Nifredil přečtené 382

Stehlík 2015, Donna Tartt

Vzdala jsem to. Už do začátku mě to nechytlo a hned na rozjezd je první epizoda celého příběhu taková, že mě to odradilo. Čekala jsem úplně jiný příběh, jinak podaný a přiznám se, že i z jiné doby. Nezvládla jsem to přes prvních 50 stránek, prostě ne. Pro mě velké zklamání, protože zatím vždy knihy, které obdržely Pulitzerovu cenu, byly skvělé. Asi příliš očekávání, ale pro mě tahle kniha není.... celý text

Veterinářem v ZOO 1985, David Taylor

Něco mezi Geraldem Durrelem a Jamesem Heriotem. Kdyby byl pan Durrell veterinářem asi by psal něco podobného nebo možná, kdyby pan Herriot léčil exotická zvířata, vypadalo by to podobně. Nechybí tomu vtip a lehkost, ale i odborné informace. Moc milé a příjemné čtení. Navíc jsou všechny příběhy vlastně i napínavé, do poslední chvíle nevíte, jak to se zvířecím pacientem dopadne. Rozhodně mohu doporučit jako fajn čtení pro chvíle oddechu.... celý text

Mariina závěť 2015, Colm Tóibín

Já vám nevím... Je pravda, že v roce 2016 už jaksi lidsky podaný příběh Krista není prostě tak šokující jako by byl ještě před pár desítkami let. Tehdy bychom asi knihu hodnotili jinak a nejspíš jako odvážnou až přelomovou. Asi jsem také ovlivněná tím, že nejsem věřící a příběh Marie ke mě promlouvá jen jako jakýkoli jiný příběh nebo vyprávění patřící k naší kultuře, ale niterně ho neprožívám, nepovažuji ho za pravdivý a nedotýká se mě. Snad proto ke mě kniha promlouvala spíše jako popis pocitů matky, ženy, která přišla o milované. Pro mě nic pobuřujícího, ale ani ne objevného. Příběh jako každý jiný a pokud bych knihu nečetla, nic by se nestalo. POZOR SPOILER Asi až poslední 1/4 mě bavila a to v těch pasážích, kde popisovala, jak utekla z Golgoty. Ten popis pocitů, kdy věděla, že něco dělá a prožívala to nějak jinak. Z pohledu na psychiku člověka, Marie jako žena, jako matka, jako každý v takové situaci - to bylo zajímavé, jinak ale... KONEC SPOILERU... celý text

1984 2003, George Orwell (p)

Je to hrozné. Ne, tím, jak je to napsané, ale obsahem. Ta kniha je výborná, skvělá, ale to o čem tam autor píše je šílené, děsivé a zvrácené. A nejhorší je, že totalitní režimy takhle opravdu fungují. Ne v celé té hrůznosti, ale ano, takhle to vypadá. Jinak za mě, mě ta kniha chytla až do poloviny. Do té doby jsem se dost trápila, ale přestože jsem zděšená, nakonec vlastně nelituji, že jsem ji dočetla. Co je šílené je to, že vlastně celá první polovina popisuje svým způsobem realitu toho, jak fungoval komunistický režim. Ano, takhle to bylo, tak to známe, jen ty obrazovky nebyly, ale mikrofony strčené pod stoly, v květináčích nebo i jinde, tak to fungovalo. Takže není to lehké čtení, není to příjemné čtení, ale je to hodně potřebné a skvěle napsané čtení.... celý text

Analfabetka, která uměla počítat 2014, Jonas Jonasson

Posloucháno jako audioknih a bavila jsem se velmi. Ale zároveň jsem si uvědomovala, že bych se při čtení asi takhle nebavila. Ten hlas a to předčítání tomu dodalo skvělou atmosféru. Kdybych četla knihu, dopadlo by to tak, že bych ji odložila. Hloupost některých postav by mě na papíře totiž tak popuzovala, že bych nedočetla. Takhle jsem se smála sem tam i nahlas, napjatě čekala, jak to dopadne. Co se mi líbilo bylo zapojení historických reálií. Nenásilné, s jasným názorem autora, přitom krásně dokreslovaly děj. Na rozdíl od staříka, tady byly ty zásahy tak nějak umírněné, takhle by se i stát mohlo a klidně by se to mohlo i ututlat. Pokud bych měla ještě srovnávat se staříkem, tak ten byl vlastně svým způsobem klidnější. Tady mi přišlo, že akce střídá akci, přestože jsou vlastně jednotlivé epizody od sebe docela lety vzdálené. Pozor spoiler! Mimochodem, zkoušeli jste spočítat, kolik roků by bylo Nombeko, když se jí narodila dcera? Trochu mi ty počty neseděly, musela být už opravdu starší maminka. A to jí pořád říkali slečno. Konec spoileru. Tak jako tak knížka si u mě vysloužila tři hvězdičky, ale v té audio podobě spíš ještě o půl více.... celý text

Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá 2016, Jack Thorne

Dočteno a jsem nadšená. Není to pokračování původní série, která zůstala uzavřená, ale samostatné dílo. Důstojný následovník a je to výborné. Bála jsem se, jak vše dopadne, ale krásné to využívá možnosti, které má divadelní scénář. Každý kdo čeká, že to bude stejné jako knihy v sérii by si měl především uvědomit, že to opravdu není román a s textem pro jeviště, že se pracuje jinak. Jinak se i čte. Já osobně jsem se bála, že to bude málo dějové, protože prostě text divadelní hry asi nebude mít možnost nějak pracovat s popisy prostředí, pocitů atd. atp. a tohle je v Harrym důležité, ale nic z toho se nekonalo. Naopak v rámci možností autoři využívají scénické poznámky na maximum a právě v nich se tohle dá najít. Co bych snad autorům vyčetla je to, že už tam toho psychologizování bylo moc. Motivy postav jsou opravdu až moc psychologicky podložené, v dialozích je vše dopodrobna vysvětleno, ale pro herce je tohle spíš plus, než minus, pro čtenáře, kteří by četli román by to bylo moc - znovu, román to není, takže ok. Samotnou zápletku v mém vnímání chvílemi jakoby tahali až z paty, na hraně s nějakým opravdu už násilným roubováním na původní příběh, ale vytáhli ji krásně, všechno do sebe zapadá, je to logické a napínavé, prostě pro inscenování velmi povedené. A tu případnou křeč věřím, že šikovný režisér a dramaturg dokážou uhladit. Jako samostatný příběh z Harryho světa to obstojí rozhodně na jedničku.... celý text

Poprask v sýrové uličce 2016, Robert Fulghum

Nevím, jestli jsem se já tak moc změnila nebo je to už jen snaha o vytvoření další knížky kdysi skvělého autora, ale nějak to ke mě nepromlouvalo. Je to pořád ten starý úžasný Fulghum, je to milé, místy hodně, ale to něco tomu chybí.Starší věci jsou prostě lepší a tohle už je takové vaření polívky ze zbytků. Může to být ale úžasné pro někoho, kdo autora nezná. Takový čtenář se pak s úžasem propracuje k jiným jeho knihám a třeba u "školky" nebo Ach jo bude určitě ohromený a nadšený. Mě chyběl aspoň jeden silný příběh, žádný Henry Boogaboon II tam prostě tentokrát nebyl a ani koláčky a zdřímnutí po obědě se nekonalo.... celý text

Dědička ohně 2016, Sarah J. Maas

Výborný třetí díl. Po slabším druhém nabrala série dech a zase se stala dospělejším čtení. Snad bude v podobném duchu pokračovat i dál. Tenhle díl série totiž vážně není young adult fantasy, ale už plnohodnotný fantasy román. Všechna laciná šestáková hra na city je pryč a postavy jednají jako dospělí lidé, děj má spád a každý čin svůj význam. Trojka rozhodně stojí za to.... celý text

Půlnoční koruna 2016, Sarah J. Maas

Většinou to tak bývá, že druhé díly jsou ty nudné, méně akční a vlastně je člověk musí hlavně vydržet, než se zase začne něco dít. U Skleněného trůnu to tak není. Druhý díl je plný akce, děj se zamotává i rozmotává, přibývají nové skutečnosti a čtení je to fajn. U jedničky jsme váhala, jestli je celá série youngadult fantasy, ale po přečtení dvojky jsem si tím víceméně jistá. A je mi to i trochu líto. Na můj vkus by mohlo být těch zápletek spojených s city méně nebo aspoň popsaných méně jako z nějakého sladkobolného románu. Kromě toho je ale dvojka parádním pokračováním slibně rozjeté ságy a děj se opravdu posouvá kupředu. O Erisedu se čtenář dozví více, motivace postav se odhalují, příběh se krásně zamotává a komplikuje, ale ne příliš, tak akorát. Je to napínavé, je to dostatečně akční, příjemné v tom, jak vše směřuje k zdánlivě jasnému konci, zdánlivě předvídatelnému, ale čtenář zatím zůstává napnutý, jaký vlastně ten konec nakonec bude, čte se zájmem a pořád dál. S chutí si přečtu trojku a dozvím se, jak vše dopadne.... celý text

