PosPol přečtené 337

Vetřelci v našich hlavách 2023, Daniel Pelikán

Co to děláš? Nemůžu dýchat! Mám černo před očima! Musím na vzduch! Kde je okno? Okno je přímo před Tebou. Vyskoč z něj! Ne! Dost! Vyskoč z něj! Nemůžu dýchat! Přestaň! Vyskoč z něj! Znáte pojem OCD? Obsedantně kompulzivní poruchu má do jisté míry v dnešní naprosto chaotické a hektické době snad každý, ostatně po depresi je to u nás nejčastější psychiatrické onemocnění. Tak schválně - kolikrát konkrolujete, zda jste zamkli byt či auto? Jestli jste vypnuli sporák? Máte nějaké nutkavé rituály? I takhle může vypadat OCD. Jenže zatímco většina z nás jsou jen přepracovaní lidé s plnou hlavou blbostí, co si nepamatují zda zamkli, Petr je vážně nemocný. V hlavě vede neustále rozhovor se svojí nemocí, která ho nutí mýt si ruce desetkrát po sobě. Která ho nutí kloktat vodkou, protože ty bacily v puse nějaká pasta nezničí. Nutí ho vyhazovat volské oko jedno za druhým, dokud není dokonale symetrické. A zatímco okolí vidí podivínského učitele, Petra sužují čím dál častější a hrozivější záchvaty paniky a úzkosti. Hlas v hlavě ho nutí k čím dál radikálnějším činům a on neví jak z toho ven. Kdo jsme toto nezažili nikdy nemůžeme pochopit zoufalství a beznaděj takového člověka. A to ani není cílem knihy. Ale můžeme si o tom přečíst a zamyslet se, jestli často neodsuzujeme druhé bezdůvodně a příliš rychle, aniž bychom se zamysleli, zda dotyčný jen nemá problémy, o kterých nechce, či nemůže mluvit. Děkuji autorovi za poskytnutí knihy, protože byť je její rozsah jen 80 stran, gradace Petrovi nemoci mě strhla a ke konci jsem měla chuť toho chlapíka obejmout a povzbudit. Celá kniha je pouze ve formě přímé řeči, koncepčně jde tak o unikátní dílko, které byste si neměli nechat ujít. Děkuji i za střípek naděje na konci příběhu, který může být pomyslným záchranným kruhem pro ty, jež OCD postihla.... Hodnotím 4/5 a určitě doporučuji ke čtení.... celý text

Dvě prázdná místa 2023, Zuzana Holčíková

" - Jenom ti chci ještě poděkovat-, vzpamatuju se. Než mě opět vyvede z koncentrace. - Od toho přátelé jsou, Nelo. A taky od toho, aby si pořád něco nepřipomínali, neměli pocit, že si jsou bůhvíco dlužní. Taky si pořád dokola neděkovali a nepřiváděli se do směšných situací. Prostě a jednoduše jsou. Nepřicházejí, ani neodcházejí. Ti praví zůstávají-." Volné pokračování knihy Hra na druhou mě bavilo! Ten posun autorky oproti prvnímu dílu je úžasný. Na konci prvního dílu se cesty Bena a o tolik starší Nely rozejdou. Jejich ne až tak náhodné opětovné shledání je rozpačité. Ben mezitím dospěl v rozumného muže a Nela si rovněž uvědomila spoustu věcí. Mimo jiné se začne rozhodovat sama za sebe a uvědomí si, že si zašlouží trochu toho štěstí... Kromě vývoje těchto dvou postav mě neskutečně bavil vztah dvou synů s Nelou! Každá mamka by si zasloužila takové dokonalé duše! Které jsou pro ni oporou když potřebuje a mají k ní respekt. Zároveň se mi líbila "moudra" tatínka Nely a jeho péče o dceru, i laskavá slova útěchy. Příběh je zasazen do zasněžených hor a já si myslím, že to je přesně ta kniha, kterou si chcete vzít v zimě do chatky, ke krbu, kdy si sednete do křesílka s vařícím punčem ve zkřehlých dlaních a věnujete čas sami sobě. Budete fandit Nele a Benovi navzdory velkému věkovému rozdílu, sledovat jejich vzájemnou přitažlivost i přes snahu držet si od sebe odstup... Knihu hodnotím 4/5, přeci jen mi občas některé pasáže přišly trochu vleklé a na můj vkus až příliš filosofické. Ale to bude nejspíše mým přílišným pragmatismem. Určitě doporučuji přečíst si pro pochopení oba díly. Děkuji Zuzana Holčíková za poskytnutí knihy.... celý text

