Madluska přečtené 340

Koně se přece střílejí 2005, Horace McCoy

Opět se nemůžu ubránit zklamání - a to jsem (na rozdíl od mnohých jiných čtenářů) ani neviděla film! Jak někdo v komentářích trefně poznamenal, téma této novelky se blíží Kingovu Dlouhému pochodu (je trapné, že přirovnávám výrazně starší knihu knize mladší, nikoliv naopak, jenže ten King je prostě známější) a právě kvůli tomu padla moje kosa na kámen. Podobně jako u Kingova pochodu mám neodbytný pocit, že zde McCoy neví, kdy přestat, a tak se opájí svým úžasným nápadem, ale tak nějak mu nedochází, že téma se již před nějakou dobou vyčerpalo. A podobně jako u Kinga jsem se těšila na od počátku jasný závěr, který mi ovšem připadá těžce nezvládnutý a nijaký... Škoda přeškoda, protože jinak vypadá kniha velice zajímavě - kurzívou psané šibeniční poznámky, předznamenávající "nadpisy", důraz na detail - to všechno se zasloužilo o 3. hvězdu, ale víc ani ťuk. P.S. Ano, chtěla jsem vědět, proč by se někdo hlásil na něco tak hloupého jako na taneční maraton. A pořád mi to vrtá hlavou... ;-)... celý text

Strakonický dudák 2004, Josef Kajetán Tyl

Maryša 2004, Vilém Mrštík

Výborná hra - ať už díky (pro Češku) exotickému nářečí, nebo pro perfektní vykreslení charakterů. Moc se mi líbí, jak Mrštíci nepředkládají čtenářům nic úplně černobíle (ačkoliv z některých zjednodušujících obsahů by se to neznalému mohlo zdát), a tak čtenář chvílemi i lituje Lízala, který kvůli jednomu chybnému kroku zničí existenci svou i své dcery. A Maryša je jednou z nejsilnějších hrdinek, jaké znám. Paráda a labůžo. P.S. Několik citací Strouhalky jako malá ochutnávka venkovské mentality (částečně přežívajíci dodnes): "Ba, milá děvčíco, vdé se, dokud seš mladá – shrbacenó si tě žádné nevezme. Jako ta přezrálá hruška je pak člověk – nikdo o ňu nezavadí, každé do ní kopne."; "Každá si udělá z muža, co sama chce. Je-li nedobré, sama je tím vinna."; "Ostatně, co se budem přít! Na všechno ti, má milá, tvůj rozum nestačí. Musíš si myslet, že seš enem hlópý děvčisko."... celý text

Noční klub. Díl první 2002, Jiří Kulhánek

Letní bouřka 2009, Pelham Grenville Wodehouse

V zámku a v podzámčí 1958, Božena Němcová

Další z řady překvapení v rámci tzv. povinné četby. Němcová dokázala výborně a barvitě zachytit sociální dno i s jeho možnými příčinami, které se v trochu méně drastické podobě objevují dodnes: bída, hlad, nemoci, nemožnost vzdělání. A třebaže je celá situace pojatá značně polarizujícím způsobem a je víc než jasné, na které straně barikády spisovatelka stojí, rozhodně si zaslouží pozornost propracovaností prostředí i autentičností a surovostí (přiznejte se - kdo jste brečeli u Vojtova předčasného dospění?). Navíc je na Němcové příjemné, že víte, že od ní můžete čekat dobré konce, a tak si ji můžete naordinovat podle nálady, protože vás nijak nezaskočí. :-)... celý text

Radúz a Mahulena 2007, Julius Zeyer

Překvapivě dobrá divadeliní hra s klasickým a skoro již ohraným námětem rodového sváru a nešťastné mladé lásky. Zeyer to zachránil magickými rysy (taky bych chtěla bílého jelena) a kletbami, na druhou stranu ale někomu nemusí sedět dnes již zastaralé výrazivo a popisování toho, co je již dávno jasné a zřejmé. Hrozně ráda bych ale viděla dobové představení, hlavně kvůli scéně, protože průsvitnění kmene stromu si umím představit tak maximálně ve filmu. :-)... celý text

Bílá nemoc 1948, Karel Čapek

Naprosto výborná kniha! Smekám před obsahem i formou, Čapek zvládal obojí. Díky!

