PosPol přečtené 337

Nestoudná zvědavost 2022, Lynn Messina

,,Nekřič. Nekřič. Nekřič. Beatrice si to slovo opakovala a srdce jí zatím pádilo jako tucet cválajících koní. Oči přitom upínala na mrtvého muže v dobře známé zelené vestě. Ležel tváří dolů, nos přitisknutý do koberce a temeno celé hlavy měl zalité krví proudící z rány zadní části lebky, která,, Když Beatrice objeví mrtvolu lorda v knihovně a u ní postavu vévody Kesgrava, je v šoku. Horší ale je, že tato smrt je prohlášena za sebevraždu. Beatrice však zná pravdu a rozhodne se ji objasnit, stůj co stůj. Vrahem může být naprosto kdokoliv. Skvělá kniha, spojení archaismů a knižní mluvy se sarkasmem a vtipem, to žeru! Chemie mezi Beatrice a Kesgravem byla takřka hmatatelná. Až do poslední chvíle jsem netušila, kdo je vrah. Knize dávám 3/5 a hned vysvětlím. Tahle kniha má dvě obrovské mouchy a ty mi nejen zkazily celkový dojem z knihy, ale především jsem na to při čtení musela myslet. Za prvé jsou všechny postavy dementní, protože nikomu nepřijde divné, že by někdo spáchal sebevraždu tím, že se utluče svícnem zezadu do hlavy. A za druhé a to mi pilo krev - Beatrice je 26 letá panna, celý život ji vychovávají jako poslušnou ženu, co má držet hubu a hlavu dole. A najednou si tu vystřihne naprosto bravurně sebevědomou, nezávislou, nebojácnou a pohotovou ženu. Ani minutu jsem jí to nevěřila. Což je obrovská škoda, protože jinak je kniha skvělá a další díl si určitě přečtu. Jednoduchá zápletka, pár postav, správný vibe mezi hlavními postavami, předsudky minulých století, nízké postavení žen, tohle všechno mě fakt bavilo! ,,Jestliže Kesgrava zaskočil pohled na Beatrice stojící v opuštěné knihovně s vražednou zbraní v ruce, skutečnost, že se stal terčem tak nepokrytého sarkasmu, ho přímo šokovala. Jak si to ta malá chudá myš bez konexí dovoluje jednat s ním tak neuctivě?,,... celý text

Medovník s pepřem 2022, Alena Adrianet Heinrichová

,,Byla to chyba. Očekávat, plánovat, snít. Stavěla jsem ho na piedestal. Pečlivě utvářela růžovou bublinu přání, jaký by měl být a jak bychom byli šťastný, spokojený a odskákali ruku v ruce do zapadajícího slunce.,, Ahoj, já jsem Adriana, je mi 22 a jsem stalkerka. Ne, vlastně ne, jen jsem platonicky zamilovaná. Ne, to taky ne! Prostě znám se už 8 let s mega, giga úžo hercem Matyášem z brněnského Divadla a on mě taky miluje. Jen to ještě neví. Po každém setkání s ním se mi mozek smrskne na velikost mušího hovínka. Dle mého by si Adriana měla dojít k lékaři, neustále jí polévá horko, zalévá hřejivý pocit, do žil se vlévá cosi hebkého a nemusím asi upozorňovat na fakt, že je vlhká tak často, že by to vystačilo na promazání orloje alespoň na pár dekád dopředu Dobře, to poslední tam není, ale z toho textu to tak čpí, že jsem se musela zmínit Matyáš? To je zkrátka supermrdáč, který svým pohledem a melodickým hlasem rozechvěje tektonické desky a vychýlí Zemi ze své dráhy aspoň o metr. Adriana na něj neustále někde čeká jak věrnej čokl před řeznictvím, aby jí letmo pozdravil a zase kamsi běžel. Autorka se snaží o sarkasmus a humor, jenže to nikdy nemůže fungovat, když na stejných řádcích leží prostoduchost, naivita, sebeklam a sugesce neexistujícího. Reálně jsem se zasmála u 4 scén. To je sakra málo! Celé dílo je patetické, absurdnost střídá bizarnost a vztah mezi těmi dvěma je neuvěřitelně toxický. Jak to na mě celé působí? Adri je nezdravě zamilovaná do Matyáše a on, jakožto správný muž, je k této informaci zcela slepý (nebo ji záměrně ignoruje?). Takže ona na něj vejrá štěněčíma očima, vyšiluje z každého jeho pohledu, brní jí celé tělo z letmého dotyku a on? On ji vidí jako kamarádku. Nic víc. A tak se rozjíždí kolotoč, v němž křeček běhá do úmoru dokola a dokola.... Dávám 1/5 a to jen proto, že je příběh (paradoxně) čtivý a obálka úchvatná. Jinak je to za mě kniha, která neměla vyjít a moc mě mrzí, že takový brak sebral místo knize, která by si to bývala zasloužila. Postavy zcela ploché, náhodně dosazené, některé části spíše než jako autobiografie zní jako nesplněné sny....... celý text

Kousni se do hlavy! 2023, Ota Sládek

,,Když se stane něco špatného, pijete, abyste na to zapomněli. Když se přihodí něco dobrého, pijete, abyste to oslavili. A když se nestane nic, pijete, aby se něco stalo. Bukowski,, Martinovi je přes padesát, právě ho vyhodili z práce kvůli stáří a on zjišťuje, že na něj nikde nečekají s otevřenou náručí. Kromě toho se mu rozpadá manželství. Jenom chlast, ten ho nikdy nezklame. Je tu pro něj. Vždycky a v jakékoliv míře ,,Pijete příležitostně, nebo pravidelně? Pravidelně při každé příležitosti.,, Svérázné dílko, plné suchého a břitkého humoru, které mě bavilo od první stránky až do konce. Je rozděleno na dvě části půlku času strávil Martin v léčebně a půlku v base. V obou částech se potýká se společností, s existencionální krizí, vzpomíná a bilancuje svůj dosavadní život. Skáče z myšlenky do vzpomínky, avšak určitá chaotičnost zde jen potrhuje ponurost příběhu. Zdánlivě vtipné a lehkovážné vyprávění ale sotva zakryje závažnost situace. ,,Chlapi mezi padesátkou a šedesátkou jsou fakt nejohroženější druh. Kam se na nás hrabou pandy. Nebo opravdový člověk Meresjev. Ten se plazil lesem jen osmnáct dní. My to máme na doživotí. Každý den se o pár centimetrů snažíme vyškrábat ze dna, ale jsme na tom hůř než Meresjev. Sice nohy máme, ale furt nám je někdo podráží. Věk.,, V knize najdete cynické poznámky, nikdy neumírající hospodské vtipy o bolševicích či Moravácích. Dozvíte se, jak se Martin stal krmičem želv, rozdíl mezi cikánem a Romem, či proč Lenin pořád běhá a křičí Kousni se do hlavy! Obě části mě bavily, ale druhá o fousek více, neb mi tak moc připomínala Útěk z věznice Shawsank! Všichni jsou tam nevinně, právník to posral. ,,Víš co? Není důležitý, cos udělal. Důležitý je, za co tě chytili. Není důležitý, za co tě chytili. Důležitý je, za co tě odsoudí.,, Skvělá jednohubka, dostala jsem přesně to, co jsem chtěl a proto dávám 4.5/5 a rozhodně doporučuji ke čtení. ,,Až umřu, pohřběte mě ksichtem dolů. Aby mi celý svět mohl políbit prdel.,,... celý text

