Plútarchos
přečtené 417
Ohromné maličkosti / (Obrany)
1976,
Gilbert Keith Chesterton
Ohromná novinařina! Chesterton dokáže přimět čtenáře přemýšlet o jednoduchých maličkostech našeho každodenního života, těšit se ze zdánlivě banálních věcí, jež nás obklopují, radovat se z obyčejného života. Když se totiž zaměříme, na ty "obyčejné" věci, uvidíme zázraky, které v každodenním shonu a lopotě nevnímáme. V kratičkých esejích popisuje překvapivě neotřelý, netradiční až kuriózní pohled na běžné záležitosti člověčenství, poukazuje na některé stinné stránky lidské snahy o pokrok a obhajuje věci, které se snad přežily, nebo se jim nedostává patřičného ocenění v dnešní (tehdejší) společnosti. Kdyby žil Chesterton v dnešní době, určitě bych sledoval jeho blog na internetu. "Všecko záleží na psychologickém přístupu; a v této chvíli je můj přístup docela pohodlný: zůstanu klidně sedět na svém místě a zázraky a dobrodružství si na mne budou sedat jako mouchy. A je jich hodně, za to vám ručím. Svět nikdy nezajde na nedostatek divů; pouze na nedostatek údivu."... celý text
Býk přichází z moře
1994,
Mary Challans Renault
Volné pokračování románového převyprávění starověké báje o Théseovi. Od doby, kdy se vrací z Kréty až po konec svých dní. Asi to není můj šálek kávy. Do čtení jsem se při vyprávění o životě s Hippolytou už musel nutit. Théseovy pirátské příběhy nebo obléhání Athén mě rovněž nezaujaly, na rozdíl od závěru knihy - epizody o Hyppolitovi a Faidře - i když čtenáři musí být od začátku jasné to, co Théseovi došlo až příliš pozdě. Jsem toho názoru, že Staré řecké báje a pověsti z dětství byly krásnějším čtením, rozvíjejí fantazii a hlavně, dají se přečíst dětem před spaním.... celý text
Král musí zemřít
1994,
Mary Challans Renault
Románové převyprávění starověké báje o athénském hrdinovi Théseovi. Z dětství jsem si pamatoval knížku 'Staré řecké báje a pověsti', takže jsem byl celkem příjemně překvapen, když autorka všechny mytické bytosti nahradila skutečnými reálnými postavami - namísto obra přerostlý loupežník s kyjem, namísto bestie s lidským tělem a býčí hlavou člověk s maskou býka. Literatura faktu aneb takto to asi mohlo být. Příběh je vyprávěn očima hlavního hrdiny a proto mi někdy popisem svých schopností vzdáleně připomínal otroka Taitu z knihy W. Smitha 'Řeka bohů'. Ta jeho nesmrtelnost je samozřejmě v pořádku - je přece zaslíben Poseidónovi! Některé pasáže mi připadaly zdlouhavé, některé jiné zase jakoby zkrácené - avšak celkově hodnotím příběh jako zajímavý a čtivý pohled na bájnou minulost, hrdiny a božství, na jednu známou starobylou báji... https://cs.wikipedia.org/wiki/Th%C3%A9seus... celý text
Spolčení hlupců
1985,
John Kennedy Toole
Toto satirické dílo je skutečně pozoruhodné svým humorem a svými postavičkami - Ignácius J. Railly, jeho matka Irena, Myrna Minkoffová, Gus Levy, Angelo Mancuzo a další. Na můj vkus však až příliš přehnaná karikatura a navíc docela dlouhá (s humorem je to jako s kořením). Každopádně jsem se nahlas nezasmál (to jsem ale suchar, co?), i když si o sobě myslím, že mám smysl pro humor. Nejvíce jsem kvitoval Ignáciův filosofický světonázor, jeho snahu o kultivaci politiky, teologie a geometrie, Boëthiovu 'Filosofie utěšitelka', jeho světonázorový souboj na dálku s Myrnou. Nejoblíbenější postavou však pro mě je Burma Jones! A samozřejmě Ignáciovy lamentace na Štěstěnu: "Ach Štěstěno, ty zvrhlá nevěstko!" a na své podlomené zdraví a záklopku... Možná by si kniha zasloužila i 4 hvězdičky, ale dneska ji přiřadím do stejného ranku jako Ryanovu "Jak jsem vyhrál válku"... Holt, nemám ten správný vkus a smysl pro morálku a geometrii!... celý text
