PosPol přečtené 337

Zrádci krve 2023, Lynette Noni

Recenze je na třetí díl, pokud jste nečetli první dva, pozor na spoilery! ,, Takhle nezemřeš, prohlásila žena odhodlaně. Ale Kiva jí nevěřila. Protože to chtěla ukončit - všechno. A když už to utrpení nemohla dál snášet, přivítala laskavou náruč bezvědomí.,, Hned v prologu vás autorka kopne přímo do holene a zboří již vystavěnou předchozí verzi událostí. Následně se Kiva po odborné, trpké, ne však zcela nečekané zradě na konci druhého dílu ocitá opět ve vězení Zalindov, na pokraji smrti, závislá na Andělském prachu. ,,Každý den si přála zemřít, protože to utrpení už nedokázala dál snášet - nebyla to však jen muka, která prožívala při odvykání. Jak drogy pomalu opouštěly její tělo, začaly ji zaplavovat vzpomínky na věci, jichž byla svědkem, na věci, jichž se dopustila. A na lidi, jimž je provedla.,, Po nepříliš hladkém osvobození Kivy se vydává skupina přátel, ale i nepřátel, na nebezpečnou výpravu k záchraně celého Wenderallu. Miluji všechny postavy! Urputná, drzá a energická zrzka Cresta. Neústupná, ochranitelská a silná Narria. Pihatý, neposedný uličník Tipp. Oddaný a něžný, avšak respektovaný vůdce Torell. Okouzlující, ironický a sebejistý Caldon. No a nakonec laskavá ranhojička Kiva, která touží pouze po odpuštění zrady od nádherného, moudrého a šlechetného prince se zlatomodrýma očima - Jarena. Tuhle sérii zbožňuji! Dokonale propracované postavy a brilantně vystavěný magický svět. Příběh plný zvratů, zrady a utrpení, ale i lásky, odvahy a odpuštění. Neustále hrozící nebezpečí smrti prošpikované sarkastickými hláškami či postupné odhalování tajemství jsem si užívala. Knihu ale hodnotím 4/5. Proč? Kristovy rány! Třetí díl a Kiva je stále stejná! Plačtivá, naivní, sebedestruktivní, předvídatelná, neustále se omlouvající. Občas jsem měla chuť vrazit jí facku, aby se sakra vzpamatovala. Ale i tak je to jedna z mých nej fantasy. V závěru jsem měla lehčí infarkt, ačkoliv mě mrzelo tak rychlé ukončení příběhu, šlo tomu dát více Co vy, znáte? Četli jste, nebo se chystáte? ,,Bolest pomine. Ale temnota přetrvá. Ještě neřekla své poslední slovo - dosud čekala, připravená dokončit svoji práci.,,... celý text

Soumrak mužů 2022, Christina Sweeney-Baird

Je to tady! Muži houfně umírají na rýmičku! Příznaky smrtícího viru se objeví třetí den, okolo pátého dne umírají v bolestech. Nastává SOUMRAK MUŽŮ. Poté, co ve Skotsku začnou umírat zdraví a mladí muži bez příznaků, svět se uzavírá. Není čas se rozloučit s nejbližšími, neexistuje ochrana. Umírá 9 z 10 mužů! Ženy jsou imunní, ale přenašečky. Jsme tak svědky dramatických situací, kdy ženám umírají děti i manželé doslova v náručích. Světu hrozí občanské nepokoje, závažná ekonomická krize, možnosti teoretických útoků, nedostatek potravin a léků, ulice plné odpadků. Hloupost, nekompetence a strach jsou ve vládních úřadech natolik zakořeněny, že nikdo z nás by neměl být překvapen, kdyby se instituce, o kterých jsme si mysleli, že nás ochrání, ukázaly v boji proti pandemie zcela nefunkční. V knize je před 15 postav, každá píše ze svého pohledu, měla jsem tahák s jejich jmény a pár detaily, protože občas se objeví až po dalších 200 stranách. Ale jak se blíží závěr, jejich osudy se jemně a nenásilně propojují. Každá z nich si prošla nějakou formou pekla a je zajímavé sledovat jejich výboj. Líbilo se mi sledovat proměny v lidské povaze, jsou zde zajímavé myšlenky a úvahy, situace se podobá covidové pandemii. Teď přijde velké ALE! Bože! Já čekala svět v plamenech, hroutící se systémy, hladomor, války aj. Už během čtení jsem měla podezření, že je autorka lehce vysazena proti mužům, dost často je ponižuje, nechává plazit apod. Ale ten ultrafeministický konec? To je normálně na veřejný lynč, takhle zprasit potenciál knihy! Umře 90 % chlapů a svět jede dál? Asi jsem namlsaná realisticky vystavěnými díly Elsberga jako Blackout či Chamtivost, ale chci více než jen pár zmínek a odkazů na nefunkční svět! Proto 3,5/5. Některá traumata jsou příliš velká na to, abychom se z nich mohli vzpamatovat.... celý text

