opic 12 přečtené 487

Tulák po hvězdách 2014, Jack London

Takže ,na kouzelnou scenérii bezstarostné existence poprvé... To máte tak.Dokud to nezažijete přijde vám většina věcí tzv. absurdní.Vycucaná z prstů.Neurčitě nadsazená.Přehnaná spektakulární.A pak se to stane.Stane se to třeba vám. Zrovna,jsem se stal vězněm.Stal jsem se Darrellem Standingem.Ano měl jsem to v plánu. Přichází samotka.Dostane se vám pod kůži.Kazajka.Vryje se vám doslova pod kůži.Bachaři ty svině.Co dokáže udělat člověk člověku.Nechte mě bejt,chci bejt svůj.Táhněte pryč,křičím,vy jste přeci fuj.Absurdita,řeknete si.Až moc skutečná,zdá se mi. Ještě,že tu máme naši komunikaci.Doslova před-virtuální poklepávanou. (Jeden z nejsilnějších momentů mezi námi).Každý kloub a záškub těla je doslova zachranující v tom čirém šílenství v touze zůstat živou bytostí,člověkem chcete-li.Zoufalství,chtělo by se říct.Slabé připodobnění.Jestli jde něco takového slovy vyjádřit.Kdo nezažil.A to vše poněvadž lidé jsou společenští,a právě v takových chvílích.Touha podělit se.Sdílet zážitek.Nejsi sám člověče. A pak jsem se jako Standingova postava odpoutal. Takže ,na kouzelnou scenérii bezstarostné existence podruhé... Užíval jsem si napříč epochamy i časem.Hodně jsem zkusil a zažil.Několikrát zemřel... jen,kdyby mě jenom,ty svině pořad nebudily.Někdy jsem si připadal, jako něco ve stylu Forrest Gump.Jakoby mimoděk,vždy u něčeho důležitého,aniž bych o něco takového usiloval.Dokonce potkávám,co trpěl za naše hříchy.Jo a pak dva tisíce let ještě pořád taky.Jako cestovatele čtenáře mě to kapánek trápilo.Někdy v tom bylo něco málo rozporů a protiřečení.Omlouvám se,už si nevzpomínám.Nikdy to však nebyl život doslova obyčejný. Na ty svině,kdyby věděli,kde jsem byl,tak by to udělalo asi dojem.Ale... Jim stačilo,když jsem je usadil úsměvem.Dobře trocha jsem se povyšoval i ty ramena.Vždyt jde o duši.Trošku jim to musí člověk nechat sežrat.Jen tak mě nedostanou.Ještě jsem tady,vy sráči.I když,moc nezbývá. Takže ,na kouzelnou scenérii bezstarostné existence...naposled. Čtenáři,ty si užiješ.Pokud navíc máš blízko k tématu reinkarnací v nekonečném putování alias duše je věčná.Budeš si chrochtat na místo Standinga chrochtat blahem.Bezesporu myšlenkově nadupaná věc.Trvalá hodnota.Nic nekončí.Síla lidského vědomí.A co dokáže vytrpět bytost s nekonečnou doslova nesmrtelnou esencí duše jako takové.Postavit se sviním.Jestli chtěl básník,pardon London,říci něco takového,v tom je jistě proslulost tohoto díla bezesporu zasloužená. Jen ta forma a ještě pár výhrad.Dobře,fajn přiznávám.Úplně do kolen jsem nešel.Kapánek Darrell štval,úplný stotožnění se nedostavilo.Ta kazajka byla kapánek úzká pro nás dva.Jo a forma.To členění jakoby povídek.Jen se začtete už vás buděj.A pak znova a znova vcítit se do někoho jiného:) Jako vězen bych,nechci domyslet.A v roce 1915,to už vůbec. Asi se to nehodí.Mnohé to však vystihuje.Neodpustím si slova jednoho replikanta: Viděl jsem věci,kterým byste vy lidé,nevěřili. Zapálené válečné lodě v dráze Orionu. Viděl jsem paprsky C zářit ve tmě poblíž Tannhauserovy brány. Všechny ty chvíle ... se ztratí v čase,jako slzy v dešti ... Čas zemřít.... celý text

Strom 2001, John Fowles

Les je místo duchovní. Andělé tam prší z kůry. Les je místo mý. Les je místo obřadní. Jenom nezlom hůl o hmyz ! Les je místo studijní. Z našek vypít vlhké nosy. Poznat hřib a mloky nosit v důlcích očí stupidních-to jen v lese smíš. Za lesními branami tyčí se hradba.Neprostupná zed a vysokých katedrál.Zdánlivě neměnných šiků v řadách.Pokorně vyčkávajících časů žijících bezmála před i po nás. Němý svědkové.Temné hvozdy a skrytí lapkové.Ševelení listů.Symfonie šumů.Ryk dravce. Zříceniny tyčí se rozpadlé v kořenech těch němích strážců.Vychýlený z rovnováhy.Vytržený v chaosu. Nalajnovaný.Vytyčený.Popsaný.Zaznamenaný. Položka v seznamu.Pojmenovaný.Ocejchovaný číselným kodem.Člověk.Občan zahrádka podrobytel světů. Všechno pochopit.Umělci slova nestačí.Je vůbec možné zachytit okamžik.Pomůže Fowles ? Les lesík lesíček. Strom stromek stromeček. Patří nám to co vidíme ? Můžeme vlastnit ? Je to pro nás ? Není nikým.Jen je.Nezná patřit.Společenství tak vzdálené.Strašidelný a zároven přátelský v objetí jeho větví.Vše co si dokážeme představit,ale jen zčásti se mu přiblížit do jeho tajů.Poslové na zem spadlých listů v kterých nedovedeme číst.Nejsou to stránky knih i když pocházejí právě od něho. Jsme jen odraz měsíce na hladině.Jsme nic. Strom žije.Strom bytost která cítí.Strom věčný.Duše zůstává.Tak jako pamět přírody.... celý text

