milary přečtené 731

Smyčka 2008, Pavel Kohout

Ledacos jsem četla dříve, Smyčku až teď. Trochu jsem pozapomněla, jaký je Kohout mimořádný vypravěč. Rozehraný trojúhelník (milostný) aktérů na pozadí válečného dění, osudově pozměněná osnova vztahů na "úsvitu nové doby", zdrcující proměny jednotlivců pod tlakem nepředstavitelně bezskrupulózního politického souboje o tvář moci, krutost následků pro nezlomné. A také popření sebe sama, daň ze sebezáchovné oddanosti vítěznému systému. Běhal mi mráz po zádech.... celý text

Smrt přichází oknem 1966, Rex Stout

Moje pořadí? Stout, R. S. Prather, Chandler, Queen. Někdy může být chabá paměť i výhodou :); já si ze dřívějška vybavila pouze Chandlerovy Zlaté rybičky. Ale většinu povídek jsem asi opravdu nečetla. Celý výběr poskytl zajímavá srovnání, krátké formáty tomu napomohly. Líbilo se mi to.... celý text

Není kouře bez ohýnku 2001, Agatha Christie

Není kouře bez ohýnku – tentokrát celkem krátce po přečtení (spíše z nouze) také vyposlechnuto. A - musím přihodit jednu hvězdičku; to se neomrzí…

Černý led 2000, Michael Connelly

Zbylo nás devět 1990, Jiří Osolsobě

Všestrannost a odvaha dneska těžko představitelná... Deníková forma umocňuje obsah i atmosféru maximálně.

Velice dlouhé schody 2003, Jaroslav Velinský

Po delší době příjemný návrat k Finkovi - nevýhodou je, že ze žárlivě hamouněných zásob tím pádem opět jeden "Otík" ubyl. Nemyslím, že bych kdy ohodnotila některý díl této série méně než čtyřmi hvězdičkami, a to z onoho asi tisíce důvodů, kterými se my, závisláci, vyznáváme z lásky k autorovi. Přesto zrovna tahle část je ten čtyřhvězdičkový případ. Nějak jsem se nesžila s motivem masového vraha ani s "fikanou" fintou, kterou zlosyn na Otu uplatnil ve finálním dění, kdy už bylo celkem jasno i mně, - a to je co říct. (Jindy bystrý soustružník na ni ovšem naletěl ukázkově). S respektem čtu, co o věci píše trudoš. Rozumím, ale...ne. Jinak paráda, samozřejmě, jako vždy. ad marlowe: Popis soustružení? No jasně, bomba! :) ...A ten telefonní seznam by vážně nebyl..?... celý text

5 mrtvých starých dam 1970, Hans Gruhl

Jeden z mnoha dobrých tipů kamarádů na databázi. Pravda, "kouzlo" není dostupné pro každého. Je třeba přistoupit na hru. Netrápit se tolik logikou, netrvat na profesionálních postupech, naopak! - užít si atmosféru "vyšetřování", nostalgickou noblesu i jiskřivé dialogy, nápaditost zápletky. Neurazit se zdánlivou jednoduchou obyčejností, nadchnout se pro to v současnosti vymizelé, neobyčejné, skryté. Nechat se zkrátka okouzlit... Což lze jen doporučit :)).... celý text

Mrtvé komando (Robert de Bohême) 1977, Jaroslav Šikl

Pro mě skvělé. A více než. Sáhla jsem skoro naslepo (skoro!, hodnocení má totiž překvapivé) a objednala si knížku na Audiolibrixu - prostě jen jako hokuspokus. Pobavilo mě, že kap66 se líbila v sedmičce, Vesmich ji plnokrevně hodnotí pouhé dva roky zpátky :), já ji slupla jako malinu zcela nedávno. Dobrodružka jaksepatří, stylově sourodá od začátku do konce, napínavá, nápaditá, a - načtená bezvadně panem Rímským, zase úplně jinak než třeba Ostrov, s krásně retro nátiskem, dokonalost sama.... celý text

Mrtvá v knihovně 1983, Agatha Christie

Když mám pocit, že na mě svět štěká už příliš dlouho, neponechávám věci náhodě. Sázím na jistotu. Existují rozmanité relaxační techniky. Pro mě je relax knížka jako tahle. Sotva ji otevřu a začtu se, ostnaté rozpoložení mizí, "ramena jdou od uší" (jak důrazně nabádají fyzioterapeuti), rozpomenu se, že dýchat je prima - a pokud přeci jen ještě zbývá něco lávy a síry k vychrlení, dohasím uhlíky nějakým dobrým rumem; k téhle četbě se náramně hodí. :) Snad se dá vzdát hold literatuře tak notoricky známé i takhle...... celý text

