petrn
přečtené 174
Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)
2007,
Jerome Klapka Jerome
Co na to říct. Knížka mě zpočátku bavila, s počátkem plavby (což je dost brzy) už nadšení začalo opadat. Jak zde už pár lidí psalo, humorné příběhy a vzpomínky hrdinů jsou často opravdu vtipné, škoda, že jsou tolik protkány nudnými pasážemi, které naprosto převládají. Nejvíce mě nudily věčné (a vlastně nezáživné) popisy míst, kudy proplouvali - každá vesnice byla popisována až do hluboké historie, o to hůř, že se ta historie příliš neměnila. Snad ještě horší byla občasná zamyšlení autora, například o tom, jak noc je jako matka, která ve svém náručí objímá své stonavé dítě a podobně. Takové pasáže byly dost dlouhé a kvůli nim jsem se knihou musel prokousávat a nakonec jsem byl rád, že jsem knihu dočetl. Hrdinové, coby věční povaleči, mi nebyli nijak zvlášť sympatičtí, ale dalo se s nimi nějaký ten čas žít. Jak jsem ale říkal na začátku, humorné příběhy byly opravdu dobré. Kdyby je někdo vytáhl a hodil na papír, rád bych je ohodnotil pěti hvězdičkami.... celý text
Úžasná kniha. Děj napínavý od začátku až do konce a snad bez jediného hluchého místa. Nejvíce mě dostávaly všechny ty zdánlivě bezvýchodné situace, kdy jsem si říkal, sakra, teď už to prostě nemůže přežít, a nakonec stejně vždycky našel řešení! A nejlepší na tom bylo, že to nepřekonal jen nějakými nevysvětlitelnými zázraky, nebo náhodami, ne, všechno bylo přesně vědecké a podrobně vysvětlené, aby si čtenář náhodou nemohl říct, že Mark podváděl :) Někdo by si mohl říct, že to, na čem kniha stojí, je blbost, proč by vůbec někdo investoval tolik prostředků a peněz na záchranu jednoho člověka. Ale i to je dobře obhajitelné, přecejen takový člověk by se stal (nedobrovolným) obrovským projektem pro průzkum Marsu a všech možných i nemožných aspektů k tomu, navíc obrovský zdroj informací pro rozvoj astronautiky a technických znalostí. Opravdu vymakaná a originální kniha, co stojí za přečtení... celý text
Vilný stařec a hamižné ženy
2006,
Marina Lewycka
Kniha mě velmi příjemně překvapila, byla čtivá a zajímavá od začátku, až do konce. Na rozdíl od několika debutů, což jsem poslední dobou četl, je příběh konzistentní, není to, že by nalákal úžasným startem a ke konci by se čtenář modlil, ať už je konec. Postavy jsou vykreslené opravdu důvěryhodně, spisovatelka se určitě musela inspirovat z vlastního života. Snad jen pan Dubov byla trošku postava pro jednoduchý konec. Oceňuji i přirozené prolínání ukrajinské historie dějem knihy, zase si člověk uvědomí, jak jsou malé státy vždy semlety těmi většími a nikdo se jich neptá na jejich názor.... celý text
Jez a běhej
2013,
Scott Jurek
Toto není první kniha o běhání, kterou jsem již přečetl, předcházela jí kniha "Born to run: Zrozeni k běhu" a jsem pro to upřímně rád, protože mě přijde jako úžsné zasvěcení laika do problematiky běhání a také jako prolog ke knize "Jez a běhej". Teď pro mě bylo příjemné znovu číst o starých dobrých Tarahumarech a Caballu Blancu, tentokrát z druhého úhlu pohledu. Jez a běhej je vynikající a rozhodně inspirující kniha - neinspiruje "pouze" k běhání a k jezení kvalitní potravy, ale hlavně inspiruje k chuti žít a zdolávat zdánlivě nepřekonatelné překážky v životě. Scott Jurek má opravdu můj obdiv. A je to opravdový sympaťák, už pro to, že je jako já fyzioterapeut a že odmítá jíst maso. A recepty mám v plánu postupně všechny vyzkoušet, všechny zní opravdu lákavě! :)... celý text
Když byl bůh králík
2012,
Sarah Winman
