Pablo70 přečtené 547

Rakovina 1991, Alexandr Isajevič Solženicyn

Ve škole jsme zpívali Píseň o rodné zemi: Široká strana maja radnája Mnogo v něj lesov, polěj i riek. Já drugój strany něznáju, Gde tak volno dýšit čelavjěk… Myslím, že Solženicyn nám názorně ukazuje, jak „široká“ ta rodná zem je. Život v zemi, kde jsi vyhnanec, život na propustky, jen před rakovinou jste si rovni… To ti, kteří nezažili sovětskou nadvládu nemohou pochopit. Vztahy lidí ovládá schizofrenie, „když se desítky let nesmí říkat, jak to doopravdy je, lidem se to v hlavě všechno nenapravitelně zašmodrchá a nakonec je snazší dorozumět se s Marťanem než s vlastním spoluobčanem.“ Jak „volně“ asi dýchá člověk, který je ve vyhnanství? Taková země řídila naše osudy po roce 1948. Nu, vot… Chcete to zažít znova? Krásně to vyjádřil ve svém aforismu náš někdejší bubeník: Máme rádi bratry Rusy, každej z nás je mít rád musí. (Však si to taky odseděl.) Oni spoustu věcí taky „museli“. Važte si toho, že dnes už nemusíme a čtěte tuto zakázanou knihu pozorně!... celý text

Henri de Toulouse-Lautrec 1998, Julia Frey

Freyová se opřela o rodinnou korespondenci T-L a získala tak cenný zdroj informací o tom „jak to bylo“, i když v tomto případě těžko soudit, do jaké míry se před matkou mladý T-L stylizoval. Vycházejme z toho, že T-L prožil svůj život (než se upil k smrti) jako mladík. Svou tělesnou indispozici skrýval za cynismus, s kterým přistupoval k ženám a k sexu. Freyová mnohem lépe než Perruchot podává obraz T-L. Odhaluje jeho cochonnerie (prasečinky) a „vzájemné odcizení“ jeho postav, které kreslil. Lautrec měl k sobě dost nesmlouvavý poměr a rozhodně se s tím nepáral – často se převlékal za ženu a můžeme si představovat jeho reje s prostitutkami. Jeho díla „byla syntézou ...bohémského pohrdání tradičními hodnotami… směsice intenzivního zájmu o sex a soucitu s vyděděnci společnosti, záchvaty anarchie a rebelantství pod slupkou vzrůstajícího zájmu o obchod, který poznamenal … jeho umění“. „Pracoval na tom, aby vešel v obecné povědomí a proto si vybíral témata, která by nejspíš mohla upoutat a potěšit mocné.“ A to se mu k nelibosti rodiny povedlo. Vždyť byl šlechtic! Noviny psaly: „Neřest čiší dokonce i z barev, které používá“. Začal být proslulý... Matce však psával (alespoň zpočátku) jen docela normální synovské dopisy o věcech, co matka může zkousnout. Nemusí vědět všechno – dělali bychom to také tak. Noviny psaly: „Toulouse-Lautrec byl vykázán do vyhnanství a shledán nechutným pro sprostotu a hrůznost výjevů s námětů, jež má v oblibě…“ Anarchisté ho chválili: „Nikdo se nedokáže tak jako on vysmívat kapitalistickým prasákům...“ Ale jeho noční život začal převažovat. S matkou se odcizili … Pro rodinu zůstal výstředníkem, který dělá aristokracii ostudu. Když se mu matka snažila domluvit, aby nechodil do bordelů, odpověděl knězi, který mu měl domluvit: „Kopu si hrob svým ptákem.“ Říkalo se, že když se T-L nejvíce nenáviděl, maloval pokřivené zrůdy (jako byl sám). Chlastal první ligu a zemřel mlád… „Žádný umělec nikdy nedokázal zobrazit hrubou sprostotu nevěstince tak krutě a hluboce a bezohledně jako Lautrec.“ Celý život toužil po přátelství a lásce. Komentáře Freyové jsou žensky citlivé. Dokázala napsat umělcův působivý obraz. Snaží se analyzovat jeho chování i dílo v souvislotech. DOPORUČUJI.... celý text

