opic 12 přečtené 487

Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) 1987, Edgar Allan Poe

Perou se ve mě dva výtečníci. Je to asi nějaká nostalgie.S touto sbírkou povídek je to podobné jako z filmy kde účinkují Bud Spencer a Terence Hill.Už to není jako kdysi.Ono nic není jako kdysi.Už mě to nedostává tolik do kolen.Nikdy mě však neurazí se na ně opět juknout a spolehlivě mě rozzáří spokojený úsměv na tváři s jejich eskapádami. Podobně jako s Jámou i kyvadlem.Přeneseme mě do jiných časů a právě to je na nich nejpůsobivější.Jací byl ten svět.Jak tehdá lidé vnímali.Přenesou mě v čase. Nepochybně E.A.Poe tu dosahuje mistrovství.O tom žádná a smekám rádiouku i s rouškou zároven. Pestrá směsice taková houpačková nahoru dolů.Žánry koketní s krimi,strašidelných temných krajin.Troška satiry,grotesky.Eseje smíchané až k bajce.Cestopis s technickým poznáním.Fascinace vědou a vynálezy s lidským umem i možnostmi poznání. Bud s Terencem mě fackujou z jedné strany na druhou a někdy ty stránky neubíhají podle představ.Nečte se to tzv. samo.A když už se začnu tak po pár stranách konec.Ano jsou to přeci povídky.Nemusí pršet stačí když kape. Jáma a kyvadlo a Zánik domu Usherů tam je to jasné bez debat.Král mor.Dábel ve zvonici.Za živa pohřben.Klasa.Mrazivé.Černý kocour o zvrácenosti co chtít více. Povídka o monománii jej to je úplná dokonalá obsedantní kompulzivní porucha zdá se. Pak něco o horolezení a let balonem.Groteska o šizení.Na slovíčko s mumií taky podařený kousek.Metoda doktora Téra a profesora Péra vskutku skvostně bláznivé. A pak ? Pak to ostatní. Je to podobné návštěvě v muzeu.Něco vás uhrane a ostatní méně.Některé zkameněliny vám nedají vydechnout a o jiné jen tak líznete pohledem. Pro ten krásnej pocit.Pro ten pocit.Všechno poté je minulost.Od ted.Zrovinka v okamžiku.Někdy stojí pootevřít vrátka a nahlédnout koutkem oka za ně. Jestli se rozzlobíme,budeme zlí.Tak dík hoši.Za všechno.... celý text

Dědicové 1996, William Golding

Taková normální rodinka. Jsme tlupa.Bylo.Bylo nás osm.Právě se vracíme z dovolené.Doma v naší jeskynce a v jejím okolí bohužel není vše jako před naším odjezdem.Takto ve zkratce by se dalo parafrázovat něco málo z děje. Poněvadž je tu něco cizého ,neznámého,nového.Vlastně jsme to ještě nikdy ani neviděli.Jak to nazvat a popsat ? On takový neandrtálec...nesmíme si o něm dělat iluze.Nebyl zrovinka ukecaný tvor.To není nějaká zachovalá tchýně od vedle.Korektnost kdejaká volovina také nebyla zrovinka v bontonu. To není ukecané jak Blažková odnaproti.Podobné dialogy a přestřelky by jste tu hledali marně. Rodinka je jednoduše zvídavá a náplní dne je přežít.Nemá to jednoduché s popisováním světa to zrovna vůbec.Gesta mimika.Navíc co se tenkrát stalo,on si to totiž už nikdo nepamatuje.Nikdo nepodal zprávu.Baterky a tablety...ne fakt ne milé chlupaté neandrtálstvo. Žádné ztraceno v překladu ani mamutí eskapády nečekat.Ohanbí choulostivé partie (pro zachování dobové autenticity není zase tolik nutné) zahalit do listových bikin a vyrážíme... ........................................................................................................................................................ Je to především experiment a navíc Golding.Přemýšlivé s přesahem.Krkolomnější někdy o to víc nerozluštitelné.A plné klád.Ano.Toto slovo se zde vyskytuje opravdu tuze mockrát.Sympatické na tom navíc je to pojetí. Má blízko k soudobím představám o životě těchto dvou lidských větví.Není na ně pohlíženo jako na nějaká béčka.Velmi pravděpodobné,že nám protéká v těle hodně od našich příbuzných a jejich genů.Křížilo se milovalo a mělo se rádo už tenkrát. A pak se cosi stalo.Jen to bylo již kapánek před lety.Tenkrát na úsvitu. ........................................................................................................................................................ Pro každého kdo touží po nějaké změně a zároven něco opravdu netradičního. To bylo tenkrát.Jak jsme seděli u ohníčku a se zakloněnou hlavou shlíželi ke hvězdám.K těm drobným ohníčkům u jiných světů.... celý text

