puczmeloun přečtené 392

Zlaté Hory 2005, Jaroslav Rudiš

Tohle jsem pravda nečekal. Je to mnoho let, co jsem potkával stripy s Nebelem v Respektu. Nedávno jsem však narazil na komiksově zpracovaný Zámek, který mě autorem kresby dovedl zpět sem. A já jsem překvapen, jak je to jiné (nebo jak moc si dávného Nebela nepamatuji). Nečekal jsem zapojení mysteriózna/fikce, tolik přeskakování, drsňáren i vtípků. Je to zajímavé, historicky přesně trefující se do sudetských nešvarů, a pak zase poťouchle vtipkující nad blbinami. Graficky strohé, ale někdy si zase hrající s mnoha panely. Textově krotké a někdy se zase rozjíždějící rychlostí záchvatů historie z Winterbergovy poslední cesta. Zajímavé, má krevní skupina to ale úplně není...... celý text

Hobit - komiks 2007, Charles Dixon

Originálního Hobita člověk nemůže nemít rád. Je to parádně vyvážený mix dospělejší fantasy s pohádkou doplněný zdravou dávkou vážných témat, vtipu i skvělých dialogů. Komiks Chucka Dixona tomu ale nic moc nového nepřidává, naopak. Textu je strašně moc, až je vidět, že autorům dělalo škrtání problém. To by nemusel být takový problém, pokud by pak byla zajímavá část výtvarná, ale ani ta se bohužel z mého pohledu nepovedla. Těch opravdu pěkných stránek je tak jen pár, zbytek prostě není hezký. Jde o grafický styl, který mi vůbec nesedl.... celý text

Stručné dejiny Ukrajiny 2022, Petr Koubský

Petra Koubského by člověk chtěl za učitele dějepisu*. O zvoleném tématu vypráví poutavě, dokáže ho shrnout do stravitelné podoby, ale zestručněním přitom čtenář nepřichází o důležitá fakta. Naopak dostává spousty drobných zajímavostí a třešinek, které dělají každý text čtivější. A musím říct, že nejednu věc mi text doplnil a vyjasnil. Jasně, je to drobná knížečka, je to ve své podstatě úvod do problematiky, ale velmi dobrý a výživný, na který se dá dál dobře navazovat. * A jak ukazuje kniha Věda podle abecedy, tak nejen tohoto předmětu.... celý text

Dívka ze země Venku 3 2022, Nagabe

No vida, tak tady máme příběhový posun. Pravda, je to taková definice děje kruhem, ale zase jsme se dostali o kousek dál. Jsem zvědav, zda budou další díly pokračovat spíše atmosférou, nebo se posuneme v rozuzlování tajemství. Hurá pro další díl...... celý text

Dívka ze země Venku 2 2022, Nagabe

Dozvěděli jsme se trochu víc, ale pořád tam něco chybí. Něco se děje, někam jdeme, něco nám to říká, ale je to takové samoúčelné (stejně jako tisk s originálním znepříjemňujícím stylem čtení), ne vždy s úplně jasnou kresbou a nedopovídanými náznaky... Rozumím, že cílem je spíše atmosféra, pocit, pomalý vývoj. Já bych ale chtěl i trošku víc děje...... celý text

Sí, vole! 2018, Pavel Liška

Kniha tří Vandráků je skvělou zábavou. Není to klasický cestopis, kde se společně s autory dozvídáte něco o všech procestovaných zemích, ale spíše si užíváte to, že i cesta je cíl. Společně putujete, pijete, ochutnáváte, natáčíte, padáte, opravujete, nabíjíte, pracujete, potkáváte, přemlouváte, překonáváte vzájemné dusno (v závěru už by se přitom dalo krájet)... Je to vtipné a tři vzájemně se doplňující pohledy (v audiu střídající se hlasy) tomu dodávají šmrnc. Blbůstka, ale příjemná – doslova "feel good" audiokniha :) Moc hezky navíc doplňovaná zvuky přímo z natočeného materiálu. To, že v audioknize chybí obrázky a mapy, je jasné. Grafické zpracování původní knihy za to stojí a audiokniha tak o něco přichází. Už trochu větší škoda je, že chybí úvod a představení tří cestovatelů s jejich motivacemi je z nějakého nepochopitelného důvodu přesunuto na závěr. Navíc, i když je u knihy uvedeno, že je nezkrácená, hned v prvních kapitolách chybí důležité poznámky (zmiňující třeba jednu z primárních motivací k cestě) a pak dokonce i části samotného textu, kdy tak posluchač přichází o první pád nebo výjezd z přístavu. A že v téhle verzi opravdu chybí důležité části vysloveně říká jeden z Vandráků dokonce někde v prostředku knihy. Což je dokonce více než škoda a kromě veřejně dostupných prvních 40 stránek si budu muset sehnat i zbytek. Nemluvě o tom, že člověk pořád myslí na to, co mu uniká i z verze filmové...... celý text