180 stupňů: Když se vám život obrátí naruby 2022, Lukáš Havlas

France řekl: "Náhoda je snad pseudonym Boha, když se nechce podepsat." A k této knize to pasuje zcela dokonale! Ta začíná kapitolami zdánlivě náhodných a neznámých lidí, jejichž osudy se však postupně začnou prolínat jako vlákna pavučiny až se střetnou. Kdo z toho ale vyjde jako vítěz? A kdo jako poražený? Příběhy čtyř spolužáků a jejich manželek mě vtáhly od prvních kapitol, ty jsou krátké, svižné a úderné. Každá mě svým způsobem zasáhla a donutila zamyslet se nad různými (nejen) sociálními problémy ve společnosti - od nevěry, přes vydírání, násilí, korupci, krádeže, bezdomovectví až po závažné nemoci a smrt. Byla jsem zvědavá, jak chce autor spojit tolik osudů do jednoho okamžiku a musím říct, že se s tím popral nad očekávání dobře! Vzhledem k rozsahu knihy a počtu postav je logické, že ty jsou trochu ploché a chybí jejich podrobnější popis. Ničemu to ale nevadí, ostatně to ani nebylo cílem. Tím naopak bylo ukázat, jak se může život náhle díky menším či větším chybkám otočit o 180 stupňů. A co se může z člověka stát, když mu jde o holý život, nebo jen o dosavadní luxus. Jediné, co mi na příběhu vadilo, bylo až příliš nadpřirozena, klinických smrtí, setkání na druhém břehu apod. Kromě toho, že mi přijde nesmysl po 20 minutách v klinické smrti návrat do života bez následků, tak mi právě toto nadpřirozeno kazilo dojem z knihy a občas narušovalo uvěřitelnost celého příběhu. Děkuji autorovi Lukáš Havlas za poskytnutí knihy. Hodnotím 3,5/5 a určitě doporučuji k přečtení, protože jsem si 180 stupňů užila.... celý text

Prežila som africké peklo 2023, Dominika Würll

"Na tváři jsem pocítila první úder, v hlavě mi hučelo a cítila jsem, jak pomalu omdlévám. Probral mě až pohyb, kdy mě převrátil na břicho. Připravovala jsem se na to, že mě přetáhne jako prašivého psa, ale to co přišlo, mě srazilo ještě více na kolena. Svůj obrovský úd strčil do mého konečníku a já jsem od bolesti vykřikla, což ho povzbudilo k dalšímu přírazu. Bolest mi procházela celým konečníkem a já jsem věděla, že mi ho minimálně natrhl." Tahle kniha rozhodně není pro slabší povahy! Ukázka výše je jen slabým odvarem toho, co vás v knize čeká.... Snem Aleny je podívat se do Afriky. Letí tam s kamarádkou a náležitě si užívá pozornosti jako bílá, štíhlá blondýnka. Často se chová neopatrně a jejím cílem je sbalit černocha, aby si potvrdila, jestli mají opravdu tak obří ptáky. Ano, Alena je poměrně lehkomyslná. V Africe se potká s Alexem, nasadí si růžové brýličky a slíbí mu, že se vrátí. Na Slovensku si jen vyřídí potřebné věci, podepíše smlouvu v agentuře na práci a odletí do Afriky. Zde ji vyzvedne cizí muž, ke kterému nastoupí a.... a Alena zjistí, co to vlastně je opravdové peklo na Zemi. Hodně silné dílko, psané na základě reálné zkušenosti jedné ženy, o to více je kniha znepokojivá a její čtení budí odpor, hrůzu, ale i lítost, zoufalství a beznaděj. Nechci spoilerovat, takže si knihu musíte přečíst, abyste věděli, co se Aleně přihodilo. Bohužel není jediná a věřím, že jen v tento okamžik se něco podobného děje tisícovkám žen, ale i dětí a mužům na celém světě. O to více knihu doporučuji k přečtení. "Střídali se na mně jako na nějaké žíněnce a mým tělem otřásaly další rány. Místy jsem upadala do bezvědomí byla jsem za to ráda, protože jsem aspoň na chvíli necítila bolest." Kniha je zatím pouze ve slovenštině, ukázky jsem si přeložila aby se mi lépe psaly. Vůbec mi to ale při čtení nevadilo. Hodnotím 4/5, občas jsem totiž bojovala s Aleninou neskutečnou naivitou a chozením v ústrety nebezpečným situacím. Děkuji nakladatelství Naše vojsko za poskytnutí knihy.... celý text

Záležitost s duchem: Mr. Ghost 2016, Marie Matušíková

Hra na druhou 2020, Zuzana Holčíková

"Byla jsem hříšnice hříšná. Chovala se jako pomatenec. Vzrušená a nenasytná. Kdybych se na své poslední cestě úplnou náhodou ocitla před branami nebe, budu se opravdu stydět. Ne za to, co jsem provedla v této místnosti a s kým, ale za to, že jsem to udělat chtěla. Nebudu se omlouvat, nebudu se kát, nebudu se zpovídat ve jménu svých hříchů. To si raději stoupnu rovnou před brány pekla." Mezi skoro čtyřicetiletou matkou dvou dospívajících chlapců Nelou a devatenáctiletým Benem přeskočí jiskra. Nela se snaží bránit tomuto vzplanutí, vždyť by Ben mohl být jejím synem! Jenže větru a lásce holt neporučíš... Autorka postavila Nelu před nelehké rozhodnutí - rozum, nebo láska? Námět skvělý, ale knize příliš ublížila její strohost a krátkost. Má 176 stran a tak je spousta věcí nevyřčených, není zde žádné povědomí o čase či místě probíhajícího příběhu. Až příliš často jsem měla pocit, že mi něco uniká. Jakoby postavy měly nějakou tajnou komunikaci, které já nerozumím a tím pádem mi přišlo jejich chování nelogické, často až absurdní. Předpokládám, že se příběh odehrává dle jmen v ČR, ale projevy postav mi přišly poněkud zvláštní - považovat za přítele někoho, koho jsem znala na ZŠ a neviděla ho přes 20 let. Objímat se a líbat na tváře s někým, koho jsem viděla párkrát se mi také nezdálo... Stejně jako fakt, že Nela dokáže doktorovi navrhnout nový lékařský postup, to mi přišlo obzvláště nereálné. Moc děkuji Zuzana Holčíková za poskytnutí knihy. Bohužel jsem v knize postrádala chemii mezi Nelou a Benem, setkali se vlastně jen párkrát a mluvili spolu minimálně. Dost možná se Nela vícekrát viděla s Benovou matkou, která na jejich vztah reagovala opravdu netypicky. Reálně tak knize opravdu uškodila její krátkost, protože na rozvinutí postav a jejich vzájemných vztahů nebyl zkrátka prostor. Hodnotila bych 2/5, ale určitě bych ji nezavrhovala a dala jí šanci, kniha je milá a čtivá jednohubka, čtení mě bavilo a jsem zvědavá na druhý díl, který má skvělé ohlasy... celý text