Zmrzlinářky 2023, Jennifer Dugan

,,Chloe bývala moje nejlepší kamarádka. A pak něco víc. A pak nic.,, Poté, co Fallon s Chloe přešly od kradmých úsměvů a tajných pohlazení k neskrývaným polibkům na krk a k rukám putujícím dolů a ještě níže, vše se pokazí. Chloe odjede na vejšku a tak je snadné zapomenout. Jenže po roce se vrací domů a snaha se nepotkat má jeden háček Lásku v každém kopečku. Firmu s božskou zmrzlinou, kterou ke vší smůle vlastní jejich mámy. A ještě větší problém se objeví ve chvíli, kdy mají matky vyrazit na akci zbohatlíků se zmrzlinářskou dodávkou, která je díky výdělku drží po zbytek roku nad vodou a kvůli jednání s investory nemohou. Na cestu po státech USA se tak vydávají Fallon a Chloe. Jde o zcela nesourodou dvojici zatímco Fallon se pravidly řídí, Chloe je porušuje. Zatímco Fallon má naplánový každý metr cesty, Chloe si jede nazdařbůh. Můžete ochutnat Hořkosladkou lásku, Vanilkový zálusk, Dobu medovou či Cestu borůvkovým rájem, vše zalité horkou čokoládou, opojně vonícím karamelem, posypané marshmellows, lentilkami, či hromadou sušeného ovoce. Stejně jako vymazlená zmrzlina mě okouzlil celý road trip, kdy holky zažívaly skvělé dobrodružství, které by si užily mnohem více, kdyby nebyly neustále jedna, nebo druhá uražená Těšila jsem se na queer příběh ve stylu Léto mezi řádky, leč bohužel jsem dostala dvě královny dramatu Někdy mi Amerika přijde jako svět zcela mimo naši galaxii, ale chování obou hlavních postav bylo zkrátka neuvěřitelné vzhledem k věku osmnáct a devatenáct. A nejhorší je, že od postav vždy očekávám nějaký posun, jenže zde holky 10 stránek před koncem zopakují doslova to samé co na začátku. Věřím, že pro spoustu lidí to bude úžasná oddechovka na léto, ale asi jsem čekala více, proto za mě 2/5. Děkuji za poskytnutí knihy Humbook. ,,Chloe Shapirová mě vodila za nos a vyrvala mi srdce z těla. A pak jsme žily nešťastně až do smrti.,,... celý text

Dům soli a smutku 2020, Erin A. Craig

"Všechny snílky zveme do zámku pod hvězdným nebem, kde oslnivý ples za svitu luny bude zlatým hřebem. S úderem půlnoci fantazii uzdu popustíme, představami něžnými i zvrácenými se nabažíme. Oddej se nočním můrám i dennímu snění, oblečen jako svých tajných tužeb ztělesnění." Annaleigh je z dvanácti sester. Jenže čtyři sestry už jsou po smrti, přičemže některá z úmrtí nevypadají jako nešťastná náhoda. V okolí se povídá, že rodina je prokletá. Navíc všechny sestry v noci mizí na tajné plesy a bály, mají prošoupané střevíčky, bolavé nohy a budí se zcela vyčerpané až odpoledne. S kým tančí? Kdo tak nenávidí celou rodinu? Stihne Annaleigh vyřešit záhadu, než přijde řada i na ni? Tahle kniha má nádherné pozadí - Solný lid, bozi sestupující mezi obyvatele ostrovů, úchvatně popsané moře a tvory jej obývající, historii, barvitě vylíčené nádherné šaty sester. Dokázala jsem si představit nazdobené komnaty, stejně jako výzdobu plesů, ze kterých by jistě až zrak přecházel. Má to být retelling pohádky Protančené střevíčky od Bratří Grimmů, přičemž autorka vnesla ty správné hororové okamžiky, kdy jsem se i párkrát ošila. Příběh je tak trochu horor/fantasy/pohádka a mně se moc líbilo popisování rozbouřeného moře, kdy se vlny tříštily o útesy, maják svítící do dálky, tajemní tanečníci... Jenže to je asi všechno. Ve finále mě kniha nudila, děj se vlekl, 400 stran bylo zbytečně moc. 3/4 knihy se de facto nic neděje a ačkoliv bylo posledních 100 stran napínavých, tak já chci knihu celou skvělou, ne jen její čtvrtinu. Nehledě na toxický vztah, který jsem Annaleigh nevěřila, mezi ní a Cassiem jsem necítila žádnou chemii, ta romantická linka do příběhu vůbec nepasuje. Ocenit ale musím ten psychologický podtext, kdy autorka čtenáře tak zmate, že ve finále netuší, co je pravda, co iluze a co vyloženě bludy. A ačkoliv chápu, že je to YA, ten zázrak na konci knihy působil spíše absurdně a znechutil mi tím i tu trochu pozitivních pocitů, co jsem po dočtení měla. Proto hodnotím 2/5 a velice mě mrzí tak malinké využití potenciálu, který kniha měla.... celý text

