Marmarek
přečtené 186
Dešťová hůl
2016,
Jiří Hájíček
Dávám o něco lepší hodnocení než Rybí krvi, protože mě to více vtáhlo, i když některé motivy se přímo opakují (namátkou: neplodnost, podivínský strýc, babička jdoucí kolem okna, když mladá dvojice prožívá první milostné dobrodružství). Téma pozemků a čachrů s nimi mě tentokrát více zasáhlo, možná i aktuálností nebo tím, jak ho postupně objevoval hlavní hrdina. I tím, jak je to nahlíženo zevnitř, z pohledu člověka, který si uvědomuje chaos všech těch lejster a zároveň se v nich alespoň trochu vyzná. Soupeřící klany na vesnici podle mě velmi funkčně propojila metafora indián-kovboj, která nebyla násilná, ale postupně vykrystalizovala. Celkově mi postavy přišly zajímavější a sympatičtější než v Rybí krvi. A díky této knize jsem se také dozvěděl o Vítu Fučíkovi :)... celý text
Rybí krev
2012,
Jiří Hájíček
Hvězdička za téma zatopených vesnic, s nímž nešlo nic dělat ani po revoluci, hvězdička za celkem uvěřitelnou ich-formu, která nekoresponduje s autorem, a hvězdičku za některé motivy a obraty, které se mi líbily: doktorka Brejchová, bouračka, strejda Venca. Co se mi nelíbilo: linie Hana-Olina-Petr, která jako by vypadla z červené knihovničky a byla zde trochu navíc, některé příliš doslovné věty a kýčovité motivy (umírající Car).... celý text
Únava materiálu
2016,
Marek Šindelka
Velmi sugestivní. Zasáhlo mě to. Víc nedodávám, je třeba si přečíst.
Malinka
2017,
Dita Táborská
Na prvotinu překvapivě dobré. Co hodnotím pozitivně: a) přesvědčivé podrobnosti z různým oblastí - kojeňák, natáčení filmu, zubařina, ministerstvo zahraničí b) otevřenost ohledně adopcí, těhotenství, mateřství... porod mě skutečně dojal, c) ač se zdá, že vše vyvrcholí nějakým nepravděpodobným happyendem, není tomu tak - konec mě nepříjemně zasáhl, ale to je lepší než happyend :) d) Vliv náhody a nepochopení. Postavy všechny nesympatické, tím autorka připomíná Hůlovou nebo Soukupovou, téma adopcí zase Boučkovou. Co hodnotím negativně: a) příliš doslovné popisy toho, co postavy cítí, ač je to jasné z jednání a promluv, občas poněkud strojené dialogy, kdy se nahlas říká i to, co by nikdo takto nahlas neřekl, b) pasáže z pohledu mimina a z pohledu Boha -resp. zachraňuje to druhá pasáž s Bohem, ale ne moc. Každopádně kniha stojí za přečtení a jsem zvědavý na další tvorbu autorky.... celý text
Lázně
1998,
Martin Reiner
Poetické - někdy až moc, nejsem si úplně jistý, jestli jsem vše pochopil správně. Ale mnohé obraty velmi pěkné, zajímavá lehká ironie, zřejmě postupný rozpad vnímání reality... těžké, možná se ke k tomu ještě jednou vrátím.... celý text
Žluté oči vedou domů
2007,
Markéta Pilátová
Jsem nadšen, jako naposledy z Hagiboru a Snídaně se psem. Načítám teď velké množství novějších českých knih a o všech se rozhodně nedá říct, že by byly kvalitní. Tahle je. Působivá a zároveň úsporná. Má něco přes sto stran, ale musel jsem často přestávat, promýšlet, vracet se atd. Postavy ve zkratce načrtnuty velmi uvěřitelně, včetně vztahů, motivací, každá má vlastní pointu. Smysl mají jeřábi na obálce i neobvyklý název. Škoda, že knihu, kde hraje roli dopis, už přečtenou mám, tohle je ideální volba do výzvy :) Jediné, co mi trochu vadilo, bylo, že spiritismus a tím i zásvětí se ukázaly v závěru jako reálné, to v poněkud naivní podobě, ale asi to k tématu Jižní Ameriky opravdu patří.... celý text
Snaživky
2009,
Jiří Šimáček
