Pablo70 přečtené 547

Hledání ztraceného času I. – Svět Swannových 1979, Marcel Proust

Tak jsem si říkal, alespoň jeden díl. Podařilo se! Četl jsem dlouho a pomalu, ale našel jsem na síti mnoho reálií, ukazujících na Prousta. Předně: víte, že městečko Illiers přijalo i jméno Combray z Proustova Hledání ztraceného času? Na netu najdete spoustu fotek, můžete navštívit místa, o kterých Proust píše. Ke kouzelným reáliím patří i madlenky (madelaines), které náš hrdina pojídá. Madelines jsou malé houbovité dorty známé svým tvarem připomínajícím mušle a ikonickým hrbem, který vzniká při pečení v troubě. Způsob, jakým se těsto šlehá a míchá dohromady, má za následek vzdušný a lehký koláč při pečení v troubě a je lehčím druhem těsta než tradiční piškotový dort. Dnes je jejich výroba už pouhý byznis. Ale turisté je žádají. Swannova láska popisuje poněkud nešťastný vztah Swanna k Odettě. Jak se dozvídáme v poslední kapitole, nakonec se vzali a jejich dceru si zamiloval autor. Musíte číst pomalu a soustředit se. Některé pasáže jsou na nic, jiné kouzelné, jak už to při vzpomínání bývá. Vydržet! Snad se podívám na další díly, stýská se mi po ostatních knihách...... celý text

Obnovení pořádku 1990, Milan Šimečka

Prožil jsem v reálném socialismu většinu života. Vím, o čem Šimečka píše, dobře si to pamatuji sedmdesátky byly k nepřežití a do toho ještě pak Černobyl V osmdesátkách makat v textilce, vozit jako vysokoškolák bedny s bavlnou Také jsem byl svědkem toho obnovení pořádku, vlastně jsem byl jeho předmětem. Myslím, že dnešní mladí by si měli knihu přečíst, aby poznali, jak taková státní mašinérie funguje. Rozbor doby je přesný. Tedy skoro přesný. Vypadá to, že na Slovensku byly měkčí podmínky: mého kamaráda, co byl v podzemní církvi, dokonce StBáci zmlátili na ulici, nebylo to tak neškodné, jak Šimečka píše. A kdyby režim nepadl, moje děti by nesměly studovat (viz příslušná kapitola) a já bych byl podřadným dělníkem. Dnes nám hrozí nové nebezpečí z Ruska. Nechci už žádné nové obnovování pořádku! Pan Šimečka už není mezi námi, ale jeho kniha je stále aktuální. Díky.... celý text

Tisíc a jeden vtip 1991, Ján Kalina

Jsou knihy, které bylo nutno zachránit. V roce 70 probíhala čistka vojenské knihovny, v které jsem byl knihovníkem. Tisíc a jeden vtip obsahuje vtipy i politické, Ale taky vousaté. Stal se mou oblíbenou četbou, díky níž jsem měl vždy po ruce nějaký dobrý fór. No uznejte, že poslat takovou knihu do stoupy, by bylo barbarství. Přes matku jsem ji propašoval domů. Ke krádeži, která je už promlčená, se přiznávám. Je to dnes relikvie vzpomínka na ZVS (základní vojenskou službu). Dnes je poměrně vzácná, i když se dočkala reedice. Snad v ní i vy najdete něco k zasmání...i když je ve slovenštině. Dala by se doplnit o oddíl Vtipy po roce 2000. Určitě by se nějaké našly, nebo i z normalizace, když se tam nachází oddíl Protentokrát (čti Protektorát, nebo fóry z let tzv. Budování socialismu). No, počtení pro pamětníky.... celý text

