Nifredil komentáře u knih
(SPOILER) POZOR V POSLEDNÍ VĚTĚ JE SPOILER Co k tomu napsat? Zatím jsem ještě nečetla sci.fi, které by tak skvěle pracovalo s nejnovějšími teoriemi z fyziky. K tomu různá etická dilemata. Vůbec se nedivím, že to má takový ohlas a je to tak populární. A jen takové malé srovnání, proti jedničce je tohle naprosto komplexní věc, jednička je taková poněkud plochá ve srovnání s trojkou a to, kam a jak to celé nakonec směřuje je naprosto nepředvídatelné. Skoky a změny vždy po probuzení jsou prostě… ale to už by spoilovala a to nechci.
Na doporučení jsem koupila pro dnes ještě malou dceru 1. a 2. díl a vůbec nelituji, tohle bylo totiž skvělé. A moc se těším na trojku, kterou jsem podpořila ve sbírce na Donio. Tohle je totiž tak parádní série, že si fanoušci vynutili vydání třetího dílu.
Na doporučení jsem koupila pro dnes ještě malou dceru, nakonec si to přečetla sama a vůbec nelituji. Je to skvělé a stojí to za to. A jestli máte rádi velké fantasy příběhy, epickou fantasy a skvělé hrdiny, bude se vám to líbit taky. Jo a dětem, těm určitě, králíkům totiž budete držet palce všichni.
Na doporučení jsem koupila pro dnes ještě malou dceru 1. a 2. díl, že až jednou, nakonec si to přečetla sama a vůbec nelituji. Trojka je báječná a vůbec se není třeba bát, že by se nevyrovnala předchozím dílům. Tahle série drží vysoký standard až do konce. Takhle kdyby vypadala veškerá fantasy produkce pro děti a ono vlastně vůbec literatura pro děti, bylo by to skvělé. Nerezignuje to na příběh, nezjednodušuje se jazyk, překlad výborný… nemám co vytknout a Podkin je jednoduše skvělá četba i pro dospělé, kteří si chtějí užít prastarý soubor dobra se zlem.
Všechny ty dějové linky byly potřeba svázat a ukončit, což se v podstatě povedlo. Už jsem četla daleko horší poslední díly fantasy sérií, tady vše jakž takže drží pohromadě a dává to smysl. Pobavilo mě, jak se to propojilo s jinou sérií autorky a trošku mě překvapilo jak moc sladké na konci to bylo, ale to je vlastně v rámci tohohle žánru taky úplně a zcela v pořádku, tady se to povedlo vtipně. Takže já dostala i třetím dílem to, co jsem chtěla a teď, saturovaná oddechovou četbou, se zase můžu vrhnout třeba na něco jiného a těžšího.
Je to romantazi v té nejčistší podobě. Naskočila jsem skoro okamžitě na vlnu jedničky a prostě jen četla, vypla hlavu a ponořila se do toho světa. Musím přiznat, že postupné odkrývání provázanosti celého světa, schopnosti a postavení rodů i hierarchie andělů mě bavila a protože jsem nečekala nic jiného, než právě romantazi, tak nemám co vytknout. Bavila mě hodně linka Dne a Noci, naopak pasáže týkající se vyloženě sexuálních orgií byly… no úsměvné, no. Ale to tak už bývá, když se něco snaží tvářit, že to vůbec není porno, ale ono přitom je a na literaturu si to zrovna v těchhle místech poněkud hraje. Dalo by se toho vyčíst hodně, Miksa to tady v komentářích popisuje přesně, nicméně já to četla s vědomím toho, že tohle mě čeká a je to prostě romantazi, takže jsem dostala přesně to, co jsem chtěla.
Po dlouhé době jsem měla chuť si přečíst nějaké fantasy a proč tedy nesáhnout po romantazi, obzvlášť, když jsem první díl celé série kdysi dostala, a on nějak uzrál čas, si ji konečně přečíst. A nezklamalo to. Dostala jsem přesně tu dávku romantiky, silnou, i když stále velmi ženskou, hrdinku a k ní mužný protějšek, kterou jsem čekala. Musím přiznat, že pro mě je Maasová útěk z reality a vyloženě oddechová četba. Užila jsem si romantiku, je to prostě takový novodobý Večer pod lampou a ono proč ne, taky je to někdy potřeba. Tohle je navíc vlastně i trochu detektivka. Takže vypnout přemýšlení a jen si užívat příběh, postavy a vše, co tahle romantazi nabízí.
Posloucháno jako audiokniha. Načtení bylo mistrovské, takže jsem si povídky užila. Kdybych ale měla povídky číst sama, nejsem si jistá, jak by to dopadlo. Četlo by se mi to pravděpodobně těžko a bojovala bych s jazykem, který pomalu zastarává. Prokreslení postav a schopnost navodit atmosféru je ovšem stále mistrovská, čtenář/posluchač má pocit jako by se ocitl v uličkách malé strany, obzvlášť pokud ji jen trochu zná, nebo ho vtáhne temná až horová atmosféra. Neruda byl opravdový mistr, navíc často i vtipný.
Myslím, že Terry by Robovi řekl, že se konečně naučil psát a taky, že to vůbec nebyla až taková sranda, jak to popisuje. ;-) Díky za tenhle životopis, obsahuje spoustu informací ze života Terryho a nejcennější jsou informace o tom, které nedokončené věci zničil parní válec. Bylo moc fajn se s Terrym zase potkat.
