Nifredil
komentáře u knih

Několikrát jsem si při čtení vzpomněla na film 4 pokoje, který spojuje také jeden hotel a příběhy v něm nebo s ním související. Tohle je taková povídková verze toho filmu s tím rozdíle, že tam není přemíra násilí, jen využitý podobný princip vyprávění. 3 různé příběhy, každý trochu jiný a každý zpracovávající jiné téma, jen styl zůstává stejný, protože se neměn režisér, tedy vlastně spisovatel.
Zatím jsem nečetla tolik Bariccových knih, abych to dokázala začadit k panu Gwynovi nebo s něčím srovnávala do hloubky, po přečtení Hedvábí ale vidím stejný autorský rukopis. Příběh zdánlivě plynoucí v prostoru nějakého času mezi časem, postavy s nejasnými konturami přitom jasně vytvořené. Dojem po přečtení a pocity zůstávají ještě dlouho. Přesto oproti hedvábí zážitek méně poetický, silný svou bezčasovostí a jinakostí.


Útlá novelka, která by mohla sloužit jako krásný příklad daného literárního druhu. Vlastně taková knižní jednohubka na kratinké odpolední čtení. Příběh má hezké morální vyznění a zvláštní poetiku. Je to na klidné čtení, nepřinese to ale pohodu, spíš položí otázky, jestli takto ano. A zda jít tedy cestou hlavního hrdiny (za svým snem) si už musí zodpovědět každý sám, stejně jako, zda tohle by láska, pro kterou stojí za to obětovat vše.


A tohle bylo co? Opravdu ten Herbert nechal poznámky v tomhle duchu a tak, že se tam jako deux ex machina najednou zjeví a objeví ta hrozba v plné kráse? Fakt bylo nutné ty axolotské nádrže takhle vysvětlit? Omnius? Opravdu? No nevím, no, tohle není už Duna.
Jen proto, že jednička byla tak úžasná a pořád jsem tomu chtěla dát šanci, jsem dočetla až sem. Tohle ale bylo běžné sci-fi, včetně vysvětlení toho, co tak děsí ctěné matre, bez všech těch technologických vychytávek a všeho kolem nich. A Omnius teda, no. Už to ztratilo toho ducha, chybí úvahy a převládá akce. A o tom Duna prostě není.


Vtáhlo mě to a s chutí jsem četla dál. Ještě s o trošku větší chutí, než předchozí díl. Nadšení jako u jedničky to nebylo, ale bylo to fajn. Ten otevřený konec se zvratem, moc nedává šanci vyhnout se dalšímu dílu. Tak uvidíme.


Není moc co dodat. Neméně skvělé jako první díl. Snad proto, že už jsem zvyklá na autorčin sloh a styl psaní, se mi to četlo plynuleji, lépe a celkově lehčeji. Byla jsem zvědavá, kam až se známé historické události dostanou a s nadšením si užívala pana Cromwella a všechny jeho činy, úvahy i události, kterých se účastnil.

Přestože jsem si říkala u předchozího dílu, že se sérií končím, nakonec mi to nedalo. Po božském imperátorovi to bylo příjemná změna. Četla jsem s novým zaujetím a zájmem, kam se vše posune a vyvine.


Četla jsem tu knihu na základě doporučení, když jsem hledala knihu na dovolenou v Itálii a Florencii. Chtěla jsem číst historický román nebo pojednání o místech, kde se budu pohybovat a to se splnilo. Výběr to byl skvělý. Místa, kde jsem se pohybovala kniha nádherně doplnila a dodala mi řadu informací. Bylo úžasné procházet kolem paláce Medici a vedet nejen kdo, kdy, ale i s jakými úmysly přesně ho postavil. Fantastické bylo představit si slavnosti u St. Maria Novella a spoustu dalších věcí. Zkuste si představit, že například stojíte v Medicejské hrobce a koukáte na papežské roucho, o kterém jste četli večer předtím v knize. Úžasný zážitek.
Přesto mám ale vůči knize námitky. Nedokáži upozornit na historické nesrovnalosti, nicméně kapitoly po nástupu Savonaroly k moci nějak začaly ztrácet jiskru, přestaly být plné zajímavých detailů a jako by se autoři už ani nesnažili a nezajímali o to, co se ve Florencii a s rodem Medici dělo. Prostě to nejzajímavější byl Lorenco, jeho předchůdci, ještě přímí potomci, pak už jim to nestálo za to popisovat tak detailně a přesně. Tohle je škoda a přiznám se, že mi podrobnosti a detaily chyběly. Jinak je kniha skvělá, ohromně čtivá a opravdu plná zajímavých detailů.