Lennon 1940–1980: Život Johna Lennona v datech a obrazech 1997, John Robertson

Když Robertson v rádiu zaslechl, že zastřelili jednoho z Beatles, řekl si: jen aby to nebyl John! A ono jo! Dalo se to čekat. John byl největším posměváčkem a provokatérem, i když v postbealesovském období se stáhl do soukromí. Ale ten cejch na něm navždy zůstal. Jeho život v datech a obrazech najdete v této knize. Přehledně a bez hlubších souvislostí. Jakoby to stačilo. Možná, že ano. Měli jsme ho rádi. A jeho Písání jsme nosili v mysli celý život: "Tak šťastnej vánocetung, Fáfo Starouši!!" Umím to dodnes.... celý text

Půlnoční jam session 1996, Jaromír Hořec

Zdařilý pokus o české jazzové verše. Báseň Co je jazz věnoval Josefu Škvoreckému. Řada jeho textů písní popu zlidověla. Jinak typický příklad člověka, ve kterém se prala láska ke straně s láskou k Masarykovi. Jeho prostřednictvím donášel na Seiferta jejich zubař - agent StB. "On mne brával z ordinace k s obě do takové kanceláře, někdy jsme si sedli do křesel a povídali si," popisuje Hořec. "Měl jsem k němu důvěru, nosil jsem mu zakázané časopisy jako Svědectví, Listy. On mne vždycky trochu podrápal na zubech a řekl, abych přišel znovu za tři dny. Asi aby měl čas ze mne tahat rozumy." Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/basnika-jaroslava-seiferta-udaval-zubar.A050603_220254_domaci_bih Smutné. Užijte si alepoň ty jazzové básně - ty jsou pěkné.... celý text

Jak přežít stres - průvodce pro muže 2009, Georgia Witkin

STARÝ KOZEL ¸- já. Sex ve stáří. To si budu pamatovat a nebudu se tím už stresovat.

Květy okamžiku 2005, Ko Un

Být přítomen v každém okamžiku. Žít tady a teď. To jsou premisy zenového bytí. Dokážete to? Podle Ko Una tkví v zachycení těch chvil (květů okamžiku), které neustále prožíváme, hlubší smysl. Je to poezie okamžiku, ne nepodobná japonským haiku. Ko Un říká, že až jednou otevřeme jeho hrob, nenajdeme kosti, ale básně. Krásná představa! Přál bych mu to. Čtěte s otevřenou myslí a buďte co nejvíc přítomni - pak porozumíte.... celý text

Mrtvá kočka 2007, Václav Cílek

Meditoval jsem nad: CO NEDOVEDU SÁM JASNĚ ŘÍCI, NENÍ JASNÉ ANI MNĚ. Jasné, jak facka. A taky pravdivé. Kdyby se nad tím zamyslili i naši politici... (Zkuste se tím taky řídit.)... celý text

Křesťanské legendy staré Evropy 1995, Luděk Rejchrt

Že známe tak leda sv. Barboru nebo Mikuláše, za to může naše ateistická výchova. No, jistě: svatý Jiří zabíjí draka na pražském Hradě, známá je i Kateřina umučená v kole, svatý Jeroným a jeho lev, o svatém Vavřinci nám zpíval Jarda Hutka Ale jsou i další, jejichž osudy nám Luděk Rejchrt přibližuje. Kniha je psána barevným jazykem a opravdu pěkně vypravena. Sám autor byl bratrem známějšího Miloše mluvčího Charty 77. Prostřední bratr Pavel byl básníkem a výtvarníkem. Sama kniha byla psána v době normalizace, kdy si autor také užil svoje s StB. Kniha je pro děti i dospělé užitečným průvodcem po křesťanských legendách staré Evropy.... celý text

Ferdinand Brokof 1976, Oldřich J. Blažíček

Český barok! Snad každý prošel kolem Brokofových soch na Karlově mostě. Už jako malého kluka mě zaujal hrozivý Turek a jeho pes, hlídající křesťanského vězně, marnivá výzdoba průčelí Morzinského paláce, až později jsem obdivoval sochařskou výzdobu náhrobku Jana Václava Wratislava z Mitrovic. Samozřejmě jsem neviděl všechny Brokofovy sochy. Ale v Martinské ulici, kde jsou v kostele sv, Martina ve zdi pohřbeni Brokofové, bydlel můj kamarád Míša. Ferdinand Brokof tam byl pohřben v pouhých 43 letech, tenkrát to byl okraj Prahy (v čase kdy FB žil), ale Ferdinand se navždy zapsal do historické podoby Prahy. Tak si něco o tomto sochaři přečtěte a podívejte se, co všechno po něm zůstalo. Zemřel na nemoc sochařů souchotě. Doporučuji: kniha je plná nádherných fotografií. A text napsal opravdový znalec baroku.... celý text

