MarieAnnaSarah přečtené 300

Ještě jeden den s panem Julem 2011, Diane Broeckhoven

Číst knihu Ještě jeden den s panem Julem je dechberoucí zážitek, který se ve čtenáři ještě na dlouho zakoření. I přes její krátký rozsah je v ní řečeno vše, co je potřebné a proto jistě dokáže směle konkurovat velkým románů. Alice se probudí jako každé ráno, jde do kuchyně za vůní kávy, kterou její muž jako každý den uvařil, ale něco je jinak. Pan Jul nesedí na svém místě u stolu, ale v křesle v obývacím pokoji pozoruje sníh. A je mrtvý... Alice však není na jeho odchod připravena, je mnoho toho, co mu neřekla, k čemu se mu chce přiznat, nač chce zavzpomínat. Nechce mít v bytě zaměstnance pohřebního ústavu se zdvořilým smutkem, nechce oznámit synovi, že přišel o otce, nechce prášky na spaní a zapomenout. Ještě ne. Chce se nejprve v poklidu rozloučit a připravit se na život bez pana Jula. A tak se rozhodne, že jeho tělo ponechá tak jak je a prožije s ním ještě jeden den. Dojemný příběh, prostý klišé, který přes svou tragičnost nutí čtenáře se často i zasmát, podtržený postavou autistického chlapce Davida je prostě nádherný. Dávám všech 5*... celý text

Koralina 2007, Neil Gaiman

Koralinu (NE Karolínu! :)) jsem si vybrala jako čtení pro dnešní den. Těšila jsem se na ni již dlouho, protože filmové zpracování patří k nejoblíbenějším "pohádkám" našeho prcka. Nezapomenu, když se řevem prchal po bytě před mou sestrou, která si dala plátky okurek na oči a šeptala "Já jsem tvá druhá maminka". :) Já sama filmu stále odolávala, protože jsem si chtěla nejprve přečíst předlohu. Po dnešku mám tedy splněno a mohu si ho v klidu pustit. Samotný příběh o znuděné holčičce, která najde cestu do jiného světa, k rodičům, kteří se jí plně věnují a udělají, co jí na očích vidí, je nejen pěkný a fantazie při jeho čtení pracuje na plné obrátky, ale i poučný. Koralina nejenže prokáže svou odvahu a obětavost, ale především si uvědomí, co má a jak moc je za to vděčná. "Vy to opravdu nechápete, že? Já nechci, cokoliv se mi zachce. Nikdo to nechce. Co by to bylo za legraci, kdybych jednoduše dostala, co chci. Jen tak, jako nic. To by přece byla samozřejmost, vůbec nic by to neznamenalo. Co z toho?" Styl psaní krátkými, úsečnými větami pro mne byl zprvu osvěžující, avšak ke konci jsem pociťovala jisté ochuzení a strohost. Což je asi mou jedinou výtkou k tomuto dílu. Dávám tedy 3,75* :)... celý text

Učebnicový případ 2013, Jeffery Deaver

Učebnicový případ, povídka s Lincolnem Rhymem, na kterou jsem zde na DK náhodou narazila a chyběla mi v přečtených, je bravurním počinem, který se dokáže vyrovnat Deaverovým románům. Amélie Sachsová se ocitá na místě činu brutální vraždy, které se vykazuje i dalším specifikem, je velmi kontaminováno. Pro Lincolna, Amélii a též staré známé Mela a Lona začíná boj s časem, kdy musí analyzovat stovky důkazních materiálů, které geniální pachatel na místě vraždy rozmístil. Boj s časem, protože všichni tuší, že tato oběť nebyla zdaleka jeho poslední. Líbilo se mi, že Deaver nespoléhal na čtenářovi předešlé zkušenosti s Lincolnovými případy, ač by se to dalo u tak krátkého dílka pochopit a prominout, ale uvedl čtenáře z počátku do obrazu, seznámil ho s postavami i s jednotlivými vztahy mezi nimi. Na rozdíl od jiných pisatelů povídek, což je i důvodem proč je moc nemusím, Deaver nikam s dějem nespěchal. Pozvolna stupňoval příběh, nevynechal ani občasný humor a dával čtenáři okusit svůj vytříbený styl psaní tak jako vždy. Samotný závěr byl nečekaný, měla jsem stejně jako Rhyme hned na poprvé spadeno na jiného ptáčka. Ale to by nebyl Deaver, aby čtenáře nevedl po celou dobu špatným směrem a nakonec se nevytáhl s esem :) (Ačkoliv jisté tušení při prvním kontaktu s pachatelem tu bylo, ale dále jsem ho nerozvíjela) Jak už jsem psala, ač povídky příliš nepreferuji, tuto jsem si užila. Dávám 4* :)... celý text

Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy 2013, Tim Burton

Ústřičkova smutná smrt je krásná sbírka morbidních říkanek, která potěší všechny příznivce Tima Burtona, doplněná úchvatnými ilustracemi. Moc jsem se u ní pobavila a jsem ráda, že jsem si ji na základě doporučení pořídila. Budu se k ní s radostí vracet :)... celý text

Lovci hlav 2011, Jo Nesbø

Lovci hlav, poslední dílo od Nesbøho, které mi zbývalo přečíst. První román, bez Harryho Holea. Dílo, kterým jsem se rozhodla uzavřít rok Nesbøovské mánie. Avšak prvotní nadšení bylo brzy zchlazeno. Příběh úspěšného lovce hlav, který si ve volném čase přivydělává krádežemi umění, aby zajistil svou marnivou ženu, a který se ze dne na den se promění v úkladného vraha, byl pro mne zklamáním. První Nesbøovou knihou, jež mě nepohltila hned první stránkou. Knihou, ve které jsem měla problém s orientací nejen v postavách, ale i v ději. Posléze, když jsem se zorientovala, mi nadále přišel příběh nemastný, neslaný. Příliš akční, příliš rádoby šokující. Tak moc mi připomínající dílo, jenž mi též nesedlo - 10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr. Avšak stále jsem se uklidňovala, že pomalý rozjezd může být pouhou předehrou a samotný děj se ještě bravurně rozjede, jak je Nesbøovým zvykem. Po přečtení tříčtvrtin knihy, včetně často zmiňované latrínové části, jež mě nijak nezaujala, jsem však již tušila, že se pro mne bude po Švábech jednat o druhé Nesbøovské fiasko. Děj mne nejenže nepřitáhl, nepobavil a ani neohromil, ale mnohdy jsem se přistihla, že mne nudil, ba co víc, připadal mi nelogický. Nevědět, že jej napsal Nesbø, nepřisoudila bych mu ho. Chybělo mi jeho brilantní vypravování, vykreslení psychologie postav a svižné tempo, na které jsem byla přivyklá z jeho předchozích děl. Asi jsem už příliš zhýčkána, tudíž jsem od Lovců hlav čekala mnohem více a nebylo mi to bohužel dopřáno. Knihu nehaním, někoho jistě tento styl zaujme, avšak jako již zmiňovaná kniha 10 rad, není mým šálkem kávy. Snad jediným plusem pro mne bylo odhalení Greveovy milenky. Tudíž Nesbøovský rok zakončím hodnocením pouze třemi hvězdami. V příštím roce mi to jistě Nesbø vynahradí :)... celý text