Trujkunt 2020, Petr Sagitarius

Svérázná "severská" (myšleno v rámci východní Moravy) detektivka. Je to spíše netradiční představení dnešního českého Těšínska, než snaha o nějakou hutnou záhadu. Takže místo hledání (či literárního hádání) vraha dostává čtenář kousky textu psaného „po naszymu“ (v audioverzi Českého rozhlasu oceňuji interpreta, od nějž úryvky krásně zní), ne/známé lokální historie (např. Jablunkovský incident) a dalších místních specifik (folklorní festival, jako kulisa nabízející jídlo a alkohol). A pokud toho bylo víc, tak mě to bavilo. Samotný detekt... tedy major kriminálky, jeho život a to, jak k vyřešení všech tří případů došel, už zapadá do tuzemského literárního průměru (proč se v české kultuře objevují milostné trojúhelníky až tak do zblbnutí?). Kruhy jsou pak jako detektivka zábavnější než úvodní Dwur (který je zase lokálně-historicky specifičtější), záhada je to čtivější (a s hezkým koncem), bohužel ani tak úplně nešlo o to, aby se čtenář sám pokusil o rozluštění, protože mu vše autor postupně sám naservíruje. A s postupujícími stránkami včetně poslední povídky - Čtverky - už je nářečí méně (ve třetí povídce už je to jen jedna věta!) a méně, historie taky, zato přibývá hlubší fascinace očima hlavního hrdiny a ženskými křivkami. No co už...... celý text

Chytněte mi guerézu 2000, Gerald Durrell

Knihy Geralda Durrella jsem jako malý miloval a všechny přečetl hned několikrát. Jenže zatímco z O mé rodině a jiné zvířeně si toho dodnes pamatuji mnoho a některé části pro mě zlidověly, "guerézu" jako bych snad předtím až na drobné výjimky neviděl (např. osud vzácných bažantů). Kniha to totiž rozhodně není špatná, člověka baví obě části – jak ta o správě ZOO na Jersey, tak ta o lovu vzácných zvířat – neobsahuje ale pro mě nějaké zásadní kapitoly, které si člověk opravdu zapamatuje. I z toho, co sám autor v knize píše, jde o deník sepsaný a vydaný pro všechny jeho podporovatele v té době a zároveň užitečný zdroj financí. To není špatný cíl, ale logicky pak čtenář v současné době spíše šáhne po ucelenějším kousku, např. po Opilém pralese. A tuzemským čtenářům v té souvislosti velmi doporučuji publikaci Jak se dělá ZOO, která je zaměřena na proměny té pražské za ředitele Petra Fejka.... celý text

Zámek (komiks) 2013, David Zane Mairowitz

Ano, vím, že jde o adaptaci Kafky, ale komiksová forma tomu vůbec nedělá dobře. Z už tak nedokončeného a absurdně-byrokraticko-snově-surreálného příběhu to dělá ještě méně stravitelný kousek, kterému jako by něco chybělo. A nejen to – jako by byly části knihy přeskakovány, některé kapitoly náhodně přeházeny a zmizela část popisků/názvů kapitol. Graficky je pak vše natolik zjednodušeno, že už tak hůře přehledný děj ještě dále znejasňují postavy s "ořezanými" rysy. Atmosféra je skvělá, zvolený umělecký přístup je dostatečně autorský a zajímavý, jen čtenáři to už tak nepřístupného Kafku ještě vzdaluje.... celý text

