plačkynadheglem
přečtené 102
Fosilie
2023,
Michal Kašpárek
Moc dobrá. Nějaké ty mouchy má, ale já jsem prostě rád, že byla napsaná a doufám, že si ji přečtou moji rodiče (a mentoři ). Místo recenze si dovolím spíš poznámku k těm, co mají závěr knihy za nějakou agitku. Didaktický tón tam je, to jistě, rozplizlé to taky je... Ale že by autor vnucoval čtenáři nějakou vlastní vizi, jednu správnou etiku a politiku budoucnosti, to prostě nedává smysl vzhledem k tomu, jak kniha všechny perspektivy rámuje jako alespoň částečně nespolehlivé (viz všechny pro nás směšné rozpory ve světonázoru vnučky) a naopak překonané a dokonce evidentně zvrácené perspektivy jako mající kus pravdy. A to jak v rámci světa knihy (postavy vidí limity svých/cizích perspektiv), tak ve způsobu, jak se povětšinou prezentují čtenáři. "Utopie" ze závěrečných stran je opravdu poněkud kýčovitá, ale proč bychom si nedovolili trochu sentimentality, o tom utopie ve výsledku je. Navíc se o tohle téma opravdu málokdo pokouší s optimismem, málokdo si ke klimatické krizi troufne říct to, co Juliina generace potřebuje slyšet: ani po "konci světa" svět nekončí. A o tom je celé to sentimentální básnění o krmení a pokračování řetězu života v úplném závěru. Absolutní trashing dnešního (neo)liberalismu je zasloužený, i když se často dopouští slaměných panáků a karikatury. Nevím, proč by se vládnoucí ideologie doby měla nějak šanovat. Takříkajíc: breč víc, liberále, jestli ti to vadí.... celý text
Cyberpunk 2077: Máš moje slovo
2023,
Bartosz Sztybor
Zhltnul jsem na jeden zátah chvilku před spaním. Líbilo se mi to dost, hlavně kresba má skvělou cyberpunkovou atmosféru, ale nadšený jsem taky zrovna nebyl. Příběh mi prostě až moc připomínal jeden ze stovek příběhů s nešťastným koncem, které lze ve hře najít na datových střepech rozházených po celém herním světě . Pravda, tenhle příběh je o dost víc rozvedený než jeho herní kolegové, které jsou navíc většinou jen v podobě telefonních záznamů, mailů, esemsek... Přesto, po tom, co jsem dodělal všechny vedlejší aktivity a přečetl nejmíň 80% datastřepů, co ve hře jsou, jsem začal být vůči tomuto typu příběhu trochu otupělý. Ano, v Night City a celkově v cyberpunku nejsou dobré konce, pro nikoho. Ale kolikrát se to můžeme ještě dozvědět, než to začne nudit?... celý text
UCC Dolores 3 a 4
2023,
Didier Tarquin
Bavilo mě to. Kresba je skvělá, příběh není nic zvláštního, ale nenudí. První kniha čili první dva svazky se mi líbily o něco víc, i když druhé dva byly zase méně klišovité - teda asi, vlastně nevím, příběh mi uběhl tak rychle, že jsem se nad ním skoro nezamyslel. Ne, že by mi trocha klišé vadila, zvlášť v žánru space opery. Ona i opera jako taková žije z různých klišé a nic jí to neubírá (ne že by mezi nimi bylo tolik společného, ale opera jsou emoce a space opery jsou taky spíš patos než promyšlený svět a intelektuální stimulace). Bohužel je celý komiks zoufale krátký. Přál bych si lepší prokreslení postav, strávit s nimi víc času, prohloubit vztahy mezi nimi. Víc postav, protože autoři mají zjevně spoustu dobrých nápadů a dokážou stvořit zajímavou postavu. Takto ale většina postav (především hlavní padouši) zůstává plochá jako kartonové figury Evy a Vaška, které mi od dětství straší v hlavě. Celou dobu jsem si přál, aby tenhle příběh byl "epičtější", vlastně i pomalejší. I tenhle svět má díky kresbě silný charakter a zasloužil by si víc času a větší pozornost.... celý text
UCC Dolores 1 a 2
2023,
Didier Tarquin
Bavilo mě to. Kresba je skvělá, příběh není nic zvláštního, ale nenudí. První kniha čili první dva svazky se mi líbily o něco víc, i když druhé dva byly zase méně klišovité - teda asi, vlastně nevím, příběh mi uběhl tak rychle, že jsem se nad ním skoro nezamyslel. Ne, že by mi trocha klišé vadila, zvlášť v žánru space opery. Ona i opera jako taková žije z různých klišé a nic jí to neubírá (ne že by mezi nimi bylo tolik společného, ale opera jsou emoce a space opery jsou taky spíš patos než promyšlený svět a intelektuální stimulace). Bohužel je celý komiks zoufale krátký. Přál bych si lepší prokreslení postav, strávit s nimi víc času, prohloubit vztahy mezi nimi. Víc postav, protože autoři mají zjevně spoustu dobrých nápadů a dokážou stvořit zajímavou postavu. Takto ale většina postav (především hlavní padouši) zůstává plochá jako kartonové postavy Evy a Vaška, které mi od dětství straší v hlavě. Celou dobu jsem si přál, aby tenhle příběh byl "epičtější", vlastně i pomalejší. I tenhle svět má díky kresbě silný charakter a zasloužil by si víc času a větší pozornost.... celý text
Nářek čarodějnice
2022,
Bartosz Sztybor
Trochu zklamání. A to jsem zas moc neočekával. Terapeutická skupinka čarodějnic je opravdu kuriózní záležitost. Geralt má vzhled ze Zaklínače 3, vypadá "starší", ale nechová se jako vyspělý Geralt, nanejvýš mladý a nezkušený, ještě před dějem románové ságy. Kresba je fakt divná, až ošklivá. Nebyl kreslíř při práci na LSD?... celý text
Nedorozumění
1968,
Albert Camus
Zajímavá hra. Pro mě ale až přespříliš deklamační, z dialogů v písemné formě málo čiší emoce, málo myšlenek a pocitů zůstane nevyřčeno. Silná je hlavně idea v jádru knihy. To vydání se absurditě, které bez síly charakteru vede k zvířectví. Jenže na rozdíl od Mersaulta nepůsobí Marta jako úplná osobnost, spíš jenom jako náznak. Hra prostě trpí stejnými problémy jako vlastně všechna existencialistická dramata. Syrové emoce jsou obětovány myšlence, ale ta není tak hluboká a novátorská, aby to dokázala vynahradit. Závěr se mi líbil, byl úderný. Martin monolog a poté starý sluha jako lhostejný a hluchý Bůh a jeho "Ne!".... celý text