Život Toulouse-Lautreca 1980, Henri Perruchot

Perruchot tentokrát sleduje život tohoto věčně opilého skrčka. Je zajímavé, jak se dějiny opakují: malíř Pollock byl také alkoholický skrček, zabil se při autohavárii. Plátna T-L i Pollocka dnes stojí milióny (jeden Pollock byl dokonce prodán za 3 miliardy Kč). Leč k T-L: rekonstruovat jeho život = vystopovat jeho pouť po bordelech a flámech, o zvrhlostech autor mluví dost opatrně. Tak tu čteme o tom, kde se slavný malíř opil, s kým se vyspal… Byl k tomu částečně dohnán svým vzhledem, abnormálnost zastíral svou povahou a životem. Neměl to lehké ani doma, kde ho prakticky otec vydědil… Ale jako malíř byl neobyčejně pilný. Doporučuji pro milovníky Montmartre, jeho jméno je spojeno s jeho počátky. Hlubší rozbor jeho života i díla naleznete v knize Julie Freyové – tam, kde Perruchot jen fabuloval, opřela se o tehdy už zveřejněnou rodinnou korespondenci. Ale i Perruchotův Život Toulouse-Lautreca vás rozhodně nezklame.... celý text

Odkud to přichází? 2021, Vladimír Mikeš

Je podivuhodné, jak dokáže pan Mikeš ve svém věku psát poezii! Opravdu. Odkud to přichází? Tam, kde my nacházíme jen všednodennost, servíruje nám své klenoty. Ty staré příběhy se dobře čtou. „Ale nic pro odiv, nic pro diváky nekonečných seriálů“, jak sám říká. Ale není to jen tak, přiznává: „s vyhlídkou na smrt všecky tyto řádky se třesou jako úponky révy“. „SNic jiného v mém věku nelze očekávat,“ dodává skromně. Kdepak! Jeho verše jsou nabity otázkami sahajícími až k smyslu života. A pak musím zmínit i verše politické (Hergot, vám to ale sekne, prezidente), v kterých píše, co si myslí o naší hlavě státu. Ještě že ten Zeman je spíš na ty seriály… „Přitom nic není naše i když to obalené tělem to tvrdí, na chvíli svět nám byl propůjčen“… „Vidím už život z druhé strany, a čím dál víc mě zajímá vidět se, kde už nejsem...“ Takových básníků je málo… připomíná mi vzdáleně Seiferta i Koláře. Děkuji, dobrý pozdní sběr!... celý text

Na vaši radost 1985, Josef Štefan Kubín

J. Š. Kubín byl roku 1964 stár 101 let a zemřel. Nevím, jestli jeho pohádky Strakatý máslo vyšly ještě za jeho života, jisté je, že nám, výrostkům připadaly báječné. Nadšeně jsme je četli. Byli jsme pro každou lumpárnu a ty rozverné pohádky nás občerstvovaly (však si je přečtěte): konečně něco autentického a bez cenzury! V roce 1985 vydalo nakladatelství Kruh tuto kompilaci ze spisovatelovy pozůstalosti doplněnou o magnetofonové rozhovory, slovníčky a doprovodné záznamy. Je to milý materiál směřující k dávno zaniklým časům. Vidím pana Kubína tak, jak jsem ho vídal tenkrát, vždyť byl jen o 12 let starší než můj dědeček mlynář! A číst autentický etnografický materiál, to bylo tehdy velmi vzácné. Ano, pan Kubín to udělal na naši radost. „A babyka, kobyla, deška, válek, ať dál povídá kmotr Málek.“ (Z pohádky O krásné Kochaně, s. 266)... celý text

Zítra bude líp: Kronika míru, války a exilu 1992, Zdena Kaprálová

Pokud jste prožili krvavé 20. století, je vám to jasné: jsou lidi, co si jdou za svobodou. Zdena Kaprálová byla jednou z nich. Tohle je autentický příběh! Kterému dobře rozumím. Můj děda hledal také lepší život v Americe. Nakonec se vrátil a koupil mlýn na Stříbrném potoce. Bratrance mé matky zastřelili za heydrichiády. Byli to důstojníci čs. armády. V 50. letech se musela zúčastnit táborů lidu schvalujících provaz pro Horákovou. Když se upálil Palach, řekla: „Počkej ti teprve teď ukážou, co dovedou!“ Řada kamarádů skončila v emigraci a mně nabízeli různá místa, když vstoupím do strany… Při čtení této knihy pochopíte, co je to diktatura, také se válkou na Ukrajině jsou tu jasná podobenství. A také to, co praví staré přísloví: když nejde o život, jde o ho… Držte se! Kniha se čte jedním dechem a má svůj etos.... celý text

