petrn
přečtené 167
Neumíte se prát?
1991,
Petr Hejný
Četl jsem jako malý kluk a knížečka se mi líbila. Nevím, jestli bych z ní byl schopný něco využít prakticky, ale určitě jsem si jí s chutí několikrát prošel (je to opravdu spíš pár stránek).... celý text
Mrtvý holky
2007,
Miloš Urban
Teda to nebyl můj šálek kávy. Téměř všechny povídky kypěly perverzností, oplzlostí a/nebo iracionálním chováním. Skoro pokaždé jsem mi v průběhu a na konci povídky křičelo v hlavě WTF?!, hlavní charaktery zároveň nesympatické. Nejvíc to platilo u Bělorusky (vůbec nechápu místní nadšení), Faun, Vlasy, Pražské jezulátko. U Jen žádné něžnosti mi to už nevadilo, možná jsem se mezitím desensitizoval. U smrtečky dobrý asi do půlky příběhu pak zase to blbý iracionální jednání a hulvátský jednání na konec. Nechápu prostě. Povídky To strašný kouzlo podzimu a zejména Štědrá noc baronky z Erbannu stály (jako jediné, bohužel) opravdu za přečtení. Atmosféra byla dobře vykreslená a místy i strašidelná (to platí hlavně pro baronku, tam na mě to napětí, stísněnost a děs přímo dýchalo. Škoda jen, že se nějak nerozvinul příběh, nebo nevysvětlilo, co to všechno vlastně nakonec bylo).... celý text
To byla pecka, co si budeme povídat! Nejdřív jsem si říkal "ok, zajímavý námět, rozvzpomínání se na minulost ve vesmírné lodi, co ale bude dělat zbylé čtyři pětiny knihy?", ale pak přišel ten zásadní a úplně nečekaný zvrat! Celý příběh je mimořádně čtivý a napínavý, jak již je u Andyho Weira standartem. Opět, to, že se (do jisté míry) opírá o fyziku a tvrdá fakta posazuje knihu o laťku výš. Moc mě bavila autorova představivost a pojetí živého organismu, zejména ta rozmanitost a vysvětlení fyziologie. Mimochodem ten závěr by mě nenapadl asi ani za milion let! Až to půjde někdy do kin, určitě si tu jízdu nenechám ujít.... celý text
Absolutně nechápu relativně nízké hodnocení knížky. Zásadní chyba je porovnávat Artemis s ostatními počiny Andyho Weira - on totiž nasazuje nadstandardní laťku. Pokud by byl Artemis hodnocen bez předsudků, prostě jako kniha sama o sobě, musela by mít z principu mnohem vyšší hodnocení. Navzdory výše napsanému, i pokud porovnám s Marťanem, jsem byl z příběhu nadšený. Perfektní kombinace akce, napětí, sci-fi podloženého reálnými, nebo reálně proveditelnými technologiemi a chemickými procesy (ty popisy pro mě dělají knihu ještě uvěřitelnější a proto i čtivější), a prostě faktor "Andy Weir". Co víc dodat.... celý text
Hlava
1922,
Karl Hans Strobl
Naprostá zhovadilost. Příběh nemá hlavu ani patu, od začátku do konce je to jenom slátanina bez nějakého smyslu. Slyšel jsem v mluvené verzi Českého Rozhlasu a bohužel ani zvukový doprovod a snaha vypravěče vyvolat úzkost, či napětí prostě nedovedly zážitek zlepšit. Inu, kde nic není, ani smrt nebere..... celý text
Katyně
2008,
Pavel Kohout
No, jak už zde mnozí psali, je to zvrhlost, čím dál, tím víc.. Ta nechutnost, absurdita a později i oplzlost prostě vytéká každým řádkem. Zároveň ale chápu, že to byl záměr autora, šokovat a znechutit. Ke konci mě asi nejvíc dobíjelo pokrytectví samotného Vlka, nejvyšší autority na škole. Mimochodem, ten moment, kdy byl objeven pan Vonásek se svojí Maximařenkou (záměrně nebudu vyzrazovat detaily, kdo knihu četl, ví, o čem mluvím) mě totálně připomněl atmosféru Kafkova Procesu - soudci a jinak vlivní lidé, tahající za nitky osudu nevinných lidí, poschovávaní a