pakoshka přečtené 512

Kořist 2021, Darcy Coates

Vzhledem k hodnocení jsem čekala daleko větší pecku. Průměrnej příběh, naivní postavy, nějaký nepřesnosti, vyhořelá policajtka, která díky případu chytne po letech elán do práce. Není to klišé? Je to klišé. Kdyby to byl film, tak ho nedokoukám, neb takový mě děsně serou. Jednoduchej jazyk a kraťoučký kapitoly, knížku zvládnete za dva dny. Chvíli zas nic podobnýho číst nemusím.... celý text

Svědectví o životě v KLDR 2020, Nina Špitálníková

Neuvěřitelně čtivě zpracovaný téma. Tleskám!

Revizor 2010, Nikolaj Vasiljevič Gogol

Doháním klasiku, Revizor je nadčasovej.

Z pohledu jezevčíka 2015, Frauke Scheunemann

Chtěla jsem ji do Čtenářské výzvy, ať ji můžu ukončit. Miluju jezevčíky, to je o mně známo, nečekala jsem vysokou literaturu, ale tohle byl docela brak a hloupost, navíc s chybama, přečteno za pár hodin. Jako nebudu pokrytecky tvrdit, že jsem se třeba dvakrát neusmála, ale další díl rozhodně shánět nebudu.... celý text

Ke dnu 2017, Anna Bolavá (p)

To bylo teda tvrdý! Absolutně jsem se nemohla začíst, přečíst víc jak deset stránek mi nešlo, všechna ta jména na M mi vadila. Taky ty lyričtější pasáže, o kterých jsem si ze začátku myslela, že jsou vzpomínkový. Ovšem když už jsem se kousla a během víc jak týdne přečetla asi sto stránek, tak těch zbylých skoro 200 jsem dala za jeden den jako nic, jak mě ta mozaika drobných příběhů na vsi, která je zahalená v mlze a podivně páchne po masokombinátu a močálech, pohltila. Nakonec asi víc než první díl, Do tmy. Není nutný na sebe knížky navazovat, kdybych měla jednu z těch dvou doporučit, tak to bude Ke dnu, protože tyhle reálný, hrozně tvrdý střípky života protkaný jemnou mystikou mě bavily nakonec víc.... celý text

Tohle město, tahle řeka 2021, Martina Leierová

Tohle Město, Tahle Řeka mi velmi sedla stylem autorky, vyprávěním i dějem. Vážně mě bavily postavy, který byly vykreslený, věrný a lidský. Poněkud mi ale nesedí časová linka. Edit: po pár měsících už vůbec netuším, o čem kniha byla.... celý text

Vše o mé dceři 2021, Kim Hjedžin (p)

Myslím, že je to moje první kniha zasazena do jihokoreského prostředí. Víc než o dceři mi to přišlo o vztahu ke stáří. Stárnoucí matka nemůže smířit s lesbickou orientací své dcery, není se bohužel čemu divit, když celkově komunitu odmítá většinová společnost; řeší se stárnutí, seniorské domovy, kniha je plná pocitů zmaru a nejistoty... Je zajímavá. Holku bych nejraději objala za její trpělivost a přístup.... celý text

Něžná píseň 2017, Leïla Slimani

Přečetla jsem svou první Slimani ráda, ale tématem se mě nedotkla. Celá tahle problematika toho mít děti - nemít kariéru - odložit děti chůvě - makat od rána do noci, to jde mimo mě. Sociální propast, Paříž, zklamání, výchova cizích místo vlastního dítěte, imigrační politika, ta témata uvnitř příběhu jsou docela silná, ale chybí mi tam asi nějaká vlastní zkušenost. O tu vraždu z první stránky vlastně nejde.... celý text

Proč všichni odcházejí 2016, Zuzana Dostálová

Hezké, křehké a připomíná mi to něco, co jsem četla v dětství.

Purpurový ibišek 2020, Chimamanda Ngozi Adichie

Četla jsem posledních pár knih pouze samé české autory a už už jsem sahala po další současné české próze, ale pak jsem řekla ne. Vydala jsem se naprosto do jiného světa, do Nigérie, kde pozorujeme patnáctiletou Kambili a její rodinu, které dominuje fanaticky zbožný otec, pro veřejnost bohatý člověk, filantrop, podnikatel, vážený člověk, doma despota a násilník. Kambili, bratr i matka mají vše - peníze, obrovský dům, vzdělání, ale i modřiny a opařené nohy. Oproti tomu teta Ifeoma má práci na univerzitě, odkud nedostává zaplaceno, doma dvě místnosti, záchod, který nesplachuje, purpurové ibišky na verandě a rodinu, kde vládne láska a porozumění. Střet těchto světů se odehrává během vojenského puče a převratu. Jiné, zajímavé čtení. Načíhla jsem do světa, který je mi úplně cizí, googlovala jsem, něco jsem se dozvěděla.... celý text

Vířivka 2019, Lucie Konečná

Viděla jsem okolo sebe na Vířivku docela hajp, ale mně to přijde strašně hloupý, nemůžu si pomoct. Námět super, ale celý to bylo takový moc Růžovkářský na můj vkus (nebo mám předsudky). Zpracování bylo hodně daleko za tématem.... celý text