Dívka v pavoučí síti
2015,
David Lagercrantz
Stará dobrá Lisbeth je zpět a vůbec nevypadá špatně. I když... Nejdůležitější fakta a informace nemá ani policie ani tajné služby, ale dva obyčejní staří lidé z Lisbethiny minulosti, ke kterým se samozřejmě dostane Mikael Blomkvist. A to ještě jako slepý k houslím. Příběh má spád, vyprávění je děleno mezi jednotlivé aktéry, takže čtenář přepíná pozornost od jedné postavy ke druhé. Ten, kdo četl předchozí díly si s úsměvem připomene známé momenty z Lisbethina pohnutého života. Wasp je naprosto dokonalá hackerka, matematička a znalkyně gravitační singularity černých děr, eliptických křivek a prvočíselné faktorizace. Přes tyto mírně superhrdinské schopnosti hrdinky a normální neschopnosti policie, je kniha důstojným pokračováním Larssonova Milénia. Takže pokud jsem od toho očekával to, co jsem očekával, má očekávání byla nad očekávání naplněna. ---------- "Ten, kdo šmíruje lidi, musí počítat s tím, že lidi začnou šmírovat jeho. To je fundamentální demokratická logika." --------- "Gabriellu však více než líčení špinavé politické hry zaujalo lidské drama a děsivé zjištění, že žijeme ve zvráceném světě, kde je člověk víceméně neustále pod dohledem a kde jsou lidé pro mrzký zisk schopni zneužít prakticky cokoli. Právě v tom Blomkvist ukázal svou velikost." --------- Něco pro komunitu DK: "Za celý víkend však Mikael Blomkvist nepřišel na nic konstruktivnějšího než polehávat a zabývat se četbou beletrie a do nevlídného deštivého pondělního rána stačil zhltat jednu a půl detektivky od Elizabeth Georgeové a navrch tři stará čísla časopisu New Yorker, která se mu povalovala na nočním stolku. Namlouval si, že to není jen obyčejný únik. Někdy se ty nejlepší nápady vynoří právě tehdy, když člověk odpočívá - alespoň podle jeho zkušenosti. Jakmile se začne zabývat něčím jiným, kousky skládanky do sebe náhle zapadnou." "Lisbeth si ovázala ránu ručníkem, popošla ke knihovně a vytáhla z ní novou studii princetonské fyzičky Julie Tammetové, popisující zhroucení velké hvězdy a její následné smrštění do černé díry. S knihou v ruce se odvlekla k červené pohovce pod oknem, odkud byl výhled na Stavidlo a Rytířský průliv. Jakmile se dala do čtení, hned se cítila o poznání lépe.... celý text
Lovkyně informací
2012,
Taylor Stevens
Dost dobrý! Vcelku vyvážená porce napětí, romantiky, dobrodružství, akce. Zajímavá zápletka, konflikty, prostředí i hlavní hrdinka. Jen nevím, čím to je, ale popis akčních scén v knize mi příliš akční nepřišel. Tak nějak ty vypjaté adrenalínové akce plynuly pokojně jako popis africké přírody. Vanessa Michael Munroeová je jedinečná a nejlepší v získávání informací pro své klienty. Díky perfektní znalosti jazyků, nářečí a mentality dokáže zapadnout do prostředí v němž se pohybuje a psychologickým manévrováním získat z kohokoli jakoukoli informaci. Navíc je perfektně vycvičená v zabíjení! Pro tuto svou reputaci je najata, aby v Africe pátrala po informacích o zmizelé Emily Burbankové. Většina z těch, kdo se jí snaží zabránit v jejím snažení, neskončí dobře. Myslím, že knihu mohu doporučit k přečtení (zejména těm, kteří si oblíbili styl a charakter Lis Salanderové), i když to není žádný román ale ohraná oddychovka s americkým superhrdinou - pardon superhrdinkou.... celý text
