PosPol přečtené 336

Zefkovo probuzení aneb Splíny (v) budoucnosti 2023, Marek Müller

Chtěli byste se podívat do budoucnosti? Zefko je 22 letý hovado - chlastá, hulí, lže a ohne všechno, co vrhá stín. Na jedné diskotéce v zimě potká krásnou zrzku. V povznesené náladě se vydají ven a..... Zefko se probudí o 450 let později, obklopen uchvacující budoucností. Lidé v ní nemusí skoro pracovat, vše zastávají roboti, nikam se nemusí chodit, Nokii nahradí Skynet, který vám najde ideálního partnera pro život během pár okamžiků. No není to sen? Musím říct, že poslední obdobně povedené sci-fi pro mě byla trilogie Nyxie. Autor si dal opravdu záležet s popiskem moderních udělátek, vzhledu města, fungování technologií, zázraku medicíny i rozdělení světa! Nejvíce se mi líbil nápad organických domů, které samy rostou a jsou ekologické, stejně jako absence chovu zvířat na maso. Co se týče Zefka, tak to byl fakt korunovaný vůl, ale postupně prošel přijatelným progresem, dokázal se zamyslet nad chybami dosavadního života. A i když mi někdy vadila jeho neskutečná naivita a neochota zamýšlet se nad důsledky svých rozhodnutí, musím ocenit, jak na konci našel "koule" a ukázal, že i otravný zevl může dospět. Co mi trochu chybělo, bylo vysvětlení kriminality, která by se logicky měla zvednout, protože když lidi nebudou muset pracovat a budou mít vše zajištěné, zbývá hóóódně prostoru na vymýšlení sviňáren. Pak mě trochu mrzel ten stereotyp, že Zlo pochází vždy z Ruska, ačkoliv chápu, že to k tomu svádí. No a taky na konci mi chyběl nějaký WAU efekt. Hodnotím 4/5, určitě jde o kousek, který stojí za pozornost. Děkuji autorovi za poskytnutí knihy.... celý text

Mízožravci 2019, Petr Boček

"Ano, zabíjení mu šlo. A dobře. To už měl od mládí vyzkoušeno. Přivydělával si lovem těch mňoukajících zrůd, které ho v noci rušily ze slastného spánku. Stacičla mu železná tyč a odhodlání v srdci. Prásk do vazu! Ještě sebou škubeš, mrcho? Tumáš! Tu máš! Potvoro hnusná!" Kniha Mízožravci je plná vyšinutých postav, páchajících bizarní a těžko uvěřitelné věci. Ponurou atmosféru dokresluje období devadesátek a spousta soudruhů, razí se zde heslo: "Kdo není s námi, je proti nám". A v tomto období se vrací Martin Novák do rodného města uložit urnu s babiččiným popelem. Smrt ho provází již od mala a tak trochu si myslí, že je Smrtnonoš. Je tomu tak? Děje se vše náhodou, či je to součástí Plánu? Všechny to táhne do tajemného Háje, který hlídá banda zfanatizovaných magorů v čele s Ochráncem. Martina tak brzy čekají exploze vzpomínek a při zahlédnutí zeleného světla jej začne bolet konečník. Že by si na něco vzpomněl? Na něco z dětství, co zůstalo ležet pohřbeno hluboko v mysli? Příběh plný starých křivd, nenávisti a pomsty, město prolezlé korupcí, melancholie minulých let a bohatý slovník určitě přidávají plusové body. Bohužel jsem se při čtení nudila, autor skáče v čase i postavách a ačkoliv to na konci začne dávat smysl, už mě to nezajímalo. Zároveň mi zápletka přišla prvoplánová, žádné velké překvapení nenastalo a bavilo mě až posledních 50 stran, kdy se něco začalo dít. Knihu hodnotím 2/5, ale říkám si, že bych si od autora rozhodně přečetla nějakou erotickou knihu. Protože napsat o vyholeném ženském lůně, že vypadá jako brojler před zmrazením, nebo že souložící dvojice vypadá jako dva delfíni třící se o sebe při říji? No, byla by to změna po všech těch broskvičkách, mušličkách a jeskyňkách. "My, soudruzi přece víme, že původ člověka determinuje jeho morální profil. Tak jako z buržoazního fracka nemůže nikdy být správný proletář, tak z odpůrce naší krásné přírody, z prznitele kulturních památek vytvořených mozolnatýma rukama lidí, nikdy nevyroste správný ochránce Háje!" Děkuji nakladatelství GoldenDog za poskytnutí knihy.... celý text