Volání Cthulhu 2 2012, Howard Phillips Lovecraft

Další střípky a torz z dopisů nedatovaných.Protože co se mohlo stát tak se taky stalo. ................................................................................................................................................... Můj věrný Arcachone.Předem přijmi mojí omluva.Delší čas jsem nepsa a nebo můj stav mi nedovoloval.Je možné že mnohé se ztratilo v propasti státních pošt.A jestli samotná prozřetelnost je proti nám tak ani lidská vůle nemůže překonat naší bezradnost. ........................................................................................................................................................ Po tom smolném požáru už není nic jako dříve.Melancholická tísen mi nedovoluje oddávat se průzkumům hlubin Země.S asociací speleologických expedic a jejich výprav je nadobro konec.Ted už mi zbývá jen moje práce knihovníka.Vzhledem k okolnostem mého zdravotního stavu mi zbývá více času na čtení. Mám neodvratnou záminku si myslet že vše má nějakou spojitost.At náš nález podivuhodného artefaktu tak samotná četba obvzláště jistého Lovecrafta.Čím dál více se propadám do jeho spárů... ........................................................................................................................................................ Zřejmě jsem objetí jistého stihomanu.Čekání před ordinací u mého osobního lékaře se stává jedním velkým... Muka.V čekárně si krátím chvíle čtením.Taková četba se nehodí do veřejných míst.Má chyba.Pohledy jiných návštěvníků ve mě vyvolávají schizofrenní traumata a mdloby.Samota je nejspolehlivější přítel.Tma je jako má nejodanější partnerka.Celého mě zahalí.Ne neboj milý Arcachone stále jsem při smyslech. Poruč psu.Pes ocasu.Pes si lehne.Ocas se nehne. ........................................................................................................................................................ Dočetl jsem Případ Charlese Dextera Warda.Krásná tripová záležitost.Autor dosahuje mistrovství svého takřka v podstatě podobného stylu.Tady je vše vybroušeno a dokonáno.Stalaktit a stalagmit zároven. Barva z kosmu.Něco mezi Lemem a Anihilací.Průkopnické.Byl jsem svědkem něčeho neuchopitelného.Něco nám stále uniká.Navždy zahaleného.Něčeho co nepochází ani z našeho pochopitelného nezměřitelného univerza. ........................................................................................................................................................ Něco se změnilo Arcachone.Jsem stále v jeskyni.Jdu na obyčejný nákup.Duchem jsem s hrůzou v Dunwichi.Už se v těch božstvech nevyznám.Nevyznám se f sám v sobě.Lidé se mění v položky.Prostor je šachofnice.A na ní samé čmouhy.Vidím vše v barvách.Každý den ji má jinakou.Každý f ton každá břeč je jiná.Hlaš splívají v jedinou vleklou táhnoucí duchu.Něco takového a u mě.Jsem snad synestik.Vše je jinaké. Zbývá bŠEPOT V TEmnotách =%´ú§uzavírají se v v f tom co Lafegruft stfořlila.ů)¨)§ Dozfvím sže něktá pvafdu o sobě a o něčem o vfšem.O jeskyněi. Co fse tam tenkrtfe flastně stalo.SEM SNAD ducch.Kto TOMUH fšemu fládne. Signurarity filište si vpfdelE .-§ú))úpsychoušofvé SVětaas fsopojte sa. 99% pflocent je prlotí a jedNo pflo% ceT fládnE ffffšem........ ........................................................................................................................................................ Další řádky jsou již tak nečitelné,že další delší čtení by se stalo v rámci jako celku silně nebezpečným artiklem. Pro běžné nepoznamenané obyvatelstvo je to beztak z principu něco nepřijatelného. Jak jistě pochopíte Necronomicon má už v současnosti již dost uctívačů či jiných podivných existencí z rodu fans. A to nemusíte být zrovna jenom jeskynářem nebo třeba knihovníkem... někdy stačí být milovníkem koček a kocourů jako ON... celý text

Helimadoe 1963, Jaroslav Havlíček

Nedbaje nebezpečí možného prozrazení,vykrádal jsem se ze svého pokojíku a chodil na hřbitov za měsíčných nocí. Zažíval jsem drásavé chvíle,naslouchaje všem podezřelým zvukům noci,naskakovala mi husí kůže při vzdáleném vytí psů,při houkání sov'sotva jsem dýchal napětím,skrčen na hrobě sám se svým stínem,zatímco mrtvolný měsíc ozařoval okolní rovy studeným světlem. Tenkrát bych si byl snad přál spatřit duše zemřelých planout jako bludičky na čerstvě zasypaných hrobech,setkat se tváří v tvář s nebožtíky v rubáších,se zoufalou odvahou pohlédnout do prázdných důlků jejich očí. ...mé výpravy na hřbitov žádný praktický cíl,byly jen výsledkem sentimentálního,pubertálního rozpoložení,složeného z usilovného odolávání bázni a ze smutku neopětované příchylnosti. ........................................................................................................................................................ ...o tom všem co se nám mohlo nám či vám stát.Na okamžiky nezměrného trýznivého studu z oslovení.Jen zachytit ladný pohyb ruky.Mrknutí oka.Záškub očí.Gesta.Probodnot se očima doslova.O to více jsme toužili po vlídném slovíčku.Zklámání z neopětování.Samota trýznivá.Bolest u žaludku.Nesoustředění a přesto myšlenky klokotají jen o jednom.Stačí jedním slovem ublížit.Tolik jsme si přáli usnout.Tolik jsem chtěli.Dotknout se.Rozmarní mladí takový jsme tenkrát byli. Ten příběh jednoho léta zapomenout v mžiku a nebo v nás zůstane uložen navždy.Prchavá vzpomínka.Sen.Vzpomínka.Nostalgie k pousmání ? Pokrytecké obelhávání ? ........................................................................................................................................................ Vzpomínání na to co už není.Už od okamžiku,když Emil vstoupí poprvé do světnice a stává se častým návštěvníkem u sester.V ten okamžik si obrazně sedám na zadek.Podmanivé.Stávám se rozemletým mákem.Moučkovým cukrem protékajícím sítkem na čerstvé buchty od vaší babičky. Smířlivý jakoby loučící se Jaroslav H. v konečné marnivosti a neodvratného vystřízlivění. Jsme salonní kouzelníci. Tak jsme tady,bavte nás.... celý text