Kniha o židovské kuchyni 2005, Claudia Roden

Skvělá a zajímavá kniha, která mi evokuje návštěvu Paříže, kde jsem poprvé spatřil opravdové chasidy, košer obchody s potravinami. To vše ve čtvrti Beleville, kde vedle Židů žijí i Arabové... Některé recepty jsem vyzkoušel a používám. Škoda, že ne ty exotické. Ale je zajímavé zkoumat rozmanitost židovské kuchyně. Do knihy se vždy rád podívám. Moje tetička z Moravy byla z rakouské židovské rodiny, jako dítě jsem jedl její židovská jídla. Vzpomínám na ni, byla to skvělá žena. Doporučuji! Kniha má velký formát a je pěkně vypravená. Dobrý počin!... celý text

Svatá rodina 1972, Oldřich Vyhlídal

Je to civilní sbírka, OV píše zejména o své rodině. Jak vidno, jeho verše vzbuzují odpor a nelibé pocity součastníků. Musíme si však uvědomit, že sám básník byl tělesně postižený (prý po úrazu páteře způsobeným pádem ze stromu). Většinu témat tedy konfrontuje se smrtí a zmarem, tedy s tím, co sám intenzivně prožíval. Jeho zranění mělo celoživotní následky. A je tu jeden prázdný dům. A v rohu světnice, v rakvi, mlčí k svému bohu maminka s křížkem v rukou sepjatých... Nebo: už jenom slzy v nahém obličeji a co už nechce ani z hrobů růst. Neklidné jsou i jeho sny: A potom umřely. - A jedna se mi zdála známá. - A když jsem jí pod víčkem odkryl běl, jako bych vyhrnul jí sukni, zasténala... Skoro v každé básni nějaká připomínka zmaru. Těžký úděl těžká poezie. Knihu psal ve svých 51 letech. Nesnášíte-li tíži života nečtěte.... celý text

Šel malíř chudě do světa 1952, Jaroslav Seifert

Jeho verše k obrázkům Mikoláše Alše. Vlastenectví byla po válce nesporná hodnota, i když po roce 1948 spíše dělnický internacionalismus. Seifert únorové změny vysloveně neodmítl, i když se hlásil k Lidovectví, a jednotu dělnictva vyloženě přivítal. V roce 1949 vydal tento výbor z tvorby pod názvem Šel malíř chudě do světa. Přesto dostal roku 1950 dvouletý zákaz publikování. Až po smrti Gottwalda vyšla sbírka znovu a roku 1954 byla dokonce zařazena jako povinná četba k získání Fučíkova odznaku jednoho z nástrojů komunistické indoktrinace mládeže, která Fučíkův odznak nadšeně plnila (v pozdějších letech spíš z musu). V roce 1951 bylo Seifertovi 50 let a od konce roku 1949 byl invalidním důchodcem. Byl nemocen s postižením. Sama sbírka promlouvá spíše ke starší generaci. M. Aleš zemřel roku 1913 s již pro mou generaci byl symbolem generace našich babiček. Ale jeho obrázky jsme měli rádi a komunisté ho nemohli vynechat při prezentaci našeho kulturního dědictví. Naopak, jeho obraz Jana Žižky znal snad každý Čech. Tak tedy Seifert píše nejen o Alešovi, ale i o dřevěném koníku, hračce našich dědů, potkává při střídání hradní stráže krásnou Slovenku a píše v poslední básni: My chceme nový, lepší svět, ten starý ať se zřítí. Nakonec se zřítil i ten očekávaný nový svět. Raději mám pozdější Seifertovy sbírky. Seifert se stal symbolem odporu. Ten jsme prožívali velice intenzivně. Jak asi čte jeho sbírku dnešní mládež neznající historický kontext?... celý text