Probudím se na Šibuji 2018, Anna Cima

Nápaditá knížka. Originální. Nechce se věřit, že jde o prvotinu, jak zručně je napsaná. Pro mě hraničně zdlouhavá. Chesterton pochvalně zmiňuje "dokonale poslouchatelnou" úpravu pro rozhlas. Nepochybuju, že textu zeštíhlení hodně prospělo. Už při poslechu audioknihy jsem litovala, že tentokrát raději nečtu. Aby nedošlo k mýlce; namluvená je skvěle. A výběr hlasu nemohl dopadnout jinak. Ale cítila jsem, že mě poslech až příliš svazuje se světem z pohledu středo/ vysokoškoláka a znesvobodňuje ve vnímání textu po mém. Skoro mi přišlo, jako by ta výrazně adekvátní interpretace zároveň nechtěně vymezovala jakési věkové rozmezí, pro které je knížka určena. A to ona není. S hodnocením je to tentokrát těžké. Vnímám nesporné a četné kvality, obdivovala jsem dovedně spletenou linku příběhu, ale naslouchala jsem v režimu "hot a čehý"; chvíli dychtivá po pokračování, chvíli s netrpělivým nezájmem a touhou po konci. Japonsko je zajímavé, a tak ani oblast literatury (zpravidla literární fikce) nemůže nebudit zvědavost. Tu moji ovšem (třeba pro jistý druh patosu, který mi nesedí) uspokojí jen občas. A tak tentokrát tři hvězdy čistě za můj dojem.... celý text

Zločin na stříbrném plátně 2020, Vilém Křížek

Na knihách Viléma Křížka se mi líbí (mimo jiné) jejich celistvost, kterou vnímám při čtení. Myslím tím, že na mě žádná ze složek knihy "nečouhá", žádná není oslabena a upozaděna. Historické době - perfektně vykreslené - odpovídá atmosféra, rozměr detektivní zápletky, chování protagonistů. Nenásilně vpletené skutečné osoby, pojmy a souvislosti jsou fundovaně osvětleny v Historických perličkách v závěru knihy (to je něco, co mě vážně baví). Mně se nejvíc líbil druhý díl z doposud vydaných detektivek, ale nejspíš to bude jen kvůli tomu, že mě divadelní svět vtahuje ještě o něco víc než prostředí filmových ateliérů. Četlo se mi moc hezky, takže jsem se dokázala oprostit i od lehkého zmatku, který mi působilo pružné střídání dvou termínů v textu; aktuálně používaného označení jazyk "znakový " a původního "známkový" (viz "Perličky" na závěr)... To mě ale přivádí k jedné z mimořádně zajímavě zpracovaných figur, a sice... koneckonců, přečtěte si to sami :). (Nemohla jsem si u toho nevzpomenout na jiný titul, a to na "Hluchavky"). Ráda bych, aby série pokračovala.... celý text

Modrý Mauritius... a přece Austrálie! 1999, Miroslav Zikmund

Je vám pětasedmdesát a nemáte co dělat? Tak šup šup, batůžek - a vzhůru do Austrálie! Má 69 stránek, ta knížka. A zrovna jako mi připadá naprosto neuvěřitelné, co se vejde do životů člověčích, navzdory - v tomto případě - dvacetileté nucené přetržce, vyvolané (jak jinak) jedinci, pro něž křídla nadprůměrnosti patří nejlépe pod zámek, úplně stejně mi bere dech obsažnost nabídnutého textu na těch pár stránečkách malého formátu. Co víc? Taky lehkost, se kterou jsou ony deníkové zápisky napsány. Reportážní lehkost, zrozená ze stovek a stovek stránek předchozích... Velká nádhera.... celý text

Dobří holubi se vracejí 2009, Ladislav Pecháček

Viděla jsem před lety letoucími film. Zapamatovala jsem si jen, že v tom hrál pan Menšík, jinak nic. A co já vím, možná byl i ten film moc dobrý. Kniha je každopádně úžasná; po hrdinech "Kina Mír" další jedinec v soukolí doby, okolností, další provazochodec na laně svého života. Vybalancuje to? Spadne? A vůbec nejde jen o pití... Čtete, na tváři lehký smích, za krkem jinovatka. Vcelku mi příjde báječné, že jsem na Ladislava Pecháčka spisovatele natrefila až teď...... celý text