Co je nejdůležitější: Rozhovory o hněvu, soucitu a lidském konání
2015,
Jeho Svatost Dalajlama XIV. (p)
Pokládám za veliké plus této knihy obecně, že přináší myšlenky takové duchovní autority, jakou je Jeho Svátost Dalajláma. Názory na řešení palčivých otázek současného světa, přiblížení buddhistické filosofie, otázka příčinné souvislosti (kauzality) v kontrastu se západním křesťanstvím a vírou v Boha a mnoho dalších poutavých témat přináší tento přátelský rozhovor. "Otevřete knihu na kterékoli straně a dočtete se moudrá slova o tom, co v životě hraje největší roli. Není třeba přimknout se k nějaké doktríně či politickému systému - podstatné je žít s otevřenou myslí a srdcem." ---------- "Každý má falešný pocit, že pro svou obživu pracuje nezávisle, že má svůj plat, takže se na druhé nemusí spoléhat. Pak je i přátelství souhrnem společenských setkání, úsměvů a pozdravů, ale to je všechno. V hlubším smyslu každý věří, že je zcela nezávislý, ale to je falešný a povrchní pohled." ---------- "Naše společnost nám nutí představu, že naše životy bezezbytku závisejí na penězích a že peníze jsou nejdůležitější na světě." ---------- "Svým založením jsme my lidé savci, ale jsme obdařeni inteligentní myslí, která občas vytváří falešné dojmy a naděje, jež nás vedou nesprávným směrem." ---------- "Většina našich duchovních problémů pramení z naší až příliš složité inteligence a silné představivosti." "Jsme samé vědomosti, ale chybí nám soucit." (moudrost)... celý text
Vražda v muzeu
1992,
S. S. Van Dine
Znovu se setkáváme s Philo Vanceem, jež je obdivuhodně sečtělý a inteligentní, nadaný analytickým duchem a podivuhodným smyslem pro psychologické odstíny vyšetřovaných případů, ke kterým se dostává jednak čirou náhodou a jednak díky svému přátelství se státním návladním V.X. Markhamem. Neustále musí přesvědčovat praktického a energického seržanta Ernesta Heatha o tom, že pádné důkazy usvědčující konkrétního pachatele, kterého by seržant nejraději ihned zatkl, ukazují pravý opak. Vražda v muzeu je jedním z takových složitých, komplikovaných a zamotaných případů, v němž se naplno mohou projevit Vanceovy deduktivně-induktivní schopnosti. Přesto, že jsem si Van Dinovu tvorbu a Phila Vanceho oblíbil, je podle mého subjektivního kritického názoru tato kniha z těch méně podařených. Celý příběh je vystavěn na atraktivních staroegyptských artefaktech a vraždě bohatého mecenáše v jednom soukromém archeologickém muzeu. Zápletka pěkná, všichni jsou podezřelí, avšak konstrukce, motivy i konečné odhalení a potrestání viníka je jaksi přehnaně abstraktní a vytvořené právě a jen pro vyniknutí schopností "velkého" Phila Vanceho.... celý text
…a ležel tam mrtvý muž
1994,
Ngaio Marsh