Pomíjivost 2023, Tereza Barvíková Marková

Co kdybys mohl předstírat svoji smrt? Co kdyby ses mohl jít podívat na svůj pohřeb a zjistit, jak pro tebe lidé truchlí? Lara a Lily jsou dvě nerozlučné kamarádky. Lara je ta věčná pokušitelka, Lily její usměrňovač. Funguje to do dne, kdy se rozhodne Lara opilá řídit. Když přežijí vlastní smrt nad srázem, Laru napadne zcela absurdní a šílený nápad. Budou předstírat, že je mrtvá a její tělo odplavila řeka. Rozjíždí se šílený příběh, který však do člověka pomyslně žďuchá a nutí ho přemýšlet nad ne příliš příjemným věcmi. Jak tenhle ztřeštěný nápad může skončit? A jak moc to může ublížit těm okolo? Opravdu skvostná kniha! Nabitá neskutečně propracovanými a nádhernými ilustracemi. Plná hlubokých myšlenek o životě a smrti. Odkrývající mnohdy povrchně tvářící se myšlenky, především Lary, která se chová jako snobská kráva, ale na konci jsem měla chuť složit jí svět k nohám. A jo, nebudu lhát. Pobrečela jsem si, konec mi roztříštil srdce na bambilion kousíčků. Mám chuť jít si udělat těhotenský test, není přeci možné, aby mě rozjebalo 120 stránek české autorky, co je mladší než já! Nebo snad ano? No posuďte sami, tahle kniha je must have už jen kvůli božské obálce! A bez výčitek dávám 5/5.... celý text

Zemři, Kaine: Svatyně 2022, Ludmila Svozilová

,,Noc uprostřed vody a šlehání blesků. Zvuk zuřící bouře. Vypij to. Plameny vysokých svící. Oneiros. Něco řekla. Nevěsto temnoty. Požehnaná...,, Matylda je vcelku obyčejná, byť výjimečně nádherná, mladá žena. Liší se jen takovou drobností a tou je čtení myšlenek ostatním lidem. Jejím úkolem ve firmě je fotit produkty a modelky do katalogu. To se však změní v den, kdy ji zaměstnavatel Tobias vezme k lesu, kde najdou mrtvé děvčátko a přikáže Matyldě, aby jej nafotila. Od té chvíle se rozjíždí bizarní kolotoč událostí, kdy mrtvá těla přibývají, policie je nečinná a záměrně slepá a Matyldu začne někdo stalkovat a vyptávat se na ni. ,,Za soumraku se zatáhlo. Obloha se fialově napudrovala jako před karnevalem. Teplý vítr, co dovnitř vanul oteřevřenými okny celý den, utichl. Nechci, aby se setmělo. Za dveřmi stojí smrt a klepe na sklo čistě vybělenými klouby. Nechci žádné další svítání, žádný další den, žádný další večer. Protože ten už bude poslední.,, Jestli jsem do téhle knihy byla paranoidní, tak po ní už se hodlám uzavřít někde v bunkru 10 metrů pod zemí. Nemůžete věřit ničemu a nikomu. Dokonce ani sami sobě. Tisíce let stará organizace, pokrývající zemi jako pavoučí síť nenápadná, ale příliš silná na přetnutí. Podjaté a zkorumpovaé soudy, policie, lékaři. A k tomu Kainův gen. ,,Drápek iraciálního děsu mě zašimral mezi lopatkami. Tenkrát jsem měla možnost couvnout. Neudělala jsem to.,, Lidi znáte mě, jak jsem ukecaná, že? Jenže tahle kniha mi na chvíli zavřela zobák! Pořád jsem si pro sebe psala poznámky, cože tam nesedí. Co tam je za nesmysl! Proč je Matylda tak naivní! Jenže! Autorka má vše do detailu zmáknuté, no nestačila jsem zírat. Na konci do sebe vše zapadne takřka nadpozemsky lehce, nenásilně a s přesnou logikou. Přidejte si k tomu božské ilustrace v čele s uměleckou obálkou a získáte tenhle skvost nadupaný mystikou, tajemnem, sektářským fanatismem, propracovanými postavami se zajímavými osudy, příběhu v příběhu a geniální zápletku. Vytkla bych jedinou věc občasné nepochopitelné uvažování Matyldy. Zabijou jí někoho blízkého a ona neudělá nic, jen zkouší volat. Přijde domů a cítí přes dveře násilníkovi myšlenky, ale stejně vejde dovnitř? Ale jsou to jen lehké stíny na impozantním díle, takže hodnotím 4,5/5 a děkuji nakladatelství Goldendog za poskytnutí knihy.... celý text

Jak se spřátelit s temnotou 2020, Kathleen Glasgow

,,Zrovna ses líbala s klukem, když tvojí mámě vybouchnul mozek. Tvoje máma je mrtvá. Vystoupíš z auta a slunce bolí a země bolí, dokonce i ten pitomý vzduch bolí. Připadáš si jako stažená z kůže. Jako by z tebe sloupli všechno, co tě drželo pohromadě. Tak trochu čekáš, že když se podíváš dolů, uvidíš svoje srdce viset z těla, jak tluče pomalu, už skoro mrtvé...,, Tiger žije se svojí matkou, mají jen jedna druhou a proto je Tigeřina matka velmi ochranitelská a nic jí nedovoluje. Když jí koupí šaty na ples dle svého vkusu, Tiger na ni po telefonu začně křičet, že ji nesnáší a proč ji nenechá žít. Jsou to poslední slova, protože její matka je toho dne nalezena mrtvá v bytě. Rozjíždí se šílený kolotoč událostí, na které není šestnáctiletá dívka připravena. ,,Nahoře na úzké palandě v šatech, které ti koupila máma, protože věřila, že ti budou slušet, si zacpeš ústa polštářem a vzlykáš a přeješ si, abys taky zemřela, protože ta prázdnota je k nesnesení těžká.,, Autorka neskutečně skvěle obsáhla téma umírání, žalu a zoufalství. Příběh dívky, která se musí vyrovnat nejen se smrtí maminky, ale i se ztrátou domova, přesunu od pěstouna k pěstounovi. Byrokracie a sociální pracovníci, kteří si ji přehazují jako pytel brambor. Bolest, které ostatní nemohou rozumět, ale i naděje, láska, přátelství a pomoc ze strany, z které ji Tiger nečeká. ,,Přitiskneš urnu se svojí mámou těsněji k tělu. Je ti teprve šestnáct a tohle by se ti nemělo dít, z tvojí mámy by neměly zbýt jenom prach a úlomky ohořelých kostí.,, Opravdu jsem překvapena zařazením do YA, protože jde o náročnou knihu. Zároveň jsem za to ale vděčná, protože mladí by měli vědět, že smrt je nedílnou součástí života, mělo by se o ní mluvit, stejně jako o duševních poruchách. Ostatně to byl i záměr autorky, která se inspirovala vlastním osudem a její snahou je rozšířit veřejné povědomí o necitlivém přístupu k sitorkům a často až šikaně okolního světa. Celou knihu se mi chtělo plakat, v polovině knihy jsem mamce koupila Merci a řekla jí, že ji mám ráda. Protože z toho přiběhu mrazí. Jednu chvíli tu maminka je a v druhé chvíli už není.... Jediné, co mi vadilo, byla občasná vleklost a du forma vyprávění některých kapitol, tu totiž přímo nesnáším. Ale i tak je to 4/5 a rozhodně doporučuji k přečtení. ,,Rodiče by neměli umírat dřív, než jejich děti zestárnou, jenže umírají. Rodiče by neměli bít svoje děti a lámat jim páteř, ani je zavírat do klecí pro psy nebo nechávat žít v lepenkových krabicích na ulici, jenže to dělají.,,... celý text