Hranice zvrhlosti 2023, Jan Urban

"Trest! Málo sténala a vzdychala, než jak si přál? Trest! Byla málo vlhká a kladla odpor? Trest! Neusmála se na něj během soulože? Trest! Neuspokojivě to prožívala? Trest! Nedostatečně kroutila prsty u nohou? Trest! Trest! Trest!" Hranice zvrhlosti je nářez od začátku. Doslova. Sadistický magor, co unáší mladé ženy, brutálně je mučí ve stylu BDSM a vraždí? Sem s tím! Autor rozhodně umí navodit hutnou atmosféru hnusu, detailní popisky rozkládajícího se těla byly geniální. První čtvrtina kniha mě uchvátila, pochvalovala jsem si dobrou práci s detaily, kombinaci mnohdy až poetického jazyka s ohavnými činy. Jenže.... Pak na scénu přichází vyhořelý Tobiáš Říhal, bývalý forenzní psycholog, který má pomáhat hlavní vyšetřovatelce - bývalé přítelkyni Tereze. A tady to za mě jde solidně do kopru. Vyšetřování jde stranou, vyšetřovatelé se v případech plácají jako nýmandi a autor začne předkládat vše okolo BDSM techniky. A tak jsem si sice početla o žížalách v kundě, či ananasu v análu, ale kam zmizely ty skvělé scény z pohledu vraha? Kde je pořádné vyšetřování? Z knihy na mě dýchala spíše touha uvést čtenáře do BDSM komunity, snaha šokovat ho technikami a zvrácenostmi. Pro mě žádná z informací nebyla nová, takže jsem se pak už spíše nudila, navíc druhá polovina knihy jsou převážně sebelítostivé myšlenky Tobiáše a oplzlé chaty se ženami. Bohužel jsem odhadla vraha v první čtvrtině, autor ho naservíruje na zlatém podtácu a chyběl mi tam jakýkoliv WAU efekt. Ke konci knihy už byly nesrovnalosti ve vyšetřování a celkově mi to přišlo zcela odlišné od nabušeného začátku, jako by autorovi došly síly. I přes to jde ale o knihu s potenciálem a moc ráda jsem si ji přečetla. Hodnotím 2,5/5 a doufám, že Jan v tomto žánru bude pokračovat, protože rozhodně umí navodit atmosféru! "Chlap od přírody chce pořád rozsvévat své geny, nezůstat věčně u jedné, ženy vidí jako sexuální objekty, jako nádoby na semeno, protože většina z nich si ani nezaslouží být něčím jiným! Není jich žádná škoda, stejně by z nich vyrostly manipulativní sebestředné mrchy!"... celý text

Felix Pink čeká na smrt 2023, Belinda Bauer

Co vy a eutanázie? Jste pro, nebo proti? A co kdyby existovala tajná organizace tzv. exitýrů, kteří pomáhají bezbolestně odejít z tohoto světa trpícím lidem? Jedním z členů takové organizace je i Felix Pink. 75-letý čiperný stařík, který asistuje u lůžek těch, kteří se rozhodli pro sebevraždu. Jenže hranice mezi morální oporou a pomocí při takovém činu je velmi tenká. O tom se přesvědčí Felix ve chvíli, kdy se z asistované sebevraždy stává vražda a dědovi je najednou v zádech policie! Tak jo, tohle mě tak moc bavilo! Nenápadná kniha, na kterou jsem narazila náhodou ve štafetě u Mirka Kolářová. Psaná poutavě od začátku, ukazuje jak se z malé nevinné lži o velikosti sněhové koule může stát smrtící lavina, která lháře dostihne než bys řekl švec... Příběh snoubí suchý, ironický britský humor a tíživé téma umírání, takže chvílemi nevíte zda se smát, či brečet. Kombinace smrti a vtipných nedorozumení je vyvážená, rozhodně to není nevkusné. Měla jsem při čtení tak trochu pocit, jako bych četla detektivní verzi Muž jménem Ove. Felixe jsem si zamilovala, je to opravdový gentleman, ochotný vzít na sebe i obvinění z vraždy. Jenže co když je to všechno jinak? Ke konci příběh sviští jak na kluzišti a rozuzlení bylo dechberoucí i dojemné. Jedinou výtkou jsou občasné vleklejší pasáže, bez kterých bych se obešla, nemají pro příběh příliš opodstatnění. Hodnotím 4,5/5.... celý text

