orinka3 přečtené 1664

Království za Džbán 2023, Jiří Dobrylovský

Docela fajn čtení, i když místo historicko-dobrodružného románu bych ho chápala spíš jako populárně-naučný. Autor tu šikovně spojil současnost i středověk a seznámil nás s archeologickou praxí v terénu. Stejně tak jsme se dověděli, jak vypadalo středověké opevnění hradů a taky o způsobech jejich dobývání. Ten velikánský prak, to teda musela být strašná zbraň! Doporučuji hlavně mladším čtenářům.... celý text

Hrobník 2022, Oliver Pötzsch

Atmosféra staré Vídně nezklame nikdy a když se k ní přidají strašlivé události na městském hřbitově i jinde, je čtenářský úspěch zaručený. Navíc, když to celé vezme do ruky báječný vypravěč Oliver Pötzsch. Mladý vyšetřovatel Leo přichází coby nováček k vídeňské policii. I když je plný dobrých nápadů, musí svou inteligenci potlačovat, protože naráží na zkostnatělé přístupy k řešení zločinu a svým vystupováním si hned zpočátku dělá nepřátele. Další významnou postavou je tu hrobník Rothmayer, který se kromě své práce zabývá vědeckým výzkumem všeho kolem mrtvol a pohřbívání. Proto je pro své zkušenosti neocenitelným spolupracovníkem policie, i když svým vzezřením zpočátku dobrý dojem nedělá. V příběhu jde o hrůzným způsobem zavražděné mladé ženy a k tomu ještě i o zhanobené mrtvoly z vídeňského hřbitova. To všecko je nanejvýš strašidelné a záhadné. Vypátrat kdo za tím stojí a proč tomu tak je, to je práce našeho hrdiny Lea, ke kterému se posléze v pátrání přidává i Julia. Knížka je velice čtivá, zábavná s notnou porcí strašidelnosti. Tak trochu mě zarazil překlad na s. 76 - "pěsti skryté pod deskou stolu zaťal v pěst" - ale to už je drobnost, která se dá odpustit a na kterou překladatele včas neupozornili.... celý text

Listy z Mexika 2022, Zuzana Erdösová

Vtipná sonda do duše Mexičanů. Zajímavý svět, kde se mají všichni rádi a nikdo se neřídí pravidly, i když je mají. :D Osvěžující a obohacující četba. Moc se mi líbí slovní zásoba autorky, její smysl pro humor a zvládání situací, kdy by z nich jiného dávno kleplo. Povedená knížka.... celý text

Tajemství modrého skarabea 2023, Rebecca Michéle

Juj, to bylo parádní počteníčko! Stará Anglie, záhadný náramek, vykopávky v Egyptě a do toho docela napínavé a spletité pátrání. Kniha je určena především ženám, které se jistě rády ztotožní s hlavní postavou Cleopatrou. Ale i ostatní osoby v knize svou pozici zastávají důstojně a uvěřitelně. Několikrát jsem musela přehodnotit svůj pohled na mužské postavy v knize, takže jsem se ani na okamžik nenudila. Navíc tu jde o namáhavé pátrání po hrobce mladého Tutanchamona slovutnými egyptology, takže i historie si tu přichází na své. A závěr je opravdu parádní, odhalení správného padoucha je tu se všemi jeho ošklivými zločiny a dokonce i náznak, že by mohla kniha pokračovat. Tak trochu ve fantastickém duchu Indiana Jonese.... celý text

Zpověď farářky 2023, Martina Viktorie Kopecká

Knihu jsem dostala darem stejně jako tu předchozí, sama bych si ji asi nekoupila. Ovšem velmi příjemné překvapení! V souvislosti s aktuálním ruchem okolo autorky jsem se obávala bulvárního ladění její Zpovědi. Místo toho jsem našla spoustu hlubokých úvah, filosofických zamyšlení. Dobré čtení.... celý text