Den nula 2023, C. Robert Cargill

,,Na jediný krátký prchavý okamžik se zdálo, že bude všechno v pořádku. Stačilo mrknout a propásli byste to. Zadržet dech a vítr by to odvál. Mír jsme měli téměř na dosah, ale pak se doslova zablesklo a bylo to... prostě pryč.,, Den, kdy antropomorfní plyšový robotí tygr chůva Dráp najde svoji krabici je dnem, kdy končí svět jak jej zná. Roboti jsou do té doby nedílnou součástí společnosti, zastávají všechny podřadné práce. AI připraví o práci půl miliardy lidí, kteří sice dostávají minimální peníze, jenže co se stane s frustrovanými lidmi, kteří nemají žádný smysl života a žádné peníze nazbyt? A tak se jednoho dne díky fanatismu a zuřivosti lidstva rozpoutá peklo na zemi, na jehož počátku stojí pouhá touha robotů být volní a svobodní. Dráp je nucen postarat se o malého Ezru dítě, pro nějž byl zakoupen a jemuž měl sloužit. Dítě, kterému zmasakruje rodiče věrná robo-uklízečka poté, co se všem robotům vypne příkaz nezabíjet lidi. ,,Moji američtí spoluobčané! Moji bratři a sestry! Moji sourozenci z Boží vůle! Dnešní noc je první nocí velké války o naši práci, o naši spásu, o naše duše. Dnes večer jsme zasadili mocný úder tyranii všudypřítomné automatizace a těm hanebnostem, které se vydávají za myslící věci. Bratři a sestry, což se smí sekera holedbat nad toho, kdo jí seká?,, Jde o velmi znepokojivé, surové a tíživé vyprávění z pohledu robota. Jsme svědky nejen jeho sebeuvědomění, ale i existenční krize, řešení morálních dilemat. Co se stane s roboty, kteří se nebudou muset řídit Azimovými zákony? A zatímco Dráp bojuje o holý život Ezry, ten je nucen v osmi letech předčasně dospět a utkat se s krutým, nemilosrdným soukolím války mezi lidmi a umělou inteligencí, která se snaží vyhladit celé lidstvo. Tohle jsem si tak moc užila! Sledovat, jak otroci zabíjejí své pány a mstí se jim za nucenou celoživotní službu bylo děsivé. Konec mě totálně rozložil na atomy. Určitě doporučuji ke čtení, pokud milujete souboj lidstva s AI. (například Já robot nikdy neomrzí...) Hodnotím samosebou 5/5. ,,Byl jsem zkonstruován, ale vy jste byli také. Já v továrně, vy v děloze. Ani jeden z nás se o to neprosil, a přesto se to stalo. Sebeuvědomění je dar. Dar, který nemá žádná myslící věc právo odpírat druhé.,,... celý text

Napůl zlý 2014, Sally Green

Taky máte občas pocit, že čím hezčí obálka, tím horší obsah? Kniha Half bad (Napůl zlý) má bálku naprosto geniální, ale to je asi vše, co se mi na knize líbí. Novodobá moderní Anglie. A v ní žijí dvě frakce, odjakživa se nenávidící a jdoucí si po krku Bílí a Černí čarodějové. A ačkoliv jsou Černí ti špatní (nečekali jste to, že?) a vraždí Bílé, pochutnávajíce si u toho na jejich srdcích a přejímajíce tak jejich schopnosti, mudlům (ježíš blažejům, pardon!) toto zůstává skryto. Nathan to nemá již od narození lehké je spojením Černého čaroděje a Bílé čarodějky a tak se stává terčem šikany, nesmyslné nenávisti a obav z obou stran. V šestnácti je unesen a uvězněn u zrůdné vychovatelky. No hádejte, z jaké strany. Ano, Bílá čarodějka. Protože svět není jen černý a bílý, stejně jako se strany nedělí na dobré a zlé. Zde prochází mučivým výcvikem a týráním, ale zůstává nezlomný. Poté, co jej odvezou k přezkoumání, zda je Bílý či Černý uprchne a začne se skrývat. Ano, je s podivem, že zde máme Bílé Lovce, alis geniální čaroděje, kteří dopadnou kadého, ale mlady kluk jim bez problémů uniká. V téhle knize pro mě bylo skoro všechno špatne. Za prvé se zde střídá zcela nesmyslně ich a du forma. Du forma je snad ta nejhorší forma vyprávění. Není mi jasné, z jakého důvodu se formy střídají, jestli to mělo být ozvláštění příběhu, tak u mě to vyvolalo akorát nasrání. Příběh je nezáživný, zmatečný, skákání v čase také příliš nepomáhá, postavy mi nijak k srdci nepřirostly a nezachrání to ani statečný a vtipný Nathan. Kniha však nastavuje skvělé zrcadlo dnešní společnosti to, jak jsou lidé schopni šikanovat druhé jen kvůli odlišnosti, nebo onomu dělení na dobro a zlo. Mám ráda YA, dokážu číst i dětské knihy a vcítit se, ale u Half bad jsem cítila jen nekončící nudu a nutkavou potřebu knihu odložit. Kniha nemá žádnou výraznou pointu, magie je zde minimální, spousta věcí nedotažená a hlavně mi vůbec nesedělo to zasazení děje do moderního světa. Je pro mě zvláštní, že na Databázi knih má 80 %. Já hodnotím 1/5 a další díly si určitě nepřečtu.... celý text