Klub monster 2023, Jennifer McMahon

Frankie 2023, Jochen Gutsch

„Nejhorší byly děti. Například mi škrtaly zapalovačem u ocasu a měly z toho náramnou legraci. Nebo si se mnou házely jako s míčem a ječely. Ze strachu jsem jednomu dítě přejel drápy po obličeji. No, krve z něj bylo dost. A už jsem zase seděl v kleci v útulku!“ Tenhle opelichanej kocour to v životě neměl jednoduchý. Protlouká se životem, jak se dá, mění se míta, i jména. Jednou přijde k baráku, kde si sedne na parapet a uvidí chlapa dělat divnou věc. Dávat si tlustý provaz, se kterým by se jistě skvěle hrálo, kolem krku. Jejich pohledy se střetnou a Tito dva životem sešlehaní tvorové se najednou ocitnou pod jednou střechou. Je těžké se zabít, když na vás čučí hladový kocour a dožaduje se drbání. Ba co víc, když vám začne do toho drbání kecat a navigovat, na kterém místečku by bylo nejlepšejší! A jak ho pojmenujete Frankie, už jste jeho! Příběh popisovaný slovy kocoura Frankieho jsem si zamilovala od prvních stránek. Jeho jakoby roztěkané myšlenky, názory podané jednoduchým kočičím pohledem či připitomělé hlody, které vždy tnou do živého. Kocour, co nechápe sebevraždu a muž, co se chtěl jen v klidu zabít a najednou má doma otravného, ne příliš krásného kocoura, co mu zabere postel a navíc! Navíc neuvěřitelně prdí a ještě se mu směje, když s nadávkami na čtyrech loví bobky z kočičího hajzlu! Frankie sice mluví lidštinou, kočičtinou, kozovštinou, myšovštinou a dalšími jazyky, ale absolutně neví, jak oslovit Mouřenku Kočičandovou. A přitom by tak chtěl! Co myslíte, povede se mu to? Ačkoliv je kniha prvoplánová a vy víte, jak skončí, komu by to vadilo, když zde můžete nalézt tolik mouder, poselství a filozofických myšlenek podaných skrze kocoura, jenž se prohlašuje za agnostika a hédonistu? Pokud bych zkřížila knihu Gump a Muž jménem Ove, vznikl by mi Frankie. Milá knížečka, co rozesměje i dojme, ale především vám celou dobu pokladá otázku – a nebereme my se jako lidi příliš vážně? Jedinou skvrnkou na sluníčku pro mě bylo právě to slunce – vše je jím jaksi zalité, tak moc, až to nepůsobí uvěřitelně, jaké štěstí mají a jak vše vychází podle plánu. Proto hodnotím 4/5 a mohu jen a jen doporučit k přečtení.... celý text

Stříbrný jednorožec 1994, Ludmila Vaňková

Pomiluj smrt 2023, Veronika Fiedlerová

"Šplíchanec krve přistane doktorovi na obličeji, vypadá jako rudoch s válečným pomalováním. Otře ji rukávem pláště a pokračuje v porcování. Červená, vazká tekutina chlístá všude kolem. Vidím chladná, úzká očka za skly kulatých brýlí, v jeho výrazu je dychtivost nenasyty, horlivost řezníka, nadšení vraha. Čtvrtí mě jako podsvinče a já mám hrůznou předtuchu...." POMILUJ SMRT od Veroniky Fiedlerové. Další z něžně a poeticky tvářících se knížeček Goldendogu, ale čeká vás všechno, jen ne výše zmíněné... Počátek 20. století v Rakousko-Uhersku. Luisa chce zkusit štěstí ve městě, chudé děvče z hor. Jenže smůla se jí lepí na paty jak somrák na dědka s cigárem v hubě. Hned první noc se dozvídá, že ve městě řádí bestiální vrah a vybírá si především děvky z vykřičeného domu. Tu se najde v řece nožka, tu v kanále ručka, ale hlavinka nikdy.... Jenže co když nevinně vyhlížející Luisa, pajdající díky nekvalitní protéze, není ta, která by se měla bát? Jaké tajemství by mohlo mladé děvče skrývat? Tahle knížečka má všechno! Ponurou atmosféru, smrad města, kdy při barvitém líčení zapáchajících uliček jsem měla pocit, jako bych se tam na chvíli ocitla. Stupňující se násilí, prolínání minulosti a přítomnosti, kdy zcela atypicky pro minulost je použit přítomný čas a pro přítomnost minulý čas, což dílko obzvlášťnuje. Je zde vše, co od Zrnek temnoty očekávám a musím říct, že i pravidelným přísunem dostávám - bizár, originální zápletka, brutální a šílené vraždění, nečekané rozuzlení. Netradičně je hlavní zápletka vyřešena hned na prvních stránkách a příběh se ubírá jinak, než čekáte... Musím říct, že Luisa mi i navzdory krátkému času, který jsem s ní strávila, přirostla k srdci a klidně bych si její příběh někdy přečetla znovu. Hodnotím 4,5/5, posledních pár stránek pro mě bylo trochu nadbytečných...... celý text

Soumrak Edenu 2023, Lucie Ortega (Navrátilová)