Vandrovní apatykářka 2022, Iny Lorentz

Tedy....vážně jsem se snažila. Věděla jsem, že si neberu veledílo, potřebovala jsem něco na oddech, trochu jako pohádku před usnutím. Ano, pohádku, protože to, co se tam odehrávalo a v jakých kulisách, by v normálním životě obstálo jen těžko a já to ze začátku respektovala. Ovšem postupně jsem se přestávala uklidňovat a nabralo to směr docela opačný. Spánek se nedostavil, ale zlostí nad tím, co to čtu, jsem se dočista probrala. Protože ti přitroublí lidé, kteří tam vystupovali - a nebyl mezi nimi ani jeden aspoň trošku chytrý - tak to ani v té pohádce možné není. No vezměme si třeba hlavní hrdinku Kláru. Tak ona se vydá s obří nůší skleniček do světa a k pasu si nepřiváže ani čutoru s vodou, takže po značnou část svého putování trpí žízní. Je to normální?? To je jak z Pytlákovy schovanky, když se v bouři a průtrži mračen dobývá do chalupy pocestný a první, co vysloví, když se svalí na zem celý promáčený, tak "VODUUUU" !!! Podobných skvostů je plná kniha, vesničané jsou opravdu pitomí na kvadrát, pověrčiví až běda a šlechta jim nezůstává v inteligenci nic dlužna. Soudce, který soudil Kláru s Martou a posléze i toho zlotřilého Benna, sypal rozsudek z rukávu téměř bez přemýšlení a kosmickou rychlostí. Dialogy jsou tu primitivní, úsporný eintopf je na jídelním lístku pořád dokolečka, milostné úvahy jsou k pláči i smíchu současně....ne, tohle je naprostá literární hrůza, německy humpolácká a číst se to opravdu nedá. Nechápu, za co ti dva autoři, co si říkají Iny Lorentz, tu cenu dostali. Vždyť je to naprostý úpadek ducha.... celý text