Kniha je takovým typickým příkladem staré dobré klasické anglické detektivky. Staré rodové sídlo, uzavřená společnost, jedna mrtvola a vrah uvnitř skupiny hostů. Vrchní vyšetřující inspektor Alleyn a Nigel Bathgate rozmotávají spletitý případ vraždy, motivy a chování jednotlivých zúčastněných. Tajemné ruské bratrstvo, rituální starobylá dýka jako vražedná zbraň, milostné pletky oběti, alibi podezřelých - to vše vytváří kolem čtenáře neproniknutelnou mlhu, v níž se ukrývá vrah. Je to pohodová a čtivá detektivka, zvládnutelná za dva večery. -------------------- "A teď, Bathgate," řekl Alleyn, "jděte do haly, mlčte a netvařte se, jako by se mělo dít něco důležitého. Pamatujte si -- chci získat co nejvíce objektivních zpráv o chování hostů během rekonstrukce. Tak už jděte, proboha. Zvoní, světla v domě zhasínají, opona se zvedá. Vážení přítomní, posaďte se, poslední jednání začíná."... celý text
Mariina závěť
2015,
Colm Tóibín
Evangelium podle Marie. Podle mého soudu tato kniha nic nového nepřináší. Mně aspoň nic z Mariina vyprávění, jejích pocitů, strachu, prožitků a vnímání neoslovilo. Prostě jsem nerozuměl PROČ to bylo napsáno a PROČ to čtu... Ale aspoň je to knížka z kategorie 'Kniha přečtená za jediný den'! ------------------- "Zemřel, aby vykoupil svět," prohlásil ten druhý. "Jeho smrt osvobodila lidstvo z temnot a od hříchu. To jeho otec jej seslal na svět, aby mohl trpět na kříži." "Jeho otec?" podivila jsem se. "Jeho otec...?" "Jeho utrpení bylo nutné," přerušil mě, "jedině tak mohlo být lidstvo spaseno." "Spaseno?" zopakovala jsem hlasitěji. "Kdo že byl spasen?" "Ti, kdo přišli před ním, i ti, kdo žijí teď a také ti ještě nenarození," odpověděl. "A ti byli zachráněni před smrtí?" "Pro život věčný," on na to. "Všichni, kdo na světě jsou, nyní poznají život věčný." "Život věčný!" odpověděla jsem. "Všichni na světě!" Podívala jsem se na oba, na jejich přivřené oči a na cosi temného, co se jim objevovalo ve tvářích. "Tak kvůli tomu to bylo?"... celý text
Příběhy obhájce Rumpolea
1990,
John Mortimer
Líbí se mi autorův jemný (až podprahový) britský humor, ironie, nadhled a sarkasmus. Dvanáct soudniček Horáce Rumpolea jsou obrazem stárnoucího konzervativního obhájce Jejího Veličenstva od Old Bailey, který dokáže vnímat lidskou stránku případů. Hájí vždy a za všech okolností pravdu, je nejlepší v problematice krevních stop a nepřekonatelný ve vedení křížového výslechu. Žije si svůj život anglického gentlemana s Tou, kterou je nutno poslouchat, chodí pravidelně k Pommeroyovi na skleničku místního Chateau a klaretu, cituje Wordswortha a Shakespeara; trefně kryje poklesky svých kolegů. Dívá se na dění kolem sebe otevřenýma, chápavýma očima a veselým, sarkastickým pohledem. ---------------- "Mně se zhroutil rozvod." Zapálil jsem si doutníček. Hilda vstala a začala uklízet. Už to bylo třeba. "Chátráš, Rumpole. Chodíš taky pozdě do práce." "Víš, proč mi nevyšel rozvod?" Napadlo mě, že to řeknu. "Kdybych se nevrátila, tak bys tu bez dozoru shnil." Vyfoukl jsem kouř a přistrčil kolena k elektrickému krbu, abych se trochu zahřál. "Smířili se mi klienti. Víš proč? Protože i když je manželství hrozné, když manželé jeden s druhým nemluví, nesnášejí se, hádají se o teplou vodu, přece jen nechtějí zůstat sami. Je to zvláštní, Hildo, co? Radši válku ve dvou než osamělý mír." "Kdybych se nebyla vrátila, tak jsi zaručeně ztrouchnivěl." Vyhazovala Timesy za posledních čtrnáct dní. "Ó ženo! Ve chvílích pohody nevíš, co si žádáš, děláš drahoty." Recitoval jsem Hildě kousek Waltera Scotta. "Celý den bys seděl doma. Luštil bys křížovku a ždímal láhev džinu." "Proměnlivá jsi jako stíny, jež chvějné jilmy vrhají." Vykročil jsem ke dveřím. "Rumpole, jdeš-li na záchod, nezapomeň zhasnout." "Když úzkost bolest skráně tísní, milosrdným jsi andělem." Už jsem byl na konci chodby, když jsem zaslechl, jak Ta, již nutno poslouchat, za mnou volá: "Já to s tebou myslím dobře, Rumpole, kvůli tomu ti to říkám, že to s tebou myslím dobře."... celý text