"Posláním inkvizitorů je dozor nad mravností a dodržováním Ctností. Zlo je však potřeba potírat na více úrovních, protože je to často obyčejná každodennost, v níž pozvolna a nepozorovaně klíčí. Z toho důvodu pověřujeme vás, kteří máte srdce spravedlivých, abyste se stali našima očima, ušima, hlasem i rukama v místech, jež znáte lépe než my. Budete nositeli a vykonavateli justice na té nejzákladnější úrovni. Nehodní vás budou nenávidět až do chvíle, kdy pochopí, že vše, co činíte, činíte pro dobro jejich duše." Zní vám to trochu povědomě? Tak trochu orwellovská post-apo fantasy, zasazená do Edenu, kde žijí ti, již jsou hodni. Podobnost s křesťanstvím až mrazivě děsivá. Adeline žije mezi Pravověrnými a tají své heretické kořeny, vždyť Heretici mohou za to, že Eden schází, magie mizí, voda vysychá a stromy neplodí! Silně patriarchální společnost, kde muž je pánem tvorsta a ženy nemají větších práv než zvířata, vše má svůj řád a pravidla a odlišné názory či zpupnost se přísně trestají. Je tedy jasné, že Adeline jako drzé děvče, které neví, kdy má mlčet, zažije krušné chvilky.... Ačkoliv je obálka krásná, po knize bych nesáhla, kvůli tématu náboženství. Když mě tedy autorka oslovila, rozhodla jsem se knihu vyzkoušet. A ještě, že tak, byla by věčná škoda ji minout! Nečte se snadno, je potřeba dávat bedlivý pozor. Celý Eden je barvitě a obšírně popsaný, už dlouho jsem nedržela knihu s tak dokonale vytvořeným světem, kde autorčiny slova dokázaly vytvořit živé obrazy v mysli. Je zde spousta intrik, fanatismu a stupňujícího se šílenství, inkvizitoři nestíhají mučit a zabíjet. Do toho prichází tajemný Raymond a ta chemie mezi ním a Adeline byla svěží, uvěřitelná a především záviděníhodná. Konec? Ten mě nenaštval ani nezklamal jako jiné. Ten mě, vážení, přímo nasral! Jenže poté, co jsem si zalepila srdíčko kobercovkou do původního tvaru mi došlo, že konec byl nevyhutelný a přesně takový, jaký měl být! Hodnotím 5/5, protože tohle je skvost, který budu jen a jen doporučovat! Ať už kvůli poselství příběhu, zrzavé bojovnici, kterou ničí svazující pravidla, originalitě knihy, nebo propracovanosti celého světa a každé jednotlivé postavy. Děkuji Lucie Ortega za oslovení a za knihu.... celý text

Černá smečka 2023, František Kotleta (p)

***** Citlivé dušičky nechť tuto recenzi vynechají ***** Kdo by nemiloval Keanu Reevese jako Constantina? Tak Filip Aksamit je jeho pražská verze. Jen o dost výřečnější, vulgárnější a taky se musí setsakra ohánět, aby mu kdejaký démon nepenetroval vnitřnosti dvěma pekelnými údy. Protože takový BUNGA BUNGA s démonem, co na tebe kouká jako na růžovou makronku, by nemuselo dopadnout nejlépe! Šílená a zběsilá honička s démony v ulicích Prahy, plná nemístných vtipů, humoru černějšího než ten nejposlednější sběrač bavlny a zvráceného sexu. Co se asi stane, když nasereš ty nejzběšilejší démony, starší než svět sám, možná i než Helenka Vondráčků? Pi če a ču ráci lítají vzduchem stejně často, jako utržené končetiny, obzvláště, když si sem tam nějaký ten démon narve prdel semtexem a odpálí se na tom nejnevhodnějším místě! Zároveň působilo až absurdně zakomponování takových obyčejných lidských blbostí jako Sázky a dostihy, Ulice, Michal David, Vyprávěj a další, což bylo podivně a bláznivě uspokojující jako špetka skořice na kopci šlehačky ve vídeňské kávy. Nečekejte nějakou hlubokomyslnou pointu, celá kniha je de facto jen honičkou, kdy chvíli vítězí lovec démonů a vzápětí vítězí nasraní démoni. Vše je proloženo vtipnými hláškami ("Brácha, do piče, hlavně nedělej Hodora!" nebo "Šlo to snadněji než nasrat Dominika Duku slovem gay!"), které ale nebudou připadat vtipné všem, jak už to ostatně s humorem na hraně bývá. Svojí mamince bych knihu do rukou nedala, ještě by se mě chtěla zříci, ale vám ji mohu s plesajícím srdíčkem úchyla doporučit. Hodnotím 4/5, přeci jen občas byly ty nekončící bitky únavné a opakující se, kdyby byla kniha o něco kratší, nevadilo by to vůbec ničemu. Děkuji KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí knihy k recenzi.... celý text

To nejhorší v nás 2023, Viktória Dominová Drgoncová

Kdo by si nepřál najít pohádkovou lásku? Takovou, co hory přenáší a je dokonalá? Po nevydařeném manželství Soňa už v nic takového nedoufá. Osud jí ale do cesty přihraje Ivana, kterému se dosud ve vztazích také příliš nedařilo. Vše je zalité sluncem do té doby, než začnou vypadávat kostlivci ze skříně.... Bravurně napsaný thriller, kdy hned na prvních stránkách autorka čtenáře nešetří a uvede ho v děj brutální vraždou, od které ale vzápětí odejde a trvá skoro celou knihu, než dojde k vysvětlení. Ačkoliv se velkou část příběhu řeší vztahy, tak nudit se rozhodně nebudete! Autorka umí psát nečekaně poutavě i o běžném životě. Při čtení jsem byla paranoidní a nechápala, o co jde. Proč se kamarádka Soni Martina za každou cenu snaží pár rozdělit? Je snad blázen? A kdo je Ivanův pacient Karel, který vypadá, že neumí do pěti počítat, ale když ukáže svojí pravou tvář, zůstanou jen ústa dokořán? Knihu rozhodně doporučuji k přečtení, už dlouho mě žádný thriller takto nevtáhl. Kazily mi to dvě věci - první je otřesný překlad ze slovenštiny, kdybych to četla v originále, bylo by to lepší. Zaprvé občasná krkolomná souvětí, divné složení vět, ale nejvíc mi na nervy lezlo, že překladatel a redakce pustili SI místo JSI. Bylo to tam asi 200x, a měla jsem chuť vyškubat alespoň třetinu stran! No a bohužel mě zklamal konec. Zhruba od poslední čtvrtiny knihy jsem měla podezření a moc si přála, abych se mýlila a bylo to jinak. Poslední dobou jsem obdobný konec četla vícekrát a nelíbí se mi... Proto hodnotím 3,5/5.... celý text