Volání Cthulhu 1 2011, Howard Phillips Lovecraft

Z torza dopisu v zanedbané obálce psaného někdy a toho času někde.V roce neznámém. ................................................................................................................................................. Drahý Arcachone.Jak jistě víš a nebo se ti doslechlo z druhé ruky.Jistě.Ty jistě víš co moje práce speleologa obnáší.Neber si to a nevykládej špatně. Je to náročné jak po stránce fyzické i psychické.A znovu si tě dovolím upozornit.Nezalekej se v této věci.Pokud jenom trochu nemáš zájem a snad tě mé věci nezajímají zanech tohoto dopisu čtení.Zmuchlej či jinak poškod vhod do spárů plamene tvých příjemných kamínek v těchto časech tolik potřebných.Vždyt i ty máš své starosti. Dobře tedy.Při jedné z mnoha našich jeskynářských expedic jsme objevili něco co je předměte dalších zkoumání. V té lokalitě.Nachází se v okolí Kujebiny.U nevelkého srázu u kterého něco takového nebylo dosud pozorováno.Tak při odtávání sněhu při náhlém oteplování načež se utrhl kus podzemní klenby.Nejsme na území krasu tot jasné a zdá se,že jde o světový fenomén. Po sestupu do podzemí se před našima očima zjevil zapomenutý kout.Doslova kout.Chtělo by se říct zátiší.Zátiší nepoznaných barev.Neznámé barevné spektrum padající do očí zachytilo nepřirozenou paletu světel.I po zhasnutí umělého světla velmi znatelně zářili do dokonalé tmy.Celé to představení po nějakém čase jakoby dodávalo smysl tomu ději co se před námi odehrával.Člověk nabýval dojmu jakoby šlo o nějaký kontakt.Snad to celou věčnost právě čekalo na nás.Jak se octnout ted a tady.Bylo to naplánováno dopředu.Před čím jsme se to octli a co to chtělo od nás ? ...................................................................................................................................................... Ty víš Arcachone že na nějaké to nadpřirozeno moc nedám.Paradox je občas rád šáhnu po literatuře všemožné fantastiky.Jo nechávám se unášet Lovecraftem a podobnými. Povídky a novely.Chladný vzduch.Pickmanův model.V tom Cthulhu trošku tápu.Pekelníci a raraši na to nedám.Ten Necronomicon má svůj jistý půvab to nezastírám.Zdá se na druhou stranu čím dál více prací z touto tématikou má prokomponovanou a víc čím dál víc se zadírá do těla ale ještě se uvidí.Po stříbrném klíči to chtělo pauzu.Po bezmála té temnoty bylo na čase dáti si třítýdenní odpočinek od zavedeného řádu a podobnosti povídek. Snová putování k neznámému Kadathu a jiné podivnosti zahalené v mlze.Kadence slov nerozluštitelných smyček je palba na duši.K uchopení prožitku dasu jen těžko někdo pochopí a rozluští.Je to sen je to hranice je to odkad.Něco odjinud.Naše tělíčka nedokážou odhalit. Za vrchol však považuju Případ Charlese Dextera Warda. ........................................................................................................................................................ Problém je v tom.V tom rozdělení na dvě části.Tak si představ příteli Arcachone.Zatímco lezu do jeskyní a jiných slojí děr a propastí ještě jsem se nedostal k druhým spisům tohoto svazku.Navíc ta podivnost nalezená uvnitř v podzemí.Celé se to zdá se prolíná a neprostupně mě to vtahuje.Jsem snad paranoidní co myslíš Arcachone ? Jsem ještě ten co jsi ho znal.Ten co hrával kuličky,běhal po střechách a vymetal kdejakou díru a měl slabost pro kdejakou záhadu. Zachovej mi přízen a čekej na další mé listy v celé té věci.Již mi síla nestačí a nedovoluje abych pokračoval. Jak ze sna procitám a zřím úděl náš pojednou v jasnějších konturách...chtělo by se říct... ........................................................................................................................................................ Další text je bohužel ohořelý...snad napovědí spisy 4 v druhém svazku Cthulhu.................. celý text

Svědectví 2020, Stephen King

Vlak poslední odjíždí a jehlu vpích mně do hýždí,proto měním chůzi v klus a mám pořád v patách blues... Bude neveselo truchlivo.Budeme se kát.Na pokání je už asi pozdě. Konec světa je v pořadí a nikomu to nevadí.Brečí nad rozlitým mlíkem.Příroda prý trpí.Ledovce tají.Velryby pláčou.Vltavíny padají z nebe.Planeta se stále točí.Oklepe se. Jediný kdo trpět bude.Ubozí tvorové o dvou rukách nohách. Tam kde je ráj,tam je had,je jako jed a umí lhát,zuby skrývá,nesyčí,zpívá řečí slavičí. Točí,už se točí,už se točí osudí,zlý sen vkročí,do mých očí,kde je ráno probudí... A co na to Gréta...? Pardon,co na to King ? Tak si jako sedne tehdá kdysi dávno a začne psát. Vona je to jako bichle a navíc mu to zkrátěj.Že jako ještě ti nevěříme,že to dokážeš prodat.Fik za pár let je Kingovo jméno jako mega coolkultovní,tak tam vfláknem těch asi čtyřista stránek navíc co původně bylo zamýšlenejch a ted už to budou kupovat jak pominutý. A co na to čtenář ? Nevyhledávám to jeho tak vychvalovaný strašení,nemám potřebu se bát.Napětí to je to co vyhledávám.A hele tady se nato moc nehraje.Mnohdy až únavně přímočaré.Na nějaké variace zamotané linky na tolik stránek zapomenout.Postrádal jsem více té složitárny.Pár wau prdů by taky neškodilo.Pěkné jenom pěkné. A hele,začátek klasika seznamovačka jako pokaždé.Putování alias The last of us.Hafo postav a děj trošku něco ve stylu kloboučku hop.Pak se to jakoby celý zacyklý usedavě uklidní a jsme v jakési spásné zoně.Pozor bude se tvořit nová civilizace.Pěkně svobodně a demokraticky jak se sluší a patří.Je támhle je jeden co je proti.A támhle ještě jeden.Že dostanou na prdýlku.Nechte se překvapit. Vypadá to našponovanou špagetu s makaronama dohromady.Už jste se někdy při čtení potili ? Nepočitají se pláže či jiné podobné kratochvíle zejména v letním období.Takhle nás natahovat,jak při pádu do černý díry.Zamrznutí v času. A hele,jak mistr sám tvrdí...mušíme ten děj kapánek zahustit a zkošatit dyt to má stránek nad litr.Budou mě líbat a dávat na čestné místo a oprašovat pravidelně a na svátky dvakrát.Druhé dějství a nastává něco.Cože jako fakt.Tak. Omílání některejch frází a protahovačka na první pohled.Už vím proč mám respekt z dlouhejch knížek.Teologický povídačky.Něco o předurčenosti.Vy jste obyčejní a já jsem vyvolenej.Kapánek něco z Mrtvý zony.Zahustit zatřepat nemíchat. Nějak to nemá tu štávu.Vypravěč to on je,ale to neznamená,že mu všechno nesežeru na první dobrou. A jestli to ještě někomu nedošlu jde vcelku o dost komorní záležitost.Takovej private s pohoštěním v ceně.Apokalypsa samotná tu funguje spíše jako kulisa.Mrtvoly pro skalní příznivce v ceně. Ve finiši však musím zatleskat,tentokrát se mu ten konec poved s bravůrou.Výsledně nakonec vcelku spokojenost.I když to hodnocení brát s rezervou.Čistě ze sousedskejch vztahů mu tentokrát nebudu hanobit průměr.Teda ne,že bych mu vyloženě chtěl lízt do zadnice.No každej jsme na něco ujetej.Před pátou nepiju,ale ted bych si zrovna jeden šálek dal. Tak tedy.Na zdraví a na lepší časy a vyhledově budeme všichni štastni.A největší mozky na tom neúnavně pracujou...výhledově v týhle době,asi...refrén. Vlak poslední odjíždí a jehlu vpích mě do hýždí,proto měním chůzi v klus a mám pořád v patách blues...... celý text

