opic 12 přečtené 518

Anihilace 2015, Jeff VanderMeer

Zona Jediné stéblo trávy na širé louce upoutavá pozornost lidských očí.Oko zaostří na zdánlivý pohyb života.To jen vánek si pohrává a češe okolí v klidném rozjímání.A přeci najednou se jakoby něco hýbá.Má to delší nohy než tělo.Člověk má nepřeberně mnoho připodobnění pro chování všech organismů.Jednoduše mu přijde na mysl,co to tam ten tvor,ten co je samá noha vlastně dělá.Domýšlí si a představuje,ale jen z jakéhosi lidského pohledu.Ano a to ještě neznamená,že pavouk,když si takzvaně hoví na listě musí notně třeba lakovat nehty...nojo,ale co tedy vlastně dělá při tom rozjímání ? Asi si představuje až mu moucha zamává křídly a jeho lepkavé nítě se rozvibrují do tance nevyhnutelné smrti.Jenže se to s tou mušatkou ještě nestalo,zatím si tady očividně jen tak dřepí a po lidsku čumí do prázdna.Má vědomí které se těší na lov,pocit radosti z dobře provedené práce? Načež si otevře chardonay a do časných ranních hodin halekajíc ze splínu,že se mu to nakonec nepovedlo a ta masařka se nechytla.Poté se natáhne zmožen vedle pavoučice se sdělením: dnes mě drahá,ale opravdu bolí hlava.(inspirováno s jemnými mušími úpravami,ladným pohybem prstů po klávesnici od Carl Sagan) Zdá se to ujeté či střeštěně absurdně nadsazené? Ve výsledku nevíme nic,víme jen,že jde o pavouka protože jsme mu my dali do vínku toto druhové označení.A pozoruju vlastně já jeho a nebo on civí na mě.Kdo je on a kdo je pozorován,kdo je součástí čího světa,snad ještě někdo nad námi pozoruje nás oba na té louce (ted zrovna nemám na mysli to voko jako symbol v tom trojúhelníku). Oblast X Čtyři bytosti jemného pohlaví na místě těžko pochopitelném lidské zkušenosti a zavedených řádů.Plíživá atmosféra z neviditelného nepoznatelně nerozluštitelného pochopení.Strachu z neznámé tmy našeho podvědomí.Jak jsme se tu octli,musí vždy vše dávat logiku.Smysly nás šálí,rozum zrazuje,čeho jsme součástí,je naším cílem takhle uvažovat,jakou roli má existence,nezbývá chceme vše pojmenovat měřit tvarovat,smysl stále uniká... Anihilace Jemné prvky Stalkera se Solarisem,ale opravdu takové jemně mazlavé na povrchu.VanderMeer příliš nepopisuje postavy natož pojmenovává.Někdy to holt sedne.Nezabývá se vypodobnováním těla a detailům obličejovým viz jako třeba s bradavicí na nose ozdobeným jemným chloupkem s chrupem staré indiánky v pokročilém jářku věku.Nezajímá ho jestli tam jeli na kole,nebo autem a jestli při tom tankovali benzin,šup hezky od začátku přímo do jádra.Zážitek takového oslnění,asi jako když jste si poprvé zapli magion s Jendou Rosákem. Minimalisticky,komorně,nemainstreamově,neprvoplánovaně anihilován a rozstěpen.Něco takového jsem už dlouho chtěl někdy číst.Odpovědí poskrovnu,spíše naopak.Chápu pro někoho zklamání,svým způsobem pochopitelné,rádi přicházíme otázkám nakloub.Vyjímku dělám právě u knížek.Dost často dojde spíše k tomu zklamání nad odhaleným,ztratí to pravé kouzlo ponurého napětí a představivosti.Mámivý záchvěv fantazie a představ,který v současnosti plném zlatých podnosů postrádám. Svým způsobem si tato kniha obhájí jedinečnost i jako samostatný dílko i se závěrem který má. O to více zajímavější bude vstopit do tohoto tajemna ještě někdy příště v jeho dvou pokračováních.... celý text