Problém Spinoza
2012,
Irvin D. Yalom
Další z řady skvělých Yalomových filosoficko-psychoanalytických románů. Tento třetí díl se mi asi líbil nejvíc vzhledem k době a osobě Barucha Spinozy. Alfred Rosenberg - hlavní nacistický antisemitský ideolog - obdivuje myšlenky a díla J. W. Goethe a dalších německých klasiků a nedokáže se smířit s tím, že Goethe obdivoval filosofii žida Spinozy a jeho spis "Etika vyložená na geometrický způsob"! To je zcela nepochopitelné pro antisemitu Rosenberga, který zuřivě obhajuje árijskou rasu, považuje židy (ale i další rasy) za méněcenné a neschopné jakýchkoli velkých myšlenek. A to je jeho problém Spinoza. Miluji celou Yalomovu trilogii - jeho přiblížení filosofie a psychoanalýzy laickému čtenáři. Jeho knížky jsou čtivé, plné myšlenek velkých filosofů podaných srozumitelnou formou. Na pozadí skutečných historických faktů vytváří příběhy osob, které přibližují čtenáři myšlenky, díla, filosofii: "Historie je fikcí, jež se stala. Fikce je historií, která se mohla stát." ---------------- "Pro Epikura byla 'ataraxia' jediným pravým štěstím. A jak jí dosáhneme? Nikoli Platonovou harmonií duše ani Aristotelovým dosažením rozumu, ale jednoduše 'odstraněním obav neboli úzkosti'. ... Moc toho hoši nepotřebujete, je snadné to získat a nějaké to nezbytné trápení se dá snadno vydržet. Nekomplikujte si život tak nicotnými cíli, jako je bohatství a sláva: jsou to nepřátelé 'ataraxie'. Sláva, například, spočívá v názorech druhých a vyžaduje, abychom svůj život žili tak, jak si přejí druzí. ... K čemu život ve slávě nebo v politice? Jen to ne! A v bohatství? Vyvarujte se ho! Je to past. Čím víc získáme, tím víc toužíme a tím hlubší je náš smutek, když naše tužby nejsou uspokojeny. Poslouchejte mě, přátelé: pokud toužíte po štěstí, nemarněte svůj život usilováním o něco, co ve skutečnosti nepotřebujete." ------------------- "Jenže právě pád nejvýše postavených do hříchu vždy nejvíc uchvacoval davy: odvrácenou stranou obdivu je závist spojená se zklamáním z vlastní obyčejnosti." https://cs.wikipedia.org/wiki/Baruch_Spinoza... celý text
Velký Gatsby
2011,
Francis Scott Fitzgerald
Nemůžu si pomoct - mnoho povyku pro nic. Skrytý psychologický popis "ztracené americké generace", takový jakýsi milostný příběh nenaplněné lásky, malý Velký Gatsby (tajuplná postava), dramatická zápletka, osamocenost Nicka Carrawaye - mne to tedy nijak zvlášť nenadchlo a neoslovilo. Ale tak trochu cítím, proč se ta kniha tak hrozně líbila Tóru Watanabemu: "Teď chápu, že to byl příběh Západu -Tom a Gatsby, Daisy a Jordan a já jsme všichni byli Zápaďané a měli jsme možná všichni jakousi vadu, která způsobila, že jsme se životu na Východě nedokázali úplně přizpůsobit." - No, vždyť to je přesně jako z Norwegian Wood, že jó? Krásný závěr a Nickovo "procitnutí" už nemohlo napravit mé nepochopení jednotlivých postav, příběhu a celé té doby...... celý text