Doktor Proktor a prdicí prášek 2012, Jo Nesbø

Sestra chtěla obdarovat touto knihou našeho prcka k Vánocům, ale nebyla si zcela jistá, tak mi ji nejdříve dala k posouzení. To dopadlo tak, že jsem knihu prckovi všema deseti doporučila a rovnou si pořídila vlastní výtisk :) Zpočátku jsem byla rozpačitá. Nevěděla jsem, zda-li mě tentokrát můj oblíbený spisovatel nezklame, a jestli je vůbec dobré to riskovat. Po přečtení prvních pár stran jsem si však byla jistá, že o šlápnutí vedle, se zcela jistě nejedná. Dobrodružství osamělé holčičky Lízy, malinkatého kloučka Bulíka (napadá vás k tomu něco? :D) a skoro šíleného profesora Proktora je svižné, vtipné a nenásilně výchovné. Avšak ani v této knize Nesbø nedokázal zakrýt svou zálibu v detektivních příbězích, kterou si výtečně vykompenzoval v sekundárním příběhu o chlapečkovi, co byl zlý na svá zvířátka, který vyústil v nečekané rozuzlení a jako vždy akční, drastický konec. :) Děti jistě ocení spád, přímost a zábavu ve formě prdění. Já ocenila především některé brilantní vtípky, které dle mého názoru, mladším uniknou, za to dospělým, jež jim budou předčítat, vykouzlí minimálně úsměv na tváři. Bulík si odkašlal: ,,Paní Strobeová, nemůžeme přijít na to, čím to je, že ženy jako Líza a vy jsou mnohem chytřejší než my muži. Podle mého názoru byste měly převzít vládu nad světem, sprovodit z něj všechny muže, zmrazit spermie na dělání dětí a usmrtit všechny chlapečky hned po narození." Paní Strobeová se na něj zaraženě dívala. ,,Ale to mě jen tak napadlo. A protože jsem muž, byl to pravděpodobně dost hloupý nápad. Takže na to celé raději zapomeňme, paní Strobeová, a já tímto děkuju za pozornost. Klidně, prosím, pokračujte, kde jste skončila." Ač knížka pro děti a já už mírně odrostlá, chichotala jsem se u ní jako puberťačka. Což mí spolujezdci v autobuse opláceli zmatenými pohledy. O to více byly zmatené, když do přítmí večerního spoje svítily z mého tabletu výborné obrázky prdících lidí :) Dávám všech pět hvězdiček a doporučuji knihu nejen těm, kteří mají doma dítka :)... celý text

Levhart 2013, Jo Nesbø

Dočteno, jedním slovem úžasné. Více slovy v komentáři, který jsem tentokrát maličko protáhla :D http://www.databazeknih.cz/blog/muj-levhart-1065

Sněhulák 2012, Jo Nesbø

Po přečtení všech předchozích dílů s Harrym Holeem jsem se po půl roce vrátila ke Sněhulákovi. Tentokrát jsem ho však viděla novýma očima. Už to nebylo to prvotní vytržení severským thrillerem, měla jsem nadhled, srovnání. Po prvních pár kapitolách jsem chtěla býti ke Sněhulákovi trochu více kritická než prve. Ano, opravdu mi přišel po přečtení Spasitele příliš akční a prvoplánově vytvořený pro hollywoodský trhák. Ano, připomněl mi drastickou prvotinu Netopýra, protože stejně jako on, měl pravděpodobně přitáhnout čtenáře. Jenže na rozdíl od Netopýra se to Sněhulákovi povedlo na jedničku. A tak i po půl roce jsem přes prvotní nevoli byla vtažena do děje, hltala stránku za stránkou a užívala si Harryho příběh jako bych ho četla poprvé. Sněhulák mě opět dostal. Ačkoliv původně jsem k němu hodlala být přísnější, nyní musím od svého úmyslu upustit. Ba co víc, vyzdvihnout Sněhuláka ještě výš. Je skvělý, je akční a drsný, je překvapivý a dokonale promyšlený. Ač je nemožné ho srovnávat se Spasitelem, jelikož jeho příběh je naprosto odlišný, i Sněhulák si zaslouží ode mne nyní plný počet bodů. Málokterá kniha mě dokáže ohromit tak jako on a to hned dvakrát :) Mám tedy splněno, rozečtené knihy jsou dočteny, Sněhulák zopakován a teď se mohu pustit do Levharta, jenž na mě dva týdny mrká z křesla, kam jsem ho odložila po zakoupení. Nyní se tedy mohu zcela oddat dalšímu příběhu Harryho Holea, na nějž se už dlouhou dobu třesu nedočkavostí. Ale jak se říká, odpíraná slast je o to větší a já si za ty dva týdny prošla očistcem, kdy jsem si stále opakovala, že první musím vše dočíst, abych si mohla Levharta vychutnat. Masochismus? Zcela jistě :D Levhartův téměř dvojnásobný rozsah oproti jiným Nesboovým knihám mi slibuje dvakrát takové potěšení. Snad mě nezklame. P. S.: Dnes jsem otevřela 4. okénko v adventním kalendáři a hádejte, co z něj na mne vypadlo...Sněhulák :)... celý text

