Nefilim
přečtené 324
Tasmánie
2024,
Paolo Giordano
V knize je pár silných okamžiků, ale celkově to není vzhledem k tomu, v jakém prostředí se hlavní hrdina pohybuje, moc záživné čtení. Román mi přijde zajímavější ve chvílích, kdy řeší osobní krizi. Ale celkově mě jeho obsah dost minul. Pasáže o Hiroshimě a Nagasaki jsou důkazem toho, že Paolo Giordano je dobrý vypravěč... když má o čem vyprávět. Ale jak sám v autofikci přiznává, o tomto tématu je skoro nemožné napsat něco nového. V množství odboček a úvah se to celé tříští a Tasmánie určitě není symbol, který by text držel pohromadě.... celý text
Převozník
2024,
Justin Cronin
V Přechodu Justin Cronin vytvořil poutavý postapokalyptický svět, který utáhl tři obsáhlé knihy. Tady pro změnu není poutavého skoro nic a drhne to už od prvních stran. Zásadní problém je v unylých postavách, které procházejí několika rovinami. Vzhledem k jejich "nijakosti" je děj nejdřív nepřehledný, pak už vyloženě otravný. Přitom ústřední téma (které se začne odhalovat až někdy v polovině knihy) má dostatečný potenciál. To by ale celý příběh musel být vyprávěný mnohem srozumitelněji a prostřednictvím postav, které stojí za to sledovat.... celý text
Krajina roztavených zvonů
2024,
Jan Štifter
Kronika doby rozdělená do etap, které dobře fungují jako samostatné povídky. Většina textu má všechny přednosti Jana Štiftera, nejdelší část by klidně vydala na samostatný román. Nechronologické uspořádání může čtení komplikovat, ale od toho je v úvod vysvětlující ilustrace. Vsuvky, které vyprávění narušují, završí finále, které pro změnu všechny Štifterovy přednosti postrádá. Ten krok jinam (nejen žánrově) bohužel úplně nevyšel. A ani nebyl nutný. Ocení ho nejspíš málokdo, protože oproti zbytku knihy je to text, který nenaplňuje očekávání a spíš autora vystavuje nevděčnému srovnání s něčím, s čím by srovnáván být neměl.... celý text
Ignis fatuus
2024,
Petra Klabouchová
Vezměte to nejděsivější, co se na území Šumavy odehrálo od dob Keltů po normalizaci, přidejte osvědčené hororové scény, vědecký experiment ve prospěch socialistické společnosti, psychický teror, traumata z minulosti a spoustu strachu. Protřepte, zamíchejte, rozdrťte, rozmixujte, vyvrhněte... A pokud jste Petra Klabouchová, vznikne z toho román, který nejde jen pod kůži, ale jde rovnou hladově po duši. Není to horor, kde se před zlem prchá. Tady zlo dokáže přemýšlet a i přes všechna zvěrstva, co napáchá, nakonec vzbuzuje soucit (nebo minimálně respekt). Ignis Fatuus není o tom, kdo stojí na správné straně. Ani o tom, kdo přežije. Protože ono toho o vás ví víc než StB a nakonec si vás to stejně najde... (A navíc je tam nejlíp popsaný vlkopes snad od dob Bílého Tesáka).... celý text
