottiemu Youngovi o něco jednodušší a ne tak „drsný“. Také scénář tohoto příběhu vykazuje podobné charakteristiky, stále se ale najde plno skvostných momentů. Tenhle Chlupatý a nebezpečný komiks byl moje první seznámení s univerzem Strážců Galaxie, a jako takový nedopadl vůbec špatně. V budoucnu budu muset naplánovat nějaký další vstup.... celý text

Smečka z Bagdádu 2010, Brian K. Vaughan

V dubnu 2003, během bombardování Iráku utekli z bagdádské zoologické zahrady čtyři lvi. Toto je jejich příběh o svobodě. Scénárista Brian K. Vaughan (Y: Poslední z mužů, Sága) a kreslíř Niko Henrichon (Noe) dali dohromady příspěvky vojáků, reportérů, záchranářů, bloggerů a iráckých občanů, aby z nich sestavili skutečný příběh o tom, co se dělo v bagdádských ulicích během Irácké války. Nikoho proto asi nepřekvapí, že Smečka z Bagdádu je trochu jiná než klasické komiksy. Není to o romantice, sluncem zalitých stráních, krásných scenériích, zvířecí pospolitosti, lásce a vstřícnosti… Bagdád je městská džungle, plná trosek, špíny, krve a smradu, v níž vyhrává právo silnějšího. A přestože se v knize neobjeví jediný člověk (s výjimkou finálního epilogu) je to vyprávění o lidech, o jejich krutosti, bezohlednosti a nespoutaných ambicích. Tím, že nám ho předkládají lvi, je syrové a nemilosrdné, viděné optikou „druhé strany“ bez zjemňujících fines či pokryteckého vlastenectví. Ostatně každá válka má své hrdiny, zloduchy i nevinné oběti.... celý text

Kniha posledního soudu 2012, Connie Willis

„Já, který jsem viděl tolikeré zlo, zapsal jsem vše, čeho jsem byl svědkem. Kdyby snad události, jež by neměly být zapomenuty, zanikly s časem.“ Přestože je Connie Willisová velmistryní sci-fi žánru a sběratelkou nejrůznějších sci-fi cen, Kniha posledního soudu je spíše pandemicko-historickou freskou, než svébytným vědecko-fantastickým počinem. Vlastně tím jediným, co tu připomíná žánr, v němž je Willisová tak vysoce ceněna, je cestování v čase, které ovšem není hlavním určujícím prvkem děje, ale jen odrazovým můstkem, jenž rozštípne dílo do dvou nezávislých časových rovin. V obou liniích se pak odehrávají symbioticky podobné události: v jedné epidemie vysoce virulentní smrtící chřipky, ve druhé pak strašlivé morové rány, devastující celé vesnice a města. Byrokracie státního aparátu na straně jedné a selhání náboženství na straně druhé. Willisová píše podnětně a zajímavě, ale je to strašlivě dlouhé a zbytečně natahované. Obrovské plochy stále dokola omílaných problémů, pobíhání tam a zase zpátky, biblické deklamování, postavy, u nichž si nemůžete být jistí, zda jsou míněni vážně nebo jako komické figurky (a jejichž význam je v mozaice událostí nevýznamný), hledání jehel v kupkách sena… být kniha poloviční, byla by to nejspíš bomba nejvyšší svítivosti. Takto jsem byl v polovině už tak utahaný, že jsem si finále ani pořádně neužil.... celý text

Morphin Red 2015, Petr Heteša

Svět za zdmi detenčního ústavu v Dundalku se podobá peklu. Proto také odtud čtveřice teenagerů z programu Morphin Red utíká, aby to zkusili venku na svou pěst lépe a jinak. Po dvaceti letech se jim jejich minulost připomíná, a není to připomínka kdovíjak příjemná. Tak nějak se mi při čtení Hetešova románu připomněl starý Renčův film Requiem pro panenku, který však byl oproti perverzitám v Dundalku pohádkou před spaním. Petr se ve své tvorbě hrubým a drsným scénám nikdy nevyhýbal (a je to jen dobře), ale u Morphin Red jsem měl poprvé pocit, že je těch krutostí a oplzlostí přece jen příliš a že jsou malinko samoúčelné. Bylo to o to výraznější, že dějová linka se na rozdíl od jiných Petrových knih jen ospale přelévala a k nějakému výraznému cíli směřovala spíše virtuálně, než s pevným odhodláním ho reálně dosáhnout. Hromada flashbacků tuto liknavost podporovala mírou více než vrchovatou, a tak není divu, že jsem byl z finálního rozstřelu hodně rozpačitý a z díla jako celku na rozpacích, co si s ním počít a jak ho ohodnotit. Četlo se to dobře a rychle, ale výsledný dojem uvízl někde mezi žebry, aniž by se dotkl srdce.... celý text