Svatí kacíři aneb Reportáž nejen z Velké Moravy 1999, Jindra Jarošová

Tak, - to je celkem nespravedlivé. Rozmáchla jsem se k sofistikované recenzi - a nic. Bylo by ovšem trochu trapné, kdybych se jen jinými slovy pokusila zkopírovat, co už níže skvěle napsal Čtec. A Matej7838. A Rihatama. A další. Protože i to strohé a přesto zcela výstižné "jsem nadšen" se úplně často u podobných témat nevyskytuje. Poslouchala jsem jako audioknihu. Četl Boris Rösner, Jiří Štěpnička, - a taky autorka svým příjemným hlasem vnášela v užitečných shrnutích a vysvětlivkách do obsáhlého děje přehlednost a řád. Kdo nemá raný středověk v malíčku, užije tužku a papír. Jmen a pojmů je hodně. Nestěžujte si ale, pokud se vám stane, co mně. A sice, že záhy po začátku zapomenete na své ctižádostivé bažení po ukázněném zapamatování si všech podrobností, a strženi proudem neuvěřitelně živého a nepopsatelně dobrodružného vyprávění se necháte unášet dechberoucím dějem, kapitolu za kapitolou, hodinu za hodinou, nevnímáte čas, nevnímáte chvilkové výpadky, vnímáte jen hlasy vypravěčů a sebe uvnitř příběhu... dvou misionářů. A zrovna tak hole a nevýstižně, jako když se řekne "příběh dvou misionářů", působí "četl ten a ten". Protože oni to nečetli. To byl koncert... Bylo to...můžu, Matej7838?...no prostě úplně geniální.... celý text

Tým v nemilosti 2017, Sophie Hénaff

Moc příjemné. Sophie Hénaff mi připomíná Fred Vargas, jednu z mých favoritek. Styl psaní je podobný a také vyšetřovací tým se dá charakterizovat všemožně, jen ne jako běžný. Líbily se mi postavy, líbil se mi příběh, snad jen konec je trochu úsměvně - ani ne tak vypointovaný, jako formulovaný. Nevadilo to. Bavila jsem se. Skoro jsem v pokušení otevřít i mizerně hodnocený druhý díl, čistě jen pro potěšení z pohodového čtení, pokud takové znovu bude. Někdo níže zmiňuje, že - zejména co se týče humoru, šlo "vytřískat víc". Za sebe jsem ráda, že se tak nestalo a knížka si podržela lehkost a roztomile potutelný šarm.... celý text

Zoopisník Miroslava Bobka 2018, Miroslav Bobek

Roztomile o zvířátkách? Historky? Počteníčko? No, to ani ne... Každopádně ale užitečné, informacemi nabité čtení pro lidi jako já, kteří toho o současných zoologických zahradách moc nevědí a jejich činnost registrují spíše okrajově. Knížku mi zapůjčila dcera, nadšený fanda (nejen) pražské ZOO. A nebude poslední, kterou si od Miroslava Bobka s chutí přečtu. Píše otevřeně, srozumitelně, vtipně i naléhavě, s přesvědčivostí zkušeného odborníka zapáleného pro věc, ale bez urputného lpění a přístupného argumentům. Báječné jsou drobné doprovodné zajímavosti i krásné fotky. A také fotky, dokumentující méně krásnou skutečnost. Ta je důvodem, proč podobné číst.... celý text

Vetešník 2019, Jess Kidd

No vida, jesle jsou ještě prázdné, minula sotva třetí adventní – a já už dárkuju! A to nejlepší knihou mezi mými přečtenými za minulý rok. Vybírá se většinou hrozně těžko. Protože hodně knížek, na které jsem díky databázi (a jejím uživatelům) zacílila i letos svůj zájem, bylo skvělých. Jenže každý máme vlastní kriteria, oblíbené žánry, autory… Taky to tak mám. Ale vůbec nejlepší pro mě jsou knížky mimo veškeré běžné škatulky. Když jsem si přečetla „Co se ztratilo“, nečekala jsem, že se v nejbližší době setkám s něčím podobným. Navíc s něčím, co první titul zastíní. Stalo se. Do mého života vkročil „Vetešník“. Bohužel nejsem Jess Kidd. Nejsem ta maličko ironicky tvářící se bytůstka na obálce knihy, s očima, za nimiž snad jedině se může ukrývat a tísnit svět tak omračující a nevyčerpatelné fantazie, kterou ona marnotratně proměňuje stránku za stránkou v políčka filmu tvořícího knihu. Nevíte, jestli čtete nebo už fascinovaně zíráte na nevídané. A pak vás vrátí zpátky do říše slov geniální překlad Petry Johany Poncarové, čtete jednou, dvakrát, třikrát, zaujati formulacemi, které opět vyvolávají obrazy, neuvěřitelně vtipnými dialogy, kaskádami nápadů s postavami, prostředími, atmosférou, zápletkou. Nejsem Jess Kidd. Ani náhodou. A tak nevím, jestli jsem jen zlomkově dokázala zachytit, proč mě „Vetešník“ tak mocně zaujal a nekonečně bavil číst. Ale ono je to stejně jaksi nepřenosné, myslím. Prostě to zkuste a uvidíte. Ten konec… Taky bych ho ráda trochu rozehranější. Ale vyvolám-li si v budoucnu dojem z téhle knížky, zrovna on tam asi zastávat podstatnou roli nebude. A já děkuju trudošovi, skrze jehož radostný komentář ke knize „Živel“ (mnou doposud nepřečtené) jsem se k „Vetešníkovi“ dostala. Je mi trochu (dost) líto odlišného překladatele, ale pochvalné zmínky v komentářích (broskev28 a další) mě plní nadějí. Těším se.... celý text

