Mianiola
přečtené 104
Símka
2022,
Lucie Hušková
Uf, tak tohle nebylo vůbec lehké čtení - obsahově. Styl, jak už zde bylo zmíněno, je úsečnější, takový reportážní, ale mně to nevadilo, přišlo mi, že to přidává na autentičnosti, jako by čtenář opravdu nazíral Símčiným myšlenkovým pochodům. Téma je velmi těžké, v průběhu knížky ve mně bobtnala frustrace nad tím, jak je život nespravedlivý, a jak si Símka, na jednu stranu neskutečně silná a trpělivá dívka, zároveň zavírá své zbývající cesty ke štěstí, které by jí člověk za její nezlomnost tak přál. Hvězdičku ubírám za to, že, jak už tu také bylo zmíněno, některé detaily byly možná zbytečné a byly tu na úkor rozvedení jiných, zajímavějších věcí, které bohužel vyzněly do ztracena... rozhodně ale četby nelituji, myslím, že byla knížka napsána dobře.... celý text
Detaily
2024,
Ia Genberg
Detaily mě dostaly. Knížku jsem přečetla během 1,5 odpoledne. Velmi hezky napsané, krásná práce s jazykem, obraty, i popisy. Niterné, upřímné dílo psané bez servítek a obsahující nejednu zapamatováníhodnou myšlenku. Zajímavá sonda do Stockholmu konce minulého století skrze čočku autorky, jež vzpomíná na čtyři lidi, kteří nějak formovali její život. Nejvíce mě bavily linky s Johannou a Niki. Vřele doporučuji.... celý text
Modré tóny
2023,
Anne Cathrine Bomann
Vzhledem ke smíšeným hodnocením zde na Databázi jsem šla do četby bez očekávání, s tím, že si vytvořím zcela vlastní názor. Kniha se mně líbila. Díky kraťoučkým kapitolám odpovídajícím úhlům pohledu jednotlivých postav se četla velmi svižně. Knížka je poutavá, postavy, které mi zprvu nebyly dvakrát sympatické, jsem si postupně oblíbila. Jednu hvězdičku ubírám za to, že jsem sem tam měla pocit jistých nelogičností či přitaženosti za vlasy a taky jsem se místy lehce ztrácela v odborném "psychofarma" žargonu. Jinak ale určitě doporučuji pro zajímavé téma, dobrou dynamiku postav a pěknou formu.... celý text
Arthur & George
2007,
Julian Barnes
Arthur & George rozhodně není kniha, kterou bych přečetla na jeden zátah (ani dva). Nejen vzhledem k rozsahu, ale i k její nátuře jsem ji četla celkem dlouho, dávkovala. Ačkoliv v knize z mého pohledu bylo vícero hlušších a na můj vkus zbytečně rozvleklých míst, bylo tu naopak i bezpočet takových, do nichž jsem se hluboce začetla a toužila vědět, co bude dál. Byť mě o něco více bavila linka s Georgem, jelikož v ní bylo více děje a detektivky, části s Arthurem zase poskytly mnohdy fascinující vhled do zajímavého života obdivuhodné literární osobnosti. V kombinaci s tím, jak krásně je dílo napsané a jak podrobná rešerše musela jejímu psaní předcházet nakonec dávám plných 5 hvězd.... celý text
Amerikána
2017,
Chimamanda Ngozi Adichie
Od Adichie se mi zatím líbily všechny knihy, Amerikána není výjimkou. Musím však souhlasit s některými komentáři, že bylo dílo místy až zbytečně rozvleklé, rozhodně mělo svá hluchá místa; naopak konec mi přišel vlastně zvláštně uspěchaný, jakoby utnutý. Taky mě sem tam rušilo přílišné politikaření v knize a moc mě nebavily Ifemeliny blogové příspěvky. Vesměs je to ale ohromně zajímavá sonda do života Nigerijců v cizině i v Nigérii, která čtenáři z našich končin servíruje pohled na svět, který si leckdy těžko dokáže představit. Líbí se mi autorčin styl psaní a znovu, jako už u Purpurového ibišku, musím vyzdvihnout český překlad - prokazuje knize dle mého názoru perfektní službu.... celý text
