pakoshka přečtené 512

Heroinové deníky 2011, Nikki Sixx (p)

Já být rockovou hvězdou, nevydržím ani půl roku. Autobiografie a jiný povídání o hudebnících moc nečtu, naposledy to byla snad ještě na střední podobně šokující Mansonova Dlouhá trnitá cesta z pekla. Aspoň teda co si pamatuju. Bavil mě ten pohled do rockovýho - metalovýho zákulisí roku 1987, pospojovat si ty známý i mně míň známý kapely a představit si ty večírky. Z grafický a typografický úpravy knihy jsem šílela.... celý text

Pacient 2019, Sebastian Fitzek

Z těch čtyř knížek, který jsem od Fitzeka četla, mě Pacient bavil asi nejvíc, nicméně ani to neznamená, to by knížka byla nějaký terno. I to rozuzlení kdo-je-kdo mě během čtení napadlo. Klasickej jednoduchej thriller, potřebovala jsem po těžkým týdnu v práci něco vypínacího.... celý text

Selský baroko 2005, Jiří Hájíček

Bohužel jsme se se Selským barokem trochu minuli. Těšila jsem se, těšila. Že mě genealog Pavel přenese na venkov do 50. let minulýho století, do doby tvrdé kolektivizace, protože to je téma, o kterým bych si chtěla číst. Nesedla mi ale forma a styl, furt mi přišlo, že se motám v kruhu, Daniela mě srala od začátku, nemohla jsem dýchat z toho sugestivního popisu horka a celkově to na mě bylo moc poetický, nakonec mě to vlastně ani nezajímalo. Škoda.... celý text

R.U.R. (komiks) 2020, Kateřina Čupová

K oslavě 100 let nesmrtelného dramatu R.U.R vzniklo jeho komixové zpracování. Mám ráda, když se klasika obleče do moderního hávu a přiblíží se mladším. A že Kateřina Čupová odvedla výbornou práci!... celý text

Tramvaj do stanice Touha 2012, Tennessee Williams (p)

Doháním svoje ostudné resty. Tramvaj do stanice Touha jsem nikdy nečetla, neviděla ani film, ani inscenaci. Teď bych ráda i něco zhlédla.

Dědina 2018, Petra Dvořáková

Audiokniha - božsky namluveno! Nářečí velmi podobné tomu, které jsem okolo sebe slýchávala. Nedivím se, že se Dědina stala audioknihou roku 2019, tady nemám výtku. Nejsem dědinou nepolíbená, při poslouchání jsem si v hlavě skládala obrázky ze situací, které mám za celej život nastřádané v hlavě, nic neuvěřitelného, ale proboha! To je tak neuvěřitelně stereotypní, typizace level milión, občas mě otravovalo pustit si cédéčko. Ale stejně mi to nedalo a pustila jsem si ho. V té knížce není absolutně nikdo, s kým byste se na té vesnici chtěli přátelit, v konečným důsledku by nejsympatičtější asi Josef. Nakonec mě to bavilo, ale jako humorný román to nevidím. Chybí mi tam jedna postava, která by téhle beznaději a babrání se v lidským přežívání dala trochu lehkosti.... celý text

Lustr pro papeže 2019, Jan Tománek

Tak já se tady honím za nejlepším psychothrillerem a ono si stačilo přečíst Lustr pro papeže. To je TAK silný, bylo mi zle, bylo mi to hrozně líto, chtělo se mi zvracet. Mílovi bylo pouhých 16 let, když ho za údajné spiknutí proti republice zavřeli do nápravného zařízení. Z původních 6 měsíců se stalo dlouhých 10 let utrpení, ponižování, bolesti, bezmoci, hladu, nekonečné otrocké práce. Bez kontaktu s rodinou, se světem. Jen tak, že se někomu nelíbíš a jsi nepohodlnej. I přes přetěžké téma normalizačních lágrů je tahle malá knížka napsaná s lehkostí, jazyk a vězeňský žargon se čte výborně, vtáhne čtenáře a nepustí. Tohle bych zařadila mezi povinnou četbu. Jaký jsou lidi svině. Všichni přečíst.... celý text

Petr a Lucie 1984, Romain Rolland

Z povinné četby jsem si před 10 lety uměla vybrat hromady jiných děl. Teď jsem chtěla dohnat nějaké resty, ale kraťoučkou novelu jsem louskala přes měsíc (i když jsem obsah samozřejmě znala). Tohle vážně není můj styl.... celý text

