Matematicka přečtené 585

Múza milost 1969, Paul Claudel

V tomto případě mě "nenadchly" či neoslovily celé básně, ale jednotlivé verše ano. "Vím, že tu jsem s Bohem a vždy ráno otvírám oči do ráje." "Aby mi sdělil, co se náhle stane s viditelnou krásou ubohou, Hle, tam mne kdosi očekává s nevýslovnou něhou svou." Zajímavý je také pohled francouzského básníka na české prostředí zvenčí, který se projevuje především v básních o sv. Václavovi a sv. Ludmile. "Nejsou s to odtrhnout Václava od brány do nebes, Odtrhnout od církve a od vrat do ráje, za nimiž čeká Bůh, Pevnou pěst knížecí, jež za sám střed sevřela kruh." Možná už je tu patrný i velký časový i jazykový odstup od tvorby Paula Claudela, i když sdílím jeho víru. Přesto jsem si tento krátký výbor z jeho díla ráda přečetla.... celý text

Republika 2020, Jiří Padevět

Tuto knihu považuji za skutečný „klenot“ současné knižní produkce. Na malém rozsahu se jí podařilo vyjádřit mnoho o československé historii 20. století a to navíc v kvalitě, která je na našem knižním trhu neobvyklá. Ke čtení ji mohu doporučit snad úplně všem. Může vám ukrátit čekání ve frontě v supermarketu, ale také můžete nad přečteným hlouběji přemýšlet, dohledávat si další informace a souvislosti. To už je jen na vás. Pro mě to bylo první setkání s tvorbou pana Padevěta, a snad ne poslední. Kniha není vyčerpávajícím svědectvím o vybraných 73 letech československé historie, ale má „nasvítit“ některé zajímavé události. To se myslím všem, kdo na knize spolupracovali, podařilo. Nejpovedenější mi přišly „minipovídky“ pana Padevěta, ale neméně důležité byly i fotografie, krátké faktografické komentáře i celá úprava knihy, která je opravdu velice nadstandardní a nakladatelství Host se velice podařila. O výbornou grafickou kvalitu knihy se zasloužil Martin T. Pecina. "Prolezl poklopem obrněného transportéru a seskočil do trávy. Za zelenou obludou, kterou právě opustil, se svahem táhla jizva, jak se pásy zakusovaly do krajiny, trhaly jí kůži a zřejmě i lámaly malé kůstky, co jsou těsně pod povrchem. Nad horizontem přeletěly tři vrtulníky, které pro změnu řezaly tenké jizvy do nebe. Vyndal z kapsy pomuchlanou krabičku startek a jednu si zapálil. Jestli to dobře spočítal, teď by měli mít tak dvacet minut klid, než sem dojedou další transportéry a tanky. Ostatní už vylezli taky, polehali si do zářijové trávy a pevně doufali, že se tady aspoň pár minut neobjeví žádný lampasák, nebo dokonce rozhodčí. Slunci ještě nikdo žádnou jizvu neudělal, a tak celkem milostivě hřálo. Přiložil si k očím dalekohled a zkontroloval krajinu. Byla zjizvená jako starý šermíř, ale zřejmě byla se svým opuštěným osudem smířená. Asi pro ni nebylo lehké snášet pásy tanků a výbuchy granátů, ale jen těžko se mohla bránit. Mohla jenom čekat dalších sto let, jestli to náhodou nepřejde a jestli se pak pomalu nezačne hojit. Podle písmene, které do krajiny krasopisně napsaly staré cesty, byl na správném místě. Poodešel od odpočívající zelené obludy i od kluků, kteří prožívali krátký luxus svobodné chvíle, i když oblečené do maskáčů a utažené opaskem, a vyndal z kapsy starou mapu. Došel s ní ke stromu a sedl si do jeho stínu. Kůra ho trochu škrábala do zad, ale snažil se spíš poslouchat, co vyprávějí větve, které se sem tam pohnuly, i když moc nefoukalo. Špatně rozuměl, ale měl pocit, že vyprávějí něco o starém městě, které zmizelo. Položil vedle staré mapy vojenskou speciálku a pozoroval pavučinu cest a uzlíky křižovatek, jako by to bylo nějaké pradávné písmo. Byl na správném místě, strom, o který se opíral, kdysi dávno vrhal stín před kostel, aby se farníci vycházející v neděli z kostela nemuseli rovnou ponořit do sluneční záplavy. Vstal, složil obě mapy a udělal pár kroků. Otočil se ke stromu a ještě kousek popošel. Tráva něco zašeptala, ale zase jí nebylo rozumět. Možná stál na místě oltáře. Na místě, kam jeho praděda šel k prvnímu svatému přijímání. Nanebevzetí Panny Marie. Zvedl oči k nebi a zjistil, že na nebi jsou jen vrtulníky, co po nich zůstávají jizvy."... celý text

