Palivo
přečtené 506
Ňadro
2015,
Philip Roth
Chápu, že je docela možné, že se někdo přes noc stane ňadrem, protože já se běžně v noci stávám kokotem. Z tohoto důvodu, a taky trochu proto, že shodou okolností mají prsa všechny moje oblíbené pornoherečky, jsem se rozhodl, že dám Filipovi ještě jednu šanci, potom co mě dost zklamal svým Nemesisem, který byl tak zábavný asi jako tlačit auto nebo prát úplně čistý povlečení. Ňadro je vcelku rychlá, svěží a přímočará cesta po duševních pochodech člověka, který se promění v kozu. 92 stran je tak akorát aby to bylo pořád zábavný a poté co si Kepesh užije blouznění, že je blázen a poté přesvědčení, že je koza, protože četl moc Kafky, kniha skončí a vám dojde, že to bylo slohový cvičení a nic víc. Jak říkával již Robert Rosenberg:"Další hodina života v ku***." Za mě tedy průměr. Hodně potenciálu naprosto nevyužito. PS: Trochu mě mrzí, že nakladatel nevyužil možnosti trochu zvednout prodeje a nepojmenoval knihu Kozy, kozy, kozičky nebo Smrtonosný cecek.... celý text
Podvolení
2015,
Michel Houellebecq
Z Hulibrkových knih zatím asi nejslabší počin, ale i tak je kniha pořád lepší než třeba orál od škaredý holky. V nejnovějším románu hulibrkovského typu (= zajištěný, vychcaný a trochu dojebaný evropan, kterýmu zdechne rodič a který si rozumí maximálně tak se svým penisem) nepřichází autor s ničím, co by způsobilo onen wow moment, který přišel s předchozími knížkami - ostatně šablona, která se tu obkresluje je stále stejná, byť některé tahy jsou trošičku jiné. Někdo může v Podvolení hledat satiru, kritiku západní společnosti, Evropy a pohanství, ale je zcela očividné, že autor tu řeší daleko jinačí, mnohem zásadnější dilema - mám mít třetinovou rentu a nakládat šlapky za peníze, nebo třikrát větší plat a mrouskat čtyři manželky zadara? Nebojte se, kniha má happy end. Hrdina se prvně vyřádí v bordelech a poté se rozhodne, že ušetří nějaký peníze aby mu zbylo na kroasánty a přistoupí na daleko lepší model: islámský gangbang kdy mu ještě zbyde jedna manželka bokem, která přitom může vařit nebo umývat okna. Už se nemůžu dočkat až se to dostane i k nám a já si konečně budu moct dopřát páteční večer s mojí ženou, prodavačkou z Alberta, trhačkou lístků v Meet Factory a patnáctkou (tu si teprve musím vybrat na nějaký základce).... celý text
Faktura
2015,
Jonas Karlsson
Karlssonova druhá kniha je o frajerovi, jehož život stojí za hovno, čumí na filmy, honí péro a chodí mu faktury na víc peněz, než kolik má. Nemusím snad dodávat, že je mi toto téma velmi blízké, především proto, že i já čumím, honím a platím víc, než bych měl. Sice tedy nemusím platit 5 700 000 za všechny prožitky v životě jako hrdina knihy, ale i tak se většinou po otevření nedoplatku od Pražský energetiky na čtrnáct dni schovám do koutu, brečím a řežu se do rukou. Vědom si tedy toho, jaký psychologický horor může po otevření složenky nastat, otevřel jsem knížku a byl jsem překvapen, že místo tíživé psychologické sondy nastala bolyvůdská romance mezi ňoumou a telefonní operátorkou. Faktura se totiž táhne v naprosto stejných kolejích jako předchozí Karlssonova kniha Místnost, již jsem brilantně zrecenzoval také – v kolejích absurdní hříčky s komediálním nádechem, která sem tam zatahá Kafku za hasiče (muž proti anonymnímu úřadu s bizarním požadavkem apod) a která si ještě jako bonus přibalila zamilovanou linku, což je samozřejmě na škodu, protože od lásky tu máme PornHub, není žádný důvod ji tahat i do knih, kde jen zabírá místo kapitolám o tancích. Karlsson, který je spíše herec a dramatik, má dynamiku textu a dialogů v malíčku a velmi citlivě, ale přesto rychle přesouvá knihu po nejpřímější