Nooo, nevím co říct, jsem z "králíka" trochu v rozpacích. Začátek knihy byl naprosto vynikající, pestrobarevný, dynamický, svěží. Některé situace mě donutily se i zasmát se nahlas. I ty situace, které nebyly veselé byly vyprávěny tak, že vlastně navozovaly až optimistický pocit (např. nehoda autobusu v tyrolech a rozhovor s přeživším). Když se rodina přestěhuje do Cornwallu, najednou se vše změní, vše potemní, zpomalí se, ale i ztratí záživnost. Nové postavy pro mě nejsou dostatečně popsané a vybarvené a proto s nimi nemohu ani naplno cítit. A najednou blik cvak a jsme o dvacet let starší a vyprávění je ještě temnější, pomalejší, nudnější. Až po jisté tragédie, která jakoby probudila všechny z té letargie a nakonec zase nastartovala život a do určité míry i jeho barevnost. Teď když nad tím přemýšlím, možná to není nedokonalost knihy, ale naopak preciznost spisovatelky - vyprávění raného dětství je plné optimismu a dětské naivity, která přebíjí (nebo spíš přelétá) všechny nepříjemné situace, ale po první veliké a zásadní změně, šok, a po naivitě není ani památky. A v dospělosti už hlavní hrdinka úspěšně vyměnila růžové brýle naivity na černé brýle bezcílnosti a snad i bezmoci i ve svém životě. S věkem také dostává vyprávění konktrétnější podobu, jako my si pamatujeme nedávné příhody detailněji, než příhody z dětství. Jestli taková postupná přeměna vyprávění byla záměrem, tak teda palec nahoru :)... celý text
Pán much
2003,
William Golding
Hodně zajímavý příběh. Njedřív jsem si říkal, co je na té knize tak děsivého, jak píše mnoho čtenářů, ale ke konci mě z knhy mrazilo. Musím ocenit plynulý vývoj situace, kdy si člověk ani pořádně neuvědomí, co se stalo a jak se děti dostaly do takové situace, do jaké se dostaly. Jak zde již někdo psal, také by mě zajímalo pokračování příběhu po navrácení do domoviny, jak se děti vyrovnaly s tím, co se na ostrově dělo a čeho se samy byly schopné dopustit.... celý text
Ztracený svět
1971,
Arthur Conan Doyle
Moc pěkná kniha! :) Krásný popis šlechetného jednání můžu té doby a krásný popis o cestovatelích do exotických zemí. Doyle nádherně popisoval přírodu pralesa i náhorní plošiny. Pořád jsem měl pocit, jako bych byl součástí výpravy. Také mě mile potěšil jemný humor v knize, zejména týkající se osoby proferora Chalengera (indiáni se před námi klaněli v úctě a já, lord John Roxton i profesor Sumerlee jsme se cítili nepříjemně ze studu. Profesor Chalenger ale zářil jako právě kvetoucí květina.) Navíc profesoři vysvětlovali jevy, se kterými se při jejich putování setkali, tak důvěryhodně, že by jim člověk i uvěřil, že někde kdesi v amazonii něco takového může opravdu existovat. Příběh je taková klasika, že i když jsem se o ní dozvěděl teprve nedávno, tak při čtení, jako bych části knihy už znal, (SPOILER!) například jsem měl takové nepříjemné podezření, že to nezůstane jen u dinosaurů, ale že se objeví něco jako planeta opic a ono fakt jo! :)))... celý text
Velký Gatsby
2013,
Francis Scott Fitzgerald
Knihu jsem měl v plánu přečíst už delší dobu, ale až stejnomenný film z roku 2013 mě donutil po jeho shlédnutí otevřít knihu. Když už se zmiňuji o filmu, tak musím uznat, že film, který se tak věrně drží kopie, jsem už hooodně dlouho neviděl a tím u mě nesmírně stoupla jeho hodnota. Bohužel se ale film promítal v mé hlavě téměř po většinu času četby, takže nemohu říci, jestli bych byl knihou tak nadšen i bez předešlého zhlédnutí filmu (nesčetněkrát mi při čtení vyvstanuly v hlavě ty vizuální - i auditivní - zážitky, které určitě umocnily sílu momentu, například zelené světlo na druhém břehu, vlající záclony při prvním sektání s rezidencí Buchananových, oči pana doktora nad popelištěm, předvádění košilí Daisy, debata o tom, jestli lze vrátit minulost, nebo i jízda do New Yorku) Celkově je kniha zajímavá a poskytuje velmi silný příběh o člověku s neuvěřitelným charakterem a cílevědomím. Také mě potěšil mírný autorův humor, který se sem tam objeví.... celý text