Barva kouzel 1993, Terry Pratchett

Barva kouzel mne pobavila, Pratchett ovládá ten styl humoru, který mám přesně ráda. Seznámení s Mrakoplašem, Dvoukvítkem a vlastně celou Zeměplochou byla jedna velká jízda, jízda na horské dráze. První sešup byl hned od počátku, byla jsem stále hlouběji vtahována do děje, užívala jsem si ho, smála jsem se. Asi v polovině přišel mírný kopeček a jízda byla unylejší, já zažívala menší nudu a počínala přemýšlet, zda-li bylo vůbec dobré do vozíku nastupovat, nakonec jsem stoupání přetrpěla a následně si užila sešup ještě větší než ten v první části knihy. A po vjezdu do cíle? Už jsem se těšila, až sednu do vozíku nanovo. Jak jsem psala v počátku, pobavila jsem se. Ale zároveň si uvědomuji, že Pratchett má i lepší knihy. Takže tentokráte za 3*, ale stejně to stálo za to :)... celý text

Poirotova pátrání 2009, Agatha Christie

Ač nejsem zrovna milovníkem povídek a už vůbec ne detektivních, jelikož mne ochuzují o dlouhé pátrání tak jako v románu a podávají nám odpovědi v podstatě záhy, tato kniha se mi líbila. Poirot přestavuje své malé šedé buňky v plné kráse a Hastings ho jako vždy nestíhá, brblaje o Poirotově domýšlivosti. Sice zpočátku byl trochu pomalý rozjezd, ale druhá půle byla výtečná, viz komentáře u jednotlivých povídek. Dle výpočtu mi vychází zaokrouhleně 3,5 hvězdičky a já dumám, zda-li dát 3 nebo 4. Pro tentokrát dám Agátě možnost nižší, ale po přečtení dalších jejích povídek se sem navrátím a možná jí ještě jednu hvězdu přidám :) (1x**+4x***+6x****)/11=3,45 periodických :D... celý text