Mlýn na mumie 2014, Petr Stančík

Až si budete chtít přečíst pornografickou detektivku napsanou se znalostí ohromné spoustou historických reálií a přitom vtipnou, tak doporučuji. Musíte absolutně hodit stud za hlavu a užívat si to. Je to přehnané, je to neuvěřitelné v tom, jak je to přesycené nepravděpodobným dějem, ale je to skvělé. A ten jazyk. To je také nádhera, i ten tak nějak přetéká, nadouvá se. Jedním slovem bukolické. Po všech stránkách je to bukolické, včetně té nadsázky, s kterou to autor pojal. Co je trochu nepovedené je ten konec. Nějak se všechny ty linky nepodařilo nakonec spojit v jeden celek a vyznívá vedle všeho toho závratného předchozího rozkvětveného šílenství podivně jednoduchý až nedořečený. Nicméně, už pro tu formu stojí za to tuhle knihu číst.... celý text

Skleněný trůn 2015, Sarah J. Maas

Velmi zábavná a příjemná fantasy série, tedy young adult série, jak je avizováno, ale už je to tak moc na hraně s fantasy, že vlastně ani nevím, kam správně žánrově zařadit . Řekla bych, že je to spíš už pro čtenářky, které by přecházely směrem k "dospělácké" fantasy. Příběh je trochu předvídatelný a vnitřní pochyby hrdinky jsou takové...no... lehce jako z červené knihovny chvílemi, ale celkově je to moc fajn. Má to i šmrnc detektivky... no prostě prima čtení.... celý text

Sedm dní bez 2013, Monika Peetz

Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century 2011, Robert Fulghum

Jestli hledáte něco milého, nenáročného a nechcete se příliš zabývat nějakou těžkou četbou, klidně po téhle knize sáhněte, budete mile překvapeni. Pravda je, že Fulghum je daleko lepší jako autor esejí a fejetonů, než jako autor románu. Když to ale čtete s tímhle vědomím a nečekáte úžasné nápady a tu lehkost jako u jeho starších a hlavně esejistických knih, dostanete odměnu v podobě milého čtení. Není to žádný echt román, nic světoborného, ale je to příjemné a troufám si tvrdit, že lepší, než První přání. A malé soukromé doporučení. Přečtěte si nejpreve ty jeho postřehy a zápisky z cesty po Argentině, román si vychutnáte daleko lépe a spoustě věcí porozumíte.... celý text

Vzpomínky na jedno dobrodružství 2013, Robert Fulghum

Tohle v kombinaci s Drž mě pevně, miluj mě zlehka vás naučí o tangu tolik, že máte pocit jako by jste ho už uměli, znali a tančit jej bylo to nejsnadnější na světě. A prý, že o tangu se nemá číst - pfff! Má a může, třeba zrovna tahle kniha, která je navíc i hodně milý cestopisem zachycujícím Jižní Ameriku okem "turisty" a "tančníka" v jednom. Přečtěte si ji, stojí za to a bude se vám chtít sednout na loď, nazout boty a do Jižní Ameriky se podívat.... celý text

Ve službách zla 2016, Robert Galbraith (p)

Nedokážu posoudit nakolik je tahle série v žánru detektivek nějak výjimečná, protože nejsem až tak velký čtenář detektivek, ale mám dojem, že spíše patří k průměru a jen těží z autorčina jména. Rozhodně patří zrovna tenhle díl spíše k tomu, co je v celé sérii slabší. Postavy jsou už známé a je příjemné se s nimi znovu setkat, děj ubíhá dopředu příjemně, ale něco tomu chybí. Odhalení vraha nepřekvapí tolik, jako by mohlo a celé je to takové zvláštně nedokonale dokonalé. Snad je kolem moc té omáčky a málo myšlenkových pochodů detektivního rázu. Tak nějak mám pocit, že jde detektivka napsat i lépe. Vyloženě špatné to není, ale za mě spíš lepší průměr.... celý text