soudící dotyčné oběti těch procesů kdesi v zaprášených a klaustrofobicky malých podkrovích nějakých paneláků na předměstí. Na jednu stranu děsně absurdní, ale zároveň ve čtenáři (alespoň ve mě) vyvolávající pocit úzkosti kdesi na nejhlubší úrovni, co se nedá ani pořádně uchopit. Co se týče stylu psaní, ten mě hrozně rozčiloval - jednak skákání z po časové linii tam a zpět, ale jakože skoro uprostřed věty, bez jakéhokoliv upozornění ve formě nějakých teček nebo oddělených odstavců; ale zejména forma psaní přímé řeči - to, že se uprostřed věty dá pomlčka, aby tam byl vložen odstavec o myšlenkových pochodech dotyčného, jen proto, aby se teprve pak dokončila věta, to je prostě fušerství jako prase. Kvůli tomu jsem kolikrát chtěl knížku odložit a měl jsem nutkání nasadit mnohem nižší hodnocení, než jsem nakonec dal (holt, obsah vítězí nad formou)...... celý text
Girgal
1992,
Jan Křesadlo (p)
Na začátku četby jsem byl spíš skeptický - přecijen, kniha od (alespoň pro mainstream) neznámého autora s minimem recenzí či hodnocení na databázi knih, kde hlavní postavou je jakýsi mluvící pes (ještě k tomu malý knírač, ani ne nějaký pompézní pes, jako třeba husky) z budoucnosti nutí k pozvednutí obočí. První stránky s krkolomnými názvy věcí místních i astrologických které zní, jako výtvor dítěte, co chce být originální za každou cenu, tomu dojmu zrovna nepomohly (nakonec, když jsem pochopil, že místní obyvatelé jsou inteligentní ptáci, jsem názvy dokonce ocenil - hlavní město R-r-ku, nebo měsíce Kwak a Kwok a mnoho dalšího. Je vidět, že měl autor s psaním určitě dobrou zábavu.). Ale po prvních stránkách jsem se četbě oddal a udělal jsem dobře. Příběh nenudil ani chviličku, byl napínavý, zároveň stále byla cítit taková spisovatelova lehkost a smysl pro humor. Svět Pav alfa 2 byl překvapivě promyšlený, adaptace života na způsob rotace okolo slunce (stejně, jako rotuje měsíc okolo země, tzn. jedna strana stále odvrácená a druhá stále sežehnutá) a na pradávnou katastrofu mě fascinovaly. Vlastně jsem si v hlavě dost často vizualizoval takový alternativní, Křesadlovský svět, jako z filmu Avatar. Pan Křesadlo byl očividně velmi sečtělý a inteligentní člověk a správný geek a také si neodpustil všemožné poznámky odkazující na řečtinu, kdejaké historické, fyzikální nebo biologické perličky a ty jsem si, také jako geek, užíval a kdeco Googlil, abych si v úžasu potvrdil pravost tvrzení. Kniha je pecka a určitě stojí za přečtení!... celý text
Cesta kolem světa za 80 dní
1924,
Jules Verne
Tak na rozdíl od většiny zdejších čtenářů jsem měl to štěstí, že jsem nikdy neviděl film (až na jednu bláznivou adaptaci s Jackie Chanem kdysi před snad dvaceti lety) ani neslyšel žádnou mluvenou verzi, takže celý příběh byl pro mě nový a neotřelý. A musím říct, že tak napínavou knihu jsem už dlouho nečetl! Doslova od první stránky až do poslední věty! Jediná trochu slabší pasáž byla první polovina Ameriky (jen pár stránek), pak to ale zase jelo jako blázen. Vyprávění o cestě v Suezu, Indii, Číně a Japonsku - ten barvitý popis těchto vzdálených míst a jejich kultur posazených v devatenáctém století - mě naprosto pohltilo, to byla taková třešnička na dortu.... celý text
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
2012,
Jonas Jonasson