Moje upřímná posedlost jménem anorexie 2023, Petra Lukešová

Ležím na podlaze v kaluži své krve, která mi teče z natrženého rtu na čisté dlaždičky. Přes umrtvující strach nevím, kde jsem. Nedokážu si vybavit co se stalo. Petra se cítí jako prázdná schránka. Nenávidí sebe, svůj odraz v zrcadle, svoje tělo. Okolí jí začne upozorňovat na nadbytečná kila. A tak se zkamarádí s Annou - nekompromisní mrchou, která jí pomáhá, ale zároveň zabijí. Hladovění mě ještě nikdy nezklamalo. Nikdy se ke mně neobrátilo zády. Nikdy mi neřeklo sbohem. Dostává se tak do nikdy nekončící spirály sebenenávisti, přísné disciplíny, neustále kručícího žaludku. Když jí okolí při 40! kilech začne chválit jak dobře vypadá, je to důvod pokračovat až na šílených 30kg při více než 170cm! Petra se s příběhem rozhodně nemaže, jde o tíživé vyprávění bez příkras a já oceňuji otevřenost a odkrytí i témat, jež jsou ve společnosti stále tabu. Je to opravdu naivní, jak všude kolem sebe hledám skrytou naději na udravení a přitom nechci opustit svůj rozjetý vlak v podobě hladovění a opakovaného zběsilého cvičení. Výborná kniha o úžasné mladé dívce, která si prošla nejen anorexií, ale především i neuvěřitelně toxickými vztahy, zažila fyzické i psychické týrání, nepochopení ze strany přátel, rodiny, selhání odborné pomoci a další. Rozhodně doporučuji k přečtení, tak silný příběh na 184 stránkách si zaslouží vaši pozornost. Moc jsem Petře fandila a i když (jako u každé závislosti) je boj s Annou doživotní, těší mě dívat se na její Instagram, kde překypuje energií, ale zároveň se nebojí občas vyjádřit i pocity, že to stojí za hovno. Děkuji Humbook za poskytnutí knihy a dávám 4.5/5. Jíst? Jak se to dělá? Zapomněla jsem, jak se zvedá vidličku k ústům a rozžvýká potravina, která je přede mnou připravena k snědku. Tenhle drobný, nadlidský úkol mi připadá horší než vylézt na Mount Evere... celý text

Deník šílenství 2021, Veronika Saforková

Příběh začíná Verčiným pokusem o sebevraždu. Ta se potýká se závislostí na alkoholu již několik let, avšak po propuštění z práce se situace brutálně zhorší až skončí bez peněz, bez jídla, uvězněná kvůli odpadkům a stovkám much ve vaně jen s Alpou, svojí věrnou společnicí. Dluží stovky tisíc, přestane vycházet z bytu a komunikovat se světem. Když rodina vyhlásí pátrání a do bytu přijde policie, radši se pokusí se zoufalství zabít. Tohle fakt miluju, takový lidi. Co sis jako myslela? Mohli jsme být u někoho, kdo nás opravdu potřebuje. Sakra! Co ten bordel v bytě? Nejen, že chlastá, ale ještě páchá sebevraždu tím nejhorší způsobem. Byt má plnej prázdnejch flašek a odpadků. Dlouho jsem nic podobného neviděl. Alkoholici jsou fakt verbež. Po záchytce vede cesta Verči na psychiatrii na různá oddělení, až nakonec skončí na protialkoholní léčbě, kde stráví 9 měsíců. Deník šílenosti obsahuje zápisky z léčení, elaboráty i vzpomínky. Setkává se nezájmem personálu, nepochopením okolí, ale nalézá i nové kamarády a smysl života. Oceňuji Verčinu odvahu a otevřenost sepsat takovou knihu. Bohužel teď přichází obrovské ALE. Nezaznamenala jsem u Verči posun v psychice, ačkoliv jsem jí moc fandila. Svoji závislost na Alpě vyměnila za závislost na jakémsi panu M. Američan, kterého nikdy neviděla, ale zamilovala se přes internet, žádost o ruku proběhla bez osobního setkání přes mobil. Když pominu uvěřitelnost (ale proč ne, stávají se i mnohem méně uvěřitelné věci), tak je všechno špatně. Ten vztah je tak toxický, z jeho strany mi to přijde jako nějaká hra a jeho chování je neomluvitelné. Ke konci léčby se to jaksi spraví, ale i tak Navíc je kniha napsaná dost nezáživně, nemám zájem číst 2-3x ty samé pasáže, opakující se slova, krkolomný slovosled aj. A to bohužel ani pokud jde o takhle silný příběh. Chápu, že Verča chtěla autentický záznam ze svého života, ale možná kdyby kniha prošla nějakou důkladnější korekcí, četla by se mnohem lépe. Proto hodnotím 3/5 a a Verče přeji spousty sil.... celý text

Nebezpečný 2000, Colin Falconer (p)

"Po Američanech tu nezůstal mír, ale zástupy žebráků, mrzáků, dětí žijících na ulici a další válka." Kniha sleduje život reportéra Webba a fotografa Ryana, oba setkávající se poprvé ve válce ve Vietnamu ve chvíli, kdy Ryan zachrání mladičkému a naivnímu Webbovi kejhák. Od té doby se jejich příběhy prolínají v drsném, surovém prostředí války plném šílenství, potu, krve, beznaděje a především zoufalství. Potýkají se s morálními dilematy, zda fotit a popisovat všechno to násilí vzniklé válkou. Co dělá válka s vojáky a z vojáků? "Bylo anachronismem téhle konkrétní války, že jste si mohli dát čerstvě pečené croissanty k snídani a za dvě hodiny nato se ocitnout uprostřed džungle, obklopeni bambusovými bodci a nášlapnými minami." Neskutečně tíživá a hutná kniha, četla jsem ji přes týden, občas měla chuť prostě odložit a nedočíst. Ale z úcty k autorovi a jeho obdivuhodné rešerši událostí jsem to neudělala. Webb a Ryan se z Vietnamu přesouvají i do dalších válek, např. Salvador a Jugoslávie a jsou svědky mučení a násilí na obou frontách. Webb si pokládá otázku, co je vlastně cílem USA, koho podporuje a proč? Časem se stávají netečnými vůči smrti, pozastavují se nad nesmyslností válek. Porovnání tehdy bohaté, vzkvétající Ameriky s například Salvadorem, kde lidé neměli školy, nemocnice, půdu, umění, kulturu a nakonec ani důstojnost mě bolelo, obzvláště v paradoxu s faktem, v jakém nadbytku a blahobytu se nacházíme dnes. Poslední třetina knihy se točí kolem PTSS (postraumatický stresový syndrom), kterým utrpěli tisíce vojáků, zdravotníků, novinářů a dalších. Dozvídáme se více o osobním životě našich hrdinů, jejich láskách, kariéře či rozhodnutích, zda se vrátit na bojové pole, či nikoliv. "Války budou vždycky, lidi budou vždycky trpět - a zpravidla to budou ženy a děti. To nezměníš. Určitě ne několika snímkama." Ačkoliv se kniha četla velmi těžko, občas byla zdlouhavá a utrpení především civilistů se zdálo býti nekonečné, jsem tak ráda, že se mi dostala díky štafetě do ruky a já jsem vystoupila při čtení ze své komfortní zóny a uvědomila si, že byly i jiné války než jen druhá světová. Opět jsem strávila po dočtení notnou část dne na Google a hledala informace o válkách zmíněných v knize. Všechny mají jedno společné, víte co to je? Naprostá nesmyslnost a umírání nevinných, zatímco mocní se napakují a ještě tvrdí oběma stranám, že válka je pro jejich dobro....Doporučuji přečíst a hodnotím 4/5.... celý text