Velký vůz 2009, Radovan Voříšek

Básněmi Radovana Voříška jsem byla osobně zasažena, byť na některých z nich je znát ještě určitá básnická nevyzrálost a co se týče formy, nejsou některé z nich zrovna dokonalé. Dokáže v nich ve zkratce a velmi zhuštěné podobě vystihnout některé životní pocity či problémy. Ve svých básních je stručný a hravý, ale při tom jde často až „na hlubinu“ svého života. Škoda, že je v knize docela dost drobných chyb, které v poezii působí značně rušivě. Taky mi nevyhovovalo, že básně jsou někdy až násilně "vtěsnávány" na jednu stránku zmenšováním písma. Radovan Voříšek je v mnohém inspirativním křesťanem a jeho první sbírka zve k promýšlení vlastního života v různých rovinách. Těším se na četbu dalších jeho sbírek poezie. Tma Stíny viny chvíli otrávily. Čemu všemu prospějí? Slzám krvi tísni smutné písni beznaději v naději. Dokud není vina smyta ze tmy vylézt se odmítá. *** Ráno samo nesvítá!... celý text

Cosi divného v mé hlavě 2020, Orhan Pamuk

Chcete-li poznat Istanbul, vydejte se do jeho ulic s Mevlutem, chudým pouličním prodavačem, který přišel do Istanbulu z vesnice za svým otcem, aby mu tu pomáhal prodávat jogurt a bozu. Orhan Pamuk vypráví ságu o Mevlutově životě opravdu mistrovsky - střídá promluvy různých postav s promluvami vypravěče, vše jednoduše odlišeno, takže v tom není žádný zmatek. Navíc přidává i rejstřík postav a vysvětlivky a chronologii událostí (pozor, tu moc nedoporučuju sledovat v průběhu čtení; dost mě zklamalo, když jsem se v ní v jedné chvíli dozvěděla i to, jak bude příběh pokračovat). Je to taková symfonie o současném Istanbulu (a Turecku) i jeho nedávné historii. K románu jsem si hledala cestu postupně a pozvolna, byť mě od začátku nenudil. Teprve na konci mi začalo vše správně "zapadat" a celý Mevlutův příběh mě začal opravdu bavit a zajímat - včetně "něčeho divného v jeho hlavě". Můžu jen doporučit. "Je správné, aby pokaždé, když si začnu na něco z tohohle trochu stěžovat, moje tchyně Safiye řekla: „Ty na tom máš taky vinu, Vediho“? Je správné, aby všichni pořád jen žvanili o Bohu, vlasti a morálce, a přitom mysleli jen na to, jak vydělat peníze?"... celý text

Podzimní slunce 1999, Jaroslav Hodík

Krásné fotografie k tématu stáří novobydžovského rodáka Jaroslava Hodíka, doplněné několika biblickými texty, sluneční písní sv. Františka a svatebním slibem krále Edwarda III. Vydáno k mezinárodnímu roku seniorů, vyhlášenému UNESCO. Knihu už teď nakladatelství vyprodává za pakatel, ale myslím, že ještě stále může někoho potěšit.... celý text