Troll 2023, Matthew A. Clarke

"Následující večer navrhl, abychom si to okořenili, převlékli se..." "Myslím, že tohle opravdu nepotřebuji slyšet." "Ne, potřebuješ. Musíš to pochopit. Víš, nebylo to vůbec takové, jak jsem čekala. Sexy zdravotní sestra? Jistě. Služebná? Proč ne. Ne. Tvůj otec vyrobil obří švábí obleček a řekl mi, abych si ho oblékla. Říkal, že chce vysmýčit můj špinavý tunel." "MAMI!!!" "Dokážeš si to představit?" Zvedla oči a po tváři jí opět stékala řasenka. "Dokážeš. Si. To. Představit?" Tak jo, dokážete si to představit? Já bohužel jo a švábí obleček z hlavy jen tak nedostanu. Kniha Troll mě tedy pořádně vytrollila. Já čekala srdceryvný příběh o Scottym, který si myslí, že našel na internetu spřízněnou duši, také toužící po náruči smrti, nicméně nebude tušit, kdo sedí za klávesnicí na druhé straně sítě. Jenže tady je všechno vlastně úplně jinak... Ani ne 80 stran malého formátu a tolik bizáru, že by jeden nevěřil! Plno nenápadných podivností, které je tak snadné přehlédnout. Na začátku mě trollí bytost vytáčela do běla! Přesně takoví zhrzení lidé dokáží pár písmenky zmařit životy ostatních a postrčit je na okraji útesu do rozbouřených vln oceánu... Bylo to příjemnou změnou po těch hororech GoldenDogu s tíživou tematikou jako V pekle jsme všichni Hébert, Zůstanou jen skvrny, či Pan Nikdo, které je až nepříjemné číst a v srdci po nich zbyde jen díra. Troll je vskutku absurdní bizzaro fiction, u kterého nejednou budete kroutit hlavou. Asi nemám žádných výhrad, takže 5/5, je to taková ta blbůstka, co zlhtnete před spaním. Dobrou noc a trollí sny!... celý text

Rituál 2019, Sergej Djačenko

Princezna Juta díky svému křivému nosu a ne příliš krásné tvářičce žije ve stínu mladší nádherné sestry. Je zahořklá a tajně sní o krásném princi Austinovi, i když ví, že by si jí nikdy nevšiml. Osud ale lehce zamíchá kartami ve chvíli, kdy na oslavu ve městě přiletí strašlivý drak a unese Jutu na pustý ostrov, kde ji čeká zchátralý hrad a Rituál, který stál život tisíce dívek před ní. Jenže Arman není typický drak a bojí se sežrat princeznu a Juta není typická princezna, ale tak trochu ošklivé kačátko. Miluji film Legenda o drakovi! Rituál mu má být předlohou, ale lišit se od sebe snad už víc nemohou. Společné mají jenom jedno - Arman se mění v draka a unesl mladou dívku. Možná je to dobře, protože není důvod srovnávat s filmem. Juta je skvělá! Taková malá ošklivka, co si není jistá sama sebou, ale to jí nebrání cpát ten svůj obří frňák do všeho s takovou vervou, že Armanovi činí docela potíže neproměnit se v draka a nesežrat ji rovnou. Smála jsem se, když ji honil po hradě, že jí nařeže. Že musí být na opuštěném ostrově nuda? Ani nápad, Juta každou chvíli nalézá tajné skrýše, rituální místnost, zdi popsané proroctvím a leckdy jí jde i o život. Jde o starou knihu a tomu odpovídá pohádkovost celého příběhu - žádný toxický vztah, linka je předvídatelná, mnohdy až knižní mluva, z princezny se na konci nestane krasavica, ale víme jak - láska je slepá a tak ztupí některé rysy, kupříkladu orlí nosík... Zároveň Juta i Arman hledají cestu k sobě samým, učí se přijmout takoví, jací jsou, bojují s osudem, proroctvím, předsudky a lidskou záští. Konec jsem považovala za otevřený, ale až teď při psaní recenze mi došlo, jak bestiálně geniální je a můj ty draku! Hodnotím 3,5/5, občas se děj přeci jen trochu vlekl. Taky jsem nepochopila to nekonečné putování Armana a chování Juty ke konci knihy, kdy jako by zapomněla na vše předtím. Jinak ale mohu jen doporučit, atmosféra dračího příběhu je kouzelná a kdo miluje draky, Rituál by neměl vynechat!... celý text