Vtipné, ale na Charaktera to nemá :) Tupé a egoistické postavy jako vypravěči, to je vždycky vděčná záležitost, když to člověk umí. A pan Šimáček umí, snaživka je zcela uvěřitelná. Skvěle jsem se bavil, ale zůstává pachuť a mrazení v zádech - asi jako u Zlodějky mýho táty od Hůlové nebo u první povídky Folného Buzíčků. Povrchní idioti jdoucí tvrdě za svým cílem jsou zdá se čím dál drsnější a bezohlednější... Konec mě až tak nepřekvapil, vlastně je super, že román - přes svou proklamovanou jednoduchost - nutí čtenáře vylovit z toho balastu náznaky roztroušené už předtím. Promyšlený plán totiž není nijak zvlášť avizován a nejvíc mě mrazilo asi z toho, že takové pipině by vlastně člověk uvěřil všechny ty řeči o náhodách a shodách okolností, protože na nic jiného "přece její mozek nemá"... Jelikož čtu Šimáčkovy knihy jaksi pozpátku, došlo mi leccos na konci Charaktera až teď. Ale jestli se Sedláček objeví ještě v nějaké knize, asi vyskočím z kůže :D... celý text
Spoušť
2015,
Sára Vybíralová
Ač je vidět, že autorka je začínající, styl slibuje mnohé naděje do budoucna. Spousta věcí mě chytla svým jazykem, tématem i nejasnými konci. Takovýto dojem ve mně nechaly povídky Beze snů, Velký třesk, Spoušť, V pokoji a Hlas, povídka Něco se pokazilo je pěkná jednohubka, Pořádek je poněkud do krajnosti dohnaný, ale stylem to vynahrazuje, podobně jako Plech. Povídka Pevnost mě bavila skvělým popisem banality a věcí, které si pamatuju z vlastního dětství, ať už materiální, nebo pocitové - přišlo mi, jako bych to napsal já sám. Jediná povídka, která mi přišla slabší, byl Nástroj. Nebo to možná bylo jen náladou při čtení, nevím. Každopádně dvojznačné názvy povídek se mi moc líbily. Jsem zvědavý, s čím autorka přijde příště. Trošku hendikep: kniha nemá obsah... celý text
Lístek na cestu z pekla
2012,
Jaroslav Žváček
Mám smíšené pocity. V poslední době jsem přečetl pár knih začínajících autorů a tahle je mnohem lepší. Talent. Je fakt, že je tu příliš mnoho témat, která spolu nedrží úplně konzistentně (ačkoli mnohá z nich jsou neotřelá a dobře uchopená - pro mě určitě nejlepší: podivínská vzpoura proti systému, Mongolové a palčivé problémy Jeremiáše a Báry), a že hlavní hrdina je až protivný tím, jak všechno svádí (nejen u sebe) na rodiče a hladiny různých hormonů, ale je to celkem dobře vyrovnáno určitou groteskností, ironií a právě ich-formou (tj. nemyslí si to autor, ale postava... doufám). Místy jazyk dost balancuje na hraně (doslovné líčení sexuálních scén). Něco je schematické přespříliš (otcové), něco neuvěřitelné atp. Vzhledem k názvu a ústřednímu tématu by mě také zajímalo, co je ten lístek z pekla - dát od palčivých témat ruce pryč, zdrhnout s rodinou na venkov a zbytek života už se v ničem neangažovat a jen držet hubu a krok? Tohle vyznělo poněkud nedotaženě... Kapitoly označené písmeny (narážka na řazení kostek autistickým Patrikem) také nedojdou ani do poloviny abecedy, jako kdyby autorovi došel dech. Nebo chystal druhý díl (nevím ale, zda by mě ještě zajímal). Určitě ale stojí za pozornost. I za přečtení.... celý text
Charakter (taky ještě mädchen, ničema a oskar)
2012,
Jiří Šimáček
Rozhodně lepší než Malá noční žranice, byť stylově podobné. Nečekaný závěr, kdy se ukázalo, že charakter je vážně charakter :) Líbilo se mi, jak vyřešil svou minulost i současnost jedním tahem, vlastně za cenu osobního "štěstí" s paní Alžbětou, za cenu svého psa a hezky v kontrastu k Mikuleho strachu z vězení.... celý text
Malá noční žranice
2014,
Jiří Šimáček
Čekal jsem trochu zajímavější rozuzlení, i když asi chápu, v čem měla spočívat pointa. :) Otec a syn celkem uvěřitelné postavy, manžel mi přišel už trochu moc jako karikatura, která snad ani nemůže existovat. Líbilo se mi hlavně, že Sylvie nebyla vypravěčkou, postupně z toho vykrystalizovala jako ta nejnormálnější, byť její proměna v sebejistou emancipovanou ženu mi přišla poněkud náhlá a nepříliš motivovaná.... celý text
Vyhnanci
2010,