Lady Aradia: Skutečný příběh české dominy 2021, Lenka Blažejová (p)

"Miluji ponižování úspěšných manažerů, právníků a nafoukaných zbohatlíků, kteří se tu přede mnou klepou strachy a vzrušením. V jejich flow stavu vědomí, stavu naprosté soustředěnosti, kdy pro ně neexistuje nic jiného než poslouchat mé příkazy a snášet mé trápení, jsem si mohla dovolit cokoliv. Proto ke mně jezdí. Pro ponížení, bolest a utrpení. Najednou to už nejsou ředitelé, lékaři, právníci, manažeři, ale jen ubohé nicky pro pobavení jejich Paní..." Lady Aradia se ke mně dostala ve štafetě a tak moc mile mě překvapila! Lenka Blažejová jako první v ČR založila sado maso studio a je tak trochu průkopnicí v tomto oboru. V devadesátkách to muselo být obzvláště obtížné, protože tolerance k čemukoliv, co se vymyká stereotypu a obvyklostem, byla ještě menší než dnes. Kniha je rozdělena na dvě linie - postupný příběh Lenky a jejího života, kdy jsem obdivovala její odvahu vystoupit veřejně a mluvit o tom v televizi (mysleme na to, jaká byla doba!). Její radosti, lásky, ale i strasti a potíže, které by nejednoho z nás dostaly na kolena. Ale Lenka se zvedla a pokračovala dál. Druhá linie jsou jednotlivé sexuální úchylky a popis na konkrétních lidech. Asi jsem nenarazila na žádnou sexuální praktiku, kterou bych už neznala. Některé mě pobavily, jiné znechutily, u některých jsem si ťukala na čelo. Např. pissing, fetiš špinavých nohou, hraní si na miminko, hrubé násilí aj. nikdy nepochopím. Ale neodsuzuji. Jsem ráda za takové knihy, které mi otevírají obzory a pomáhají pochopit, že odchylka od normálu není nic špatného a pokud tito lidé nikomu neubližují, není potřeba je soudit či se jim smát... "Myslím na to, že mi dáte klystýr, ale nepustíte mě na záchod. Potom mi zadek zašpuntujete análním kolíkem a na tělo mi dáte kopřivy a přes ně smršťovací fólii, aby mi nevypadly. A potom mě takto na vodítku odvedete na zahradu. Tam mě přivážete ke stromu a já budu muset čekat, až mi přivedete nějaké chlapy a ti se pak na mně vystřídají. A vy se mi budete vysmívat a ponižovat mě!" Ačkoliv je kniha dost bizarní a místy odpudivá, bavila mě. Čte se skvěle, kapitoly mají 2-3 stránky a jsou svižné, nenudila jsem se ani chvilku. Život Lenky je opravdu pestrý po osobní, i profesionální stránce a musím ocenit už jen tu odvahu jít s kůží na trh. Hodnotím 4/5 a mohu doporučit.... celý text

Kapitánova čest 2023, Lucie Jehličková

Píše se rok 1851 a Frances se svým bratrem Ashleyem odjíždí z rodné Ameriky do Anglie za svými příbuznými. Frances už bylo dvacet let a pokud si brzy nenajde manžela, bude z ní stará panna. Když jde se svojí sestřenkou od věštkyně, cestou praští jistého muže dveřmi přímo do frňáku. Jaké je její zděšení, že tím mužem je kapitán Jack Mortimore - blízký rodinný přítel jejích příbuzných. Jejich vztah je od začátku napjatý, jiskří to mezi nimi stejně často jako si lezou na nervy, sarkasmus a jízlivost nechybí ani jednomu z nich. Příběh mě opravdu bavil, ačkoliv je lehce předvídatelný a chyběl tam nějaký wau efekt, nevadilo mi to. Vynahradily mi to skvělé hlavní i vedlejší postavy, jejich propracovanost a vazby mezi nimi. Zároveň mě uchvátilo prostředí viktoriánské Anglie, tamní příroda, uchvacující mořské pobřeží, kočáry tažené koňmi a honosná sídla, kde sluhové servírují vybrané pokrmy. Část příběhu se točí okolo lodí a stavby velmi majestátního parníku. A to mě opravdu moc bavilo, jako bych cítila vůni lakovaného dřeva, viděla pilně pracující dělníky a slyšela ruch velké loděnice. Skvělé bylo i zakomponování otázky otroctví, stejně jako nelehké postavení žen v této době. Knize dávám 4/5. Prý má být pro fanoušky Bridgertonových, které jsem nikdy neviděla ani nečetla, tak nemohu soudit. Ale za mě jde o skvělou oddechovku, autorka má překvapivě výbornou slovní zásobu a svižný styl psaní. Děkuji autorce za důvěru a poskytnutí knihy :).... celý text