Jasná inspirace pro českého Naslouchače. Výborná. A rozhodně ji doporučuji k přečtení. Veškeré ocenění to získalo právem, je to zcela jedinečná věc a úžasně propracovaný celý svět.


Naprosto neuvěřitelná historická freska. Až úplně na konci se člověku vynoří jakž takž nějaký obraz, který naznačuje, jak moc rozsáhlý román to je. Další díly jsou v podstatě nutnost. Mě osobně trošku rušil zvláštní jazyk. Skoky mezi er formou a přímou řečí, která jde do ich formy byly něco, na co jsem si musela zvyknout. Rozhodně ale budu číst i další díl, jsem zvědavá, jak to bude dál, i když to vlastně z historie znám.


Je to vynikající. Po všech stránkách. Opravdu román světové úrovně. Je dobře, že to vyšlo česky. Konečně.

Vynikající román, respektive románový životopis, respektive fiktivní životopis, metaromán nebo co jsem to vlastně četla. Myslím, že tomu nakonec vlastně vůbec nerozumím, ani jsem neviděla a nepochopila všechny narážky, citáty i drobné detaily, ale užila jsem si to velmi. Skvělá kniha. Fiktivní příběh a životopis v jednom, skvěle napsaný, úžasná forma a obrovské množství detailů, které se snad při prvním čtení ani nedají zachytit.


No… nejsem si jistá, jestli to bude laskavé čtenáře, kterým je to určeno, bavit. Je to roztříštěné, děj neúplný, zmatený. Podle velikosti písma je to tak pro děti cca ve druhé třídě, příběhem a složitostí slov o cca 2 roky později, ale tím, jak je to podivně napsané, tak tedy nevím. Ty neustálé vtipné vložky dost odvádí pozornost, tříští to děj, začátek knihy má k nějakému logickému a souvislému vyprávění díky tomu dost daleko. Od autora děsivých dějin jsem tak nějak čekala více, ale pravda taky je, že už pár desítek let nejsem cílovým čtenářem téhle knihy. Zkrátka - z pohledu dospělého jsou lepší knihy pro děti a tuhle bych jim rozhodně nedoporučila.


Mělo to být milé čtení, které hladí, ale na mě z toho padla taková podivná tíseň. Stačily zmínky, třeba o zlatníkovi, kterému vše vzali i o osudech dalších obyvatel Hradčan. Asi si umím až moc dobře představit, co takové sebrání znamenalo a vůbec jsem nějak v pozadí pořád vnímala za tou růžovoučkou atmosférou Nového světa ten reálný a dost děsivý i šedivý a smutný svět mimo. Ale on to pan Anderle zase tak růžově nevykresluje, spíš laskavě i reálně. Nu a pan spisovatel Bogan mi taky nepřidal. Vím jak moc sedával rád u pivečka, jaký typ lokálů vyhledával a jeho konec byl také nešťastný. I když tohle byly poetické vzpomínky, tak jsem si to s ním vždy spojila. Tak nějak pátá cenová v pozadí krásného vyprávění a to jak morálně daná dobou, tak i tím, kde vím, že se někteří pohybovali. A roztomile přikrášlená je i partnerka Jiřího Muchy. No prostě selanka a je to miloučké, ale jinde v ten čas… proslulý domeček byl opravdu blízko a pan Anderle to v textu nijak neskrývá. Co je moc prima jsou Anderleho ilustrace. Skvělé kresby. Už jen kvůli nim stojí za to knihu aspoň otevřít.


