Okoslav přečtené 301

Město schodů 2015, Robert Jackson Bennett

Představte si kombinaci Malazské knihy padlých, klasické urban fantasy a Chiny Miévilla, přidejte trochu detektivky a (navzdory tomu, že je hlavní postava ženská) zapomeňte na veškerou young adult fantasy. Největší plusy Města schodů: skvělé postavy, minimum klišé, propracovaný svět, bohové a mytologie (!), zaručené ani jedna fantasy teenagerka a její romantický trojúhelník (uf), zajímavá zamyšlení o bozích i lidech. Zařazuju do svých oblíbených a těším se na další díly.... celý text

Tisíc tváří hrdiny 2000, Joseph Campbell

Mnohem víc psychoanalýza a antropologie než literární věda a naratologie, napříč knihou se navíc (vcelku pochopitelně :-) promítá vědecký diskurz typický pro začátek 20. století. Knihu ocení hlavně: - freudovci/jungovci - studenti antropologie/etnologie - milovníci bájí a mýtů, kterým už edice „Mýty a legendy” nestačí :-)... celý text

Trápení 2011, Richelle Mead

Myslela jsem, že jdu číst young adult... a nakonec z toho byla spíš jen "adult" (což se asi dá očekávat od něčeho, co se jmenuje Sukuba, já vím, já vím) :-) Je tam hodně sexu, hodně různých chlapů a hodně citů a pocitů, takže ve výsledku jsou všichni ti démoni, andělé, skřeti a vampýři spíš jen kulisou pro vztahový román. Vlastně to ale ničemu nevadí. Richelle Mead znovu ukazuje (poprvé ve Věku X), že dospělejší postavy jí literárně svědčí víc než středoškolačky, její Georgina je dobře vykreslená, uvěřitelná postava a nakonec se přistihnete u toho, že téhle sukubě, která smrtelníky odsuzuje k zatracení, vlastně fandíte.... celý text

Pod tíhou měsíce 2014, Masaoka Šiki

Pro studenty japonštiny a milovníky Japonska skoro povinnost :-) Všechna haiku jsou nejen v češtině, ale i v kanji a romaji verzi, díky čemuž čtenář ocení jak krásu a úspornost japonštiny, tak neuvěřitelné schopnosti překladatele.... celý text

Fakt hustej nářez 2012, František Kotleta (p)

Typický druhý díl: méně děje, víc akce a minimálně jeden upíří transvestita. Příběh je ještě ujetější než v prvním díle (jde to, fakt), jinak se ale Kotleta drží všech zajetých pravidel kulhánkovských jízd: nešetří kulkami, sexem (tentokrát ho zařazuje ještě v bizarnějších chvílích než v jedničce) a žene své hrdiny po celém světě. Protože proč nakopávat kartanské prdele doma, když si kvůli tomu můžete udělat řadu menších výletů, žejo? :-)... celý text

Mega hustej nářez 2013, František Kotleta (p)

Mega hustej závěr fakt hustý trilogie. Upřímně: všechny ty hlášky, sex, akce a umírání/zmrtvýchvstání/umírání/zmrtvýchvstání už ve třetím díle nejsou, co bývaly v tom prvním. (Tím chci říct, že už je toho jako trochu moc.) V žámci žánru ale výrazně nadstandardní, takže autorovi odpouštíme jak dějový nelogičnosti, tak poněkud zběsilé tempo třetího dílu (protože akce sice střídá akci, ale pak si uvědomíte, že se celou dobu mění jen lokace - jako byste četli stejný scénář pořád dokola, jen v jiným oblečku) a máme radost, že takovýhle věci nepíšou jen Kulhánek a Kopřiva.... celý text

Hustej nářez 2010, František Kotleta (p)

