Pablo70 přečtené 547

Vlčí ostrov 2016, Lajla Rolstad

Byl jsem na Vancouver Island, Nanaimu, Victorii, kanadských lesích a tudíž vím, o čem autorka píše. Potíž bude, že si většina čtenářských týpkyň sotva dokáže představit, jaký je kanadský les. Ve srovnání s naším úplná divočina s těmi všemi dravými zvířaty, co ho obývají. Hodně mi to připomínalo prostředí, ve kterém zřejmě žije roky Gary Snyder. Spolehnout se sám na sebe to chce odvahu a usebrání. A pak líčení duchovních schopností lidí, co žijí v přírodě. To kolem sebe jen tak nenajdete. To jsou nejdůležitější momenty knihy. Snad mohla ze svých příběhů vytěžit víc, ale je seversky strohá. Kniha je však dobrá a má i skvělé recenze. Autorka klidně spolkla nakonec tu medicínu, co jí nabídl Georgie, a vrátila se jinak by to nedopsala (mnoho lidí hledá v knihách jenom rozptýlení, zážitek vybočující z jejich života, ale kdo hledá víc, určitě v této knížce mnohé najde). +Hezky graficky upraveno.... celý text

Psí roky 2005, Günter Grass

Přečíst Psí roky není nic jednoduchého, i když je text někde repetitivní. Grass se opět vyrovnává se svou minulostí, tudíž i němectvím a nacismem, který zažil, když dospíval. Ku posledku je jeho kniha už dost politická přesto je postavena na vině a odpuštění. Snad to tak v životě má být KAŽDÝ ČLOVĚK MUSÍ UMĚT ZAPOMÍNAT zní z autorových úst a přitom se zaobírá pamětí a chce, aby prožité nebylo zapomenuto. Ironizuje nové pořádky: MY, TADY, NA ZÁPADĚ, MY VĚŘÍME PEVNĚ VE SVOBODU, ODJAKTĚŽIVA. Cha cha hned po fašismu? Pořádají se DISKUSE S NAŠÍ MINULOSTÍ Vše je zpochybňováno, i hrdinové mění svá jména, záplava slov, Grass opravdu dal průchod svému psaní, i v závěrečném popisu dolu typy plašidel jsou vlastně typy lidí německé společnosti. Co se mi také líbilo: PŘIJEDOU TŘI PÁNOVÉ JSOU MLADÍ A PROTO BEZÚHONNÍ, PŘINESOU S SEBOU HALAS, NADÁNÍ A NEVĚDOMOST. Jak přesné! Jak současné! Mladí a bezúhonní se vždycky vydají měnit svět i dnes Hrdinové končí ve vaně, nazí, jako při zrození, komunista se stal kdysi fašounem, fašouni jsou neviňátka a noví demokratičtí lidé. Tak to v Německu bylo. Poučné i my jsme prekabátili, není-liž pravda? Gdaňská trilogie po letech dočtena. Více v recenzích.... celý text

Všecky krásy světa 1999, Jaroslav Seifert

Pěkné vzpomínání, ale že Seifertův život nebyl ke konci nic pěkného, o tom se můžete přivzdělat v Otevřeném deníku Jana Vladislava. Ten k básníkovi často chodil - zaznamenal i jeho potíže s režimem. Nakonec ho režim musel vzít na milost, vyšel i Morový sloup a my ho nemuseli věčně opisovat jako samizdat...... celý text

Píseň písní 1964, neznámý - neuveden

Jaroslav Seifert ve svých vzpomínkách Všecky krásy světa vzpomíná v kapitole Na peróně v Kralupech, jak potkal židovku Elsičku, která jediná přežila koncentrák, a její krása mu připomněla, jak překládal Píseň písní. Elsička odjížděla do Kanady, kde chtěla začít znovu žít. Korzo na nádraží v Kralupech už dávno nefunguje jako před válkou. Jak asi dopadla Elsička? Píseň písní v Seifertově přebásnění je stále nádherná, i když už tu básník ani Elsička nejsou. Škoda, že ji dnešní čtenáři téměř neznají...... celý text

Arktické safari a jiné povídky z Grónska 2021, Jørn Riel

Poslouchal jsem jako audio před spaním. Humor nám všem blízký, takových nadutých blbů jako ten důstojník, co chce komandovat Gróňany, je plný Švejk a příběhů Jak jsme chovali užitečné zvíře, známe taky několik, tedy humor, co neurazí, ale ani nenadchne. Asi bychom si tamnějšími docela rozuměli...... celý text

