Montezuma
přečtené 489
Romanovci 1613-1918
2019,
Simon Sebag-Montefiore
Koho vyděsí krkolomný styl, vězte, že to je už klasicky odfláknutým překladem, kdo může, přečtěte si knihu v angličtině, rozhodně se to vyplatí.
Cesta k nesvobodě
2019,
Timothy Snyder
Dobrá kniha. Kromě několika skvělých postřehů o ničivých důsledcích ahistorického uvažování (politika nevyhnutelnosti/věčnosti), pasážích o pravé povaze EU (absolutní historická nutnost po pádu západních evropských impérií, nikoliv coby rozmařilého projektu zmoudřelých evropských národů) a duchovních pilířích současného fašistického Putinova Ruska (Iljin, Glazjev, Dugin, Prochanov, Surkov), se v ní člověk ale zase tak mnoho nového a převratného nedozví. Musím ovšem říci, že schizofašistické blouznění (Snyderův termín) oficiální ruské propagandy o neposkvrněném těle panenského Ruska od nepaměti znásilňovaného zkaženým černým spermatem/Satanem Západu, je neuvěřitelně bizarní. Putin nedokázal v Rusku vybudovat právní stát, sblížit se tím pádem se západní Evropou (a že o to z počátku stál), takže nezbývá, než politika věčnosti: Rusko věčně nevinné, věčně ohrožované, Rusko spása lidstva bude jednou vládnout od Pacifiku po Atlantik, zákony budou libovůlí sakrálně pojatého mystického vůdce (Putin) a kdokoliv s tím nesouhlasí bude označen za fašistu a nemilosrdně rozdrcen atd. apod. Praktická a na faktech založená politika pro budoucnost není v Putinově Rusku nadále možná, bylo proto nutno začít s politikou věčnosti, politikou kulturních/civilizačních válek se Západem. Putinovo Rusko je duchovní následníkem evropského fašismu non plus ultra, naději pro EU a civilizovaný svět snad skýtá pouze fakt, že se jedná o fantasmagorické, a dosti nechutné, bláboly, které díky své ekonomické slabosti nebude schopno nikdy uskutečnit.... celý text
Léta dětství a jinošství : vzpomínky. I.
1947,
Josef Šusta
Krásně starosvětské vzpomínání na Šustovo mládí v rodné Třeboni. Takovým stylem a takovým jazykem by to už dnes nikdo nedokázal napsat. 19. století tu před užaslým čtenářem znovu povstává z hlubin času jako živý obraz. Všechny ty krámky s harampádím v podloubí, Schwarzenberský zámek a jejich "královstvíčko" ve kterém Šusta (syn správce panství) vyrůstal spolu se sedmi sourozenci, postavičky z jiných dob, staré panny co zažily ještě Napoleona, obrozenští kantoři, je to rozkoš číst, jak krásný může být i ten nejobyčejnější maloměstský život pokud je zvěčněný velkým umělcem. "A přesto nebyla ani ona (staropanenská chůva) bez ženské ješitnosti. Dokázal mi to pohlavek, který jsem od ní sklidil za dětskou otázku, zcela vážně míněnou, pamatuje-li se ještě na Žižku, když střílel kamennými koulemi na Třeboň".... celý text
Mít nebo být?
1992,
Erich Fromm
Existovat v módu Bytí, totiž: milovat, dávat, sdílet, nikdy neustávat ve snaze o osobní růst; žít a nic nemít, nic nechtít a nic nevědět, nebo existovat v módu Vlastnění, totiž: vlastnit mrtvé věci a sám se posléze stát mrtvou věcí.... celý text
Původ totalitarismu I-III
2013,
Hannah Arendt
Pochopil jsem tak 50%, ale i to málo stojí za to. V historii lidstva existovaly jen dva totalitní systémy: německý nacistický a stalinský bolševický. Totalitní systém nejdříve vytvoří iluzi, v jejímž zajetí pak drží nejen každého jednotlivce, ale i své elity, ideálně celý svět. Totalitní systém musí neustále "plynout", být neustále v "pohybu", být HNUTÍM a existovat na hraně a za hranou zákona, za žádných okolností se nesmí institucionalizovat v tradičním slova smyslu, nechat spoutat zákony, protože zákony mají tendenci narušovat celistvost iluze. V okamžiku, kdy se totalitní systém dostane k moci a ustaví svou iluzi coby jedinou realitu, je možno tuto iluzi prorazit jedině smrtí Vůdce, či jeho vojenskou porážkou. Zajímavá je také analýza příčin holokaustu. Podle Arendtové na něm nesou značný podíl viny sami Židé. To by bylo řevu, kdyby kniha vyšla dnes.... celý text
Kulturní dějiny novověku I.
2006,
Egon Friedell
Ceněná lahůdka mezi labužníky, je to nesmírně sofistikovaně a zajímavě, i když poněkud snobsky, napsáno. Friedell je určitě kulturolog par excellence, zároveň trochu rebel (nebo se alespoň do této pozice sám stylizuje), ovšem rebel jistého druhu, jak to říct, z celé jeho osobnosti zaznívá jakási falešná, fanatická nota. Vymezuje se proti profesorství, modernitě, ale jaksi chtěně, otravně. V prvním díle se to ještě dá snést, líčí se tu doba do roku 1800, čili pořád prodchnutá náboženským cítěním, takže Friedell nemá tolik příležitostí k exhibování své, jak říká, nenávisti. Především ve druhém díle jsou jeho filipiky proti úpadku světa (rozuměj odklonu od křesťanství) pro mě už těžko snesitelné. Pro Friedella je pouze křesťanství zárukou vyšší mravnosti, spásou světa, vše ostatní, a myslí se tím vývoj západního lidstva od konce středověku s jeho materialismem a "odkouzlením světa" jen satanským sebezničujícím úpadkem. Včetně nenáboženských zákonů, pojetí pravdy, práce, spravedlnosti...Ke konci druhého dílu se to už opravdu snáší dost těžko, padají velká patetická slova podaná s onou úlisnou arogancí, které je snad schopen jen nábožensky založený člověk. Zvláště když, jak už bylo řečeno, z celé Friedellovy osobnosti zaznívá cosi falešného, zlého (např. jeho jen těžko skrývaná nechuť k Židům a posměšný tón vůči nekřesťanským náboženstvím). Jinak se ovšem vyplatí toto veledílo pozorně pročíst pro jeho originálně pojatou tezi kulturního vývoje Západu od konce středověku zhruba po První světovou válku: totiž historii velkého úpadku, zhrubnutí a zlhostejnění našeho civilizačního okruhu, důsledku to odvrácení se od Ducha a křesťanství k materialismu a kultu peněz.... celý text
