Nemám.jméno
přečtené 192
Eugen Oněgin
1977,
Alexandr Sergejevič Puškin
Evžen Oněgin je bezesporu geniální dílo, kterému se nedají upřít barvité výrazy a živé popisy ruské krajiny. Příběhu navíc dodává na zajímavosti troška autorova cynismu. Bohužel jsem si ale do první poloviny knihy nemohla zvyknout na neobvyklou skladbu slok a děj byl na mě až moc rozvláčný.... celý text
Farma zvířat
2015,
George Orwell (p)
Stále nadčasové a aktuální dílo, z kterého mrazí. Je až děsivé, jak daleko může zajít taková vláda...
Dvůr křídel a zmaru
2018,
Sarah J. Maas
Maasová si dost protiřečí. V minulých dílech nám bylo opakováno, že "mating bond" (pouto) je opravdu vzácné. No jo, a náhle má každý svého partnera a slovy druh a družka se nešetří. Zdá se, že je najednou úplně normální mít nějakého druha. A neděje se to jen jednou. Třeba když se Feyre vrátí z Cassianova tréninku úplně zřízená, bolí ji svaly a je ráda, že chodí, ale jen co s ní Rhysand začne laškovat, na všechno je zapomenuto. Bolesti zničehonic zmizí a objeví se magicky až následující den. Kýčovitě přeslazený konec, kdy v opravdu smrtící válce (jak nám autorka několikrát vylíčí) nezemře nikdo z hlavních postav a veškeré vedlejší ztráty jsou vlastně bezvýznamné, snad ani nestojí za zmínku. Do toho mě vytáčelo pubertální chování vílích vladařů. Jeden by čekal, že panovník, zvlášť pokud žije přes 500 let, se bude chovat reprezentativně a nebude mlít takové hovadiny, jaké mleli vladaři na setkání. Knihu vlastně zachraňuje čtivost a Cassian s Nestou, kteří mě bavili. Tohle ale nemůžu tvrdit o Feyře, jež se chová, jak se jí zlíbí, což je najednou-submisivním Rhysandem schvalováno.... celý text
Prázdné sliby
2021,
Lexi Ryan
Lexi Ryanová se rozhodla okatě vykrást úspěšná fantasy/dystopická díla, ale tak nějak ji to nevyšlo. Asi největším problémem celé knihy je hlavní postava Brie, která mě svým přihlouplým chováním a intrikami dováděla k šílenství. Od ostatních holek se liší akorát tak omezeným uvažováním a nepřirozeně velkou nerozhodností v čemkoliv. Děj je dost předvídatelný, úplně poslední kapitola se dala čekat, ale aspoň mě (nemile) překvapila jedna konkrétní smrt. Taky jsem si nemohla pomoct, jenže mně přišla kniha dost lacině napsaná, což by se dalo odpustit debutové autorce, ale už ne někomu, kdo by měl být vypsaný. Další díl si možná přečtu, ale určitě s ním nebudu nijak spěchat.... celý text
Prohnilé město
2018,
Leigh Bardugo
Mně se teda líbila jednička o něco více... Což o to, zaměření více na romantickou linku mi nevadilo, ba naopak, ale spíš jsem se vůbec nemohla dostat do děje. Taky mi trochu chyběla ta jednotnost (V předchozím díle se "prostě" snažili dostat do Ledového paláce, tady museli splnit několik úkolů, než se dostali k jádru pudla). Avšak kromě těchto menších nedostatků se jedná o propracované dílo, u níž se akcí, zvraty a podrazy nešetří. Postavy mi byly moc sympatické, dokonce jsem celkem začala soucítit s Kazem, a to dělá velkou část výsledného dojmu z knihy. Obzvlášť pokud tato kniha má svižný konec, ve kterém heslo "žádný slzy, žádný funus" získává po kapitole 39/ 40 úplně jiný význam.... celý text
Noční cirkus
2012,
Erin Morgenstern
První třetina děje pro mě byla docela matoucí. Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se zorientovala v několika dějových linkách, které se odehrávaly různým postavám, na různých místech, v různý čas. Možná právě proto se mi ze začátku knížka místy zdála pomalejší, zvlášť, když se někdy našla i nějaká ta hluchá místa. Co mě ale zaujalo, byly kapitoly psané v druhé osobě, měla jsem až pocit, že mi samotná autorka vypráví pohádku na dobrou noc. Od druhé poloviny jsem se chytila, příběh se tak mohl pořádně rozjet a mě doslova pohltit mezi stránky. Erin má neuvěřitelnou představivost, kterou nám nabízí v podobě neobvyklého stylu psaní, jemuž se nedá odepřít čtivost. Epický konec a kouzelné prostředí mě nakonec ujistilo, že si kniha opravdu zaslouží hodnocení nejvyšší. Noční cirkus je čarokrásné prostředí, do kterého se chci s jistotou ještě někdy vrátit, a dávám tedy slabších 5 hvězd.... celý text
Šest vran
2017,
Leigh Bardugo
Tak jsem se zase pro jednou rozhodla přečíst knihu, která je na sociálních sítích nesmírně opěvovaná, ač ve mně právě kvůli tomu vyvolávala určitou skepsi. Ale Šest vran dokázalo, že se jedná o zajímavou fantasy s propracovaným světem a vesměs sympatickými postavami, jejichž osudy jsem ráda sledovala. U hlavních hrdinů byl sice věk těžko uvěřitelný (obzvlášť Kaze) a autorčina chtíč "párovat" každého s každým mě ze začátku mírně frustrovala (ačkoliv je pravda, že ty páry měly skvělou dynamiku), avšak ve výsledku jsem byla s knihou dost spokojená.... celý text
