Pablo70 přečtené 547

Skoncovat s Eddym B. 2017, Édouard Louis (p)

Příběh není ani tak šokující tím, že se zabývá otevřeně sexem a lidskou bídou, ale tím, jakou úroveň lidství a ekonomiky ukazuje ve Francii. Takhle uboze snad u nás lidé nežijí. No ale někdo tu tvrdí opak já to alespoň nikdy nezažil. Nejvíc mi chyběl popis vnitřního přerodu Eddyho. Ten je sotva naznačen. Ve srovnání s desítky stran popisu vnitřního světa hrdiny knihy Polský jezdec, to je slabota.... celý text

Přezimování pod širým nebem 1999, Seamus Heaney

Heaneyho básně jsou zamazané od rašeliny, bomb, násilí, mrtvé děti plavou v moři Irsko je strohá a pro nás nehostinná země. Dokonce i láska je drsná. Země nikoho, Není kam se skrýt, Předpeklí, Po vraždě, Přírodozpytcova smrt, Elegie, Žárlivost ve snu ...polámané tělo, bolest, po níž zůstaneš jak rozrytá země zase syrová. Nobelovka za literaturu...... celý text

Polský jezdec 2018, Antonio Muñoz Molina

Love story na pozadí Španělska krvavého i romantického. Dějiny fiktivního městečka Mágina. Prý dosti autobiografické. O spolehlivosti a nespolehlivosti našich pamětí. Velmi pěkně bylo vylíčeno, jak vtrhla 60. léta XX. století do zaostalého Španělska a začala ho měnit. Vzpomínal jsem (samozřejmě nespolehlivě a po svém) na naše mládí a jak tyto změny probíhaly zde. Španělská mládež byla také ovlivněna anglo-americkou pop music, jaky my. To mě hodně bavilo. A pak také introspekce postav, to byla radost číst. A v neposlední řadě LOVE. Vo to tu go. Knihu jsem si zakoupil z bazaru. Jsem spokojen. Molinu jsem dříve neznal, psát tedy rozhodně umí. Doporučuji.... celý text

Sto sonetů o lásce 1985, Pablo Neruda (p)

Neruda napsal tyto sonety ve zralém věku 55 let. Jsou opravdu neotřelé a je radost je číst. To už se v italském exilu neplatně oženil potřetí stal se vlastně bigamistou i když se později přece jen rozvedl. V Chile byl tenkrát rozvod nezákonný, proto ten neplatný sňatek. Urrutia, pro kterou verše psal a roku 1966 se konečně stala jeho ženou, nebyla jeho poslední láskou zamiloval se ještě do její neteře Alice, ale tento románek netrval dlouho, byť vnesl zmatek do jejich vztahů Onemocněl a všechny tři domy, které sdílel s Matyldou, jsou dnes přístupné jako muzea. Je to kompaktní dílo. Předně musím ocenit sílu jeho poetiky, je vidět, že svou milou opravdu miloval, já se taky v tomto věku šíleně zabouch. Miloval ji, aniž by ještě znal její tvář, zdávalo se mu o ní. Já ale dopředu věděl, jaký bude /její obraz . Podoba./ Přirovnává ji ke chlebu, kterým se živí. Ten pocit znám. Opěvuje její každodennost: Mé srdce, královno díží a celerů: ty malá levhartko cibule, zeleniny. Vyznává dobře známý pocit zamilovaných nemiluji tě a miluji. Chce potkat "nenadále nekonečno", aby ji už nikdy nepřestal milovat. Dva životy se v mojí lásce křižují. Proto tě miluji, když tě nemiluji, a proto tě miluji, když tě miluji. V Odpoledni se věnuje apologetice své lásky před nevlídným světem. Vzývá splynutí: teprve když jsi ty, začínám být i já, teprve když jsi ty, jsme tady oba dva Věští, že jejich láska přežije i smrt smrt znamená totiž neomezenou volnost: Nepřítomnost je dům tak prostorně vystavěný, že můžeš volně projít skrz jeho stěny a pověsit si obrazy do vzduchu pod nebem. To je velmi dobrá představa. Je to tak. Dobro, láska, se nevytratí ani po smrti: Nastanou jiné dny a bude pochopeno mlčení rostlin a planet a nový věk, tolik čistých věcí bude poztráceno... Bude ti podoben chléb, pečený v peci, a bude mít tvůj hlas, tvou vlastnost obilí I když se láska vytratí, je věčná, veliká /jak praví Osho/ a vlastně nesmrtelná. Je to dlouhé navždy Zralá láska je jiná než ta mladá, divoká. Neruda měl už jistě svůj život, který byl náročný sám o sobě. Dalo by se dlouze psát i o dalších básních. Sám autor píše v předmluvě, že při jejich tvorbě mnoho vytrpěl a že nejsou elegantní-veršované, nýbrž tesané ze dřeva. To odpovídá jeho stylu. K překladu: Pilař vše přebásnil, zveršoval, snad se držel předlohy. Jazyk je bohatý a neotřelý. Sbírka vyšla roku 1959. Neruda byl známý komouš, ale svého horování pro Stalina později litoval. Právem dostal Nobelovku. Politický aspekt básník naštěstí vynechal kromě jednoho sonetu.... celý text

Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? 2004, Philip K. Dick

Také já byl na předlohu filmu zvědavý. Nu, je to trochu jiné, ale nezklamalo mě to, ty peripetie se zvířátky mi připadaly zpočátku až humorné. Chtěl bych však ocitovat autora: Kdo ví, zda lidský duch stoupá k nebi a duch zvířat se noří do země? ptá se Bible. Jednou, v kterési pozdější verzi, to možná bude znít takto: Kdo ví, zda lidský duch stoupá k nebi a duch androidů se noří do země? Kam dospějí duše androidů po smrti? Ale - pokud nežijí, potom nemohou také zemřít. A když nemohou zemřít, pak budou stále s námi. Mají vůbec duši? A máme my nějakou? Jsem přesvědčen, stejně jako Bible, že všichni jsme na cestě k jednomu společnému cíli. Ale tím není hrob, je jím život za ním. Svět budoucnosti. To je autorův příspěvek k tématu, o které tu jde. Ale vyjádřil se i k lidskému tématu: ...jisto však je, že Dick - a tady parafrázujme jeho vlastní slova - fungoval jaksi "chybně", vytvořil podivuhodné "chybné" dílo a učí "chybnosti", učí pochybovat o sobě. Možná, že tahle vlastnost je to jediné, co nás odlišuje od androidů. Praví se v doslovu. Pochybovat o sobě, to je oč tu běží. No, nenadchlo vás to? Ty, kteří nepochybují, to dozajista zklamalo...... celý text

Kašpar Hauser 1994, Jakob Wassermann

No, tenkrát baby boxy nebyly, ani později: nalezenec byla ještě moje tetička. Tu prý našli na schodech do kostela v povijanu, ale nikdo z ní proto možnou šlechtičnu nedělal. Hauserův případ vzbudil velkou pozornost, protože šlo už skoro o dospělého hocha. A bylo snadné spekulovat. O případu si můžete přečíst hodně článků, kniha je dobovou kritikou mravů. Autor snil i o tom, jak celou věc prožíval Kašpar. Ale nejméně polovina textu je o tehdejších poměrech. Nebyly zrovna ideální a nalezenci to měli těžké. Ale jak tu čtu, pořád to někoho dojímá, že dámy? Poslouchal jsem jako audioknihu.... celý text

Sputnik, má láska 2009, Haruki Murakami

Murakami má čtivý styl, v tomto případě jsou hůře stravitelné storky Mjů (proč zešedivěla a je prázná), vnitřní prázdnotou trpí i učitel, jeho kleptomanský žák a matka Jinak si užijete obvyklých koček i mystického konce knihy. Přečteno v jednom dni. Jenom musím souhlasit s těmi, co tu upozorňují, že Murakami má lepší knihy.... celý text

