pakoshka přečtené 488

Autismus & Chardonnay 2017, Martin Selner

Autismus v jeho nahotě. Bez příkras, bez patosu, bez zbytečného litování. Historky podané s humorem, ale přesto ve své křehkosti.

Andílek 2020, Lucinda Berry

Jsem hrozně ráda, že jsem dnes nemusela do práce a čekalo mě čtyřhodinový cestování, protože jsem se nemohla odlepit. Začala jsem včera před spaním, a dnes mi Andílek nedal pokoj ani při snídani, ani v MHD, ani v čekárně u zubaře. I když děj po anotaci není extra překvapivej, kniha je neuvěřitelně sugestivně psaná a držela mě v napětí. Toho spratka jsem nesnášela. Mám ráda, když se v knížce střídají postavy, nicméně pohled Hannah mi přijde ochuzenej o nějaký střípky jejích myšlenkových pochodů. A ten úplnej konec jsem takhle tipovala už hodně předem :-). Četla jsem srovnání s Dětskými zoubky a Andílek je teda o hoooodně převyšuje. Bavilo a dost!... celý text

Terapie 2019, Sebastian Fitzek

Přečteno během pár hodin - a nejsem si úplně jistá, jestli to je dobře. Terapie je čtivá, jednoduše psaná. Kniha má rozhodně úseky, který jsou napínavý a zajímalo mě, co bude dál, ale jak postupuje, začalo mi to taky všechno zapadat a už jsem jenom čekala, jestli se moje domněnka potvrdí. Lepší průměr.... celý text

Plavec ve tmě 2020, Tomasz Jedrowski

Dostala jsem to, co jsem očekávala, a nakonec asi trochu víc. Jaké je žít v osmdesátkách v totalitním Polsku s vědomím, že moje orientace není přijímána, moje názory se neslučují s ideami státu a s touhou po svobodě? Jak skloubit vlastní ideály a morální hodnoty s tím, co se očekává? Kniha gradovala, po pravdě jsem se nemohla první čtvrtinu knihy pořádně začíst. Od vzpomínek, přes malebný popis počátku vztahu po pracovním táboře, až po návrat do Varšavy, ach ta křehkost, kde pro mě začíná to, co jsem si osobně z příběhu vzala nejvíc. A posledních 35 stran jsem se dokonce nemohla odlepit. Doporučuju.... celý text

Duch domu Ashburnů 2019, Darcy Coates

Po dlouhé době jsem měla náladu na duchařinu a nevybrala jsem vůbec špatně. I kdyz je to asi trochu zvláštní - pokud by Duch domu Ashburnů byl film, myslím, že by mě nebavil a ufrkávala bych, že je plný klišé. Taky mi vadilo, že jsem nedokázala určit, kdy zhruba se příběh odehrává: prvně jsem tipovala, že je příběh zasazený o několik možná až desetiletí zpět (hlavní postava nemá mobil ani telefon, celkové chování lidí v městečku a hlavně 'přítelkyň', energie zapojené na dobré slovo...), jenže pak se začalo mluvit o laptopu a WiFi. I přesto mě příběh docela bavil a udržel mě v napětí, takže vše je v pořádku a pokračujeme v krasojízdě :-)... celý text

Soběstačný 2020, Zuzana Dostálová

Nádherný. Ale hlavně smutný. Pokoušela jsem se knize chvíli vzdorovat, protože ten hype okolo ní je dost výraznej, ale tady je vážně proč. Zuzaně Dostálové jsem věřila o Štěpánovi každý jedno slovo, který mi naservírovala, nechala jsem se dojmout, pousmát i se rozbrečet. Obyčejní lidi, životy, generace, zkušenosti, slabosti, nemoci. Potřebuju víc knih od autorky. Abych nebyla úplně nekritická, druhá část knihy, vyprávěná z pohledu matky, mi přišla slabší. Připisuju k Hotýlku na svůj seznam 'Doporučuju, kudy chodím'.... celý text

Aristokratka u královského dvora 2020, Evžen Boček

Zábavná jednohubka. Udělalo mi radost, že paní Tichá dostala víc prostoru a (i když byl film příšerný) naprosto jsem v ní viděla Elišku Balzerovou.