Fiasko 1990, Stanisław Lem

Učení páni (dámy) zkušení. Já rád bych k vám ted podotknul. Nikdo z vás nemá tušení. Že v dálce stojí malý...malý pomníček.Je tam na něm napsáno třemi písmeny.LEM Definitivní dílo.Téma setkání s neznámem,které autor již několikrát řešil. Nelichotivě a to hlavně pro nás.Ne každý má zájem.Korálky a chrastítka na přivítanou ne vždy zapůsobí na každý inteligentní organismus.Což takhle se stylizovat jako příchod bohů ? Taky nic.Komunikace vázne.Jsou určitě jiní.Jsou tak rozdílní,že si to nedokážeme ani představit.Jiné hodnoty.Jen třeba význam toho slova bude nepochopitelným. Lem tu snad dosáhl vrcholu.Ve Fiasku už snad dál jít nemohl.Opět dokazuje a rozehrává tolik témat najednou.Jiní by z toho těžili na deset takových podobných.Jenže on je jiný. Pokud chcete stoprocentní hard sci-fi pak je to ona.Snad tu nejde o děj jako takový.Ten mu především slouží k vizím,filosofování,s řešením složitých vztahů převážně z lidského pohledu.Vojenství s military.Důraz násilného vynucování.Vyhrocené situace s rychlým úsudkem.A dalším skoro google jiných myšlenek a témat :) Nebo pokud ON ten jakýsi božský element by v zásadě chtěl,aby k setkání vůbec došlo.Proč jsou tak daleko ? Protože ON to tak chtěl.Takže vlastně nemá dojít k setkání ? Proč ? Protože se tak ptáme ? Kde v tom je jakýsi smysl ? Kdo si bude zvát do baráku všelijakou pakáž s verbeží.Seberte si svý roušky a táhněte za Modrý horizont události až k Getaway i s vaší Nadací.Vždyt už o vás nemají zájem na Duně či Hyperionu.PCHE. A v tom je to jádýrko.Vzhledem k mimozemským pidivilizacím,které to vlastně mají ehm dost na háku.Bohužel lidstvo musí vše řešit a za každou cenu se vnucovat a do všeho se jak jinak...srát.Protože,je nám to prý vlastní a vrozené. Každopádně si budete užívat.Už jenom ten začátek.Ten je tak popisný do každičkého detailu.Chvilku to trvá se tím prokousat.Skládačka se postupně dává rozvláčně dohromady.Čím více stránek přečtených,tím se více kniha zadírá pod kůži.Komu to není cizí bude nadšen.Pravá nefalšovaná krystalická přemýšlivá vědecko technická záležitost a to v pravém smyslu.Ne pro kratochvílné čtení. Dalo by se říci,dokonalá Lemovka. Máme mu co závidět. Ted už je jiný svět. A o tom vypráví nám... Literární pomníček a na něm...Ve jménu vědecké fikce.Fiasko-LEM... celý text

Řbitov zviřátek 2019, Stephen King

Povedal mi včera jeden správny člen. Že sa všetko može skončit strašne zle. A ten pavouk stále čeká na svou mouchu.Spřádá a souká své sítě.Zaleze do kouta a čeká.Těší se ? Co se mu dere v hlavě ze všech osmi nohou.Až svíčka mušce do sítě chycená dohoří.Kdo za ni slůvkem vzpomene. Smuteční pochod na počest mušky zdá se nekoná.Průvod zvadlých hlav pomalu se sunoucích,zvolna se blížících ke křížkům na vršku. Kdo si na nás vzpomene.Jsme mušky.Mušky lapené v síti.A kdo by se nechtěl vrátit... Tak vy by jste se chtěli bát ? Je to málo hororovaté (strašný slovo) cožpak vy nemáte strach až zaklepe zubatá ? Strach ze ztráty nejbližších vás neděsí.Přitom mezi řádky SK kouzlí mimořádně zdařile.Tady je doma a ví. Jo vraždění a vodopády krve ? Fajn,někdy příště.Povstan tedy,Lazare.Proč ? Protože se to kurva může stát.A taky,že se to stane.Pravděpodobně si tím projde každý.Děs.Bez příkras. Hey ! Hou ! Let´s Go ! Někdy mě napadá.Kingu,ty starej brachu.Vykvajzni se na to strašení.Ty to dáváš.Ty psychoanalýzy.Máš to zmáklý.Máš to v malíku.Odpozorovaný chování a ty vztahy mezi postavama.To je to pravý napětí.Pak se cosi zlomí a začne to být mystický a nadpřirozený.Ty to umíš i bez toho ! Máš na to.Na druhou stranu,málo čtenářů si dokáže představit Kinga právě takového.Mě by stačilo třeba jenom to psycho.Jenže to by potom už nebyl on.No prosím.Povstan Lazare. Ve zkratce nicméně tedy druhá půlka předvídatelná,ale ono to stále funguje a čte se to fajn.I když tradičně v těch druhých půlkách ztrácí.Spisovatel opět v knize má onaké myšlenky.Provázané pomíjivostí s konečností.Celkově pak kniha patří mezi Kingovkama za takovou příznačnou klasiku a opravdu i k těm bezmála nejznámějším.Cožpak mu to můžeme mít za zlé. Trvalka hodná k seznámení. Průvod jde dál.Je konec křiku velebení slavného činu těch milovaných co jsou už pryč. Mluví hlasitě,jak sedí kolem stolu.Pár kytek spláchnutých deštěm. Žádná slova by nemohla vysvětlit,žádné činy rozhodnout.... celý text