Spasitel 2012, Jo Nesbø

Jak se většinou rozepisuji, tak teď po dočtení knihy mi došla slova. Co k tomu říct? Prostě dokonalé. Nejlepší kniha od Nesbøho, co jsem četla. Tři dny po přečtení jsem konečně schopna toto dílo okomentovat. Že je Nesbø vedle spisovatele detektivek i dobrým vypravěčem a dokáže skvěle popisovat psychologii jednotlivých postav jsem se mohla přesvědčit už v minulých jeho dílech. Tentokrát se mu to ale povedlo na jedničku. Spasitel není pouhopouhý thriller, kde se hlavní hrdina žene po stopě vraha. Nesbø nám postupně odkrývá všechna tajemství a pohnutky jednotlivých postav, nutí nás přemýšlet nad tím, co je správné udělat a co cítíme jako správné my sami. Předkládá nám knihu plnou pohnutých osudů a jen na nás je, zda-li viníky odsoudíme. Prolínání přítomnosti s minulostí je opět zvládnuto bravurně jako v Července, ačkoliv to není jako v ní tolik rozvinuto, přesto jednotlivé vzpomínky Christa sedí jako poklička na hrnci. Zakomponování vedlejších postav jako Kristoffer, jeho matka či bezdomovec, kteří prochází téměř nepovšimnutě celou knihou a nevědomky ovlivňují příběh samotný je výborné. Též se mi líbila provázanost jednotlivých částí, je vidět, že postupem času se Nesbø propiloval k dokonalosti. (Například, když Christo jede metrem a dveře se otevřou a příběh dál navazuje tím, že Harry vystoupil na peron.) Moc pěkně udělané a takových pasáží je tam habaděj. A i když u dopadení v Pentagramu či v Netopýrovi jsem měla po skončení knihy nepříjemný pocit, že spravedlnosti nebylo učiněno zadost, tady jsem ten pocit vůbec neměla. Ačkoliv kniha končí netradičně po jejím přečtení se ve mne usadil pocit, že všechno bylo tak, jak má být, že kniha přesně naplnila má očekávání bez jediného zaškobrtnutí, ba co víc, dokonce ho předčila. P.S. Po přečtení celé série jsem se opět vrátila k již přečtenému Sněhulákovi, který celou mou vášeň pro Nesbøovy knihy odstartoval. S ohledem na předchozí knihy a především jako další díl po Spasiteli na mne působí nyní jako pěst na oko. Z vyklidněného Spasitele jsem se najednou dostala do akčního světa sériového vraha jako z hollywoodského trháku, ale o tom více příště v komentáři u něj :) Spasitele rozhodně doporučuji pro všechny milovníky kvalitních thrillerů. S Červenkou se řadí k nejlepším knihám, které Nesbø napsal.... celý text

Pentagram 2011, Jo Nesbø

Pentagram patří mezi ty lepší Harryho případy, ale něco mi tam k dokonalosti chybělo. Případ o sériovém vrahovi, který není sériový vrah byl napínavý a s nečekaným koncem. Tentokrát mě trochu rozčilovalo, kolik úrovní Nesbø dokázal provázat a tudíž příběh obsahoval hodně postav a možná až moc vhodných kandidátů na vraha. Působilo to na mě rušivým dojmem, kolikrát jsem se v tom až ztrácela a možná proto, jsem si tu knihu tolik neužila. Druhým poznatkem je věc, která mě u jeho knih občas irituje a to, že Harry Hole známý alkoholik, se v jedné chvíli dokáže zpít pod obraz, že sotva vstane z postele a ve druhé dokáže předvádět akrobatické kousky na střeše jako by se nechumelilo. Prostě mi to nějak nejde dohromady, roky pití se na něm musely přece nějak podepsat. Ale to je jen taková maličkost :) Na druhou stranu musím uznat, že některé pasáže byly neotřelé a Nesbø opět předvedl, že psát prostě umí. Například kapka krve putující z jednoho patra do druhého. A nakonec dopadení Prince...ach jo, člověk se na to tři knihy těší a nakonec tohle. Myslím, že už s ohledem na čtenáře to mohl Nesbø zakončit jinak. Bohužel jsem z toho takto vůbec neměla pocit zadostiučinění. Škoda. Spíš si začínám říkat, že úmrtnost Harrym dopadených pachatelů je fakt velká :D A abych to zas vyvážila nějakým kladem, tak příběh Jacoba Andersena o jeho vápenné omítce a maltě se vážně povedl. Tato Nesbøova vyprávění mne vždy potěší. Též se mi líbilo, že žena s prasečí hlavou byla použita i v dalších částech knihy. Podtrženo, sečteno - Příběh samotný je dobrý a napínavý, to že já jsem rýpal, za to Nesbø nemůže a nalezené nedostatky rozhodně nebyly nikterak velké, tudíž za 4*... celý text

