Mijagi přečtené 498

Prašina 2018, Vojtěch Matocha

Druhá derivace touhy 2018, Tomáš Sedláček

Sám a sám 1966, Richard Evelyn Byrd

Konzumenti levných jídel 2006, Thomas Bernhard

Při četbě jsem si několikrát vzpomněl na dílo Franze Kafky, stejně jako zmiňuje uživatel jarmik níže ve své recenzi. Za mě tedy: Kafkovsky laděný příběh o člověku, který si myslel, že se vydal po cestě k nezměrnosti ducha, k poznání světa, a tomu podřídil naprosto vše (vlažné vztahy s rodiči, samotářský život, až jakási radost z invalidity, díky které bude mít čas k bádání), ve skutečnosti však z cesty spatřil nepatrný zlomek, neboť k takovému cíli (úplnému poznání), v jehož kontrastu je lidský život malý a konečný, člověk dospět nemůže. Doporučuji číst v nějaké veřejné stravovně. Pražská jídelna U Rozvařilů (kolem druhé odpoledne zde bývá zvláštní klid) tomu dodala pravou atmosféru.... celý text

Nezlomený 2011, Laura Hillenbrand

Znáte to? Dočtete knihu a ještě dlouho na její obsah myslíte. Stává se mi to často, ale jen u pár z nich je to tak silné, že po otočení závěrečné stránky cítím "tohle je minimálně top 10 z toho, co jsem kdy přečetl." Několik let jsem to nezažil a myslel, že už ani nezažiji. "Pravdivý příběh z 2. světové války o přežití, odhodlanosti a odpuštění," píše se na obálce. A já bych ještě doplnil: Perfektně sepsaný dokumentární román a óda na neskutečně silnou touhu žít. Poznámka pro mě, mohlo by se někdy hodit: "Když se člověk napije mořské vody, ledviny musí vytvářet více moči, aby se sůl vypláchla, ale k tomu potřebuje více vody, než která je obsažená v samotné mořské vodě, takže tělo vylučuje vodu z buněk. Buňky zbavené vody pak přestávají fungovat. Paradoxně tak vede pití mořské vody k fatální dehydrataci."... celý text

Rusko - vagon třetí třídy 2014, Natalja Ključarjova

Stejně jako u přede mnou komentující čtenářky náhodný objev, navíc za pár kaček ve výprodeji. Pohled do současného Ruska, ale lehce i do minulosti, očima mladého, bohémského Nikity, hlavní postavy knihy. Hashtag # filosofie ulice. "Život - to je eskalátor jedoucí dolů... Dole je samozřejmě peklo. Čili nebytí. Neboli smrt. Jak kdo chce. Naším cílem je dostat se nahoru. Tam, kde se nachází Bůh. Čili světlo. Neboli spása. Nebudeme se přít o terminologii. Není to důležité, když eskalátor jede dolů. Vezměme si třeba obyčejného člověka. Jeho běžným přáním je dostat se nahoru. Veškerá snaha má ovšem za následek opačný pohyb eskalátoru. Výsledek je, že člověk stojí na místě. Co dělá většina? Samozřejmě to nejjednodušší. Lidi se unaví, sednou si s flaškou piva na schody a pozvolna sjíždějí dolů. Pouze vyvoleným se poštěstí dosáhnout takové rychlosti, že překonají sílu setrvačnosti a dostanou se nahoru!"... celý text

Martin Eden 2001, Jack London

Za vyzdvihnutí stojí provedení románu. Oproti současné (často až moc akční) tvorbě tepe tenhle příběh opravdu pomalu. Má několik dobře načasovaných zvratů, ale aby při tomto tempu fungoval, musí především zaujmout postavy, a ty se Jacku Londonovi podařilo vykreslit mistrovsky. Martin Eden je velkým dílem klasické literatury, které ale v mém osobním hodnocení lehce snižuje poslední třetina knihy. Martinova láska k Ruth, touha po vzdělanosti, radost z četby, snaha uspět jako spisovatel, popis San Francisca starých dob, porovnání prostředí chudiny s bohatými měšťany, dřina na moři nebo v prádelně… to vše se četlo pěkně, ale Martinův vnitřní přerod v závěru mi přišel málo uvěřitelný.... celý text