Finch 2020, Jeff VanderMeer

Jsou ti a TI. Jsou ti,kteří houby sbírají a poté papají.Pak jsou ti,kteří sbírají,ale nepapají.Třetí jsou ti,kterým je to šumák.A dále rybáři,tenisáci,gaučáci atd. At tak,či onak velevážené mykologické obecenstvo,u této knihy je to úplně jedno do které odnože spadáte.A jestli jste zastáncem myšlenky,že houbové organismy patří spíše do říše živočišné než rostlinné,budte vítáni. Toto impérium,tahle složitá struktura všelijakých druhů a struktur je pohlcující.Říše výtrusů rozmnožovacích schopností neukojených. Takže zasunte plodnici jedeme dál.Poněvadž na něco takového ve stylu kloboučku s nožičkou v podobě hříbečku ve stínu v mechu a kapradí račte zapomenout. Pokud jste ovšem o nějakou muchomůrkovou halucinační VanderMeerovku již nezakopli,čeká vás docela jiný svět.Jedná se o složité struktury houbovitého organismu,jakási snad entita-technologie zároven těsně spjatá s místními dominantními šedáky.Taková posmrtná hlíza,to je panečku věc a spousty jiných podivuhodných zákonitostí a zákoutí města Ambry.Hlavně taky Finch není žádný boreček ani spasitel a to je vždy fajnově věrohodnější.Doufejme,že Argo vydá celou sérii. Dost o příběhu,poněvadž v tom je to kouzlo objevování.Paranoidně nedůvěřivá.Deprimující a zároven úhledná směsice krimošky žánru noir,prvky fantasy nebo spíše sci-fi.Dystopické šmírování bych tam šoupnul taky.A určitě mnohem více. Ne že by tu nebyl žádný akčnější moment.I jedna doslova hrůzně drtící na kterou se nezapomíná. Hodně však vévodí temnější tajemná atmosféra s komorním laděním a mnoha zajímavých dialogů.Vnitřním hlasem Finchovými prolínačkami,zároven korespondují v rekapitulaci prožitých zážitků a stop v pozvolném pátrání. Vander Meerův typický rukopis.Jistá dávka čtenářské soustředěnosti.Titul Bourne byl kapánek méně přístupnější i přitažlivě pohlcující ke čtení. Mutantním laděním se však blíží k houbákům.Anihilace je pro mě zatím doslova zásadní moderní scífko a jeho šmrncnutí se ukrývá samozřejmě i v Ambře.Nedořečenost,mnohoznačnost bez všech odpovědí,podobně tak jako v sérii Jižní zona. A Ti kdo vstoupili do Veniss Underground,jistě tuší o čem je řeč.To byl přeci jenom,ale jiný level v jisté dávce náročnosti.Titul Finch více podává ruku to sice ano,ale pořád je to více méně nevšední okrajová surealistická fantastika.Viz zdejší hodnocení všeobecně.Čtenářsky k pomilování to rozhodně. Mé přání,že ty spory chytí i další nadšence a brzy nás čeká další pokračování (u nás pozpátku) v češtině.Houby jsou všude.A ten nápad a celá myšlenka velmi povedené. Zatím jdu nasávat podhoubí do lesa.Na Šedáky,tam asi nenatrefím,ale letos údajně rostou :)... celý text

Běh o život 2020, Richard Bachman (p)

Nekompromisní Bachmanovka.Tak jak si čtenář žádá.Jak jinak. Nespecifikovaná neutěšená realita budoucnosti.Není důležité jak,kde,proč.Prostě ted a tady.Nic víc není potřeba. Autority jsou mu u prdele (pohrdání).Áčkovské anarcho ladění ve smyslu proti tzv. systémové Síti. Trochu zamrzelo o tom strachu a více paranoidních stavů z těch práskačů.Ale v tomhle rychlíku na to není čas.A rozepisovat a řešit nějaké myšlenkové pochody by působilo na druhou stranu zdlouhavě.Je to samozřejmě Bachmanovka.A o to tu přeci běží.Jo a vlastně ještě o ten život. Vztyčený literární prostředníček.Depka jak má být. Dlouhý pochod,Srovnáno se zemí a hned za nimi v závěsu skvělý Běh o život. Ovečkám už nestačí,že je to barevný a hejbe se to.Chtějí stále víc.Tak jim to dáme.Štastni a spokojeni.Na věky. Ano...bude líp.... celý text