Pán much 2010, William Golding

Sním či bdím ? Je to sen.Totéž ráno,tentýž den,ale ted už jsme jinde,je to jiná vesnice... Ten ostrov zdá se zřejmě neobydlený.Ta cestovka nám docela jistě lhala.Prý ideální dovolená all inclusive pro celou rodinu.Máte rádi hojnost a bohatě prostřené stoly.Výhodně a hlavně levně. Na pláž je to padesát metrů od posledního kokosáku.Má to jeden háček,jsou tu jen samé děti.Ztroskotali ? Havarovali ? Sestřelili je snad. Jsme ve válečném stavu ? Je to snad ba co dokonce blízká budoucnost ? Jídla dostatek.Exotické plody,občas nějakej divočák.S tím opýkáním je to teda problém.Nejen že se nedá jen tak škrtnout.Když nemáte navíc sebou sirky,ale navíc se o něj nechce nikdo starat.To je tak,když jste nechodili do Pionýra. Konečně hoří.Jeden z největších vynálezu lidstva.Tak jako v době neandrtálců ohen je samozřejmě problém a nejenom ten.Život je boj a kokosy nebudou stačit.Kdo ho má vítězí a vládne. Ty máš svaly,já mám čáry ! Podivuhodná utopie.Dětské tlupy se dělí na různé frakce.Boj a nebo se boj ! Demokracie je věčnááááá.Ale mušli mám já.Takže se jednomyslně do toho pustíme, at už ta dovča stojí za to. At už je to možné a nebo ne,zde o myšlénku jde. Golding na první dobrou.O všem možném vypráví.Neuspává jen tiše tiká.Hlavně je to o tom,máme to v sobě.Jde jen o to,kdy to vybublá na povrch. Ale jinak se tu máme všici náramně rádi. Synáčku ! No co ještě ? Bud opatrný.Dobrá.A nezapomen na mě.Dobrá. Vždycky pomáhej slabším.Dobrá.A starším ustupuj ! Dobrá.... celý text

Kalvach 1976, Jaroslav Havlíček

Výkřik o pomoc.Náznak anestezie.Zvuk rozbitých domovů.Tady jsme se vždy setkávali. Když on leží a spí,ona ho vezme do náruče.Jsou věci které musím udělat,ale nemíním ti ublížit. Letmý pohled ustaraného rodiče.Polibek,poslední sbohem. Podá mu tašku kterou zabalila.Snaží se skrýt slzy.Krutý vítr fouká na naše šílenství. Nevidím.Pro všechny tyhle konfrontace.Nevidím pro všechny tyhle narušení. Žádný rodinný život to mě znepokojuje.Stál sám v této kolonii. ............................................................................................................................................................... Havlíček nezklame.Kalvachyáda to dokazuje.Nic není potřeba dokazovat.Není potřeba psát. Psáno v rozmezí mnoha tvůrčích let. Poslední povídka napsaná je vůbec jeho poslední věc. Začátek.Konec.Tma... celý text

Synáček 1959, Jaroslav Havlíček

Synáček Havlíček. Však toto vypravování je pohlazením převeliké.Laská stránkami.Šušká vám do ucha. Příjemně do nepohody.Vždyt nebude tak špatně,když může být ještě hůř. Obejme vás,aby bylo líp.Drží vás za ruku pro pocit,je na blízku. Doteky které zahřejí.Věty které pomohou.Přátelství bez hranic.Odpuštění v pokoře.Pouto schledání.Osudové sblížení.Opečovávat v tichosti.Neutuchávající radost bytí. To a mnohem víc v Synáčkovy vidět,slyšet a vnímat.To vyložená neutuchající radost. Malá gesta jakoby mimoděk.To se spraví.To bude dobrý.Ta samota.Ten smutek v nás.Každá kapitola končívá bolem. V tak malém formátu,ale o to více mimořádnější a nezapomenutelné. Tak jako poprvé a při nějakém dalším čtení stále překvapující tvorba Havlíčka Jaroslava. Za synáčka.Kvůli existenci kterou tak nádherně popisuje. Jako rozkrojit jablko.Po rozkrojení jadérka.Z jadérek malá hvězdička.Hvězdička o to více svítivější.Zářící jako poklad,když se ho uvnitř podaří najít. Nemám skoro slov.Vyjádřit se působí náhle poněkud stroze.Rozplynu se.Dojmu se,pořád mi připadá tak málo.Žádná romantika.Přímočaré s komorní hloubkou příběh několika málo životů.Moderní a vše v reálu. Uvěřitelné tenkrát stejně jako dnes. Tady se zatraceně dobře povedlo něco takového.... celý text