Kudy projde jehla 2020, Véronique Mougin

Kniha s krásnou obálkou. Napůl se svislými pruhy, napůl s krásnými růžemi. Už i to napovídá, co můžeme čekat uvnitř. Je to román, na který se nezapomene. Celé to začíná ve čtyřicátých letech v tehdejším Maďarsku, v židovské rodině vyhlášeného krejčího Kisse. Dva synové, malá dílna, v ní se pilně ohání jehlou hodný tatínek, který se snaží ke svému řemeslu přitáhnout dospívajícího Tamáse. Ten o šití nechce ani slyšet, právě prochází obdobím vzdoru. Marně mu táta domlouvá, snaží se ho učit, ukázat mu krásu té práce - Tom radši uteče z domu a kuje jiné plány. Ani maminka s mladším bráškou ho doma nedokážou udržet, přestože jde o příkladné domácí zázemí. Tamás má prostě neklidnou krev a neposednou náturu. Momentálně sní o práci instalatéra. Jeho sny přeruší politická situace, která se každým dnem víc vyhrocuje. Nepřátelství dříve dobrých sousedů se stupňuje tak, že už zbývá pouze jeden, kterému mohou důvěřovat. Už je jisté, že nemůžou ve svém domě zůstat, musí se připravovat na odchod do neznáma a doma nechat všecko, co je jim drahé. Tamás je nešťastný, že si s sebou nemůže vzít kočku, tak ochudí zabalený proviant o štangli salámu, kterou kočce vstrčí do dutiny stromu, aby nebyla po jejich odchodu o hladu. A teď začíná nejkrutější etapa života rodiny. Napřed v evakuačním místě před odchodem do transportu, pak i ten a cíl cesty v koncentračním táboře. Rodina je násilně roztržena, maminka s mladším bratrem jdou na jinou stranu, než tatínek s Tamásem. Uprostřed hrůz se tichý a obětavý táta dokáže postarat o to, aby zůstal naživu a když se dostane do šicí dílny, dochází na jeho slova o užitečnosti krejčovského řemesla, . Tamás teprve teď poznává jakou chybu udělal, když se nic od táty nenaučil. Krutost každodenního života tam vyžaduje umění nenápadnosti i vynalézavosti. Otec Kiss pracuje v dílně, kde jsou přece jen lepší podmínky k přežití a když ho napadne šít ze zbytků látek čepice pro dozorce, zajišťuje si jejich lepší zacházení. Jeho syn na tom tak dobře není a musí dřít jako otrok. V nouzi nejvyšší použije pro svou záchranu riskantní lež, že umí šít, aby se taky dostal z toho pekla tam, kde je k přežití větší šance. Jenže předstírat krejčovinu nelze a brzo to na něj taky praskne. Slzami obměkčí dozorce, kterého zastihl v nějaké slabé chvilce, a ten mu přidělí práci uklízeče na dílně. Otec i syn jsou tedy dočasně zachráněni, ale s vědomím, že se už nikdy nesetkají s druhou polovinou své rodiny. Matka s malým dítětem žádnou šanci nedostala. Po osvobození tábora se tedy táta se starším synem vracejí domů, aby zjistili, že tam žádný domov nezůstal. Sousedé rozkradli co mohli, není do čeho se vrátit. Jedině ten soused, u kterého si schovali cenný šicí stroj Pfaff, jim otevřel a srdečně je přivítal. A tak vytáhli ze studně to, co si v ní před transportem ukryli a odcestovali do Paříže. Tam se potvrdilo pořekadlo "odříkaného chlebíčka největší kus" a Tamás začne toužit po umění haute cutoure z dílny odnaproti. Tatínek se ve své dílně doma věnuje tomu, co dělal celý život a o nějaké novoty moc nestojí. Je hrdý na své řemeslo i umění, které ho dokáže dobře uživit. Jenže pravidelnost a předvídatelnost není nic, co by jeho syna udrželo v domácí dílně. Antoine je něco jako kouzelník. Z látek umí vyčarovat modely, umí krásně vyprávět, přesvědčovat. K řemeslu přidává to, co z obyčejného oděvu udělá přehlídkový kus. Tamás získává zkušenosti, hýří nápady, propadá kouzlu jehly a niti. Jejich salon začíná být díky němu vyhlášený. Roky ubíhají, Tamás si založil rodinu, ale jeho srdce patří vysoké krejčovině. Spolu s ním prožíváme tvůrčí muka, kdy přemýšlí o střihu, látce modelu, vymýšlí novinky, kterými oslní na mole při přehlídce. Je nádherné o tom číst, jistě je i nádherné vidět jeho práci na manekýnkách. Zároveň nás učí, že se na jeho úspěchu podílí ruce těch, co nejsou nikde vidět, ale na kterých záleží. I třeba na tom Fedorovi, který umí vyčistit každý flek. A kde se to naučil? V koncentráku. Všichni, co jím prošli, jsou jím poznamenaní. Tamás na něj vzpomínat nechce, protože ví, že zapomenout je pro něj to nejlepší. Jenže podvědomí pracuje a vzpomínky se nedají smazat. Mluví o nich ke konci románu, proč se odhodlal k tomu, aby je znovu otevřel. Autorce příběhu říká: "... život je vlastně nit. Člověk nikdy neví, kudy projde jehla." A že za své umění v krejčovině paradoxně vděčí koncetračnímu táboru, protože bez něj by nikdy nedokázal to, co umí. Možná by byl tím instalatérem... Prostě nádherná kniha. To, co on vyčaroval jehlou a nití, vyčarovala spisovatelka, která vzpomínky Tamáse Kisse sepsala a ve svém románu přivedla k životu. Je to proud krásných slov, obdiv k lidské tvořivosti, nezdolnosti, obětavosti a lásce. Vložené kapitoly, psané kurzívou, reagující na probíhající příhody, jsou skvělý nápad. Nejen hlavní hrdinové, ale i ti, kteří s nimi procházejí životem nebo se třeba s nimi jen náhodně setkají, ti všichni mají čtenáři co říci a přidat barvy k tomu velkému obrazu, před kterým po přečtení stojíme v němém úžasu. A velký potlesk vestoje Kateřině Vinšové!... celý text

Nikdy 2022, Ken Follett

Připadám si, jako bych koukala na béčkový americký film, kde se to jen hemží padouchy, záškodníky i statečnými agenty. Nahlížíme do soukromí americké (které jiné, že) prezidentky a aby to bylo přitažlivější, tak se tu řeší i její rodinné vztahy. Zasvěcené hovory s dospívající dcerou jsou tak trochu komické a knižní. A samozřejme je tu i nejedna lovestory. Napsané je to s řemeslnou rutinou, postavy schematicky rozhozené, nechybí tu láska, přestřelky, pašování osob, drog. To všechno v rámci hrozícího celosvětového konfliktu, o kterém se tu hodně, opravdu hodně řeční. No.....tak tuhle knihu si pan spisovatel mohl pro mě klidně ušetřit. Mohl ji poskytnout jako vzorek pro lekce tvůrčího psaní. Je tu totiž všecko, kvůli čemu se to dobře čte. což ovšem ještě není záruka kvality ;) Ať se na mě pan Follet nezlobí, ale nudila jsem se jen což.... celý text