Habibi 2020, Baja Dolce

"Oproti mně byla tak malá, že bych ji dokázal smést ze světa jediným pohybem ruky. Drobná, křehká a nevinná. Po všech těch ženách to bude právě ona, která mi dojebe to jediné, na čem mi ještě záleželo?" Přes den Harry - redaktor v rodinném nakladatelství. V noci Habibi - majitel klubu LocalX, plného sexuchtivých zákazníků, nevázané zábavy a neřestí. Když se setká se začínající autorkou Cassie, vzplane mezi nimi vzájemná nevraživost stejně rychle jako prudká vášeň. "Jak jsme se, proboha, dostali od nepříliš harmonické spolupráce na soutěžním románu až ke mně domů do ložnice? Jak se moje nevole k němu pomalu, ale jistě přetavila do fascinace a touhy?" Cassie pro mě byla úžasná hlavní hrdinka od začátku - vtipná, cílevědomá, se zápalem pro věc. Žádná slaboduchá kráva, jak až příliš často čtu v podobných knihách... Nebojí se Harryho poslat do prdele. Harry alias Habibi? Nesnesitelně arogantní bad boy, který má city u prdele a jeho zásadní pravidlo zní - nikdy s žádnou ženskou nevlezeš dvakrát do postele.... Bavilo mě sledovat zrod nové Cassie, jak z ní vykřeše Harry to nejlepší a zocelí ji svým tvrdým přístupem. Jsou zde vulgarismy, ale nepůsobí to lacině, naopak jsou vhodně umístěné a podtrhují daný okamžik. Bavila mě její rozpolcenost, když ji třeba dovedl na swingers party a v ní se třískal odpor k párům a zároveň zvědavost to zkusit. Dílo je vtipné, dynamické, 440 stran jsem dala na dva zátahy, holt Habibi je těžce návykové dílo. Poslední třetinu jsem měla v hlavě jen: Jak?.... Proč?... Kurva?...CO?....Ach.... Tuhle knihu prostě chcete mít, zamilujete si prostředí nočních barů, nádherných a spoře odděných žen, mafiánské praktiky, korupce, politické pletichy a do toho sex. Hodně sexu. A všude... Autorka mě šokovala i tím, že do příběhu zakomponovala jednu poměrně vzácnou a tajemstvím obestřenou duševní poruchu. "V životě potkáš lidi, kteří ti pomohou vzlétnout do nebes, ale i takové, kteří tě stáhnou do hlubin samotného pekla. Jedním z těch druhých jsem i jí. Harry Theodor Linton. Ale tady mi říkají HABIBI." Moc děkuji autorce Baja Dolce a nakladatelství venupress za poskytnutí knihy. Mám jen jedinou výtku - jednou pro vždy - ananas na pizzu nepatří! Ale i přes tento fakt dávám 5/5.... celý text

Propast mezi námi 2023, Tess M. Puffrová

Předem moc děkuji Kateřina Valterová a KNIHY DOBROVSKÝ za možnost stát se ambasadorem knihy. "Ostatní baletky se se mnou nebavily, měly mě za rozmazlenou bohatou holku, která jim nestojí za řeč. Nemohla jsem jim to mít za zlé, zatímco ony se celý život dřely, aby to dotáhly tam, kde byly, mně mnohé dveře otevřela peněženka a vliv mého otce." Donna je klasické ptáče ve zlaté klícce - má vše, na co si prstem ukáže, drahé šaty a šperky, služebnictvo připravené splnit i ten nejdebilnější úkol. Ale přesto je nešťastná a osamocená. Má si vzít Malcolma, který ji spíše než jako svoji lásku prezentuje jako takový klenot. Ostatně jako s věcí s ní i jedná. Do toho vstupuje poloviční Mexikán Sebastian, hrubián bez špetky vychování, s odrbanými hadry, který si v Donnině honosném sídle má odpracovat trest místo veřejně prospěšných prací. Začíná sbližování Donny a Sebastiena, ale mohlo by to vůbec fungovat? Chudák a boháčova dcera? "Nechápu, co vás tak trápí. Nemusíte se strachovat že vás vykopnou z práce a zabaví vám střechu nad hlavou. Tady jsou vidět rozdíly mezi chudejma a bohatejma. Máte moc času na rejpání se ve svým nitru. Kdybyste chodili makat každej den od rána do večera, určitě by vám bylo líp." Příběh je plný popisků rozdílů mezi tou nejvyšší a nejnižší vrstvou, kdy si dámy koupí kafe ze Starbucks, vyfotí na IG a vyhodí. Rvou si břicha k prasknutí na charitativní večeři, zatímco za nimi běží obrázky hladovějících černoušků. Poznámky jako že chudí kluci jsou v posteli mnohem lepší než bohatí, protože mají potřebu dokázat svou hodnotu.... Bohužel mi celý příběh kazila Donna. Tak chytrá a nadaná dívka a v osobním životě taková naivní kravka. Že neumí rozklepnout vejce bych jí odpustila, ale tu rozpolcenost v chování a rozhodování ne. Příběh je předvídatelný, uhádla jsem, co se stane na konci a to nemám ráda. A ačkoliv u romanťáren jsem schopna to odpustit, tady toho bylo příliš, co mi nesedělo, jediná postava, co se mi líbila, byl Sebastian. Proto dávám 3/5.... celý text