Candy 2022, Baja Dolce

Herbář vzpomínek 2023, Erin Litteken

"V době vrcholícího holodomoru denně umíralo zhruba 28.000 tisíc Ukrajinců, z nichž třicet procent byly děti. Zoufalí lidé se živili kůrou stromů, listím, trávou, plevelem, zrním vyplaveným z nor drobných škůdců, červy, pulci, holátky, hnijícími zdechlinami dobytka, vránami, kočkami, psy i vřeteny kukuřičných klasů." O holocaustu slyšel každý. Ale kdo z vás slyšel o ukrajinském hladomoru, kde zemřelo 4-10 milionů! Ukrajinů? Toto téma mě zajímá hodně, možná proto, že určitou dobu bylo tajemstvím, nesmělo se o něm mluvit, protože ve druhé světové válce byla Rudá armáda potřebná a tak jakoby svět zapomněl... Herbář vzpomínek je příběh o dvou liniích - Káťa v roce 1929, kdy prožívala šťastné mládí a využívala společně s rodinou hojnosti ukrajinské půdy. Než přišel Stalin se skvělým nápadem kolektivizace... Druhou linii tvoří příběh Cassie v roce 2004, která se stále nemůže vzpamatovat z tragické smrti manžela a přestěhuje se k babičce, kde najde deník Káti... Neskutečně teskný příběh. Čtení jsem si musela dávkovat, protože číst si o tom, jak soused udával souseda, jak se navzájem týrali, jen aby se zalíbili režimu, nebo jak se vyhazovalo jídlo jen proto, aby Ukrajinci neměli co jíst a tím pádem se podvolili? Něco šíleného. Vůbec mi nevadilo prolínání se válečné linky s tou současnou, naopak to působí dosti kontrastně. Co mě vyloženě vyděsilo, že v Americe ani lidé s ukrajinskými kořeny kolikrát neví, že něco jako hladomor vůbec proběhlo a že se stále najdou lidí, kteří smrt milionů lidí popírají. Stejně jako existuje spousta Ukrajinců, kteří mají Stalina za velkého vůdce, to už nechápu vůbec... Každopádně kniha je skvěle napsaná, s Káťou i Casssie prožíváte jejich útrapy, bolest, ale i nalézáte střípečky naděje. Hodnotím 4,5/5. "V jedné chalupě našli na půdě oběšenou ženu. Její čtyři mrtvé děti ležely na velké posteli ve svém nejlepším oblečení. Káťa tu rodinu znala. Otce před rokem deportovali poté, co mu zchrol kůň, s kterým vláčel brány na družstevním poli, a on byl pak obviněn z poškozování majetku v socialistickém vlastnictví." Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí knihy.... celý text

Sedm manželů Evelyn Hugo 2023, Taylor Jenkins Reid

Evelyn Hugo. Žena milovaná stejnou měrou jako nenáviděná. Leč fiktivní. Ano, kniha je napsaná tak věrohodně, že jsem neustále googlila, ptala se těch co četli a bádala, jestli náhodou tato osoba nežije. Jestli něco autorka dokázala, tak strhnout zcela brilantním příběhem jedné světoznámé herečky, která se z chudé nicky vyšplhala přes ptáky režiserů až na výsluní světa.... Dokonale popsané prostředí filmového showbyznysu padesátých až osmdesátých let. Výstižná momentka doby, kdy ženy měly šanci uspět jen přes postel. Kdy společnost byla těžce homofobní a aférky herce mohly vystřelit do nebes, nebo taky poslat do pekla zapomnění... Příběh je vyprávěn z pohledu novinářky Monique, kterou si Evelyn vybere pro sepsání knihy a samotné Evelyn, která popisuje svých sedm manželství, často uzavíraných ze zištných důvodů. Mluví o drsném prostředí filmové branže, o své životní lásce a postupem vyprávění se příběh Monique a Evelyn zcela nečekaně protne a Monique zjišťuje, že nebyla vybrána až tak náhodou... Kniha je neskutečně čtivá, zhltla jsem ji za dva večery. Evelyn mě bavila, Harryho jsem milovala. Jenže všechny ostatní postavy jsou naprosto ploché. Monique mě nudila k smrti, šest manželů Evelyn bylo jak přes kopírák - zajímaly je jen kozy Evelyn a možný přínos svatby s ní. A Celia? Och bože, ta ženská byla nesnesitelná, sobecká a docela dost neuvěřitelná... Podle mě autorka výrazně těží z queer tematiky, nebýt těch vztahů, tak věřím, že má kniha horší hodnocení. Jenže nikdo nechce být označen za homofoba, že? Ale na mě tam těch queer lidí na padesátky bylo neuvěřitelně moc. Snad každá druhá postava, což příběhu moc na uvěřitelnosti nepřidá :/ . Hodnotím 3,5/5, knihu určitě doporučuji k přečtení, to prostředí je autentické, příběh strhující. Ale rozhodně to nevidím jako top knihu roku, nebo něco, co by mi ještě nějakou dobu rezonovalo myslí...... celý text