Je to pořád dobré, čte se to stejně skvěle jako předchozí díly, svět zůstává pořád tak úžasný, postavy taky, ale proč? Proč to musí mít další pokračování? To fakt nebylo možné už dokončit? Upřímně napsáno, kdybych věděla, že se to takhle natáhne, tak se na tu sérii vykašlu, teď už mi to nedalo. A upřímně taky musím přiznat, že mě prostě Kadlečková jako čtenáře ztrácí. Není ani snad možné si po těch letech pamatovat, jak to na sebe navazuje a co se všechno stalo. Je to obrovská škoda. Tohle v nakladatelství fakt nedomysleli. Strašně to celou tu sérii shazuje. No, nebudu to číst znovu a asi to nechám i rozečtené. Přece jen život lidský je poněkud krátký na to, aby jeden člověk pořád čekal, až se konečně dozví, že houby se pořádně rozbujely. Nějak mi to čekání na spisovatele přestalo dávat smysl


Skvělá sbírka. Obálka je tedy proti originálu ještě umírněná, na tom bych se s ní vypořádala a více ji nekomentovala. K povídkám jen dopíšu, že jsou vynikající a opravdu zcela zachycují i konec 20. století a tak nějak trendy v literatuře, případně i myšlenkové trendy té doby. Pratchett prostě po všech stránkách umí a jestli má být literatura o životě, tak ta jeho je o něm velmi, přestože jsou to všechno fantazijní věci. Dala bych 10 z 10, kdyby to šlo.


Tak tenhle díl jsem si konečně užila. Je asi nejvíce podobný jedničce a hodně věcí vysvětluje. Rozhodla jsem se ale s četbou celé série tímhle dílem taky skončit. Zatím žádný díl nebyl tak úžasný jako jednička a nechce se mi dál kazit ten fajn zážitek. Jak se říká v nejlepším přestat, ze všech těch pokračování, které jsem přečetla, bylo tohle nejlepší.


ANi jsem nepostřehla, kdy se překlopila dvojka do trojky, tak hodně na sebe oba díly navazují. U trojky se mi podařilo konečně i trochu začíst a užívala jsem si ji, pořád to není to okouzlení jako u jedničky, ale nevadí mi to. Hodně mě bavilo, jak se Leto chová, všechny ty odbočky, Ghola a další věci kolem směřování na Zlatou stezku. Tenhle díl byl zkrátka fajn.


Po letech jsme se odhodlala začít číst celou sérii a nevím, zda to bylo dobře. Proti jedničce je druhý díl slabší. Asi to ve své době bylo inovativní, ale v mezičase jsem četla spoustu knih, které pracují s podobnými motivy, nějak mě ten příběh nepřekvapil. Nadšení a okouzlení jako s jedničkou se nekonalo.


Nevím o žádném jiném autorovi, který by tak úžasně zachytil změnu, která se udála na přelomu 19. a 20. století.
Naprosto inovativní způsob psaní, až se nechce věřit, že kniha vyšla v roce 1937. “Možná se ale mýlím. Můj život se skládá ze životů ostatních”. - přesně tak Woolfová píše. Detaily, pohnutky, skládanka, která dá smysl až na konci. Více není co napsat. Přečtěte si to. Klidně i víckrát.


Chvíli mi trvalo než jsem se začetla, pak jsem si ale užila příběh. SIlné postavy, dějinné zvraty, sága se vším všudy. Moc oceňuji práci s historickými fakty a minimálně pro nás ve střední evropě méně známými částmi historie. Ráda jsem se poučila a upravila si názor jak na koloniální Afriku, tak na život v Severních zemích. Obtížnější pro mě byl styl jakým je první díl celé série napsán, opravdu jsem měla problém se začíst. Rušila mě použitá forma, ty zvláštně krátké věty a neosobní způsob popisu, který psal o vysoce osobních věcech. Nevím, zda budu číst další díly, každopádně přečtení prvního nelituji a bylo to velmi zajímavé.