Vzpomínky na něj 2023, Colleen Hoover

"Mám dceru, kterou jsem nikdy neobjímala. Její sladkou vůni jsem nikdy nevdechovala. Její kásné jméno jsem nikdy nezavolala. Má dcera má matku, která ve všem selhala." Kenna je po pěti letech propuštěna z vězení. Je bez peněz, bez přátel, bez rodiny. Jediné, co na světě má je dcera Diem. Potíž je v tom, že ji nikdy neviděla. Diem vychovávají rodiče Scotta. Scotta, který je mrtvý kvůli ní.... "Představ si, jak se dotýkáš toho chladného, tak chladného obličeje, slzy ti padají na igelitový pytel, v němž leží, a v hrdle se ti rodí vřískot, stejně tichý jako křik v nočních můrách, které míváš." Kennu nešlo si ihned nezamilovat, je nesobecká, silná, laskavá, milující a tak moc rozervaná, až mi to svíralo hrdlo úzkostí. V době tragické chyby jí bylo 21, mladá, zamilovaná a nějšťastnější na světě. A nikdo přeci neumírá, když je nejšťastnější, no ne? Ke knize jsem přistupovala velmi rezervovaně, protože u CoHo se lidé dělí na ty, co jí buď milují, nebo nenávidí. A tak jsem čekala spíše nějakou obyčejnou slaďárnu. Jenže já dostala všechno, jen ne romantiku! Příběh plný bolesti, nenávisti, ale i odpuštění. Naděje, pochyby, utrpení,fakt, že vašemu dítěti je pět let a vy jste ho v životě neviděli a máte zákaz přiblížení. Připomnělo mi to vynikající film se Sandrou Bullock V nemilosti, po emocionální stránce mi to úplně stejně nakopalo prdel. A jo, část knihy jsem si pobrečela, tak skvěle vypsané postavy a cesta k odpuštění by dostaly i cynika. Mám jediné dvě výhrady - občas jsem nevěřila pohledu Ledgera a cítila jsem, že je to psané rukou ženy a trochu mě to vykoplo z příběhu. A za druhý ten konec mi přišel trochu utnutý, čekala jsem větší napětí. Ale i tak dávám 4,5/5 a rozhodně to není poslední kniha od CoHo. "Život je krutý, tak krutý v tom, jak si vybírá, koho bude šikanovat. Hodí nás do sraček a předstírá, že i tak můžeme žít americký sen. Jenže už zapomeneme dodat, že sny se skoro nikdy nesplní."... celý text

Sklíčenost 2023, Lucy Taylor

"Sledovala, jak padá z neumně postavené plošiny, pozorovala jeho groteskní pohyby, oči podlité krví a hřmotnou inkontinenci. Pod její lítostí a odporem se vzedmulo temné vzrušení. Jak snadné je zredukovat člověka na ubohou loutku zmítající se ve vzduchu." Píše se rok 1873 a Ruth Abbott se zamiluje. Bohužel do špatného pohlaví a tak je nucena zostuzeně opustit rodné místo a připojuje se ke karavaně směřující na západ. Jenže prérie je vskutku nehostinné a prázdné místo a konvoj se začíná potýkat s jednou tragédií větší než druhou... "Nejhorší je, když se modlíš. Jak víš, že tě poslouchá Bůh, a ne někdo jiný. Něco ti vstoupí do mysli, jak víš, že to není sám ďábel?" Když se začnou ztrácet děti, lidé jsou rozezleni a přichází klasický fanatismus - je jedno, kdo bude potrestán, hlavně když budou moci někoho zabít! Jejich hněv se tak obrátí i proti sobě samým, včetně Ruth. Máme tu další z krátkých Zrnek temnoty, opět bizarní, těžce uchopitelný, sotva uvěřitelný. Líbí se mi zakomponování příběhu do doby velkého Bílého muže a Indiánů, kdy divoký západ byl opravdu Divoký, smrad, špína a pot, poodhalení monster, jež se v lidech probouzí. Občas jsem bojovala s chováním a myšlenkovými pochody Ruth i dalších, proto 3,5/5 a budu se těšit na další Zrnka temnoty. "S tím začala příšerná hostina, zarývání zubů do chrupavek a šlach přehlušilo jeho děsivé výkriřky, které včas utichly. Pak už následovalo volnější tempo, vyškrabávání očí, odhalení tajemství lebky - záblesk lesklého šarlatového mozku, rosolovitého embrya v lůně kosti."... celý text

Léto mezi řádky 2023, Alena Štraubová

"Nevyznal jsem se sám v sobě, ale připadalo mi, jako by se celá moje mysl i tělo bouřily. Jako by se chtěly vyrvat z dosavadního stavu, utéct a začít znovu. To jsem ale nemohl udělat. Musel jsem v sobě najít sílu to vyřešit, ne před tím zavírat oči". Osmnáctiletý Denis je zapálený knihomol, přesný opak své živelné polovičky - Vendy. Ta jim zařídí dvouměsíční pobyt na pozici animátorů ve slunném Španělsku. Denis se i dokonce začne těšit, než potká namachrovaného týpka Vincenta, co mu krade hranolky z talíře a s hrůzou zjistí, že budou spolu v animátorském týmu. "'Tebe já rozhodím moc rád', opáčil a udělal tři kroky ke mně. Pak se pokusil nacpat vedle mě. 'Tak uhni, udělej místo géniovi.' A protože byl o neco těžší než já (a bohužel i silnější, ale to nevadí, protože já jsem zase silnější na duchu), netrvalo dlouho a úplně mě z mého místa vystrčil. Znovu jsem skončil na zadku na zemi, když mě alkoholem otupělé reflexy opět zklamaly, a vyštěkl jsem: 'Tak seš debil?!'" Denis, do té doby spokojený se svým životem najednou začíná zažívat rozpor sám se sebou, nechápe své chování, pocity ani myšlenky. Postupem času se začne s Vincentem sbližovat, jenže čím více si s ním rozumí, tím více se vzdaluje Vendy. Vyhraje tedy nakonec srdce, nebo rozum? "Když mě políbil, jako bych poprvé v životě pocítil spalující touhu. Nedokázal jsem v sobě ten pocit potlačit. Nechtěl jsem přerušit to spojení, přijít o teplo jeho těla. Nechtěl jsem, aby mě pustil ze své náruče. O to vyděšenější jsem byl. O to větší bylo nutkání uniknout z jeho blízkosti co nejrychleji". Bože, vážení! Tuhle queer knihu prostě musíte mít v létě k vodě. Vychutnávat si sangrii na rozpáleném písku, jemný větřík ve vlasech, pohoda na duši a v rukách příběh dvou kluků, co od nenávisti přes škádlení dojdou až..... Kam až dojdou, to už si musíte přečíst sami. Každopádně dávám 4,5/5, protože ačkoliv je příběh jednoduchý, bez nějaké ultra-bomba zápletky, je neskutečně milý a otevírá téma homofobie a zbytečného zla, které jsou někteří schopni páchat. Prostě jen tak, protože můžou....... celý text