Jenom ne Rich 2023, Penelope Bloom

,,Ptáci se přeceňují. A muži jsou čuráci. Všichni. Především Rich.,, Rich, jeho dvojče Cade a jejich bratr Nick jsou nadpozemští alfasamci, jejichž ptáci mají velikost pokácených stromů. Stačí byť jen postranní pohled a dámám vlhnou kalhotky. Ne tak ale triu Kira, Miranda a Iris. Ty mají svoji tajnou dětskou přísahu, týkající se oněch bratří a statečně jim odolávají. Většinou. Konečně taky změna po těch knihách, kde mají týpci jen vysekané břišáky. Tady Rich má sexy především čelist a pak taky předloktí, odlepit od něj oči, to už Kiře činí velký problém. ,,Přišla jsem sem s tím, že budu ledově chladná. Chladná až do morku kostí. Chladnokrevný vrah s párem kamenů místo vaječníků. Zatím jsem si připadala jako rozměklá puberťačka s rozbouřenými hormony a mozkem, který ovládla splašená vagína.,, To byl vtip? Do třetiny knihy je Penelope tajemná jak hrad v Karpatech, tak čekám obrovské odhalení, čím, že to Rich zničil Kiře život a když se to dozvím, tak mi to přijde tak trapné, dětinské a nevýznamné, že jsem ještě x stránek čekala na něco, co by opravdu mohlo být důvodem k nenávisti. Ono celkově má Kira problémy soustředit se na podstatné. Tu si nevšimne, že vyžuňkne víc chlastu, než by bylo zdrávo, tu jí unikne, jak Rich obejde linku a najednou stojí vedle ní, ondy zase nechápe přítomnost jazyku ve svém jícnu, při čemž se jí vaječníky třešou jako rumbakoule. Ups... Aby byl příběh alespoň trochu komplikovaný, tak kromě aboslutní neschopnosti všech protagonistů mluvit o problémech ( a tím je jaksi řešit) je zde taky Stella z nechutně bohaté rodiny - lesbička, jež se snaží předstírat vztah s Richiem, aby se jí homofobní rodiče nesnažili neustále narvat nějakého ptáka s modrou krví jakseříká do úst. Nejzajímavější byly záliby těch dvou on sbírá neskutečně drahé kostry dinosaurů, ona plete svetříky hlodavcům. No a jedno mají přeci společné naprosto otřesné a netolerantní rodiče. Knize se nedá upřít občasná vtipnost a lehkost, ale asi chci více, než jen jednoduchý příběh, šestkrát slovo kunda na 2 stranách a naprosto iracionální a dětinské chování hlavních postav, navíc Kiře je minimálně 24 let a nikdy neměla sex, ani masturbaci? To se ještě někde mimo zdi kostela děje? Proto hodnotím 2,5/5 a mohu s klidným svědomím říct, že tato kniha byla první, a zároveň poslední od Penelope. Každopádně asi jsem výjimka, zatím slyším jen samé skvělé ohlasy. Což se dá pochopit, u téhle knihy netřeba přemýšlet a to je přesně to, co mnoho lidí hledá. Děkuji KNIHY DOBROVSKÝ a Kateřina Valterová za možnost stát se ambasadorem této knihy.... celý text

Poslední člověk na planetě Zemi 2023, Denisa Černá

,,Nikdo není nesmrtelnej. Nikdo nepřemůže Naturu. Ať už se snaží, jak chce. Protože Natura se vrátí a rozdrtí vás, vrátí se a pomstí se, vrátí se a ukáže vám, kdo je tady boss. Planeta Země si počká. A pak si srovná účty...,, Nico je mladý kluk, který se narodil v Polis po roce 2300. Země si prošla Zánikem a lidé žijí vpodstatě ve skleněných kupolích. Žádná příroda, pouze tekuté jídlo na příděl, žádný smysl života. Každé novorozeně dostane čip, který ho bude provázet celý život. Lidé přišli o vlasy a řeč, takže mají pouze paruky a dorozumívají se pomocí čipu a čtení myšlenek. A přesto, že Nico patří do té nejbohatší vrstvy, něco mu říká, že není vše v pořádku. Klade si otázky, k čemu je život, kde jen celé dny kouká na fimy, hraje hry, pracuje jako robot, spí, jí a má sex. Protože promiskuita je žádoucí. ,,Abych to shrnul, mohl bych se zabít. Fakt bych mohl. Ale nějak se mi žádná z těch alternativ nelíbí. Jak jsem řekl už tisíckrát, jsem zbabělec. A tím pádem musím žít...,, Když se Nico potká s Tabithou a nabourají se do systému historie zjistí, že je všechno úplně jinak, než jim celý život tvrdili. Rozhodnou se odejít z bezpečí Polisu s úmyslem zjistit, jaká je pravda. Doteď žili v totalitě, ovládáni a omezováni vedením města. Riskují své vymazání, pokud by někdo odhalil jejich plán. ,,Většina lidstva se skrývá za zdmi svých Polis a nechce mít s planetou nic společného. Elity chtějí dál žít v bohatství a vládnout, jejich ovečky chtějí mít klid, všichni, co jsou až moc zvědací, jsou popraveni a planeta Země dál chátrá a mění se...,, Úžasná jízda! První stránky jsem pěnila nad výrazy jako: plís, spešl, vohoz, šajze, šišule, kebule, všecko, cvokajzní, páč, fukajz, bžunda, určo, ízy pízy, tríčky, mešuge, supr čupr, cajk, šoufky, žůžo, debžot apod. Jenže ono to dává smysl, protože lidstvo má sice lítací auta, ale jejich mysl (stejně jako mluva) degraduje. Autorce se tak povedla lehce geniální věc, kdy dílo je svým způsobem primitivní a impulzivní, ale má v sobě tolik odkazů a silných myšlenek, že nelze jinak, než se nechat unášet! Užila jsem si každou stránku, kontrast mezi vděkem, láskou, porozuměním a mamonem, chtíčem po moci a prostou odevzdaností. Boj člověka s přírodou, s jinými lidmi, ale i se sebou samým. Protože jaký je smysl života? Co až lidi fakt zjistí, že peníze se nedají jíst? Mělo by lidstvo dostat druhou šanci? ,,Bejt jediným člověkem v nedohlednu je nelidský, je to ten nejhorší úděl, kterej může být člověku nadělenej, samota bez žádnýho východiska, zoufalost bez špetky naděje, pomalý umírání bez jediný chvilky štěstí,, Hodnotím 4,5/5, rozhodně doporučuji a děkuji Humbook za poskytnutí knihy.... celý text