Jméno růže
2009,
Umberto Eco
Jméno růže je krásný a vcelku napínavý román, jehož děj se odehrává na pozadí skutečných historických reálií roku 1327. V jednom nejmenovaném opatství má proběhnout disputace mezi papežskými vyslanci jako představiteli církve svaté a mezi zástupci řádu Františkánů a Benediktýnů podporované císařem o chudobě Kristově. Opatství, které je neutrálním místem pro tuto disputaci, se pyšní jednou z nejobsáhlejších knihoven křesťanského světa v té době. Vilém z Baskervillu přijíždí spolu se svým žákem, mladičkým novicem Adsonem, do opatství právě ve chvíli, kdy se tam odehrává série záhadných úmrtí mnichů. Vilém spolu s Adsonem se snaží záhadu tajemných úmrtí vyřešit. Jejich pátrání je přivádí do zakázaného labyrintu knihovny, která obsahuje bezpočet církevních, pohanských i zakázaných (kacířských) svazků a foliantů. Šifry, tajné znaky a chodby, labyrint knihovny, tajemná znamení apokalypsy, mnišské řády, falešní proroci, inkvizice a potírání odlišných názorů jako kacířských učení, filosofie a hledání pravdy - to je román Jméno růže. Umberto Eco poutavě dává nahlédnout do historie církve a zápasů o hledání pravdy. Neodolal jsem a hned po přečtení knihy jsem se podíval na internetu na filmové zpracování se Sean Connerym v hlavní roli Viléma z Baskervillu. Jak jsem předpokládal, děj filmu je jen chudým "výcucem" a ještě navíc značně upraveným obsahem románu. ********************** https://cs.wikipedia.org/wiki/Jm%C3%A9no_r%C5%AF%C5%BEe... celý text
Muž bez vlastností 1
1980,
Robert Musil
Konečně! Konečně jsem dočetl první knihu tohoto rozsáhlého opusu. Četl jsem ji s přestávkami skoro tři měsíce a už na mne v knihovně hleděli káravě... Na pozadí příprav paralelní akce - oslav 70. výročí požehnané starostlivé vlády císaře Františka Josefa I. jako protiklad k 30. výročí vlády německého císaře Viléma II. - popisuje autor prostředí, život a společnost v tehdejším c.k. Rakousku-Uhersku (alias Kakánii). Nástup kapitalismu a materialismu, snahu najít nějakou velkou myšlenku a ducha v tomto hroutícím se společenství národů. Je to zajímavý kolotoč postav (točící se kolem hlavního hrdiny, říkejme mu třeba Ulrich), názorů a myšlenek. Autor v tomto veledíle (jen tato 1. kniha má 600 stran!) pitvá obraz tehdejšího monarchistického aparátu a zejména společnosti; filosofické myšlenky a ideje tady prostupují přes membránu vztahů, osobitých příběhů, osudů a společenských postavení. Snahy o nalezení ducha doby naráží, jako mořské vlny na útes, na snahy o prosazení sebe sama v bažině všezahrnujícího úpadku - jak je všeobecně vnímán - ustupující šlechta nerozumí změnám a obává se ztráty duchovních jistot a řádu; nastupující třídy chtějí stavět něco zcela nového, zatím neví co, na troskách toho starého. Robert Musil je skvělý pozorovatel, filosof a vypravěč. Zamýšlí se nad skutečným životem a v obrazech vykresluje všechny jeho nuance, motivy, pocity, mnohotvarost, rozdílnost a protichůdnost - rozpor mezi skutečností, stále větší touhou po řádu a sny, touhou po citovém prožitku. Kniha se nečte moc lehce - jednak musí čtenář pozorně vnímat dlouhá souvětí, aby se neztratil ve vedlejších větách a jednak pozorně vnímat myšlenky, které se rozlétají jako ptáci, aby si o tři či čtyři řádky nebo stránky dál zase