Mlčící pacientka 2020, Alex Michaelides

Nemohla jsem se začíst, moc mě Mlčící pacientka nebavila, ale chtěla jsem ji do výzvy. Zas jednou kniha, která je přehajpovaná.

Heinovské noci 1962, Karel Šiktanc

Moc pěkné, silné, smutné. Skladba krátká rozsahem, ale bohatá na sdělení.

Zuzanin dech 2020, Jakuba Katalpa (p)

Takový moc prvoplnánový a moc se mě to nedotklo...

A pak už jen tma 2008, Petra Batók

Vůbec mě to nebavilo. 'Rodinné drama pro čtyři osoby a alkohol. Zánik jedné rodiny, v níž vládne démon jménem alkohol, si kreativní autorka představila jako komorní kvartet, při kterém jednotlivé hlasy místo smyčců drží půllitrovky čtyřicetiprocentního lihu.' Téma, že kterého se dá vykřesat neuvěřitelně silný příběh, bohužel se tak nestalo. Připadalo mi, jako kdybych četla slohovou práci na okresní olympiádě z češtiny. Bez emocí, nudné, nemastné, neslané. Závěr knihy si můžete vybrat; máme zde závěr pro začátečníky, závěr pro průměrného čtenáře a posměšný závěr pro erudovaného čtenáře. Chápu, proč se ebook nabízí zdarma.... celý text

Oddíl 2014, Nick Cutter

Tyjo. Tyjo tyjo. "Oddíl mě pekelně vyděsil a nemohl jsem ho pustit z ruky. Tohle je horor ze staré školy v nejlepší formě. Není pro slabé povahy, ale pro nás ostatní úchyláky je to dokonalý dárek na zimní večery.“ STEPHEN KING Tohle byla jízda. Jop, je to klasickej oldschool horor, ale narozdíl od Kinga, kterej mě nikdy nedonutil dočíst knihu (Já vím! Když mě to nadpřirozeno úplně nebere, ale už je to pár let, co jsem ho zkoušela naposledy, dám mu ještě šanci.), jsem tuhle vdechla. Na začátku Cutter odkazuje na Pána much a já jsem ho v Oddíle taky dost viděla, než jsem se od téhle myšlenky odprostila. Podle anotace jsem si myslela, že půjde o nějakou mystiku, ale kde, tady se jedná o vědecký experiment, takže moje racionální srdce plesá! Chlapci - skauti, no trochu klišé (kápo, nerd, ten divnej, odvážnej a týpek odvedle), ale na mě to fungovalo, vedoucího Tima jsem si představovala celou dobu jako Davida Harboura a neuvěřitelně jsem (některým) postavám fandila. Kdo má slabej žaludek, nečtěte to. Všechno jsem to prožívala a byly chvilky, kdy jsem musela čtečku odložit, dát si dvě minuty a pak pokračovat. Bylo to hutné, nechuťácké a na dřeň, taky inteligentně sepsané a ve své jednoduché zápletce geniální, mělo to přesah do lidskosti. Jsem naprosto spokojená, i když na konci příběhu ve mně zůstal hluboký smutek.... celý text

Řetěz 2020, Adrian McKinty

Další takový čtivý průměr, první část se četla sama, byla docela napínavá, zajímavé téma, kdy musíte unést dítě, aby vám bylo to vaše vráceno, i když pokud se nad tím zamyslím, nikdy by Řetěz nemohl tak dlouho fungovat a je tam několik logických chyb. Druhá část už je ale trochu mimo a ten závěr jak z americkýho akčňáku, no nic moc. Škoda, že autor ke konci sklouzl o tři třídy níž, než byl na začátku.... celý text

Anežka 2015, Viktorie Hanišová

To teda byla pinda, co? Myslela jsem si, že téma knihy bude spíš o kořenech Agnes a o tom, že krev nezapřeš a že matka bude ta, která bude trpět. Kdepak. Někdy nestačí jen si něco umínit a chtít. Slušná sonda do duše, docela mě to drásalo. Lži, marnost, bolavá duše. Asi na ni budu ještě chvíli myslet.... celý text

Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

No prosím, já ani nečekala, že to dočtu, fantasy vůbec není můj žánr. Nebylo to vůbec špatný, začátek teda dlouhý, ale jakmile se začal budovat příběh, tak mě docela pohltil a fantazie jela. Lehce a logicky postavený fiktivní svět na jedné straně Uralu - celou dobu jsem si představovala, že na té východní, abych na předposlední straně zjistila, že se pletu! - mi naprosto vyhovoval, no příběh mi přišel docela naivní a romantický, ale budiž. Jako můj úvod do fantasy to beru a časem si přečtu další díly.... celý text

Směšné lásky 1970, Milan Kundera

Manželé odvedle 2017, Shari Lapena

Průměrná oddychovka, ničím nevyčnívá, brzy vám dojde, co se děje, je tu jen velmi málo momentů překvapení. I přesto se mi ale kniha docela líbila, možná proto, že působila uvěřitelně, nebyl zde všehoznalý detektiv a i postavy byly lidské.... celý text

Babičky 1999, Petr Šabach

Krásný. Krásný, smutný, nostalgický, lidský. V jednu chvíli mě kniha rozesměje nahlas a za pár desítek stran mě bodne tak, že zůstanu s rukama v klíně jen pozorovat krajinu za oknem jedoucího vlaku... Některý věci se nemění. Od narození Matěje, což bylo v padesátých letech minulýho století, proběhla v republice spousta změn, vystřídal se režim a formovala se společnost, ale faktem je, že jedno zůstává i v roce 2021 podobné. Lidi jako jednotlivci, jako rodina. Ze všeho nejvíc nám záleží na nás, na našich blízkých, na toleranci mezi námi, a když babička demokratka Irena slíbí babičce komunistce Marušce, že ještě neumře, přece se s ní musí dívat na televizi, tak to vidíme perfektně. Je to Šabach a je tam vše, co od jeho knih očekáváme. Humor, láska, vrtání v hlavě.... celý text

Prohřešek 2020, Brandi Reeds

Má to hrozně škaredou obálku, v originále je mnohem hezčí, a přitom taky koresponduje s dějem. První třetina knihy, kdy se odkrývala pěkně jedna záležitost za druhou, ta byla super. Bavila mě, nemohla jsem se odtrhnout a příběh jsem prožívala, i když dialogy rodičů s malou dcerou mi přišly místy TAK absurdní. Potom to však začalo sklouzavat do naivity, nudy, opakování a neuvěřitelnosti. Hlavní hrdinka už pět let nepracuje a stejně nevnímá, co dělá její milovaný manžel? A ten osm let drží tajemství, na které se navalují další a další, který člověk by takhle dokázal žít a bezproblémově fungovat doma? Těžko uvěřitelné. A ten konec? Jako kdyby to autorka potřebovala rychle ukončit...... celý text

Pokání 2003, Ian McEwan

"Kdo by chtěl uvěřit, že se už nikdy nesetkali, nikdy nenaplnili svoji lásku? Kdo by tomu chtěl uvěřit kromě těch, kteří si libují v nejponurejším realismu?" Já. Já nejsem romantik. 4 části knihy, každá se mi četla naprosto odlišně. První část byla hutná, zdlouhavá a dusivá, několikrát jsem knihu chtěla odložit a proložit ji něčím lehčím, ale nemám ráda mít rozečtených víc knih naráz, tak jsem se kousla. Robbieho pohled byl pro mě něčím novým, neboť válečná literatura, přímo z bojiště, to není nic, co bych vyhledávala. I přes těžké téma se mi ale tyto stránky četly snáze, do příběhu jsem se ponořila. Nejvíce mě ovšem uchvátila třetí část knihy, kde jsme došli k syrovému pokání Briony. Čtvrtá část, kterou vypráví sama Briony, která lže sama sobě, čtenáři, okolí, ta mě naštvala. Literární hodnotu díla nepopírám, z mého pohledu by ale bylo více než 3,5 hvězdičky (tato pětihvězdičková stupnice mi přijde nedostatečná) pokrytecké. Přesto se ráda se podívám na film.... celý text