puczmeloun přečtené 446

Brnboniéra aneb Umění v Brně 2022, Silvie Šeborová

Graficky, typograficky i tiskařsky vysoustružená kniha. Obsahově bohužel slabý kousek, kde se Brnem poučený čtenář mnoho nového nedozví. Jako první mě překvapilo, že nejde úplně o "brnboniéru" různorodé brněnské kultury, což jsem dle podnázvu - umění v Brně (skoro) pro všechny - očekával. Jde převážně o sochy, plastiky/skulptury a pamětní desky. Naopak kultury živé tam zájemce moc nenajde, včetně míst a událostí, jako jsou kina, galerie, festivaly... Drobnou výjimkou je obraz Medúzy, menší pouliční galerie, dětské hřiště, místo s graffiti nebo sportovní areál. Druhým překvapením pak byla náhodnost výběru jednotlivých "brnbonů". Úvod je velmi střídmý a stručný. Něco je zajímavé, něco osobní, něco bez důvodu. Někdy je text zaměřen na jednotlivé příklady, někdy zase slouží jako oslí můstky, někdy jsou blízké lokalitou. Jak se to zrovna hodí. Oproti Brněnskému architektonickému manuálu se kniha řídí spíše intuicí a některé kapitoly jsou tak naplněny dost na sílu. Mezi hrdiny je třeba smolařka, která se propadla na Pekařské, objevitelé jsou vedeni vzdálenými asociacemi, stejně jako závěr Italů. A ne vše zmíněné má v knize své foto, což je škoda třeba u veřejně nepřístupného díla Paměti. Co nového mi kniha přinesla? - že žárovek na Maliňáku mělo být původně 7, tehdy ale autorova grafická karta zvládla jen 4 - že je v Brně socha blinkajícího děvčátka - že se vysochaní komunisté ztratili v lesíku u Šlapanic - že je pod Špilberkem zajímavá ztracená socha životního rozcestníku... celý text

Věda podle abecedy 2019, Petr Koubský

Jak čtenáři předat krásu vědeckého bádání. Jak ukázat spoustu zajímavého v přírodních vědách i humanitně zaměřeným. A hlavně, jak skrze metafory, příklady i životní osudy vědců/myslitelů/objevitelů vysvětlit (a zlidštit, v obou svých významech) některé složité fenomény (či ty ještě plně nevyjasněné). Nutno říct, že takto dobře vysvětlené fyzikální, chemické či matematické jevy jsem už dlouho nečetl (i s tím, že jsem vystudovaný politolog :). Co ale oceňuji nejvíc, že jsem si při čtení mnohokrát prošel oním "aha" momentem, případně si užil krásu objevení dříve ignorovaného nebo nepochopitelného, a to v oborech, kde se mi to často nestává (matematika), případně v tématech, kde už si člověk myslel, že nějaké dobré základy má (vím, Dunning-Krugerův efekt). Kniha toho skrývá opravdu hodně k přemýšlení, doplnění si, opakovanému čtení. Předpokládám, že se k ní budu vracet i s tím, jak se budou objevovat zjištění nová a lidstvo pokračovat ve vědeckotechnickém pokroku (viz např. průlom ohledně fúzní reakce na konci roku 2022). Přiznávám jen přeskočení čistě matematických kapitol – derivace, integrál, logaritmus – jejichž obsah jde mimo mě a nedokážu je nijak ocenit (rozumím jejich užitečnosti, ale jejich pochopení mi nepřináší ani tu krásu objevování a poznání). Na závěr jen pár drobností, které bych si dokázal představit dopilované v nějakém druhém vylepšeném vydání: 1) Je škoda, že se kniha podřídila abecedě, nikoli tematickým okruhům. Spousta navazujících kapitol je tak rozházena různě a člověk se musí vracet či přeskakovat. Asi rozumím, jak k tomu došlo a kolik debat ohledně toho muselo proběhnout, ale výsledek tím zůstal někde na půl cesty. 2) Na to navazuje větší než malá míra kontextuálních odkazů rozházených po textu, kterých by v knize s kapitolami rozřazenými dle témat nebylo potřeba. I ve stávajícím abecedním pořadí by ale přehlednosti asi přidalo jejich posunutí ze závorek na okraj listů. 3) Čtení o více než rok později od vydání už zastaralo část časových údajů jako "letos" či "minulý rok". Podobně by to chtělo trošku uhladit korektorskou práci.... celý text