Literární spolek Laury Sněžné 2015, Pasi Ilmari Jääskeläinen

Ústa otevřená úžasem,brada klesá,rozum nezůstává stát,rozum driftuje na divnovlnách,mate,unáší se i žasne zároven. Kašlat na anotaci s Lynchem a Murakamim,tohle je Finsko jak vystřižený z kalendáře jo a padá tu snížek bílý to je jasnačka. Někde se skrývá pravda pod povrchem,nic není jak se na první pohled zdá a tady nejste ztraceni ve vesmíru-vítejte v Zaječíně,kde není problém zakopnout o nějakého trpaslíka či jinou (nemyšleno pokémona) éterickou bytost. Někdy se poetika z knihy přenese do skutečnosti.Věřte nevěřte nemocniční událost v poslední čtvrtce knihy se mi dnes stala ještě před samotným dočtením zhruba sta stran.To by snad ještě nic nebylo,ale ono odpovídalo i přijmení té postavy z českého překladu.Dalo by se to nazvat,literární deja-vu náhodou a tak se fikce potkává s realitou.Je to něco jako,když se příběh odehrává ve stejný měsíc co čtete a nebo postavě je stejně let jako vám,však to znáte:-) Dává to čtenému ještě o další rozměr navíc,sice pošetilý,ale přinejmenším potěší:-) Skutečnost je někdy podivnější než ráj. Nebudu prozrazovat detaily,poněvadž se to týká samotné knihy i ona vše nevysvětlí do puntíku.Čtenáři očekávající odpovědi na vše a stejně tak na jasné konce budou nejspíše rozsčarováni:-) Vzpomínka na ní se časem ohýbá a bledne tak jako,když cvaknete přístrojem na uchování nezapomenutelných zážitků. Prchavý okamžik uvězněný v čase na fotografii,který bude mít nějakou citovou hodnotu,většinou jen pro vás s vašimi blízkými.Pro ostatní co příjdou po nás bude jen cizou a nezajímavou neosobním neuchopitelnou stopou,kterou za nějaký čásek obrazně zahladí čerstvě napadaný neposkvrněný čistý sníh. Když ne zrovna u nás,tak alespon určitě ve vzdáleně snovém,mlhou zahaleném světě,označovaném termínem Suomikumma.... celý text

Hvězdy jako prach 2013, Isaac Asimov

Nastavená latka Nadace spolu s Robotama je tu znát o to víc,vlastně je nedostižná,jsou to špičky tak nějak všeobecně. Postupem let spisovatel rozsšiřoval,doplnoval své obrovské univerzum cesty času budoucnosti na pozadí celých generací a věků.Z dnešního pohledu by se mohlo jednat,jak se dnes traduje trošku s přimhouřením šilhavého oka o takový spin-off. Ale nebyl by to sám Asimov a ten se nezapře. Pořád je to čtivě a poutavě napsáno,jasná kvalita,jen ne tak oslnující,tentokrát se nedostavilo to pověstné odzbrojující kouzlo,kdy vám prolétne myšlenka: jak to dokázal vymyslet a že mu to zase tak pěkně do sebe pěkně zapadá i jako celek v galaktickém soukolí futurična.... celý text

Roky rýže a soli 2016, Kim Stanley Robinson

Kdysi dávno dostalo impérium těsně před svojí rozpínavostí na prdel... Cesta napříč epochamy alternativních dějin.Ovšem ne ve smyslu co by kdyby ! Záludnosti jako kdyby Alexandrijská knihovna nelehla popelem či lepší vzájemné vztahy s civilazecemi nového světa a vzájemné obohacení kde by snad pravděpodobně došla civilizace k osvícení ? Vynálezy které by ovlivnili myšlení globálně (alternativně).To tu neočekávejte. Jednoduše bez staré dobré Evropy to jde taky,ale kapánek se vývoj ubírá v jinším čase,jiném místě a v kontextu je vlastně parafrází na naši realitu,lidé a jejich činy jsou hnány stejnými přirozenostmi i jednoduchými primitivními pudy.Je to tedy mín sci a spíše více fi. Docela určitě si knihu užijí ti kdo mají povědomí o dynastiích,císařích,chánech,sultánech a dějinách všeobecně.V sedmém nebi nebo v nirváně budou sociologové,politologové,filozofové i jiní ové. Pro pribináčky,tvaroháčky,lipánky no prostě pro nás ostatní je tu také spousty cenností :-) Něco více než špetka levicové rovnoprávnosti,vlivu žen a nebo vlastně o nevlivu v předsudcích středověkých praktik uvízlých v čase.Vždyt oni nás tvoří,na úkor staletí poznamenaných v monumentech rozvalin pohřbených v prachu dávných mocí vlivů nalezených dávných říší. Texty jsou rozděleny na deset různě dlouhých částí,které jsou členěny na doby a po celém světě a i oni samotné jsou různorodé co se týče stylem,jinakostí psaní. Text hutný spíše se rozmlouvá obecně,samotné dialogy mezi postavami,detailní popisy charakterů psychologie mlhavé.Plynulost děje,no tady zrovinka nejde o nějaký dechberoucí masakr.Jde tu v drtivé většině o hloubavý text týkající se náboženství,sociálně polititické rozpravy. Dobrodružství s napětím jen velmi okrajově.Celek přeci jenom drží pohromadě,autor má vyloženě nastudováno a je to znát.Hutná literatura,plná odborností,která ve výsledku je humanisticky napěchovaná,lidských osudů které tvoří věčnost,zatímco uvnitř ve svých tělesných schránkách ukrývají svou duši plnou touhy po smíření. Dílko těžké,obsahově silné,přemýšlivé.Čas od času je dobré se na takovou objevnou pout vydat. Kterak se nám Evropa schovala,ale kde je.Kampak utekla mrška.Neutekla-umřela. Civilizace je stále v plenkách,potřebovala by přebalit. Štěstí v podobě pouhé víry v dobrotu a harmonie skutečných hodnot,zakleté uvnitř neustálích repríz znovuzrození,toku paměti z minulosti znovu,znovu,znovu do věčnosti.... celý text

