Niu přečtené 778

Každé řešení má svůj problém 2009, Kerstin Gier

Skvělá četba k vodě. Už dlouho jsem se tak u knížky nezásmala jako u téhle. A slzy smíchu jsou o to lepší. Gerriina matka byla naprosto šílená, až mě mrazí, že "takové" mají děti. Ole byl naprosto sebestředný machistický cvok. Tady jsem spíš skřípala zubama. Nedivím se, nad čím Gerri uvažovala, protože taková rodina k tomu člověka přímo dožene. Perfektní nápad s dopisy. I název knihy a celý námět. Malinká knížečka, co mě přitáhla přes celý obchod, zaujala anotací a hodnocením tady. Další den jsem pro ni běžela :o)... celý text

Navždy družičkou 2017, Lindsey Kelk

Tahle Kelková se mi líbila. Alkoholu tam bylo sice taky požehnaně, ale už ne tolik zvracení jako ve většině jejich knih :-) Příběh byl dobrý. Celkem se dalo očekávat, co se stane i jak to dopadne. Čekala jsem, kdy Maddie rupnou nervy (a už se bála, že spíš mně :-)), ale nakonec to vyřešila na výbornou. Pro mne příjemná oddychovka.... celý text

Zbožňuju Londýn 2014, Lindsey Kelk

Londýn se mi líbil o něco víc než Paříž. Ten začátek úplně chápu, ve třiceti znovu do místa, které zanechalo trpkou příchuť toho, co bylo, co mohlo být. Ten návrat ke kořenům, kde budete vždy považováni za náctiletou bez ohledu na to, co jste dokázali jinde. A je jedno, jestli to je napořád nebo na pár dní. Ufff :o) Kruci, to byla jízda a čekala jsem, že v případě Angely to nedopadne jinak než katastrofou. Tady ale byla ta katastrofa spíš prospěšná. Alkoholu a zvratek ve stejném množství (možná i více - a není to vinou Grace :o)) jako v předchozích dílech.... celý text

Zbožňuju Paříž 2012, Lindsey Kelk

Na začátek nechápu řazení knih v sérii. Tahle dle Databáze má být třetí, ale kde je druhá (a čtvrtá)? Budu ráda, když někdo poradí. Lindsey Kelková je pro mne odpočinková autorka, když jsem zavalena vážnými detektivkami a dramaty. Je to fajn na letní prázdninové dny. Jsem i ráda za to, že se takto zprostředkovaně můžu podívat do destinací, o kterých můžu jen snít. Co mi ale dost vadí na jejich knihách je to množství alkoholu, politého oblečení a pozvracených záchodků. Dost to snižuje skóre a nevěřím, že by to hlavní hrdinka nevydržela aspoň jeden den za střízliva. Totéž bylo i v sérii O jedné holce. Angela je pak vykreslená opravdu jako "slon v porcelánu". I když ke konci dostane trošku rozumu, těch pár stránek už nezmění to, jak se chová celý příběh. Taky je mi trochu záhadou, kde neustále bere peníze na hotely, restaurace, drahé nákupy a cesty přes oceány, když tvrdí, že na kreditce nic nemá. V závěru příběhu mi chyběl ten "článek v Belle", kvůli kterému všechen ten humbuk. Autorka se trošku mezi těmi lahvemi vína zasekla, co bylo tím primárním v celé knize. Jsem trochu zklamaná.... celý text