Vypravěč 2022, Anna Bolavá (p)

Tahle kniha je pro mladý a neklidný. Trochu moc neklidu, není liž pravda. Zmatky našich mladých let trochu přitažené za vlasy. Introspekce postav řízlé nějakou tou jakoby záhadou. Spekulace. Takhle reálné bytosti neuvažují, a aby se praly s vlastními přízraky? Promiňte mi ten realismus. Každý mladý člověk má svá rozcestí, mohou se mu i dít věci. Ale přeci jen… Autorka píše dobře. Příběh mě však nechal skoro chladným: taková spekulace! Sorry… Je to asi móda vyhledávat takové věci. Záhadologie. Já v ně nevěřím. Mám to za sebou, už řadu let a nikdy jsem nevěřil na iracionálno, které by mělo řídit můj osud. Osud? Co to je? Takže kniha je autorčinou spekulací. Dostal jsem ji od svých dětí a zdolal jsem ji, ale nic mi to nedalo...... celý text

Podzemní železnice 2018, Colson Whitehead

Dějiny ztrácejí svůj pel. Čím větší vzdálenost od událostí, tím větší spekulace. Nakonec zbyde černobílý obrázek, stačí nastudovat pár dokumentů té doby (jako to udělal autor – viz jeho rozhovor, jak knihu tvořil) a potom, být zaujatý pro hlavní myšlenku, zde BLACK LIVES MATTER. Ceny se tomuto průměrnému černobílému dílu jen hrnou. To Alex Haley (Kořeny) napsal mnohem lepší knihu. Očekával jsem něco jiného, sorry. Ale je možné, že Whiteheadovo pojetí pohledu na dějiny vyhovuje současným lidem, kteří už ztratili dobové vidění světa. Ale abych zbytečně nenasazoval – je to dobrodružné a krvavé, bude se to líbit. Škoda, že některé pasáže vypadají jako agitka...... celý text

Dáma v autě s brýlemi a puškou 1976, Sébastien Japrisot (p)

Spekulativní thriller. Když na vás někdo nalíčí dokonalou past, nestačíte se divit. Ale ani on se nestačí divit, pakliže nezapadáte do jeho představ a chováte se naprosto neočekávaně. A navíc zasáhnou vnější vlivy, jako tady např. malý zlodějíček. Pak se pachatel těžko vyrovnává s realitou. Japrisot to uměl skvěle napsat. Jeho sonda míří do hlubin psychologie osobnosti. Navíc je připojena vysvětlující kapitola z úst toho, kdo to celé vymyslel a realizoval. Oběť se stává detektivem proti své vůli a musí se o sebe postarat. Dany to umí díky tomu, že vyrůstala v sirotčinci a musela se odjakživa starat sama o sebe. To je její deviza i slabost. V dobré detektivce nemusí téct krev proudem. V téhle knize se nestačíte divit. Nakonec vše pochopíte.... celý text

Doktor Garin 2022, Vladimir Georgijevič Sorokin

Sorokinova kniha je samá jebačka. Asi si nemůže pomoct, souložení tam musí být. Takže: rozmnožování je hlavní pud vedoucí lidstvo dál a dál. Docela mě pobavily recenze na knihu dělající z ní velkou literaturu. Myslím, že podobní epigoni (jako Sorokin), mají dnes dveře nakladatelství otevřené – kniha pobaví, a to je hlavní. Dobře se bude prodávat. Šikovně napsaná, mnohdy na pokraji pornografie.... celý text