Krysař 1972, Viktor Dyk

Poetický jazyk, silný příběh i zakončení. Pro vybudování zážitku z četby (či poslechu*) není nutné popsat stovky stran a věnovat se mnoha vedlejším postavám. Zde má vše řečené smysl. Jasně, drobnůstku s Faustem beru jako výjimku potvrzující pravidlo. A dokonce i v tuzemsku tak oblíbený a do nekonečna opakovaný milostný trojúhelník (zdá se to být kulturně dlouhá tradice) zde má své jasné místo, není patetický a text slušně dotváří. Nemluvě o netradičním motivu Sedmihradska a vrchu Koppel. A také oceňuji zde v zajímavostech uvedené propojení s moravskou historií. * Posloucháno ve formě audioknihy "Milá sedmi loupežníků a jiné", kterou namluvil Jiří Schwarz.... celý text

Snídaně šampiónů 1981, Kurt Vonnegut Jr.

Bláznivé, neuspořádaně-uspořádané, vracející se, objevující, přeskakující, opakující v jiném kontextu, dovedené do absurdna, znechucující... Často jsem se pousmál, chvílemi je to celé více než dobře praštěné. Někdy ale člověk jen kroutí hlavou a nechápe, nebo spíš nechce chápat... Celé je to jakoby psané v asociacích, stylem náhodného proudu myšlenek (nebo se ta promyšlená struktura dobře skrývá). Až mi přijde, že zatímco v Kolíbce se postupně nastavené linky seběhly (i když jaksi klopotně), tady to do sebe vše nezapadlo a některá nadhozená témata zůstala nevyužita (viz třeba neexistence Francie a Velké Británie, vymírání druhů, Nobelovka za lékařství...). ...a ano, stejně jako u Kolíbky a Jatek č. 5 mě prostě zase štve ono používání spisovatelského klišé – píšu, že píšu. I když tady na konci to bylo naštěstí dovedeno správně do absurdna.... celý text

Stud 1900, Viktor Dyk

I přes veškerou snahu interpreta* mě tato povídka nezaujala. Jazykově to má něco do sebe, autor umně splétá různé motivy, ten ústřední mě ale nijak chytnout a pohltit nedokázal. Poznámka: Proč je tady v anotaci psáno o třech mužích? Nejde po většinu textu jen o jednoho? Nebo je to nějaký mnou nepochopený jinotaj? * Posloucháno ve formě audioknihy "Milá sedmi loupežníků a jiné", kterou namluvil Jiří Schwarz.... celý text

Milá sedmi loupežníků 2002, Viktor Dyk

Nejsem básňový typ, i když oceňuji, jak dílo zní (jazykem i přednesem*). Jen je škoda, že už v době svého vzniku byla balada směřována na znalce kontextu. Bez aktivního dohledání bych např. neměl ponětí, kdo je ten loupežník Jaromír a proč se zde objevuje zvolání In tyrranos.** Lahodné na poslech, náročnější k plnému porozumění. * Posloucháno ve formě audioknihy "Milá sedmi loupežníků a jiné", kterou namluvil Jiří Schwarz. ** "V Prologu se také odkazuje ke dvěma dalším dílům s loupežnickou tematikou z německy psané literatury (obě díla lze zařadit k preromantismu nebo romantismu): dramatu Pramáti (1817) rakouského spisovatele Franze Grillparzera (1791—1872) a dramatu Loupežníci (1781) německého spisovatele Friedricha Schillera (1759—1805)."... celý text