Agathe
2019,
Anne Cathrine Bomann
V první polovině jsem byla rozpačitá. Moc jsem nevěděla, co od knížky čekat, co si o ní myslet... nenudila jsem se, ne - dílko je to tak útlé, že to člověk vlastně ani nestihne; přišlo mně to každopádně jaksi plytké, vypravěč mi nebyl svou apatií, sem tam až opovržením vůči svým pacientům příliš sympatický a střípky rozhovorů mezi jím a nimi mě nutily k otázce, kdo by mu sakra za tahle "moudra" platil? Poté jsem se ale do knížky začetla, z linky s Agathe se pro mě vytratila prvotní lehce creepy pachuť a na konci, který mi vlastně přišel moc hezky pojatý, jsem se přistihla, že mě to celé nějak... zahřálo. Prazvláštně mnou pohnulo specificky doktorovo uvědomění o jeho sousedovi a o tom, že o jeho existenci nemá ponětí.... celý text
Co ti svírá hrdlo
2023,
Chimamanda Ngozi Adichie
Druhá knížka po Purpurovém ibišku, kterou jsem od autorky četla. Některé povídky byly samozřejmě slabší, ale jako celek jsem si knihu velmi užila a přelouskala ji rychle. Líbí se mi autorčin styl psaní a zajímavé mi přišlo i to, jak autorka napříč povídkami volí různé vypravěčské perspektivy (od ich-formy přes er- až po čím dál tím rozšířenější - a mně z nějakého důvodu poměrně vyhovující - du-formu), sbírce to dodává na pestrosti. Pokud bych měla mezi povídkami vybrat favority, jedná se o Minulé pondělí, Do zítřka daleko, a Zprostředkovatelé sňatku. Určitě sáhnu po dalších knížkách od Adichie.... celý text
Purpurový ibišek
2020,
Chimamanda Ngozi Adichie
Už dlouho ve mně kniha nerozdmýchala toliko emocí; bezmoc, vztek, dojetí, naději. Překrásné dílko, jehož hrdinové - zejména hlavní hrdinka - mi přirostli k srdci, a jejichž životním příběhům bych bývala chtěla přihlížet mnohem déle. Velice mě bavila něžná linka mezi Kambili a otcem Amadim. Vyzdvihuji i zdařilý český překlad. Od autorky si rozhodně přečtu další knížky.... celý text
Tvá nepřítomnost je tmou
2023,
Jón Kalman Stefánsson
Tvá Nepřítomnost je tmou je knížkou, u které "nesuď knihu dle obalu" úplně nevyšlo, jelikož první, co mě upoutalo, byla určitě právě obálka - ruku v ruce s titulem. Když do toho přidáme prostředí islandského fjordu, stala se pro mě jakožto pro tichou obdivovatelku severské melancholie vytouženou must-have knížkou. Když jsem se k ní konečně dostala, skoro jsem se bála ji načít, abych nebyla zklamaná, že nedostojí ideje, kterou jsem si o ní vykonstruovala. Naštěstí se nic takového nestalo, naopak - troufnu si říct, že má očekávání předčila. Spleť postav, s níž autor čtenáře s pomocí svého poetického jazyka umně, až mistrovsky krok za krokem seznamuje, jejich příběhů, které jsou poutavé samy o sobě a o to zajímavější v souvztažnosti jeden ke druhému, jakož i všudypřítomná drsnost a nahota Islandu, tvoří dohromady dokonalou symfonii, která dojímá i nutí k zamyšlení. Klade si i čtenáři bezpočet životních otázek, nabízí interpretace i nechává volnost pro vlastní. Nechtěla jsem, aby kniha skončila. Ze všech postav, které se knihou na delší i kratší dobu mihly mi byla spousta ohromně sympatická, všem jsem fandila. Milovala jsem linku s Gudríd a Péturem, a taky se Skúlim, Hafrún a malým Eiríkem. Troufám si říct, že je to jedna z nejlepších knih tohoto zrna, kterou jsem doposud četla.... celý text