Chaloupka na muřích nožkách 2023, Sophie Anderson

"Dnešek asi budu muset strávit úklidem a pak je samozřejmě třeba postavit kostěný plot. A taky vařit a nachystat všechno potřebné na příchod zemřelých... To přece nemůže být všechno - celý můj život, už navždycky. Já chci víc. Chci objevovat města a městečka. Zajít si do divadla na koncert, jezdit na festivaly a chodit tancovat. Chci poznávat nové lidi. A najít si přátele..." Márince je dvanáct a touží po normálním životě. Jenže místo toho žije v živé chaloupce, co běhá po lese, šplhá po stromech a plave přes moře. Spolu s babou jagou, jejímž úkolem je vyprovázet duše zemřelých za bránu na onen svět. Jenže osud si nevybíráme a tak čeká Márinku převzít po babě rodinné řemeslo a jít v jejích šlépějích. Nebo ne? Tahle kniha pro mě byla objevením podobně jako Malý princ, Julie a žralok nebo Pod šeptajícími dveřmi. Příběh, co se tváří jako dětský, naivní a prostoduchý, ale je v něm schovaná všechna moudrost i bolest světa. Po dočtení máte pocity, jaké lze jen těžko navodit a myšlenky, které vás jen tak nepustí. Naprosto úchvatná obálka a kresby uvnitř, každou jsem zkoumala do nejmenšího detailu. Málokdy mám od začátku knihy pocit, že bych dala rovnou 5/5, ale tady se snad nedá nic vytknout. Hlavní hrdinka, která je nešťastná z předem daného osudu, její sobecká rozhodnutí, kterým se sotva lze divit. Tolik nepřátelských lidí s předsudky stejně jako těch hodných a milých, ochotných přehlížet odlišnosti dívenky. Mrazí mě jen při psaní recenze, protože proměna Márinky během příběhu je působivá a celek chytí za srdíčko. Neobyčejný příběh malé bojovnice, která se rozhodla vzepřít předivu osudu a jít si vlastní cestou. Příběh o smrti, její nezbytnosti a nevyhnutelnosti. Přátelství, láska, smrt a všechny ty věci, které by jinde vypadaly tak kýčovitě, ale tady jim jdete v ústrety.... Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy.... celý text

Pan Nikdo 2023, Graham Masterton

,,Pawel se ještě několik vteřin díval na podlahu, jako by se rozhodoval a pak k ní beze slova přistoupil a dal jí tvrdou facku, až málem upadla. Anna na levé tváři ucítila ohnivý výbuch a na děsivý moment nemohla uvěřit, co se stalo.,, Annino manželství se v počátcích neliší od jiných - láska až za hrob, Pawlovi sliby úžasné společné budoucnosti... Jenže po čase se jejich manželství odkloní od předpokládané dráhy a z milujícího muže se stává opilec, despota a násilník. Od slov ,,udělám z tebe nejšťastnějsí ženu na světě,, přejde k ,,opravdová žena nechá svého muže pít a šukat, kdykoli se mu zachce!,,. Anna mu to nějakou dobu trpí, ale po čase jí (díkybohu) dojde trpělivost a rozhodne se ho potrestat. Naštěstí má ale babičku Janku, která si kdysi prošla podobným peklem a dost možná za pomoci mytologických bytostí dosáhla úspěchu... Naprosto vynikající příběh, který vyvolá spoustu emocí. Spojení domácího násilí, touhy po pomstě, slovanské mytologie, náboženství a zároveň obrazu stařičké polské babičky žijicí v pohádkové chaloupce? Totální dokonalost! Teskný příběh zlomené ženy, která svým rozhodnutím nenechat se dále týrat rozjede kolos událostí, který čtenáře dovede do konce, kde si jen blaženě bude vrnět pod fousky. Zajímavostí je, že knihu napsal anglický sexuolog a autor více než stovky hororů společně s polskou psycholožkou, která pomáhá v Polsku sirotkům a u níž se jedná o prvotinu. Po přečtění těchto informací je pointa knihy mrazivě trefná a touha obou autorů pomáhat obětem násilí a domoci se pro ně spravedlnosti je z dílka patrná.... Je to již 11. Zrnko temnoty od nakladatelství Goldendog a zařadí se mezi moje 4 TOP Líp už bylo, V pekle jsme všichní Hébert a Zůstanou jen skvrny. Všechny tyto mají jedno společné na pár stránkách dokáží čtenáře vcucnout a po dočtení jej vyflusnout, emocionálně zcela prázdného a s myšlenkami, které rozhodně nekončí s poslední přečtenou stránkou. Za mě proto 5/5.... celý text