Kočka a myš 2009, Günter Grass

Druhý díl Gdaňské trilogie. Je kruté dospívat ve válečných letech. Za Grassovými hrdiny se rozprostírá už jen mlčení. Zmizeli. Stejně jako bráška nebo otec. Zasklená úmrtní oznámení a v tomto případě ani to ne. Zrada/dezerce je vylíčena věcně, bez emocí. Je obyčejná jako sám život. Všední. (Mládí jsem prožil v pohraničí, v dříve německém městě. V domech jsme nacházeli na půdách spousty předmětů po nich. I v Gdaňsku jsem byl. V Olivě poslouchal zdejší skvělé varhany. To všechno jsou spojnice k Grassovým příběhům.) Zdá se mi, že píše ze sebe. Nezávidím mu to. Jsem smutný, i když bych se měl radovat, že to přežil.... celý text

V jakém jazyce sním? 2018, Elena Lappin

Z této knihy se dozvíte, co je být emigrantem. -Emigrantova zrada je zároveň ránou, kterou si způsobil on sám ,a těžkým hřichem.- Mám také mezi svými známymi lidi, co emigrovali. Jeden z nich žije v Luxemburku, mluví francouzsky, anglicky bez přízvuku, je bohatý Ale přiznal se, že jeho rána se zacelovala celých 13 let. S tím souvisí i druhý citát z knihy: - Dětství je svět sám o sobě, sen přináležející do reality, do jaké se člověk narodí.- Se spolužačkami jsme se často přeli, zda bylo naše dětství v socialismu šťastné. Autorka to vystihla přesně. Ony ne. A samozřejmě na ně vzpomínají s láskou. Sestra mé ženy žije v USA. Nedávno se její muž přiznal, že jsou coby přistěhovalci stále lidmi třetí kategorie. Tato kniha vám toho hodně poví o vystěhovalectví a přistěhovalectví. Třeba pak snáze pochopíte...... celý text

Muž, který stál v cestě 2018, Ivan Fíla

I když jde o románovou fikci, člověk chápe, jak velkou odvahu musel Kriegel projevit, když nepodepsal. Jak dopadl Dubček, který pak podepsal i pendrekový zákon, jen aby v Kremlu získal body? Ještě, že mu Havel vysvětlil face to face, že se opravdu nestane prezidentem. Ale to už v knize není. Poslechněte si i rozhovor autora s Lucií Výbornou něco vám o knize řekne. Fila si musel domyslet řadu dialogů a opravdu byl počet těch, co se upálili po Palachovi, tak vysoký? Husákova touha po moci je pěkně popsána. Vlezl Rusům do zadku v pravou chvíli. A jako bývalého politického ho měli trvale v hrsti. Je to dobré drama, které jsme všichni prožívali, proto je to tak poutavé. Pro mladého čtenáře: dovedete si vůbec představit, že byste něco takového prožívali?... celý text

Ženy, které běhaly s vlky 1999, Clarissa Pinkola Estés

Z komentářů mnohých čtenářek vyplývá, že vnitřní touhy u současných českých žen být nespoutané, ubývá. Je doba poslušnosti a ne nespoutanosti. Mnoha ženám je zřejmě postoj autorky docela cizí. Byly vychovány jinak a nemohou tvrzení autorky přijmout. Podobné je to s knihou Za tajemstvím pohádek. Také jsou odmítány. Náš svět je přespříliš svázán realitou. Příběhy jsou podávány zmrzačeně a jejich původní význam nám uniká. Spojení se svou intuitivní povahou je potlačeno. Oblíbené tvrzení autorky: Svými těly žijí ženy velice blízko podstatě života-smrti-života, zřejmě platí zejména pro starší zkušené ženy, ty mladé to nedávají. Nechápou to. Přitom je v knize dost dobrých příběhů například jeden z nejlepších je inuitský příběh o ženě-kostře. I když jsem muž, bylo to pro mne dobré čtení. Samozřejmě předpokládám, že i muži mohou běhat s vlky alespoň ve své fantazii. Buďte nespoutaní!... celý text