Vražda na golfovém hřišti 1992, Agatha Christie

Agatha opět nezklamala a téměř do poslední stránky jsem netušila, jak to vlastně je :) Příběh o vraždě pana Renaulda je tentokrát opravdu trochu zamotanější, ale i přesto čtenář neztrácí přehled a může si užít knihu, jež má spád. Hastings opět dělá malé přešlapy, Poirot předvádí práci svých malých šedých buněk a celá kniha je navíc okořeněna jeho soupeřením a špičkováním s francouzským detektivem Giraudem, které mne velmi bavilo. Tentokrát hned po prozrazení vraha příběh končí, což pro mne naopak bylo plusem, jelikož se příběh obešel bez láskyplného happyendu, který vždy nezapře, že knihu psala žena. Ačkoliv sladkost si stejně úplně neodpustila a pouze ji použila o chvilku dříve v "hrdinském" gestu kapitána Hastingse. Už to k ní prostě patří :)... celý text

Záhada na zámku Styles 2001, Agatha Christie

První kniha s Herculem Poirotem a musím uznat, že ho na scénu uvedla Agatha vskutku bravurním způsobem. Během rozplétání vraždy na zámku Styles nám vypráví, jak se Poirot seznámil s Jappem, jak poznal Hastingse i jak se objevil v Anglii, vše zakomponované do dialogů či vzpomínek jednotlivých postav, tudíž to nepůsobí rušivým dojmem. Poirot samotný se nijak nerozehřívá, a rovnou stejně jako v pozdějších knihách rozjíždí jednu blamáž za druhou, tahá čtenáře za nos, vyzdvihuje důkazy, které nás nutí říkat si: "Ha, tak takhle to bylo." a býti stejně dopálení jako Hastings, když nám krásně prostě vysvětlí, že tak to přeci vůbec být nemohlo. (V této knize pokud se nepletu, mě dopálil takto hned třikrát) Takže až do jeho posledního vysvětlení jsem naprosto netušila, jak to vlastně je. Skvělé, sice na pět hvězdiček to úplně není, ale i tak doporučuji :)... celý text

Cyankáli v šampaňském 1980, Agatha Christie

Detektivka, kde se dopátráme vraha na základě vzpomínek několika osob na danou noc? Proč ne, to je dobrý nápad. Bohužel Agatha zrovna asi neměla svůj den. První část příběhu formou vzpomínek je zajímavá a čtivá. Druhá část už bohužel pokulhává, děj trochu skřípe, postavy jsou nudné a vrah je zřejmý. Samotné provedení vražd mi přijde takové fušerské. Agatho, vždyť ty přeci píšeš lépe :) Dnes zůstávám bohužel neohromena a dávám za 3*... celý text

Černobílý svět 2011, Kathryn Stockett

Po dlouhé době se mi stalo, že jsem vzala do ruky knihu, od které jsem se skutečně nemohla odtrhnout. Knihu, kvůli které jsem nemohla spát, dokud jí nedočtu. (pozn. dočetla jsem jí dnes v 4.26 ráno). Kniha je strhující, krásná, citlivá a přitom se nebojí ukázat odvrácenou tvář Ameriky té doby. Doby, kdy rasismus, nerovnost a chudoba byla běžná. Ačkoliv bylo to skutečně běžné pouze v té době? Mnoho myšlenek se dotýká i nynějšího světa. Kniha nenásilně poukazuje na nešvary, které panují do teď. Nutí nás si je uvědomit. Vždyť i v naší době jsou mezi námi zlé a panovačné Hilly Hollbrookové, sobecké matky jako Elizabeth, nezištné, smutné Lou Ann, které svůj smutek ukrývají za všudypřítomný úsměv, odvážné Aibileen, které dokáží udělat lidi lepšími a prostořeké, dobré Minny. I v naší době jsou stále jasné rozdíly mezi lidmi. Sice už nejsou podmíněny zákony, ale stále přetrvávají. Zakořeněné předsudky jsou bohužel věčné. Tato kniha nezmizí z vaší hlavy, jakmile ji odložíte. Nechá ve vás zakořeněné to hořké semínko a vy si začnete všímat věcí, které jste si dříve neuvědomovali. HanaNov ve svém komentáři přesně vystihla to, co jsem po přečtení této knihy cítila, takže opakovat to, už by bylo asi klišé. Takže děkuji Kathryn Stockettové za toto dílo a dávám pět hvězd.... celý text

