Montezuma
přečtené 491
Serotonin
2019,
Michel Houellebecq
Není to tak dobré jako třeba Mapa a území, mám pocit, že je to dokonce jedna z nejslabších knih autora, ale těžko říct, jestli to nebylo především překladem, nejspíš ano, protože coby čtenář zas až tolik příběh nepotřebuju, hlavně styl a atmosféru, kteréžto kvality právě příšerně odfláknutý překlad spolehlivě zabil.... celý text
Pod mléčným lesem
1992,
Dylan Thomas
Jedná se o celkem slušný "zkušební" překlad nepřeložitelné knihy. Takový už je ale lidský jazyk; u některých knih prostě člověk musí být odborník, aby si je byl schopný vychutnat v originále, jinak to totiž nemá valnou cenu. To begin at the beginning: It is spring, moonless night in the small town, starless and bible-black...... celý text
Kaput
1947,
Curzio Malaparte (p)
Takové Laskavé bohyně od klasicky vzdělaného intelektuála první poloviny dvacátého století, respektive Littell se očividně nechal inspirovat. Nevím, jestli je Malaparteho míchání reality a fikce vždy ku prospěchu, je to taky trochu snobsky napsáno a místy je to trochu nezáživné (diplomatická pasáž ve Finsku), občas ovšem vynikající (pasáže s Frankem v Polsku), ale má nechuť k "magickorealistické" částečně fiktivně pojaté reportáži o válce a její krutosti (Pavelić a jeho "ústřice") je můj problém, takže tenhle průzkum polí válečných, vysokých kruhů fašistické osy a popis tehdejších mravů, které byly, jak název napovídá, dosti kaput, je přece jen umělecky velmi silný a vyplatí se přečíst i po těch letech a stovkách knih na podobné téma.... celý text
Tíže a milost
2009,
Simone Weil
Jistě zajímavé, jen by mě zajímalo, nakolik byla Simone Weilová poplatná známému francouzskému nešvaru: totiž tlaku tamního kulturního milieu na alespoň částečnou nesrozumitelnost svých filosofů. U takových 70% těchto "pascalovských pensées" se totiž není čeho chytit, což je neskutečně frustrující zážitek. Jinak se nejspíš jedná o poznámky k osobní unio mystica Weilové, klasické "nic nemít, nic nechtít, nic nevědět" je tu jen podáno moderním jazykem francouzské intelektuálky.... celý text
Modernismus a fašismus
2016,
Roger Griffin
Nakecala se kolem toho už spousta veleučených řečí, ale přiznejme si: fašismus je na individuální lidské rovině podivuhodně často pouze projevem hlubinné osobnostní poruchy, psychopatie, nezřídka sexuální patologií. Na civilizační úrovni je potom fašismus marným a zničujícím pokusem o návrat ke kmenovému barbarství, útěkem před civilizační zátěží (řečeno s Popperem) do útěšného lůna kolektivu a mytologického pojetí světa (i když s využitím modernistické dynamiky). Vzato kolem a kolem, fašisty a fašismem může civilizovaný člověk jedině pohrdat, neboť fašisté jsou ve své podstatě, a to mají společné se všemi fanatiky včetně radikálních levičáků, psychicky poškození, mentálně nevyzrálí (Theweleit) zbabělci neschopní se vyrovnat s nároky moderního světa. P.S.: zmíněná tendence extrémní pravice k sexuální patologii je ovšem velmi zajímavý úkaz, třeba u extrémní levice se tolik neprojevuje, pokud vím. Nechápu, čím to může být.... celý text
Otevřená společnost a její nepřátelé I
1994,
Karl Raimund Popper
Podtitul by také mohl znít: "Platón, aneb první teoretik totalitarismu." Platón, zděšen rozpadem řeckého kmenového života ovládaného aristokratickou oligarchií a magickými tabu-zákony (uzavřená společnost) a nástupem rovnostářské demokracie umožňující sociální mobilitu (otevřená společnost), vysní si ideální stát, který pohříchu dost připomíná úspěšnou Třetí říši včetně dosti nechutné verze rasismu a eugeniky. Za metodologický nástroj má to, čemu Popper říká historicismus (politické/sociální teorie, dle nichž lze odhalit zákonitosti dějin a tudíž předvídat budoucnost) a utopické sociální inženýrství. V praxi sice Platón opakovaně žalostně selže, nikoliv však ve svém vlivu na politické myšlení dalších tisíciletí. Uhranuti Platónem, přichází sociální a političtí inženýři s fantastickými utopiemi, kterým se snaží přizpůsobit společnost, kterou boří do základů, prolévají potoky krve, aby nakonec zjistili, že se svému cíli nepřiblížili, ale naopak vzdálili. Proti tomuto historicismu a utopickému sociálnímu inženýrství staví Popper to, čemu říká částečné sociální inženýrství otevřené společnosti, ve které se sociální inženýr snaží vylepšovat státní/sociální instituce takříkajíc za pochodu, podle konkrétní potřeby, prakticky, ale hlavně bez výhledu na nějaký vzdálený cíl, či hledání jejich "opravdového smyslu", což v posledku vede pouze ke strnulosti, dogmatismu, násilí a uzavřené totalitární společnosti.... celý text
Mystika – Podstata a cesta duchovního vědomí
2004,
Evelyn Underhill
Jsou mystikovy zážitky ve své podstatě pouze stavy vědomí vyvolané buď enormním a dlouhodobým duševním vypětím/duševní chorobou, nebo se jedná o nahlédnutí a pozdější sjednocení s vyšší skutečností (Bohem, Absolutnem, Jedním etc.) kterou jinak vědomí nevnímá a která opravdu existuje? Podobných stavů lze přece dosáhnout i užíváním psychedelických drog. Nepopsatelné extatické zážitky mimo čas a prostor, pocity sjednocení a zániku ega jsou totožné... Hlavní argument mystiků, že prostě VÍ ŽE JE TO PRAVDA se nedá brát příliš vážně; to že mám nějaké pocity, přece ještě neznamená, že Bůh opravdu existuje, jedná se o extrémní stavy vědomí, člověk něco cítí, jenže to věru nic nedokazuje. Člověk nad tím nakonec trochu krčí rameny, no dobře, když má někdo tu potřebu...... celý text
Vdova Coudercová / Mladý Cardinaud
1982,
Georges Simenon
Ke knize jsem se dostal přes film s Delonem, jedná se o psychologickou novelu, není to špatné, ale je znát, že Simenon přece jen byl spíše vynikající řemeslník, než opravdu velký umělec. Jeho údajné rozhořčení, že více pozornosti kritika věnovala Camusovu Cizinci, který vyšel ve stejné době, mně tak přijde vyloženě komické. I vynikající film se mi líbil daleko více, jeho netečný metafyzický rozměr je v novele zcela nepřítomný.... celý text