Rýma 1978, Stanisław Lem

Těžko říci,jakou měla rýmu Agatha Christie.Jakou měl Conan Doyle.Co dělál takovej Raymond Chandler,když to na něj přišlo ? Jestli heřmánkovej nebo mátovej,to těžko říct. Přinejmenším,téma pro nějakou diskuzi zde na DK :) Jestli Lem měl při psaní nachlazení,nebo problems s dýchacíma cestama,tot těžko odhadnout. Tady si pouze žánr detektivní vypujčuje a jede si dál po svým,ani k tomu nepotřebuje kapesník.Na nějaké náhlé zvraty,přepadení,tetovraždy,otcovraždy aj. se nedostane.I když na druhou stranu mrtvolákama se to hemží :) Také nějaký spádovitý děj,až akční neočekávat. Jako vždy pomalý úvod a než se nadějete jste u půlky.Poté už se,tak nějak čtenář orientuje a jde se na věc.Ale stále po Lemovsku-pozvolně. Útlá záležitost a jak už poznamenal -desert.fox- dobře se čte.Pokud tedy neočekáváte nějaký nervák:-D Něco na téma ehm jakoby ze soudku-náhody neexistují.Fikce,věda,špetka tajemství s minimalistickým napětím a typickýma Lemovskýma myšlenkama. Příjemné doplnění dalších starších Lemovek.Výborná zpráva na konec.Skvěle sehnatelná v různých antikvoších (antikvariát) za mimořádné ceny :) Hepčíííííí !! Jo,je to pravda ! PS: u mě má taky jednu výsadu navíc : Toto léto byla čtena v Ráji. Zdravíčko. At vám slouží.... celý text

Stachelberg Pevnost, která vstala z mrtvých 2017, Miroslav Kejzlar

Je po všem. Mlčenlivé,truchlící,opuštěné,zlomené Československo se noří do tmy. Pykalo v každém ohledu pro svůj svazek s Francií,jejímuž vedení a jejíž politice se tak dlouho podřizovalo...Lidé by měli vědět,že jsme i bez války utrpěli porážku...že byla porušena celá evropská rovnováha. Winston Churchill I malá brožůrka dokáže vyvolat spousty emocí a myšlenek. To odhodlání.Nasazení s přesvědčením.Kluci Čechoslováci se srdcem pro správnou věc. Poté zmar a nepochopení.Proč ? K čemu ? Proč právě ted a zač ? V propasti času téměř zapomenuté se díky partě nadšenců tyto skutky i osudy mohou zaslouženě dostat na světlo a odkrýt jaké to tehdy bylo. Ze stránek doléhá i jakási tísen.Co se téměř podařilo stihnout vybudovat k obraně vlasti. A pak... Stachelberg existuje.Není jenom mementem,nebo něčím co tu kdysi bylo.Něco co už se snad nikdy stát nemůže ? Je moc důležité nejenom vidět.Nezapomenout. Spolu s dalším komplexem složité sítě chodeb,se může stát velmi silným zážitkem i při skutečné návštěvě (stránky tak ožívají) tohoto významného místa.Nejenom pro čtenáře. Jsou to zvláštní pocity.Uvnitř to vře. Na oplátku nezbývá,než jen pokorně žasnout.Velký dík.1937-2020... celý text

Paní Dallowayová 2019, Virginia Woolf

Moc těšit na tenhle večírek.Zvědavý na tuhle Paní Dallowayová. Když ty květiny zavonět,hodně se radovat.Ono ten pugét,však hodně zamotaný. Ne pořád jenom ta Paní Dallowayová.Sposty lidí a vzpomínky.Ne všichni snob.Taky hlavně lidi a ty mít srdce a skryté touha a přání.Květnatá řeč jako zarostlý záhon za naším dvorek. Určitě hodně existencionální balení a v tom mnoho skrytá věc.Muset číst pomalu.Někdy zpátky skákat a zpátky zase.Jako pes za ocas.A z toho bolet hlava.Ani spánek nepomaha.Odstavec nestačit ani nestačit číst mezi řádky.Cítit,jako nějaký cizinec v lunaparku.Moc pocit jako atrakce (muž s obří hlava). Určitě muset číst za domácí úkol a jako závazek číst znovu.Potom snad ještě víc veselejší. Obávat se,že číst i jiné složitosti předtím,ale tady můj intelekt často nestačit. Virginia Woolf však nedá spát a někdy číst i jiné knížky její zamotané.Takže ten večírek dáme znova.To potom bude velky šrumec. Woolf velká kočanda a Ženská.Vy my rozumět. Jinak velká výzva.Posedět na lavičce a kniha držet v ruka.Určitě budu chtít znovu přičichnout nejenom stránky.Ty květiny,ty květiny. Ta krása všedního dne.To vlečení.Ta nejistota.Okamžik. Člověk se sám utváří.Každý jsme sám. A s věkem je vše jinačí.Mění se. Obyčejný den má najednou jinou barvu.Uvědomění. Každá sebemenší prchavost,může být obrovským zážitkem.... celý text

Kosmické proudy 2009, Isaac Asimov

To by nebylo fér. Tak jsem se konečně dokopal,abych tuhle sérii uzavřel.Ležela v šuplíku dost dlouho na to,abych ji provětral.Příznačně to nebylo až tak od věci. Nadace a Roboti to je top.To je strop.Na čestném místě v žánru a na poličče. Série Galaktická říše je jakýsi přídaveček.Bonus s jednohubkou. Jasnačka je,že to už nemá ty grády a není to tak košatý.A navíc v Proudech jsou ty postavy takový plochý,ne-li placatý a to je prostě problém.Jednoduše jsou mi volný.Solidně ukecaný,ba přímo plkající. Dobře,detektivka to by ještě šlo,ale ne už tak to sci-fi. Nemastné neslané.Prostě nemůžu.Na bednu to ještě dá,ale s vodřenejma ušima s úctou k autorovy a téhle franšíze :) Nevím,jestli šlo o proudy,ale pro mě za mě třeba o větry.Sumasumárum celkem slušnej průvan...nebo spíše takový (jenom) vánek.... celý text