“Hasta la vista, baby. Sedm kulí. Jako v Sarajevu.” Hlášky, akce, sex. A taky upíři, Rusové, mimozemská invaze, starověká hrobka a zaručeně aspoň jeden naci nemrtvý. Prostě si představte všechno dobrý i špatný z devadesátkových béčkových filmů, přihoďte české reálie a dalšího z výrobní sady “kulhánkovský alfa male hrdina, verze 1.0” a máte prvního Kotletu jak malovanýho. Čímž chci říct, že to fakt není žádná velká literatura. V rámci žánru ale rozhodně must read věc. Protože... hele, vlastně nevím proč, asi mám jen ráda béčkový filmy.... celý text

Sníh nebo popel 2017, Sara Raasch

Vítáme další generickou fantasy hrdinku. Jupí. Ok. Teenage milostný trojúhelník bych asi zvládla (jako dvakrát bych to číst nemusela, ale rozumíme si). Možná bych zvládla i to, že na hlavní postavě je zajímavé zhruba... nic. Problém je příběh. Pokud v kterýkoliv okamžik víte, co se stane následujících 5 stránkách (a ono se to nakonec opravdu stane), o velké originalitě to nesvědčí. Padouši se pochechtávají, hlavní zloun chce “ovládnout totálně všechno” a všichni, jako že opravdu všichni, jsou až nezdravě fixovaní na hlavní hrdinku. Jako ano, už od začátku je jasné, že to nebude jen tak obyčejná holka (protože takhle to v podobných knížkách nechodí). Ale aby hlavní poskok velkého arcipadoucha během důležité bitvy řešil hlavně to, jestli hrdinku náležitě zatahá za vlasy? WTF. Dávám hvězdičku za snahu a jednu taky za to, že kdyby mi bylo 12 let, asi by se mi to líbilo.... celý text

Impérium 2018, Roman Bureš

„Měli jsme tu nacisty, měli jsme tu islamisty… tak proč ne, kruci, i Sparťany?” ptá se mladá římská císařovna. A já dodávám: proč ne třeba i Brity z konce 19. století, mongolské nájezdníky, zvrácené diktátory a ještě víc robotů? Impérium je uspokojivé zakončení celé trilogie Propast času. Píšu "uspokojivé" a ne "vynikající". Bohužel. Vinu na tom nese především první půlka knihy, která se táhne v dlouhém představování nových postav a nekonečných popisech diplomatických vyjednávání. A když máte pocit, že to konečně k něčemu směřuje, zjistíte, že celá první půlka byl vlastně jen málo proškrtaný prolog. (Do jisté míry autora chápu - je těžké uvést na scénu nové postavy a opomenout jejich bohatý příběhový background, v zájmu výsledného dojmu by ovšem částečné škrty Impériu určitě prospěly.) Až v půlce knihy se poprvé objeví hlavní padouch celého dílu a kniha konečně dostává pravý spád. I když se to během uplynulých 250 stran nezdá, čekání se nakonec vyplatí. Příběh, ve kterém se nově objevuje třeba i mladý Winston Churchill nebo (přestože s otazníkem) šestiletý Ježíš Kristus, je ve své druhé půlce zábavný, má spád a zakončuje všechny dějové linie, které minulé dva díly rozehrály. Pro čtenáře prvních dvou dílů samozřejmě nutnost, bez ohledu na jakékoliv hodnocení :-)... celý text

Císařovna 2016, Roman Bureš

Objevování světa je za námi, přichází čas upevňování moci. Zatímco v prvním díle se postavy (a čtenář) se světem rozvráceným poruchou v časoprostoru vyděšeně a zmateně seznamují, ve druhém díle už mají první krůčky za sebou. A tak přichází čas na pořádný interdějinný koktejl a znovuvybudování mocné římské říše: tentokrát za pomoci samopalů, penicilinu, moderního hasičského sboru, Beethovenovy hudby a taky nepřemožitelného pětimetrového robota. Druhý díl plyne v poklidnějším tempu než jednička (přestože finále je opět monstrózní) a zdánlivě mění žánr - mnohem více připomíná klasický historický román, ovšem doplněný ingrediencemi napříč dějinnými epochami. Vývojem (k dobrému) prošly i hlavní postavy - ty, které v jedničce připomínaly spíš produkty on-line generátoru fantasy postav, ve dvojce konečně získávají osobitost a vlastní charakter. Třetí díl bude velký :-)... celý text