Věk bohyně Kálí 2002, William Dalrymple

POZOR, TOTO NENÍ CESTOPIS! Dalrymple se zabývá velkými kauzami, které se objevily na cestě Indie do 21.století. Na jedné straně velká nostalgie po tom, co je již zničeno nebo zaniká, na druhé straně obrovská setrvačnost indické společnosti: sektářské problémy, lpění na náboženských zvycích a představách (o náboženských válkách nemluvě tady naposled snad za třicetileté války). Od napsání jeho knihy uplynulo čtvrtstoletí, co je to v několika tisícileté tradici indické společnosti? Popsané kauzy dodnes šokují. Kálí je bohyně spojená se smrtí a zánikem. Není to veselé čtení...... celý text

Starověká Indie 1985, Dušan Zbavitel

V 60. letech naši zvídavost o Indii nastartovali The Beatles, zvlášť George Harrison, který se o indickou hudbu velmi zajímal a ve svých skladbách ji napodoboval. Později byli Beatlesáci dokonce sami v Indii a postupně jsme Indii vnímali skrze yogu, kterou jsme se snažili cvičit. Jak tak koukám, dnes se Indií skoro nikdo nezabývá. Zbavitelova kniha je přehledným pokusem přiblížit nám její prastaré dějiny, s přesahem do českého národního obrození, kde se spisovatelé začali indickou literaturou zabývat. Veliký Ašóka, by byl veliký i dnes sláva mu! (Snad si to také někdo přečte...)... celý text

Bohové s lotosovýma očima 1997, Dušan Zbavitel

Hinduismus je velmi spletité náboženství, bohové mají mnoho inkarnací a podob, je velmi složité se v jejich záplavě orientovat. Tisíce příběhů a mýtů se navzájem prolíná a sám Zbavitel přiznává, že v knize může prezentovat jejich pouhý zlomek. Pouhý zlomek mi také uvázl v hlavě. Ne, že by to bylo nezajímavé, ale svět hinduismu je nám, Evropanům, značně vzdálený. Přesto musím před autorem smeknout, neboť jeho znalosti jsou neuvěřitelné. Snad nahlédnete do světa hinduismu, který sdílí skoro celý indický subkontinent...... celý text

Bílé zuby 2003, Zadie Smith

Imigrant se však musí smát, když slyší o obavách nacionalistů, vyděšených z infekcí, infiltrace, mísení ras, zatímco je tohle jenom potěr, prkotina ve srovnání s tím, čeho se bojí imigranti s rozkladem a zmizením. O tohle v této knize jde. Snáze pochopíme, jak to v dnešní Británii asi vypadá. Autorka to napsala mladá, sama má předky mezi přistěhovalci, je autentická. Je to oproti ČR docela mazec. A příběh je dobře vypointovaný. Ty jednotlivé frakce přistěhovalců mě docela bavily Doporučuji. (Alespoň uvidíte, že to tu nemáme tak zlý...)... celý text

Deset bran 2001, Seung Sahn

Zabývám se touto knihou už 15 let. Byl to náraz, když jsem si ji koupil. Ty koany jsou na vykloubení mozku. Uvidíte náhle jiný svět, než na jaký jsme zvyklí. Nemusíte nutně dojít k osvícení, ale už to, že se jimi začnete zabývat, vás změní pokud si vůbec připustíte, že vás může něco změnit. Jak se máte? Ptám se dnes se zenovým mistrem Seung Sahnem. Zkoušejte, zkoušejte, zkoušejte deset tisíc let bez ustání. Když půjdete pořád přímo nevím, brzy dokončíte Velký úkol života a smrti a vysvobodíte všechny lidi z utrpení (alespoň to vám Seung Sahn slibuje na svých stránkách).... celý text