Lisey a její příběh 2019, Stephen King

Lisey a její příběh,je obézní,chcete-li při těle.Plnější či urostlejší v rámci korektnosti. Co ??? Fakt ! Ted fakt nemyslím hlavní postavu Lisey.Mluvím o nastavení v rámci počtu stran. Co to je na Kinga šest set stran.Leckdy dává i litr panečku. Prostě klasika.Takže,aby to natáhnul,tak začátek šponuje co to jde.Jak ten vám opečovává a hýčká každý detail.Například někdo někoho potká a dozvíte se o něm jen tak ve zkratce.A pak si jde svou cestou zase dál. Další porcí je taková ta červená nit co se prolíná v celém vypravování,tak jako i v jiných Kingovkách.Manžel Lisey se vyžívá a užívá často spousty novotvarů,hlášek či slangů.Tohle dělá Kinga-Kingem.Ano a každý to zná.Vono mu nestačí dát tam hořčici s kečupem.Tak tam namíchá tatarku a ještě přihodí protlak atd.Netřepat nemíchat. Lisey rozhodně není hororem.Opět jde spíše o thrillerovou záležitost s trochou toho (více) tajemna. První půle to je reálná ukázka budování napětí a seznamovačka postav.Prostě a jednoduše žeru ty jeho začátky či vyloženě půlky jeho knih.Když už se ukáže vo co gou a jak je to s tím nějakým záporákem atd. mám vždycky pocit,že tak nějak autor kličkuje a ted jak to zašmodrchat a vyuzlovat k samotnýmu závěru.To tajemství,ta nevědomost mě baví víc.Než později,když už dochází k nějaké satisfakci.Lisey je však velmi zručně podaná a jen je škoda toho modrýho hodnocení.Vlastně je to celkem příznačný. Když k tomu přičtu,příběh se odehrává v červnu a ještě to navíc čtete ve stejný měsíc,tak to potěší.To se stalo už několikrát,však to sami jistě znáte. Děj je náramně úhledně skákavej.Do minulosti a jinam a ještě dál a zase zpátky.Něco jako,když v Cimrmanově hře Němý Bobeš přeběhne přes scénu chlapec s obručí...Víte,to bylo tak...hmm tak takové to tedy bylo :) Snové pasáže samotné Lisey,tak nevím,jestli to tady mám na plno říci,ale doslova to na mě dýchlo mystickým realismem.King vskutku experimentující. Tak tedy na závěr...z Lisey mám opět dobrý pocit,ale ta první půle je jednoduše dokonalejší.Celkově svým způsobem hodně překvapila.Tady se kouzlí a je to kumšt,chybělo opravdu málo.Tohle je třeba si vychutnat po douškách.Krystalická magie.Kingoušoj upřímně ne vždy všechny díla žeru natož papám :) Tady se znova u mě osobně vycajchnoval ve světle zářivým. Šest set stránková pumelice,která uteče jako voda.Tady se vařilo ze samých správných ingrediencí.Vzpomínky.Minulosti.Dětství.Neurozy.Silné postavy.Nádherný dialogy.Vnitřní hlasy.Tajemství.Kvalitní zásek.Ne každý to však ocení. Je to prostě jiný příběh.... celý text

Krysáci 2015, Jiří Žáček

Mamííííííí,Tatíííííííí.Jéééééééééé,když já krysy nerad. Neboj tatko.Neboj mamko.Nebojte dětátka.Tyhle krysáky si zamilujete všici. Jsou tam taková ta moudra a tak.Kamarádství a pokukování k dobrotě a slušnému vychování. Ono je to tak komplet nenápadně a nenuceně zabaleno se stužkou a pentlí.Je to příjemný a čtení přeci nebolí. Celé to krysácky překvapilo.Osvěžující čtení.Bavilo ba co víc.Dychtíc po další kapitole co bude dál,chci ještě.Mamko,tatko...další díl...repete prosím. Co se ti smetištáci zase navymýšlejí a nadělají skopičin. Když po náročném dni uléháte na společné posteli.Přikryjete se.Nastavíte vaše slechy a vaše ratolesti svá ouška.To je poezie.To nadšení.Radost neopakovatelná.Ilustrace co mají šmrnc. Dobrodružství za periférií nenechá na sebe dlouho čekat.... celý text

Deník nalezený ve vaně 1999, Stanisław Lem

LEM nalezený ve vaně. Tak především Stanislaw je mistrem slova a nepatří k těm co by si to nějak ulehčoval.Nepodbízí se.Má svoji vizi.Je dokonale autorským tvůrcem. Vana je schizofrenií až na dřen.Už nevím co by ji mohlo překonat. Absurdno v absurditě. Existencionální marast.Neuchopitelná katarze.Labyrint manipulace.Paranoia už není neurotická nebo nemocí či odchylkou,stala se řádem. Výtečně matoucí.Složitá a zase tak nějak jiná. Kafkovsky laděná Lemovka-Deník nalezený ve vaně. Kvalitně nepříjemný čtení v dobrém smyslu samozřejmě.S obrovským přesahem. Poznání,že smysl života si musíme vymyslet sami,abychom se nezbláznili.... celý text