Historky z Tinderu 2022, Lucie Macháčková

Nazdarárek, co vy a seznamky? Co se týče Tinderu, tak miluji film Podvodník z Tinderu (The Tinder Swindler), to jsem se fakt nasmála naivitě a hlouposti. Každopádně na Historky z Tinderu jsem se moc těšila a první stránky mě pobavily. Bohužel s každou další stránkou se mi palce na nohou kroutily víc a víc. Co se knize rozhodně nedá upřít, je čtivost a svižnost, kapitolky jsou maximálně na pár stránek. Je to vlastně psaná stand-up comedy, ale naroubovaná na život autorky. To pro mě byl první kámen úrazu - použila všechny známé vtipy a historky ze seznamování a popsala je, jako by je sama zažila. Zaráží mě, jaká spousta lidí v hodnocení autorku obdivuje za to, kolik si toho prožila. A přijde mi to trochu jako podraz, neupozornit na to. Možná by historky fungovaly jednotlivě, ale čím více jsem jich přečetla, tím více jsem byla zpruzelá, otrávená a proti srsti mi byl humor dělaný na sílu. Ono VÍCE vždy neznamená LÉPE, možná kdyby autorka ubrala nohu z plynu, dopadlo by to jinak... Stand-up comedy příliš nefandím především proto, že málokdo umí být přirozeně vtipný jako třeba Kozub. Autorku jsem si po přečtení knihy našla na IG a její "humor" mě opravdu neoslovil. Věřím, že kniha se bude spoustě dalších lidí líbit, ale za mě je to podprůměrná sbírka často zastaralých vtipů. Hodnotím 1,5/5 a další knihy si určitě nepřečtu.... celý text

U severní zdi 2023, Petra Klabouchová

„Komu zvoní hrana? Tobě, národe český. Sotva jsi narovnal hřbet, už ho znovu k zemi ohýbáš, už zase hlavu skláníš. Slyšíš ty zvony? To pro tebe zpívají píseň pohřební, pro tebe a tvé děti. Porostou jako pokroucené borovičky z kraje lesa. Ty už nikdo nenarovná, křivé dříví zůstane navždycky zohýbané.“ Kde začít? Snad u husí kůže, kterou jsem při čtení měla? Nebo u silných záchvěvů nenávisti, co jsem cítila? Či snad u zoufalství nad pocitem nespravedlnosti, který sílil s každou otočenou stránkou? Hlavním protagonistou je Muž s dírou v srdci, jehož jméno je předzvěstí stavu srdce čtenáře po dočtení. Zvláštní odosobnění díky chybějícímu jménu jeho a druhé hlavní hrdinky Ošetřovatelky umírajících působilo až étericky, stejně jako vyprávění formou er a krátkých, úsečných a břitkých vět, kdy každá jedna tečka za nimi působila jako mrazivá facka. Příběh si pohrává s otázkou lidskosti. Kde se v nás bere to neuvěřitelné zlo, touha páchat brutální činy a chuť trestat ostatní za neochotu se na nich podílet? Jakou cenu má pravda a kde se zastaví koloběh nenávisti a touhy po mstě? V téhle knize nehledejte žádnou naději, občas sice probleskne trocha štěstí v neštěstí, kterou ale posléze zašlápne zrůda s lidskou tváří jako obtížný hmyz. Kde by taky autorka měla naději vzít, když ji historie neposkytuje? Žádný happy-end na ženy a jejich děti v hromadných hrobech Ďáblického hřbitova nečekal. Zcela brilantní kniha, jemně utkané pavučiny souvislostí nenápadně se pnoucí od začátku, až do dechberoucího závěru, kdy vše zapadne v euforickém a nečekaném rozuzlení. Autorce se povedlo něco dokonalého, například propašovat do příběhu černý humor a sarkasmus doktora Brože, kdy jsem občas vyprskla smíchy jen proto, abych vzápětí cítila hanbu a nepatřičnost. Nebo zakomponování problému stáří a nechtěnosti umírajících lidí, často odložených do tzv. odkladiště staroušků, kde mnohdy žijí v otřesných podmínkách. U severní zdi se vám zavrtá pod kůži jako zákožka svrabová a rozhodně jen tak nezmizí. A to je dobře, protože na ohavné zločiny takových rozměrů by se nemělo zapomínat! Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy. 5/5*... celý text

Souboj princů 2023, Kristýna Dostálová

Princ Leandros míří na Souboj princů utkat se o ruku princezny. Doprovází ho jeho dvojče - sestra Leanis. Když se Leandros zraní v Rudém lese, Leanis nenapadne nic lepšího, než že se za bratra bude vydávat a dokáže rodině, že není nějaká nanicovatá holka! Začíná tak nebezpečné dobrodružství, při kterém nepůjde o nic menšího, než o vlastní život Leanis. A to obzvláště poté, co princové začnou padat k zemi jako hrušky, obvykle po velmi nehezké nešťastné "náhodě".... Fantasy s originálními prvky, která je plná předstírání, snahy zavděčit se a naplnit očekávání druhých. Kniha není slaboduchým feministickým opěvováním hlavní hrdinky, naopak. Leanis dělá chyby, ale snaží se z nich poučit, skvěle improvizuje. Příjemně mě překvapila absence romantické linky, nepotřebuji ji nutně všude. Zároveň se autorka nebojí zabíjet spoustu postav, což jsem rovněž nečekala. Bohužel knize chybí větší propracovanost. Postavy jsou de facto ploché a tak vás jejich smrt ani nemůže zasáhnout. Úkoly v souboji jsou často odbyty, přitom by to mohl být nosný sloup celého příběhu. Asi nejvíce mi vadil konec, který byl tak překombinovaný, až jsem se ztrácela, nechápala pohnutky, proč vlastně některé věci byly zatajené a unikaly mi pohnutky hlavních protagonistů. Snad žádná postava není tou, za kterou se vydává, všechny lžou a snad ani samy neví proč. Co mě dost často zaráželo, že o sobě Leanis převlečená za bratra mluvila v ženském rodě, ale ostatní to zjevně nepostřehli. To mi ale přijde jako chyba redakce? Čtení mě bavilo, připomínalo mi to pohádku Královský slib a Princezna zakletá v čase. Hodnotím 3/5.... celý text