Myši Natálie Mooshabrové 2004, Ladislav Fuks

Myši jsou všude.Myši jsou na ulici a čekají na toaleták před krámem ve vedlejší ulici na banány.Jsou všude na úřadech,zaměstnání,televizi.Ve tvojí hlavě.Nikdo je nezval,přijdou bez klepání... Octnout se v časech kde nad hlavou vám občas přelétne hvězdolet.A až vám z toho nechápajícího pohledu vyhládne dost možná dostanete chut na kaštany u prodavače jak vystřiženého z první republiky.Kde to jsem,je to zvláštní,takové jakési divné až vyšinuté.Někdo vás sleduje,jakýsi stín a nebo vaše paranoia.To není snad moje,někdo mi ji vnutil a nebo chci být záměrně ovládán,co když a kým-čím.Doba plíživého děsu tehdá dnes i v budoucnu kde není radno si dávat pusu na špacír,snad omleté fráze by mohli zabrat a vyplatí se je vštěpovat do myslí lidiček.Pocity jak žiletky,stavy sklíčeného splínu v podbříšku v očekávání strnulého výrazu že každým okamžikem přijde nečekaná či ne zrovna vítaná (nezvaná) návštěva kterou by jste nepozvali na čaj o páté.Neodvracet zrak,nepohnout pražádným svalem,nebýt schopen dát o sobě slůvkem vědět.Hluboko zakořeněný strach z plíživě tušící ho,avšak neodvratného vnitřního děsu-hle tu někdo bere za kliku... Kde to jsem,sedím v křesle a právě jsem dočetl Natálii Mooshabrovou,to vím jistě aspon si to uvědomuju:-) Pokud jste již četli něco od L.F. tak jistě čekáte jeho typické opakování odstavečků,frází.V tomto dílku jsou vyvedeny s maximální kadencí k dokonalosti.To nic nemění na faktu,má to vskutku smysl a ta provázanost v celé knize je na místě,na konci pochopíte. Láda F. si jede to svoje a v tom je jeho síla.Smaženice všech chutí zamíchaná utopie s alegorií.Orwellovská Kafkovina ? Kdepak tohle je jedinečná Fuksovina jako řemen a nad tím vším sám osobitý autor se stěžejním tématem strachu a syrově zakousnuté nejistoty v jakémsi neurčitém groteskním bezčasí. Je to však bezčasí nereálné ?? Na to si už Fuksíkův vnímavý čtenář jistě odpoví sám,poněvadž... ...sejdeme se na hřbitově,Natálie už tam čeká. Myši samozřejmě taky.... celý text

Obyčejný život 2010, Karel Čapek

Tak tedy Dášenka čili Život štěněte.Ne,nehráblo mi.Mé pravěké předpubertální já takhle s panem Čapkem začínalo.Pak ještě komiks Válka s mloky a nějaká povědomost s vynalezením slova robot od téhož autora.To trvalo do doby,než jsem tak nějak začal četbu všeobecně brát,ehm takovej osobní literární comeback :-D Jo vše je jinak to už téměř nějaký čas zdá se mi.Snad ve škole,nebo v práci snad Votroubková,že by poudála ? Nic jo,fakt ne.Mařka říkala ani prej na Barrandově se o tom dosti nemluvý a to tam dávaj ty vztahy.Ono se dělá,že to ne existůůůje. Autor měl širokej záběr a pak taky existenční pecky jako tenhle vobyčejnej život. Helejdte osobo a kterápak vy vlastně jste,kdo se má ve vás vyznat,kde jste se schovala,máte snad pro dnešní den zcela jiné já,či snad jste nechala včerejší kdesi doma na věšáku nebo snad nedej bože v šuplíku.Vy nemůžete za své hurá ego,ono vás zformovalo dětství ? Kdeže ono to sahá snad ouplně až do předků ? Vy myslíte snad až jako dokonce jako Dé En Á ? Jejku takže moje nasranné já,může taky pocházet od,dej mu pane na nebi lehký spočinutí,mého pradědy.Někoho koho jsem neznal a při tom jsem jeho já,nebo taky někdo dočista úplně jinej :-) Neuchopitelnost co jsem a kam jdu ? Ještě nevím,asi do mlíkárny probrat to s Kašubovou vod naproti,ta je taky podobně máklá. Takže si je nosím sebou a občas šáhnu do šatníku pro jinší osoby svých tzv. JÁ,to podle situace. Ono to tak v hlavince pěkně roštuje.No a pak tu máme tu epickou svobodnou vůli ... Tak už jsme se vykecali co ! Na závěr se sluší doporučit široké obci databázní knihové :-) Až dočtete šmakulozní Dášenku,to je taky hezkej pokéc i s obrázky a nebo něco jako Krakatici,snad R.U.R. Robotici zkuste tenhleten ŽIVOT. Každej si hledá svý...každej si hledá svý,kam sebe vrazit...KAŽDEJ SI HLEDÁ SVÝ... celý text