Z pekla 2003, Alan Moore

Místa na půl cesty 2011, Rory Stewart

Co vesnice, to snad samostatný kmen, a všechny vesnice jsou se sousedními v neustálém ozbrojeném konfliktu pro křivdy z minulosti, kvůli příklonu k jiné politice, jinému náboženství nebo jen jiné odnoži islámu. Do toho skončila několikaletá válka („skončila“ se hodí dát do uvozovek), krajina je zaminovaná, lidé mají obroušenou morálku a ve většině domácností najdete zbraně. Jako cizinec snadno v tomto nepřehledném regionu zmizíte, třeba jen kvůli tomu, že kluci, co na vás ze srandy mířili puškou a zkoušeli, jestli jim dáte své věci, omylem zmáčkli spoušť. U cestopisů bývám hodně závistivý, tohle je ale první, kdy autorovi cestu vůbec nezávidím. Za čtenáře udělal pořádný kus špinavé práce, protože mnohý si o tom rád přečte, málokdo by však chtěl vyrazit. Kniha také poukazuje na utopení západních peněz v humanitárních projektech řízených z velkých měst (především z Kábulu) a nereflektujících situaci na venkově.... celý text

A bůh si zastřel tvář 2012, Ladislav Muška

Můžete si svůj život plánovat individuálně, jak chcete, ale v posledku stejně žijete ve společenství ostatních lidí (partneři, děti, kolegové z práce), a tak do jisté míry záleží i na tom, koho z nich si ve svém příběhu života pustíte či necháte vecpat do režisérského křesla. Býval dobrým manželem, otcem a cílevědomým zaměstnancem, teď je z něj bezdomovec, jemuž se díky nespravedlnosti zvnějšku sesypaly plány na šťastnou budoucnost. Žije v díře ve zdi na břehu řeky s neznámou ženou s podobně těžkým osudem. Smutný, ale kvalitně a nevšedně sepsaný román. Pokud máte rádi Ústí nad Labem, četli jste už Milence a vrahy od Vladimíra Párala a hledáte nějakou další knihu s atmosférou tohoto průmyslového města, tak po téhle určitě sáhněte. Autor to tu velmi dobře zná.... celý text

Macbeth 2018, Jo Nesbø

Úpadek mezilidských vztahů a morálky, postupná destrukce politického systému, zkrachovalými průmyslovými fabrikami zatížené město, vysoká nezaměstnanost, nekvalitní životní prostředí, kriminalita, drogová závislost… Od Jo Nesba jsem doteď nic nečetl a Macbeth mě nalákal pouze ze zvědavosti, jak se tomuto bestsellerovému autorovi podařilo převést staré shakespearovské téma do současnosti. Zatímco skalní fanoušci skandinávských kriminálek jsou v hodnocení spíše rozpačití, musím říct, že mě kniha potěšila. Když přimhouřím oko nad občasnou naivitou postav a závěru hnaného zbytečně moc za hranici uvěřitelnosti (ale takové mi to přišlo i u Shakespeara), čte se tahle zběsilá, sobecká honba za mocí jedním dechem. Kdo zná původní anglickou předlohu z roku 1606, nebude zklamán.... celý text

Základy ultramaratonského tréninku 2018, Jim Rutberg

Proti myšlence postavené na tom, že k úspěšnému zdolání ultramaratonu potřebujete mít naběhané hlavně pořádné objemové dávky, staví Jason Koop tréninkový program založený na práci s různými druhy intenzit načasovaných podle vašich slabých a silných stránek a termínu a trasy konkrétního závodu. Vysvětluje vše důkladně, v souvislostech, nevytrženě od reality a na příkladech svých svěřenců (Dakota Jones, Kaci Lickteig, Dylan Bowman ad.). Českému čtenáři naservírováno v překladu Jana Havlíčka, trenéra a běžce, jenž velmi dobře ví, o čem je řeč. Na trasách stovek a stomílovek se pohybuji pátou sezónu a musím uznat, že tohle je první tréninková příručka, která mi přijde smysluplná. Pokud máte na běh čas jen dvě hodiny denně nebo bydlíte v Polabí a trpíte stejnou vertikální deprivací jako Kaci Lickteig či vás při závodech trápí žaludek (výživě je věnována významná část), nevěšte ultra cvičky na věšák a po téhle knize určitě sáhněte.... celý text