Kroniky Pandarve 2019, Martin Lodewijk

Je to nádherně nakreslené. Až tak, že některé planetárně-vesmírné výjevy by si člověk rád vystavil jako obraz na stěnu. A některé části se spoře oděnou hlavní hrdinkou by se zase dobře vyjímaly v kalendářích často nacházených po servisech a různorodých dílnách. Něco mi tam ale celou dobu chybělo... ...a tím je využití toho nádherně vykresleného prostředí (nápady i malbou). Planetární systém Pandarve je totiž velmi bizarní, mezi planetami, planetkami a měsíci je dýchatelná atmosféra a gravitace přizpůsobující se spíše místu, než že by měla nějakou ustálenou fyzikální formu. Lodě plující prostorem, podivuhodní tvorové prohánějící se vysoko nad planetou nebo planetky s neuvěřitelným tvarem. To vše je krásné, ale strašlivě nevyužité. Hlavní hrdinové se vždy v tomto zajímavém prostředí krátce mihnou, a pak se jdou klasicky rubat do ulic městeček jako v jakémkoli jiném hrdinském fantasy (i když různorodými rasami mimozemšťanů a oblečením to spíše připomíná Star Wars). Například fascinující království na obřím meziplanetárním krystalu svůj tvar využívá jen pro přístav umístění na hraně a tvar krystalů se objevuje ve zdejších gladiátorských hrách, to je ale vše. Stejně tak mi přijde škoda, že se jeden ze soubojů odehrává už po tisící v labyrintu pod palácem, když se dá využít nějaký z asteroidů. Podobných příkladů by se našlo více, nemluvě o s tím spojeném menším důrazu na nějaký hlubší děj. Za uměleckou stránku to ale určitě stojí...... celý text

Temnější tvář magie 2016, Victoria Schwab

Rozpolcená tvář hodnocení... Na jednu stranu kniha nabízí zajímavý mix nápadů, na tu druhou je po většinu své délky až příliš rozvláčná, nejdůležitější akce jsou uspěchané a děj sice částečně ukončený, nabízí ale ještě spousty otázek k zodpovězení... Ano, svět "Tváře magie" mě bavil. Je to trochu jiné fantasy, než ke kterému se klasicky dostanu, ony odlišnosti přinášející kombinaci urban fantasy dohromady s young adult mají něco do sebe. Od vyvážené volby hlavních postav (včetně záporáků) přes popis, který mě směřoval spíše na pocitové vnímání, než detaily, po různorodé fungování magie. Paralelní světy jsou zajímavým konceptem, zde ještě rozšířeným o jejich odlišnou magickou podstatu a z toho vyplývajících společenských i vizuálních odlišností. A ještě s třešničkou ve formě geografického středu všech čtyř světů v Londýně, který je ale jménem jediným sjednocujícím prvkem. Kniha nabízí spousty náznaků i částečných vysvětlení pro některé ze zdejších fenoménů, já chci ale vědět víc. Proč jen čtyři? Co je dál za nimi, ale i mimo Londýny v nich? Jak ony různorodé magie fungují? Co další generace mágů s jedním černým okem? A podobné je to i s dějem. Úvod je stylový, hned se člověk nechá zlákat vůněmi, barvami, zajímavostmi (proměnlivým kabátem...), společenskými rozdíly zmíněných světů, po většinu následujících stránek se to ale podivuhodně táhne. Závěr je naopak tak rychlý (well, that escalated quickly...), že si po předchozích desítkách stran čtenář skoro ani nevšimne onoho zásadního zvratu připravené léčky. Jasně, trochu přeháním, ale výrazná změna tempa mě až překvapila. Oceňuji, že má kniha své zakončení (což bývá nešvar mnoha young adult sérií), mnoho nadhozených náznaků a připravených dějů ale významně nepokrytě pomrkává po pokračování, do kterého se mi úplně nechce. Neměl jsem prostě při čtení onen nutkavý pocit, který čtenáře drží i pozdě v noci bdělého u knihy, aby zjistil, jak to celé dopadne...... celý text