ose k jejímu konci, takže vše uteče jako po másle, i když mezi námi je hloupost běhat po másle, protože to člověk pak snadno spadne. A nejenom člověk, ale třeba i pes nebo rododendron. Námětem spíše povídka (původně Faktura i vyšla jako součást povídkové knihy) a rozsahem malá novela tedy svižně padne do mozku, ale že by tam dlouho zůstala se říct nedá. Ale to se ostatně dá v mém případě říct naprosto o všem. Co se týče jejího ezoterického a sluníčkového poselství, tedy že bychom měli za všechno děkovat a být vděční, to je samozřejmě pointa, s kterou souhlasím. Proto taky v bordelech při odchodu říkám děkuji.... celý text
Exil a království
2005,
Albert Camus
Tak tady už jsem se s Camusem skoro vůbec nepotkal a povídky jsem víceméně přetrpěl. Jedinou světlou výjimkou byla povídka o učiteli, který musí dovést odsouzeného k soudu nebo kam. A už ani to si nepamatuji pořádně. Naštěstí jsem si přečetl doslov, ve kterém se psalo, že Camusovi ke konci života docházela šťáva, takže jsem si oddychl, že jsem skvělý kritik a odhadl jsem knížku dobře. Jsem totiž intelektuál.... celý text
Boží hora
2015,
Erri De Luca
Italský knížky v Čechách moc často nevychází, takže jako správný milovník špaget a pici (diakritický vtip!) se vrhnu skoro na každou, která se objeví. Takže už jsem četl asi dvě. De Lucova Boží hora navíc vyšla u Pistoria a Olšanšký, což je mimochodem nejlepší český nakladatelství, takže v tomto případě se radost násobila, jenže pak jsem začal číst a radost se vydělila. Teď mě napadly asi tři vtipy na konto Oscara Pistoria a Olšanský hřbitovy, ale jelikož mám nějakou úroveň tak je psát nebudu! Nicméně, kniha pojednává o mladým cucákovi, který dostane bumerang a po nocích si na střeše činžáku představuje, že s ním hází. Tahle chudí tehdy v té Neapoli byli - i hod bumerangem si museli pouze představovat. No a do toho přichází tradiční problémy dospívání, které jsme si všichni prožili a dobře je známe: židovi z dílny, kde mladík pracuje, roste ze zad nějakej nádor ve tvaru hrbu, matka mu umírá na nějakou nemoc v nemocnici a do toho začne mačkat čudlíky jedný prsatý holce od nich z baráku, kterou celý dětství prznil domovník. Tedy, klasický felení jako v hoodu na Praze 8. Celá tahle dramatická linka je nadhozena již prakticky od začátku (takže nespojleruju) a my prakticky jen čekáme, jak to všechno dopadne, jinými slovy, jestli mladík vsune bumerang do buchtičky, nebo jej hodí po domovníkovi a nebo jestli vleze židovi na hrb. Dopadne to víceméně smutně, ale to se asi tak dalo čekat, když se to odehrává v Itálii - tam nikdy nic nedopadlo dobře (zdroj: Kmotr). Problém je v tom, že kniha nijak nezúročuje danou látku - jen rozšiřuje a objasňuje reálie a na pozadí jednoho mladýho cápka ilustruje, jaký to bylo smutnohořký dospívání ve smradlavý Neapoli na začátku padesátých let. Po dokumentární stránce hezký, ale po emocionální takový nijaký. Asi jako když vám donesou na stůl quatro formaggi a jsou tam jen tři sýry.... celý text
Lüneburská varianta
2015,
Paolo Maurensig
Šachy mám rád celej život, protože jsem v nich dobrej. Nikdo mě nikdy neporazil, když teda nepočítám Emana od nás z vesnice, kterej mě asi čtyřikrát přejel. Nicméně, rok potom spáchal sebevraždu, takže předpokládám, že se to dá brát tak, že jsem kontumačně vyhrál. Luneburgská varianta mě překvapila v knihkupectví a i když jsem nevěděl vůbec nic o knize nebo autorovi, hned jsem knihu zakoupil, protože jít do kavárny v Praze s šachovou knížkou = double reskept. Až v autobuse jsem zjistil, že kniha začíná vraždou, takže jsem musel narychlo kontrolovat, jestli jsem si omylem nezakoupil nějakýho Lesba nebo Agátu. Naštěstí