Její poslední výdech 2023, Robert Dugoni

Její poslední výdech - musím říct, že po dlouhé době thriller, co mě opravdu bavil! Když je nalezena první mrtvá žena, nahá a svázaná do kozelce, je vytvořen speciální tým. Jak vražd přibývá, stupňuje se nátlak na policii a hlavní vyšetřovatelku Tracy. Ta navíc sama potřebuje ochranu, evidentně jí kdosi sleduje... Líbil se mi stupňující příběh, frustrace policie ze stále se zkracujících intervalů mezi vraždami. Objevila se zde i policejní brutalita, podsouvání důkazů či dotěrný novinářský hmyz mařící probíhající vyšetřování. Od začátku sledujeme pohled vraha, což jsem ocenila, že se s ním seznamujeme hned od začátku a přesto jsem až do konce neměla páru, kdo to byl. Jde o druhý díl s vyšetřovatelkou Tracy Crosswhite, první jsem nečetla a dá se bez toho obejít, ale bohužel se objevují dost často zmínky či odkazy na první díl, takže mě to rušilo, protože mi občas unikla nějaká souvislost. Každopádně tohle jsem potřebovala - oddychový thriller, s jasnou linkou, bez hektolitrů krve a se sympatickou hlavní hrdinkou, co není alkoholik, či totální labil. Proto dávám 4/5.... celý text

Deník tramvajačky 2023, Karolina Hubková

"Žena a stroj je čarokrásné propojení. Sílu doplňuje křehkost a něha". Víte, co je to budník, zrychlovač, FOŘT či odistancování? Víte, čím je zláštní tramvajová linka 23? To se dozvíte v knize Deník tramvajačky. Stejně jako to, proč ma Karolína doma místo židlí z Ikea vyřazené sedačky z tramvají. Deník obsahuje útržkovité záznamy za poslední 4 roky života Karolíny, která miluje tramvaje a svoji práci tramvajačky. Jednoduché, přesto poutavé čtení o (ne)všedních dnech plných radostí, ale i starostí a problémů. Vše proloženo dobovými fotografiemi a k tomu ladícími kresbami. Projedete se tramvajemi od těch nejstarších,dřevěných a laděných do secesního stylu, až po nejnovější Škodu 15 t. Kromě jiného, si přečtete, jak tato sympatická blondýnka musela bojovat s předsudky (protože hezká ženská to někam dotáhne jen přes postel, že?), či s nenávistí a urážkami (nejen) na svém Instagramovém profilu. Proč má někdo potřebu nadávat jí do namyšlených krav mi hlava nebere.... Příběh mě provázel dnešní odpoledne, knihu jsem čapla na Světě knih jen podle obálky, co mně padla do oka a jsem moc ráda, že jsem si přečetla příběh ženy, která pro sebe čtyřlístek neutrhne, protože je vděčná a spokojená s tím, co má, ale utrhne jej pro kamaráda. Příběh ženy, která se nestydí mluvit o tabu jako jsou panické ataky a dalších útrapách v osobním životě. To cením, dávám 4/5 a doporučuji. "Život nabízí tolik možností, keré se musí prožít, a ač se to zdá být sebevíc nereálné, zázraky se dějí".... celý text

Oni 2019, Mark E. Pocha (p)

Branišovský les: "Lidi vodsuď v noci utíkali jako smyslů zbavení, páč jim připadalo, že je pronásleduje něco zlýho... Jako by se dostali do područí nelidskýho chladu, pramenícího v nějaký cizí mocnosti. Jako by tady vládla nějaká neurčitá síla, jako z jinýho světa, naším rozumem neuchopitelná a pojmy nevysvětlitelná". A v tomto kouzelném lese se rozhodnou strávit víkend tři zdánlivě nesouvisející skupiny - partička typických měšťáckých bankéřů, tatínek s dcerkou a trojice feťáků. Někteří si jdou pro inspiraci, jiní hledají uspokojení, další šanci na nový život. Všichni ale dostanou mnihem víc, než pro co si přišli. "Střeva visela na křoví jako nafialovělé girlandy. Vnitřnosti, končetiny, kusy masa byly poházené všude kolem jako bizarní konfety..." V knize autor nejde za hranu. Dávno opustil tuto dimenzi a zkrátka se jen rozhodl lidi nasrat. A povedlo se, stačí se podívat na Databázi knih. Jenže možná jde jen o nepochopení knihy a výzvy, ať se jí vyhnou lidé trpící nevolnostmi již při pořezání prstu o papír. Počítejte s hypnotickou, psychedelickou a zvrácenou jízdou beze smyslu. Nečekejte plíživé zlo, či stupňující se drama. Kdepak, polovina knihy je vcelku nudný popis osob, ale odpouštím díky sarkasmu a černému humoru v něm. A druhá půlka? Bizár, brutální násilí a nelogika. Klasické hororové klišé - jdem do temnýho lesa, tak žádný mobil s sebou a při náznaku nebezpečí se rozprchneme jak lítá zvěř. Utrpení, vulgarismy, incest, pedofilie, sexuální úchylky, drogy, to vše se stihlo nacpat do této knížečky. "Mlč, potrate! Seš stejnej jako tvůj fotr! Jenom bordel děláš, na to tě užije! Ty hajzle zbytečná!". U kapitoly Lolitka mi reálně bylo zle, asi si z názvu odvodíte obsah kapitoly a tohle, plus sex se zvířaty jsou dvě věci, co nedávám.... Epocha jen potvrzuje moji dávnou myšlenku - že neexistuje horší zlo, než co máme sami v sobě... Ostatně v doslovu od Kluvance stojí: "Existuje snad něco hrůzostrašnějšího než to, co dokážeme udělat my sami těm druhým? Jsme v jádru stále primitivní, všehoschopní jeskynní lidé?". Knihu doporučuji, ale fakt není pro všechny, takže si rozmyslete, zda něco takového chcete číst. Každopádně za mě 3,5/5. Mimochodem, objevuje se zde postava Honza Vojtíšek, tak trochu životní role?... celý text