Než jsem tě poznala 2013, Jojo Moyes

Nejsem běžně čtenářem ženských románů, ale čas od času zabrousím i do vod romantických a v tomhle případě to byla spíše příjemná návštěva. V daném žánru jde o moc milé čtení, přiznávám, že jsem si také poplakala a nemám pocit promarněného času. Co mě trochu rušilo bylo střídání osoby vypravěče, ale vždy jen na začátku kapitoly, kde k tomu došlo. Pak už děj zase nabral pěkný spád a změna spíše pomohla dokreslit motivace jednání postav nebo vysvětlila nějakou scénu. Dala jsem 3 hvězdičky, ale jsou to spíš 3,5 až skoro 4, a opravdu můžu každému kdo čte rád romantické romány jen doporučit, v daném žánru je to rozhodně to lepší.... celý text

Nájemníci pana Moonblooma 2014, Edward Lewis Wallant

Přečetla jsem to, ale takhle jsme se už dlouho u žádné knihy netrápila. Nevím, jestli je problém v překladu nebo ve stylu psaní autora, ale utíkala mi při čtení pozornost a měla jsem problém vůbec dočítat věty, zorientovat se v postavách a posouvala jsem se jen velmi pomalu kupředu. Nelituji ale. Ten nápad popsat svérázné panoptikum nájemníků v činžovním domě v New Yorku je výborný. Má to svou atmosféru a pokud člověk to město navštívil, prošel i chudší čtvrti a strávil v něm nějaký čas, tak si užívá to, jak pěkně autor zachytil jeho atmosféru. Ano, slovo panoptikum je v tomhle případě přesné. Postavy jsou různorodé, zajímavé, jejich osud vás zajímá a chcete vědět více. Je škoda, že zbytečná jazyková ekvilibristika a snaha o cosi jako přerod hlavní postavy až v mesiáše a její snad i osvícení, kazí dojem z knihy i čtenářský zážitek. Nefunguje to. Zbytečná snaha předvést se pomocí dlouhých metafor a ukázat své schopnosti v popisech pocitů, zakrývá úplně příběh. Bohužel za mě jen dvě hvězdy, i když bych za ten skvělý nápad ráda dala více. Ještě pro ilustraci a představu, doplňuji citát z knihy - udělejte si obrázek sami, takto je psaná celá - otázka je, zda za to může překlad nebo autor:"Celý týden trávil večery v kanceláři a snažil se zjistit svoje postavení aritmetickým prostřednictvím dolarů a centů; připadalo mu, že je to jediná možnost, jak určit svou situační šířku a délku. Ztracen náhle v hustém lese životů zatoužil po tabelátoru, jako námořník, unášený vlnami bezhvězdnou nocí, touží po sextantu."... celý text

Spáčka a vřeteno 2015, Neil Gaiman

Je to ten známý příběh a vy něco čekáte, ale ono to tak sice je, ale vlastně je to všechno úplně jinak. Malinká kniha rozsahem, ale krásná. Gaiman opět nezklamal. Knížka ve mě doznívá ještě druhý den a jsem moc ráda, že jsem se nakonec odhodlala pořídit ji domů. Přišla jsem totiž díky ní na chuť Chrisi Riddellovi.... celý text

Kašmírový šál 2013, Rosie Thomas (p)

Červená knihovna a ženské romány obecně nejsou úplně moje srdcové žánry. Věřím, že ten koho tento žánr baví, bude nadšen a rozhodně nejde o, v daném typu knih, špatného zástupce. Jen já prostě raději sáhnu po něčem jiném. A pokud by všechny romány červené knihovny byly takové jako Kašmírový šál, rozhodně by to nebylo špatné, bohužel často tomu tak není.... celý text

Achilleova píseň 2014, Madeline Miller

Čekala jsem více. Na to, jak velký počet rešerší za sebou autorka má a jak měla pracovat s původními dobovými zdroji jsem čekala více. Také v rovině plynutí příběhu se to celé nějak zasekává, ale možná je to jen tím, že nemám ráda vyprávění v první osobě, nikdy mi tahle forma neseděla a tak se mi i špatně čte. Nicméně, že bych byla vtažena do děje, měla pocit, že jsem se ocitla před branami Troje a moje fantazie se mohla naplno rozletět, být tam a vidět každý kousek země a každého hrdinu, to se nestalo. Spíš mi to přišlo jako takový historický odvar na červenou knihovnu a je to škoda, to téma má obrovský potenciál. V mém případě bohužel zklamané očekávání.... celý text