Otčina 2012, Robert Harris

Po knihách Plán N a Židovský policejní klub do třetice alternativní reality propojené s detektivkou. Velmi zajímavá kniha, která se dobře čte. A o to více při čtení mrazí, když je celý její základ vytvořen na reálných dokumentech, lidech i událostech (cca do roku 1942). Zároveň mrazilo při srovnávání (nenápadném) reálného Sovětského Ruska a zde alternativní Německé říše – nesrovnatelné chování ke komunistické/nacistické ideologii, gulagům/koncentrákům atd. atp. Stojí za přečtení! Zároveň doporučuji i skvěle vysoustruženou audioverzi. Úplná symfonie hlasů, zvuků, atmosféry. Jediná nevýhoda je, že jde o verzi zkrácenou, tedy neúplnou. Já chci víc... I když, práce na dramaturgii a výběru toho nejdůležitějšího proběhla velmi dobře, nic zásadního nechybělo.... celý text

Bílá komnata 2020, Vojtěch Matocha

Prašina: Ad absurdum Pokud jsem první a druhý díl hodnotil třemi hvězdami, tak tady je to na maximálně 2,5. Tytam je nějaké tajemství, nová záhada je spíše MacGuffin ukrytý v pozadí a rozvíjený život Nápravníka už je doveden do absurdna. Zatímco v druhém pokračování série šla gradace brát jako nějaká moderní odpověď na pražské legendy, tohle už je moc. Stejně jako mrak nekonečného vršení náhod (a smůly) obklopující hlavní postavy. Navíc to nejzajímavější téma je v závěru odbyto dvěma zmínkami (a jednou další smůlou) a nejdůležitější zakončení celého dění je přeskočeno. Až jsem si musel půjčit fyzickou knihu a prolistovat ji, zda to není v audioverzi jen chyba. Není! Tolik potenciálních problémů naznačeno a pak najednou?! Motivací k pokračování v sérii touto knihou pro mě byl dramatický cliffhanger předchozího dílu, místo prašinské atmosféry ale člověk dostal spíše shrnutí, vyvrcholení skrze vzpomínky, dumání nad přátelstvím, světem, budoucností, vztahy... Což asi může fungovat pro někoho, kdo si s Prašinou utvořil nějaký citový vztah. Ten můj je ale ambivalentní a tak mi to v Bílé komnatě nestačilo. Škoda.... celý text

Žebrácká opera 2018, John Gay

Proč si číst divadelní hru z roku 1728? Protože je dodnes zdrojem inspirace pro různé autory. Stala se předlohou (mě ne)známé hry Bertolta Brechta (200 let od uvedení originálu), co je však důležitější, že se zalíbila také Václavu Havlovi a vznikla tak ještě další originálnější Žebrácká opera z roku 1972. Od své doby originál poněkud zestárl a dnes už asi logicky nemůže způsobovat tolik veselí, ale je opravdu zajímavé vidět, jaké věci se nezměnily a co potom ve své hře použil Havel. Třebas i drobnosti, jako snahu žalářníka nabízet ve vězení příplatková pouta. Celkově zajímavá jednohubka a cestování do minulosti, něco pobavilo, něco už přestárlo, něco stále tne do živého... A gin jako dobře vybraná ústní voda asi zůstane aktuální napořád :)... celý text

Vrána 2012, James O’Barr

Tak tento komiks se mi vůbec netrefil do vkusu. Slyšel jsem o něm chválu, včetně jistého kultovního statusu, já ale očividně cílová skupina nejsem. Grafická forma je strohá, černobílá, ve výjimečných případěch snová a uhlazená, ale po většinu stránek to není nic, nad čím by mé oko plesalo (spíše naopak). Důvody zvolení zrovna takovéhoto děje chápu díky předmluvě autora, ale odplata/neodplata (hrdina) a vyrovnání/nevyrovnání se (autor), pro mě je to jen slabá vyvražďovačka doprovázená náhodnou "kulturou" a "flash-backy". Není to moc logické ani přehledné, není tam nic překvapivého, do čtení mě to netáhlo.... celý text