Když 2019, Morris Gleitzman

Traumatizující. Ne ne ne. Nebylo to růžové,poněvadž skutečnost nebyla růžová. A pro ty zvláště mladší je to vykresleno velmi věrohodně. Dnes není včera a včera není dnes.Vždycky nebylo stejně. Beznaděj,touha,smutek,odloučení,stesk,strach,přežití.Nic automatického.Docela jiný svět.Určitě podnětné a čtivé pro každou generaci,stejně jako předešlé díly. KDYSI je sice jednoduše pořád top.Tady se tak nějak jen pokračuje.Je to takové líbivé a dojímající,ale ta forma řeči je opravdu mile podaná a odzbrojující. Felix chce někam jít a shledat se se svými blízkými.Paradoxně tak mají právě ti dospělí o něho starost,když se tak často vystavuje v nebezpečí.Jak sebe tak ti zodpovědnější,kteří ho opatrují. Ale on musí,prostě jít a přesvědčit se,jak se věci mají.Ta touha bojovat a rvát se.Na druhou stranu,život máme jen jeden.Ač právě v tom je asi ta touha dávat ho všanc pro ty které milujeme.Nadčasové se silným poselstvím. Protože.Proč ? Protože tenkrát ... Když.... celý text

Futurologický kongres 1977, Stanisław Lem

Futurologie jak vyšitá. Těch nápadů co se tady s nimi doslova plýtvá.Co by za to někteří dnešní tuctáři dali. Na jednu stranu je to geniální,někdy až moc.Na druhý pohled se dostaví pocit "už to trvá nějak dlouho" Je tam bezpochyby jistá náročnost.A i leckterý fanouškovský Lemovec se v tom může leckdy ztrácet.Jo i můj případ :) Satira,groteska,silný zážitek,čtenářská výzva.Bezpochyby.Humor chytrý,ale nedostane vás do kolen.Jen tak spíše souhlasně pokýváte hlavou.Na potrhání smíchy,musíte jinam. Samotný stěžejní Futurologický kongres.Těžko se dá vypravovat natož vykládat.Matrix hadr. Celé je to takové na pomezí,něco chvílemi ze Stopařova průvodce galaxií a snad nejblíže kto má k bratrům Strugackým a jejich Pondělí začíná v sobotu.A to ještě za rohem,kdesi někde číhá i jiné přirovnání. Zajímavý soubor na jistě několiko dalších počtení a hloubavých rozborů.Žádná rychlovka na pláž (no on snad žádný Lem není oddychovka) to je přesně to co je na něm krásný a co by měl čtenář očekávat.Zamyšlení nad zábavou. Jen mě tak napadá: Předběhnul Lem dobu a nebo doba předstihla vizionářství v uvažování Lemovo ?... celý text

Markéta Lazarová 1986, Vladislav Vančura

Co nám sejde na lásce,která se rve,co nám sejde po kejklířské vloze rabiátů,kteří trápí své milenky a opět je líbají,jako kdyby neměli zdravý rozum ? Jakže vy nejste spokojeni s příběhem ze starých časů ? Domníváte se vskutku,že veliké lásky byly vždy dokonalé lásky ? Avšak budme snášenlivější,udeřte knihou a slyšte dále vypravování,jež spěje vpřed... Takto definovati knihu spolu s Vančurou by bylo snadné,ale proč ne nakonec. A přeci považte,cožpak bylo někdy jinak.Což nám i dnes nemusí vše připadat jako čisté smilstvo.O vy prostopášní chtíče z řeči těla a jiných pudových tradic.Tak jako je vše pomíjivé,ale duše lásky je nespoutaná stále opakující věčná zbůhdarma.O lidé zbožní i lidé zvyklaní.O osudech vašich tu zvěstovati nebudou.Tu Mikoláše z Markétou i jiných a až po té pranýřovati a pohled na tu věc si sami jistě zvládnete.Nemusíme věděti,jak tenkrát milovati,sváděti,toužeti po žárech těla.Cožpak k právě tomu stvořeni ti milenci jsou.Vždyt stejné je to dnes i tenkrát.Jeden z nejstarších příběhů jménem láska.Volá.Durčí.Něžně.Nespoutaně.I všelijak dává o sobě vědět.Středověk neskončil havrlata i vy všici zářící.Spoutanost s přírodou i s životem propleteným určujícím osud tehdejším zvyklostem. Ač ten text v tom rukopise může zdáti se složitý.Ten si pluje i bobtná.Někdy zdá se krajinou.Popisem jak filmovým scénářem zavání.Sníh krvavý i ten zebe a nestačí jít po špičkách.Ořezává postavy,holý jejich emoce.Někdy jsou to hovádka boží,jindy zase tvorové spalováni pudy svých těl,touhou až na dřen.Nečernobílé vyjadřování i charakteristika našich oblíbených.Přeskakování a zase vracení do doby před stránkovým.Různé slovosledy zauzlíkované v metaforách či v hantýrkovském obyčeji.To vše tu na nás číhává.Jak hladový vlk toužící po potravě.Zahryznout se a nepustit to vydání. Promlouvání rukopisníkovy k posluchačovy svému,ve světě který nás dělí.Nalajnované snad jako dnes,to moderní pojetí tu smrdí.Ale není a přesto je to doslova moderní.Tomu přeci nic nebrání. Vančurovská poetika,mohlo by dojít ke zdání,jako k něčemu krkolomnému k pochopení,že i dojde jen namátkou.Dáti si něco takového,to jistě uškoditi nemůže a není špatný nápad si obzory své rozsšiřovati.Je v tom půvab.Hřeje i hladí.Studí i hryže.Je o jiném světě,který zapomenutý se nám zde vyjeví.Vášen je síla.V síle je vášen.Láska je fantazie.Stejně tak básen at už temně epická s posedlostí omamující věky.A jedno bez druhého nebudou. ...vidí,že zhřešila a hrozné trápení a něžná láska ji vrhá k nohám mrtvoly. objímá bezduché tělo a pláče,mrtvý pokyvuje hlavou a dvě slzy se derou ze štěrbiny jeho víček. Jaká prohra,o géniové řeči ! Ti dva milenci nerozmlouvali,nebot jeden neznal mateřštiny toho druhého,mluvívali jen vzdycháním a polibky a stiskem těla.Jak nevýmluvný je jazyk,jak nevýmluvné je básnictví lásky !... celý text