Píšu až po dočtení celé série a musím rovnou přiznat, že jsem moc ráda, že jsem nezůstala u jedničky a nedala se odradit. Dvojka je výborná. Skoky v čase, fyzika, která dává smysl, skvěle propracovaná mimozemská civilizace. Jo, takhle má vypadat pořádné sci-fi.
Hodnocení píšu až po dočtení celé trilogie a musím přiznat, že jednička je z celé trojky knih nejslabší. To propojení s virtuální realitou je spíš něco jako úvod do celého světa Země versus Trisolaris a musím přiznat, že mě ze všech knih bavilo nejméně. Jinak je to po dlouhé době opravdu sci-.fi, které se nejspíš zařadí mezi klasiku žánru a rozhodně stojí za to přečíst opravdu celou sérii.
Kdyby takhle vypadaly všechny dětské knihy s básničkami, bude nám čtenářům poezie hej. Silverstein to umí, ale umí to i ještě o kousek lépe. Předchozí knížka prostě byla famózní a tahle je taky dobrá.
Tohle je taková žánrová blbina. Lehké čtení, nic hlubokého, prostě fakt oddechovka. Ideální pro moment, kdy chcete číst fantasy, ale absolutně vás nezajímá děj, vývoj postav, prostě si chcete v zásadě jen tak dát v kavárně kafe a odpočinout si. Jestli existuje něco jako žánr oddychového fantasy, tak je to přesně tohle.
Dá se u knihy vlastně o smrti napsat, že je pěkná? Knížka se zvláštní atmosférou, která vás donutí popřemýšlet o vlastních možnostech promluvit s někým, s kým to už nejde. A přestože je to čtení svým způsobem o smutných věcech, smutné není, spíše zvláštně tajemné, se špetkou velmi poklidné radosti na konci, i když to zrovna třeba nevyjde podle představ a starosti jsou někdy velké.
Dala jsem si odstup s tím, že se mi po čase bude psát hodnocení lépe, ale není to tak. Těšila jsem se na poslední díl, i já jsem na něj čekala, nakonec ho dočetla. To je asi tak vše. Žádné velké ach a fanfáry se nekonaly. Moc oceňuji rodokmen na předsádce, který mi pomohl se zorientovat. Co velmi oceňuji, je to, že se Karin Lednická rozhodla utnout vše vlastně koncem staré Karwine. Skvělé rozhodnutí. Moc se mi nechce hodnotit negativa, protože si myslím, že už teď ta kniha patří ke klasice a v naší literatuře moc celá trilogie nemá obdoby.
Měla jsem hodně vysoké očekávání a zároveň se bála, zda není kniha přeceňovaná. Nejprve jsem poslouchala a musím přiznat, že audiokniha byl dobrý nápad, vtáhla mě, pak jsem dočetla v papíru. Zklamaná jsem nebyla, je to milé a fajn čtení. Sálá z toho inspirace Japonskými autory, je to jako číst román nějakého Japonce. Vynikající je použití japonských reálií, trošku to i působí jako detektivka, kde se snažíte odhalit nějakou záhadu, což čtenáře drží u knihy a nutí číst dál, prostě fajn čtení. Takhle kdyby vypadaly všechny oddechové knihy, bylo by to skvělé.
Trojpovídky jsou jakýmsi doplnění Dvorních šašků. Rozpracovávají motivy v Šašcích již načrtnuté a doplňují krásně Fischlovu tvorbu. V jiných jeho textech se objevuje motiv lítosti, tady je tou ústřední a hnací silou jednání dluh. Dluh ve smyslu nesplaceného závazku vůči někomu či něčemu. Šašky jsem byla před lety okouzlena, tady trochu váhám. Je to kapesní, malá knížka a námět je to herkulovský. Pozdní Fischl je pábitelem jazyka, s kterým si hraje, je to vrstevnaté, košaté. Na tom malém prostoru může téma a jazyková bohatost až zahltit, což se mi chvílemi i stalo, takže to chce opravdu věnovat knize svůj čas a klid.
Nápad s krámkem je fajn, příběh taky, postavy mají překvapivou hloubku a pak je tady taky ten pocit, že tohle jsem už četla nebo viděla jako nějaký béčkový americký film, přitom by to mohlo mít náběh i na docela prima biják, když by se toho ujal režisér s vytříbeným stylem. Prima čtení na léto, takové pohlazení s fantasy prvky, pokud ho potřebujete. Dalo by se to zařadit ke všem těm tajemným knihovnám, ale i k těm všem krámkům s různou vůní, které v knihách potkáte.
Po těch letech to bylo spíš už z musu a tedy jako splnění nějakého restu, než že by to byla radost. Slibná série, ale ta rozsáhlost to zcela zazdila. Kladu si otázku, zda tohle už nehraničí s grafomanií. A jak píšou tady i jiní, ztrácela jsem se v tom. Zajímalo by mě, zda vše i logicky navazuje, ale to už nezjistím, trvalo to tak dlouho, že si už prostě ani mnoho věcí, co jsem četla nepamatuji a pokaždé to číst znovu fakt nebudu.