Poslední Přemyslovna - Vzdor a láska princezny Anežky 2023, Melita Denková

Milá historická červená knihovna. Žádná velká literatura, ale je naděje, že po přečtení si budou čtenářky chtít doplnit vzdělání a vyhledají si historické reálie o všech, co v knize účinkují.... celý text

Purpurový ibišek 2020, Chimamanda Ngozi Adichie

Hodně zajímavá kniha! Protože nás přivádí do Afriky současnosti, o které konkrétně třeba já nevím nic. I příběh samotný je velice poutavý. Jde tu o vztahy v rodině bohatého podnikatele a současně uctívaného katolíka dvou tváří. V té pro okolí je to mecenáš, dobrodinec a vlivný člověk, v té pro rodinu nejhorší tyran. Všechno řídí podle svého přesvědčení, Kambili a Jajovi nedá skoro dýchat a pokud má dojem, že překročili jím stanovená pravidla, trestá je přímo sadisticky. Za zavřenými dveřmi mlátí svou ženu tak, až potratí. A okolí nic.... Jeho sestra Ifeoma je pravý opak - vzdělaná, otevřená jiným názorům, docentka na místní univerzitě a také matka - vdova. Řízením osudu se sourozenci dostávají z toxického prostředí otce Eugena k tetě Ifeomě. Zařízení jejího bytu se nedá s přepychem předtím srovnat, ale co tam je lásky a pochopení pro trable dospívající Kambili! Až tam poznává, co je pravý život na rozdíl od zdí vězení s mučírou u nich doma. Kambili a Jaja se seznamují s dědečkem "pohanem", kterého jim otec zakázal. Obětavá teta si ho na posledních pár dnů života bere k sobě a ošetřuje ho s velkou láskou, jako pravá hodná dcera. Další podrobnosti už prozrazovat nebudu, jde i o nepokoje na univerzitě, tetiny plány na odstěhování se....došla jsem až na konec knihy a čekala, že se dovím, co tomu otci Eugenovi vlastně bylo? Protože všecko ukazuje na pokročilou syfilis, strašné výkyvy v psychice, obličej plný boláků a i maminka měla nějakou divnou vyrážku po těle. Vysvětlení jsem se nedočkala. Konec byl tak nějak do ztracena, proto jednu hvězdičku ubírám. Taky bych uvítala malý slovníček cizích výrazů. I když jsem je většinou podle souvislostí pochopila, bylo by to určitě lepší přečíst si a mít jistotu.... celý text

Příšeří 2021, Ragnar Jónasson

Průměrná, nepříliš napínavá detektivka z atraktivního prostředí Islandu. Jednoduchá dějová linka, dva zločiny, které dělí 10 let. Hulda, která vyšetřuje ten poslední, má sama soukromé problémy, které v knize bohužel zabírají zbytečně moc stránek. Příliš mě to tedy nenadchlo, je to knížka, na kterou se rychle zapomíná.... celý text

Plachetnice na vinětách 2020, Jiří Hájíček

Tak bohužel - i když jsem se moc těšila na četbu od pana Hájíčka, tady jsem se trošku zklamala. Asi jsem nečekala román pro ženy s typickým obsahem pro něj, ale něco navíc, něco překvapivého. Ženská hrdinka, docentka Marie v další etapě svého života hledá jeho smysl a novou náplň. Obvyklé problémy, žena po rozvodu, ve své kariéře úspěšná a proto asi vyhořelá. Stárnoucí, nemocní a už nemohoucí rodiče na vesnici, kde s nimi zůstává druhá dcera Veronika, která Marii vyčítá malý zájem o jejich problémy. Rivalita až do dospělého věku. A aby toho neměla málo, ještě si zkomplikuje život s mladíčkem, který je přes svou cherubínskou tvářičku charakterově docela podivný.....Můj problém je zřejmě ten, že mi tam není ani jedna postava sympatická. Zkrátka, je to psychologický román pro ženy, který se námětem moc neliší od podobných takových, jen je líp napsaný.... celý text