Měsíční močál 2011, Howard Phillips Lovecraft

To bylo na sklonku roku. Jednou večer přišel vítr.Bylo už pozdě.Taková ta hodina mezi večerem a nocí.Všichni normální obyvatelé předměstí zdá se spí.Jen ten stromeček vánoční.Stromeček dělá mi jediný společnost.A ještě někdo je tu semnou.Ne rozhodně to není něžné pohlaví.Je to H.P.L. A pak ten vítr.Lomcuje s okení tabulkou a škvírou vtíravě profukuje dovnitř do tepla.Do tepla zdánlivě bezpečného domova. Náhle však hluk ustává.Nicotný svist dohrává svou tesknou melodii.Jen v dálce zrovinka támhle...snad děti noci.Za oknem se ozývá zlověstné dunění ? Houby dunění či snad nějaký opilec ? Vyloučeno máme přece Lockdown...střih klapka.Papundeklový kulisy,čert aby to spral.Houby dunění,vypli proud. Jak jistě vyšlo záhy najevo,zrovinka v povídce Prokletý dům.Atmoška v tahu.Konec,Vymalováno.Brácho Howarde Phillipsi jak ty to děláš,že ty to umíš tak správně dávkovat.Je čas jít spát.Ve tmě se nedá číst... Ale proč to tu melduju ? Zrovna dneska čtu článek,jak příznivě působí četba na člověka (homo čtenář) hlavně tedy četba hutná a kvalitní.Ne nač žehrat.Pokleslá může být vpravdě také kvalitní,hlavně že se všeobecně čte.Poté se lépe člověk pohrouží po tolik vytouženém spánku do svých snů.No na mě to má spíš opačný efekt.Rozhodně to nemám jen po souznění myšlenek před spaním v Lovecraftovy:-D Usínám i probouzím se v podivnech.Zahlcen pocity.Utápím se v těchto roztodivných a pochmurných časech do ještě prostších světů.S lupou a sítkou na motýli dotýkám se nevysvětlitelných prostor. Milovník dekadence a hudby sfér.Láskař pokroucených slov i zaniklých kontinentů.Žadatel doušků prozřetelných jing a jangů,schizofrenií i jiných elementárních zhýralostí tak.Tady mě máte. Chlape jen mě trošku sejříš s těma démonama a absolutním zlem a pekelnem.Chápu,že to byla tvé životní hledání a hlavní nosné téma.Ty to dáš.Rozjíždíš se,šíleně.Ta tvoje nekorektnost ta je jak vyšitá.Sirkou by sis moh škrtat,dneska však určo ne v psaní.Chlápek co dá čtyřnožce kočičkový jméno Negřík,ten na vás docela zanechá dojem obvzláštnosti. Dobrá dobrá,jedeme dál.At se práší za kočárem.Za světlem,za duhou,za spektrem světla či vlnových délek až dál za odvrácenou stranu Měsíce. Vrhnu se a obejmu tě,ty starý příteli tajemna a podivností.... celý text

Převážně neškodná 2019, Douglas Adams

Oznamuje se láskám vašim 'já se vrátím'. Oznamuje se,že četba této veškeré celé série až k tomuto pátému a zřejmě i poslednímu (šestka byla v plánu) nebude mít vliv na vaši funkci.At už pilota kosmické lodi,rostlináře a nebo čtenáře...no tak to už vůbec ne.Veskrze optimistické a vesměs pozitivní ba přímo příjemné požitky vás budou provázet.Pokud tedy nebudete podobně jako jeden 'E.T.volat domů' pak už je na záchranu pozdě.Takže si nestěžujte,že jsem vás nevaroval. At už se nacházíte v krékoliv části známého i neznámého vesmíru 'at vás síla provází'. To už je tak v této eskapádě,která se opravdu nebere vážně.Někdo s někým.někam za někým.něco někam.Cestuje a utíká ulétá prostě někam.Není důležité ani kam.Variace na něco.někam.všude a pryč. Neválet se smíchy.V křečích a do kolen se býti.V záchvatu běžeti na náměstí a zpět.Nebyl to zásah a trefa doprostřed terče'nebyl čas řešit kdo je kdo,rozkaz zněl jasně...jo dvě dávky'. Uštulování a na tváři přiblblý slastný úsměv jako v podání prvního dílu'nepropadejte panice'ten mě odboural a pak nějak díl od dílu opouštělo stopařovo nadšení. Takových zase moc není.Takže do toho půjdete a číst budete.Vydržíte,uvidíte klidně si dejte odstup. Možná se 'Matýsek posral' a vy se budete smát od ucha k uchu.Jestli vás bude lechtat bránice aspon trošku...není lechtání jako lechtání.Však o tom ví své ženuška pana Marcelluse.Lechtat svatyni a masírovat jí nohy není jedno a to samý.To není hra na stejným hřišti.Ty mě budeš vyprávět něco o masírování nohou.Já jsem na to expert... A jestli vám bude taky tak připadat,že podobně Douglas Adams skáče od jednoho k druhému a bude se vám to líbit jste na správné adrese. Nebojte...máte přeci Stopařova průvodce Galaxií jistě sebou někde po ruce. Můžu ti jen ukázat dveře,projít jimi už musíš sám.... celý text