Až tak moc tě nežere 2009, Greg Behrendt

Knížku jsem si koupila, jelikož se mi film zalíbil a chtěla jsem se dozvědět něco víc o příběhu jednotlivých postav. Jaké však bylo mé zklamání, když jsem zjistila, že knížka s ním má společný pouze název a obálku. Ach, jo :/ Bohužel tato kniha je pouze další z těch chytrých knih pro svobodné či nešťastně zadané ženy. Po přečtení musím ještě dodat, že asi i naprosto neinteligentní. (Ne fakt? Když mi jako týden nebo dva nevolá, tak mě už nechce? :O) - Čímž nechci urazit čtenářky této knihy, ale pouze konstatovat, jak se k nim autor v dané knize chová. Několikrát zmiňované přirovnání k Bravíčku je více než na místě. Tohle skutečně není můj šálek kávy.... celý text

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Na Staříka jsem byla upřímně zvědavá, recenze slibovaly hodně, ohlasy čtenářů byly nadšené, jenže tak to bývá v poslední době často i u knih, které mě následně zklamou, takže když se mi Stařík konečně dostal do rukou, přistupovala jsem k němu bez přehnaného nadšení. Tentokrát se ale mé obavy nesplnily. Tato kniha mě od první stránky zcela pohltila a já den co den, kdekoliv a kdykoliv (mí profesoři mou občasnou nesoustředěnost posledních dní snad omluví) hltala jeden Alanův příběh za druhým, přemýšlela nad tím, co ještě přijde, bavila se situacemi, které prožíval, hlasitě se smála u jeho inteligentního humoru a četných narážek, dokonce na rozdíl od jiných severských spisovatelů mne velmi pobavil i humor černý. Sice jsem občas zakroutila hlavou nad tím, jak Jonnassovi nic není svaté, ale pak jsem to z hlavy pustila a smála se dál. Tohle byla prostě humorná kniha přesně podle mého gusta. Rozhodně doporučuji :) Čteno 19. - 24. září 2013... celý text

Hvězdy nám nepřály 2013, John Green

Kniha je hezká, čtivá, dojemná, ale...Něco mi v ní chybělo, nedokážu přesně popsat co, ale nějak byl pro mě ten příběh málo uvěřitelný, abych ho mohla procítit, tak jak by si zasloužil. Mnohokrát se mi stalo, že jsem s postavami nemohla soucítit, protože jejich chování, názory či mluva mi v tom bránili. Mrzí mě, že knize s tak krásným příběhem nemůžu dát plný počet bodů, ale vůči knihám, které mě zcela pohltí a pustí až po dočtení poslední stránky, by to bylo nefér. A Hvězdy bohužel takovou knihou nebyly. Dala bych 3,5 hvězdičky, ale to není možné, takže dávám 4, snad mi to Hvězdy odpustí.... celý text

Jak blufovat o literatuře 1996, Michael Kerrigan

Knihu jsem vzala do ruky ze zvědavosti, jelikož mě zaujal její název. Skutečně jde o literatuře blufovat? Já nevím, nikdy jsem to nezkusila, ale je to zajímavá myšlenka. Avšak jediná, kterou v této knize najdete. Kniha je v podstatě rozborem několika spisovatelů a jejich knih, podaném trochu netradiční formou. Neurazí, ale ani nenadchne. Očekávat od ní něco světoborného je naivní a myslím, že ani sám autor to nechtěl. Plusem je, že je napsána humornou formou, takže jako lehká četba pro chvíli nudy, kdy nic lepšího po ruce nemáte, určitě poslouží.... celý text