PFP
přečtené 156
![Svět je plochý Svět je plochý](https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25987/svet-je-plochy-25987.jpg?v=1257286609)
Svět je plochý
2007,
Thomas L. Friedman
Skvělá knížka. Ano, autor je fandou globalizace a ano, vidí primárně pozitívní stránky globalizace. Na druhou stranu nezastírá její negativa a na konci knížky otevřeně varuje před tím co může přijít a co my již zpětně můžeme vidět, že přislo. Knihu dokončil roku 2004 a vydal 2005. Je tedy logické, že hodnotí stav, který byl v dané době a vývoj, primárně předchozích 20 let, který k tomu vedl. Pro někoho (jako jsme já) kdo dokončil VŠ a vstoupil na trh práce v ČR v nultých letech představuje tato knížka skvělé dodání kontextu toho co měl člověk před očima a na čem se podílel a z čeho čerpal. Nejenom cestování, ERASMUS, internet ale i práce, kdy byl člověk díky třeba právě outsourcingu propojený s celým světem a hlavně tu práci měl, a navíc i dobře placenou a mezi zajímavými lidmi. Pro mne to bylo úžásné se do té doby vrátit a dodat si k tomu to “před tím a to “kolem". Autorův entusiasmus v rámci globalizace chápu. Díky tomu se otevřelo spoustu příležitostí, možností a nových pracovních pozic a rozjely se projekty, které by bez tohoto globalizovaného prostředí nikdy neměly šanci na vznik, neřkuli na přežití. Zároveň obrovské množství lidí dostalo příležitost na lepší život. Každý z nás má právě, i díky projektům globalizace jako je třeba UDEMY a další, nekonečné možnosti měnit své kariéry, učit se nové věci… A i když je autor pln optimismu a nadšení, tak nezastírá negativa a ohrožení, které globalizace v té době přinášela a dle jeho předpokladů bude přinášet i do budoucna. Ať již v oblasti vnitřní ekonomiky USA, zániku celých odvětví, tlak na cenu a výkon, zánik tradičních řemesel, ohrožení lokálních kultur a v neposlední řadě také v oblasti bezpečnosti a terorismu. V zásadě ke každé kapitole dodává varovné ALE a ke konci je hodně varovný, byť stále pln nadšení a víry v ještě lepší budoucnost. Další věc, která mne zde nadchla, je sběr dat a výběr “dokreslujících příběhů" a ozdrojování. Rozhodně stojí za to si přečíst třeba kapitolu o vzniku open source komunity, kapitoly věnované arabsko-muslimskému světu, který je dán do kontrastu s asijsko-muslimským světem. Hledání odpovědi, proč jedni produkují sebevražedné atentátníky a druzí nejbohatší muže planety (zjednodušeně řečeno). Další skvělá kapitola byla o podpoře drobného podnikání mezi chudými ženami v Indii v rámci SEWA nebo projekty, které financoval Bill Gates, vzdělávací projekty pro nedotknutelné… A rozhodně stojí za to si přečíst Friedmanovo shrnutí antiglobalizačního hnutí. To se od té doby moc neposunulo, takže jej tam člověk najde v plné parádě. Stejně tak můžeme dneska jasně vidět dopad fenoménu “prokletí ropy", který Friedman rozebírá právě z pohledu globalizace a reakcí různých zemí a komunit na globalizaci. Dneska můžeme vidět jak dopadla například Venezuela a kam se řítí třeba Norsko. Kapitolou samou za sebe je reakce Ameriky a světa na útok na dvojčata a následná vláda prezidenta Bushe. Ale zároveň je to i opakující se téma srovnávání 11. 9. 2001 a pád Berlínské zdi 9. 11. 1989 kde skvěle dokresluje reakce, vzpomínky, touhy, sny a strachy svázané s těmito daty a ikonickými událostmi. Vzdělání a vzdělávání. Dalo by se říct, že se toto téma táhne celou knížkou jako červaná niť. Jednak potřeba kvalitního a státem zajištěného vzdělávacího systému a jednak i jako odpovědnost každého z nás za vlastní vzdělá(vá)ní, odpovědnost za to neustrnout na tom, co se člověk naučil před X lety k vyučení, matuře nebo státnicím. A pokud chceme zlepšit svět, což je de facto pro Friedmana ten hlavní tahoun globalizace, tak cesta vede skrze kvalitní a permanentní vzdělávání, které je přístupné všem. Jediná chyba na kráse v rámci této knihy je jistá repetitivnost, která je ale vlastní hodně knížkám z této oblasti. Nicméně pokaždé, když jsem se začala nudit, tak mne to nejpozději o pár stránek dál znovu chytlo. Doufám, že autor napíše další knížku, poslední mu vyšla roku 2016, a trocha optimismu by v dnešní době rozhodně neuškodila.... celý text
![Navždy plynule: Jak se rychle naučit cizí jazyk a nikdy ho nezapomenout Navždy plynule: Jak se rychle naučit cizí jazyk a nikdy ho nezapomenout](https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/446586/navzdy-plynule-jak-se-rychle-naucit-sxp-446586.png?v=1593294535)
Navždy plynule: Jak se rychle naučit cizí jazyk a nikdy ho nezapomenout
2020,
Gabriel Wyner
Docela mě to nakoplo začít se učit nový jazyk, už jenom proto abych si to odzkoušela. A musím říct, že to funguje. Používám sice open-source aplikaci a ne autorovu, ale princip je stejný. V každém případě je to super přístup a metoda. Jsem z toho nadšená a používám ji. Co víc si člověk po přečtení tohoto typu knížky může přát?... celý text