Na Afriku zapomeň 2021, Vladana Gomes Adolfo

Člověk má vždycky radost když si přečte, jak někomu vyšly jeho sny. Paní Vladana měla velké štěstí, když v pravý okamžik u nás v republice potkala svého černého prince a navíc po přestěhování do Luandy ani nemusela slevovat ze svého životního standardu. V Africe našla svoji druhou opravdovou rodinu, ve které měla velkou oporu hned ze začátku. Málokterá tchyně se umí tak postarat. Taky obdivuji Vladaninu organizační schopnost, orientaci v problémech, a to, že se umí v mžiku rozhodnout i jednat, ji předurčuje k dráze úspěšné obchodnice. Holka do nepohody, jak se u nás říká. A to je první část mého příspěvku, ve které chválím. Ovšem knížka sama na pochvalu není. Je to víceméně obsáhlé slohové cvičení v kombinaci s deníkem. Psaní neurovnané, chaotické a bez jakéhokoliv stylu. Čte se to velice špatně a navíc je to stereotypní, nudné, popisné. Měla jsem problém dojít ke konci, pak už jsem jenom listovala. Takže moc nedoporučuji, jako cestopis to rozhodně neobstojí a jako román už vůbec ne.... celý text

Čtyři vichry 2022, Kristin Hannah

Jedním slovem - úžasné! Tak živě a dopodrobna popsat těžkou kapitolu života v Texasu v době hospodářské krize a strašného počasí, neumí jen tak každý. I postavy v knize jsou plné života a dobře psychologicky ztvárněné. Elsa, jakožto ústřední článek knihy, prochází obdivuhodným vývojem, až bych řekla, "zakalením" (narážka na knihu Jak se kalila ocel). Je to tak, někteří lidé odhalí své nejsilnější stránky teprve pod tlakem. V knize je mistrně vylíčený tvrdý život farmářů, kteří vinou obrovského sucha přicházejí napřed o majetek, pak o zdraví a nakonec o naději. A tak hledají východisko, odjíždějí nebo utíkají tam, odkud přicházejí zprávy o "zemi zaslíbené". Až na místě samém zjistí, že jsou v pasti a možnost výdělku ? Stovky uchazečů ve stejné situaci, navíc to pohrdání starousedlíků.....podobnou tématiku zpracoval Steinbeck ve svých Hroznech hněvu. Kniha se mi moc líbí, autorka má velký talent.... celý text

Pán Atlasu 2022, Colin Falconer (p)

Dobrodružná četba jako stvořená pro letní dny. Začíná zlehka, když vojenský lékař George cestou z hospody tahá svého dávného kamaráda Harryho z bryndy . Harry se totiž sesouvá po šikmé ploše a právě dostává výprask od svých věřitelů. Když ho George zachrání a přesvědčuje o výpravě do Maroka, do pohoří Atlasu, kde mohou přijít k penězům, Harry, i když s pochybami - souhlasí. A tu začíná napínavý a pestrý příběh dvou mužů o jejich putování z Anglie za dvěma tisíci liber v Maroku. Harry je totiž dělostřelecký odborník a právě takového marocký sultán hledá pro své vojenské záměry. Vypadá to jednoduše, ostatně nejde o jejich válku, ale jen o možnost dobrého výdělku, což si stále opakují. Jenže praxe vypadá jinak. Namáhavý a úmorný pochod na koních k cíli cesty je teprve začátkem všeho. Konverzace mezi dvěma kamarády se nese v lehce humorném tónu, takže se zdá, že i kniha bude v podstatě veselá a s dobrým koncem. Pak začne přituhovat, boje jsou nelítostné, muslimové chápou věci docela jinak než "bezvěrci" George a Harry, a není s nimi žádná řeč.... vlastně všechno je jinak: v momentě, kdy už si pánové myslí, že mají vyděláno a podle smlouvy si vyberou odměnu, zjistí, že ty smlouvy tam tak docela neplatí. A jede se dál, pořád je koho pronásledovat a cíle se mění za pochodu. Mě osobně tedy nejvíc překvapil krutý závěr knihy, těch posledních pár kapitol. Nejenom, že se tu objevilo něco skutečně převratného, ale končí ta lehká nota, kterou jsem během četby jakoby slyšela hrát v pozadí. Tedy....takový konec jsem si nepředstavovala, ale nebudu nic předem prozrazovat. Jenom se připravte na to, že každá legrace něco stojí. :(... celý text