Zlatá Grai 2021, Kristina Waagnerová

"Druh její zbraně neměli možnost vyhodnotit - zabořila se jim do těla dřív, než si mohli povšimnout, že je to obyčejná ocel. Možná je ten poznatek pohoršil v okamžiku, kdy padali do trávy, lapali po posledním dechu a třeštili oči na zkrvavenou čepel opouštějící jejich tělo. Jejich hbitost byla příslovečná, přesto se jim Isarelliny pohyby rozpily před očima v jednu šmouhu zakončenou bolestí a temnotou vstupující jim do očí." Seznamte se s Isarellou. Nebo také grai - démon s lidskou krví. Nebo také dítě, které přežilo dva roky ve Stínu. Jak? To nikdo neví a nechápe, vždyť i ti nejzdatnější rytíři a bojovníci zde podlehnou buď krev sajícím sarrei, divokým kmenům s druidy v popředí, či něčemu mnohem zlověstnějšímu. V průběhu příběhu sledujeme tvrdý drill Isarell v područí Yasemiry - královny divoženek. Ta, jako choť krále a nevyzpytatelná intrikánka má na zádech terč, což se často Isarell stává osudným... Proměna špinavé a zpola divoké dívenky v neskutečně dravou, energickou, nepřemožitelnou a překrásnou bojovnici je úchvatná. "V tmavých očích mu zajiskřilo, když se jí tenká světlá košilka přilepila k mokré kůži a odhalila mu její tělo, jako by na sobě neměla vůbec nic. Když tančila, probouzela se kolem ní taková energie, že to až děsilo. Byla v tu chvíli jako vtělený démon, silný, ničivý, nezastavitelný." Na knihu jsem narazila díky štafetě a jsem za to tak ráda! Mám ve zvyku podceňovat české autory a českému fantasy se vyhýbám. Nuže, Kristina Waagnerová mě příslovečně pleskla do čela, že se mi snad konečně rozsvítí a přestanu mít takové ostudné předsudky..... Svět ve Zlaté Grai je tak neskutečně detailně popsaný, tolik rodů, postav, magie, území a všeho! Navíc ta široká slovní zásoba a květnatá mluva z knihy dělají skvost. Každá postava je do detailu popsaná, plochost či fádnost nečekejte. Líbí se mi využití prvků živlů, jakož i vymyšlení zcela nových. Vlákénka jednotlivých postav jsou předena tak umně, že se v poslední třetině propletou v dokonalou pavučinu, co vás lapí a až do poslední strany nepustí. Už se moc těším na druhý díl. No a teď, když jste dočetli na konec a vedete se sebou mentální souboj, zda opravdu k těm 50 nepřečteným knihám doma můžete přidat tuto krasavici, mám menší varování - začátek se může zdát vleklý, je náročnější na čtení, spousta postav na zapamatování, různé dějové linky. ALE! Vydržte a slibuji, že vás Zlatá Grai pohltí a zcela propadnete jejímu kouzlu. Proto dávám 4,5/5.... celý text

Po sezoně 2011, Jack Ketchum (p)

"S potěšením sledovala, jak voda přichází k varu. Ulovili už každé zvíře, ale lidskému masu se podle ní nic nevyrovná. Bylo nasládlé a jemnější než zvěřina. Lidské maso bylo prostoupené životem - v hrnci poskakovalo a kroužilo..." Vážení, zvu vás na sobotní grilovačku! Servírovat se budou šťavnaté klobásky, po jejichž skousnutí se vám rozprskne v ústech sprška ještě teplého tuku, či grilované stehýnko neobvyklé velikosti s mírně nasládlou chutí... Když se Carla rozhodne s přáteli strávit víkend, nenapadne je nic lepšího, než bohem zapomenuté místo - Dead River. Jenže nejsou sami. Kolem se plíží něco primitivního, zkaženého a takřka shnilého. Začíná tak boj o život, kdy jakékoliv zaváhání přijde sakra draho. "Podíval se na hocha v kleci, ležícího ve vlastních zvratcích, a usmál se. Brz se klec naplní, až v ní nebude k hnutí. Hoch bude muset stát. Nebo umře". Ano, dnes tento příběh ve změti tolika zvrácených a brutálních děl čtenáře neochromí. Ale nutno podotknout, že kniha je stará více ne 40 let! Když s ní autor přišel v roce 1980, musel sakra hodně škrtat, aby byla kniha vůbec vydána. Jsem ráda za přečtení necenzurované verze. Dostala jsem přesně to, co jsem čekala - souboj civilizace s primitismem. Drsný střet partičky mladých lidí, co uprostřed hlubokého lesa bojují o holý život, s někým, kdo má trochu jiné choutky (či chutě?) než většina lidí. O chvíle napětí není nouze, stejně jako o peprné a odporné scény, které by leckomu mohly se žaludkem hrát ping-pong. Hodnotím 3,5/5 a jsem ráda, že jsem si tuto klasiku mohla přečíst.... celý text