Tisíckráte 2021, Felix Kulpa

Výborně zpracovaná kniha po všech stránkách. Netradiční formát, výborná obálka včetně "motivačních" citátů na zadní straně. Pokud dlouhodobě sledujete tvorbu tohoto blogu, tady si ji můžete připomenout celou na jednom místě, pokud ji ještě neznáte, můžete se s ní seznámit. A o čem je tvorba blogu Tisíckráte? Jde o satirické texty o katolické církvi. Vhodné pro její vášnivé milovníky i pro vášnivé odpůrce. Pokud vám na katolické církvi příliš nezáleží, tvorba Tisíckráte pro vás asi není určena... "Katedrály svatého Víta se dotkne i další protestní akce. Jako symbol odporu k tomuto rozhodnutí nebudou v katedrále instalovány nové varhany. "Jsou sice už několik let zakoupeny, ale zůstanou ležet dole pod kůrem jako tiché memento doby, kdy byl svět ještě v pořádku," uvedl rozhořčený český primas Dominik Duka a vyzval k on line pochodu do chrámu svatého Petra ve Vatikánu, kde by měli věřící udělat církev znovu velkou."... celý text

Pohádky z jižních Čech a Šumavy aneb Vyprávění kapra Jakuba 2008, Bára Stluková (p)

Šumavské pověsti 1986, Vilém Kudrlička

Knihu jsme četli s dětmi. Úvodní pověsti o permonících z Javorné nás moc nebavily, ale naštěstí jsme vytrvali. Postupně se z této knihy "vyklubala" zatím nejlepší sbírka pověstí, jakou jsem kdy četla. Vůbec nejvíc se mi líbila pověst "Babylonská čertovina". Té nechybí vůbec nic - zajímavý námět, s kterým jsem se dosud v žádné jiné pověsti nesetkala, napětí, dobro vítězící nad zlem i střípky lidové moudrosti, které se ukazují např. v úslovích "pivní mudrlanti" a "učitelský, který neoplýval majetkem". Velice cenné jsou závěrečné poznámky, kde se dozvíte faktické údaje o místech, osobách a událostech v pověstech zmíněných. Na závěr také autor uvádí seznam literatury, ze které čerpal - jde o různé sbírky pověstí z 20. a 30. let 20. století. Autorovi patří velký dík za to, že starší pověsti přiblížil současným čtenářům.... celý text

Hovory s Petrem Kolářem 2001, Josef Beránek

Kniha je k dnešnímu dni už dvacet let stará, ale rozhovor s jezuitským knězem Petrem Kolářem zůstává podle mého názoru stále aktuální. Kromě pestrých životních zážitků z různých koutů světa se tu Petr Kolář vyjadřuje i k obecnějším tématům: k četbě Bible, k evangelizaci, ke stavu české církve a k jejímu vztahu se společností. Tyto jeho - často kritické, ale nepostrádající lásku - postřehy jsou bohužel stále aktuální i po dvaceti letech. Petra Koláře osobně neznám, ale z médií ho považuji za inspirativní osobnost. Ráda jsem ho skrze knižní rozhovor lépe poznala. Kéž bychom takových lidí v české katolické církvi měli více, nebo jim aspoň popřáli více sluchu...... celý text

Česko na křižovatce 2019, Václav Cílek

Knihu jsem si taky koupila hned po vydání a přečetla ji až v roce 2021. I s odstupem je zajímavá. Některé temnější vize se sice nenaplňují dostatečně rychlým tempem, ale přijde mi, že i po dvou letech je stále dost aktuální. Viz například Cílkova citace z francouzské knihy vydané koncem 19. století, která neskutečně "sedí" na naši předvolební situaci - viz níže. Nejvíc se mi líbily rozhovory, které mi přišly živější, ale i některé eseje byly velice dobré. Výborný výběr inspirativních osobností. Ale podobných knih jsem už četla více a "Rozhovory na hraně zítřka" a "Rozhovory přes rozbouřené vody" mi přišly redakčně lépe zpracované, proto dávám 4*. Dva citáty, které mě zaujaly v eseji pana Cílka: "Primárně tedy vnímám, že problém je hlavně ve společnosti - a až druhotně v politicích. Ti jsou jen spravedlivým odrazem našich postojů ke světu. Je to ještě závažnější: můžete nahradit jakéhokoliv politika, a s vlhkostí ve spodním půdním horizontu to neudělá vůbec nic. Respektive mohlo by trochu pomoct, kdy ten člověk měl na koncepční práci alespoň deset let a ostatní mu důvěřovali." "V době Le Bona (rok 1895!) získávaly na důležitosti voličské davy. Le Bon je vidí neúprosně. Vlastnosti, které se u nich ukazují, jsou slabá schopnost uvažovat, nedostatek kritického ducha, dráždivost, lehkomyslnost a prostá mysl. Davy lze získat hlavně osobní prestiží, která může být nahrazena prestiží bohatství. Talent není prvkem úspěchu. To ovšem nestačí. Davu je nutné dát ty nejfantastičtější sliby. Aby protikandidát propadl, je nutné jej představit jako padoucha. Není k tomu zapotřebí žádných důkazů. Pokud bude protivník racionálně vysvětlovat, že to není pravda, místo aby na pomluvu odpověděl ještě horší pomluvou, nemá šanci na úspěch."... celý text