Norské dřevo 2005, Haruki Murakami

Tohle byla těžká kniha k přelouskání, aspoň pro mne. Četla jsem asi rok s přestávkou tak půlroční. Celkem se mi i po přečtení doslovu vysvětlilo proč. Příběh byl v něčem obyčejný, myslím jako život - klasické věci (probudil jsem se, vypral si a vyžehlil, šel se najíst), což se mi četlo dobře. I styl Murakamiho se mi líbí. Druhou půlku jsem přečetla skoro na jeden zátah. Ale problém byly ty nepochopitelné činy nebo dialogy hlavních postav. Trošku i těžko uvěřitelné. Pro mne byla Midori naprosto šílená. Tóru mi byl sympatický, když neřešil ženské. To skryté téma bylo hodně temné, asi jako ta studna, ale pořád se tak nějak chodilo po jejím okraji. Trošku mi vadilo v závěru, jak to vše dopadlo. Pochopila jsem, že příběh byl vyprávěn Tóruem po letech, kdy například zmiňoval budoucnost kamarádky Hacumi, ale vlastně ani nevíme, jak to po odjezdu Reiko dopadlo s Midori. Od doby, co jsem přečetla první knihu Murakamiho (ta o běhání), tak ho budu začleňovat do tvorby, protože se mi jeho styl psaní líbí. Ale tohle bylo pro mne hodně zvláštní. Možná je i mé hodnocení trochu zvláštní a divně uchopitelné :o)... celý text

Andělé a démoni 2006, Dan Brown

Odolávala jsem roky, neb filmy mne moc nenadchly. Ale tohle ... 8o Paráda 8) Velmi čtivé, poutavé, historie podaná hodně zajímavě, až jsem se přenesla do Itálie. Příběh zajímavý a těch zvratů ... Robert je tak trochu superhdina. Doporučuju.... celý text

Druhé město 2005, Michal Ajvaz

Za mne ne. Líbí se mi představa paralelních světů a jako námět na knihu výborný nápad. Ne ale u této knihy. První kapitola mě zaujala, děj odehrávající se v antikvariátu, v zimě, padá sníh. Už to temno je tam. Pak ??????????????????? a poslední kapitola, kterou jsem dočetla, protože jsem chtěla vědět, co bude na konci (třeba probuzení se doma v posteli?) a možná trochuze setrvačnosti. Závěr mě ani nepřekvapil. Chvílema jsem se styděla, že nemám takovou představivost (tekuté psací stroje pomazané marmeládou ???), a pak jsem si uvědomila, že to není ve mně. Značnou část knihy jsem se snažila rozluštit metafory, ale pořád se mi tam vkrádala myšlenka, na čem autor jel. Ještě, že to bylo tak krátké.... celý text

Cesta do středu Země 1965, Jules Verne

Nemůžu uvěřit, že tahle kniha je pro děti (svým zařazením). I já tuhle knihu mám podepsanou svým dětským písmem s třídou 7. A :o) Pamatuju si, že se mi líbila z Verneovek snad nejvíce, a tak jsem si řekla, že to prubnu i po letech. Co mě překvapilo nejvíc, byl ten humor, velmi trefné poznámky hlavních postav, co mě rozesmály. A pak ten příběh opřený o vědecké věci. Já jsem do jisté míry taky vědec, ale pro Kristovy rány ... jak tomu můžou rozumět děti? :o):o):o) Ale za mne top z povinné literatury. Komu se líbí tahle, tak doporučím i Pět neděl v balónu.... celý text

Jatka 1999, Lee Child

Ve všech těch nových detektivkách/thrillerech, kterých je teď knižní trh přehršel, tak tahle z konce devadesátek mě naprosto překvapila. Páááááni, jízda od začátku až do konce. Když jsem pochopila, co bude pointou příběhu, strašně mě zarazilo, jak mě to vtáhlo, bavilo a orientovala jsem se. Reacher je drsňák a líbil se mi jeho minimalismus v jednání a mluvě :o) Z toho by byl skvělý akční film. Žádné dlouhé cavyky, prostě jednal neskutečně rychle. Líbilo. Asi to souvisí i s faktem, že jsem vyrostla na akčních hrdinech ze sedmdesátek, osmdesátek a devadesátek :o)... celý text

Vyšší spravedlnost 2019, Hans Rosenfeldt (p)

Velmi čtivý díl série, příběh sahající do minulosti, akce, životy postav zažívají určitý vývoj (ať už pozitivní nebo negativní). Za mne super.

