Madluska
přečtené 340
Divergence
2012,
Veronica Roth
Veronica Roth napsala v podstatě dívčí románek. Takový trochu modernější - sází totiž na 2 lákadla: lásku a (jiná) násilí. A přestože se v jejím fikčním světě pár děr nalezlo (uvidíme, jestli se je povede zaštupovat v následujících dílech), čekala jsem právě nějaký neotřelý slaďák, takže jsem s výsledkem dost spokojená (třebaže jsem si ještě pořád nezvykla na to, že kluk je schopen bez váhání kopnout holku do hlavy). A rozhodně se celé knize nedá upřít čtivost, tudíž pěkné 4*. P.S. Čtyřka je ztělesněním všech dívčích snů. ;-)... celý text
Člověk hledá smysl: Úvod do logoterapie
1994,
Viktor Emil Frankl
Velice těžko se hodnotí knížka, v níž se zračí zážitky tak hluboké a navýsost osobní. Frankl vysvětluje a popisuje svůj (vzhledem k tehdy módní psychoanalýze) novátorský přístup k psychoterapii velice poutavě, s množstvím příkladů z vlastního nelehkého života. Kdybych přece jen chtěla rýpat, trochu mi vadilo opakování týchž (třebaže stěžejních) myšlenek. Co mi ale vadilo hodně, to byla nedostatečná editorská péče - tolik překlepů a pravopisných chyb (vyd. z r. 1994) jsem už dlouho neviděla a při čtení mě vyloženě rušily. I přes technické nedostatky knihy ve mně ale Franklova teorie (i praxe) vyvolala hodně otázek, za což jsem autorovi vděčná. I proto si výjimečně dovolím do komentáře vložit citaci přímo z knihy, protože tuto část považuji z hlediska díla i logoterapie za zásadní: "Člověk není věcí mezi ostatními věcmi. Věci se zájemně determinují, ale člověk je venkoncem bytostí sebeurčující. To, čím se v mezích nadání a prostředí stává, tvoří sám. Například v koncentračním táboře, který byl živou laboratoří a zkušební půdou, jsme byli očitými svědky, jak někteří z našich druhů si počínali jako svině, zatímco jiní se chovali jako světci. V člověku jsou obě tyto možnosti. Záleží na rozhodnutích, nikoli na podmínkách, která z těchto dvou možností se stane skutečností.“... celý text
O myších a lidech
2004,
John Steinbeck
Já jsem tedy nadmíru spokojená a pochvalné komentáře tady na databázi docela chápu. Myslím, že Steinbeck si úžasně pohrál s motivy, prostředím, postavami (byť uznávám, že v tomhle ohledu si vybíral poněkud vypočítavě: mentálně retardovaný či schizofrenický Lennie, zodpovědný George, charizmatický Slim, opomíjený černoch Crooks a stařík Candy či veskrze prohnilý Curley) a i na malém rozsahu dokázal, že má cit pro příběh. Za mě rozhodně plný počet a pochvala.... celý text
Kuře melancholik
2008,
Josef Karel Šlejhar
Další potvrzení, že naturalismus mě míjí... Chování okolí vůči bezbrannému dítěti se mi hnusilo přesně tak, jak nejspíš autor zamýšlel. K většímu čtenářskému požitku mi všach scházelo bližší určení postav, klučík se někdy choval jako dvanáctiletý, jindy zase jako tříletý, náhledy do jeho myšlenkových pochodů se mi zdály mimo realitu... A ke všemu ta jednostrannost všech zúčastněných (snad až na Katlu a vzpomínku na maminku byli skutečně všichni až do morku kostí špatní a prohnilí) a nevyhnutelnost špatného konce. Ne, Šlejhara si už víckrát asi nepřečtu.... celý text
Vyhnání Gerty Schnirch
2009,
Kateřina Tučková
Ze začátku jsem si říkala, že cena Magnesia Litera se asi uděluje za citové vydírání - ono totiž Vyhnání není úplně pozitivní čtení, navíc rýpe v českých dějinách a starých křivdách, i když ukazuje i "ty zlé Němce". Vadila mi hlavně rovina postav: Gerta mi připadala maličko natvrdlá (v 15 letech o válce přemýšlela dost dětinsky, alespoň z pohledu čtenáře 21. století), otec zase ztvárňoval ztělesněné zlo. A ejhle, ukázalo se, že knížka mě nakonec sebrala víc, než jsem si byla zpočátku ochotna připustit. Nelehký životní úděl vykořeněné Gerty i dalších Němek, paradoxní osud Friedricha či soudruha Nováka, surovost, syrovost, detailní pohled a přehled autorky v dobových i místních reáliích, to všechno knize nakonec vysloužilo silné 4*. A Kateřina Tučková má můj obdiv za zmapování skoro celého století! Nejvíc na mě zapůsobil jednak pobyt v Perné u babičky Zipfelové, jednak dvojí pohled na pouto matky Gerty a dcery Barbory - to se skutečně povedlo a těším se, až se začtu do Žítkovských bohyní.... celý text