Jezero 2016, Bianca Bellová

Tak zvláštní, strohá, neurčitá. Na na dystopický díla moc nejsem, ale Jezero mě uchvátilo. Vyprávění bez zbytečných emocí, i když ten příběh s váma emočně zacloumá sám. Neurčitej čas a prostor, ale stejně se díky různým narážkám snažím zjistit, kde by to tak mohlo být. Ekologická katastrofa. Zmatek a potřeba zjistit, kdo jsme, odkud pocházíme. Ze začátku jsem si myslela, že mě Jezero nebude bavit, že mě strhne šeď až někam do nudy, ale opak je pravdou. Je mi líto, že jsem jej nečetla dřív. Místy mi připomínala Paměť moji babičce.... celý text

Po povrchu 2021, Tomáš Třeštík

Strašně moc mě Třeštík bavil, opravdu hodně. On mě tedy baví i na sockách, i svou prací a baví mě i svou nafrněnou osobností, takže z jeho knížky mám dobrej pocit. Ona to není jenom smršť povídání, představení kamarádů a zajímavých lidí, on je tam i ten prostor k tomu trochu popřemýšlet.... celý text

Má temná Vanessa 2020, Kate Elizabeth Russell

Sama od sebe bych po téhle knize nikdy nesedla, protože ta obálka je prostě příšerná. Evokuje mi to nějaký YA. Příběh Vanessy, kterou sledujeme od 15 let až do dospělosti. Té Vanessy, která si v 15 letech začala se svým o 27 let starším učitelem a životem si nese následky, o kterých ani ona sama neví, že je má. Prolínají se tu dvě hlavní časový osy (Vanessa v 15 a ve 32) a jedna vedlejší (Vanessa na vysoký). Je to docela hardcore, nejděsivější mi přijde chování matky. Nejsem si jistá, jestli by normální matka zachovala takovej klid, kdyby chlápek středního věku znásilňoval její dceru. Jako jo, člověk v 15 už si může spát s kým chce, ale zároveň taky člověk v 15 nemá natolik vyspělý mentální myšlení, aby se nenechal dobře namotat. Kazdej normální rodič by tomu chlapovi rozbil držku. No nic, tady jsem se do toho nějak dostala. Docela čtivý.... celý text

Do tmy 2015, Anna Bolavá (p)

No, je to trapný, ale je to fakt bolavý. Nemohla jsem si vybrat lepší termín pro četbu, než je přelom června a července, takže jsem s Annou mohla její sběry prožívat, souznit s počasím a přemýšlet, jestli fakt kvetou lípy a hluchavky. (To je tak jediný, co poznám. Ještě teda kaštany, ale o těch moc řeč nebyla.) Nečekala jsem, že se až tak dostanem Anně do hlavy, ale byl to skvěle zpracovej náhled do duše, která není zcela oukej. Už mám zarezervovanej druhej díl. P. S.: Do tmy se často porovnává s Houbařkou. Jasný, má to podobný téma sběru, každá hrdinka příběhu bojuje se svým temnem, nabízí se to. Kdybych si měla vybrat, momentálně je mně bližší Houbařka, protože je to dílo víc racionální.... celý text

Kvítka v bytě 2019, Veronika Ježková

Johana 2018, Pavla Horáková

Po Johaně jsem sáhla, protože jsem měla chuť na styl Zuzany Dostálové (Soběstačný je na mém žebříčku hodně vysoko!). A Johanu miluju, Johana je na první pohled jednoduchá novela na odpoledne, ale ve skutečnosti je to psychologická sonda do hlubiny duše. Johaniny i mojí vlastní. Styl všech tří autorek se skvěle doplňoval a Johanin příběh je ten, kterej píše sám život. Cením občasný reálie, díky kterým je příběh dobře ukotvenej v čase (Sametová revoluce, pád dvojčat, vstup do EU...). A myslím, že hodně z nás se v příběhu trochu najde. Moc, moc, moc se mi to líbilo.... celý text

Životní terno 2019, Fredrik Backman

Můj první Backman, bránila jsem se mu jak čert kříži, ale kamarádka o něm pořád tak básní... Jako první jsem sáhla po téhle záležitosti na pár desítek minut. Je to takový zlehka filosofický a něžný, vlastně mě to bavilo, při zmínce o náušnicích mě pichlo u srdce. Se ale musím přiznat, že ten rozsah je na mě úplně akorát, nevím, jestli bych takovýho sentimentu zvládla třeba 300 stránek.... celý text

Tichá hrůza 2008, Tomáš Korbař

Měla jsem chuť na něco opravdu strašidelného - nu, v dnešní době už ty povídky nejsou tolik hororové, jak nejspíš působily v době svého vzniku, ale počtení to v souhrnu bylo hezké. Pár povídek se mi líbilo moc, pár mě málem unudilo.... celý text

Letuška z economy aneb Co na Instagramu neuvidíte 2019, Petra Jirglová

K Letušce z economy jsem přišla jak slepej k houslím, ale řekla jsem si, že něco lehčího bude fajn pro moji čtecí krizi. A bylo! Na knížku jsem četla nadšený reakce, pak taky nějaký nechápavý ohlasy a pohoršení, že tahle jednohubka vlastně vůbec není o cestování, ale o zážitcích zastydlé puberťačky. Mně teda Petra Jirglová docela sedla svým humorem a bavila jsem se, nečekala jsem nic, ani mě nelákala, a čtení vůbec nelituju, za mě dobrý. Pokud potřebujete rozveselit a nevadí Vám trošku nekorektní humor, pobaví.... celý text