Goya 1966, Lion Feuchtwanger

Kniha o španělském dvorním malíři začíná bezstarostně, skoro jako povídání o lásce, které si náš hrdina dopřává plnými doušky. Avšak je hned jasné (pokud znáte Goyovo dílo), kam se příběh stočí. Čekal jsem na střet s inkvizicí. Je to plnokrevný příběh umělce, který vystihl svoji dobu, a také svůj duševní život plný tragiky. Škoda, že se autor nedostal k druhému dílu. Hrůzy války atd., mohlo to pokračovat – dějiny mluví… F. to napsal pěkně, je to nesmírně živá kniha. Četl jsem od něj už několik děl, tohle patří k těm lepším. Jestli máte rádi Goyovy Caprichos, jděte do toho, myslím, že by se takový umělec neztratil ani dnes. Naštěstí Keith Haring taky není k zahození (i když už nežije), nebo někteří ze sprejerů… Byla to oblíbená kniha mé matky, na stáro jsem k ní přišel také...... celý text

Původ a podstata romantismu 1966, Ernst Fischer

Ernst Fischer byl Rakušák a marxista, kterého za jeho názory komouši vyloučili ze svých řad, a tak není s podivem, že se ve své knize několikrát odvolává na Marxe (to musíte strpět). Jeho knihy byly u nás zakázané za normalizace. Ale je pěkné, že svoji knihu napsal, aby mládeži přiblížil dobu romantismu a jeho umění. Je to lepší, než když u nás psal Závada o Karlu Hynkovi, takovou apoteózu si může strčit do špic (už nemůže, má to za sebou). Je tu podán historický obraz doby, přeměna klasicismu na romantismus s ohledem na vznikající kapitalismus. A také překonání romantismu. Rousseau, Goethe, hnutí Sturm und Drang, kult géniů, zločinců a role zřícenin: vše co mělo vliv i na českou scénu. Vzepětí tvůrčích sil i úpadek, tak to bývá. Podnětné.... celý text

Bohové, hroby a učenci 1975, C.W. Ceram (p)

Je stále radost číst tuto knihu. Byla to jedna z posledních knih, kterou si zakoupila moje matka. Dovedu si představit jakou senzaci ve své době kniha způsobila. Vždyť jste se v ní dočetli to, co není v učených knihách o archeologii: jak to bylo v autentickém podání samotných objevitelů. Jejich ústy se dozvídáme o úžasných objevech, které na ně pod nánosy věků čekaly. Je to vzrušené svědectví o dobách, kdy byla archeologie dobrodružstvím. To se již nebude opakovat, marná sláva. Autor tohle vzrušení zprostředkovává prvotřídně. Knihu milovala moje maminka, choval jsem ji jako oko v hlavě. Velmi doporučuji, i když jsou dnes snad mnohá fakta zastíněna vývojem.... celý text

Mandolína kapitána Corelliho 2002, Louis De Bernières

Docela nečekaná souvislost – protože text je hodně válečný, podobný článek jsem četl na téma Proč jsou Rusové tak brutální na Ukrajině: str. 68/ „Také jsme zjistili, že jakmile je napětí z čekání u konce, přichází divoké vzrušení, které někdy po boji přechází do slaboduchého sadismu. Vojáci nejsou vždycky zodpovědní za zvěrstva, která spáchali – z vlastní zkušenosti vám můžu říct, že podobné výstřelky jsou přirozeným důsledkem pekelné úlevy pramenící z toho, že člověk už nemusí myslet. Ukrutnosti nejsou někdy ničím jiným než pomstou zmučených. Katarze, to je to slovo, po kterém jsem pátral.“ Slaboduchého sadismu si v téhle knížce užijete. Jsou ho plné dějiny.... celý text

Bláznova moudrost 1970, Lion Feuchtwanger

Neodolal jsem a po Liškách na vinici sáhl po této knize. Ouha! Vedle této knihy BLÁZNOVA MOUDROST bledne jako měsíc ve slunečním světle. Možná to je tím, že život JJR byl tak neurovnaný. Nejdřív se před našima očima odehrává podivné milostné drama, na které navazuje, co se stane s dílem jedince, chopí-li se ho ideologie. Čte se to jako špatná groteska. Jako knižní text však je tento román pouhým náčrtem událostí. Chtěl jsem se něco dozvědět o Velké francouzské revoluci, našel jsem jen pamflet. Tomu odpovídá i hodnocení v doslovu k 1.vydání. Myslím, že k tématu by se dalo mnohé dodat. U mne nezdařený pokus.... celý text

