plačkynadheglem
přečtené 91
Čas opovržení
2000,
Andrzej Sapkowski
Perfektní, jako všichni původní Zaklínači. Vím, že tenhle díl patří mezi fanoušky k nejoblíbenějším, ale tentokrát se pro mě místy malinko táhl. Měřeno zaklínačskou laťkou dostává protentokrát "jen" čtyřku. Nicméně je nutné říct, že je tu nespočet úžasných a nezapomenutelných momentů a scén. Vrcholy tohoto dílu patří k nejvyšším vrcholům celé série. Třeba milostná scéna Geralta a Yennefer v Aretuze patří mezi moje nejoblíbenější (a možná i nejlépe napsané) milostné scény vůbec. A když jsme u téhle dvojice - celá váha Geraltova vztahu s Yennefer, jeho emocionální jádro v románech stojí hlavně na téhle knize, bez ní by čtenářsky neobstál. Poslední přání je samozřejmě necessitas pro plné porozumění, ale sám o sobě by nestačilo. Ani to, co víme z rámovacího příběhu Hlas rozumu a posledních příbězích Meče osudu. Ty črtají hlavní rysy, kosti; tahle kniha tomu ale takříkajíc dává maso. Edit: Ještě jsem zapomněl na Hranici možností a Střípek ledu!... celý text
O osudovém vlivu Davida Bowieho na holky
2019,
Jean-Michel Guenassia
Je to příjemné čtení. Začátek mě hodně zaujal, ale asi jsem čekal, že to bude trochu o něčem jiném. Protagonista Paul se mi líbí a jeho zkušenosti ke mně promlouvají. Ale téma nabízí tolik tolik možností a žádná z nich není dotažená do konce a některé cesty dokonce zůstávají úplně neprozkoumané. Na posledních stránkach příběh poněkud vyšumí a s ním i pointa. Jistě, nějaká tam je. Ale začátek a konec knihy se čtou jako by byl každý z jiné knížky. Nicméně bych i tak knihu doporučil a určitě budu chtít zkusit další autorovy knihy.... celý text
Watchmen: Strážci
2005,
Alan Moore
Nejsem moc čtenář komiksů ani fanda superhrdinů. Ale tohle... Nejen v rámci žánru, ale v celé literatuře by tenhle komiks hravě vzal do kapsy leckteré uznávané literární "klasiky". Využití komiksového média k chytrému foreshadowingu, vytváření paralel, obohacování významů je tu špičkové. Smysl pro humor a ironie: celý příběh tak intenzivní a vážně vyprávěný i prožíváný samotnými postavami se na konci vyloupne jako fraška. Posměch těm, co se pokládali za superhrdiny, i posměch čtenářům, kteří očekávali epické rozuzlení, boj se zlounem na život a nasmrt a katartické zakončení. Být inteligentní a přístupný zároveň není snadná věc. Watchmen to dokázali. Jediná škoda je, že individua jako Rorschach přitahují podobná individua, která si je idealizují. Nu, třeba za to může film... Anebo si prostě člověk musí říct, že nemalá čast velké literatury vždy byla a je trochu toxická.... celý text
