pavel5994
přečtené 54
Světatvůrci
2021,
Robert Jackson Bennett
Velice silné tři hvězdičky, procentuálně 70%, ale stále to nestačí na čtyři hvězdy. Je to druhý díl a tak je tu, jako u většiny druhých dílů, úpadek. Nebo možná ne úpadek, ale nedostatečné rozvedení jak postav, děje tak i samotného světa. Nejdříve však pozitiva. Bezpochyby hlavní záporák/záporáci jsou jednoznačnými tahouny příběhu, a je docela smutné zjištění, že jejich pohled a příběh jsem si užíval násobně více než ten „hlavní”. Dále bezpochyby se musí vyzdvyhnout vedlejší dějové linky jak s Gregorem a jeho minulostí tak i Klefem/Kresadem a Viktorií. Bez poznámky nemůže ani zůstat vyvrcholení dílu. Po předešlých částech knihy se jsem konečně dočkal něčeho co jsem nečekal, co mě vytrhlo z letargie a ukázalo mi, že se pan autor nebojí a nechce psát nudní a všednou fantasy, tak jak to nakonec nastínil v prvním dílu. Ano, možná dozajista klišovitý konec, ale jednoznačně desetrkát lepší to, než k čemu po celou dobu příběh směřoval. Teď k tomu co se nepovedlo První věcí je nedostatečný popis okolního světa (wordbuiling). Tohoto pocitu jsem nabyl již v prvním díle, bohužel až nyní, kdy autor stále popošlapuje na místě je to velký kámen úrazu. Po celou dobu jsem si připadal, že příběh je stále uzavřen v jakési bublině a okolní svět neexistuje. Co jsme poznali z prvního dílu tak o nic víc jsme se neobohatili. Známe město, pár otrockých kolonií, které jsou zmíněny jednou větou a zbytek světa jak kdyby neexistoval. Jako kdyby celé lidstvo bylo jen Tennevare a za jeho hranicemi nic než pustina a divočina neexistovalo. Ano dostane se nám trochu nového prostředí ze vzpomínek, ale je to značně nedostačující. Druhá věc, která mi velice vadila, ale možná, že tomu přikládám až moc významu, je rychlost děje. Respektive za jak dlouho se vše seběhlo. Od začátku první stránky po tu poslední vše trvá jen tři dny! To co by se mělo dít týdny neřku-li měsíce, tu je hotovo za hodinku a to včetně změny v charakteru některých postav. Možná, že tomu přikládám převeliký význam, ovšem nedokázal jsem se po celou dobu zbavit myšlenky, že takle ryche jak se věci dějí prostě není uvěřitelné. Poslední chybkou, kterou jsem spatřil je ústřední skupina hlavních postav. Gregorge, Sancie, Berenika a Orso mi vůbec nesedli. Jejich způsob uvažování, způsob řešení problémů a zvláště pak u Sancie její neustálá snaha o vtip a přechytračení všech i když je jasné, že na to nemá (Zkrunděná je odnynějška slovo ze které mi skáče vyrážka). Gregor strašně nevyužitá postava, stejně jako Orso. Obě tyto postavy jsou upozaděny a ve skutečnosti, jsou po celou dobu jednotvárné jak papír. O to víc mi vadí, že na posledních 50 stránkách se tento status kopletně obrací vzhůru nohama. Během těchto několika desítek posledních stran jejich postavy zvládají předčít Sancii s Berenikou o míle a to bezpochyby ve všech ohledech. -------------------------------------------------------------------- PS: popřemýšlení nad samotným motivem knihy: Co mi taktéž po dlouhou dobu vadilo byl fakt, že jak záporáci tak naše hlavní parta se v podstatě snaží všichni o totéž jen každý jinými prostředky a to zbavení svobody/vůle lidí. Jen s tím rozdílem, že Krasedus a Victoria to vědí a netají se tím, že jsou zlý a sami o sobě to vědí. Když se čtenář zapřemýšlí nad důsledky jaké by mohlo přinést Sanciino a Bereniččino (svého času i Gregorovo) jednání a způsob uvažování tak zjistí, že tyto dvě postavy be se klidně mohli stát příštími záporáky, protože to nad čím uvažovali mi nahánělo až hrůzu. A nejhorší je to, že postavy se vůbec nepozastaví a nepřemýšlí jaké následky by přinesly světu kdyby provedli to nad čím poloviny knížky „sní”. Zvláště pak, když stejně jak Krasedus a Victoria si myslí, že by tím dokázali lidem pomoci, když ve své podstatě by ho tím zotročili a zničili. PSS: přišel jsem na přesné popsání toho, co mi nejvíce na knížce vadilo, respektive na příběhu a na hlavníchích postavách. Je to nehorázná naivita bez špetky reflexe z okolí a uvažování v souvislostech.... celý text