Lišky na vinici 2007, Lion Feuchtwanger

Za jakých podmínek se rodila americká demokracie? Tyla z volnomyšlenkářské Francie. Román napsaný po válce ukazuje, že to byl proces nezadržitelný, ale také závislý na lidské velikosti i malosti. Do jaké míry zrovinka takhle uvažovali královi lidé, kteří si pod sebou řezali svou aristokratickou větev? Autor protěžuje doktora Franklina, jehož vize, že až americká demokracie zestárne, stane se z ní cosi na způsob „amerického způsobu života“. Jak prorocké! Uvažoval opravdu tak? V každém případě se autorovi podařilo rozehrát živou fresku doby, kdy se lámaly světové dějiny. Doporučuji vaší četbě.... celý text

Pán ze San Franciska 1970, Ivan Alexejevič Bunin

Číst dnes klasickou ruskou literaturu? Jak poučné! Tyhle obrázky z širé Rusi vám toho řeknou mnoho o „ruské duši“. Je jedno, že byly sepsány před více než sto lety. Tyhle typy lidí tam žijí stále, utilisticky přemýšlející, i když socialismus změnil mnohé. Bunin si pamatoval obrázky z rodné země velmi plasticky. Však také dostal za své psaní Nobelovku. Jsou dnes noví Buninové? Pikantní je, že v Rusku některé jeho knihy zakázali, prý propagují volnou lásku. Myslím, že dnes by je zakázali z jiných důvodů: obraz Rusi je značně nelichotivý.... celý text

Na Zemi jsme na okamžik nádherní 2021, Ocean Vuong (p)

Jedna z nejdrsnějších knih! Kolik nám může život naložit? Autor se s ničím nepárá, ani se sebou. Je toho na něj moc! Ale je mladý. Tak to zvládne. Nechci opakovat moudra předešlých čtenářů. Snad se u nás mají Vietnamci líp. O homosex. nemluvě. Rozhodně to všechno popsal pěkně!... celý text

Divocí detektivové 2008, Roberto Bolaño

„Všichni jsme četli Marxe a Rimbauda.“ Jak typické pro knihu z Latinské Ameriky. Přečtěte si Lakunu nebo vl. životopis Marquezův – politika se prolíná s poetikou. Také jste v mládí psali básničky? Tahle kniha je oslavou básnění, navzdory „žaludečnímu realismu“. Plně souhlasím s juanitem 39: prvních 200 stran budete nadšeni, pak….. psát latinoamerickou literaturu vyžaduje zabývat se politikou a to není můj šálek kávy… sorry. Dávám 4 hvězdy (pán Bolano psát umí, někdy méně znamená více).... celý text

Škola noci 1978, * antologie

Antologie začíná rozhovorem Eckermanna (Hovory s Goethem) s Goethem: E. poukazuje na to, že každý zná jen Shakespeara, avšak skvělých renesančních básníků bylo tehdy v Anglii mnohem víc. Goethe na to, že Shakespeare vskutku přečnívá, avšak kdybychom postavili Montblank na čistou rovinu, užasli bychom nad jeho výškou, mezi ostatními horami sice přečnívá, ale chápeme, odkud se zvednul. Anglické básníky vyzvedla doba rozkvětu Evropy v pokolumbovské době velkých objevů a cest. „Škola noci“ byl název tehdejšího okruhu spřízněných básníků, asi něco jako náš „Devětsil“ nebo jako spolek „Žaludečních realistů“ z Bolaňových „Divokých detektivů“ (haha, jestli tu knihu chcete brát vážně), zapátrejte v paměti a další básnické družiny vám určitě vytanou na mysli. Když pominu své oblíbené Shakespearovy sonety, určitě bude mou oblíbenou v antologii „Poslední sbohem“ od Michaela Draytona. Drayton byl Shakespearův přítel a prý jeden z nejuniverzálnějších alžbětinských básníků. Jistě, byli i dokonalejší veršotepci než W.S., ale jak napsal F.X. Šalda: „Shakespeare žije proto tak intenzívně, že nám dává možnost dotvářeti ho, domýšleti ho, spolupracovati s ním. Požár, který rozdmýchává požár jiný. Dílo může žíti tak dobře svými takzvanými vadami jako takzvanými přednostmi...“ Hronova antologie není rozsáhlá, je přehledná a bude se vám dobře číst. Je svědectvím o šťastné době, dozajista šťastnější než je ta dnešní, plná nejistot.... celý text