Hrobka 2010, Howard Phillips Lovecraft

Za časů dávno ztracených.Bezmála stoletých útržků. V dobách kdy na světě ještě existovali pravé záhady.Třebaže takový Howard Carter měl před sebou v údolí králů jeden velký objev.Právě v takové době vznikaly tyto kratší práce. Před tou dobou tenkrát nějakej Lovecraft zrovinka dostal nápad.Jednoduše si chtěl psát.Z počátku asi nějakou vnitřní potřebu.Některé práce asi snad ani neměl chut vydávat.Byl hodně sebekritický.Psal poněvadž ho to bavilo. Takhle to tenkráte začalo.Není to dokonalé.Většina je předvídatelných.Skoro až moc naznačuje a dovypravuje.Ano nejsou tam dialogy ani ženské,nic milostného.Asi proto měl svůj důvod.Nepopiratelně.Na druhou stránku...jsou to opravdu kratší práce.Někdy je to škoda,leckdy by se chtělo pokračovat,ještě,ještě.Ještě je kulantní třeba v popisech strachu viz:výjev byl tak strašlivý že nemá cenu ho popisovat nebo nestačí mi slova k vyjádření co vypravěč viděl.To je tak sympatický od HPL.Nepopiratelný osobní kouzlo. A ještě jedna věc k tleskání.Strach jsou lidi.Zlo je z člověka.Halucinace.Sny.To jsme MY. Není třeba bubáků.Stačí představy a co je za nimi.Tohle jsem očekával a skutečně jsem to dostal.Pokud od toho někdo očekává něco náročného o tom to není. Dost důležité je načasování k takovému čtení.Určitě nebrat léto.Na pláže...tak to si dost dobře ani neumím představit.Na párty se nehodí.Veřejných čítáren.MHD jedině masochisti a co se umí dokonale vypnout z okolní reality. Svíce hoří.Za oknem se ohýbají zlověstné siluety korun stromů.V místnosti je chlad.Do peřin je brzy.Postel jako útočiště to není zrovna dobrý nápad.Ne ještě nechci ležet v kryptě za železným plotem.Z venku se ozývá rušivý zvuk aut.Odlesky zadních brzdových světel se ztrácejí na konci ulice. Světla ubývá čím dál víc.Tikot hodin odměřuje vyměřený čas.Je ted ta správná doba.Na plotně konvice s vařící vodou.Čaj,kafe s dobrou teplou dekou taky udělají své. Při návratu domů to vždycky přijde vhod.Pod rouškou tmy at už sní nebo bez.Kabát zmáčený deštěm.Má své místo zamluvené na němém sluhovy. At už na dně moře.V chatě v jezerní kotlině.V Yucatánském pralese.Temné Hřbitovy.Starobylé Chrámy.Vykopávky.V ponorce.V propasti.Prázdnota vesmíru.Temné lesní hvozdy.Jeskyně a strže,osamocené majáky,Nová Anglie,neexistující světy atd.Nemusím horory jako takové.Přesto a právě proto se Lovecraft trefil šípem do černého.Tyhle věci nás vždy přitahovali.Představivost nepopsatelného.Neměřitelného.Něčeho co nám jaksi bude i nadále unikat.A co tu vlastně děláme a proč. Tiché kroky za dveřmi.Klíč v zámku.Cvakání.Pohyb kliky.Stín.Vchází postava.Snad muž. Ticho.Žádná slova.Žádný zvuk.Je to vůbec člověk a nebo ... Stačí pootočit stránku.... celý text

Slast 2020, María Hesse

Slast je tu s námi.Budme s ní.Chce se nás dotknout. Barevná harmonie ve slastném provedení s psaným textem a to není myšleno slastí jenom tělesnou. Působí hřejivým dojmem a není se za co stydět. Hodně se vrací k myšlenkám z dětství.Proč je něco tak přirozeného,krásného,běžného víceméně i dnes chápáno jako tabu.Pohled na nahotu v dětství zakázaného pověstnou hvězdičkou v rohu.Pocity provinělé zatvrzující v páchání něčeho nestoudně hříšného či pod hrozbou vyloženě zakázaného. Ilustrované pojednání rozhodně nebrojí proti mužům.Není feministickým manifestem. Víceméně poukazuje na nehezký věci.Dogmata hnilobných přístupů.Předsudků v nás pěstovaných.Středověkost myšlenek různých naboženství.Zrůdnost dodnes v některých luzích praktikovaná a proč ? Slast je hřích.Touha.Svoboda.Mít se rád.Vnímat.Cítit. Lemované ženami,které se vymanili.Zažité stereotypy nejsou vítány.Na hranice slastných olizujících plamenů. Maminkové i tatkové kteří pocházejí z lůna.Nemějte strach.Tady to není o korektnosti ani o přehnané genderové ideologii.Vkusné pro všechny.Puritáni a zapškláci tady žádné cudnostní pásy ani roušky nepomohou.A na funkci tak to už vliv vůbec nemá. At jste profesorem Zeměkoule,popelářem,biskupem,astronutem...ti všichni lžou.Slast si vás najde.Je všude.Neutečete.Jablko poznání bylo záměrné.A my z podstaty záměrného budeme hříšnit. Milé začátky v předmluvě i závěrečná básen je pohlazení nejenom na těle ale i na duši.Příběh o tom co jsme a jak to máme rádi.Je krásné být ženou.O tomto a mnohem více vypráví i sděluje svými obrázky María Hesseová. Jsme jako komety.Obíháme.Narážíme.Objímáme.Vnikáme i zanikáme.Hřejeme se na slunci. Čekáme na sebe v temnotě.Rozjasníme den.V černém vesmíru najdeme se.Součástí matky,navždy svázáni s naší Zemí.Přimkni se ke mě. Náhle vše jiskří a spaluje nás navzájem.Oba jsme jeden vesmír.... celý text

Věž 1989, William Golding

A jak se to vlastně má s tou láskou k bližnímu svému ? A jak ono se to,je vlastně nastavený ? Láskou k sobě k svýmu přesvědčení.Nebo k někomu ke komu cítíme obdiv.Láskou k symbolům ? Kostel a věž s fálickým tvarem už sama o sobě symbolizuje něco si dokazovat.Je něco takového nutné pro lásku.Symbolika která směřuje k blíže k nebesům.Tuky tuk,je někdo na výsostech. Potřebuje slovo láska,duchovní přesvědčení,jakýsi svatostánek,budovu či samotnou instituci...o tom a jiném zase jindy. ........................................................................................................................................................... Vnitřní přesvědčení.Zápal a myšlenka.Někdy až fanatická posedlost.Umanutost.Našeptávání.Odposlech jakýchsi hlasů.Andělů.Svědomí.Zápas dobrého se špatným já. Jen čistá,pouhá lidská odvěká touha člověka něco tu zanechat.Zapsat se do krajiny.Přirozenost pomíjivého stavu nebýt zapomenut.Až na věky.Je v tom záhy i něco sobeckého. Jedno bez druhého býti nemohou. Je zde snad někdo nemocen.Obestírají ho chmury.Doktor bolí to je vám k službám. Myšleno v dobrém,obrátí se samo proti jemu.Tragická postava jenž se vznáší nad svojím snem.Stal se štastnějším či o to více trpí svou urputností vlastních myšlenek.Nechtěl se stát obyčejným,prostým.Po čem jeho duše si v podvědomí stýskala a doopravdy toužila. Golding jako vždy není plážovým rodokapsem.Vrstevnatý a na malé ploše.Mezi řádkové podobenství i pro vaši z mnoha interpretací.Klidně doma mezi manželi nebo s přáteli kráčejíc z hospody :)... celý text