Sníh padá na cedry 2000, David Guterson

Tato kniha mě tak nestrhla, jak bych to od dobré beletrie čekala. Téma mi ale přišlo velice zajímavé, takže jsem vytrvala a nakonec se mi kniha jako celek líbila. Určitě je ke cti autora, že opomíjené téma amerických internačních táborů pro Japonce za druhé světové války vytáhl na světlo a v uzavřeném prostoru malého ostrova ukázal, jak děsivé může být jakékoliv dělení lidí na MY a ONI. Za mě kniha stále ještě lepší než film díky úvahovým pasážím o Američanech a Japoncích, o víře, osamělosti apod. A na závěr jedna výtka k nakladatelství: drobných chyb a překlepů bylo v knize o trochu víc, než jsem zvyklá tolerovat. Myslím, že kniha stojí za přečtení.... celý text

Útěk sestry Cecílie 2012, William Brinkley

Byť její svědectví působí po více než sedmdesáti letech, které uplynuly od událostí, které popisuje, mírně starosvětsky a v některých ohledech i naivně, je její příběh důležitým svědectvím o době pronásledování církve, které poznala na vlastní kůži a čelila mu s vírou a důvěrou v Boha. Pro nás je důležitým svědectvím o tom, co se stalo – a o tom, jak to mohli prožívat přímí účastníci událostí. V tom si myslím, že je a ještě nějakou dobu bude cenné.... celý text

Otazníky detektiva Štiky 2012, Jiří Kalousek

Když přestaly příběhy detektiva Štiky v Ohníčku vycházet, bylo mi sedm let, takže z dětství si ho už nepamatuji. Nějak jsem ale náhodou narazila na tuto knihu, tak jsem ji půjčila pro svoje děti z knihovny. A moje děti i mě detektiv Štika nadchl i po těch letech. Příběhy jsou krátké, hodí se když musíte někde chvíli čekat, nebo kdykoliv pro krátkou společnou chvíli rodičů a dětí. K „vyluštění“ příběhu stačí ho pozorně sledovat – a to většinou jak text, tak i obrázky. Spolu s knihou Otazníky detektiva Štiky tak můžete trénovat svoje pozorovací schopnosti, logický úsudek a snadno tak dětem představit tehdejší reálie – např. telefonování „pevnou linkou“ a další zajímavosti. Srdečně doporučuji pro společné čtení v rodinách!... celý text

Moudrý rabi z Rabí. Židovské pověsti z Jihozápadních Čech 2017, Ondřej Fibich

Přijde mi jako výborný nápad posbírat židovské pověsti (a pověsti o Židech, které jsou také zastoupeny) z území jihozápadních Čech. Brožurka je také doprovozena krásnými ilustracemi. Škoda jen slabé redakční úpravy knihy - časté překlepy by asi nevadily tolik jako chyby v letopočtech, nedokončené věty apod. Zajímavé je, že v Čechách žila na vesnicích podstatně větší část Židů než na Moravě, takže i jejich život měl jiný ráz. A teď už jedna z pověstí, které se mi obzvlášť líbily: "Rabi Šimon koupil od jednoho Izraelity velblouda. Rabínovi žáci dovedli zvíře domů, a když sundavali sedlo, našli pod ním ukrytý démantový náhrdelník. "Mistře, mistře, pojď sem a pohlédni, Božím požehnáním jsi zbohatl! Bůh tobě, svému miláčkovi, poslal drahocenný klenot." "Vezměte démanty," pravil rabi přísně, "a doneste je zpět muži, od něhož jsem koupil hovádko." Rabimu však napodiv zůstaly mnohem skvostnější klenoty - počestnost a nezkalená pověst. Tak Boží požehnání dál zůstávalo při něm."... celý text