V kořenech světla ryby 2004, José Ángel Valente

Ve svých básních chtěl zachytit nezachytitelné. Možná příliš ambiciózní a možná ne. Jedinečný básník kosmických rozměrů. Zvlášť ukázky ze sbírky Nerozední se zpěvný pták jsou dost abstraktní. Čirá myslitelnost a přece dost konkrétní Že jde o protimluvy? Zkuste uchopit Valenteho poezii svou myslí a uvidíte. Pro náročnější čtenáře. K takovéto poezii básník dospěje po mnoha letech zkušenosti a života...... celý text

Na Moravě nekvetou olivy 2015, George Agathonikiadis

Známe ho z kulinářských výletů s Donutilem, V dětství byl přivezen do ČSSR, v Řecku právě probíhala občanská válka (bude Řecko komunistické nebo ne?) a my jsme přivítali potomky rudých vlastenců... Ale děti nemohou za svoje rodiče řada Řeků se zde usadila, znám jich také pár osobně. George Agathonikiadis - Na Moravě nekvetou olivy jsou vzpomínky na ono dětství, Řek přijíždí na Moravu a sleduje osudy svých starých přátel. Posloucháno jako audiokniha.... celý text

Tohle světlo 2010, Antonio Gamoneda

V Gamonedových básních je vždy něco nepojmenovatelného, co odolává snaze říci to jménem. Buddhisté říkají: Co nedovedu sám říci, není ani jasné mně samotnému. Avšak Gamoneda to říká, i když to nedovede pojmenovat. Nebo je to vždy něco nerozhodného, neurčitého. Paměť je smrtelná. Občas mi odpoledne Billie Holiday položí nemocnou růži do uší. Občas se odpoledne přistihnu daleko od sebe, jak pláču. Je to vlastně pojmenování onoho smutného pocitu z jejího zpěvu. Španělština je květnatý jazyk. Můžete tak po jeho krátkých básních stále brouzdat znovu a znovu, někteří čtenáři ho obvinili, že hledá špinavé věci života a předkládá jim je. Je-li to pravda je nutno se ptát: což není také to špinavé a smrtelné součástí života? Gamoneda je duší romantik, realisté dozajista nedokáží plakat daleko od sebe...... celý text

Město džinů: Rok v Dillí 2004, William Dalrymple

Autorovi v žilách koluje modrá krev je třetím bratrancem královny Camily, a také je synovcem Virginie Woolfové. Tato kniha získala cenu pro mladé autory Sunday Times a je naprosto skvělá. Je fascinující, co všechno autor o tomto několik tisíc let starém městě zjistil, a jak poznával osobně jeho zapomenutou historii. Dostával se súfijcům, ale třeba i eunuchům a dalším lidem, které máme za dávno vymřelé. Vše popsal svým barvitým stylem. Jeho knihu je radost číst. Koneckonců každá z jeho knih získala nějakou cenu. Zájem o džinismus, súfismus, buddhismus a hinduismus a historii Indie je tu na prvním místě. A to vše doplňuje vlastními zážitky. Vřele doporučuji!... celý text

Zemí zvířat, lidí a bohů 1993, Ferdynand Antoni Ossendowski

Drsný je příběh polského důstojníka a končí v mystičnu. Všichni o ní vědí, ale nikdo tam nebyl. Miles Davis o ní natočil album (Agharta). Avšak z této knihy se dozvíte, jak krvavá byla bolševická revoluce. O tu jde především. ...pracoval jsem v Rusku, v oné prokleté zemi, kde není v lidu disciplíny, kde sedlák chodí do křesťanského kostela, věří však v čarodějnice a v kouzla, kde inteligentní třída dbá toliko vlastního prospěchu a pohodlí. Národ surový, divoký, neřekl bych ani lid, nýbrž zvláštní zoologický druh savců Psáno 1923 už tenkrát?... celý text