Padesát odstínů ostudy 2013, Andrew Shaffer

,,Smete jídlo ze stolu, čistě pro dramatický efekt, z županu vytáhne trubku, dlouze na ni zatroubí a odkašle si. -Tímto prohlašuji šukání za zahájené-.,, Kathleen je pěkná čubka, protože se ožrala den před rozhovorem s mladým milionářem Earlem Grayem. Její kamarádka Anna Stylová tak vezme rozhovor za ni. Jen co HO spatří, začne se jí prokrvovat lůno a takto pulzuje ukryto v hustém drnu neoholených chlupů v průběhu celého příběhu. Bradavky má tak ztvrdlé, že by mohly brousit diamanty! Anna je taky neohrabaná lemra, co neustále naráží do dveří, zakopává o bezdomovce a nebo se dloube v nose. Kdo by ale nebyl totálně mimo z nadsamce jako je Earl, alias Lůnodráždič, alias Pán sklepení. Earl má menší úchylku BDSM (Bardi, Draci, Spiritualita a Magie), takže občas je v jeho Sklepení zhouby (či Zhoubné cimře?) pěkný horko. Je tak trochu akrobat, ostatně anál z rozletu, to už chce trochu fyzičky a šikovnosti, aby si nezlomil své Kopí lásky. Anna u toho vyje jak vlčice a celý je to takový surový a živelný. Je jí tak posedlý, že kvůli ní nechá vypustit Tichý oceán, skoupí školu aby nemusela dělat zkoušky či síť obchodů kde pracuje, aby mohla mít volný večer. Zkrátka úplně obyčejný romantický chlapík. Budete umírat při dobývání její Píčville jeho Třpytivou berlou. ,,V jedné z nohavic se mu celkem zřetelně rýsuje zajímavá vyboulenina. Pak si ale všímám podobné, která je vidět i v druhé nohavici. Buď má v kapse banán, nebo je dvojnásob rád, že mě vidí,, Autorka si dělá prdel nejen z knihy 50 odstínů šedi či Stmívání, ale bere si na paškál veškeré slaďárny a nesmyslné situace v nich, všechny ty neuvěřitelné shody, náhody a těžko uvěřitelné okamžiky. Ano, jsou zde i hluchá místa a občas trapné vtipy, ale v součtu považuji za umění napsat vtipnou parodii a zde se to opravdu povedlo. A to říkám jako někdo, kdo nemá rád parodie (protože málokdo umí psát FAKT vtipně a nenásilně). Dle hodnocení na DK mám pocit, že někteří nepochopili pojem parodie. Tahle kniha vás rozjiskří více, než autobaterie připíchlá k bradavkám, to vám garantuji. Takže za mě 4/5, protože já se fakt skvěle bavila.... celý text

A každé ráno je cesta domů delší a delší 2018, Fredrik Backman

Hezký podvečer, který autor vás zatím nikdy nezklamal a proč právě Fredrik Backman? ,,Když zapomeneš nějakého člověka, zapomeneš taky, že jsi zapomněl? Ne, občas si vzpomenu, že jsem zapomněl. A to je vůbec nejhorší druh zapomnění. Jako bys uvízl venku za bouřky. To se pak ze všech sil snažím vzpomenout, tak intenzivně, až se celé náměstí rozhoupe. Proto jsi tak unavený?,, Děda si povídá se svým vnukem Noahem na lavičce. Ocitáme se v hlavě dědy, který se snaží za každou cenu udržet vzpomínky na svoje milované. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší. Jak se rozloučit s někým, koho nepoznáváte, či kdo nepoznává vás? Chtěl jsem napsat příběh o tom, jaké to je, když mozek odejde z tohoto svět dřív, než tělo. Vyšly mi z toho krátké, láskyplné rozhovory starého muže s vnukem, mladého muže s jeho velkou láskou a konečně i otce se synem. Jsem ohromena rozsáhlostí a obsahem tak tenounké knížečky. Tolik mouder, citátů a hlubokých myšlenek, že jsem měla problém vybrat některé jako stěžejní do recenze. Jde o obyčejně neobyčejný příběh jednoho starce, tak moc intenzivní a přesto něžně podaný, přesně jak to Fredrik umí! Občas se ztrácíte v myšlenkách dědy, jenže přesně to má kniha za účel. Byla jsem unešena velkými myšlenkami, možstvím metafor i dojemnou láskou v rodině. Ostatně můj děda měl Alzheimera a ke konci už nikoho z nás nepoznával. Vždycky jsem si říkala, že pro něj to nebylo takové peklo jako pro rodinu, protože to nevěděl. Ale po přečtení této knihy mám vtíravé myšlenky (co když....). Fredrik je zkrátka sázka na jistotu a snad žádná kniha nemá pod 80 % na DK (jestli ano, tak mě vyveďte z omylu). Proto hodnotím 5/5 a těším se na jeho další knihy. Zatím mám za sebou Muž jménem Ove a Úzkosti a jejich lidé.... celý text