Na Seně 2020, Vojtěch Rauer

Já jsem předem moc nevěděla, co mám čekat. Na Seně jsem si vybrala, protože mi na databázi vyskočila, že je podobná Vranám, tak si říkám, proč ne, pučim si ji a uvidím. No ale vidím, že to je young adult knížka! A velmi fajn, i když nejsem původní cílovka. Na Seně začal Vojtěch Rauer psát v 17 letech, klobouk dolů. To já v 17 jsem byla spíš trochu jako postavy z jeho novely - i když my jsme věděli, že když už chceme kouřit, tak nikdy né na seně. V rámci žánru s klidným svědomím doporučím a až bude brácha starší, tak mu ji nacpu.... celý text

Kdo se postará o Annu 2023, Kateřina Pantovič

Váhala jsem, jestli Kdo se postará o Annu vůbec číst, šíleně mě odrazovala obálka (nelíbí, vůbec) a anotace (jsem si říkala, že to musí být strašnej zmatek). Ale on to vůbec není zmatek, vyprávění příjemně plyne a nechybí mu vtip ani smutek. Citlivě vyvážené čtení na jedno nebo dvě odpoledne.... celý text

Ti druzí 2020, C. J. Tudor

"Mrazivý. Děsivý. Neodložitelný." Čekala jsem víc, kor po Kříďákovi, kterej se mi líbil hodně. Číst se to dá, má to potenciál, ale chybí mi napětí, chování postav se dá předvídat a ten roztomiloučkej konec je jak facka do čtenářova obličeje. Takže kde seženu ten mrazivej a děsivej psychothriller, co si mám přečíst?... celý text

Soukromá tajemství 2020, * antologie

Nevím, jestli můj pohled není zkreslený tím, že jsem v poslední době přečetla těch povídek víc, ale Soukromá tajemství mi přijdou slabší. Jsem překvapená, že mí favorité mě spíš zklamali, opravdu se mi líbily povídky jen od Rudiše, Dvořákové a Epsteina. Zbytek mi přišel nudný nebo prvoplánový.... celý text

Smrtholka 2020, Lucie Faulerová

Myslím, že Smrtholka ve mně bude rezonovat ještě hodně dlouho. Téma sebevraždy, nemoci i života je podávané skrz myšlenky, které se linou cik cak a skáčou jedna od druhé. A přes všechnu tu těžkost tu najdem i hodně cynickýho humoru. A je to výborný.... celý text

Vadí nevadí 2005, Jacqueline Wilson

Z nostalgie jsem si půjčila audioknihu. Tracy Beakerovou jsem v rané pubertě milovala, vlastně jsem tehdy od Wilsonové přečetla vše, co bylo k dostání. Milá vzpomínka.

V bílém plášti 2020, * antologie

Útlá sbírka povídek, každá jedna z nich má něco do sebe a žádná není blbá. Na povídkovou knihu ji hodnotím nadprůměrně.

10 minut 38 vteřin 2020, Elif Shafak

10 minut a 38 vteřin trvá, po než Tequile Leile po její vraždě vypne mozek. Během té doby očicháme její život - fakt, z knihy jde cítit vůně baklavy, cukrový pasty, smažených tureckých jídlel, kyseliny sírové, soli. Taky smutku i naděje. Jak se žije bezprizorním v Istanbulu okolo 70. let? A kdo je vubec bezprizorní? Pro společnost je to prostitutka, transka, kdokoliv, kdo se odlišuje, nemá rodinu. Jenže některá přátelství jsou pevnější než rodinný vztahy. Knihu jsem četla opravdu pomalu. Nedovolí shon a naládovat do sebe obsah za jeden večer. Je potřeba si ji užít a v klidu, bez vyrušování si projít Bosporský most.... celý text

Ta přede mnou 2017, J. P. Delaney (p)

To byl přetlesk...

Věci, na které nastal čas 2020, Petra Soukupová

#vnknč jsem si šetřila a dobře jsem udělala. Líbilo, ale vlastně ani ne ve chvíli, kdy jsem je četla, ale vždy když jsem knihu odložila a měla jsem dělat něco jinýho. To jsem jenom přemýšlela nad osudem a životem a co mám vlastně dělat sama se sebou.... celý text

Za oknem 2020, Aleš Palán

Nemyslela jsem, že si dobrovolně vezmu do ruky knihu, která má v názvu covid, ale budiž. Chtěla jsem si čekání na Listopád ukrátit povídkou od Aleny Mornštajnové. Ta mě nezklamala, byla velice emotivní, vracela se k Haně. Některé povídky se věnují covidu, některé jiným epidemiím. I žánrově je sbírka dost pestrá. Některé se mi líbily, dost jich bylo průměrných a dvě jsem musela přeskočit. Top povídky: Bellová, Horáková, Kábrtová, Mornštajnová.... celý text

Já jsem hlad: Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši 2009, Petra Dvořáková