Na paměť mým smutným courám 2005, Gabriel García Márquez

"Oné noci jsem objevil pravdě nepodobnou rozkoš, jakou mi skýtalo pozorování těla spící ženy, aniž mě tlačila žádost a překážel mi stud." V devadesáti najít pravou lásku? Chápu, že si s tím autor zahrává, ale popravdě: už ani to povolání redaktora není moc pravděpodobné. Jistě, na tom všem tento příběh starého intelektuála stojí, ale Znal jsem jen dva muže tohoto věku našemu sousedu je 89 a trpí senilitou. Pan Kysela bydlel nad námi, bylo mu 93 když zemřel, už jen seděl, ale ještě si pilně psal se svou dcerou, která emigrovala do Austrálie. Ven nevycházel. Touha po lásce dávno zemřela, dříve než tělo. Kniha se však čte lépe než poslouchá. I když je Zdeněk Maryška v letech, není mu 90. Jeho přednes mě nepřesvědčil. Jeho energie, kterou do řeči dával, byla nepříjemná. Márquez toto dílko napsal po sedmdesátce, tedy ve věku, kdy to Maryška načetl. (Maně jsem si vzpomněl na herce Standu Neumanna, ten zemřel ve věku 72 let a dávno před tím už hrál jen stařečky a mečel jako koza.) Při četbě vychutnáte ony roztomilé Márquézovské detaily. Proto to čtete, ne? Jako příběh dobré, zpracováno téměř uvěřitelně. K ničemu nedojde, ale přece dojde. To co se zdá mladému čtenáři jako bezúčelné, může mít v devadesáti určitý význam...... celý text

Divočina 2015, Cheryl Strayed

Jak se sama pojmenovala Cheryl? Strayed sejít ze správné cesty, odchýlit se ze správného směru, být ztracen, stát se divokým, ocitnout se bez matky či otce, bezcílně se toulat a po něčem pátrat, odlišovat se či odbočit. Ta žena věděla, že to je na diagnózu! Udělala to podle starého receptu, vytrhla se ze svého prostředí a prošla náročnou poutí, během níž přišla k sobě. Nedává nám tedy svědectví o pohodovém zdolání své cesty, ale i o tom, jak se sama se sebou prala a jak pálila svůj minulý život. Je to návod. Pokud se ocitnete v životním svrabu, zkuste to taky pakliže se můžete spolehnout sami na sebe. Protože nikdo to za vás neudělá. A jak to říkají buddhisté: když to nemáš v sobě, kde to chceš hledat? Tato kniha je často srovnávaná s Vlčím ostrovem. Ale Norka je mi mnohem sympatičtější. Američanka je děsně načatá americkou civilizací tedy jejími mínusy. Zvítězila sama nad sebou. Vlčí ostrov je mnohem čistší kniha. Divočina však rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Indiánské léto 1962, Ludvík Aškenazy

Album Indian Summer pro sólo piano nahrál jazzman Dave Brubeck, on však prožíval to indiánské léto v Kalifornii, kde bydlel. Aškenazy byl na podzim 54 v NYC, jeho indiánské léto je plné obyčejných Newyorčanů, lidská drobnokresba, tu on dovedl. Byl to docela milej chlápek po invazi utekl do NSR. Samozřejmě si musel všímat kritických momentů, jinak by mu to neotiskli. Ale přesto je z jeho reportáží cítit na hony člověčina. Knihu jsem zakoupil v antiku, protože jsem také byl v NYC během indiánského léta. Je to celkem milé retro, avšak viděl jsem úplně jiné věci než Aškenazy. New York v těch poválečných letech byl jistě zaplněn i Čechy, ale Aškenazy o nich nepíše, nejde to, jedinou Češkou je tu Božka, jejíž americký manžel musí přijít o práci z politických důvodů... Jo, jo. Nu, časy se mění, jak zpíval Dylan. O indiánském létu nikdy nezazpíval, ne a ne...... celý text