Království obávaných 2023, Kerri Maniscalco

Doporučuji nečíst recenzi pokud za sebou nemáte předchozí dva díly!! . . Poslední díl trilogie Království hříšných. Emilie zjišťuje, že nejen, že její sestra Vittoria nebyla zavražděna, ale že žije a navíc je obviněna z vraždy vysoce postaveného člena rodu Avaro. Emilia se tak začne zmítat mezi láskou k Irovi a sesterským poutem... První dva díly jsem četla loni a příliš štědře hodnotila oba 5, přitom ve dvojce šlo o neustálou erotiku, ale sexu jsme se vlastně nedočkali. Třetí díl se taky vleče spoustu stran, než se dočkáme toho vytouženého božského sexu, ale ejhle. Najednou čtu jak Ira líže její nitro, nebo jak přitiskne tlustý konec chlouby k její nateklé bráně a místo šimrání v podbřišku se mi chce šíleně smát. A vzápětí brečet. Miluji na knize ten nápad, kdy existuje sedm pekelných království podle sedmi hříchů a každý princ je zrcadlem onoho hříchu. Hříčky se slovy, pocity i myslí, prolínání hříchů, kletba, proroctví, krvavý dluh, krutí bohové... To vše v knize najdeme. Ale bohužel už je to tak překombinované, až mě to otravovalo, protože jsem se ztrácela v souvislostech. A nakonec zjistíme, že ani Itálie není Itálie, čímž padá celá pointa příběhu. Konec knihy mě vyloženě nasral, protože ačkoliv jde o poslední díl, spousta věcí byla nedotažených, useklých, nevysvětlených. No a příběh Orgolia a jeho manželky vlastně autorka totálně zazdila, což nechápu, na nějaký závěr jsem čekala celou dobu! I tak mě ale bavila chemie mezi Irou a Emilií, společně tvoří naprosto božskou dvojici, schopnou zničit celý svět. A neskutečně mě bavily popisky šatů a prostředí, to autorka opravdu umí. Hodnotím 3/5 a vím, že si určitě přečtu standalone o Invidiovi, který má vyjít 2024.... celý text

Otisky Chribdy 2022, Kristina Waagnerová

Bohyně! Tohle bylo tak dokonalý! Třetí díl tetralogie Zlatá Grai od Kristina Waagnerová a propracovanost světa mě opět posadila na prdel. Tři díly mají přes 1.500 stran a já se nenudila ani na jedné! Znáte tuto skvělou českou fantasy? Isarell se dostává do poměrně neřešitelné situace. Ovšem to by musela být obyčejný člověk, aby si s ní neporadila s graiskou grácií. Třetí díl je nejtemnější, nejzvrácenější a o překvapení rozhodně není nouze. To je ostatně důvod, proč tuto sérii miluji - není předvídatelná a autorka dokáže udržet napětí a drive po celou dobu. V tomto díle se navíc dozvíme více o světě mimo království, o lidech i sarrei. Vlastně zde cítím z díla myšlenku z Hry o trůny - někteří lidé jsou prostě jen na špatné straně zdi. Zbožňuji hlavní postavu Isarell, která je zcela uvěřitelná, dělá špatná rozhodnutí, ale za ty díly prošla brutálním progresem a z malé holčičky se stala krutá, brutálně rychlá a rozhodná princezna, která udělá cokoliv, aby dosáhla svého. Co mě taky moc baví je doposud největší zapojení bohů. Ačkoliv příliš přímo nezasahují, jde o velkolepý plán a všichni jsou de facto jen figurky na šachového poli. Úžas některých postav, když zjistí, že jejich rozhodnutí nejsou zase až tak svobodná kak si mysleli, je nekonečně zábavný. Mohla bych napsat knihu o této knize, ale stejně by se to ani zčásti nerovnalo úžasu, který vás čeká, pokud sérii dáte šanci. Propadnete pak stejně jako já propracovanému magickému světu, plného šílených divoženek v čele ještě šílenější Ymiry, udatných jorrei, krvesavých sarrei i ještě proradnějších čarodějů a spousty dalších originálních postav.... celý text

Hotel Magnifique 2023, Emily J. Taylor

Jani je po smrti matky nucena postarat se o svoji mladší sestřičku Zosu. A tak v pouhých třinácti nastoupí do koželužny, kde dře pro pár měďáku. Když se ve městě objeví kouzelný hotel Magnifique, je odhodlaná dostat se za každou cenu na nabízenou personální pozici v něm. Ta holka je dotěrná a neodbytná od prvních stránek! Jani je zároveň zvědavá a nikdy neví, kdy mlčet. A tak když se se Zosou dostanou do hotelu, propadá se od jednoho průšvihu k druhému. Hotel je plný kouzel a každý den se přemisťuje na jiné nádherné místo ve světě. Jenže o co hezčí je veškeré pozlátko magie, o to temnější tajemství se v něm skrývá. Nic není, jak se zdá a když Jani začne rozplétat uzel tajemství, může zaplatit těžkou měnou za svoji zvídavost.... Tak jo, tohle mě fakt bavilo! Místnosti s rozličnými kouzly, bytosti jež ovládají různé druhy magie, špetka krutosti a pár násilných činů, to vše knihu okořenilo. Jenže když se sype koření, je nutné v určitou chvíli přestat, jinak je tam všeho zkrátka moc.... Polovina knihy je tak moc nabitá popisem jednotlivých místností a kouzel, že jsem se občas ztrácela, stejně jako mi někdy unikly principy tohoto světa. Zároveň autorka vsadila všechno na hlavní hrdinku a na ostatní postavy jakoby zapomněla. Například její sestra Zosa dostala až absurdně málo prostoru, přitom byla mnohem sympatičtější. To samé záhadný Bel, o němž se de facto nic nedozvíme. Zápletka je geniální a originální, jenže konec je až hanebně uchvátaný, což mě mrzelo. I přes výtky knihu hodnotím 3,5/5. Na Goodreads se často opakuje kritika, že je kniha okopírovaná od Caravalu, tohoto zjištění jsem byla ušetřena, protože Caraval neznám. Za poskytnutí knihy děkuji KNIHY DOBROVSKÝ.... celý text