Věc Makropulos 2013, Karel Čapek

ČAPEK K. mě baví,to je literární mág,chci se svámi o to podělit i zároven radovat. Tot krajan přeci náš,myšlenky nadčasové putují tu snámi dál,už tenkrát to věděl tenhle pán. Vše do sebe zapadá tak jak má,nebudu vás déle rušit,přečíst si to zkuste každý sám.... celý text

Simulakra 2017, Philip K. Dick

Na úvod se sluší a to doslova: Vy nás,ale zásobujete,pane Karfík :-) V přeneseném smyslu zcela zásadně nakladatelství ARGO.Je fajn číst i méně známá dílka od PKD. Ano,jistě je jasné,že to přeci není jako Ubik,nebo jestli se androidům zdá o elektrických ovečkách či snad temný obraz a jiné proslulosti. Pche,že ne,tak to je omyl vážení,tohle je totiž politicko utopickej nářez ala Dick v kostce :-) Typicky běžní lidé zmítaní v trychtýři před i za zrcadlem v sítech nepředvídatelnosti manipulativních tahů štětcem něčeho očím na první pohled nenápadně skrytého podprahově číhající na zmatenné pěšáčky ve spárech neuchopitelných kreací neutěšených tzv mocností realit či snad pro vás lepší podivných psychozních neurotických zákoutí (nějakej pan S.Freud kdysi tvrdil,že za to může doslova sexualita) v hlubinách prostých myšlenek které se vejdou do zlomku miliontiny vteřiny v galaxii prostého člověčího orgánu skrytého ve vaší lebce. PS: Ty jeho konce jsou prostě,no jak to nehrotí do nějaký trapný klišoidní pointy,život jde z lehounka dál ... Takže jasný,pokud ho milujete,není co řešit :-D... celý text

Mor 2017, Albert Camus

M O R Boží vůle seslanná vyšší mocí za naše hříchy,postižení pro ty neskonale nenapravitelné lidské bytosti. Hej vy zabedněnci,má zloba již dosáhla absolutna,jak dlouho trpět vaše malicherná hašteření.A proto sesílám na vás (jak dlouho ho to bude ještě bavit) tuto zkázu. Paradoxně tak zahají éru agonií,kde obyvatelé na pozadí zkázy naleznou pravou hodnotu slova žít a jak to tak bývá i ve smyslu odcizení.Metafora katastrofy ve smyslu existence a každodddenní samozřejmosti i její ztráty. Camusovská postava lékaře je ryzí ve smyslu svobodně opravdová i neutěchající ideál lásky k životu jako přednosti ve smyslu čistě prosté lidské dobroty. Vypravěč v knize jakoby k ničemu nenutí v podstatě můžete najít něco zásadního na každé stránce.Stejně tak i pohled spisovatelův který nekriticky i nezaujatě pozoruje jak se v této nelehké době proměnují lidské charaktery. Nabušenný A.CAMUS jak má být,silná záležitost i po tolika letech...nezbývá absurdně zakončit tyto řádky...nějak bude.... celý text

Povídky z jedné a z druhé kapsy 2009, Karel Čapek

...už cvakli náramky pánů vod dýrekce.Copak ale,copak ale...inu co.Jo jo zlatý třicítky.Myšleno s prominutím jako léta třicátá,nikoliv třicetiletá něžná pohlaví :-D Ale vopravdu,už mě tam chyběla jen mord parta,galérka,či jedová chýše :-) Ach,jak ten náš Kája uměl,také mě to nedá znovu a opět ho pochválit,právě zde na portálu Databáze knih a na stránkách tomu určených. Je v tom poetika zašlých časů a v podstatě,ne vždy po světě chodili společně za ruku jen Vinnetou se svým ehm pokrevním sestrobratrem Old Shatterhandem.Že přeháním ? Ne,ne milé děti nepřeháním,tací Mirkové Dušínové už asi vymřeli a nebo se přinejmenším schovali a čekají až bude nejhůř...bezpráví se poté náležitě bude třásti a po zásluze bude potrestáno.Ano Jeníčku i ty Mařenko,věřte,věřte,nejsem šílený či snad pošukáný.Výhledově určitě se máme na co těšit. Povídky jakoby nabírají na obrátkách a ve druhé z kapsy příběhy vysypanné,tak to je provázaná etúda z různých životních pohledů nekalých živlů i podvratně sympatických obyčejně lidských osudů jenž se může zdánlivě sousedsky,stát takzvaně kousek od vás. A pak to přijde,pak přijdou vrcholy.Krystalicky vybroušené Čapkovky jako: Jehla,Telegram,Muž,který nemohl spát,Sbírka známek.Pod lupou odhalená psyché,jednoduše nemají chybu. Takže našlapujte tiše,nebo spíše čtěte a vězte přitom,že ne vždy jde o snatkového podvodníka,užívejte si to nadčasově :-)... celý text