Pravá ruka zkázy 2005, Mike Mignola

„Kdysi se mě někdo z Dark Horse zeptal, jestli bych nechtěl vytvořit příběh o malém Hellboyovi. Já nechtěl, ale místo toho, abych řekl rovnou ne, chtěl jsem být vtipný: ʹCo takhle dvě stránky o tom, jak jí Hellboy lívance?ʹ“ Dalších osm hellboyovských příběhů, z nichž ten nejkratší je top. Jestli chcete vidět komiksové okno, ve kterém dvouletý Hellboy na letecké základně kdesi v Novém Mexiku hladí štěňátko a přitom je nucen si dát k snídani místo nudlí lívance, určitě po tomhle sešitu sáhněte. Samozřejmě na ostatních stránkách nechybí všelijaké obludy a monstra. Škoda jen, že není dáno příliš prostoru ostatním členům týmu agentů z Ú.P.V.O. Minimálně v trojici s Liz Shermanovou a Abe Sapienem to Hellboyovi sluší víc.... celý text

Spoutaná rakev 2004, Mike Mignola

„Kdysi jeden člověk choval ve svém žaludku vlka a ten ho pomalu žral zevnitř. Vlk přitom rostl. Nakonec už lidská kůže nedokázala vlka skrývat…“ Tento sešit není tvořen jedním uceleným příběhem, ale sedmi kratšími povídkami: 1. Mrtvola 2. Železné boty 3. Baba Jaga 4. Vánoce v podzemí 5. Spoutaná rakev 6. Vlci ze Svatého Augusta 7. Bezmála kolos Trochu jsem se obával, že na menším prostoru nevyniknou charakteristiky postav, ale s Hellboyem a ostatními agenty Ú.P.V.O. nás autor dostatečně seznámil již v předchozích dvou sešitech (doporučuji číst v pořadí dle vydání) a monstra a příšery by vynikly snad, i kdyby na ně měl Mike Mignola pouze jedno okno. Sympatické jsou také drobné autorovy předmluvy, díky nimž fanoušek může nahlédnout do pozadí vzniku jednotlivých příběhů. A co mě k příběhům o Hellboyovi tolik poutá? Myslím, že to vystihl naprosto přesně P. Craig Russell (komiksový výtvarník, který vytáhl tuší spoustu Mignolových skic): „Přestože je jejich humor někdy trochu děsivý, vždycky mají osobitou eleganci.“... celý text

Meyrovo sklo - Kam před Rudou armádou schováte svůj poklad? 2014, Martin Sichinger

Vzpomínka na doby, kdy průmysl v Čechách nebyl zastoupen převážně montovnami a skladovými halami, ale továrnami a dílnami, v nichž se provozovalo skutečné řemeslo. Jestli máte rádi sklo a vše okolo něj, Šumavu a její pohnutou historii, určitě po tomto románu ze současného Vimperku, Lenory, ale také bavorského příhraničí sáhněte. Napínavý děj podaný nekomplikovaným stylem a s přesahem do dějin a politiky regionu (odsun Němců, znárodnění, privatizace…). Nečekejte umělecké popisy ve stylu Klostermanna nebo Stiftera, ale bavit se budete. „Kolem pece se rozlévala oranžová záře, a osmiletý Waldman čekal, až z ní uslyší vycházet hlasy, jakoby v ní přebývaly všechny pradávné bytosti Šumavy – durandlové, trudy, strašidla a přízraky, o kterých slýchával – a on se konečně ocitl blízko nic. Od té chvíle cítil, že uvnitř žijí bytosti, které skláři dokážou z žáru pece vytáhnout do našeho světa.“... celý text