Loretánské světlo 2008, Václav Renč

Rozjímání nad loretánskou litanií, které vznikalo dlouho a jistě i bolestně v leopoldovské věznici. Jeden zajímavý postřeh: Na dvou místech ve své skladbě nazývá Václav Renč Pannu Marii "kněžkou". Že by to bylo prorocké slovo básníka k budoucnosti jeho církve? Stále aktuální: SVATÁ MARIA, ty, kterou Pán měl před počátkem díla co píseň v srdci ustanovenou! Než moře vzdul, již zrozena jsi byla, než tryskly první trylky pramenů, od věků svatá v mysli Stvořitele, ty vlno Dechu, jímž se vesmír vzňal z nebytí v jsoucno láskou rozhořelé, od věků živá vodo v srdci skal, ORODUJ ZA NÁS, když k tobě tichnem, ať tvé jméno přezní svým stříbrem hluchou vřavu vězení, kde lží a křivd a vlastních hříchů vězni, až pod práh života jsme stištěni.... celý text

Pátá čtvrť 1991, Viktor Fischl

Prózy Viktora Fischla jsou mou srdeční záležitostí a ani tato mě nezklamala. Těší mě, že je stále čtená, má tu hodnocení i komentáře... Pokud máte rádi poetiku próz Viktora Fischla, nebo ji chcete poznat, nebo pokud vás zajímá, jak žili Židé v pražské Páté čtvrti v době asanace (tedy na přelomu 19. a 20. století), pak touto knihou Viktora Fischla určitě nebudete zklamáni. Najdete v ní charakteristiky zajímavých židovských postav a postaviček (byť Viktor Fischl upozorňuje, že postavy i události v knize jsou smyšlené), poměrně napínavý děj, mnoho citátů Starého zákona i úvahové pasáže. "Pátá čtvrť byla totiž, jak už víme – a na tom se nezměnilo nic – nejen místo, kde nebylo nic nemožné, nejen místo, kde to vyhlíželo trochu jako ve vetešnictví, kde jste mohli nalézt všecko včetně věcí, na které jste nikdy ani nepomysleli, nejen cosi, co se podobalo čemusi mezi panoptikem a jarmarkem, něčemu mezi blázincem a půjčovnou karnevalových masek. Bylo to nejen bludiště, nýbrž i lunapark, kaleidoskop i smuteční průvod. Nikde nepřipadalo na čtvereční kilometr tolik podivínů, nikde se vám nezdálo tak často jako tady, že se díváte do zrcadel, která zkreslují a na jaká se tu naráželo na každém kroku. Byli tu andělé i zlosyni, blázni i šašci, géniové i snílci, mudrci i takoví, kteří žili jen pro rychlý zisk, lidé pokorní i falešní proroci, ženy ctnostné i prodejné, starci moudře mlčenliví i pošetile žvástaví, bylo tu vůbec všechno, co si lze představit, a ještě mnohem víc."... celý text