Dítě tmy 2020, Miroslav Pech

Jedna stará továrna. Jeden zvláštní kluk. A jedna parta malých dětí. Co by se tak mohlo stát? Inu, v područí nakladatelství Goldendog naprosto cokoliv! Od Pechy jsem četla už Rytíře a ten mě fakt bavil, umí brilantně zakomponovat dětské postavy s jejich naivním myšlení do světa plného prastaré moci. Nejinak je tomu i v knize Dítě tmy. Celý příběh je zahalený v oparu strachu, cítila jsem z něj lehký kingovský nádech, ale nebylo to vůbec na škodu, právě naopak! Tak malá knížečka a obsahuje tolik krve, urvaných končetin a vyhřezlých střev. Brutální násilí ve své nejryzejší podobě. Což v kombinaci s dětskými postavami a především jejich tělíčky budí emoce. Líbí se mi to primitivní zlo, které nemá opodstatnění či zvláštní důvod ničit. Prostě jen existuje. Jako dítě devadesátek jsem si navíc užívala odkazy na Bravíčko, Stopy hrůzy, Kelly Family, Lunetic. Zavzpomínala si na hru Prehistoric, modurit a dobu bez mobilů a obav rodičů, kde se celý den touláme. Nostalgie v kombinaci s ponurou atmosférou omšelé fabriky mi navodila zvláštní stav a čtení mě bavilo. Postavy se zde střídají, žádná nehraje hlavní housle a každá je postradatelná, to byla příjemná změna. Co mě ale zamrzelo, je upozadění popisu onoho zla, i když nejspíše to byl záměr zachovat mu špetku tajemnosti, aby byl čtenář nucen si některé věci domýšlet. Rovněž bych ocenila trochu obšírnější závěr, přišel mi krapet useknutý a uspěchaný. Konečný happy end ale všechny tyto chybky vymazal a mně zbyla jen husí kůže. Hodnotím 4/5 a bez obav mohu doporučit všem fanouškům stálým, ale i budoucím, Nakladatelství Golden Dog, kterému také děkuji za poskytnutí knihy.... celý text

Odvrácená tvář lásky 2016, Colleen Hoover

"V hrudi se mi dělo něco podivného. Jako by se mi tam něco třepotalo. Nenáviděla jsem ten pocit, protože jsem věděla, co to znamená. Že moje tělo začínalo mít Milese rádo. Doufala jsem, že to mozek nebude chtít dohnat..." Když se Tate nastěhuje k bratrovi, její seznámení s jeho kamarádem Milesem proběhne vskutku netradičně. Rozhodně k sobě nepocítí horoucí lásku hned na první pohled. Jenže tajemný Miles nedá Tate spát, fyzicky je to k sobě až bolestně táhne. Jenže on nechce vztah a navíc má dvě podmínky - NEPTEJ SE NA MINULOST A NEPOČÍTEJ S BUDOUCNOSTÍ. Tate sice souhlasí, ale může taková dohoda fungovat dlouhodobě? Moje třetí kniha od CoHo a opět neskutečně atraktivně napsaná, přečetla jsem ji během večera. Autorka poutavě propojila minulost a přítomnost a ačkoliv čtenář tuší, že se za chováním Milese skrývá více, až na konci mu důvod jeho odtažitosti zlomí srdce. ALE! Hodnotit budu 3,5/5, protože mi pár věcí vadilo. Zaprvé chování Tate, která je tu vykreslená jako blbka, co přiběhne jako pejskek pokaždé, co chlap pískne. Ano, Miles se tak chová z nějakého důvodu, ale ten ona nezná a tak mi nesedí její ponižování se a ztráta sebeúcty. Zároveň autorka vyloženě cílí na sny žen a třetina knihy jsou dokola se opakující erotické scény, přičemž nechybí několikanásobné společné orgasmy a trochu to degraduje hlavní myšlenku knihy... I přes výše uvedené výtky se mi ale kniha líbila a určitě mohu doporučit ke čtení, CoHo psát umí a líbí se mi propojení romantické linky s nějakým závažným problémem, jako to má ve všech knihách. "Ale od toho dnem kdy jsem tě potkal, si říkám, jak by někdo mohl být tak krásný, kdyby neexistoval Bůh. Jak by ve mně někdo mohl probouzet tolik štěstí, kdyby neexistoval Bůh. A uvědomil jsem si... zrovna teď... že Bůh nám dává to příšerný proto, abychom v životě nebrali to krásný za zaručený."... celý text