Mír na Zemi 1989, Stanisław Lem

Není tak časté,aby se stávalo. Aby se stávalo,když se v raketě nebo jiném podobném přibližovadle vesmírném-ucpal záchod.Tahle zdánlivě titěrná opomíjená zbytečnost může v jistém případě dát na solidní thrillerovou zápletku.O to tu zase tolik nejde.Poněvadž něco jako průjem při startu je sám o sobě dosti napínavým a značně zapeklitým problémem. A jistě uznáte,že nemusíte být zrovna vyloženě taky astronautem a o katastrofu se bude jednat i v rámci vašem čistě osobním případě.To jen tak mezi námi.Není pak tohle to pravý nefalšovaný peklo.Doslova napnutí k prasknutí...chcete-li velmi traumatizující a ošemetné.Jak tohle vůbec dopadne.Přinejmenším důvod k zamyšlení.Průšvih nebo průser ? Víjde to nakonec nastejno. Stačí se jenom zmínit,tak jako v případě Lemovy tvorby a postavy jsou tak uvěřitelnější komičtější a lidštější pro čtenáře. Všimli jste si někdy,jak se nejenom v knížkách,ale i třeba ve filmech málo,prakticky vůbec něco konzumuje.Prostě jí ? Jo papá,snídá,obědvá,večeří,svačí,občerstvuje neboli žere.Říkate nuda pro vyznění zápletky či děje ? Svým způsobem,ale když vezmete takové jídlo má pro mnohé obyvatele této planety vztah přímo zbožnující či uctívačný,ba přímo je smyslem veškérého konání v reálu jako takovém. Jídlo,domácí úklid a všechny další věci okolo.Dále pak ční autor-Vizionář.Poněvadž už tenkrát to vidí,jako by viděl dnes. Tohle a nejenom to,může být LEM.On to v těch románech má,už tenkrát.Hemží se to tu pokřivenými,zkreslujícími a jinak všelijakými stavy (alá P.Dick).Na další metě tu jsou roboti,nebo jakési hologramy,dále pak něco na způsob avatarů a jiné další technické vychytávky v komunikaci atd.Odcizené světy.Jakési ehm korporace.Mocenské zbranové choutky.Chladné přetechnizované,odosobnění.Depersonalizace-(nutno zjistit další informace). Celé je to samozřejmě zabarvené groteskou a nadsázkou.Iljon Tichý však řeší i nadmíru pořádný těžkosti kolem sebe,ale i se sebou samým.Na Měsíci má zápletka tajemnou až těžkotonážní dusnou atmosféru.Vlastně celou knihou se střídá forma s obsahem.Tady si nechal autor velmi záležet.Mě nezbívá než mu to celé doslova zase zbaštit.U Lema ne poprvé,daří se mu klukovy.Prostě máme mezi sebou pěknej vztah (čistě čtenářského rázu,samosebou). Už od začátku se dá krásně v příběhu plavat.Úvod je solidně zkreslující a zamotanej.Vše se odvíjí pomalu a zapadá jen velmi nesnáz do dílků puzzle.Skákání nahoru dolu a odbočky v ději a haluz zamyšlení.Jednoduše hard a poctivá stará záležitost.ŘÁDNĚ pro někoho jistě podivná. Takhle si představuju esencionální původní pravý mix sci-fi.Podivnou v dobrém slovasmyslu.Myšlenkově hravou a objevující v neplynulém ne přímo jednoduchém vylíčení zápletky a hledání mezi řádky jistě pro nejednoho fanouška nejenom Stanislawa Lema. No jak říkám: žádná prvoplánovka :) Zatraceně,zpropadeně výtečný Mír na Zemi.... celý text