R.U.R. (komiks) 2020, Kateřina Čupová

Předělat do komiksu divadelní hru? Vlastně skvělý nápad, není nutné zkracovat dialogy, napsané je vše podstatné a vizuální styl může autor/ka vytvořit prakticky podle sebe (dokonce s menším omezením, než v divadle). A ani potřebný rozsah by tady neměl být problém, kniha je totiž opravdu velká. Nutné podmínky pro skvělou adaptaci jsou tak od samého začátku splněny. Jenže já už jsem asi příliš zmlsaný na to, abych v tomto případě hodnotil vysoko. Umělecký styl je osobitý, ale hodně jednoduchý a zároveň zabíranou plochou nutí autorku k tomu, aby zasahovala krácením do už tak divadelních dialogů. Což vede oproti originálu k několika nepřirozeným slovním výměnám (např. ohledně věku hlavní ženské postavy). Jsem rád, že někdo R.U.R. věnoval svůj čas a je zajímavé si výsledek číst, do mé knihovny ale třeba na rozdíl od dvou nedávných zpracování 1984 (což je ještě o řád obtíženější, viz Xavier Coste a Matyáš Namai) nezamíří. K samotné R.U.R.: Forma divadelní hry je hezky komorní, svižná a jasná. Zjednodušeně je pak kniha až koncentrovaná Válka s mloky, kde sice rozsah neumožňuje téma mnoho rozvést a zodpovědět některé otázky, na druhou stranu má i jen během čtení svou nepopiratelnou sílu vycházející z dění těsně po konci první světové války (zajímalo by mě každopádně také dramatické zpracování). Jen jsem tedy poněkud překvapen z faktu, že ženské role jsou v R. U. R. až svojí vlastní "parodií". Což tedy ve chvíli, kdy hned dvě z nich jsou pro dění klíčové, není pro výsledný dojem úplně ideální. A to i s přihlédnutím k době vzniku...... celý text

URaNovA 2020, Lenka Elbe

Netradiční, ale nedotažené. Velmi mi to připomíná film Lék na život (2016, nejde o ne/přímou inspiraci?), který začíná při zemi, civilně, lázeňsky, jenže postupně se z něj začíná stávat mysteriózní až béčková bláznivina. URaNovA má v tomto podobnou stavbu, kdy ze začátku sází na komunistickou totalitní minulost Jáchymova, osudové události zahraničních "hostů" a současné radonové lázeňství, aby postupně přešla v nadpřirozenou záhadologii. Jenže zůstává někde na půl cesty. Nedojde do fáze ad absurdum, ale ani se nesnaží mysteriózno (a to ostatně ani počet přifouknutých stránek) ukočírovat v překvapivější a logičtější linku. Je to zábavné a v české literatuře vítané (velmi oceňuji, že knihu neovládá přeužívaný tuzemský vztahový trojúhelník, i když i na něj dojde), ale něco tomu chybí. Dopilovanost (i vzhledem k rozehraným vedlejším postavám) nebo viditelnější nadsazenost, obě varianty by mě ve výsledku potěšily. Hodně oceňuji naopak audioknižní interpretaci Petra Čtvrtníčka. Ten knize dodává další rozměr, jím zvolený až ironický tón se totiž k textu perfektně hodí. Bez něj by mě URaNovA pravděpodobně bavila o dost méně.... celý text

Jak se dělá zoo 2020, Petr Fejk

Masakr. Brutálně osobní výpověď, která už na prvních stránkách nastavuje neudržitelné tempo vyprávění. Nad tím vším mi často zůstával rozum stát. Autor je srdcař, perfekcionista a workoholik, je otevřený, drsně upřímný, ironický a konstruktivně kritický vůči všem, včetně sebe samého. Má to velké srdce, dramatické i dojemné scény, vtip i populárně-naučné zajímavosti. Realita, kterou nejde vymyslet. Kdyby to byl román, neuvěříte. Co vše vás může při vedení zoo potkat – od malých podvodníčků se vstupenkami a krmivem přes neustálý boj s různorodou vše možné zkoušející zvěří (homo sapiens sapiens nevyjímaje) po srdcervoucí scény z povodní, jejichž dozvuky se dostávaly (nejen) na druhou stranu Česka s neutuchající silou. První polovině bych bez váhání dal plný počet hvězd, prakticky se od toho nešlo odtrhnout... ...bohužel s přibývajícími kapitolami kniha začíná mírně ztrácet řetěz, místo chronologické linky převáží tematické seskupovaní a začíná přibývat zahořklost vůči (některým) nástupcům, médiím i politikům. Rozumím, jde o osobní zpověď, autorské dílo, a zrovna tady je to velmi pochopitelné. Jen jako čtenář očekávám i určitou míru editorské práce zvenku. Je pravda skoro nemožné dát do individuální výpovědi objektivnost více hlasů, jenže pocit přílišného tlačení na pilu ještě víc podporuje i namluvení audioknihy samotným autorem. Má to své plusy, dostává se do toho hodně osobitosti, v nejvypjatějších momentech je to ale trochu přes čáru. Tedy, knihu jednoznačně doporučuji. Je to jeden z nejzajímavějších českých kousků literatury faktu. Zároveň si ale umím představit ještě trochu dopilovanější dílo. Ty nejzajímavější příběhy každopádně píše sám život, člověk má velkou chuť se do zoo zase přijít podívat a na ony budovy spojené s důležitými momenty si sám sáhnout.... celý text