se příběh po představení mrtvoly vnoří do vod černobílé šachovnice a tam už jsem se cítil jako doma. První polovina knihy sleduje příběh jednoho vídeňskýho bohatýho aroganta, kterej jede vlakem. Jelikož to byl arogant jak Berlín, celkem sem si oddychl, když si za ním do kupé sedl mladej frajer a začal mu říkat, že hraje šachy špatně, načež mu začal povídat celou svoji story, jak začal hrát šachy. Skvělý. Akorát začínat dámským pěšcem může jen mentál. Ještě v tento moment má kniha docela zajímavý náboj, protože nikdo nemá tucha, co se asi přihodí, jestli se někdo omylem pokadí nebo jestli do vlaku vjede tank, což by byla asi nejlepší možná zápletka. Navíc Maurensig píše dost hezky, s vcelku sympatickými ozvěnami k Dürrennattovi a Böllovi. Jenže pak se přesedlá na další level, alias příběh o chlápkovi, kterej naučil toho mladýho frajera šachy a voalá - Bergen Belsen, židi, koncentráky a všechna zábava je v prdeli. Jelikož těch 14 934 500 knížek o židech nebylo dost, Maurensig nám předkládá 14 924 501 s tím, že tentokrát dojde i na šachy. Pominu-li všechny narážky na Lüneburg (místo, kde se Himmler otrávil), rozestavení pozic a prapodivné řešení zahájení, je vše naservírováno jako bychom z ničeho nic začali sledovat Spielbergův biják v koprodukci s onanujícím Hřebejkem. Tedy hořkost, židi a happy end. Tento fakt ke konci táhne knihu do šedivého balastu prvoplánových ždímadel, vedle kterých i špagety carbonára vypadají jako duše ve své čisté podobě.... celý text
Stolek s citróny
2015,
Julian Barnes
Barnes mutuje v Murakamiho. Takový úpadek jsem naposled zaznamenal mezi druhou a třetí řadou slovenského Farmár hľadá ženu.
Mor
1997,
Albert Camus
Namlsán Pádem jsem hned v zápětí šáhl po Kamiho Moru a musím říct, že Mor byl pro mě neutuchající nudou. Kami tu napůl švihá Dostojevského (kronika) a Remárka (dialogy) a ze začátku je to docela fajn, protože postavy se neúprosně a hbitě sunou po šachovnici směrem k velké apokalypse. To se ještě dá odpustit i jeho přehnané, ultra hyper objektivní kronikování města, jenže pak se vcelku jednoduše ale zato ostře načrtnuté postavy (bejt tam zhulenej černoch a blbá blondýna tak bysme měli kompletní ansámbl) začnou pomalu posouvat po příběhu tím nejvíc předvídatelným, nezvratným směrem, přičemž nám Kami pořád dokola opakuje, jak se mor projevuje. Neodpustitelné je, že je tam armáda, karanténa - a žádný tank! V roce 1940 už tanky byly a tehdy byly i docela IN, takže nechápu, proč do knihy nezakomponoval ani jeden. Ano, někdo může namítnout, že tanky nemůžou dostat mor, ale v knize bylo víc předmětů, které nemůžou dostat mor a přesto dostaly prostor (namátkou třeba postele, budovy, stolky, dopisy a mnoho dalších). Navíc kdyby nechal tankem přejet pár lidí, demonstroval by tak absurdnost lidského bytí daleko lépe než 150 stránkami lidských pohnutek. Mor do police! Možná za to může fakt, že jsem jel autobusem a vedle mě seděla tlustá ruska, která se mě neustále dotýkala loktem, ale knihu jsem si vůbec neužil a druhou polovinu jsem už jen trpěl. Mor přišel, mor zabil lidi, mor odešel a já se ptám, proč to mělo 350 stran? Ještě že Camus nedělá na Nově každoroční reportáže do Televizních novin o chřipce v listopadu, to by to zabralo tak 14 dní! Zcela si vědom všech parafrází, alegorií i myšlenek, které se mi snažil sdělit, nemůžu popřít fakt, že jsem se nudil jak kolotočář ve všední dny.... celý text
Pád
2015,
Albert Camus
Pro tuto knihu musím použít ultimátní vesnické ohodnocení: HNĚDÝ GATĚ. Co pro mě byl v šestnácti Klub rváčů, tím je pro mě Pád v jednatřiceti. A to na každej Pád, lolololol.... celý text
Macbeth
2008,
William Shakespeare