Vlhká místa 2008, Charlotte Roche

NÁSLEDUJÍCÍ RECENZE NENÍ PRO SLABÉ POVAHY! "Taky se ráda nechávám lízat, když menstruuji. Je to pro něj určitá zkouška odvahy. Když dolíže a zvedne ke mně hlavu, pusu celou od krve, políbím ho, abysme oba vypadali jako vlci, co právě rozthali srnčí." Ahoj, já jsem Helenka a jsem magorka. Takto by se asi představila hlavní hrdinka. Právě leží s natrhlou prdelí v nemocnici po operaci. Očividně neměla dětství úplně v pohodě, ale ani tak jsem po všech těch popsaných hnusárnách nepocítila příliš soucitu. Cítila jsem jen nasrání při představě, že něco takového se pohybuje mezi námi. "Takže jsem sama ze sebe udělala živoucí autoexperiment vaginální hygieny. Nejenže mě ohromně baví sedat si vždycky a všude naplno na špinavý prkýnko. Před dosednutím ho taky utřu svou číčou umelecky rozmáchlým kroužením boků, a to hezky kompletně jednou dokola. Když dosednu pipinou na prkýnko, udělá to takovej pěkne mlaskavej zvuk a moje číča nasaje všechy ty cizí chlupy, kapičky, fleky a loužičky vší možný barvy a konzistence." Celá kniha je výpisem nechutnost a perverzností, jaké si lze jen představit. Chybí jakákoli dějová linka, rozvoj postavy, unikla mi pointa příběhu. Děj skáče v různém čase beze smyslu. Zhruba třetinu slov tvoří výrazy jako prcina, číča, pinda, kundosvrab, kundí šlem aj. Helenka je opravdu výjimečná špína, co sní o sexu s vlastním otcem, papá jebáky druhých lidí, pochutnává si i na vlastních strupech a holubech a mezi její zálibu patří měnit si použité tampony s kámoškou nebo si do frndy cpát toaletní papír a pak ho dolovat ven za pomoci grilovacích kleští. Použitých, samozřejmě. A bez umytí vrátit ke grilu, jak to má Helenka ráda. Dlouho mě žádná kniha tak neznechutila a to mi nevadí sexuální úchylky, násilí aj., jenže tady autorka vzala všechny prasárny světa a vměstnala je do útlé knížečky. Úplně to tak zazdilo případný přínos knihy a to je otevření debaty o citlivých tématech jako jsou hemeroidy, operace análu, vyprazdňování po operaci aj. Letos je to tak první kniha, kterou hodnotím bez hvězdiček - ODPAD!... celý text

Vrány 2020, Petra Dvořáková

"Pak mně daly napít vody, ať se jako uklidním, a třídní mě vezme do třídy. Strašně jsem sama sobě v duchu nadávala, co jsem to provedla. A slibovala si, že už nikdy nikomu nic neřeknu. Protože už vím, co by nastalo. A to je mnohem horší než všechno ostatní. To radši vydržím vejprask. I kdyby dvakrát tejdně." Baruna a Katuška. Jejich matka, milující obě dcery stejně. Akorát že vůbec.... Barča je dvanáctileté děvče s neuvěřitelným uměleckým nadáním. A s rodinou, která nic jako umění neuznává. Už tak to má ale Bára těžké, protože dle matky je svéhlavá, neposlušná a oproti Katušce nezvladatelná. "Já prostě nevím, co mě na tý holce tak rozčiluje. Je to přece mý děcko, stejně jako Katuška. Tak proč mě vždycky tak vytočí?" Jak je možné, že tak útlá knížečka dokáže tak moc zamávat s emocemi? Při čtení jsem svírala pěsti a přála si zhmotnění postav. Abych mohla obejmout Barču, zatřást s Katkou a dát pěstí jejich mamince. A tatínkovi.... Kniha toho spíše moc neříká, než naopak a o to jsou pocity při čtení tíživější. Tolik nevyřčeného, tolik skryté bolesti. Zoufalé volání o pomoc malé dívenky, která chce jen pocítit trochu lásky a uznání. Vyprávěno z pohledu Báry a matky, přičemž vyprávění Báry je zcela uvěřitelné, jako bych četla myšlenky dítěte. Bezelstné a prosté. Příběh jedné obyčejné rodiny, takový, jaký prožívají stovky dětí (nejen) v této zemi. Jenže o to více se mi chtělo brečet, protože každé dítě by mělo mít šťastné dětství. Mělo by mít milující rodinu a zázemí, podporující jeho osobnost. Už jen proto, že pokud tomu tak není, z dítěte vyroste kopie rodičů a zlo páchá dále. Matka, která by měla tvořit ten nejsilnější pilíř v životě dítěte, zde zcela zásadně selhává a v dítěti jen podporuje nenávist k sobě samému a vznik sebeobviňujících myšlenek. Mám jen drobnou výtku a to je neustálé používání slova 'mně' místo 'mi', i když je příběh psán nespisovně a běžnou mluvou, nevadí mi to, ale toho 'mně' je tam opravdu příliš. A všechny postavy používají slovo 'děcka', ale to jsou jen drobnosti. Proto hodnotím 4,5/5.... celý text