Vzpomínka zvaná říše 2021, Arkady Martine (p)

Jako návrat k něčemu už důvěrně známému. Déjà vu konceptů i obrazů, kdy jsem si na prvních stránkách říkal, že tohle jsem už přeci četl i viděl. A to nejednou. S dalšími stránkami ale člověk ochutnává nové příchutě, postupně je příběh, i jeho jednotlivé ingredience, nově zamíchán a přetvořen. Dostáváme netradiční detektivku zabalenou do kulis vesmíru na jedné straně futuristicky plného zajímavých technologických konceptů, na druhé ale odkazujícím na historickou pozemskou kulturu Aztéků*. A k tomu fascinaci básněmi, sem tam špetka úplně nových kulturních konceptů... Síla knihy bohužel s postupně odhalovanými tajemstvími slábne, nové otázky nepřichází a vše se přetváří ve space operu plnou intrik, útěků a opakovaných nebezpečí. Člověk by se rád nechal i nachytat, ale na úplně zásadní zvraty nedojde. Stejně tak se bohužel nedostane ve větší míře na hrozbu největší, kterou je opakovaně strašeno. Tu si autorka nechala do pokračování. Za mě tedy rozhodně zajímavý kousek, ale i ty udělené čtyři hvězdy jsou spíše slabší. *Původně jsem v tom hledal východní Asii (především Čínu), protože o Aztécích vím bohužel o dost méně, než bych chtěl. Míru čerpání a použité inspirace tedy nedokážu posoudit.... celý text

Prašina 2018, Vojtěch Matocha

Největší smolaři v dějinách dětské dobrodružné literatury. A zároveň klikaři, kteří by bez náhody (ve stylu deus ex machina) dopadli hodně hodně špatně. Jasně, asi není úplně dobré dávat v urban fantasy hlavním hrdinům vše na zlatém podnose, ale tady se fakt prakticky nepovede vůbec nic. Je to až komické. Oproti třem (a ani toto číslo nakonec není pravda) hlavním postavám je Harry Potter ve svých nejhorších scénách (a že třeba uvíznutí nohou ve schodišti si pamatuji doteď) prototypem šikovnosti. Na druhou stranu nás při rodinném poslechu bavil svět Prašiny a její fungování. Je to zajímavý nápad, na jehož základě autor vystavěl pěknou řádku tajemna, postupně odhalovaných detailů i alternativní historie. A snaha (jelikož nejsem cílová skupina tak pravda nemůžu hodnotit) o aktuální přístup k příběhu, kdy třeba pro mě oblíbená (a srovnatelná) Záhada hlavolamu už v sobě logicky obsahuje mnoho dávno překonaného (zrovna nedávno jsme s kamarádem probírali, jak s dětmi diskutoval třeba nutnost výroby vlastního časopisu, když dnes stačí společná skupina na soc. sítích).... celý text

Mise Afghánistán 2015, Tomáš Šebek

Když jako první čtete Africkou zimu, těžko se u staršího Afghánistánu vyhnete srovnání. Je to krapínek zmatenější, více lékařsky odborné a ve výsledku méně povedené a přístupné jako celek. Jsou za tím předpokládám dva důvody. Nebyla kniha původně ve formě pravidelně zveřejňovaného deníku? Něco se tak opakuje, někdy to méně navazuje, než je zdrávo, sem tam něco chybí, očekává se určitá znalost medicíny (i v klíčových momentech)... A pak je důvodem samotná země – a opakuje to v textu i autor – rád by toho viděl, poznal i popsal víc, ale mimo nemocnici se prakticky nedostal. Každý postřeh zpoza zdí nemocnice je skvělý, včetně chování a zvyků ("prdlavky syn"), zdejších prací, proměn, historií lidí i míst, ale je toho bohužel hodně málo... Pokud pak knihu hodnotím třemi hvězdami, je to opravdu čistě čtenářský zážitek. Není to nic proti práci autora samotného. A ani styl mi nevadí, je to přátelské povídání o zajímavé a těžké práci, kde je osobní pohled i přístup jen výhodou. Díky autorovi a jeho přímosti jsem naopak začal pravidelně Lékařům bez hranic přispívat. Je to neuvěřitelná práce, zvláště, když si člověk uvědomí, že... ...ve stejný rok o pár chvil později, co byl v Afghánistánu na své druhé misi, město na čas obsadil Tálibán a následně došlo ke spojeneckému bombardování, které skončilo 42 mrtvými. V té samé nemocnici, kde pracoval. ...že je to teď rok od doby, kdy Tálibán nakonec obsadil celou zemi a pomalu ji znovu vrací do středověku. I přes množství lidí, jak z knihy vyplývalo, kteří si pro svou zemi přejí (a dělali pro to maximum, včetně studií v zahraničí) úplně něco jiného, lepšího.... celý text