Lakomec 2008, Molière (p)

Lakomce vnímám jako zářný příklad toho, že divadelní hra musí být pro úplné pochopení zhlédnuta, nikoliv jen přečtena. Tady se dá hodně přidat (hl. ztvárněním Harpagona), ale taky dost zkazit (hl. ztvárněním Harpagona).... celý text

Žert 2007, Milan Kundera

Postmoderna, jak ji znáte. Kundera si zakládá na tom, že jeho díla nelze převést na filmové plátno a něco na tom asi bude...

Zkrocení zlé ženy 2011, William Shakespeare

U této hry se nemůžu rozhodnout, jestli mě víc bavila, nebo iritovala. Na jednu stranu je totiž Shakespeare (ať už to byl kdokoliv :-)) mistr slova a jeho slovní přestřelky by mohly ranit i současné pisálky, na druhou stranu je mi ale krajně nepříjemné celé rozuzlení knížky, přestože se za feministku nepovažuji. Vím, že doba se změnila, vím, že Kateřina se řadila mezi osoby, které bych ve svém okolí s radostí oželela, ovšem ani to mě nepřinutí, abych si chrochtala blahem nad tím, jak s ní Petruccio hezky zatočil. Prostě nevím, no...... celý text

Epos o Gilgamešovi 1976, neznámý - neuveden

Na této knize se mi nejvíc líbil její ekonomický přesah v podání Tomáše Sedláčka. :-) Ale i přímo v eposu se dá ledacos vyčíst, kromě staré pravdy, že muže kultivuje zpravidla žena (viz Enkidu :-)) třeba i to klasické moudro o nesmrtelnosti skrze činy. Nejvíc mě tak mrzí, že pořádně neznám sumerskou mytologii, a tak jsem se v záplavě neznámých bohů poněkud ztrácela.... celý text

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, 1. díl 1971, Jaroslav Hašek

Švejka jsem se bála jako nadporučík Lukáš fronty, ale nakonec jsem si čtivo užívala, protože Hašek prostě byl vypravěč každým coulem. A i když už se mi časem ty Švejkovy věčné průpovídky začaly zajídat, stejně udržel mou pozornost.... celý text

Princezna nevěsta 2005, William Goldman

Psát jakýkoliv obsáhlejší komentář k této knize by bylo zbytečné, protože všechno je napsáno už na přebalu. V té knize nechybí naprosto nic, miluju Goldmana a miluju i Morgensterna! :-) Snad jen Beruščino dítě si mohli pánové odpustit, protože nastavovaná kaše už tolik nechutná.... celý text

Stepfordské paničky 2004, Ira Levin

A já bláhová jsem čekala nějaké rozumné vysvětlení! :-) Z celé knížky mě asi nejvíc bavil český překlad, když rodina vyrazí k MacDonaldovým apod., to se prostě nezapřel rok vydání. Jinak ale obdivuju Levinovu schopnost vytvořit pěkně hustou a schizofrenickou atmosféru.... celý text

Vzpoura andělů 1975, Anatole France

Naprosto chápu, proč se France dostal na seznam nepohodlných autorů. Tvrdit o Bohu, že byl původně polyteista, ale všemožnými lichotkami věřících a andělů se stal monoteistou? Že Satan se zděsí údělu samolibého samovládce? Že andělé jsou ve své podstatě stejně zkažení jako lidé (ne-li zkaženější)? I přes autorův ohromný přehled historický (podobně jako v Tučňácích líčí vývoj celého lidstva - tentokrát s pomocí pekelníků) i kulturní (spousta odkazů na spisovatele, ale i malíře, znalost bible) mě tahle knížka pobuřovala, ale zároveň taky docela nudila (dá-li se takového stavu současně dosáhnout), takže jsem se k dočtení musela dost nutit. Vtipných průpovídek by se pár našlo (třeba popis sporu o univerzálie či charakteristika Mořice, který už od mládí měl moudrost Kazatele, totiž že z ničeho na zemi neplyne člověku užitek, a tak raději vůbec nic nedělal), takže nakonec jsem svou nechuť přemohla, ovšem vím, že ke Vzpouře andělů se už dobrovolně nevrátím.... celý text