Černá ozvěna 2011, Michael Connelly

Jak se máš? Jeden ze stále méně a méně formálních dotazů letošního podzimu. Musím radostně přiznat, že jako čtenář se mám skvěle. Se samotným závěrem roku mi prostě „padají karty“. Teda knížky. Zrovna tenhle Harry Bosch… Ještěže se Connelly pochlapil a napsal sérii tak košatou, pyšnící se červenými čtverečky (a taky lakonicky - bez dalšího - pětihvězdičkovými i komentářovými reakcemi mých TOPíků a dalších fajnšmekrů). První díl se mi moc líbil. Ehm.., přiznáváám.., já ještě žádného Bosche nečetla; myslela jsem, že si nevšimnete… Ale no táák, nechte si to :). Můžu teda být fajnšmekr s váma? Protože tenhle Harry Bosch, to je přesně dávkovaná kriminálka podle mého gusta. Drsná škola, drsné devadesátky... To mě neplaší. Zárukou je mi Connellyho mnohokrát oceněné tvůrčí mistrovství těžící mmj. z praxe investigativního reportéra, zabývajícího se kriminálními činy. Klasické vyšetřování. Klasická rivalita. Téma vietnamské války. Děj bez vypadávajících baterek. A zažívacích obtíží v důsledku nechutných prostředků zvyšujících rádoby šokujícím způsobem napětí v bestsellerových thrillerech. (A zakrývajících žalostný nedostatek oné nadstandardní nápaditosti prozrazující špičkové autory). Třicet let? No, kdo umí, ten umí, že? Poslouchala jsem audioknihu. Četl skvěle Martin Preiss.... celý text

Pošetilost doktora vinnetouologie 2004, Martin Fahrner

Jako píše níže Rade, i mně se nahodile zaklesly oči o název a tomuhle já neodolám. Ani jsem si nic nepřečetla o panu Fahrnerovi, to až pak, když mi na konci tekly slzy (nikoliv zcela pod dojmem konce samého). Prostě jsem chtěla vědět, kolik let je někomu, kdo tak znale popisuje celoživotní hledání i pošetilost domnělého nacházení, touhu, nepolapitelnost, pomíjivost a smíření, které vzácně přichází jako dar, byť splácený uplývajícími lety. Kdo mi tak bez okolků připomněl feferonkový salát z papíru, chvatnou konzumaci piva v přísně zapovězeném lokále Na růžku v bezprostředním dosahu školy, slunečné dny, kdy měl člověk všechny cíle nadosah i dny, kdy se ony "cíle" proměnily v řadu zaměnitelných patníků na cestě nikam. Je spousta knih, které se usilovně zabývají smyslem života a příčlemi životních hodnot. Některé se tváří vědoucně a ušlechtile. Tahle se netváří nijak. A je to tam. Čte nádherně Honza Kolařík...... celý text

Co se ztratilo 2008, Catherine O’Flynn

Ještěže jsem žena. (???) No přece - Literatura světová, Romány, Pro ženy... Být chlap, nepočtu si. To mě vždycky dostane :)) Věřili byste, že se mě jednou v knihovně snažil příslušník mužského pohlaví (i když...) zapudit od regálu významnou gestikulací k ceduli "Pro muže"? Nekecám! Báječná knížka. Taková, kdy mě od začátku baví formulace, styl psaní. Celý ten úchvatný nápad s "detektivní kanceláří". Společník opička. Mikrosvět obchoďáku. Podhoubí vztahů houstnoucích v propojení, která košatí zdánlivou jednoduchost tak, že nestačím obracet stránky. Což mě štve, protože je chci obracet co nejpomaleji a číst si ty úžasně vymyšlené scény znovu. Třeba tu o třídění odpadu :). A další. A to ještě nejsme na konci. A konec je překotný, až se vám kroutí uši do kornoutku. Připadala jsem si, jako když mě vyplivla kdysi v Prátru horská dráha (mlátilo mi srdce a asi jsem i dezorientovaně šilhala). Teď už jsem velká. Takže jsem si dala panáka a jsem schopná napsat bez třasu to, co zpravidla nedělám. DOPORUČUJU!... celý text