Farma zvířat
2000,
George Orwell (p)
Báječná, dokonalá, perfektní kniha! Třebaže mě 1984 příliš nezaujalo, Farma zvířat na mě zapůsobila nesrovnatelně víc - bajka, román/povídka, proroctví, to všechno by mohlo aspoň zčásti vystihovat Orwellovu knížku. A ačkoliv děj je hodně známý, tudíž ani při čtení vás nic moc nepřekvapí, stejně si i na onom malém prostoru (knihy i farmy) užíváte ty trefné alegorie diktátorských prasat, údernických koní, tupých ovcí, stávkujících slepic a tak dále a tak podobně. Tleskám a přidávám do doporučených.... celý text
Cesta
2008,
Jaroslav Formánek
K Formánkovi jsem se, proč se nepřiznat, dostala omylem při bloumání po knihovně. Zaujala mě anotace: road movie, exercicie, reflexe promlčené viny a edice Revolver Revue - no neberte to! A tak jsem se pustila do čtení. Ne že by knížka strhla tak, že bych se plně soustředila od začátku do konce, na to mi chybí životní zkušenost z doby komunistické totality a na to byl příběh pojat až příliš modelově (včetně "jmen" hlavních postav - Malíř, Majitel + navíc bezejmenný muž s rysy autora). Jako neotřelý exkurz do hlubin navrátivších se emigrantů plných vzpomínek a očekávání, zdravotních komplikací a podivných životních (zlo)zvyků však překvapivě silné. Knihu navíc hezky zhodnotil Kryštof Špidla v A2 (odkaz v záložce recenze).... celý text
Vlčí jáma
1962,
Jarmila Glazarová
Byť by kvůli hlavní hrdince všechny feministky z modrých punčoch vzteky vyskočily a tváře by se jim zbarvily doruda (Jana totiž působí, jako by sama do pěti napočítat neuměla), dvě věci se Jarmile Glazarové ve Vlčí jámě upřít nedají: výborná práce s prostředím (hrozně se mi líbila ta mnohými čtenáři zatracovaná slezská hatmatilka!) a neméně skvěle lyricky podané psychické stavy většiny zúčastněných. Dokonce bych si troufla tvrdit, že se touto knihou pasovala na rytířku lyrického popisu. Takže za mě nakonec 4* i přes na můj vkus snad až kýčovitý konec.... celý text
Křesadlo
1942,
Hans Christian Andersen
U Křesadla by si Jung ruce umnul! Dánský pohádkář mu na podnosu přináší tolik archetypálních postav (ježibaba, voják, nevinná unylá princeznička...), že i Freud by spráskl ruce, lehl si na pohovku a začal uvažovat o významu nočních setkání vojáka a princezny prostřednictvím psích kuplířů. A co si budeme povídat, závěrečnou scénu z popraviště by si vůbec nejvíc užili proletáři všech zemí, trhačům by v jejich sápání dozajista pomohli a dopomohli by i Castrovi a jemu podobným na hrad, že? Kdyby tak Andersen věděl, jak nesmyslně se dají jeho pohádky interpretovat, snad by radši nic nenapsal. Protože mi ale právě ty skryté obsahy straší vzadu v hlavě, nemůžu hodnotit líp, byť i jen z úcty ke klasice.... celý text
Děvčátko Momo a ukradený čas
1979,
Michael Ende
Mě Momo nakonec možná trochu zklamala. Těžko se píše o časových paradoxech bez děr, navíc chápu, že knížku Ende věnoval dětem, ale přesto... Kasiopeino předjímání budoucnosti mi pořád vrtá hlavou. Jinak ale knížka kouzelná, plná neotřelých nápadů, životních pravd a šedých mužů. :-)... celý text
Návrat na Brideshead
1994,
Evelyn Waugh
Konečně jsem dočetla Návrat na Brideshead! Díky zdejší anotaci jsem čekala nějakou pecku plnou dobrodružství, humoru nebo víry, ale teď se cítím jaksi podvedená, protože jsem v knize nenašla ani jedno. Z Bridesheadu si budu pamatovat maximálně jistou dávku snobismu, nepochopitelné prostředí britské smetánky, plyšového medvěda a neustálé popisy hostin a drahých sídel. Možná taky navrch jako jakési bolestné několik bonmotů (např. o nutnosti studovat VŠ - viz citáty autora), ale jinak ve mně tato kniha žádný zvláštní dojem nezanechala. Byť v předmluvě autor své pohnutky k přílišné okrasnosti textu vysvětluje (2. světová válka a zhrubnutí lidstva v jejím důsledku), mé příkré hodnocení to nezmění.... celý text