Jsem v pohodě 2001, Felicitas Holdau

Bezva stručný návod, když potřebujete rychle přijít na jiné myšlenky. Doplněno veselými a pohodovými obrázky. Mně pomohlo přijít na jiné - pozitivnější myšlenky.... celý text

Poslední dopis od tvé lásky 2013, Jojo Moyes

Knížky Jojo Moyes jsou opravdu specifické a pro mne je někdy těžké se jimi prokousat. Je to těmi těžkými tématy, které si volí, které bolí, které vyvolávají ne úplně příjemné pocity. Mně se během čtení zvedal adrenalin: to jako v každé knížce se musí řešit nevěra, ty lži, co jsou ženám/ i mužům napovídány, ... !!!!! No, hm, zkušenosti. Ale i tak jsem vlastně dočetla na druhý zátah, protože jsem potřebovala vědět, jestli bude někdo po zásluze potrestán, jestli bude happy end a jestli Ellie konečně najde rozum. Bylo to trošku natahované, ale jo. Líbilo :o)... celý text

Kouzlo 2013, Rhonda Byrne

Knížka se mi líbila. Musím říct, že než jsem začala číst tuto knihu, hodně hodně hodně dávno předtím, vše, co je zde, praktikuju snad už od mala. Nepochopím, proč toho lidi (někteří) nejsou schopni, ba co víc - nejsou schopni toto akceptovat u druhých. Pro mne je děkování (všem a všemu) normální věc, každý den. O to víc mě mrzí, když druzí nejsou schopni druhému člověku poděkovat za něco, co pro ně udělá, a berou to jako hotovou věc. A spíš se pak na lidi, kteří ten vděk mají, pohlíží, že jsou divní (proč jako děkuješ?). Takže čím víc lidí si třeba právě přečte tuto knížku, tím bude svět příjemnější místo pro nás pro všechny :o) Děkuji :o)... celý text

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová

Tak strašně smutná kniha. Pohnulo to se mnou, protože když si uvědomím, že člověk může zraňovat slovy stejně jako když mlčí, je tak děsivé. Knihy Aleny Mornštajnové jsou výjimečné svým stylem, svou strohostí, svými příběhy. Touto knihou jsem uzavřela (zatím) svou pouť knihami paní Mornštajnové, což jsem si dalal do roku 2020 jako předsevzetí.... celý text

Oběť 2117 2019, Jussi Adler-Olsen

Mně osobně se tato kniha ze série zdála nejméně povedená. Možná mi nesedl příběh. Je super, že jsem se dozvěděla o Asadově minulosti a šel z toho mráz po zádech, ale tak nějak to nebyl příběh, na jaké jsem z oddělení Q zvyklá. Hlavní děj bych ještě akceptovala, ale ten s Alexandrem bych ráda oželela. Ráda čtu tuto sérii i kvůli humoru, tady ho ale bylo opravdu velmi málo. Knihu jsem často odkládala a nechtěla jsem se k ní moc vracet. Dočteno díky pevné vůli a s vědomím, že knihy vždy dočítám.... celý text

Zbožňuju New York 2013, Lindsey Kelk

Knížka trošku připomínající Sama sebou. Pěkný výlet po New Yorku. Tvorba od této autorky na mne působí protichůdně - rychle se to čte a není to náročná četba, nejsem žádná puritánka, ale copak se to neobejde bez hromady lží, hektolitrů alkoholu a jak je obvyklé i s hromadou zvratek?! Taky bankovní konto Angely bylo bezedné.... celý text

Skryté karty 2019, Angela Marsons

Dechberoucí detektivka, kterou svým námětem řadím mezi nejlepší této série. Četla jsem jedním dechem. Kim byla zase Kim, Bryant opět Bryantem. Ale ten konec ... Zase jsem ho obrečela a rozdýchávala :o(... celý text

