Nlua
přečtené 119
Zlodějka
2008,
Sarah Waters
Celkem nudně vyprávěný příběh s pitomou, nemožnou zápletkou, postavami jednajícími nelogicky a řešícími situaci stylem: drbat se levou rukou a pravým uchem, ale ještě si mezi tím čtyřikrát propíchnout nosní přepážku a vypíchnout jedno oko. Jednání postav naprosto neodpovídalo jejich psychologickému profilu (když teda odhlídnu od toho, že psychologie postav byla zpracovaná asi do takové hloubky, jako je tomu u Křemílka a Vochomůrky). Chybějící hloubku příběhu i psychologie postav nahrazovaly hromady zbytečných týráníček hlavních hrdinek. Příběhem se táhla ta nejtrapnější a nejprimitivnější verze biologického determinismu a celé to navíc bylo prošpikováno výpověďmi jako: "To bude něco, až ji do ňader zapíchnu špičku nože." Kolikrát jsem si říkala, zda postavy žijí v tom svém fikčním světě, nebo čerpají svoje dojmy a vjemy odněkud z cizích vesmírů. Pokud jedna z postav (A) uvítá druhou (B) slovy: "Přišla jsi, abys mě mohla zabít?" a druhá (B) si na to konto pomyslí něco o tom, jak je neuvěřitelné tu postavu (A) vidět tak VŘELOU a skutečnou, tak nad tím fakt zůstává rozum stát. Co mě rozesmálo, byla metafora vaginy: "tajný kanál lásky" (v originále to není o moc lepší). To je fakt tak strašlivě pitomý, až mi to připadá opravdu pozitivně legrační. Asi jediná otázka, kterou po dočtení té knížky mám, je: Může to, že jsem tohle rozečetla a dočetla, být nějakou známkou toho, že mám nádor na mozku? Ty perlo, ty perlo, ty perlo.... celý text