Byla jednou koťata 2016, Ljuba Štíplová

Kočičí knížka plná kočičáků.Chlupatých nadělení a tlapiček k pomuchlání :) Jsou to takový pohodový roštáci s kterými je fajn strávit pár příjemných večerů,třeba doma v postýlce na dobrou noc. Příjemně kapánek výchovná pro ty naše kotátka.Vše je dobře vyvážené a netlačí tolik na pilu. Celkový dobrý pocit s veselými ilustracemi je k nezaplacení.... celý text

Smaragdový příboj - novely 1962, Jaroslav Havlíček

S Jaroslavem Havlíčkem se nemusíte bát dostat se někomu pod kůži. I kdyby se z vás stal fiktivní potapěč s ním vám určitě nedojde vzduch.Maximálně se zamlží brýle,upadne ploutev a podobné věci.Nějaké ty chmury,noční můry,ale nepustí vaši ruku. Pak už nevím víc,kdo by si vás dovedl takhle více hýčkat.Jestli se potopíte do větší hloubky,mohlo by se stát,že ve vraku starodávné lodi objevíte,ano poklad.Chtělo by se říct vlastně napsat,Havlíček je takový národní poklad.Někdy to trvá déle a když se to stane je to nejenom zážitek,ale i objev zásadní. Novely šumivé něco mezi kratším románem nebo delší povídkou.Těchto pět se širokým záběrem a jen těžko by se dala nějaká vyzdvihnout nad vedlejší.Není třeba,každá sama za sebe obstojí. Hned zkraje Zánik městečka Olšiny je zásah harpunou na první dobrou.Jakési podobenství něco mezi groteskou a satirou.Co by se asi událo,kdyby ten v nebíčku jaksi přestal existovat. Komtesa Camilla o jakési záměně,nedorozumění a náhlého rozčarování.Milostná věc mrštná jak delfín. Trojka jak už název napovídá Utěk z civilizace.Exotika romantika vystřízlivění.Mořská nemoc je pěkná mrcha.Takže prosím nehoupat. Poté jsou tu dvě věci které se odehrávají během okupace.Kamenný most,běžný život v atmosféře protektorátu.Autor je v té neradostné době napsal a jistě je tam začleněno mnoho pocitů z té doby temna. Na závěr a to pro mě asi přeci jenom nejblišší.Smaragdový a bohužel nedokončený příboj.Snová melancholická záležitost.O člověčích skrytých nevyřčených záležitostech.O lidských temnotách a zahalených hlubinách těch bytostí,když jsou na dně a tonou. Čtenář má jednu prostou výhodu.Může se nadechnot.Číst znovu,pleskat radostně po vlnách a nebo raději hladit stránky společně s vytříbeným textem.... celý text

Ztroskotání Christophera Martina 2005, William Golding

Minimalismus samoty aneb ego vyšplouchlé na kousku skály někde v Atlantiku. Každá hrouda musí být přivlastněna. V nej případě pojmenována. Poněvadž poněkdy to dává člověku jakožto vyšší význam ne-li smysl. A vše přecí musí dobře skončit. To se to někdy k zbláznění všechno posere až hanba.Žízen když nekape.Hlad,to náhodou nic neleze zrovna poblíž.A ještě asi milion věcí.Fajn tak asi 999000.Kapánek jsem si zapřeháněl. Trávení taky asi není v poho a ta samota.Samota není hrozná je šílená.Samota a vaše hlava a jen ty myšlenky.A žádnej Pátek poblíž... Není to strhující,není to vodopád,je to na palici plíživý,po skále lezoucí - slizský had.Dostane se pod tričko a plíživě se dostává pod kůži.Na konci už je na každém,jak dlouho v něm zůstane.Příběh ne ten had :D Tady rozhodně nemůže být řeč o nějakém dobrodružstvý s palmama kokosákama s vůní exotiky.Každý jsme ve výsledku sám.Skála-tělo-já. Ne že bych lez do zádele,ale pode mnou jsou fajn povedené komentáře dalších uživatelů,není co dodat.Imaginárně se tedy aspon skláním,i když mě teda při tom děsně píchá do boku. Jednoduše musím :)... celý text

Ta třetí 1959, Jaroslav Havlíček

Když rutina těžce kouše a ambice jsou nízké. Odpor se zvyšuje,ale emoce nebudou růst. Budou se měnit naše zvyky,půjdeme rozdílnými cestami. Pak nás láska znovu roztrhá na kusy.Proč je ložnice tak studená ? Otočil si se na svou stranu.Je mé načasování špatné ? Vzájemná úcta usychá. Je zde stále ta prosba,že máme pokračovat do konce našich životů. ..................................................................................................................... Kdo je proslulým,tak kdo ? Jsem Berlínanem.Nebo,jsem Taiwancem.Škoda. Zbývá tedy jen.Jsem Maloměštákem. Psychoška jak víno.Rozpitvá.Odhalující tělo.Obnažená podvědomí.Rozkatí mysl.Co se všechno zchumelí,mezi dvěma partnery.Na dřen anatomické.Vztahové do detailu vylíčené.Po těle mrazivě nepříjemné... A co teprve myšlenkově ? Jaroslav od počátečního fúnusu stupnuje děj měrou vrchovatou.Vlastně funusní je celé ladění.Mrazivě těkavé.Ten kdo hledá,najde mezi řádky. A jako obvykle a stále...lež jako světový řád.... celý text

