Nefilim
přečtené 324
Zázrak
2017,
Emma Donoghue
Žádný zázrak se nekonal Emma Donoghue už totiž jeden zázrak napsala, a ten se jmenuje Pokoj. Námětem je opět dítě nazírající na realitu zkreslenou perspektivou. Jenže zatímco Pokoj byl vyprávěný pohledem izolovaného Jacka, postící se Anna je jen nezaujatě pozorovaným subjektem.... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Kniha o žloutkovém věnečku s pořádně trpkou příchutí... Hana v sobě ukrývá obrovské množství bolesti, která graduje až do poslední strany. Alena Mornštajnová o údělu žít, když k tomu schází důvod, vypráví citlivě a naprosto strhujícím způsobem. Je to plné emocí, mistrovsky sepsané, a kdo to ještě nečetl, měl by si k tomu najít cestu i za cenu úzkosti, která čtení doprovází. Tohle je totiž kniha roku 2017.... celý text
Spisovatel jako povolání
2017,
Haruki Murakami
K Murakamiho obdivovatelům jsem nikdy nepatřil a tento souhrn životních mouder a zkušeností mě k němu určitě nepřiblížil. Autor se neustále vymezuje vůči okolnímu světu, což vyvolává dojem povýšenosti a sebestřednosti. Spisovatel by měl s tím, co jej obklopuje, naopak splynout a sám zůstat obyčejným čtenářem. Tohle je vyloženě záležitost jen pro fanklub.... celý text
Město zrcadel
2017,
Justin Cronin
Na závěr viracké trilogie jsem čekal několik let. Běžně mě knihy co mají více než 300 stran odrazují. U Přechodu i Dvanáctky měl epický rozsah smysl, Město zrcadel drhne. A to hlavně v nekonečné retrospektivní kapitole o Fanningovi a natahovaném epilogu s plonkovou love story. Když v ději chybí drama v podobě epidemie a řeší se jen mezilidské vztahy, autor ztrácí schopnost poutavě vyprávět a nudí. Navíc zrcadla nemají pro Město zrcadel žádný zásadní význam. Pokud by se našel schopný scenárista a obsah pořádně zredukoval, mohl by z toho být skvělý film. Jeden, ne tři.... celý text
Black Panther
2017,
Stan Lee
Prní část jako představení Black Panthera splní svůj účel, další je jen jednou rozvleklou bitvou vytrženou z kontextu.
Axolotl Roadkill
2011,
Helene Hegemann
Pro mě naprosto neuchopitelné a nepochopitelné. Deset stran a dost.
Probuzení Simona Spiera
2017,
Becky Albertalli
Na čtení young adult není nikdy pozdě. Má to spád, je to vtipné, plné emocí, roztomile nesmělé a nakonec po přečtení zůstane takový ten "hřejivý pocit". Střídání dějových pasáží s opatrnými maily žene Simona kupředu stejně jako touha poznat, kdo ho vlastně virtuálně tak pobláznil.... celý text