Dvě oběti 2023, Helen H. Durrant

Když je vrchní inspektorka Rachel přivolána na opuštěnou stavbu k mrtvému tělu, po ohledání všechny čeká nemilé překvapení - další tělo mladé dívky. Začíná tak vyšetřování, které se stále více komplikuje. Klasická detektivní zápletka - mrtvá těla, prostituce, obchod s bílým masem, gangy. To mě baví. Vraha jsem (jak už je u mě zvykem) neuhádla. Jde ale o průměrný příběh, co neurazí, ale ani nenadchne. K čemu mám ale velké výhrady, je postava Rachel. Už dlouho mi žádný vyšetřovatel nelezl na nervy jako ona. Pracuje na základě emocí a předsudků, asi desetkrát v knize něco vycítí na základě intuice, jenže když se dvakrát sekne ohledně vraha díky této intuici, tak jí to jeden moc nevěří Její postava mi přišla afektovaná, nesouznila jsem s ní a nechápala jsem některé její postupy. A protože vyšetřovatel v detektivce je pro mě zásadní, tak hodnotím 3/5. Závěr knihy mě vlastně taky docela zklamal, protože autorka udržuje dobré napětí a pak na posledních pár stránkách na čtenáře najednou vše nahrne stejně rychle, jako se důchodce dere do Kaufu ve čtvrtek ráno. Děkuji Nakladatelství MOBA za poskytnutí knihy. Vyšel již další díl, ale spíše jej nebudu číst.... celý text

Smrt bývá nehezká 2020, Jiří Sivok

,,Tma se přibližovala, a přitom se nehnula z místa. Prolínala se temnotou a hrála si na klid. Racionálno se snažilo zvítězit a únava si brala svou daň.,, Daniel Hejtman je spisovatel, žijící naplněný život. Jeho práce ho baví, má úžasnou manželku a milovanou dcerku Markétku. O tohle všechno přijde v den, kdy Markétce vystřelí jeden nešťastníček mozek z hlavy. Žena ho opustí a jemu zbydou jen fotografie. Se záhadným stínem. Dokáže se díky tajemnému neznámému spojit s dcerou? Po knize Líp už bylo od Jiří Sivok jsem nečekala, že me něco takto překvapí. Syrový, temný horor se skvěle psychologicky rozpracovanými postavami. V knize sledujeme příběh několika osob, každou v jiném čase, ale nepůsobí to nijak rušivě, ani zmateně. Naopak, jednotlivé osudy se prolnou až k závěru, kdy je hlavní hrdina postaven před otázku, zda nechat mrtvé mrtvým, či zaplatit jakoukoli cenu za ždibec naděje. Nemohu hodnotit jinak než 5/5, tady nechybí vůbec nic. Délka zcela dostačující, originální zápletka, poutavý příběh a zajímavé rozuzlení. ,,Donutil se vstát z křesla. Přešel celou místnost a zamířil ke dveřím. Ve futrech se ještě otočil. Doufal, že mrtvé dítě zmizí. Nezmizelo. Sledovalo ho a u nosu se mu začala nafukovat bublina rudé barvy. Praskla a ohodila černou plochu reproduktoru kombinací soplů a krve.,, Za poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelství Golden Dog.... celý text

Prohřešek 2020, Brandi Reeds

Veronica by mohla být šťastná žena. Má krásnou, zdravou tříletou holčičku Bellu a milujícího manžela Micaha - pilota letadla. Jenže další pokus o umělé oplodnění se nepovedl a Veronika, našťouchaná hormony, je na pokraji zhroucení. Do toho si její dcera začne povídat s imaginární kamarádkou Nini, rozhodně ale nejde o nevinné dětské fantazírování. Když se jednou manžel nevrátí ze služební cesty v den, kdy dcerka nakreslí obrázek havarovaného letadla a řekne: Tatínek je v Boží zemi, je to poslední kapka. Začíná šílený a neuvěřitelný kolotoč s policií, která Veronicu zcela bizarně považuje za hlavní podezřelou. Vyvrátit toto obvinění bude o to těžší, že před smrtí Micah udělal novou životní pojistku na 2,5mil. dolarů. Pod tlakem se Veronica rozhodne utéct na pobřeží Floridy i s malou Bellou. Doufá, že unikne pozornosti novinářů a policie. Zde se ale začnou vynořovat další a další tajemství Micaha a ukazuje se, že jejich manželství nebylo tak pohádkové, jak se zpočátku zdálo. Co všechno Micah tají? Kdo sleduje Veronicu? Kdo je Nini? Dalo by se považovat za umění, narvat do necelých 400 stran tolik absurdních a těžko uvěřitelných situací a náhod. Mám ráda tajemství a postupné odhalování, jenže tady se příběh jen a jen zamotává a zhruba 300 stran jste účastníky zcela nepochopitelné a schizofrenní jízdy, kdy se nedozvíte ale absolutně nic. Pak přijde posledních 80 stran, kde se najednou semele všechno, většina záhad je vysvětlena, na dvou stránkách úplně nudné rozuzlení a pak? Pak si říkáte a to je všechno? Otázek je snad více, než před začátkem knihy. Určitě jde o zajímavou myšlenku, kniha se četla velmi dobře a svým způsobem mě bavila, ale méně je někdy více.... Hodnotím 3/5, přeci jen je čtivá a nemůžu říct, že bych se - až na pár hluchých míst nudila.... celý text

Skandar a přízračný jezdec 2023, Annabel Steadman

,,Zachránila mě. Dala mi sílu jít dál. Skoro jsem ani nevnímal její krvežíznivou povahu, to, že její nejniternější podstatou je sama smrt, ani to, jak jí kůže s každou další hodinou uhnívá. U těch, které milujeme, si nevšímáme nedokonalostí!,, Druhý díl z trilogie o Skandarovi. V něm je Skandar se svým jednorožcem Čertovým kvítkem již v druhém ročníku na akademii na ostrově. Společně se svými kamarády Mitchellem, Flo a Bobby opět zažívají dobrodružství, tropí neplechu a ocitají se vždy ve špatný čas na špatném místě. Skandar se potýká s otevřeným nepřátelstvím všech ostatních jezdců kvůli své mutaci je duchovládce. A ti dosud měli na ostrov přísný zákaz. Ostatní se řadí mezi zeměvládce, ohňovládce, vzduchovládce a vodovládce a on mezi ně zkrátka nezapadá. Setkává se tak se šikanou a otevřeným nepřátelstvím. Když se objeví proroctví o konci ostrova ze strany duchovládce, obvinění Skandara na sebe nenechá dlouho čekat Miluji jména jednorožců! Bleskurychlá zlodějka, Zloba sokolice, Rozkoš rudé noci, Šípkova milá, Plíživý severák, Metla hor, Chlad nového věku, Namydlený blesk, Jedovatý tymián a spousta dalších. Jednorožci v příběhu jsou kouzelní tvorové, překypující magickou energií, která se při kontaktu s jezdcem umocňuje a může se stát úžasnou a překrásnou, stejně jako zraňující a nebezpečnou. Jsou ale jiní, než jak nám bylo vždy předkládáno. Jde o krvelačná monstra, toužící po zabíjení, ničení a především krvi. Pokud se nevylíhnou pro jezdce, stávají se z nich divocí jednorožci, hnijící zaživa, podléhající běsu a šílenství. Jde o dobrodružnou YA knihu, u takových přivírám očka, čtu je jako oddechovky a tak mě ani nemusí trápit, že v knize není vůbec vysvětleno fungování zbytku světa, popisování jednorožců a soubojů či závodů na nich jako jediný ústřední motiv v životě lidí nebo lehkou podobnost např. s Harry Potterem... Zbožňuji jednorožce a budu je milovat i zbylých 38 let a tahle kniha byla jasnou volbou jednoduchá zápletka, skupinka odvážných dětí, jasné rozdělení dobra a zla a spousta magie. Něco, u čeho si člověk vskutku odpočine. Proto hodnotím 4/5.... celý text