Nezdolná 2023, Karen Lynch

Tak co, jste tým Edward, nebo Jacob? Ja knižní Edward, ale na toho filmového Ementála se nedá dívat, takže filmový vede Jacob. No, máme tu Nezdolnou, v níž budete jasný tým Nicolas... Upíři jsou zde totiž ti špatní. Ale možná by Sara radši bojovala s upírem, než jít na rande s klukem.... Saře je 18. Je to sice 10 let, co jí brutálně zavraždili otce a ona našla jeho tělo, ale noční můry jí nenechají tento okamžik zapomenout, či zmírnit bolest nad jeho ztrátou. Sara je jiná. Lže ostatním, aby uchránila sebe a své netradiční přátele. Ať už jde o trolly, bažiňáky, sylfy, či otravné zlodějíčky impy (jo, už vím, kdo mi schovává ponožky a klíče!). Když se ocitne tváří v tvář upíra, co se nad ní olizuje jak Azor nad masitou kostí, není daleko od svých posledních nádechů. Ale objeví se úchvatný, nepřemožitelný a neodolatelný Nicolas a na poslední chvíli ji zachrání. A pak už ji ochraňuje pořád. Tak trochu proti její vůli... Pokud cítíte trochu sarkasmu, tak to mi jen ukáplo! Ve skutečnosti se stydím přiznat, jak moc jsem příběh žrala a hltala každou dávku jak feťák poslední krystalky... Ano, je to trochu klišé, ale já se vrátila o 15 let zpět, kdy jsme chvátali ze školy domů na Buffy, Čarodějky, milovala jsem Stmívání apod. Není zde úplně romantická linka, ale očekávám ji v dalším díle, protože tady to enemies to lovers tak skvěle funguje! Sara se mi líbila - bystrá, empatická, skvěle improvizující, i když občas se sklonem k sebevraždě vzhledem k některým rozhodnutím jít nebezpečí v ústrety. Je přesně tím prototypem hrdinky, co jsem si vždy přála být - všem leze na nervy, ale zároveň jí nikdo neodolá a každý touží získat alespoň špetičku její přízně. Já skončila vždy jen u té první část - všem leze na nervy. Vadily mi dvě věci, docela zásadní - první je opovrhování Sary ostatními dívkami. Až nenávistný postoj ke stejnému pohlaví a povyšování se ve stylu "já jsem něco víc", bylo zcela zbytečné a směšné. Větší problém mám ale s tím, jak v moderním světě plném technologií a kamer na každém rohu lze skrýt magický svět? Pokud tam není maškarní každý den, asi by někomu mohlo být divné vidět ležet lidi v tratolišti krve, nad nimi se sklánějící upíry a k nim dobíhající obrovské, děsivé vlkodlaky a týpky, co mají rychlejší pohyby než Jackie Chan. Kvůli tomu dávám 4/5. Tuším, že druhý díl se mi brzy zcela záhadně objeví v nákupním košíku.... celý text

Malý princ 2022, Antoine de Saint-Exupéry

„Ty jsi pro mě zatím jen malý chlapec, podobný tisícům jiných malých chlapců. Nepotřebuji tě. A ty mě taky nepotřebuješ. Jsem pro tebe liška, podobná tisícům jiných lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme jeden druhého potřebovat. Ty budeš pro mě jediný na světě. Já budu pro tebe jediná na světě.“ Tak jo, asi by ani nebylo potřeba psát, z jaké knihy úryvek je. Nebo tu snad najdu někoho, kdo nezná Malého prince? U této knihy platí, že je důležité to, co je pro oči neviditelné. Musí se hledat srdcem. Malého prince buď milujete, nebo nesnášíte. Čtu ho cca každé dva roky už od střední a pokaždé je pro mě ta kniha něčím nová. Příběh, který nemá věkové ohraničení a je vhodný pro každého, od dítěte po starce. Pro dítě jde o krásnou pohádku, dospělý v něm může nalézt spoustu filozofických myšlenek. Malý princ, cestující po různých planetách rozkrývá lidskou povahu skrze marnivost, lakomství, alkoholismus, které jen zakrývají neštěstí, zoufalství a osamělost. Pro mě je kniha úžasnou a zároveň smutnou ukázkou, jak s přibývajícími léty přicházíme o fantazii a přestáváme věřit. Asi není potřeba se více rozepisovat, věřím, že Malý princ je nadčasové dílo a své čtenáře si najde v každé době. No a co vy? Viděli jste vždy klobouk, nebo hada co sežral slona? Za mě už navždy 5/5.... celý text