Propast času 2015, Roman Bureš

Čas se zhroutil. Tam, kudy ještě včera vedla dálnice, se dnes prohánějí kališníci na koních, a na místě někdejší moderní megapole stojí antický římský vojenský tábor. Jak snadné je stát se bohem pravěkých předchůdců dnešních lidí? Mají římské meče a novověké muškety šanci proti modernímu tanku? A podaří se oddanému služebníkovi Třetí říše vytvořit na troskách někdejších světů novou Velkoněmeckou říši? Propast času je pro mě velké, velké překvapení. A to rozhodně v dobrém. Roman Bureš vytvořil zbrusu nový svět, který doslova seskládal ze střípků nejrůznějších historických i budoucích epoch - a vrhl do něj své nic netušící postavy. Pokud vás baví alternativní historie, časové paradoxy, starověký Řím, vojenská technika, dystopické romány nebo třeba "jen" příběhy, v nichž hrají prim ženy, bude vás Propast času bavit. Fakt hodně moc.... celý text

A zrodí se píseň 2017, Samantha Shannon

Zpětně se omlouvám Sarah J. Maas, o jejíž sérii Skleněný trůn jsem si svého času myslela (i psala) nehezké věci. Protože v porovnání s třetím dílem Kostičasu je to učiněná literatura. Takhle: na A zrodí se píseň vlastně není nic špatně. Děj se vyvíjí, hrdinka dělá rozhodnutí, občas se daří, občas se nedaří, a protože jsme v young adult sérii, dočkají se i fanynky dlouhých pohledů, temných mužů a nelehkých emočních bouří v hlavě devatenáctileté holky. Potud dobrý. Jenže... i když by autorka očividně moc chtěla psát velký příběh o lidské svobodě, zlém impériu a o tom, jak přirozená je nenávist, výsledek je mnohem banálnější. Bohužel. Velká odhalení musí provádět sami padouši (aby poté hlavní hrdinka, zřejmě jako úplně poslední ze všech, pochopila, že nejsou pouze brutálními, krvelačnými stroji, ale mají vlastní promyšlený plán - jak šokující!), vypjaté situace autorka popisuje stylem, který připomíná středoškolskou slohovku: jazykem i dynamikou. A do toho všeho se hojně "uždibují zázvorové bulky" a "usrkává čaj". Ve skutečnosti je to spíš na dvě hvězdičky, ale jednu přidávám částečně ze setrvačnosti a částečně díky tomu, že dočíst se to dá.... celý text

Vidořád 2015, Samantha Shannon

Po nadějném prvním díle přišlo Stmívání pro emancipované holky. Pokud jde o uvěřitelnost světa a logiku děje, už v prvním díle to na některých místech dost skřípalo. Ale, popravdě, vlastně to ani nevadilo. Koncept jasnovidectví i autorčin jazyk byly natolik zábavné, že jsem byla schopná ledacos odpustit. Ve druhém díle už to ale nestačí. Zaprvé: svět Vidořádu nedává smysl. Proč svět roku 2059 vypadá, jako by vypadl z Dickensova románu? Proč vidoucí, kteří v Londýně očividně šíleně trpí, ani náznakem neuvažují o emigraci do (sporadicky zmiňovaného) svobodného světa? A proč amaurotici fungují jako obyčejný kompars, přestože se diktatura Scionu očividně negativně dotýká jich samých? Stejně jako svět, moc smyslu nedává ani děj. Veškeré zásadní posuny v příběhu má na svědomí hrdinčina nepodložená představa o tom, že "hm, neozývá se mi, asi ho někdo unesl, a určitě ho unesl támhleten padouch" - která se vždy ukáže jako správná. Jo, protože přesně tak to dává smysl. V prvním díle jsem se radovala nad tím, že se konečně objevila young adult fantasy, která není prvoplánovou kopií Stmívání. A vrátilo se mi to jak bumerang :-) Vidořád má totiž se Stmíváním kupodivu docela dost společných rysů: jen místo krve se tu vysává aura a zatím se neodhalil ani jeden vlkodlak. Pozitiva: navzdory všemu je to zábavné čtení. Jazyk je jednoduchý, autorka se nebojí zabíjet důležité postavy a nakonec se přistihnete u toho, jak si říkáte... "vlastně proč ne".... celý text