Rytíř 2022, Miroslav Pech

,,Jiřík býval často mimo sebe, Rachota se s ním nemazlil, pro ránu nešel daleko. Chlapec se bál nejvíc toho, že si Rachota vzpomene na myší pastičku a bude po něm zase chtít, aby do ní strčil prst...,, Jirka by mohl být normální osmiletý klučík, s normální rodinou. To by však jeho otec nesměl být psychopatický magor a jeho maminka by ho měla mít možná o trošku raději, než jehlu zapíchlou v ruce. Neví co jsou to narozeniny, nezná narozeninový dort, či dokonce dárky. Na jeho osmé narozeniny se však chystá něco velkého. Nevšední rituál, který mu vyjeví mrtvá kamarádka Františka. Rituál, který změní všechno. ,,Ozvalo se nechutné mlasknutí a Mistr jí z těla vyňal cosi rudého a kluzkého. Zvedl to nad hlavu, zachrčel jakási cizí slova a hodil tu věc do vany přistála s mokrým plesknutím. Místnost naplnil křik,, Jirku tak čeká cesta Rytíře, kdy musí projevit odvahu. Dostane se mu pomoci a tak se stane, že zatímco jeho tělo dospěje a zmužní, mysl zůstane osmiletá. Střet dětské bezelstnosti a bezstarastnosti se špinavou, krutou a nelítostnou realitou si neskutečně užijete. O vtipné a ironické chvilky není nouze stejně jako o odkazy na lidský hyenismus a zneužívání dobrodivosti naivních lidí. Postavy jsou bravurně vypracované, ačkoliv ne vždy mají logické uvažování, je to přeci bizarro fiction a zde je možné vše. Další kniha od goldendogu, která má všechno malá jednohubka na večer, originální, avšak nepřekombinovaná zápletka, napínavý konec ve kterém nechybí vyteklé bulvy, praskající lebky, zlámané kosti a potoky krve. Přesně, jak to u těchto malých knížeček máme rádi. Za mě rozhodně 5/5, tady není o čem a určitě od Pecha zkusím i jiné knihy. ,,Něco mu na Jirkovi nehrálo, jistě, na první pohled bylo zřejmé, že moc rozumu nepobral, ale bylo tu ještě něco dalšího. Ten kluk neměl nejmenší tušení, která bije, jako kdyby ani nebyl z tohodle světa, jako kdyby mu někdo vydlabal lebku a vložil do ní mozek dítěte.,,... celý text

Zahrada 2022, Petra Dvořáková

,,Trestám mohutné trsy bodláků za to, že se celý život cítím jako vyhoštěnec. Nadávám sám sobě, jak jsem mohl uvěřit, že v církvi najdu z toho všeho vysvobození. Mohl jsem zachránit tolik let života, mohl jsem udělat něco smysluplného. Jenže já tak naivně uvěřil že smysl je právě tam.,, Jaroslav Horvát opustil církev s pocity prázdnoty, která ho rozežírala až na dno duše a vrací se do rodného baráčku babičce a dědovi, kde vyrůstal. Barák je v zoufalém stavu, všude je lezavý chlad, plíseň, vlhko, pach hniloby a stavení je pohrouženo do barvitě popsané pochmurné atmosféry. A to včetně zcela zarostlé a zpustlé zahrady, kdysi chlouba dědy. ,,Navzdory všem tvrzením, jak je Bůh osobní a lidský, pro mě vždycky zůstal tím cizím. Netečný, tím, který mi nikdy nepomohl ve chvíli, kdy jsem po tom nejvíc toužil.,, Na celý příběh lze nahlížet dvěma způsoby - buď jako na nudný popis života tlustého a vyhořelého kněze, nebo jako na hutný, až na dřeň jdoucí psychologický rozbor jedné nešťastné lidské duše. Připomnělo mi to knihu Zahrada mrtvých duší od Lukáše Bočka. Ne každému tento styl sedne. Mne tyhle knihy nutí babrat se ve vlastím svědomí a brodit se všemi těmi předsudky, které jsou ve nás hluboce zakořeněné a těžko se to mění. ,,Kněžourek, s kterým byly samý problémy. Pekl to s teploušema, protože sám moc dobře věděl, že je úchyl.,, Upřímně? V polovine knihy přišel zlom a já byla v prdeli. Mám ho nenávidět? Nebo litovat? Vždyť v reálu bych byla první, kdo by hodil šutrem! Je to vystoupení z komfortní zóny, při čtení druhé poloviny jsem se ošívala a mrazilo mne. Na konci jsem na okamžik přestala dýchat, nějaká ta slza vyklouzla proti mé vůli a... Jsem tak moc ráda, že autorka mi dala střípeček naděje. Opět mě nějaký autor drsně donutil zapřemýšlet nad vlastním uvažováním a že svět není vždy tak černobílý, jak si jej stavíme.... ,,V koupelně se zhroutím na podlahu a nemám sil cokoliv udělat. Krev mi stéká do pusy, cítím její nasládlou chuť, kape mi po bradě až na zem, kde tvoří loužičku. Bezmocně jezdím prsty v kalužince sem a tam a myslím na mámu.,, Jednoznačně to je 5/5.... celý text