Saturnin 2014, Zdeněk Jirotka

Saturnine,ty chlape roztomilá,jak je to možné že nás tak stále bavíš ? Ano je to možné,poněvadž kdyby to nebylo možné,tak bys už tolik desetiletí,nerozdával radost při čtení knížky o Tobě.A nejmožnější je to právě v tom,že to pan spisovatel Zdeněk Jirotka tak pěkně napísal. I když se v životě lidským přihodí epizody leckdy nechtěnné,bolestné i zcela s prominutím na hovno,muším si vzpomenout na sluhu který bere (skoro) vždy vše s nadhledem. Takže,když nám nic v podstatě nechybí,no vždyt co by tomu řekli takové děti v Africe a máme ten mír a přitom jsme tu přeci všicky na pověstný mámivý skok. Copak náš Saturninku jistě sám tušíš,víš ty jsi oslavou optimismu,být nad věcí,brát to jak to je a se životem se veselit. Bud jak bud,nechám osobní důležitost doma na věšáku,po zaklapnutí za futrama si budu notovat forever young,vys...vykašlu se na vážně blbou náladu a budu mít příjemnej pocit s připitomnělým úsměvem a vzpomínku na to ... Vzpomínku na to,jak jsem Tě našel v té nepřeberné nabídce žánrů a užil si to.Někdy si to zopáknem,bereš.Budu se těšit :-)... celý text

Franz Kafka - Člověk své a naší doby 2017, Radek Malý

Franz Kafka nekonečný probádáně neprobádaný nepochopený tajuplný ztracený i nalezený nafouklý mýtyzovaný neuchopitelný prostor podobně nedosažitelná vesmírná nádoba.Ve výsledku,přeci hlavně člověk. Tak vzdálený a blízký přítel na cestě bez konce,na které nám jsou jasné směry,ale stále nám něco uniká,nevíme kam se vydat a vlastně i cesta může být cíl. Chtěli bychom pochopit,existuje vůbec řešení,odborníci to mají nadosah,ale stejně nám něco uniká.Prostor duše člověka,dá se vůbec proniknout a porozumět.Záměry všehomíra,pro nás tak skryté vnímání prostoru,svobodná vůle,láska,proč tu jsou,co je za tím. Někdy si tak přemýtám,když něco od něj čtu,že si to vlastně ve svém díle svým způsobem stvořil ty nadčasový nedokončenosti a vše do sebe zapadá a dává jakýsi smysl,ale ono to je právě jen ta jakási domýšlivá lidská blbost.A v tom je tak právě Kafka samotným fascinujícím Kafkou. Každý si to vyloží asi jinak,je to vlastně jakýsi záměr a v tom nám K. nedá spát. A nebo je to jednoduše groteskně prostý,iluze načasování,jak se to vše vyvinulo a co se s Pražáka nakonec stalo a ted se tam někde v éteru láme v kolenou a může se potrhat smíchy ... Krásná práce,moc povedenná věc,knihovnička bude jenom ráda,když si ji opatříte. Pro ty co ho chtějí objevit,pro ty co ho najdou i pro ty kteří ho již našly...... celý text

Projekt posmrtného života 2015, Ryan Boudinot

Varování Ministerstva pro halucinační,paranoidní i jiná mimozní odvětví: tato kniha vás může solidně rozhodit a mamince k vánocům pod stromeček jde jen stěží doporučit.Tyto řádky nemají však od čtení odradit ba spíše naopak jakožto navnadit,mohla by se vám líbit třeba víc. Tak nějak jsem už za ty roky na ledascos přiviknul a to zvláště při čtení.Mám rád střídání děje,postav,skládanky příběhu,když to není naservírovaný na zlatým podnusu s mašličkou v úhledným balení. Tedy tak a tedy nám tu autor fantaskně groteskně podává svoje vyprávění s kadencí velmi haluzně snovou až surealisticky schizofrení.Je v tom záměr téměř geniální až na to,že tentokrát byla chyba na mojí straně,trápení a flustrace,ale to není chyba zdá se tohoto dílka,jen jsem byl nějak špatně naloženej a vlastně rozloženej,takže četba svým způsobem splnila účel,budu si na ni muset někdy příště řádně doslovně posvítit. A jak je to s vaším životem,nežijete poněkud takřka v jiném těle? Neovládají nás už ted spousty informací často tak ohýbaných zkreslených roztříštěným polopravd a mýtů.Kdo máme být a stát se tak hrdinou všedního dne,aby naše soukromí řešil někdo jiný,zaobalil se překroucenou veteší sousedek za plandavými záclonami,populárních záživných postav i třeba pána v zeleném tílku objevíš se za bránou zařízení kam by se většina nechtěla podívat ani na den otevřených dveří.Už tu neexistujeme jenom ve svém ulitním bytečku jenom sami je nás tam víc,co teprve až na dvířka zaklepá nanotechologie. Staneme se někým jiným,lepším,dokonalejším...... celý text