Černý merkurit 2019, Vojtěch Matocha

Aj. Po vší té chvále mě zase překvapilo, že krom onoho základního nápadu toho kniha moc dalšího nedává. Vlastně je to zdvojnásobená jednička. Více alternativní historie a rodinných tajemství (o obou se náhodou dozvídáme až teď). Více akce a pohybu. Více smůly (to snad ani není možné), ale také neuvěřitelná dávka náhod a štěstí. Jako kdyby byla Prašina o velikosti jednoho bloku a žilo tam jen pár lidí, kteří jsou vždy po ruce s potřebnou radou nebo pomocí (ani to snad není možné!). A tentokrát také neskrývaný předpoklad dalšího pokračování. Na druhou stranu oceňuji zapojení nápadu na nutnost projíždějících vlaků a jednu zajímavou linku kombinující pražskou legendu a známou pohádku. Škoda, že se to rozjelo - myšleno nikoli posouváním děje, které jede na plný plyn od začátku, ale šťavnatými zajímavostmi, po kterých jako čtenář prahnu - až někde za polovinou.... celý text

Farma zvířat 2022, George Orwell (p)

Rozumím, že pro mnoho čtenářů jde o skvělou alegorii. Některé věty z knihy doslova zlidověly a oproti mnoha jiným dílům se tady všemi deseti přikláním k zařazení mezi povinnou školní četbu. Jenže. Čtenářům (a milovníkům) vyzrálejšího, propracovanějšího a temnějšího díla 1984 (resp. skvělých komiksových adaptací) musí Farma zvířat logicky připadat příliš nadsazená, jednoduchá a s postavami až filmově zveličenými. Já si z toho odnáším pocit, že Orwell musel po návratu své vzpomínky na španělskou občanskou válku někde hutně ventilovat a než došlo na pozdější knihu, byla "zvířecí verze" ideální možností.... celý text

Návrat Sherlocka Holmese 1973, Arthur Conan Doyle

Příběhy Sherlocka Holmese mě baví. A nejvíc ty, kde si mohu z náznaků zahrát na detektiva s pomocí indukce také. Návrat je však strašlivě nevyrovnaný a je to patrné hned u prvních příběhů. Ten první je pro fanoušky, vysvětlující, případ je jednoduše s drobnými třešničkami vyložen a basta. Naopak ten druhý je hezkou hříčkou nabízející příležitost k vlastnímu teoretizování. A tak se to po celou knihu střídá, někdy to zabrušuje do akce, jindy tématy přespříliš dávno do minulosti a potom zase k Sherlockově genialitě. Pobaví i potrápí šedou kůru mozkovou a po dočtení poslední stránky zase odvane zpět na začátek 20. století...... celý text

Stručné dejiny Ruska od Zlatej hordy cez Napoleona, Stalina až k Putinovi 2022, Petr Koubský

Filozoficko-kulturně-společenská historie Ruska. Přičemž jde o dějiny země, které nelze zjednodušit tolik, jako ty ukrajinské (viz Stručné dějiny Ukrajiny). A to nejen proto, že se o nich (logicky) více učí, zdaleka nejen kvůli 20. století (a člověk tak má obecně hlubší přehled). Petr Koubský proto vyprávění jasně směřuje určitým směrem a čtenář chápe, co se mu snaží říct. Navíc je vše doplněné o historické souvislosti s ohledem na čtenáře ze střední Evropy (např. Varšavské povstání, legionáři na Transsibiřské magistrále apod.). Snad jen, že někdy to zjednodušení bylo hutnější. Proto mi nedá se nezmínit, že i při bojích na východní Ukrajině po roce 2014 Rusko vzbouřence nepodporovalo jen materiálně, ale i lidsky, a to velmi výrazně (od velení přes vojáky po poradce). Tedy pokud nejsou lidé bráni ve smyslu celého textu jako materiál, což vlastně odpovídá...... celý text

Zlaté Hory 2005, Jaroslav Rudiš

Tohle jsem pravda nečekal. Je to mnoho let, co jsem potkával stripy s Nebelem v Respektu. Nedávno jsem však narazil na komiksově zpracovaný Zámek, který mě autorem kresby dovedl zpět sem. A já jsem překvapen, jak je to jiné (nebo jak moc si dávného Nebela nepamatuji). Nečekal jsem zapojení mysteriózna/fikce, tolik přeskakování, drsňáren i vtípků. Je to zajímavé, historicky přesně trefující se do sudetských nešvarů, a pak zase poťouchle vtipkující nad blbinami. Graficky strohé, ale někdy si zase hrající s mnoha panely. Textově krotké a někdy se zase rozjíždějící rychlostí záchvatů historie z Winterbergovy poslední cesta. Zajímavé, má krevní skupina to ale úplně není...... celý text