![Muslimská dívka Muslimská dívka](https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342648/muslimska-divka-nW6-342648.jpg?v=1497559875)
Muslimská dívka
2017,
Amani Al-Khatahtbeh
Přiznám se, že na tuhle knížku jsem se docela těšila a byla jsem na ni zvědavá. Bohužel mne dost zklamala. Řekněme, že má dvě roviny. Jedna, která mi příjde validní a zajímavá. Je to osobní zkušenost dívky se šikanou, s vlastní jinakostí, nadváhou a po krátkém pobytu v Jordánsku, kdy se po návratu do USA vizuálně (nošením šátku) přihlásí k islámu, i s islamofóbií. A její následná cesta na střední, izolace. Hledání vlastní cesty ve společnosti, která se na ni z důvodu původu a náboženství leckde dívá skrz prsty. Stejně tak reakce okolí na její rodinu po 11. září a útoku na dvojčata A samozřejmě její americký sen. Pak je tady ale druhá rovina, kde mě knížka hluboce zklamala. A to je ta faktografická a esejistická. Například mluví o masakru v Dejr Jásinu (1948), ale již nenapíše, že tehdy arabové (ještě si neříkali v té době Palestinci) zavedli blokádu Jeruzalému za účelem vyhlazení jeruzalémských Židů a právě z téhle oblasti odstřelovali jakýkoliv povoz/vozidlo, které se snažilo dodat do Jeruzalému jídlo. V zásadě pak Židům nezbylo nic jiného než si vybrat mezi smrtí hladem a obranou-útokem. A ano, zvrhlo se to v masakr, kdy umírali nevinní. Stejně tak se nezmiňuje autorka o tom, že následný krok arabů byl útok na konvoj převažející nemocné, lékaře a sestry do nemocnice. Arabové pak 70 lidí za živa upálili. Celkově z knížky získáte dojem, že muslimové jsou extrémně hodní lidé, kterým všichni kolem ubližují, kteří měli kontakt s původními obyvateli Ameriky dávno před bělochy. Muslimové jen úpěli pod jhem kolonialismu a proto by se jim teď všichni bílí měli klanět. Harémy neexistovali, to je jen fetišistická sexualizace arabských žen v očích bílých mužů. Francie a její sekulární zákaz zakrývání obličeje na veřejnosti (ne šátku jako takového), již nepíše o tom, že sice i hidžáb je zakázaný na univerzitách, školách - viz. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva - Dogru vs. Francie. Ale stejně tak jsou zakázány jarmulky, příliš mohutné kříže, atd. Ti lidé se přistěhovali do sekulární země a myslím si, že je absolutně v pořádku se přizpůsobit daným zvykloste v dané zemi. A nebo tam nechodit. No a drahá autorka tohle všechno samozřejmě vynechá a rovnou tam dá rovnítko k povinnému nošení hidžábů a spol. Další kámen úrazu je pro mně její postoj k Izraeli, kdy viditelně neguje právo na existenci této země. Jakékoliv negativní reakce vůči hidžábu a spol. automaticky spojuje se sexualizací muslimské ženy v očích bílého muže. Ehmm, tady si myslím, že problém bude někde jinde. Islám v jejím podání vypadá jako to nejmírumilovnější náboženství na světě, kde se na něj hrabe takový budhismus. Jedinou kaňku, kterou autorka připouští, je málo feministického islámu ve společnosti. Sečteno a podtrženo - je tady nulová (sebe)reflexe, zpětná vazba a jakákoliv snaha o komplexní přístup ke komplexnímu tématu. Celkově je tato druhá rovina absolutním zploštěním tohoto tématu a jeho zamáznutím do pozice “my jsme ti hodní, nám se jen ubližuje a vy jste ti zlí a tupí běloši. PS - tím nechci negovat islamofobii. I proto jsem po téhle knížce šáhla, když už je autorka “tváří současné muslimské ženy v USA". A také pro to, že před pár lety (2018) mě šokovala iracionální reakce na následující dva útoky, které od sebe dělí jen pár dní. Na jeden přemrštěná a islamofobní, na druhý nulová. Oba útoky de facto probíhaly stejně, v obou případech jde o opilou skupinu mladých mužů. Dělí je jen pár dnů. Nicméně první případ měl několikaměsíční téměř denodenní pokrytí, spoustu komentářů, hodně primárně protimuslimských. Ten druhý v zásadě okamžitě zapadl a nikdo se nad tím nepozastavoval. V obou připadech šlo primárně o chlast. V tom druhém případě o Čechy, to znamená, že po propuštění z vězení je tady můžete kdekoliv/kdykoliv potkat. Dneska již ani nedohledáte jestli byl někdo z druhého případu odsouzen, ale k prvnímu případu stále dohledáte spoustu diskuzí, článků, má i vlastní stránku na wiki. Takže ta disproporce je markantní. PPS - takže od knížky jsem prostě čekala něco víc než jen obviňování bílých, nelogické šermování kolonializmem a hledání sexualizace tam kde si myslím, že žádná není, a nebo jde jen o marginální “popud". Například v souvislosti s jedným porno filmem Mii Chalífa? Kterou mimo jiné autorka označuje za Libanonku, přestože je de facto Američanka tak jako autorka. A doušek nakonec - Mia Chalífa mimo jiné čelila za tento snímek výhrůžkám smrti právě od těch “mírumilovných muslimů.... celý text