Přání! 2022, Leandra Sold (p)

Milujete zimní příběhy? Jaký je váš top? Za mě zatím pořád vede trilogie Zimní noci, ale Přání od Leandry Sold (Pohádky pro velký holky) je v těsném závěsu! Sotva se Karin stihne vyspat z oslavy osmnáctin, je vhozena do nemilosrdného víru života, kdy je nucena po autonehodě rodičů postarat se o malou sestřičku. Proto když se objeví Mráz a nabídne jí splnění jednoho přání, neváhá ani minutu. Jenže se možná měla zeptat, co bude muset na oplátku zaplatit. Má rok na to se rozhodnout, zda zvolí štěstí sestry a zdraví matky, nebo upřednostní vlastní touhy a přání.... V této knize ožívá slovanská mytologie, umně propojená s obyčejným životem smrtelníků. Morana, Živa, Veles a další známí bozi, avšak představeni originálním způsobem. Karin se tak dostane do magického, chladného světa, plného úchvatných, ale i děsivých postav, kouzel a překrásné přírody. Krátké, čtivé kapitoly mě ihned vtáhly do děje. Karin se mi líbila od začátku, jak se postavila čelem k výzvám. Občas jsem měla problém s jejími myšlenkovými pochody, ale po takovém traumatu na ně nejspíše měla právo. Někdy totiž to, co se tváří jako sen, záhy promění se v noční můru. A jak by někdo mohl vyčítat mladé holce touhu žít a zakusit alespoň špetku štěstí? Dokonale mrazivý příběh, ideální do aktuální pohádkové zimy. Autorka skvostně popsala Ledozem, palác Mráze, pohádkové bytosti, čtenář zde dostane i ledorušky, jimiž víly kreslí úchvatné ledové obrazce a krutou kletbu. Postavy oplývají šarmem, laskavostí, nebo jsou zákeřné a plné zášti. Až na jednu mají od začátku jasně určenou linii, i přesto o zvraty není nouze. Autorčin nevtíravý smysl pro humor a sarkasmus působily jako balzám na duši. A třeba takové mlžné pavučiny místo toaleťáku? Dokonalé! Knihu hodnotím 5/5, možná zde není tolik fantasy, jak jsem zvyklá, ale ta dokonalá slow-burn romantická linka mi to dokonale vynahradila. Už se těším na další díl! Děkuji Canc nakladatelství za poskytnutí knihy.... celý text

Ten, co kráčí se Smrtí 2022, Barb Rýdl

To se takhle mrzoutský detektiv Sam jednoho dne díky svým nenechavým prackám setká se Smrtí a jeho zděšení je o to větší, když zjistí, že se jí jen tak nezbaví! Už po prvních okamžicích má pocit, že mu z ní praskne hlava! Kdepak, nějaký nudná, tichá postava v kápi s kosou! Smrtka je ztřeštěná, impulzivní, chaotická, lehce vlezlá a nadpozemsky krásná bytost. Neustále mění svůj vzhled i šatník, což leze Samovi na nervy stejně často, jako její pošťuchování a rýpání. A tak se ocitneme v neskonale nádherně ilustrované knize, kdy snad každá stránka obsahuje nějakou tu malůvku, kterou budete mít chuť přejet prstem a obdivovat. Sledujeme cestu životem unaveného Sama a energií překypující Smrti. Je to stejné, jako sledovat souboj požáru se sněžnou vánicí. Bavily mě jejich slovní přestřelky, bavila mě nestálost Smrti, její neodbytnost hraničící s otravností, stejně jako laskavé srdce a trpělivost s lehce asociálním vyžilým mužem. Po dočtení mám ale bambilion otázek! Jak může Smrtka trávit celé dny se Samem? Kdo odvádí ty desítky tisíc mrtvých denně? Jak je možné, že je svět pevně spoután pravidly, jejichž porušení by ho mohlo zničit, ale přesto všichni nějaká porušují? V textu byl často nesoulad, kdy jednou je do katastrofy moře času a o pár stránek dále již katastrofa ťuká na dveře. Taky mě nudil vláčný a zdlouhavý popis fungování světa, který zůstává skryt před zraky smrtelníků. Bohužel mě ani nebavila detektivní zápletka/nezápletka, kdy se prostě chvíli něco řeší a pak je na to X stránek zapomenuto. Ačkoliv mě kniha literárně extra neoslovila a hodnotím 3/5*, i tak ji doporučuji k přečtení. Když ne kvůli naprosto dokonalým ilustracím, tak kvůli barvitému vylíčení Smrti a odhalení, že Smrt není ta zlá, co jen bere. Je součástí života, stejně jako sám Život, Čas, či Osud a netřeba ji nenávidět. Další díl si určitě přečtu a mimo jiné, nutně chci ochutnat smrtící lomcovák s krví harpyje!... celý text