Oslovení z tmy 1972, Ladislav Fuks

Blahobyt to je tak báječná věc.Kouska toho klidu a nějaké té osobní spokojennosti a odvěké touhy po harmonii.K tomu není potřeba zas tak mnoho. Blahobyt s vědomím,že stále tu budou ti zlý,příšery noci co nám chystají lepší svět s armádou bomb pod rouškou noci.Matička se rozlétne na krystalky,zkáza je na dosah.Prdlajs zkáza,nic se rozlítávat nebude,ono to bude tady dál,jen bez některých z nás.Takže si v klidu vychutnej idylu s mochitem a ždibánek máty v ruce pod kokosákem ovíván pavími pery.A až si mocipán s diktátorem budou v nějakém tom ujetém rozpoložení dělby moci,kouska toho blaho-bytu by se šikla i pro ně.A kdyby s tím mochitem se to nešiklo,třebas by se mohlo zašpásovat s tequilou,vo tom žádná:-) L. Fuks se nezapře a jeho Oslovení z tmy je vlastně takový best of Fuks.To co ho provází celou tvorbou se tu sešlo snad ještě ve větší míře ve všech kombinacích zkázy,destrukce,zla,smutku,smrti,totálního zmaru,děsů a šílenství.No prostě optimismus a veselí,ideální četba na prosluněnou červencovou pláž někde takhle poblíž mořského toku ve stínu plážových paraplíček s chladivým mokem poblíž. Na pokraji věků,v nekonečnu na konci světa.Neurčitá doba vzdáleného budoucna,snových výjevů vzpomínek,neskutečných tranzních vizí na pomezí smrti i za existence po ukončení bytí i absolutních posledních soudů,všemožných strastí v kulisách samotného armagedonu.Nezaměnitelným jazykem,komorním vyprávěním,niterným dialogem,nejednoduchým rukopisem nutícím číst mezi řádky při čekání na Mesiáše a snad i jeho spásu ? Celé věky generací spoutány nepopsatelnou tesknou touhou po věčnosti.Bezbranní jsou věční i když bývají za čas zapomenuti.... celý text

Klub rváčů 2015, Chuck Palahniuk

Varování: Tento text je záměrně psán neuspořádaně i když při plném vědomí bez podpůrných či jinných látek (chápejte jako ironii).Jde tu o pocity a hlavně o atmošku z této knihy :-) Je tu násilí,ale není to o rvačkách,násilí nemám rád a tvořit je lepší než bořit,ale stěžejní Palahniuk má sílu k zamyšlení ještě dlouho po dočtení. Kam jsem to zase vlez,paranoia,fanatizmus,láska,všechno je to nějaký divný.To je snad nějaký přelomový dílo,co se zapíše do dějin hmm.Jsme uvnitř na stránkách knihy,zrak se ubírá po řádkách,mysl se vpíjí do písmenek,text se rozplizne,významy vět v peckovním podání,tak vstávej,otevři oči,kdo ti sakra nalajnoval směr,ten příběh však skrývá mnohá ale,budu se do toho muset ponořit a dát to skoro na jeden zátah.Vždyt zamilovat se je tak prosté,z toho vážně nekouká nic dobrého...Jo jsem neuroza tvého mrkajícího oka,jsem strach jestli oplodnit-neoplodnit? Moc nepřemejšlet,to je bájo pohodlí. O ty milovníku domácích mazlíčku který mě tak zbožnuješ jako svého věrného kamaráda,svého doslova člena rodiny.O ty který mě chceš udělat radost nejvyšší,o stan se milosrdným a proved na mě prosím kastraci. O ty učin muj nejvyšší rodiči,ty který si pro mě býval bohem i stvořitelem,učin mě vykastrovaným,zmateným panáčkem na klíček,čekající na vivisekci.Experimentem denně přijímající vzorky z regálů z tvého oblíbenného nejbližšího marketu,jakožto dědic prvních opiččích průzkumníhů orbitální dráhy. Jsem jedinečný,budeš položka s čárovým kodem,připraven(a) na odpoutání od mateřské lodě. Lůno se otvírá,3...2...1...START,už není cesty zpět,motory burácí,překonáš gravitaci jako vesmírný pěšák.Tvůj i můj úděl je být přinejmenším co nejbohatší a přinejmenším bejt další Marilyn Monroe.Jo fakt asi dost čumím na televizní bednu,takže ted už vím jak na to. Jsi naštvannost svojich rodičů stvořená z kultůry a náboženství spořádaného poslušného nevyčnívajícího konzumujícího kývala,staniž se právě proto nástřelem čím se máš stát a kým máš být. Chuck Palahniuk stvořil s prominutím řádně nasraně a mnohoznačně vyšinutě pro někoho třeba nepříjemně znejištující rozdvojenný neveselý neromanticky zamilovanný drtící román.... celý text