Petrolejové lampy 2017, Jaroslav Havlíček

O podzimních plískanicích se lidé často choulí.Aby ne.Někde v teple doma u kamen,či u podobného topného zařízení k tomuto účelu stvořenému. Petrolejovky,chcete-li petrolejky,jsou hlavně v druhé půli neveselé až truchlivé.Zároven však vyzařují pocitovým teplem.Příjemným literárním pohlazením po duši i mysli. Havlíček to na vás valí hned o začátku.Pozvolna si vás objímá.Stránka za stránkou ubýhá a vtahuje do příběhu.Je to taky velkou zásluhou a to platí především.Naším psaným jazykem.Krásnou zvukomalebnou a přitom lehce čtivě poutavou Češtinou.Hraje si se čtenářem a doslova svlíká a obnažuje postavy. Vejrychovsko a statek samotný.Plný vzpomínek,kde Štěpka trávila něco málo z dětství.Nesmazatelný otisk,stopa tehdejších malých radostí.Městečko,tak to je samotná postava románu.Dotkne se a nepustí.To co bylo dřív.Co však bude ? Co bude následovat ? Prozření ? Hodně prodchnuté jakousi snad vzpomínkou.Ne nostalgie,spíše ohlédnutí.Po zašlých pomíjivých časech.Které už nikdy nepřijdou. S příchodem nového století přijde spoustu nového.Vynálezy na které si budou lidé nějaký čas zvykat.Běžné tlachání a pravidelné odpolkové korzování.Rozverný odpočinek v parku,nebo za městečkem. Co zůstane nezměněno ? Maloměštáctví.Lidské předsudky.Povaha s návyky. Jaroslav nám pěkně naservíruje psychologii s vnitřním já.Štěpka je hruštička bez slupky.Živá,plná emocí.Jednoduše smetanová bonboniéra.Navíc,jako takovým polárkovým dortem,v němé grotesce hozeným do tváře.Pořád překvapuje.Vidím ji.Obdivuju.Někdy bych ji dal na holou a pak ji zase fandím.Živel.Bouře.Svobodná duše.Každý hledá svý místo na slunci.Věřím to Štěpce,taky chci a budu.Někdy ukřižovat,podruhé oslavovat.Ti lidé mají,ale žaludek.Co říkáte ? Na druhou stranu,je tu protiklad Pavel Malina.Lískový ořech,ale ne,tak jednoduše k nakousnutí.Druhá strana bonboniéry s hořkou polevou.Ten jeho potouchlý pohled a pohr-ironický smích.Nezapomenu.Někdy se to dalo chápat.Někdy i v pár náznacích lehce stotožnovat.Malé město je někdy k pokukání,co ? Jen nevybočit.To se trestá.Když ničím jiným,tak aspon pohledem.Překulující nálady,posléze stavy netušené.Charaktery detailně popsané a velmi silné.Kapituluju a žeru je.Absolutně dotažené.Samozřejmě i ostatní jsou zajímavý,ale nejvíce pozornosti a prostoru dostávají samozřejmě tito dva.Štěpka s Pavlem. Román příjemně zabalený.Skláním se před Havlíčkem.Prostorově.Ve všech rozměrech i v našem domovském 3D. Ve svitu lampiček,zářivek,svíček,petrolejek,nebo prostě jen tak.Záleží na každém,kdo bude mít zájem a hlavně chut. Některé věci,kolem nás,se mění a mizejí.Většinou ty neživé.Některé zůstávají i zůstanou (téměř napořád) mezi námi.Většinou ty živější.Někdo se s tím smíří,jiní se mohou pomátnout.A pak jsou ještě ti,kterým je to jedno. Plamen hoří a uhasíná. Vždy však může být zažehnut opět nový.... celý text

Písečná žena 2005, Kóbó Abe

Tak a už jsem tam taky. Písek je tady pán.Bývat otrokem.A jak se stalo v těchto časech modní,nejsme přeci ovcí ! Duny.Písečné duny.Stahují nás.Po celém těle.V tváři.V očích.V kůži i chřípí.Oh.Jak toužíme po doušku.Po spršce.Dokonalém dešti.Ochladit se.Očistit. Metafora.Metafora jako díra,jáma či jiná propastná strž. Co potřebovat k dokonalému souznění.Nenáročné podstatě otroctva. Hle,celá existence se v jámě smrskne na pouhopouhé,aneb v jednoduchosti je krása. Stačí jen žrát,sr...(dělat potom bobky) vykecat se a kopulovat (hezky dělat) a pak opět žvanit,papat...občas něco dělat,abychom dokonale nezmagořili.Chce to taky občas se mezi tím vším kapánek vyspat. Je to tak běžné.Co když přijdeme i o tuhle klasiku.Jáma je hluboká.Vejde se do ní dost. Budu ještě ? Jak dlouho ? Vždyt nemusím nikam padat,abych to zjistil.Už nikdy mlád a zdráv.Bude chybět víc.Spoustu těch zdánlívých banalit.Bude chybět sluneční svit.Kapky na tváři.Skučení větru ve větvích.Lehké doteky.Mlhavé sny.Teplo žár těla.Spalující pohledy.Maličkosti.Marnosti.Blbosti.Už nikdy nebude jako dřív. Tak kde je kujva ta pokora.Už se ukaž.Čekáme.Pak už konečně smíření.Jen jáma a věčný,někdy horký,někdy chladný písek.Zasipán. Kdo chce,vydá se na cestu.Po všednodenní radosti není na škodu občas někam zmizet. Najít si svého Niwahanmjo.Hýčkat.Rozmazlovat.Není co ztratit ? Lecos se může najít. Křeč... Křeč lidstva,která navršila a překonala nesčíslné geologické vrstvy zkamenělin...Ani tesáky dinosaura,ani stěny ledovců nemohly zahradit cestu tomu řvoucímu,extaticky postupujícímu šroubu plození...Potom rozprsklý ohnostroj mlíčí vytlačovaného ze svíjejícího se těla...Shluk meteorů řítící se napříč nekonečnou temnotou...Dozrála oranžová hvězda...Louhovitý chor. I jeho jiskření náhle pohaslo a zmizelo.Poplácávající ruka po hyždích nebyla nic platná. Nervy,za ženiným klínem vadly.A prst v mušlovém mase povolil.I žena,která ještě několikrát jakoby lítostivě pohnula boky,nakonec vyčerpaně klesla do bezdechého zapomnění... A to je celé.To je to opium.Dost keců.Je po všem.Spadla klec.Je vymalováno. Kafka se usmívá.Kobo Abe je mrtvej.Písečná žena čeká. Zrníčka.Kamínky.Písek.A zapadlá doura poblíž jedné duny.To by mělo stačit.... celý text