Milostná rondeaux 1969, Jaroslav Seifert

Hned po válce, v roce 1946 navštívil JS kostel sv. Jiljí v Třeboni a spatřil tam opukovou sochu madony, která ho kouzlila. Madona v krásném gotickém slohu vznikla kolem roku 1400 a přečkala i 2. světovou válku. Právě pro ni složil básník verše Prsten třeboňské madoně. Představoval si, že z ní vyloudí slovo, jimž píseň počít měla. Byl rád, že je válka už pryč. Konstatuje, že píseň vroucí, nezbabělá, mi vlaje jako sukně lem, zatímco on se potácí zas tmou i dnem. Ach, ten těžký život! Věnoval jí alespoň vyznání... Jarní rondeaux doplňují knihu. Tehdy bylo možné koupit takovýhle krásný kolibřík s kresbami paní Jiřincové v edici Prstýnek. Vlastním ho od roku 1969. Děkuji.... celý text

Nasreddinovy taškařice 1956, neznámý - neuveden

Číst tyto krátké příběhy je nesmírně osvěžující. Zatímco se zvíře plahočí dál, kolemjdoucí se zeptá postaršího cestovatele: „Proč jedeš na svém oslu špatným směrem?“ Na což žoviální klerik odpoví: „Já jedu správným směrem, je to můj osel, kdo se dívá špatným směrem.“ Taky většina soch tohoto šprýmaře je zobrazena při jízdě na oslu: dívá se však obráceně, dozadu. Nasreddin je typem podvodníka a taškáře v celém muslimském světě. Podobně jako Anansi – nositel taškářství v africkém folklóru. Příběhy mají didaktické nebo didaktické poselství, aby ukázaly na sociální nespravedlnost nebo bláznovu moudrost. Na konci bajek jsou většinou ti, co se škrábou na hlavě a jsou většinou hloupější než samotný Nasreddin. Úkolem Nasreddina je změnit myšlení lidí. Takovou úlohu má například kojot v indiánském folkóru, Loki v severské mytologii nebo Hermes v řeckém pantheonu. Naši králové měli také své dvorní šašky (u nás je proslulý zejména Jan Paleček krále Jiřího z Poděbrad), v pozdější době se ujmuly hry o šibalech (např. Moliérova Scapinova šibalství). V lidovém podání kolují stovky storek o Nasreddinovi. Očtenou knihu jsem koupil při vyřazovačce z knihovny v Lounech. Můžete si ty příběhy číst kdykoli.... celý text

Dobří vojáci padli... 2011, Stanislav Rejthar

Tohle mu řekl ouřada, když žádal po válce o byt… Jemu, válečnému hrdinovi. I potom byly jeho osudy neradostné. Byl perzekuován režimem… Kniha popisuje mj. neradostné dění za SNP, dotýká se i smrti Jana Švermy. Knihu jsem v 1. vydání dostal od jeho dcery. Vážím si toho.... celý text

Zenová hůl 1995, Thomas Cleary

Proč čtete tuto knihu? Já jako čtení na přeskáčku před spaním. Říká vám něco šest paramit? Jak se dostat až „za věci“. Cleary objasňuje: „Vhled v buddhismu obvykle odpovídá zvláštnímu druhu poznání, prekognitivnímu či intuitivnímu vcítění do podstaty věcí, jež funguje spontánně a bezprostředně, bez doprovodu lineárního zdůvodňování.“ Tedy opačně, než nás učí věda, na kterou jsme uvyklí. „To umožňuje mysli jako celku operovat na vyšším stupni objektivity a integrity.“ Řečeno stručně: zatímco pro Evropana je motýl šestinohý okřídlený hmyz, pro Japonce to je létající květina. Samozřejmě můžete knihu pojmout jako kratochvilné čtení. Bez základní znalosti zenbuddhismu však bude poněkud nudná a málo říkající. Zahoďte své znalosti! Zen vám otevře mysl.... celý text