Snuff 2016, Chuck Palahniuk

Čtenáře natěšeného pikantní obálkou,která slibuje něco pobuřůjícího,oh jak svůdně se tvářící,na první pohled perverzní,načež se muže docela minout účinkem.Ostatně se muže minout volba začít Palahniuka právě tímto dílkem.Mno a drazí puritáni,můžete se těšit na spousty levitujících penisů i dechberoucích výletů do mnohoznačných vagín :-D Ne kecám,ted vážně.Tohle je Chuck P. takže je jasný,že slova jako pták tam jsou i něco pro slabší povahy samozřejmě taky.Jenže o to tu přeci vubec v jádru nejde.Jde o vystavění děje a to komorně laděnýho,příjemně se tu tak zrodilo něco jiného,trošku experiment. O takovým představení se jistě zdá i K.Brožové a tohle vážně stojí za to. Opět dokázal jako autor zaujmout a od padesáti stránek přečtených,už nepustil pozornost mimochodem kromě jako čtenáře a zároven i jako klienta čekajícího v řadě na vyvrcholení (viz.gradující děj) na co jinýho taky,že jo :-D Samotnýho mě natolik překvapilo,jak se mu to zase povedlo literárně uhranout. Velmi křehké vztahy a Chuckovinovská šleha jak z praku.... celý text

Stanice 11 2015, Emily St. John Mandel

Představte si,že o něco příjdete.Zmizí vaše oblíbenná věc,kniha,kapesníček své první lásky,nějaká příjemnost ke které máte osobní vztah.Co teprve to až jednou nebudeme nikdo z nás,kam se podějou mé věci,kam odvane je prchavý neúprosný,nelichotivý,ten čas? Vzpomínky kam přijdou,v kterém vědomí tu budou dál,co si počnou tu beze mě ? Něco právě takového tu podobně zamrazí,zároven však pohladí vaši čtenářskou mysl v příběhu Emily Mandel,který mi osobně jakoby dúvěrně chyběl. Příjemné žánrové překvapení. Postapo,které si na nic nehraje. Tak předně tu nejde tolik o katastrofu,ta je spíše pozlátkovou kulisou k rozehrání osudů lidí.Samotný den D se tu tolik neřeší,popřípadě jen okrajově,poněvadž od osudných dní uběhlo spousty let a lidé žijí mnohdy smířeni od roku nula.Leckdy v některých momentech připomíná svým rukopisem překvapivě výtečný Den Trifidu.Lidská psychologie pro danou situaci,prošpikovanné chování nás zavede i do minulosti. Ano.Děj skáče nahoru a dolů,pro tento styl mám slabost,vyhovuje mi,když nějakou dobu nevím,která bije,načež začnou střípky vyprávění do sebe zapadat.Seznamujete se s postavami,vše se promíchává a dává smysl. Proč je tomu tak ?? Poněvadž tahle očkatá spisovatelka ze země javorového listu píše chytře a rozhodně se nejedná o modní knihu tuctovku,ba právě samotný příběh je tu stěžejní :-) Přesně tyhle ingredience jsem postrádal v postapu Silo,které je spíše napínavé a akčnější.Tady jde spíše o komornější ladění s nostalgickým smutkem v zašlích mementech z minulosti.Něco se ztratilo,o něco jsme přišli,ted se pokusíme navázat co nám i tenkrát pravděpodobně chybělo,ale až ted si to uvědomujeme. STANICE 11 zaslouží pozornost.Je to takové nenápadně příjemné ohlédnutí co bylo,je a bude s běžným přesahem a obyčejnou člověčí nadějí. Usedat k oblíbenné kávě,poslouchat oblíbenou hudbu,nechat si šeptat do ouška.Prchavé štastné okamžiky...proč jsem si od všeho trošku nedal víc... Užít si všechny ty drobnosti,jež tvoří každé třebas i nespokojené ráno,drobnosti,z nichž se děje život. Třebas jednou tomu bude konec...... celý text

Pan Theodor Mundstock 2015, Ladislav Fuks

Kdyby je mohl symbolicky políbit.Ale metoda,postup,nedají se uchopit a líbat jako dlažba této ulice,ty jsou v něm,v tom uplynulém roce praktických příprav,ty jsou ve všem,co myslí a dělá,ale jsou i v tomhle kufru,v šedivém flanelu,v rukách,v kousku chleba v kapse,v počítání,přehazování,třepání,ty jsou... At chcete nebo sníte,ač dovolí vám rodina,ten příběh který uslyšíte,je jedna velká existenční zmrzlina.Až pocítíte chvění,nejistotu,mrazení,to jistě L.Fuks opět dokázal,že umí.A třeba někdy zdání muže nastat,že tak jako v knize žádná taková doba již není,to je jen mlhavý pocit,který se na chvíli vám zjeví. Nezdolný Theo v příběhu nejenom o holokaustu,lidském psyché v nejednoznačných postavách.Děj vyprávěný ve více plánech mnohých,iluzorně Fuksovsky snových...a ještě mnohem dál. Nejenom svým debutem dokazuje L.F.,proč jsem si ho oblíbil a co na něm mám čtenářsky tak rád.... celý text