V rámci zkulturňování procesu kálení jsem na záchod po Dostojevským a Zweigovi dotáhl i tohoto anglickýho vyhulence. A byl to dobrý nápad! Hlavní plus je tedy v tom, že se Shakespearovi podařilo napsat celý román pomocí dialogů - klobouk dolů! Sice si občas vymýšlel slova, které neexistují, ale to se mu dá odpustit, když vezmeme v potaz, že v roce 1606 obsahovaly slovníky v průměru jen 5 slov (krávy, ovce, kozy, meč, vraždit). Další mohutné plus je v tom, že Makbeth je opravdovej chlap, kterej má meč, hrad, chladnokrevnou buchtičku a mohutnej fous (těžko mu vyčítat, že neměl tank, podle mých informací tehdy ještě neexistovaly) což je dnes, kdy si muži trhaj obočí, chodí v teplákách a vypadaj jak Kleopatra, příjemná vzpruha. Příběh je samozřejmě taky dobrej, protože se tam jen vraždí a jak všichni víme, vraždění je skvělý, protože pak jsou pohřby = chlastačka zadara. Makbet se tedy po setkání s třemi Květami Fialovými v lese rozhodne, že dá na jejich proroctví, zmečuje krále a tak se sám stane králem. No a pak to jde už jen a jen z kopce, což není nic zvláštního, protože ve Skotsku je kopců dost (zdroj: Wikipedia). Celkově tedy za čtyři hvězdy, jednu dolů za ty pohádkový elementy. A taky musím smeknout před MacDonaldem, že po Makbethovi pojmenovali jeden ze svých hambáčů - BigMak!... celý text
Autista a poštovní holub
2015,
Rodaan Al Galidi
Na tuhle knížku jsem se po dobrých zkušenostech s nizozemskou literaturou docela těšil. Navíc, Nizozemí mám celkové rád, vždyť Amsterdam je město, kde jsem během jedné noci sbalil nejvíc holek a hned se mnou dokonce chtěly mít sex. No a když jsem viděl, že knížku vydal Dauphin, což znamená rakousky delfín, bylo rozhodnuto. Jenže. Všechno špatně. Rodaan Al Galidi vlastně ani nepíše špatně, jen je to všechno strašně o ničem. Snaha o vytvoření přiblblých postav selhává na všech čarách, a to je docela zásadní problém, protože tato knížka se hemží jen dementy. Geert je nejblbější ze všech a tím pádem je hlavní hrdina. Protože je mentál, neví co je sexuální život, takže absolvujeme trapné epizodky a lá Nuda v Brně (hihihihi) a poté sledujeme jeho bizarní zábavy, jako vyřezávání houslí z pohovek a krmení holuba. BRAVO. Jeho matka, která do sebe šoupala jednu vodku za sebou a byla tak aspoň malým příslibem antické tragédie nebo alespoň nějakého pochcaného antré začne abstinovat, nic se pořádně neděje, a když si to všechno asi padesátkrát zrekapitulujeme, tak knížka skončí s pocitem, že jsme místo toho mohli dvě hodiny třeba krmit cvrčky nebo lít vodu do umyvadla. Prostě a jednoduše taková odlehčená, civilní, jarchovská srajda s Pavlem Liškou v hlavní roli, která může trochu posvrbit znuděnou čtyřicetiletou bábu u Mácháče, ale víc se z toho nevytříská.... celý text
Jakub
1951,
Alexander Lange Kielland
Vcelku hezký příběh o mladým sedlákovi z venkova, co si to přifaří do města, začne makat v obchodě a pak se díky vrozenému kapitalistickému cítění rozhodne, že vydělá všechny peníze co na světě jsou. Začne tedy pomalu šlohat majitelce z pokladny nějaký centy a dělá to několik let, až je pak nejbohatší ze všech a v ten moment se rozhodne všem pomstít a tak koupí jejich obchody a udělá z nich svoje obchody. A pak má ještě víc peněz. A když už má tedy tak moc peněz, že je i velitelem v okresní bance, tak se k němu konečně přitočí jedna rozvedená běhna, co ho kdysi ztrapnila, protože měl peněz málo, konečně mu ho přeblafne a sledujíc win-win situaci, kdy on bude přeblafován pravidelně a ona bude jezdit kočárem ke kadeřníkovi, se rozhodou, že se milují a z toho všeho se tedy dá celkem snadno vyvodit, že prachy sou boží a že ty nejlepší buchty jsou prodejný. Amen.... celý text