Zahrada mrtvých duší 2022, Lukáš Boček

"Obracím listy a doufám, že jsem něco přehlídnul. Uvnitř se mi rozhostí dokonalý ticho, který přehlušuje jen zběsilej tlukot mýho srdce. V první okamžiky nevím, co si o tom všem myslet. Je tenhle život ještě pořád můj? A kdo jsou ty lidi, který jsem ještě nedávno považoval za vlastní rodinu?" Markův svět se po smrti otce propadne do všeobjímající nicoty. Ze skličující letargie jej vytrhne záhadný dopis od již dávno zmizelé sestry Šárky. Rozjíždí se brilantní psychologické drama vyprávěné z pohledu tří členů rodiny - Marka, Šárky a jejich otce Jana. Autor vám nabízí pouhá vlákna informací, která se v ten správný okamžik protkají a vše do sebe perfektně zapadne. Kniha obsahuje jemné, nerušivé kresby korespondující s úchvatnou obálkou. Příběh se pak skládá z různých vzpomínek, vyprávení, rozhovorů a dopisů. Není nijak časově ohraničen, takže občas tápete kdy se událost stala, ale nevidím to jako chybu, naopak - určitá chaotičnost podtrhuje celou tragédii událostí. "Mám pocit, jako bych udělal něco strašnýho. Jako bych přestal bejt sám sebou. Jako bych všechny zklamal. Jako bych celýmu světu lhal." Fascinovala mě kombinace nespisovné a hovorové češtiny Marka a Šárky v kontrastu s knižním, až poetickým popisem Jana. "Čas se zatím lehounce pohupoval na místě, jako by se teprve rozhodoval, zda se kdy rozběhne kupředu. Všeobjímající nevzrušivost dní narušovaly tu a tam pouze všudypřítomné vzpomínky". Ačkoliv již od začátku tušíte, jak to dopadne a co se v rodině stalo, ničemu to neškodí a navíc se vás autor snaží několikrát svést na zcestí a donutí vás přemýšlet, kdo je zde tou obětí a kdo manipulátorem? Nečte se snadno a určitě to není kniha pro každého. Já bych ji ale označila za velmi zvláštní a obdivuhodnou, obzvláště když vezmu v potaz fakt, že ji napsal mladý kluk a je to jeho první vydaná kniha. Takovou slovní zásobu nelze jinak než závidět. Dávám 4/5 a doporučuji, jistě si tento příběh s tragickými osudy jedné rodiny, jež ukazují jak moc nás zlo v rodině dokáže formovat po zbytek života, najde místo ve vašem srdci. "Modř mě nadobro celýho spolkne. Hladina se jedním mohutným pohybem rozevře a já se v nekonečným indigu dočista rozpustím, jako mlha, který jsem nedokázal uniknout. Navždycky už zůstanu vlastním polostínem".... celý text

Vzácný druh 2022, Erik Hofstatter

Aurel: týpek, co si kromě obrovského traumatu z dětsví nese i malilinké tajemství. Lehce nechutné, perverzní a otřesné, ale co už... Zora: ženština, co leje první ligu a je jí jedno co, hlavně když to teče. Ale aby tento hřích smyla, maká v posilce a cpe se odporným tofu. Livie: divnodcera, desetiletá gotička, či snad opička? Tchýně: bábuška, ne nepodobna Babě Jaze. Když řekne Zoře: "Ty toho o mým synovi moc nevíš, co? Huso hloupá", je jasné, že to neskončí stylem alá Rosamunde Pilcher. Ne, dost bylo pošklebků a ironie. Jenže nic jiného ve mně tato outlá knížečka neprobouzí, sorry jako... Takový potenciál by měly jednotlivé vrstvy, jenže autor to na sebe napatlal jak čtrnáctka mejkap na první diskošku.... Náměsíčný člověk, co ohrožuje sebe i ostatní, ale nikoho nenapadne ho v noci zamknout? Šup tam s ním. Astrální cestování bez bližšího vysvětlení? Hoď to tam. Zabijou ti osůbku blízkou? Na to je prej dobrá whisky.... No ale to je přesně to, co od Zrnek temnoty čekáme, ne? Bizárek, náruč plná hnusu, ten nutkavý pocit na zvracení, tu touho zavřít oči, ale zároveň číst dál.... Takže jo, přesně tohle dostanete. Minimálně chuť žluči na jazýčku po trošce toho incestu a nebo scénce, kde maminka myje synkovi štangli. No kdyby mu bylo 4, nebylo by to divné, že? Jenže si přidejte 0 a už to taková sranda nebude... Co mě ale nejvíc dostalo? Popis menstruačního cyklu Zori: "Aurel se Zořina cyklu děsil, protože se měnila ve skřetici. V jednu chvíli byla jako plyšový medvídek, ve druhou kudlankou nábožnou po páření". Dámy, to neznáme, že ne? Každopádně zatím nejslabší z edice Zrnka temnoty - 2/5, ale tak to zkrátka chodí, zajímavé pro mě je, kolik lidí to ohodnotilo jako božské dílo. Ostatně ne nadarmo se říká - sto lidí, sto chutí....... celý text

neexistence 2022, Eva Pospíšilová

"Myslím, že nic na světě nemá smysl, Kennethe. Každá z těch posraných hvězd tam nahoře jednou zhasne". Vážení, tak tahle kniha mě vzala, zmuchlala do kuličky a zašlapala do země. Po jejím dočtení přemýšlím, jaký má můj život smysl a co tu vlastně dělám? Kurva! Elias je 20letý student. Kromě toho ale taky zasranej feťák, alkoholik, notorickej lhář. Ubližuje rodině, kámošům, ale asi nejvíc sám sobě. Chcete ho nenávidět. Ale prostě to nejde. Ty jeho patetické, rádoby filozofické kecy se vám nejenže budou líbit, ale zahryznou se vám do hlavy jako hyena do mršiny a nepustí. Hodně dlouho nepustí.... Oproti tomu Kenneth je 16letý mladík, nezkažený optimista milující svět. Když se tihle dva střetnou, budete svědky neskutečně oduševnělých rozhovorů stejně často, jako svědky debilních keců a tvrdýho šukání. Jo, to jsem neřekla? Hmm, tak vás varuji dopředu. Byla to pro mě výzva, protože porno gayů mě láká asi jako pohladit si dikobraza. Ale tady? Bože, tady mi nic nevadilo, hltala jsem stránku za stránkou a chtěla, ať ta kniha nikdy neskončí! Jenže skončila a kromě trapně vlhkých očí mi zbyla díra v hlavě a já mám chuť zalézt někam do jeskyně a počkat, až to přejde. Jestli vůbec.... "Přemýšlení o budoucnosti je jeden z důvodů, proč lidi umíraj v přítomnosti. Když myslíš na zítřek, těžko si všimneš, že proti tobě jede náklaďák..." Tuhle knihu budete buď milovat a nebo... milovat. Dát 10/10 lilků je víceméně jen nadbytečný úkon k něčemu tak zcela evidentnímu. "Říkám tomu neexistence, protože nakonec je VŠECHNO jedno. Stejně všichni chcípnem. A hvězdy vyhasnou". Tak se to má, vážení, s láskou. Nikdy nevíte, co s vámi udělá. Láska dělá z chytrých tupce a z hloupých krále. Když jste zamilovaní, všechno se může posrat, svět může být v plamenech, ale vám to bude totálně ukradený..... "Osud je takový zbavení se zodpovědnosti. Útěcha, že to, cos posralm vlastně ani nemohlo dopadnout jinak".... celý text