spokojeně sedly na jeden společný strom. Není jednoduché vnímat ironii a sarkasmus filosofie, melodii a aranžma textu, myšlenky a hnutí té doby... po celých 600 stran! Jednotlivé postavy (snad charakteristické v té době) různým dílem přispívají k hledání oné všezahrnující duchovní myšlenky oslav - diskutují, filosofují, přetlačují se, odporují si, tíhnou k sobě, střetávají se, vynášejí nebo zatracují, obracejí, přetvářejí, nahlížejí z různých úhlů, perspektiv a výšek - prostě chaos myšlenek, který snad platí v každé době. Čím větší je poznání lidstva, tím pestřejší a nejednotnější názory a menší pravděpodobnost najít shodu. "Chce-li člověk dobře projít otevřenými dveřmi, musí dbát skutečnosti, že mají pevný rám: tato zásada, podle níž starý profesor vždycky žil, je prostě požadavkem smyslu pro skutečnost. Existuje-li však smysl pro skutečnost, a nikdo snad nepochybuje o tom, že má své existenční oprávnění, musí také existovat něco, co lze nazvat smyslem pro možnost. Kdo jej má, ... a když mu někdo o něčem prohlásí, že je to tak, jak to je, myslí si: Ovšem mohlo by to být pravděpodobně i jinak. Tak by se dal smysl pro možnost definovat přímo jako schopnost myslet si všechno, co by právě tak dobře mohlo být, a tomu, co je, nepřikládat větší váhu než tomu, co není." ************************* "Předpokládejme, že je tomu v morální sféře právě tak jako v kinetické teorii plynů: všechno poletuje bez pravidel v chaotickém nepořádku, každá částečka si dělá, co chce, ale když vypočítáme to, co nemá takřka nejmenší důvod, aby z toho vzniklo, je to právě to, co skutečně vznikne! Existují podivuhodné shody! Předpokládejme tedy také, že určité množství myšlenek poletuje v přítomné době v chaotické směsici; vydá nějakou nejpravděpodobnější střední hodnotu; ta se docela pomaloučku a automaticky posune, a to je ten takzvaný pokrok nebo historický stav; nejdůležitější však je, že při tom vůbec nezáleží na našem osobním, jednotlivém pohybu, můžeme myslit a jednat pravě nebo levě, vznešeně nebo důvtipně, nově nebo po staru, nevypočitatelně nebo uváženě, střední hodnotě je to docela lhostejné, Bohu a světu záleží pouze na ní, nikoli na nás!" ************************* "Už jste si, pane generále, někdy položil otázku, kolik se vytiskne ročně knih? Přibližně si vzpomínám, že je to pouze v Německu víc než sto knih denně. --- Každý píše; každý si poslouží jakoukoli myšlenkou, když se mu to hodí, jen ne svou vlastní; nikdo nemyslí na odpovědnost k celku! Od té doby, co pozbyla vlivu církev, není už v našem chaosu žádná autorita. Není už žádný vzor vzdělanosti a idea vzdělanosti. Za takových okolností je jen přirozené, že se city a morálka smýkají bez kotvy a že i ten nejpevnější člověk začíná kolísat!" ************************* https://cs.wikipedia.org/wiki/Mu%C5%BE_bez_vlastnost%C3%AD... celý text
Tak pravil Zarathustra: Kniha pro všechny a pro nikoho
1967,
Friedrich Nietzsche