Na to, že to byl v době vydání světový bestseller, tak je to pro mě trochu zklamání. Příběh se četl lehce, to jo, ale kromě začátku, kdy jsem se fakt bavil, už byl příběh takový na jedno brdo. Ne nudný, ale nenadchne. Stále opakující se humor na téma alkoholu, kořaly a drinků s paraplíčkem brzy přestal být vtipný. Společnost "kamarádů", všichni s pochybnou historií, zejména zbytečně sprostá zrzka mi prostě neseděla. A konečné završení případu státním zástupcem na mě prostě dělalo dojem filmu se skvělým rozjedem a trapným, jakoby unáhleným koncem filmu, protože prostě dramaturgům už se prostě nechtělo psát. Ale jak jsem již psal, kdyby to nebyl všude oslavovaný bestseller, možná bych měl menší očekávání a knihu bych hodnotil lépe. Takhle to je za mě tak trochu nafouknutá bublina.... celý text
Paměti lékařovy
1908,
Arthur Conan Doyle
Trošku zklamání, čekal jsem svěží pero a humor autora, jak to znám ze Sherlocka Holmese, nebo ze Ztraceného světa, navíc po zkušenostech s Bulgakovými Zápisky mladého lékaře, nebo s Bude to bolet doktore od Adama Kaye. To se bohužel nedostavilo, příběhy jsou spíše ponuré, bez nějaké dynamiky.... celý text
Piknik u cesty
1985,
Arkadij Strugackij
Příběh byl hodně poutavý a četl se neuvěřitelně rychle. Vůbec bych se nezlobil, kdyby knížka byla ještě jednou tak tlustá a popisovala by o to víc oblast zóny (a její artefakty), nebo třeba výzkumy artefaktů ve výzkumných centrech (ale chápu, že by to vlastně se samotným dějem nemělo až tolik co dočinění) Trochu mi mrzí ten konec, přišel mi takový najednou utnutý. Opět, pár desítek stránek navíc by nebylo na škodu.... celý text
Obsluhoval jsem anglického krále
2007,
Bohumil Hrabal
Nevím, jestli je to mým současným rozpoložením, ale kniha a styl psaní mi vůbec nesedly. Příběh víceméně o ničem a až na poslední pětinu knihy spíš iritující - čtenář bude vědět), hlavní postava nesympatická a přihlouplá, některé pasáže strašně rozvláklé a otravné (popisování toho, jaké bude mít kravaty, nebo jak si vyskládává peníze po podlaze). Stále opakující se "obsluhoval jsem habešského císaře" a návlékání šerpy bez jakékoliv souvislosti, nebo různé jiné výlevy (potomstvo zlé, blbé a zločinné) byly jen posledním hřebíčkem do rakve.... celý text
Šantaram
2015,
Gregory David Roberts
Shantaram mě dostal - indické reálie z první ruky. První asi čtyři pětiny knihy jsem byl nadšený - perfektně dynamický, čtivý a perfektně uvěřitelný příběh (vlastně jsem to celou dobu vnímal, jako autobiografii). --SPOILER-- Jen poslední pětina knihy pro mě ztratila tu dynamiku, nebo spíš to nadšení z četby - když nad tím přemýšlím, tak pro mě byl zlom, když jeden den zemřely dvě stěžejní postavy (čtenáři nebudu kazit zážitek tím, že bych vykecal kdo). I přesto, že akce bylo i pak hromada, už to pro mě ztratilo ten náboj. --Konec spoileru-- Když jsem před samotnou četbou četl souhrn příběhu - trestanec, který utíká do Indie, spojí se s místní mafií, přidá se do války atd., nikdy bych si tu knihu nevybral, nebýt pozitivního ohlasu (výše zmíněná témata nejsou vůbec můj šálek čaje). Nyní, po přečtení, se mohu přidat k dalším, co knihu doporučují dál - je v ní totiž mnohem víc, než jen zločin - a i tématika Bombajského podsvětí je velmi zajímavá. Kniha má některé otravné prvky - na můj vkus trochu příliš filozofování a pár postav, co mi nesedly, především Karla mi místy lezla na nervy a nechápal jsem, proč pořád Lina tolik fascinuje. Nehledě na to knihu nemohu hodnotit jinak, než na pět hvězdiček.... celý text