Nebe, na němž nesvítily hvězdy 2017, Rainer M. Schröder

Mám chuť zavrtat hlavu do písku, myslela jsem, že Němci byli poraženi a Židé žili šťastně až do smrti.... "Žid má za ušima. Zatímco my Angličani poctivě makáme a vyděláváme v potu tváře na chleba, Žid práci zaonačí tak, aby z toho vymáčknul tučný kšefty. Podle mě si to, co s nimi prováděl Hitler, zavinili z valný části sami." Knihu jsem četla týden, protože tolik zla a nenávisti si musíte notně dávkovat. Nikdy mě nenapadlo se zamyslet, jak žili Židé po válce. Že je nenáviděl celý svět, přestože se tvářil blahosklonně a přehazoval si je jako horký brambor. Najděte si na Google pogrom Kielce 1946. "Místní házeli židovské děti z balkonů, nemluvňatům rozbíjeli hlavy o zdi, ženy probodávali vidlemi na hnůj nebo bajonety, a ty, co utekly k blízký řece obklíčili a ukamenovali - a to pomalu, přímo se tím kochali". Ano, mluvíme o Polácích,kteří si s nacisty zažili své! Příběh je o Leah a Jannekovi, přeživších z koncetračních táborů, kteří se spolu po válce náhodně potkají v Německu, které je v troskách. Rozhodnou se přidat ke skupině Židů mířících do Palestiny - země zaslíbené. Najdete zde spousty postav, každá s vlastním pohnutým osudem, nevíte koho litovat dříve. Autor vás ani na chvíli nenechá vydechnout a hrne do vás fakta o internačních táborech, ne nepodobných těm koncentračním, politiku a historické události. "Jestli exituje Bůh, kde byl v posledních letech? Neslyšel ten křik z plynových komor a neviděl kouř krematorií?" Poté, co skupinka dorazí do Palestiny všichni zjišťují, že válka Arabů se Židy z této země udělala minové pole. Doslova. A tak místo zaslouženého života v klidu je čeká nekonečné martyrium boje o život a tvrdý, leckdy radikální až fanatický výcvik. Tenhle příběh je neskutečná nálož emocí, bolesti, nenávisti a zrady. Určitě jej doporučuji ke čtení, minimálně z důvodu rozšíření obzorů, protože jsem zjistila, že můj pohled na svět je mnohdy omezený... Bohužel ke konci příběhu už jsem se trápila, pasáže byly často vleklé a přijde mi, že se trápil ke konci i překladatel a editor, protože posledních 80 stran obsahovalo tolik překlepů, chyb a špatného překladu, že mi to kazilo dojem ze čtení. A na poslední stránce? Pocítila jsem osten nenávisti k autorovi a stekla mi i slzička, protože.... No však si to přečtěte sami. Hodnotím 3/5.... celý text

Osamělé srdce 2023, Mona Kasten

Rosie je obyčejná holka, které se splnil sen - vlastní malé studio, kde dělá rozhovory s kapelami a zpěváky. Když se jí konečně podaří domluvit na setkání s kapelou Scarlet Luck, je nadšením bez sebe. Do té doby, než se hned na začátku vše zvrtne a pokazí.... Rosie ja najednou vystavena nenávisti fanoušků kapely, setkává se s kyberšikanou, útoky na veřejnosti či přáním smrti. Kapela se pokusí situaci uklidnit a Rosie pozve na svůj koncert, kde se opět setká s Adamem. Ale ani tentokrát vše nejde dle plánu. Vždy jsem říkala, že nesnáším romaňtárny. Ale některým bych i udělala ve svém srdci místo. Kniha s Rosie a Adamem k nim patří. Rozhodně to není kniha, nad kterou budete vzdychat ještě za pět let a na níž vám spočinou poslední myšlenky před smrtí, avšak! Jako odpočinková a nenáročná četba je to skvělé, postavy Adama a Rosie propracované, přesto však obyčejné a všední se zcela běžnými problémy. Oba zlomení a zklamaní, najdou si k sobě cestu? Rosie i Adama si od začátku zamilujete, to vám slibuji! Nebyla to typická romaňtárna, navíc má otevřený konec (božeeee). Ale líbilo se mi prostředí "amerického snu", kdy se stačí znelíbit pitomostí a místo oblíbenosti a nabídek kamarádství vás čeká div ne lynčující dav a otevřená nenavist... Autorka nejen, že šikovně do příběhu zahrnula témakyberšikany, ale rovněž i problémy s alkoholem a postřehy, že ani všechny peníze světa z vás neudělají šťastnějšího člověka.... Zároveň mě kniha pohltila od prvních stránek a odložila jsem všechny povinnosti, abych mohla dočíst. Což se nyní vzhledem k otevřenímu konci zdá neuvážené. Určitě si pak přečtu druhý díl, protože evidentně autorka ví, jak psát a zaujmout.... celý text