Kostičas 2014, Samantha Shannon

V rámci YA rozhodně výrazně nadprůměrné. Navzdory shodným atributům s jinými zástupci žánru (výjimečně nadaná hlavní hrdinka, předvídatelná milostná linka - btw prorokuju i milostný trojúhelník) nejde o “obyčejnou další young adult”. Kniha má děj, který dává smysl, což nebývá úplně samozřejmé, systém “magie” (resp. ona to není magie, ale chápeme se) je propracovaný, a co oceňuju nejvíc, romantická linka děj pouze doplňuje, tj. děj se kolem ní netočí. Uf :-) Velmi příjemný prolog do příběhu, který může být velký. Tak snad fakt bude :-)... celý text

Na odvrácené straně 2018, Anthony O'Neill

To nejlepší z detektivů staré školy, Tarantina a komiksové poetiky v jednom 400stránkovém balení. Konec je sice silně předvídatelný, ale to u tohohle žánru snad ani jinak nejde. Btw, těšte se na androida. Je boží.... celý text

Ostrov Lhářů 2015, E. Lockhart (p)

Pro ty, co Ostrov Lhářů nečetli: napravte to, protože jde o fakt vydařenou kombinaci tajemství, podivností a literárního stylu. A pro ty, co Ostrov Lhářů četli: já to věděla (a vy víte, co mám na mysli)! :-)... celý text

Stříbrné stíny 2014, Richelle Mead

Zřejmě nejlepší díl z celé série. Jakmile autorka oba hlavní hrdiny rozdělila, mohli jsme se všichni (a autorka především) začít konečně soustředit na příběh, což je v kontextu Pokrevních linií docela novinka. Konečně se ale díky tomu ukazuje, co víme z jiných jejích sérií, a totiž že Mead psát umí (pokud zrovna neřeší romantické patálie svých teenage hrdinek). Příběh jako takový připomíná mix Přeletu nad kukaččím hnízdem, Prison breaku a Bonnie a Clydea. Postava Sydney konečně jako hlavní hrdinka začíná dávat smysl a zajímavou dějovou linii má i Adrian. Ve shrnutí: ale jo, fajn to bylo :-)... celý text

Ohnivé srdce 2014, Richelle Mead

Nebýt předchozích dílů a posledních cca 50 stran, myslela bych, že čtu psychologické drama o jedné dysfunkční rodině a jednom maniodepresivním alkoholikovi. A taky drama, ve kterém se hodně mluví o “telefonech lásky”, “světlu mého života” a strhávání oblečení. Proč ne, chápu, že cílovka to ocení.... celý text

Indigové kouzlo 2013, Richelle Mead

Já vím, já vím. Od knížky, co má takovouhle obálku, prostě nemůžete mít žádný velký očekávání. Jenže já jsem děsnej optimista, a když se to tváří jako fantasy akční jízda, očekávám fantasy akční jízdu. Blbý je, že ve skutečnosti jde - zase - mnohem víc o román pro patnáctiletý holky. Což je fajn. Teda v případě, že jste patnáctiletá holka. Pokud ne, asi vás bude trápit nelogický děj, nepochopitelné chování postav a taky to, že příběh slouží jen jako kulisa k milostným patáliím hlavní hrdinky. Takže zavírám oči, představuju si, že mi je patnáct, a dávám tři hvězdičky. Hlavně za snahu. A taky protože jsem ráda, že dneska mají mladé holky co číst.... celý text

Zlatá lilie 2012, Richelle Mead