Až ke křížku 2023, Klára Teršová

Dvakrát jsem se musela podívat na rok narození autorky. Je pro mě neuvěřitelné, jak věrně napsala knihu o věcech, které sama neprožila. Eliška Matochová, hlavní postava románu, prožívá konec života v pečovatelském domě. A bilancuje. Provází nás svým životem od raného mládí, času zamilovanosti do Josefa, dívčí naivity. Srážky s krutou přítomností a zásahy papalášů, ze kterých se její rodina po celý život nedokázala vymanit. Taky jsem pamětnice a věci, o kterých Klára Teršová píše, jsem zažila taky. Úmorné schůzování a omílání prázdných frází, falešné oslavování něčeho, čemu nikdo nevěřil. Přetvářka, podezírání, dvojí život - jeden doma, druhý v práci. A do toho ještě i soukromá zklamání, která snad z větší části zavinila ta normalizace kdy se charaktery zkřivily, jen aby se dalo nějak žít. Překvapila mě tu i postava vražedkyně Fikáčkové ze Sušice, která citlivé Elišce naložila další psychické břemeno. Eliška, přestože byla odbornice na slovo vzatá, si nikdy nevěřila a podceňovala se ve všem. I proto se nechala využívat, snažila se vyhovět rodině, vyhovět nadřízeným a kvůli svým dětem dokázala zapřít sama sebe. Až na konci života si dovolí vzpouru a překvapí - hlavně svého syna. Kniha je dobrá, čtivá a pravdivá.... celý text

Jednoho krásného dne 2023, Šemi Zarhin

Nádherný a jedinečný psychologický román. Velkou poklonu skládám překladatelce Alžbětě Glancové. Kniha je napsaná nevšedně a jistě nebylo snadné neporušit to kouzlo v slovech. Je to moje první kniha o Židech, která čerpá z nedávné minulosti a válečná tragická témata jsou tu jen jako stíny v pozadí. Dosud se mi ke čtení dostaly pouze romány buď z biblických dob, pozdějších pogromů anebo ty, co popisují utrpení židovského národa za druhé světové války. Tato se vymyká. I tady se válčí, ale není to ústřední téma knihy. A hned na začátku knihy je smrt, která není tak docela přirozená....Hlavní ženská postava Ruchama je chvílemi až bizarní, její chování nevypočitatelné. Přesto je cítit její obrovská síla i sebevědomí. To se nedá říci o jejím manželovi, kterého převyšuje nejen fyzicky svojí výškou. On je proti ní hodně citlivý, přesto se snaží o zajištění své rodiny ze všech sil. Starý strýc v Argentině mu finančně vypomůže, ale Robert si tam tak trochu zkomplikuje osobní život. Po návratu do Tiberiady se snaží uživit jako řemeslník a k tomu si přibírá studium poezie, aby došel uznání své přísné manželky. Jejich dva synové, Šlomi a Chilik jsou každý docela jiný a oba mají svoje trápení. Ruchama se za ně bije jako lvice doma i ve škole. Šlomimu hned v dětství zlomila srdce kamarádka Ela, o které jsem přesvědčená, že její divné chování nezpůsobila jen její rodinná situace, ale cítila jsem v něm náznaky nějaké duševní choroby. Vztah mezi Ruchamou a Robertem je mimořádně zvláštní, Robert je až neuvěřitelně submisivní. Který manžel by vydržel takové trápení od vlastní ženy?? I když to vnímá jako trest... Tolik k hlavním postavám. Nelze stručně popsat celé to kolotání života u nich doma i na veřejnosti, je to pro mě odlišný svět, ale o to je to celé zajímavější. Moc se mi líbil srdečný vztah mezi oběma bratry, kteří před sebou netajili ani nejintimnější starosti. Všecko je tu přirozené a fyzično nikoho nepohoršuje. I když jsem (snad) zkušená čtenářka, ani mně se nedařilo číst tuto knihu rychle - a nejde jen o ta jména, která se mi, upřímně, špatně pamatovala. Aby si jí člověk užil, musí "uždibovat", jinak z toho nic nemá. Ano, hodně se tu vaří, stránky jsou krásně provoněné kořením, ale to není to nejdůležitější. Pokud knížku uvidím na pultě knihkupectví, určitě si ji do své knihovny koupím. Zasluhovala by si ale pevnou vazbu.... celý text