Druhé město 2021, Michal Ajvaz

Surrealistická báseň zabalená do formy novely. Spousta zajímavých nápadů, které by samy o sobě mohly být nosnými tématy povídek, ale zatlačené do pozadí tunami slovní vaty. Jednotlivé snové epizody objevující Druhé město schované za "kulisami" Prahy i jen tak se ukazující nejen v jejích ulicích, dohromady však pospojované jen náhodně, neuvěřitelně a někdy i na sílu. Krásně podivné a hravé vnitřní odkazy na děj jiných stránek i dospělé filozofování. Na druhou stranu až dětská hra s fantazií, ne/asociacemi a náhodným spojováním nespojitelného v rámci dlouhých nesmyslných odstavců (na mě trochu moc, i přesto, že jde o dílo knižního surrealismu). A krásné, i když bohužel jen černobílé, ilustrace Pavla Čecha. Je to tak strašně zajímavé, některé z vytvořených knižních obrazů za čtení opravdu stály, jako celek je ale Druhé město strašlivě nevyrovnané a pro mě míjející se účinkem – jako příběh to zkrátka nefunguje. Spíše jde o hodně podivnou řadu prosněných nocí, sepsané povídání ze spaní nebo do slov převedené tahy štětce bláznivého malíře...... celý text

Tajný život stromů 2016, Peter Wohlleben

Kniha plná myšlenek, které jsou při správě lesů potřebné stále víc a víc. Diverzita, dlouhověkost, specifičnost druhů, různorodý přístup, to, že by pojmy jako "lesní hospodářství" nebo "dřevní hmota," měla nahradit spíše péče, výběrovost a porozumění. Pro toho, kdo ale do lesů chodí rád, je obklopen podobnými lidmi, čte populárně naučnou literaturu nebo časopisy a poslouchá pořady jako Meteor nebo Planetárium, už ale Tajný život stromů nepřináší mnoho nového. Nebo jinak, různorodých drobných informací je tam dost, ale ty velké myšlenky se často opakují a zpracování do nějakých hutnějších celků by tomu neškodilo. Kapitoly jsou totiž kraťoučké, tematicky se přeskakuje, tu se loupne kousek jedné zajímavosti, tu zase druhé (např. Pando, nejtěžší žijící organismus na světě, nebo inteligentní chování špičky kořenů). Při čtení jsem tak měl pocit, že původně šlo o sérii článků do nějakého deníku/týdeníku, než o přímo vznikající ucelenou knihu. Ano, nebylo to nezajímavé a čtení (i poslech zajímavě namluvený Alešem Procházkou) mě bavilo, jen jsem po vší té slávě knihu obklopující (a pověst jí předcházející) čekal něco více komplexního, než sérii zajímavostí, populárně-vědeckých odkazů, teorií a zamyšlení spojených do jedné knihy.... celý text

Dívka ze země Venku 1 2022, Nagabe

Fantastická atmosféra, doslova, moc rád bych věděl víc, ale první díl je opravdu jen jednohubka na přilákání. Víme totiž hodně málo o tom, co a proč se vlastně děje. A nepomáhá tomu ani kresba, která je občas příliš nejasná - přitom nevím, zda je to českým vydáním (tisk, papír, velikost...), nebo cíleným krokem autora trochu čtenáře znejistit a i kresbou mu vše nedat na stříbrném podnosu. Každopádně, snad se dostanu i k pokračování a budu doufat, že nabídne krom atmosféry i něco víc...... celý text