Svědectví o životě v KLDR 2020, Nina Špitálníková

Výborně zpracováno. Vzhledem k věku autorky až neuvěřitelně. Autorka sama přiznává (buď v knize nebo i v souvisejících rozhovorech), že to bylo díky odbornému vedení jejích učitelů a že díky těmto rozhovorům i sama lidsky dozrála. Rozhovory jsou výborně vybrané (z podstatně většího množství uskutečněných), a tak si můžeme udělat skutečně plastickou představu o životě v KLDR. Dobře zpracované mi přišly i poznámky pod čarou - autorka nevysvětluje nic předem, ale když začne někdo z dotazovaných mluvit o něčem, co by pro nás nemuselo být srozumitelné, vysvětlí, o co jde. Tak si tedy z rozhovorů s uprchlíky můžeme udělat dost plastickou představu o režimu v KLDR a jeho historickém vývoji, který jejich životy samozřejmě ovlivňoval. Když se do rozhovorů začnete, asi budete podobně jako já žasnout nad tím, jak mohou lidé takto někde žít? Jak mohou umírat hlady, dokonce obětovat jedno jídlo pro lepší zdar komunismu, muži i ženy trávit dlouhé roky v armádě, nemít základní lékařskou péči, běžné léky nebo základní hygienické potřeby, posuzovat se navzájem podle společenského postavení (nazývaného songbun), nemít žádné přátele a nedůvěřovat dokonce ani členům vlastní rodiny? To asi nemůžeme zvenku ani pochopit, ani soudit. Podle mě je důležité si uvědomit, k čemu může vést lidi diktatura, co vše jim může ukrást z jejich důstojnosti a lidskosti a vyvarovat se těchto projevů – byť v mnohem menší míře – ve svém vlastním životě. Nahlédnout do toho, jak žijí lidé v KLDR, nám může také pomoci, abychom si uvědomili, jak se vlastně máme tady a teď dobře, i když si tak často na mnohé věci stěžujeme. Jsou skutečně ještě mnohem větší problémy než ty naše... "Práce řidiče mě naučila, že každý se v Severní Koreji musí neustále hlídat, doma, v zaměstnání, na procházce, nemůžete nikomu věřit. Tolik nastrčených lidí! Bylo to neuvěřitelné. Protože jsem se na tom celém podílel a každodenně psal protokoly, přestal jsem ostatním důvěřovat. Nevěřil jsem ani své ženě, ani svému synovi. Chápete to? Nevěřil jsem čtyřletému klukovi, který ještě vůbec netušil, v jakém státě žije. Neustále jsem se před nimi hlídal a podezříval jsem každého, koho jsem potkal. Nic mi nepřipadalo jako náhoda, ke všemu jsem choval podezření, že je to podstrčené vládou či někým, kdo mě chce odstranit. Nedalo se v tom žít, ale byla to cena za luxus."... celý text

Pojďme ještě kousek 2021, Martin T. Zikmund

Na této knize rozhovorů je zajímavé, že se netázal jeden člověk, ale hned dva lidé různého věku: Martin T. Zikmund (*1966) a Tereza Zavadilová (*1992). Jiřího Zajíce dlouhodobě sleduji a inspiruje mě, proto jsem se na knihu rozhovorů s ním dost těšila. Dozvěděla jsem se hodně o jeho soukromí i o tom, jak prožíval různé dějinné etapy, které já znám taky jen z vyprávění. Velice inspirativní byly jeho pohledy na církev - tam jsem s ním souhlasila téměř vždy. Jediné, kde jsem s ním výrazněji nesouhlasila, bylo jak stále prezentuje "špatnou" školu a "dobrý" skauting. Jako člověk, který se angažuje v obojím (a výrazněji právě ve školství) to odmítám vidět takto černo-bíle. Ale možná, v místech, kde se "zpovídaným" nesouhlasíme, jsou rozhovory nejzajímavější... (pokud tedy takových míst není příliš). Doporučuji inspirativní osobnosti Jiřího Zajíce naslouchat i přes všechny jeho chyby, o kterých také zcela otevřeně a poctivě mluví - a i za to si ho vážím.... celý text

S Pánem Bohem se žije naživo 2020, Aleš Opatrný

Dokud jsem otce Aleše Opatrného nepotkala "naživo", kniha mě nelákala. Jakmile jsem s ním odjela na duchovní cvičení, můj postoj se změnil. Jsem ráda, že jsem ho mohla poznat jako doprovázejícího kněze i jako člověka. Jako člověk je vzdělaný (nejen v teologii) a moudrý, ale nedává to nijak na odiv a díky tomu má pochopení i pro obyčejného, hledajícího člověka. Jsem ráda, že jsem se s ním mohla ještě setkat - naživo i v knize. "Zažil jsem si nesamozřejmost víry a musel jsem se přes to nějak dostat. Pomohly mi i čtyři semestry fyziky na technice, to vás vede k obdivu ke Stvoření. Především čtvrtý semestr – optika a záření. Trochu jsme nahlédli do subatomární struktury hmoty. To pro mě byl takřka náboženský zážitek. Fyziku mám v úctě doteď. Poznání a obdiv nás vedou k Bohu."... celý text

Andykódy 2020, Andy Bureš

Velice výstižný je komentář uživatele koudja. Já k tomu jen dodávám: Kéž by Andreji Babišovi stačilo realizovat se jako úspěšný básník. Tak absurdní poezii by totiž jen tak ledasjaký autor nevymyslel...... celý text