Cesta do zaslíbené země a jiné povídky 1991, Ladislav Fuks

Leccos má člověk nechat mimo sebe.jako by to neviděl a neslyšel a hledět si raději toho,co přispívá k jeho klidu. Nesmí nás skličovat různé těžkosti a útrapy,jež život přináší,ani děsit budoucí věci,jež se možná ani nestanou,vždyt se nebudeme dlouho lopotit ani stále snášet bolest,přijde čas,kdy skončí všechen shon a trýzen,vždyt jen nepatrné a kratičké je všechno,co svým časem pomíjí. Mnohé z trýznivých,malicherných,leckdy mrazivě humorných,groteskních. Poklidných,teskných,osudových,časech zašlých,nevratných,malých osudů,lidských strádání,zlobivých pocitů,zlých okamžiků,mlhavě chvíli štastných. Beznadějných i nadějných,nostalgických,marnivých,bázlivých,strachu co přichází v nás a hlavně všechno podobného i mnoho dalšího i onakého. Dohromady tedy nefalšovaná ryzí Fuksovina tentokráte ze soudku povídkového.Takový pověstný černý kun se pro mě skrývá v dílku s názvem Poslední ostrov.Doslova skličující miniatura lidiček.Mísí se tu sen s nadějí.Prchavé štěstí a snad se zvláštní formou pokory.A takových je tu celý soubor. Fuksík opět nastavil latku oblíbenosti zase o něco víš.Záruka taková,že slunce opět tak jako vždy vyjde nad obzor každý den.Mír.Pokoj.Blahodárné teplo. Život je krátký a zlý,samá bolest a strach.Mnohá náruživost nás poutá,mnohých strach souží,mnohá starost mučí. Mnohá všetečnost rozptyluje,mnohá marnost opřádá,mnohá práce trápí. Jak marné a zbytečné je něčím se v tomto údolí slz zneklidnovat...... celý text

Návrat z hvězd 1962, Stanisław Lem

Vzhůru na palubu,dálky volají,vítr už příhodný vane nám. Když se ti vesmírní námořníci navrátili z temných dálav,rozhodně je nečekali lidé s mávátky na návsi u rybníka.Vítejte naši dobyvatelé.To není jak za časů Gagarina (mimo jiné kniha napsána 1961) vskutku pompézní uvítání se nekoná.Proč taky. Hned na začátku se jde k věci a nebo spíše na věc.Autor boduje.Rozvláčně,ale jen postupně zahřívá.Žádné přistání,zážitky z hvězd,odborná komise,hodnocení,výsledky. Pocity ze světa,kde není nic co bývalo.Nejistota astronauta-nejistota čtenáře.Postupné seznámení.Odkrývání prostředí i samotné nejistoty.Zmatení. Prázdnota.Odcizení.Přetechnizovanost.Osamění.Studené.Empatické.Ehm takové věci přeci neznamenají nic ani v naší době... Máme přeci budoucnost.Tedy před sebou. Jedinečná Lemovka v jedné věci.Milostný motiv.U autora prý poprvé a naposled (ten se tedy rozjel,že) pasáž z dinosaurama ta sedla :) Vše je dočista jinak.Až na ten telefon.Ale dá se lecos odpustit.Tyhle starší sajfiny to tak maj to se musí překousnout :) Ve světě postaveném na jakési korektnosti (jo tohle psal LEM na začátku šedesátek,akorád tomu tak ještě neříkali) jakási Betrizace. Jinak čistá Lemovka.Pomalá,komorní,atmosférická pocitovka.Psychoška bez vyložené akce,náhlých zvratů či hopsání z planety na planetu ap. Stará škola.Postupně si uvědomuju,že takové věci tu začínají chybět a rád se k nim budu vracet pro tu čistotu.Poněvadž tady jde jednoduše o něco jiného.Něco si odnést ne jen se pobavit.Staré.Prověřené.Fikce se zažloutlými stránkami.Trošku pokory před mistrem.Děkuji. V přátelství najdeš pevnou hráz,zbaví tě smutku,bázně.Zítra,až naše cesta skončí,staneš se jedním znás.... celý text

Sbohem, a díky za ryby 2018, Douglas Adams

Byla to jízda,to nemohu říct.Je to takový ošklivý,zlý nepěkná věc.Až se vám to bojím říct,poněvadž by se vám to potom už nechtělo číst :) Zas až tak se nezmněnilo a celé je to zároven trošku jiné.Dějově rozstříštěné a vskutku zároven nedějové.Někdy bezbřehé zavánějící geniálností,zároven v zápětí s pocitem vycucanosti z prstů.Samej paradox tak jako vesmír sám :) Čtyřka má více silnějších praštěných momentů a je přímočarejší.Pokud se tedy dá o něčem takovém jako je toto něco podobnýho říct či dokonce psát ? Čtivější o chloupek více než trojka.Skvělé bez vypointovaných situací a neřešící klišé románů se smyslem vypravování a zabředlých v hledání detailů.První polovina mě přišla více než dobrá.V té druhé už to bylo více méně roztomile (jenom) prdlé :-D Pocity jak halušky z vašeho životního tripu.Stavy jak na schodišti na kterém vysíte vzhůru nohama a valí se toho mnoho do vaší šišky horem i částečně dolem.Ale kde je vlastně dole,že ? Stejně podobnej pocit mám i ze čtvrtýho Stopaře :) Ještě vydržte,blíží se konec. Parodie na sci-fi ? Snad parodie sama ze sebe.Stopařův průvodce na kaši a dělá si prdelky sám ze sebe a tlemí se své proslulosti a všemu co z toho nakonec vzniklo. Představuju si,že někdo přečte třeba něco tlustýho vážnýho těžkotonážního a pak dá "sbohem a díky za ryby",ale na druhou stranu proč vlastně ne.Pro úskoprsáče a vážnomily se smyslem pro absurdno velmi nadčasově vhodné. Zaručeně a Nepropadejte panice !... celý text