Čas odpouštět 2022, John Grisham

Jako učebnice pro právníky samouky, ale v dobrém slova smyslu :D . Strašný zločin na začátku a pak etické dilema, jestli se slepě držet práva anebo vzít v úvahu i okolnosti trestného činu. Pachatel byl mrtvý, ačkoliv ho zastřelil někdo jiný. Ano, nebýt předchozího jednání "pachatele", k činu dojít vůbec nemuselo. Americké právo je jiné, pro mě často až absurdní, např. ta porota - jak může rozhodovat o bytí a nebytí člověk jen podle toho, jak moc je ovlivněný výřečností žalobce nebo obhájce? A bez právnického vzdělání. Vybírání porotců podle různých měřítek mi tedy přišlo téměř neuvěřitelné. Nemá cenu popisovat a prozrazovat děj nebo vztahy mezi právníky a soudcem. Konec je vlastně otevřený, protože definitivní rozhodnutí nepadlo. Ale happy end tam přece jenom je.... celý text

Rudé orchideje ze Šanghaje 2023, Juliette Morillot

Kniha, šokující svou naprostou otevřeností. Hlavně by se to nemělo číst před spaním, usíná se pak velmi nesnadno. Příběh inteligentní, citlivé korejské dívenky v třicátých letech minulého století, která nemá zázemí ve své rodině, ale přesto dychtí po vzdělávání a dobrém životě. Sní o svém biologickém otci, o tom, že se její matka změní a dá jí pravou mateřskou lásku. Oporu má jen v prarodičích, po smrti milované babičky už jen u dědečka. Rodiče se rozhodnou Kim poslat z rodiny pryč, protože jim komplikuje život a od té doby se začínají její životní tragédie. Z dobrých majetkových poměrů se náhle ocitá v rodině, co žije v bídě. Okupace Japonci zasahuje do života každého Korejce, jejich rozpínavost a krutost jsou poznat všude. Chtějí vymazat Koreu z mapy světa a tvrdě trestají jakýkoliv projev vlastenectví. Kim už nesmí používat ani své rodné korejské jméno. Pravý horor nastane, když ji Japonci násilně odvlečou spolu s jejími kamarádkami, aby sloužily jako sexuální otrokyně vojákům. Už jsem toho přečetla hodně, ale scéna, kdy nevinná děvčata poznávají, JAK budou pracovat, mnou otřásla. Ta strašná zvířeckost, necitelnost, přezíravost a zvrácenost nemytých důstojníků, se kterou je zbavili panenství a pak je předhodili dalším....jenom díky síle své osobnosti Kim přežila a je nanejvýš správné, že se o své zážitky podělila. Díky i autorce, která napsala skvělý román. Já jsem byla několik desítek let svého života přesvědčena, že Japonci byli obětí války. Jenže ve zralém věku se mi dostalo mnoha důkazů o tom, že to bylo naopak. To Japonci útočili, mrzačili, mučili a okupovali! Ne nadarmo za války získali přezdívku Žlutí ďáblové. Dobře, i když méně krutě, o tom píší manželé Hejzlarovi v románu Na řece. Je to moc smutné, ale když dočtete takovou hrůzu, jakou dnes hodnotím, nenapadne vás, jako mě "oni si tu atomovku vlastně zasloužili"? Jakési zadostiučinění přišlo 70 let po válce, kolik těch žen se toho dožilo?! https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/japonsko-se-omluvilo-za-sexualni-otroctvi-korejek-v-druhe-svetove-valce_201512281203_sbartosova... celý text

Mexická gotika 2021, Silvia Moreno-Garcia

Došla jsem do poloviny knížky a uvědomila si, že s ní ztrácím čas. Těšila jsem se - podle anotace - na napínavý, strašidelný příběh a zatím se to jenom nudně vleče. Pořád dokola to samé. Hlavní hrdinka Noemí chodí v sídle Doylů od ničeho k ničemu, svou údajnou inteligenci a energii vlastně ničím neprojevuje. Sice se občas vzpurně vydává do města, aby něco vyřídila, ale to je asi tak všecko. Obyvatelé domu se chovají vyšinutě, a to jeden vedle druhého. Do toho opakující se fantasmagorické sny, Catalína, kvůli které to vlastně všecko vzniklo, je v podivné kondici a nedokáže říct, co jí vlastně je, rodinný lékař je tam asi jen na ozdobu nebo ze zvyku...pokud by měla skutečnou tuberkulózu, každý normální doktor by nařídil okamžitý odchod z vlhkého plesnivého baráku do zotavovny někde ve Švýcarsku nebo...nevím, jestli v Mexiku něco takového taky mají. Zkrátka je to vleklá nuda nedávající smysl a knížku moc ráda knihovně vrátím.... celý text