Po přečtení Nietzscheho Zarathustry si připadám jako blbec, protože jsem nepochopil, co tím chtěl autor říct! Vzhledem k mé nadutosti, absolutnímu nedostatku pokory a sebestřednosti, je to samozřejmě autorova chyba. ;-) Uznávám, že myšlenka evolučního překonání člověka "nadčlověkem" a myšlenka "věčného návratu" mohou mít hypoteticko-teoreticko-akademicko-filozofickou hodnotu, ale snad to šlo prezentovat méně pateticky. Já jsem sice taky tak trochu (někdy) misantrop (hlavně v přecpaném dopravním prostředku), ale Nietzsche - to je jiný level. Obsah ani forma mě nenadchly. On asi fakt nechtěl, aby to ti "malí" lidi četli! Nietzsche BYL asi filozof, ale básník teda nebyl (anebo mizerný). Aby člověk jako já pochopil alespoň některé jeho myšlenky a názory, musí si o něm přečíst pojednání od jiných autorů (např. od Irwina Yaloma, že?). Hranice mezi genialitou a šílenstvím se tady naprosto stírá a já se cítím - jak už jsem napsal - jako blbec, protože ji nemohu rozpoznat! Některé pasáže se čtou lehčeji, dokážu vnímat myšlenku, zahalenou do alegorií, obrazů, představ. Většina textu je však pro mě nesrozumitelná, jako čmáranice na plátně, jako skvrny na expresionistickém obraze - vyjádření pocitů a prožitků z Nietzschova vnímání člověka a jeho bytí. Nietzsche odmítá náboženství ("Bůh je mrtev!") a hlásá a vyzdvihuje lidskou vůli: "Ano! Já jsem Zarathustra, bezbožník! Ti učitelé oddanosti! Kde je co malého a chorého a prašivého, tam všude vlezou jak vši! a jen můj hnus mi zabraňuje, abych je rozmáčkl. Nuže dobrá! Toť kázání mé pro jejich uši: jsem Zarathustra, bezbožník, jenž káže 'Kdo jest bezbožnější mne, abych se radoval z jeho návodu?' Jsem Zarathustra, bezbožník: kde koho naleznu sobě rovna? A všichni ti jsou mi rovni, kdož sami si určují svou vůli a odhazují od sebe všechnu oddanost. Jsem Zarathustra, bezbožník: já i každou náhodu si vařím ve svém vlastním hrnci. A teprve, je-li tam dovařena, vítám ji jakožto potravu svou. A věru, nejedna náhoda pánovitě ke mně přišla: pánovitěji však promluvila k ní má vůle, -- tu ležela již, prosíc, na kolenou -- prosíc, aby u mne nalezla přístřeší srdce, a lichotivě domlouvajíc: 'Jen pohleď Zarathustro, kdo to přátelsky k příteli přichází!' --"... celý text
Písečný muž
2013,
Lars Kepler
Moje první setkání s detektivem Joonou Linnem a krimi-románem autorské dvojice Lars Kepler. Případ zmizelých a unesených obětí, které jsou dlouhá léta drženy v zajetí. Sériový vrah Jurek Walter, odsouzený za jejich vraždy, je uzavřen v psychiatrické léčebně s přísnou ostrahou a bez jakéhokoliv kontaktu se světem. Psychologický popis je střídán akčními scénami, takže se z toho stává thriller = napínavý, vzrušující, strašidelný příběh. Policistka Saga Bauerová má za úkol pokusit se získat od Jurka informace o místě, kde jsou oběti ukrývány. Je to čtivé, akční, krátké věty jakoby od nezúčastněného pozorovatele, krátké kapitoly. Přesto se mi zdá, že prostředí psychiatrické léčebny se zpřísněnou ostrahou asi vypadá trochu jinak. Chtě nechtě mi přišlo na mysl srovnání s Larsonovým prvním díle Milénia: Muži, kteří nenávidí ženy. Ano, určitá podobnost tady bezesporu je. *********** "Je pozdě v noci, od moře se žene metelice. Po vysokém železničním mostě směrem ke Stockholmu přichází mladý muž. Tvář má bledou jako zamžené sklo, džíny ztvrdlé krví. Klopýtá mezi kolejemi, zakopává o pražce. Padesát metrů před ním se rozprostírá zamrzlý záliv. Zasněžený led připomíná pruh prostěradla. Z mužova levého předloktí se řine krev, stéká mu do dlaně a odkapává z prstů na zem. Ozve se hukot a dunění. Po mostě se blíží noční vlak. Mladík se zapotácí, posadí se na koleje, pak opět vstane a pokračuje v cestě."... celý text