Hobit - komiks 2007, Charles Dixon

Originálního Hobita člověk nemůže nemít rád. Je to parádně vyvážený mix dospělejší fantasy s pohádkou doplněný zdravou dávkou vážných témat, vtipu i skvělých dialogů. Komiks Chucka Dixona tomu ale nic moc nového nepřidává, naopak. Textu je strašně moc, až je vidět, že autorům dělalo škrtání problém. To by nemusel být takový problém, pokud by pak byla zajímavá část výtvarná, ale ani ta se bohužel z mého pohledu nepovedla. Těch opravdu pěkných stránek je tak jen pár, zbytek prostě není hezký. Jde o grafický styl, který mi vůbec nesedl.... celý text

Dívka ze země Venku 3 2022, Nagabe

No vida, tak tady máme příběhový posun. Pravda, je to taková definice děje kruhem, ale zase jsme se dostali o kousek dál. Jsem zvědav, zda budou další díly pokračovat spíše atmosférou, nebo se posuneme v rozuzlování tajemství. Hurá pro další díl...... celý text

Stručné dejiny Ukrajiny 2022, Petr Koubský

Petra Koubského by člověk chtěl za učitele dějepisu*. O zvoleném tématu vypráví poutavě, dokáže ho shrnout do stravitelné podoby, ale zestručněním přitom čtenář nepřichází o důležitá fakta. Naopak dostává spousty drobných zajímavostí a třešinek, které dělají každý text čtivější. A musím říct, že nejednu věc mi text doplnil a vyjasnil. Jasně, je to drobná knížečka, je to ve své podstatě úvod do problematiky, ale velmi dobrý a výživný, na který se dá dál dobře navazovat. * A jak ukazuje kniha Věda podle abecedy, tak nejen tohoto předmětu.... celý text

Dívka ze země Venku 2 2022, Nagabe

Dozvěděli jsme se trochu víc, ale pořád tam něco chybí. Něco se děje, někam jdeme, něco nám to říká, ale je to takové samoúčelné (stejně jako tisk s originálním znepříjemňujícím stylem čtení), ne vždy s úplně jasnou kresbou a nedopovídanými náznaky... Rozumím, že cílem je spíše atmosféra, pocit, pomalý vývoj. Já bych ale chtěl i trošku víc děje...... celý text

Sí, vole! 2018, Pavel Liška

Kniha tří Vandráků je skvělou zábavou. Není to klasický cestopis, kde se společně s autory dozvídáte něco o všech procestovaných zemích, ale spíše si užíváte to, že i cesta je cíl. Společně putujete, pijete, ochutnáváte, natáčíte, padáte, opravujete, nabíjíte, pracujete, potkáváte, přemlouváte, překonáváte vzájemné dusno (v závěru už by se přitom dalo krájet)... Je to vtipné a tři vzájemně se doplňující pohledy (v audiu střídající se hlasy) tomu dodávají šmrnc. Blbůstka, ale příjemná – doslova "feel good" audiokniha :) Moc hezky navíc doplňovaná zvuky přímo z natočeného materiálu. To, že v audioknize chybí obrázky a mapy, je jasné. Grafické zpracování původní knihy za to stojí a audiokniha tak o něco přichází. Už trochu větší škoda je, že chybí úvod a představení tří cestovatelů s jejich motivacemi je z nějakého nepochopitelného důvodu přesunuto na závěr. Navíc, i když je u knihy uvedeno, že je nezkrácená, hned v prvních kapitolách chybí důležité poznámky (zmiňující třeba jednu z primárních motivací k cestě) a pak dokonce i části samotného textu, kdy tak posluchač přichází o první pád nebo výjezd z přístavu. A že v téhle verzi opravdu chybí důležité části vysloveně říká jeden z Vandráků dokonce někde v prostředku knihy. Což je dokonce více než škoda a kromě veřejně dostupných prvních 40 stránek si budu muset sehnat i zbytek. Nemluvě o tom, že člověk pořád myslí na to, co mu uniká i z verze filmové...... celý text