Klub rváčů
2005,
Chuck Palahniuk
V Klubu rváčů najdete všechno, z čeho má tzv. slušný člověk husí kůži po těle. Agrese, násilí, vztek, touha ničit, touha mstít se (za všechny francouzské pláže, které nikdy nebude mít), drogy, smrt. Všechno bez příkras, všechno totálně deprimující. Autor popisuje životní příběh jedné lidské onuce, která nemá co ztratit - a právě z toho čerpá sílu. Rve se s ostatními, ale rve se i za své místo v životě, rve se za možnost být sám sebou a rozhodovat si o svých věcech. A v neposlední řadě se rve sám se sebou. Psáno syrově, popisováno surově. Čtenáři se z naturalistických scén možná občas zhoupne žaludek (zejména číšnické legrácky nemusí slabším povahám svědčit), ale má-li chuť zažít si nanečisto pocit úplného zmaru, ať se vypraví pro Palahniuka. Já už si ho asi víckrát nepřečtu (my sluníčkoví lidé milující úsměvy a dobrou pohodu taková díla nevyhledáváme - odtud pramení mé nižší hodnocení), ovšem jako exkurze to bylo velice přínosné. A závěr bezpochyby strhující (nemyslím teď vztah mezi vypravěčem a Tylerem - ten nemohl nijak výrazně překvapit - nýbrž poslední kapitolu). (Mimochodem - atmosférou mi to připomnělo kultovní O'Barrovu Vránu a její "bad guys".) Doufám taky, že někdy seberu odvahu a zkouknu ještě film - uvidíme. :-) P.S.: Motiv chybějícího otce? Freud by se asi vyřádil.... celý text
Hruškadóttir
2008,
Jana Šrámková
Nádherné lyrické dílko s Madlou. A pak taky ještě s několika tragédiemi. Ale i ty v životě mají smysl, byť ho mnohdy (stejně jako postavy u J. Šrámkové) nevidíme. Myslím, že kdyby bylo zapotřebí vystihnout knížku jedním slovem, napsala bych "něžné". Nikoliv však běžné.... celý text
Džungle před tabulí
2001,
Evan Hunter (p)
Evan Hunter si v knížce pohrává s odvěkým problémem - jak učit žáka, který o žádné vzdělávání nestojí. Svého hrdinu Ricka Dadiera postaví do nelehké situace - pošle ho totiž rovnou na učňovskou školu plnou drzých a nebezpečných grázlíků, kteří si potají brousí nože a moc dobře vědí, co s nimi chtějí udělat. Nechybí tu ani romantická zápletka, sondy do hlav a duší ostatních pedagogů, téma rasismu a tak dále - prostě moc příjemně tenhle příběh plyne a čtenář otáčí jednu stránku za druhou s tísnivým dojmem, že na další stránce už ten problém konečně dostoupí vrcholu, bublina praskne, Daddy Jé bude nekompromisně konfrontován s bandou mladých kriminálníků, jimž bude muset zaplatit za všechny útrapy, jež jim za katedrou způsobil. A právě v tomhle bodě u mě kniha ztrácela body: čekala jsem asi větší hulváty, větší konflikt, větší drámo. Hunter se sice snažil (a na rok 1954 zřejmě odvedl slušný výkon), jenže kdyby ho někdo poslal sepsat sondu do školy současné, asi by výsledek dopadl trochu jinak. Tudíž tentokrát jedna méně, pane Evansi. ;-) A výjimečně si neodpustím navrch nějakou tu citaci: "Něco vám povím. Tohle je žumpa, celého našeho školství. A každá učňovská škola tady ve městě. Kdybyste je sesypal všechny na jednu hromadu, dostanete jednu obrovskou a přetékající žumpu. A víte, co my tu vlastně máme za práci? My máme za úkol sedět na deklu té žumpy, aby to svinstvo nepřetékalo ven na ulici. To je náš životní úkol." (1979, s. 69) "Proč se učitel připravuje na práci s docela jiným typem žáka, s ideálním studentem, a pak se prostě vrhne do té džungle před tabulí v chabé naději, že nějak uklouzne vyceněným tesákům? Když to kantor nějak přežije, prima, pašák. A když podlehne, přežijí zato dozajista ty šelmy, ne? Jenže kdo by tak asi stál o to, mít ulice plné dravé zvěře? Anebo je to nejvlastnější důvod, proč tenhle sytém vlastně vznikl? Nemá nakonec pravdu Solly Klein? Není opravdu jeho smyslem nepustit kluky na ulici, a tak v ulicích zajistit po větší část dne klid a pokoj?" (1979, s. 153)... celý text