Spalovač mrtvol 2007, Ladislav Fuks

Mistrovství psaného slova i zároven Fuksík v nejlepší formě. Mluví sama,je to přeci ta známá,slavná ... Už téměř není co dodat ? A přeci ... A přeci pro mnohé se muže stát nespravedlivě jenom jakýmsi hororem. Zdánlivě pomatenou fikcí,to snad určitě není. Škatulkovat je tak snadné. O čem tedy sakra tedy je ? Popis nálad,atmosféry doby před i během protektorátu ? Nebo spíše studií šílenství či zla jako takového podprahově číhajícího,nenápadně pobublávajícího pod povrchem ? Malost nás človíčku,přerostlá v jakousi pseudovíru až v pozdější fanatismus ? Přemýtání o smrti jako takové ? Tak by se dalo pokračovat,pro každého se něco najde,text je doslova nabušený. Ta mnohoznačnost je fascinující,tak utlá knížečka,ale tučná obsahem i svojím silným významem. To opakování vět,ta Fuksovka pořád v jeho dílech dokola,cožpak každý den není právě tak stejně a dokola stejný se stejnými otravnými frázemi,pořád a pořád v hlavě i v ustech těch stejných prázdných ... to je šílenství rozkočhlav k zbláznění. Na několika místech příběh spojuje komická dvojice muže s ženou. Vždy se objeví a vzápětí v mžiku mizí ze scény,ale jsou neméně zajímavými,nesmazatelně se vám vryjí do paměti,svým zpusobem možná dost zásadní. Je v tom taková opravdovost. Jen si vzpomente,určitě jste podobné potkali třeba v zoo nebo kdekoli třeba v obchodě. A právě s touto knihou napadají člověka jemné nebeské myšlenky. Jak vlastně vzniká příběh a poté samotná kniha? Nápad či snad zkušenosti ze vzpomínek ve spisovatelově samotném životě jako velká inspirace. Každopádně od všeho trochu dává tak nahlédnout do samotného nitra svého i jeho viděním okolního světa. A právě u Ladislava Fukse to plátí mnohonásobně s jeho strachy i uniky viděnými v snové divnotě i v samotných ironických refrénech pro něj tak typických. Není už bohužel tak jako jednou každý mezi námi a přesto stále. Rozumíme i snažíme se naslouchat i pochopit jak to vlastně ten Pan člověk-spisovatel,co tím chtěl poodhalit i zároven zdělit,záměrně zahalovat v oparu mnoha významu. To je to mistrovství,to je to psaní což lze obdivovat,to je Láda a jeho Spalovač mrtvol.... celý text

Prokletí 2012, Chuck Palahniuk

Něco na uvod od velikána Járy Cimrmana. Upravená ukázka ze hry Vizionář,poněvadž se to sem dost možná i docela hodí a jestli se vám to zdá dost dlouhý,tak to nečtěte :-) Obsazení - Pan Smrtka alias Smrtka promlouvá ke třem mužum. Pánové,pánové...pánové.Jak vás tak tady poslouchám a nestačím se divit.Všichni jste stejní.Včera taky řídící učitel Sýkora z Liberce.Prý,jestli si sebou muže vzít knihovnu,že prej tam má slovníky.Já mu povídám...co tam stím.Tak aspon sbírku brouku.I to jsem mu rozmluvil.No a ve dveřích,dělám to nerad,jsem ho tak zběžně prošacoval.Co myslíte,že měl v kapse ? Spořitelní knížku,že prej tam má třistapadesát korun plus uroky.Pánové uvědomte si všichni jak jste tady. JE ZAKÁZÁNO COKOLI SEBOU BRÁT DO HROBU !!! Palahniuk je boží,omlouvám se za to slovo na b,ale to neznamená,že mu budu furt dávat plnej zásobník pěticípejch.Poněvadž už jsem od něj něco málo zkusil,tak jinší knížky má daleko pekelnější,ale jinak i Prokletí je typická Chuckova jízda a prvních cca šedesát stránek dost šleha,to zase jo. Takže abyste věděli,klidně si chodte za odpuštěním,ono je vám to prd platný.Stejně žádnej tunel světla nebude,takže si nedělejte iluze.Prdte si třebas desetkrát za den,nadávejte jak dlaždič,mlatte ovladačem do tv bedny,že tam zas prdlajs dávaj,nepouštějte sednout kdekoliv na místa k tomu určená maminky s outěžkem,seniory nebo viagra bojs rovněž taky.A to,že jste tahali spolužačku za vlasy a poté jí konečky namáčely do kalamáře,vo tom ani nemluvím.Jen se přiznejte.To že jste ji tak dávali najevo svou platonickou lásku to vás vopravdu vyloženě neomlouvá. Za jakejkoliv prd,šup do pekla. Žijeme denodenně v samých paradoxech,tohle už je uplná rutina. Prdte si jak prdte.Prdte si třeba do rytmu.Co bude tak bude,hlavní je přítomný okamžik a to jak ho prožijete,to je jedinný jistý. Takže když si to sesumírujem.Prd + prd = Společná lázen se Satanem v kapalině neznámého nechutného puvodu. A jelikož jsem si tyhle chujoviny zrovinka všechny vymyslel,takže si budete muset tuhle Chuckovinu přečíst sami,abyste si to vlastně celý líp ujasnily.Ono vám ostatně ani nic jinýho nezbude :-)))... celý text