Františka Jirousová
Skvěle vtáhnulo, skvěle zachycena psychika dvacátníků, se všemi plusy i minusy, skvělé obhájení anarchismu, dekadence i víry v boha, jen přerod v poslední třetině knihy a a závěru byl pro mě možná trochu moc neuvěřitelný. Trochu mě zarazila změna perspektivy, Pavla píše nejdřív v ich-formě, pak vystupuje jako postava nakonec zmizí. Co se domem nakonec stalo, není jasné. Skvělá atmosféra devadesátek, trochu jako Jízda nebo Samotáři :D Místy ovšem trochu doslovné nebo se opakující. Velkou roli pro mě sehrálo, že pasáž s Velikonocemi byla čtena o Velikonocích :)... celý text
Vedlejší pokoje
2015,
Radovan Menšík
Jazyk místy k nepřežití, jako když se celkem nadaný žák snaží psát originální slohovou práci - u dvojstránky, kdy je popisováno čištění zubů, nebo květnatého přirovnávání chodců na přechodu k vojskům dobývajícím území (zatímco odhozený deštník umírá jako raněný pták) mi kniha skoro vypadávala z ruky. Nuda. Všechny sledované postavy ploché, potvrzující nejzákladnější stereotyp, jak si autor slohovky představuje otce od rodiny nebo stárnoucího muže. Nuda. Debaty o bohu banální, mírně propagační, ale nepřesvědčivě, spíše utvrzují v ateismu. Filozofie spočívající v řetězení šesti řečnických otázek v každém čtvrtém odstavci... a to proto, že postavě padly oči na její staré kalhoty nebo proto, že na stropě je prasklina... Nuda. Lokality stejně plytké jako postavy (často bezejmenné): město + jeskyně + les + jezero... rekvizity do slohovky, všechno najednou, včetně vysokých velehor. Občas hezký obrat, možná hezká symbolika pokojů (single v jedničce, pár ve dvojce, rodiče s dětmi ve čtyřce... a možná dva staříci a bůh ve trojce, jestli to tak bylo myšleno? Nebo vdovec s dvěma dětmi, ale nepřítomnými?). Hezký zvrat, ovšem padesát stránek před koncem, kdy už se dočkáme jen líčení nejbanálnějšího možného seznámení v klišé kulisách, a pak už nic. Známý pana Popela byl taky veskrze obyčejný nýmand, ale k románu o zcela obyčejném životě je potřeba dozrát spoustou pokusů a omylů.... celý text
Český ráj
2018,
Jaroslav Rudiš
Hříčka, od které je potřeba čekat jen hříčku. Kdosi přirovnal k příspěvkům na Twitteru. Vypadalo by asi zajímavě jako divadelní hra. Nejzajímavější část: cyklistův monolog. Protože mám Rudiše celkem načteného, nejvíc mě mrzelo, jak recykluje sám sebe: úvaha o množství orgasmů se už vyskytla v jedné poněkud rychlokvašné povídce. A byla tam ještě jedna taková věc, buď to s těmi vypitými pivy, nebo urna darovaná k výročí, teď si nejsem jistý. Povídky jsou většinou roztroušené po sbornících, ale i tak...... celý text
Je hlína k snědku?
2006,
Jakuba Katalpa (p)
Velmi zvláštní poetické obrazy. Asi to potřebuji ještě zpracovat. Co bych zdůraznil (a v jiných komentářích zatím myslím nezaznělo) je všudypřítomné téma smrti - včetně zatvrzelosti proti početí. Místy mi vypravěčka připomínala až personifikovanou smrt (scéna s umírajícím Romem, závěrečná scéna, zpřítomnňování mrtvých, neustálá konzumace jídla). Za druhé: barvy: u spousty postav hraje roli, jak s nimi zacházejí, kolik jich dokážou vnímat atd. Pro vyznění knihy velmi důležité - velmi mě např. zaujaly čtyři stránky, kde jsou jen seznamy názvů malířských barev v angličtině a němčině. Doporučuji pečlivě přečíst a vychutnávat :) A třetí věc: Nejsem si jistý, jak přesně uchopit první kapitolu. Jako protiklad? Život ženy na přelomu 19. a 20. století, plochý a krátký, ovládaný jinými / zbytek knihy, život rozprostřený do palety chutí, možností, zážitků, vzpomínek a pocitů..., život ženy, která má umělecké cítění, ale nemá a nechce děti ani žádné pevné závazky a která nemusí pracovat a mít strach o základní životní potřeby...... celý text