Infico 2016, Petr Heteša

Tady se něco pořádně nepovedlo. Nejenže se operativec NSA Larry Connelly ocitl v nesprávném těle, ale ještě navíc je to ženské tělo. Brena Shepardová si užívala ničím nespoutaný život vysokoškolské studentky architektury, když jí cestu zkřížil projekt Infico a všechno bylo najednou jinak. Dívčí radosti a starosti (včetně sexu, drog a rock´n´rollu) viděné mužskou optikou aneb Po čem touží mladé ženy v Baltimoru. Tak nějak by mohl znít podtitul Infica. A abychom se nenudili, přihodí nám Petr Heteša k této konfrontační hře na kočkopsa ještě nějakou tu přetahovanou s čínskými agenty, jejichž proradnou činnost musejí naší hrdinové rozkrýt a eliminovat dřív, než bude pozdě. Situace k posrání, ale zábavy kopec. Pokud ne pro zúčastněné, tak pro čtenáře určitě. Jenže funguje to jen napůl a poněkud jednotvárná kočkovaná mezi Larrym a Brenou se postupně omrzí, tím spíš, že není v podstatě ničím vyvážena. Akce je málo, psychologická drobnokresba žádná, nápady by člověk spočítal na prstech jedné ruky, záhady a tajemno také chybí. Čte se to dobře, ale nezanechává to po sobě žádnou stopu.... celý text

Nezkoušej na mě zapomenout 2017, Petr Heteša

Chincoteague je tak trochu ghetto, říše nezávislosti a svobodného podnikání, ale také nádor uprostřed technologického megaměsta, které blaho svých obyvatel kontroluje a usměrňuje všudypřítomnými čidly, kamerami a senzory. Teď tu ale začali umírat lidé a kapitán Chris Stowall tuší, že za brutálně uřezanými končetinami je ukryto nějaké velké tajemství. Petr Heteša si rozhodně nebere žádné servítky a hned od první stránky nabízí makabrózní příběh, napumpovaný adrenalinem, vysoce specifickým humorem a originálními hláškami. Chris Stowall je samorost, který se s ničím nemazlí a pravidla jsou mu většinou jen pro smích. Koneckonců málokterá s figur tady funguje ve standardním režimu, a jak se zdá, žádná úchylka není natolik bizarní, aby ji Petr nedokázal do děje zakomponovat. Děje se toho tady opravdu hodně, přesto to není zběsilý, ubíjející maraton bez jediné myšlenky. Na druhou stranu, nedovtipnost hrdinů občas rve cévy z těla a hledání spojitostí je zbytečně zdlouhavé. A ano, očekával jsem, že se to pohne do trochu výraznějšího a zběsilejšího finále, ale co už… prostě Nezkoušejte zapomenout! Na nic ani na nikoho, ani v pekle!... celý text

Skrytá rizika kvantové démonologie 2019, Petr Heteša

Umělá inteligence se spojila s astrálními entitami, aby společnými silami dopadly tři uprchlíky Metatrona, Serafa a divokou Tiftin, a to dřív, než si toho lidi všimnou. Že to nebude tak úplně jednoduché je jasné od samého začátku. Ingredience, ze kterých Petr Heteša míchá svůj akční koktejl, jsou vybrány dobře. Příběhu nechybí napětí, vzrušující zápletka i spletitá cesta k rozřešení celé situace. Některé Hetešovy nápady a interakce jsou opravdu k nezaplacení. Funguje drsná pouliční mluva i kapka té rezonující romantiky, kterou Petr do příběhu citlivě vpletl. Přesto jsem měl pocit, že jeden převod mu tu skřípe, díky čemuž se celý ten rozjetý spektákl nikdy nedostane přes povolený rychlostní limit. Snažení Yarana Winwooda-Cunninghama dostihnout a eliminovat uprchlíky je bezzubé a čím blíž konci, tím víc připomíná grotesky Laurela a Hardyho. Konečně i finále jak tak trochu hra s vajíčky o to, které se rozbije dřív a zachrání ho snad jen výkon Ziony Bianchi v duelu s astrálními entitami. I přes výhrady mě ale Heteša bavil a těším se na jeho další dílko.... celý text

Valhala 2014, František Novotný

Kam nemůže čert, nastrčí… fašistu aneb ovládnutí mytologické Valhaly a posléze i celého Asgardu a Země nacistickými vojsky. Tak začíná vpravdě mamutí trilogie Františka Novotného, v níž bojují vojáci obou světových válek nejen mezi sebou, ale i s draky, démony a na druhou stranu přestoupivšími valkýrami. Svět Valhaly nám otevírá rytíř Arnim von Gallwitz, který se společně se svými společníky pustil do záchrany Odinovy Síně padlých, ohrožované Súrtem, vládcem Múspellu s jeho draky a démony. S příchodem nacistů se však ve Valhale rozpoutá chaos, který záhy prostoupí celým příběhem, tím spíše, když se do akce zapojí časové smyčky a zdvojení či ztrojení některých účinkujících. Druhý a třetí díl byly napsány s odstupem osmi (resp. devíti) a třinácti let a je to znát jak na stylu, tak i na rozvržení a celkovém vyznění vyprávění. Další den Valhaly se jednoznačně čte lépe, než jeho předchůdce. Ubylo zmatků, přibylo napětí a uzlování dějových linek, které si nicméně zachovávají alespoň jistou míru přehlednosti. Co zůstalo, jsou místy sáhodlouhé technické specifikace, které brzdí rozvíjení zápletky a nafukují dílo do obludných rozměrů. Poslední, třetí díl cyklu s názvem Konečný den Valhaly je pak už v podstatě jen jakousi rekapitulací dvojky (jiný pohled na stejné události) s doplněním hluchých míst a finálním rozuzlením, které je však při vší úctě pravděpodobně nejslabší částí této rozsáhle epopeje. Jednoduchá, triviální řešení problémů bývají často ta nejlepší, v tomto případě se však poněkud minula účinkem a zanechala po sobě poněkud zahořklou pachuť, nehledě na to, že jsem se v tom přeskakování mezi světy dokonale ztratil. Novotného partie, tak pro mě skončila patem.... celý text