Marťanská kronika
1963,
Ray Bradbury (p)
Marťanská kronika je soubor na sobě nezávislých povídek, které ale jako celek udávají do podvědomí čtenáře vývoj situace nového života na Marsu. Některé povídky jsou vynikající, některé spíš jen do počtu stránek. Nejvíc mě asi mátli marťané - téměř každá povídka, která se o nich zmiňovala (moc jich ale není), je popisovala úplně jinak - úplně rozdílná těla i jiné povahové rysy (někdy jsou k lidem apatičtí, někdy přátelští, jindy lidé kvůli nim záhadně zemřou, tzn by se dalo vyvodit, že jsou něpřátelští). Nejsilnější a nejzajímavější povídky pro mě byly určitě Výlet na milion let (podle mě vyvrcholení celé knihy), a obecně povídky z roku 2026 (skvěle vybarvují mimo jiné pocity stísnětosti z prázdnoty a opuštěnosti), dále Usher II., Marťan, ...ač bude stejně luna plát, Třetí expedice, Má duše se vznáší ve výši. Některé další povídky jsou zajímavé pouze v kontextu knihy jako celku, protože podtrhují a vykreslují náladu na Marsu v daném období. Také nemohu neokomentovat dodatek od pana Vrby k výtisku z roku 1963, spíše jako kuriozitu pro dnešní dobu, protože jsem byl téměř fascinován tím, jak plynule přešel od zamyšlení o knize k (pro mě dost nevhodnému) zamyšlení o politice á la komunismus je nejlepší a kapitalismus a vše americké vede k záhubě, ale hlavně tím, že George Orwela nazval duchovním otcem sci.fi podliteratury a braku a to kvůli jeho románu 1984. Ale je chválihodné, že té době vůbec mohly československé oči spatřit knihy jako je tato - a dodatek byla asi jen protiváha, aby čtenář nezačal být příliš svobodomyslný.... celý text
Born to Run: Zrozeni k běhu
2011,
Christopher McDougall
Úžasné, úžasné!! Tato kniha se pro mě stala tak trochu biblí a neuvěřitelným motivátorem, co se týče nejen běhání, ale snad i chuti k životu. Knihu si chystám i koupit pro budoucí pročítání a to se mi moc často nestává :) Je sice fakt, že na mě kniha působila trochu chaoticky, protože po každé, když se objevila nová osoba, objevil se hned několika stránkový medailonek o dané osobě a najednou jsem nevěděl, kde jsme skončili v hlavní linii příběhu. Samozřejmě na mě udělal veliký dojem i fakt, že je v knize medailonek o Emilu Zátopkovi (v první řadě jsem si říkal, že to je něco, když o něm píše americký spisovatel/novinář - vzhledem k faktu, že mnoho američanů neví, kde je ČR, ale sám jsem byl překvapen, jaký silný příběh Emil Zátopek měl). Celkově kniha dodává obrovské kvantum užitečných informací i informací k zamyšlení nejen o běhání. Pro mě každopádně hrála roli v tom, že jsem opět začal běhat, a to hned v sandálech a ještě k tomu chci běhat víc a víc a víc (a mým cílem, jakkoliv momentálně nepravděpodobným je i ultramaraton). Zajímavé, jak naučí člověka vnímat běh jako takový úplně jinak. Jako radost a denní chléb, ne jako utrpení :) Mimochodem, když jsem knihu dočetl, byl jsem překvapen, když jsem na wikipedii zjistil, že opravdu existují rarámurové, Caballo Bianco, Scott Jurek, Badwater, Mědědé kaňony, Leadville a další. To proto, protože je to psané takovým způsobem, že to všechno zní skoro jako pohádka :) Vřele doporučuji i tět kdo se nezajímají o běhání - a kdo ví, třeba po přečtení svůj názor přehodnotí.... celý text