Fulmaya 2014, Dorota Nvotová

Dorota Nvotová podnikla cesty, o kterých mnoho lidí sní, ale nikdy se na ně neodváží vyrazit. Cestopisné pasáže nejsou plastickými větami z průvodců, ale naplno zažitým, netradičním pohledem na konkrétní oblasti, podané navíc upřímně působícím stylem (hovorová mluva, neučesaný sloh). Tohle vše by nefungovalo bez částí, kde autorka popisuje svůj život (vztahy, psychické problémy, bydlení atd.), díky nim lze její toulání po světě prožít čtenářsky intenzivněji. Jenže právě tahle linka zároveň snižuje knihu výrazně dolů. Autorka v ní často skáče z jednoho tématu na druhé, aby se pak nečekaně zase vrátila k prvnímu. V některých nepodstatných záležitostech se rozepisuje příliš do hloubky. Jako terapeutický prostředek, kdy se dotyčný pisatel vypíše ze svých problémů, asi dobré, otázka je, jestli s tím v takovém rozsahu zatěžovat čtenáře. Zde se mělo před finálním vydáním výrazně škrtat. „Váránasí je asi největší hnůj, jaký jsem kdy viděla. Kromě toho, že to tu vypadá jako v Dillí, takže smrad, hovna, žebráci, špína, krávy, ojebávači a všeobecná pakárna, sem lidé chodí ještě ke všemu umřít, protože Indové věří, že když zemřou tady, půjdou do nebe. A nestačí jim, že umřou, oni tady potom ty mrtvoly namáčí ve vodě řeky jménem Ganga a potom je na břehu spálí. Nic netušíce jsme si vybrali hotel, pod kterým se jako na jediném místě děje tohle peklo, tzv. Burning Chat, takže, když vykouknu z okna, vidím, jak hoří člověk, navíc, pokud není okno zavřené, tak popel z toho hořícího Inda vdechuju. Možná i tohle je určitý způsob reinkarnace.“... celý text

Duchové Šumavy 2012, Martin Sichinger

Píše se rok 1946 a Šumava mění své obyvatelstvo, to původní, německé, musí území opustit, to nové, Češi z vnitrozemí, Slováci, ale také rumunští Romové přichází oblast osídlit. Před válkou prosperující sklárny a dřevařský průmysl chátrá a je otázkou, zda se jej tápající české vládě, ve které již probíhají mocenské tahanice mezi komunisty a ostatními stranami, podaří vzkřísit do původní slávy. Nad Vimperkem se tyčí mohutný Boubín a temné lesy v okolí se po nocích hemží pašeráky, četníky, ale také špiony. Svižně napsané drama od znalce místních reálií. Za dva týdny strávím ve Vimperku a okolní přírodě den a noc. Skvělá volba k navození atmosféry. Už se těším. „Jednou jsem čekal na pašeráka nahoře na Kvildě. Byl leden devětadvacátýho, mínus dvaatřicet. Stál jsem mezi stromama a říkal si, že půjdu domů, jinak umrznu, a najednou jsem uviděl, jak se mezi stromy objevil mráz. První paprsek novýho dne zazářil a ten mráz byl jako řeka. Jako když ztuhne vzduch a dá se do pohybu. Světlounce modrá kapalina podobná měsíčnímu světlu vytejkala z lesa a valila se údolím nad Kvildou.“ „Bál ses?“ „V takový chvíli cítíš jen úžas, protože víš, žes nikdy nic takového neviděl, a ta modrá věc stojí proti tobě a všechno najednou patří k sobě… Ty, les, sníh, co máš pod nohama, lesní bezvětří a plynoucí řeka mrazu.“... celý text

Labyrint pohybu 2018, Pavel Kolář

Místečko 2010, Jiří Bigas

Tři útěky domů 2014, Jan Michl

U četby této knihy jsem si poprvé naplno uvědomil, co znamenalo být za 2. světové války nuceně nasazen v Reichu. Klobouk dolů před všemi třemi útěky Josefa Styblíka domů, ale mnohem drsnější mi přišel jeho samotný pobyt v neustále bombardovaných německých průmyslových městech. I vy přejete smrt Hitlerovi a jeho pohůnkům, ale převážnou část války pobíháte po krytech a paradoxně uhýbáte před bombami spojenců. Kolem vás padají domy, umírají kamarádi, nikdo z nich však z rukou nacistů, přesto kvůli nim. Josef Styblík umí vyprávět s humorem, snaží se na většinu událostí koukat s nadsázkou, přesto za to nelze schovat všechna ta utrpení a hrůzy války. Hashtag #opravdový dějepis.... celý text