Oskar a růžová paní 2006, Éric-Emmanuel Schmitt

Výtečná knížečka! Zapomeňte ne ten věčně nespokojený hlásek, který našeptává, že takhle desetileté děti nemluví, že zdravotní problémy chlapce s leukémií se scvrkly do pouhé únavy, že v nemocnici je obdivuhodně neschopný personál a že citově už vás ten Schmitt ani nemohl vydírat víc... Prostě se na toho věčného rejpala zvysoka vykašlejte a přistupte na autorovu hru, dostaňte se do jeho nádherného (třebaže dost smutného) světa plného lásky, otázek, víry a nakonec i hlubokého pochopení. A třeba si na konci taky tak krásně pobrečíte. "P.S. Dnes nemám žádné přání. Odpočiň si." :-)... celý text

Poslední přání 1999, Andrzej Sapkowski

Ze Zaklínače nakonec nejsem tak nadšená jako mé okolí, ale přesto Sapkowskému nemůžu upřít jeho kvality, neb dostál svému renomé čtivého autora. Uvidíme, jestli mi další pokračování bude připadat méně šroubované a vykonstruované (zde myšleno v tom méně lichotivém smyslu slova), v tomto souboru prostě některé události sloužily jen jako jakýsi oslí můstek bez kdovíjakého dalšího záměru. Ale což, na druhou stranu jsem se u těžce originálních verzí klasických pohádek dost dobře pobavila, takže jenom hudrat nemůžu. :-)... celý text

Obraz Doriana Graye 1999, Oscar Wilde

Dorain Gray (lépe řečeno Oscar Wilde) mě zpracováním poněkud zklamal. Znala jsem hlavní dějovou linku (kdo by ji neznal) a snad proto mi některé pasáže působily takové utrpení, jelikož jsem se těšila na ono fantastické rozuzlení, na vnitřní sžírající a zohavující konflikt... Jenže místo toho jsem v úvodu musela protrpět nefalšovanou "bromanci" (že muž opěvuje ženu, to mě příliš nezaráží, ale óda muže na muže - třebaže čistě kamarádská ? - mě děsí), později zase výčet Dorianových zálib během jeho života prostoupeného krásou i ošklivostí (tvoření vůní, sbírání kdejakého harampádí, hraní na hudební nástroje...). Na druhou stranu ale nemůžu hodnotit vyloženě špatně, anžto Wilde i zde prokázal břitkost svého jazyka (zejména jedovatými poznámkami lorda Henryho) a schopnost napsat autentickou slovní přestřelku. (I to ale může zklamat: místy mi připadalo, že dialogy jsou do díla "vlepeny" čistě pro efekt, aby se uplatnil nějaký vydařený bonmot, bez ohledu na funkčnost v rámci příběhu. Nakonec jsem to autorovi ale přece jen odpustila. :-)) Takže ve finále z toho pan Gray vylezl s odřenýma ušima a průměrným hodnocením. Škoda převeliká, protože na tenhle čtenářský zážitek jsem se těšila několik let.... celý text

Vládci strachu 1995, Jiří Kulhánek

Knížka, u které se budete smát nahlas! Aspoň mě tedy Richard Adolf (Dolfík!) Eriksson (ten zejména), Pumlíč (ten možná ještě o trochu víc), Slizoun Salazar, Klára a i další postavy se svými absurdními osudy dost bavili. Chtěla jsem vypsat nějaké hlášky, ale za prvé bez kontextu to není ono, za druhé bych se asi upsala - fakt jich tu padlo požehnaně. Trochu mě nudil samotný proces vysvobozování (zas tak moc mě totiž výčty zbraní a detailní popisy úprav auta neberou), jinak ovšem výborné, hlavně propracovaný upírský svět. Doslov ale opět perfektní. Jo a ještě mě pobavila představa telefonních budek a CD přehrávačů v r. 2024. :-)... celý text