Předčítač 2009, Bernhard Schlink

Což o to, příběh je to pěkný, věcně sepsaný… co tam však úplně chybí, je postoj hlavního hrdiny k nacismu. Prožil tu svou story za vlády Hitlera a je nepravděpodobné, aby vyvázl nedoktrinován. Já už od 3. třídy byl v Pionýru a za války byl v Německu od toho Hitlerjugend. A ti zfanatizovaní hoši šli bránit vlast. Píše o tom třeba Grass. Že na to nijak nereflektuje náš hrdina, považuji za čistě německý postoj, který v Němcích přetrvává dodnes: dát zbraně Ukrajině nebo ne? A stále nás považují za národ, který se s nimi nemůže měřit… Nacismus? Bylo to přeci normální, tak proč se tím zabývat? Zrovna takový postoj mají moje spolužačky k socialismu – žily v něm a bylo to přeci krásný… Mladý advokát nabral vítr změny úplně „přirozeně“! Škoda, že se svou vlastní minulostí nezúčtoval stejně poctivě jako Grass. Takhle z toho vychází nejsilněji ta love story. A bere vás za srdce.... celý text

Neopouštěj mě 2007, Kazuo Ishiguro

Prázdnota těchto klonů je téměř dokonalá. Myšlenkové schéma ulpívá na zdánlivě nepodstatných maličkostech, tvořících jejich život. Nedávno jsem pořádal matčiny vzpomínky a četl po letech její rodinné historky, kterých znala fůru. Ano, to je ono. Jsme zařazeni do svých rodin, oni (klony) ne. Zabývají se nepodstatnými věcmi, jako je pohled z okna ke strašidelnému lesu. Nepadne žádné slovo o tom, jaké operace se na nich dějí. Klon prostě „dokoná“ a je... exploatován do mrtě. Je jeho konec. Kde začíná člověk? Ale i lidský pokus ulehčit klonům jejich život nikam nevede. Žádná vzpoura se nekoná, jen pasivní přijetí svého osudu. A netečnost společnosti. Prázdno. Brrr, ještě že nejsem pouhý dárce orgánů! Maso. Jsem člověk.... celý text

Tam, kde jsou tygři domovem 2010, Jean-Marie Blas de Roblès

„I když si stěžuji, že nejsem schopen zahlédnout nic víc než stín minulosti, mohu být necitlivý k realitě, která se právě v tuto chvíli formuje, protože jsem nedosáhl vývojového stupně, ve kterém bych byl schopen vnímat to.“ (Lévi Strauss – Smutné tropy) Když už Francouzi srovnávali tento román se Smutnými tropy, je třeba zmínit tuto myšlenku, protože to je, oč tu běží. A také druhý citát: „Jako barbar se projevuje ten, kdo ví, co to barbarství je.“ Ten sice není z této knihy (Smutné tropy), ale je pro náš příběh výstižný. S jinými kulturami se tu setkáváme a není to vždy radostné setkání. Máme pocit viny (možná – máme ho mít?), vždyť křesťanství mělo vliv na vyhubení mnoha kmenů indiánů. (Proto je název Smutné tropy stále platný.) A kniha je vlastně úvahou o schopnosti zahlédnout víc než stín minulosti. Nedaří se. A současnost je silnější než věda. Kircherův příběh zpomaluje děj knihy a vy jste zvědavi, jak napínavé děje dopadnou … ne vždy se to dozvíme. Jakého kdo dosáhl vývojového stupně? Lidi věřili ve svého Boha! "Vědec není člověk, který dává správné odpovědi, je ten, kdo klade správné otázky." (Lévi Strauss) Kircher dával takové otázky, jaké uměl... (Jestli vás Kircher zaujal, najděte si o něm více – jeho postava je opravdu skutečná.) I když je příběh s dávným misionářem trochu spekulativní: přečtěte si tuto šarádu a přemýšlejte!... celý text