Za tajemstvím pohádek 2000, Bruno Bettelheim

Docela slušný výklad pohádek z hlediska psychoanalýzy. Freudovci jásejte! Je jasné, že pohádky nás provázejí od útlého dětství do puberty, proto se i dotýkají sexu netřeba se divit vždyť dospíváme! Mne nejvíce překvapily některé neznámé verze pohádek. Vzpomínám, jak nám češtinář říkal, že celá lidová slovesnost dostala nový kabát za národního obrození všechna sprostá slova byla vypreparována a děj byl zušlechtěn. Jen vzácně najdeme původní verze pohádek, které obsahují lechtivé výrazy (J.Š. Kubín). V této knize je také psáno o úpravách a zušlechťování pohádek, aby nepohoršovaly a líbily se. U nás (i když tato kniha o českých pohádkách nemluví) se na tom určitě podíleli Erben a Němcová, kteří pohádky a lidovou slovesnost sbírali a poté upravovali. Ale původních verzí lidových pohádek je jako šafránu. Pokud máte rádi pohádky, počtete si!... celý text

Pamflety 1961, Radovan Krátký

Sesbírat starověké a středověké hanlivé nápisy a básně na šlechtu, církev, měšťany může být zábavné. Kniha vyšla v 60. letech, současné pamflety zoufale chybí. Dnes se tomu říká karikatura nebo satira a psát o socialismu a o vládnoucí třídě, to opravdu nešlo zveřejnit. Ale i z tohoto historického exkurzu si můžeme udělat obrázek, jak tehdy chodilo, a že nic nového pod sluncem, vždyť nejstarší pamflety jsou až z antiky. Dobří a špatní lidé byli odjakživa a psát o jejich skutcích nebylo od věci. Jen si to přečtěte!... celý text

Zpívám o sobě 1983, Walt Whitman

Tady, na databázi, je příliš vidět, jak mnoho lidí se živí přízraky z knih, byť Whitman píše: ani se nebudeš živit přízraky z knih... Ale co, čte se i pro zábavu krváky a všelijaké obskurní příběhy jsou teď v kurzu Nechci tu matlat moudra o Whitmanovi, jen mi to trochu kazí, že tyto nádherné verše, tyto svobodomyslné verše, přeložil husákovec a normalizátor Ivan Skála. Probůh, jenom nečtěte jeho uvědomělý doslov! K lepšímu porozumění dobového kontextu vám pomůže spíš Začátek cesty od Johna Erskine, kterou otiskl KPP. Whitmanův vliv na Beat Generation je pak rozhozen po mnoha knihách o tomto tématu. Howgh!... celý text

Začátek cesty 1980, John Erskine

Pedagog a spisovatel John Erskine se hned na počátku knihy přiznává, že si všechno vymyslel, byť se vynasnažil nezkreslit historii. O Whitmanovu domnělém dítěti v životopise ani zmínka. Přesto je románová paralela vystavěna na této linii. Děj se maličko vleče kniha se už nečte, přesto je užitečným odrazem básníkových názorů, jejich nekonvenčnosti, která z nich vytvořila předzvěst pozdějších beatniků. Zde je však romanticky řečeno za vším hledej ženu. Inu, tohle heslo dělá z celého příběhu docela zdařilou romanci, jenom to zfilmovat. Je jistě znát, že kniha vyšla v USA už v roce 1938, ale když se chcete o Whitmanovi něco dozvědět, musíte to vydržet. Básníkovo dobrovolnictví za války Severu proti Jihu je obdivuhodné. -Zůstaň dnes den a noc u mne a poznáš, z čeho se rodí básně Jeho verše mám rád.... celý text

Kojabaši, kočičí mistr zenu 2006, Henri Brunel

Jak Mistr praví: "Měli bychom místo odmítání zvolit otevřenost, místo skleslosti více elánu, strach nahradit láskou, mrzoutství vyměnit za dobrou náladu, smysl pro humor a radost ze života." Už jen to z vás udělá dobrého člověka. Tahle knížka je pro radost!... celý text

Černé lekníny 2017, Michel Bussi

Četl jsem kvůli Monetovi. Městečko, kde žil, je kouzelné, však si ho vygooglujte. Příběh trochu nastavovaná kaše, i když propojení překvapivé. Ovšem, je tu porušeno pravidlo č.3 z Twenty Rules For Writing Detective Stories (viz Škvorecký Nápady čtenáře detektivek): Nesmí se vyskytovat láska. Jde o to dostat zločince za mříže, ne o to, dostat tokající párek k oltáři. Tedy: když už nedostanete pachatele za mříže.... ale zase to má slušnou impresionistickou atmosféru. Fakta o Monetovi jsou prý pravdivá, to ostatní je autorova fabulace.... celý text