Vidím to jinak 2008, Bruce Sterling

Sbírka krátkých fikcí Bruce Sterlinga Vidím to jinak je jakýmsi „best of“, výběrem toho nejlepšího, co autor na poli sci-fi napsal. Sterlingovy povídky nejsou žádné vesmírné hard science fiction opusy, plné akce a techniky, jsou spíše zadumanější, vrcholně promyšlené, složitě strukturované, motivy jsou často zastřené, vyžadují plnou čtenářovu pozornost, happy end často chybí nebo je zcela odtržený od reality. Kniha je rozdělena do pěti celků, v nichž jsou soustředěny kousky, které spolu souvisejí, navazují jeden na druhý nebo mají společného hrdinu. Tak tu máme úžasný vesmír Mechanistů a Tvárných, Leggy Starlitze v postsovětských republikách, chattanoogská ghetta s Koumákem Eddem, Lylem Schweikem a Pavoukem Petem. Vedle těchto koncepčních věcí je tu trocha orientu (Brunej, Audoghast, Jeruzalém), netradičních destinací (Borneo) nebo velkoměstských džunglí (Tokio, New York). Občas jsme se Sterlingem nepotkali na stejné straně břehu (Milosrdný, digitální; Dvacítka evokací; Náš neuronový Černobyl, Damoklův meč) a jindy jsem byl zase naopak stržen a uvězněn gejzírem Sterlingových nápadů (Roj, Zelené dny v Bruneji, Blemmyho lest a především Taklamakan). Sečteno, podtrženo, nakonec z toho vyšla schůzka na polovině cesty.... celý text

Zřídla 2019, Kristýna Sněgoňová

Zřídla jsou skryté podzemní zásobníky mocné energie, která se dá využít nejrůznějšími způsoby, od těch neškodných až po smrtelně nebezpečné. Bohužel se zdá, že více berou, než dávají. Kristýna Sněgoňová dala dohromady poměrně silnou a atraktivní zápletku, kterou se jí daří udržet životaschopnou po celou dobu od první do poslední stránky. Řadou napínavých flashbacků odkrývá důvody přicházející krize, kterou pak dokáže bez mrknutí oka vyhrotit až do oslnivé katarze. Co mě z počátku trochu mátlo, bylo střídání osob, které příběh vyprávějí, aniž by mi byla podána jakákoli informace o tom, kdo se zrovna oné důležité úlohy zhostil. Promlouvá Lída, Barbora nebo Olga, Lukáš, Tomáš nebo Gabin? A co když vám cpe svou pravdu do hlavy někdo úplně jiný? Co mě naopak jako rodilého Brňáka potěšilo, je skutečnost, že se děj knihy odehrává v mém rodném městě. Šalinou na prýgl se tady sice nejezdí, ale Komárov, Obřany, Medlánky, Řečkovice či Kraví Horu důvěrně znám. A dost možná se mi některý ze Strážců dokonce producíroval pod okny…... celý text

Temná kněžka 2022, Margaret Rogerson

Mladičká novicka Artemisie za pomoci jednoho ze sedmi poslů smrti, přízraku Rathanaela Zatracovaného se jako bájná bojovnice vespertina snaží odhalit prastaré zlo, které se probudilo ze stoletého spánku a ohrožuje všechno živé. Jedná se údajně o první díl vzrušující fantasy série a pro mě byla tato bezmyšlenkovitě vypůjčená kniha obrovské překvapení. Margaret Rogersonová má úžasný dar okamžitě vás vtáhnout do děje a zahrnout tolika nápady, až vám bude přecházet zrak. Místy je to malinko naivní, někde až moc „holčičí“, ale co na tom, když se to tak parádně čte. Pompéznost bitev je ohromující, struktura světa, který Rogersonová vymyslela, je impozantní, všechno, co se tady děje, má spád a švih a ubíhá to tak rychle, že než se znovu nadechnete, už jste před branami finále. To si ostatně nijak nezadá se zbytkem: je inteligentní, skromné a přitom mnoho slibuje do budoucna. Na obálce se mluví o „atmosférické“ fantasy a myslím si, že lepší klasifikaci by nikdo asi nevymyslel. Temná kněžka je navzdory svému názvu průzračně čisté, lehké, napínavé čtení, které mě nadchlo nad očekávání.... celý text