Madluska
přečtené 340
Zahradní slavnost
2010,
Václav Havel
S každým dalším přečtením mám pro tuhle hru větší a větší slabost. Člověk k ní asi zkrátka musí nějak dozrát... Napoprvé jsem si (ještě někdy na gymplu) řekla: To je teda blbost! Napodruhé už jsem si pomyslela, že je to aspoň vtipné... U třetího čtení mi došlo, že stěží má jen pobavit čtenáře oněmi nesmyslnými frázemi a vyměňováním rolí v roli (Šach!), ale že ze Zahradní slavnosti čpí atmosféra doby, kdy všichni tápou, i když "se ví", kdy nikdo nic neříká, i když "se mluví", kdy k sobě lidi mají "tak nějak blízko", vždyť, jsou přece "všichni tak nějak z jedný český mámy", a přitom se vesele likvidují ještě před zahájením... Mám tuhle hru prostě ráda, to víte, "nic cizího mi není lidské."... celý text
Královna bez koruny
1992,
Margaret Campbell Barnes
Na historických románech si nijak neulítívám (zejména nejspíš proto, že mám tendence je přijímat jako historická fakta), ale osud nehezké a neohrabané Anny z Cleves mě zaujal. Ještě aby ne, když je to vlastně taková variace na Popelku, jen s tím rozdílem, že princ byl poněkud nestálého naturelu, a tak žili šťastně až po rozvodu? :-) V každém případě plné zajímavých detailů a postav, které se nedají tak snadno zaškatulkovat do přihárdek "černá" a "bílá".... celý text
Hvězdy nám nepřály
2013,
John Green
Delší dobu mi HNN ležela v hlavě, protože ji hltal každý (každá) v mém okolí. Dojemný romantický příběh plný smutku, který ale citově nevydírá - nějak tak by se daly shrnout reflexe ostatních. To by bylo, aby mě to nezaujalo taky! Jenže ouha - asi jsem čekala příliš, vyklubalo se z toho docela hezké káčátko (nebo housátko: goose - Gus? :-)), ovšem k labuti mu přece jen něco scházelo. Snad že mě závěr nepřekvapil, snad že některé scény byly až nechutně přeslazené (ano, zejména výlet po Amsterodamu), snad že jsem nevěřila, že by kdy nějaký Gus mohl existovat... Já vážně nevím, jen vím, že ve výsledku mi to připadalo jako slušná romance s příjemnými ozvláštňujícími prvky (čtenářská vášeň s Císařským neduhem), na kterou si ale za nějakých 10 let nikdo nevzpomene. Asi.... celý text
Poslední kniha
2013,
Pavel Trtílek
Poslední kniha mi svou pábitelskou atmosférou, pitkami a plácáním z větší části o ničem připomínala poetiku Bohumila Hrabala. Bohužel. Píšu bohužel, neboť Hrabalovu a stejně tak i Trtílkovu stylu a humoru tak nějak nerozumím nebo nechci rozumět. Třebaže mě tedy brněnské reálie těšily, třebaže jsem oceňovala vyšperkovanost vydání (předěly mezi jednotlivými kapitolami), třebaže místy jsem byla nadšená z nějaké té Per(l)ičky ukryté kdesi na dně toho trendy guláše s hutnými slovními knedlíky (některé lyrické pasáže prostě stály za přečtení jen tak), nemohla jsem si pomoci a s textem jsem úporně bojovala až do samého konce. Snad že Trtílek až moc chtěl vzdát čest moravské metropoli, snad že tak urputně trval na postmoderně se všemi aluzemi, snad že jedinou náplní postav bylo zmítání se mezi chlastem a múzami, nemohu hodnotit jinak než průměrně a říkat si okřídlené: "Méně je někdy více." Oblíbený citát: "Mám ráda měsíc... svítí, i když nemá vlastní světlo... získává ho od slunce a tím krásní... jak někteří lidi přítomností jiných lidí..." (Poslední kniha, 2013, s. 247)... celý text
Horalka
2007,
Alberto Moravia (p)
První (a dost možná i poslední) setkání s Moraviou mě poněkud zklamalo. Na jednu stranu jsem obdivovala, jak se popasoval s vyprávěním životního přiběhu hrdinky-ženy, obyčejné prosťačky, taková stylizace chce dle mého soudu dost odvahy i sebevědomí. Na druhou stranu jsem si ale z Horalky moc přesný obrázek o válce v Itálii neodnesla, což mě mrzí, neboť právě to mě zajímalo nejvíc... I to bych byla ochotná autorovi odpustit, přece jen se mohl zaměřit na cokoliv a on si prostě vybral ženský úděl ve válce, proč ne. Ovšem co mi vadilo a co mě rušilo hodně, to bylo Cesiřino neustálé předjímání budoucích událostí (zejména Rosettiny přeměny) a pro mě zcela nepochopitelná horská dráha v psychologii postav v závěru knihy, to už jsem autorovi nevěřila ani slovo a jen jsem si říkala, co z toho nakonec vyleze. Takže nejsem zklamaná úplně, ale na mě tato kniha nezapůsobila víc než průměrně.... celý text
Báječný svět shopaholiků
2008,
Madeleine Wickham
Upozorňuji, že se v tomto komentáři může vyzradit část příběhu. :-) Ke knížce jsem přistupovala jako k "oddychovému čtení pro ukrácení dlouhé chvíle", nicméně i na poměry této kategorie mě tak trochu zklamala. Hlavně mě rozladila absolutně nesympatická hlavní "hrdinka", jíž nakonec i přes její hloupost (idiocii?) vyjde všechno: práce i osobní život. No není to k vzteku? Člověk, kterého by slušná společnost měla hnát vidlemi, nakonec štěstí dojde a všechny zedřené popelky v koutě určitě ostrouhají, aby náhodou tahle zlá sestra nebyla potrestána. Nehledě na naprosto šablonovitý scénář příběhu: proč tam vůbec vystupovala nějaký Sascha? A Tarquin? A milý "strýček" z banky? A nakupování kufru jen kvůli tomu, aby se bývalá přítelkyně mohla odstěhovat? Jémináčku, čím víc nad tím přemýšlím, tím zbytečnější mi tahle knížka připadá - bohužel. V průběhu čtení to ovšem až tak strašné nebylo, místy jsem se i smála... ;-)... celý text