Okoslav
přečtené 301
Prokleté domovy
2017,
Ben Aaronovitch
Ono se to na první pohled nezdá. "Vždyť je to jen detektivka říznutá urban fantasy," říkáte si. Jenže pak jste v půlce knížky a uvědomíte si, že vlastně netušíte, co se právě odehrává, protože jste si od minulého čtení dali pár dnů pauzu a paměť už holt, mrcha, tolik neslouží. Na Aaronovitche se totiž musíte soustředit. Fest. Jeho Peter Grant neustále prověřuje několik stop a dokonce i případů zároveň, čas od času se zjeví postava z minulých knih a Aaronovitch vám rozpomínání ani na jedno z toho nijak neulehčuje. Ve čtvrtém díle se dosavadní tempo a atmosféra celé série mění: stává se temnější, kospirativnější a konečně dostává více prostoru i Muž bez tváře. Konec bezchybný (a taky dost... ale ne, to vám nebudu říkat, radši si to přečtěte, fakt).... celý text
Záludné léto
2017,
Ben Aaronovitch
Peter Grant se poprvé dostává za hranice Londýna. A svědčí mu to. Záludné léto je zatím nejkompaktnější z grantovských románů, nadbytečné vaty je minimum a jako bonus se dozvídáme o dalším druhu magie - tentokrát o té spjaté s přírodou. Jediné, co maximální hodnocení sráží, je uspěchaný a nedovysvětlený konec.... celý text
Strom viselců
2018,
Ben Aaronovitch
Na první pohled vás to asi netrkne, ale tenhle díl se od těch předchozích vlastně dost liší. Zatímco každý z předchozích dílů se točil kolem jiného aspektu „magického“ Londýna a okolí (řeky, divadla, podzemí, život na sídlišti :-) a nakonec britský venkov), šestý díl přestává objevovat a začíná jít mnohem víc na dřeň hlavní dějové lince. Totiž na stopu Muže bez tváře, což, přiznejme si, nás baví stejně nejvíc.... celý text
Násilí bez předsudků
2009,
Jan Těsnohlídek ml.
Těsnohlídek je nejsilnější ve chvíli, kdy se obrací do svého nitra. Jeho pozorování života druhých a pozorování společnosti jako takové je naopak místy trochu úsměvné a ploché. Ale jsme stejná generace, takže chápu, dívala jsem se na to před těmi pár lety stejně :-)... celý text
Rakovina
2011,
Jan Těsnohlídek ml.
Co bylo ploché a naivní na Násilí bez předsudků, zůstává ploché a naivní i tady, jen ve větším množství. Těsnohlídek se tentokrát ještě víc dívá kolem sebe, ale jeho paneláky, válka v Jugoslávii ani unesené desetileté Aničky nefungují ani zdaleka tak dobře jako básně, ve kterých se obrací sám k sobě.... celý text
Ještě je co ztratit
2013,
Jan Těsnohlídek ml.
Ještě nikdy jsem si nepřipadala tak stará a unavená jako nad básněmi stejně starého Těsnohlídka. V jeho promarněných přiležitostech a zmařených šancích se musí vidět celá naše generace.... celý text
Zkouška čarodějného krále
2018,
Chad Corrie
Na prvním díle „čarodějné“ trilogie bylo špatně téměř všechno: od budování světa přes postavy a příběh po jazykový styl a překlad. Druhý díl se, minimálně oproti jedničce, povedl o něco lépe. Stále sice jde o výrazně přímočarý příběh bez zásadnějších zvratů nebo překvapivých odhalení (přestože, opět, rozdělený do mnoha paralelních dějových linií), jako celek ale dává smysl. Kámen úrazu ale je v jazykovém stylu. Chad Corrie vám totiž chce popsat naprosto všechno. A také to – bohužel pro čtenáře – nakonec vždycky udělá. Většina knihy tak supluje roli pouhé expozice: míst, postav i motivací. Což je autorovi možné odpustit v úvodu příběhu, méně už ale u druhého dílu ze tří. Šťastně nejsou ani jazykové prostředky, které Chad Corrie a překladatel Jan Č. Galeta ve Zkoušce čarodějného krále používají (pro představu: rytíř Rowan např. cítí, jak ho „zahaluje aura míru“ poté, co mu jeho bohyně barvitě popsala, jak ho postaví do čela svých armád, aby zahájil útok, který zasáhne celý kontinent). A diskutabilní zůstává i překlad hovorových částí, který místy hraničí s karikaturou (vzpomeňte si na mě, až budete číst třeba o „otázkách, co mě žerou“).... celý text