Ženy od mysu Sur 1965, Robinson Jeffers

Ženy jsou skutečnou matricí všech dalších básnikových povídek: četli jste Maru, Hřebce grošáka nebo Pastýřku putující k dubnu? Jako by je velký osamělec razil podle jednoho vzoru. Jeffers byl skutečnou veličinou amerického básnictví, je přirovnáván svým významem k Hugovi ve Francii. Cítí i neživé věci, snaží se postihnout svět ve své velikosti. Lidé, zvířata, květiny i kamení vše má jedno společné vědomí. Ale to vše je ironizováno, vysmíváno." Je nějaký duch universa? Zůstává něco, když umřeme, krom potravy pro červy?" Děj je dramatický, vypjatý. Je dobré se jím prokousat. Přebásnění mělo svá úskalí, vždyť Ženy vznikly v roce 1927, Kamil Bednář je překládal v roce 1964 a od té doby také již uteklo hodně času. Ta kniha je stále krásná a divoká. Objevuje se tu i oběť ukřižovaného jestřába symbol drahý Jeffersovi vždyť sám vybudoval Jestřábí věž, ve které žil a tvořil. Nutno podotknout, že Bednář se s Jeffersem nikdy nesetkal, jenom si psali. Amerika je pro českého básníka a překladatele přece jen z ruky (také on zemřel předčasně ve věku 59 let).... celý text

Zápis o katastrofě 1965, Jean-Marie Gustave Le Clézio

Tehdy mladý autor se uvedl existenciálním románem obírá se svou čirou existencí a čerpá ze svého nitra až obsesivně. Jeho hrdina Adam se hlavně zaobírá sám sebou. Žije sám v opuštěné vile a dotáhne to až do blázince. Vlastně se autor snaží o nový román, do kterého začleňuje výtvarné prvky včetně škrtů v textu. V 60. letech byla existenciální literatura na vzestupu a bylo senzací, že byla tato kniha tak brzy přeložena a vydána u nás. Autor rozpoznán jako literární talent (bylo mu 23), postupem času se vypsal a roku 2008 získal Nobelovku za literaturu. Nový román je terminus technicus a studuje se na univerzitách... Pro mladé co se hledají a tápou.... celý text

Život Édouarda Maneta 1964, Henri Perruchot

Životopisy mohou být různě podané a někdy přetížené fakty. Tento je však úměrný. I když byl Manet dobře zajištěn rodinným měním, jeho život zas měl jiná úskalí. Rozhodně se nedá říct, že byl lehký. Nakonec skončil podobně jako Baudelaire, s kterým se přátelil. I přes nepůvodnost v námětech dokázal posunout hranice malířského projevu směrem k impresi. Netřel bídu, jako někteří malíři, ale narážel na nepochopení současníků. Když se díváme na jeho obrazy dnes, nechápeme, co je na nich tak provokativního - svět se mění a Manet zřejmě nechtěně předběhl dobu. Tato kniha mi připadá jako tesařská práce širočinou...... celý text

Mystici a zenoví mistři 2022, Thomas Merton

Merton ve své pozoruhodné knize navazuje na Prohlášení o nekřesťanských náboženstvích druhého vatikánského koncilu, který přiznává lidem jiných náboženství právo poznávat Boha a rozjímat nad ním. Pojednává o raném mnišství, pravoslavné monastické spiritualitě, křížových výpravách, čínském konfucionalismu a taoismu, jakož i zenu, věnuje pozornost anglickým mystikům a Shakerům v USA. Snaží se dobrat jádra jejich učení, rozebírá koany. Jeho kniha je poučná v tom, že jeho přístup je přístupem křesťana, tedy že jeho oči jsou našima očima - že mu rozumíme, jsme stejné kultury. Škoda, že jde o texty ze 60. let XX. věku -potom byl již mrtev.... celý text

Sedmistupňová hora 2002, Thomas Merton

Thomas Merton měl neobyčejný dar sebereflexe. Proto dokázal tak podrobně a poctivě popsat svou konverzi. V tom je výjimečný. Poznal jsem nějaké mnichy (dominikány), nebyl mezi nimi ani jeden tak otevřený jako Merton. Jak hluboko došli do poznání Krista, se neodvažuji posoudit. Když padl režim a oni se měli nastěhovat do kláštera, začali kličkovat, jen aby do něj ze svého volného života nemuseli. Bylo to k smíchu. Co by jim na to Merton řekl? Byl na pochybách, zda ho do kláštera přijmou. Také jeho chápání jiných konfesí je obdivuhodná. To, že psal o zenu, je téměř neuvěřitelné. Tolerance našich křesťanů k buddhismu a józe je takřka nulová. Odvážně psal o své skepsi na cestě k poznání. I my si procházíme sedmi stupni dantovského pekla jenom to nechápeme. Jeho životopis je vědoucím příkladem. (Jen uvěřit, že?)... celý text