Dlouhý pochod 2005, Richard Bachman (p)

Přiznám se, že je to poprvé, co mi u Kingovky nedošla pointa. Nikdy u něj nevím - je to stále ještě realita? Svět mrtvých? Sen? Po jeho x přečtených knihách jsem myslela, že mě už nedokáže překvapit a já že mám Kinga přečteného :o) Ne. Spletla jsem se. A ačkoli se dívám, že knížka je ze sedmdesátých let, divím se, že si cestu ke mně našla až nyní. Co se autorovi podařilo vykreslit stejně jako v jiných knihách, je pouto mezi hrdiny, pouto mezi čtenáři a hrdiny, které tak nerada opouštím. Četba byla pro mne obtížnější. Jako bych v celém těle cítila tu bolest z dlouhé chůze, sálající asfalt propalující se podrážkami, praskající puchýře, žízeň, hlad, touhu si sednout, ... Mohla bych pokračovat. Opravdu se čtení proměnilo ve stejná muka, jaká zažívali naši hrdinové. Pěkná byla i ta úvahová stránka příběhů, co se každému honilo hlavou. Po přečtení jako bych měla v nohou tisíc mil.... celý text

Slepá mapa 2017, Alena Mornštajnová

Dočetla jsem teď tuto knihu a po celém těle se neskutečně klepu. Tuhle knihu jsem odkládala, na doporučení, jako tu nejméně hodnocenou v mém okolí. Taky s faktem, jak velmi syrově autorka líčí něčí smrt jen tak mezi řečí (řádky), což už zase mne připadá krapet drsné. Ale musím říct, že po přečtení téhle knihy jako třetí v pořadí od autorky, ji stavím na stejné místo jako Hanu. Mně se tato líbila opravdu hodně. Ale ano, ta pachuť bezpráví ve mně zůstává, není to žádná oddechovka, i když kniha se čte opravdu snadno. Několikrát dívajíc se na titulní stránku, jsem přemýšlela proč zrovna název Slepá mapa, nedává mi to smysl. Možná to je tím, že v knize nezazní přesné místo děje? Kdyby měl někdo jiné informace, budu ráda za osvětlení. Plním své předsevzetí přečíst autorčiny knihy.... celý text

Duch domu Ashburnů 2019, Darcy Coates

Po dlouhé době jsem chtěla změnu žánru. Nechala jsem to na večer, svítila mi lampička a světlo svíčky. První večer mě zaujalo, jak byl vykreslený prostor - městečko, okolí domu i dům. Ocitla jsem se v Zámku hrůzy, protože tak na mne popis masivního zařízení domu působilo. A tohle mám v knihách nejraději. Druhý večer už to bylo spíš v duchu Ženy v černém zkombinované s Vřískotem a jen tak jednoduše se mi už neusínalo. Třetí den jsem četla odpoledne při denním světle a čtvrtý den jsem knihu dočetla ráno při rozbřesku. Uf. Myslím, že tak tíživý pocit jsem naposledy měla při četbě Omen. Přece jen mě trochu mrzí, že když už taková kniha existuje, že byla tak krátká. Tohle téma i napětí by se dalo natáhnout ještě déle, do záhady se ještě víc ponořit. Adrienne neměla podle mne dostatečný prostor ukázat svůj potenciál. Nic moc o jejím životě, což mi taky chybělo, abych si k ní vytvořila vztah. Trošku divné, že si nezjistila informace od notáře, než tam jela. Asi jsem zvyklá z Kingovek na pomalejší jízdu příběhem. Ale příjemná duchařinka, místy nechutná, konec lepší, než jsem mohla čekat. Možná po ní sáhnu v budoucnu znovu, když se zatoužím trochu bát :o) Každopádně jsem ráda, že jsem ji zvolila.... celý text