puczmeloun přečtené 446

Slavnosti sněženek 2013, Bohumil Hrabal

Krása Hrabalova jazyka je nepopiratelná. Některé z povídek jsou geniální a řezal jsem se u nich smíchy (mj. Na zahrádce). A stejně jako u Postřižin střídají stránky plné vtipu a uvolněné nálady ty smutné, vážné i drsné. Překvapila mě také až bradburyovská ve sbírce se vyjímající povídka Maminčiny oči. Tematicky mi ale Slavnosti sněženek moc nesednou, sbírka všelikerých postaviček Kerska a jeho okolí pobaví, ale jako celek to pro mě nebylo úplně nosné.... celý text

Hry 2017, Václav Havel

Jsem rád, že jsem se díky dobrému uvedení v Žantovského knize Havel do autorových her pustil, stojí totiž opravdu za to. A zároveň jsem rád, že až teď (nikoli jako k povinné literatuře na škole), kdy předpokládám budou o další kus mého života později asi ještě lepší. Krásné propojení kritiky, vtipu, absurdity, slovních výronů, které přes svou rozsáhlost tnou do živého, prvků autobiografických, stylistických i zábavných. Jen zdejší výběr osmi her ukazuje na specifický autorský rukopis, který se ale zároveň může uplatnit v pestré škále forem. Tato kniha je předkládá doslova na zlatém talíři, dle poznámek v závěru publikace jim byla věnována velká editorská péče, kdy se hledělo na každé písmenko i formátování textu. Navíc jsou doprovázeny jejich historií autorskou, divadelní i společenskou. Díky za to. A samotné hry? Podrobněji se jim věnuju přímo u nich, ale zjednodušeně: Zahradní slavnost: Příčetnost postupně z prvního dějství ke čtvrtému rapidně klesá, přesto nejde o nějaké chaotické bláznovství, ale čistou řezavou úřednickou psychopatii. Fascinující, přesto minimálně pro mě současnosti už ne tak aktuální a zábavné, jako tomu bylo v době uvedení. Vyrozumění: Výborné. Hlava XXII kombinovaná s Kafkou, situačním humorem, Kanclem a dobou "reálného socialismu". Tak krátké, přitom to nabízí tolik vjemů. Ztížená možnost soustředění: Když k již předpokládanému Havlovu stylu i tématům přibudou ještě hrátky s prostorem a časem, jsem jako čtenář/divák příjemně překvapen. Žebrácká opera: Zase něco úplně jiného, přitom je v tom autora hezky vidět. Je k popukání číst hru z prostředí chudiny a zločinu, kde mezi sebou hlavní postavy mluví o přízemních věcech Havlovým vypilovaným stylem plným dlouhých vět (odstavců až stránek) a pseudoodborných jazykolamů jako ze sociologických učebnic... Audience: Jak v jednoaktovce o setkání dvou lidí shrnout paradoxy totalit/autoritatitních režimů, disidentství, svědomí, jánabráchismus, socrealistickou popkulturu, situační vtípky, autobiografické prvky, absurdní divadlo (opakování, stupňování tady ještě podpořené stoupajícím množstvím alkoholu v krvi) a ještě tomu dát dvojí zajímavou pointu... Vernisáž: No fuj toto. Přesně tyto pocity vyvolávané při čtení/sledování této jednoaktovky já opravdu nemám rád a Václav Havel je svým klasickým stylem plným opakování s neustálou gradací dokázal velmi umně zprostředkovat. Z autorského pohledu tedy paráda, z pohledu čtenáře/diváka ale nechci víc... Largo Desolato: Sebe/kritická hra s autobiografickými prvky a kafkovskými tóny. Reálnější a o to drsnější verze Ztížené možnosti soustředění. Nátlak okolí (blízkého i vzdálenějšího, společenského i osobního), tíže režimu i vlastních myšlenek, nesoustředěnost, roztěkanost a až osobnostní rozpad.... Pokoušení: Hra je to vtipná, ale zároveň drsná. Odkazy na faustovskou legendu doplňuje reálný socialismus (s už oblíbeným motivem výzkumného ústavu) a jeho pasti. Mystiku zase tuzemsky často používaný a Havlem zdůrazňovaný vztahový propletenec, zde však zapadající do děje i zvoleného tématu. Stručné, řízné a zároveň výživné. ...velmi rád bych proto do divadla ještě vyrazil na Vyrozumění, Žebráckou operu a Pokoušení. Zatím se mi během doby čtení povedla Ztížená možnost soustředění.... celý text

Winterbergova poslední cesta 2021, Jaroslav Rudiš

Strašně upovídané a opakující se. Až nesnesitelně. A ano, "takhle o historii střední Evropy ještě nikdo nevyprávěl", jak pravdivě slibuje přebal knihy. Dostáváme totiž doslova "záchvaty historie" propletené s hutnými odstavci ne/souvisejících informací dávno neplatného bedekru z roku 1913 (ideálně vybrané jsou tu kousky pro šotouše a/nebo přátele žehu) a životními osudy dvou knižních postav... Nemít i verzi audioknihy, asi bych skončil někde v Plzni, ovšem poslechem jsem se nakonec přenesl až do Vídně, kdy mi dříve nesnesitelné postavy začaly připadat docela zajímavé a historické exkurzy z průvodce cíleněji směřované. A ke konci knihy už jsem ústřední dvojici začal mít svým způsobem i rád. Je to opravdu divná kniha, ale svým divným způsobem mě nakonec potěšila. Jen tedy dle mě není potřeba tolik pesimistické nostalgie kritizující vše nové, co ale taky čekat od skoro stoleté postavy, že... Na knize zároveň oceňuji dvě věci – postavu "převozníka" představenou takto lidsky, se vším, co k tomuto povolání patří. A pak přebal knihy, krásná to rozkládací mapa, kterou k prohlédnutí doporučuji i posluchačům audioverze. Poznámka z Brna: Nechápu, co autor myslí tunelem mezi ústředním hřbitovem a zastávkou tramvají. Je tam jeden tunel tramvajový, kam ovšem pěší nemůžou, a jeden pro pěší, ten je ale na druhé straně hřbitova, než je krematorium, spojuje parkoviště s hřbitovem a chodit tam ze zastávky by bylo pěkné prodloužení cesty. Buď je to autorské znázornění zmatenosti pana Winterberga, nebo nějaká chybka poznávání... A škoda, že si Jaroslav Rudiš nevzpomněl také na Vídeňský viadukt, který je projektem tolikrát zmíněného rytíře Ghegy, nebo na historii tří konkurujících si hlavních brněnských nádraží. Poznámka o místě uvaření: Někdo má svůj osudový tunel, pro jednoho člena naší rodiny je osudové ono strmé náměstí ve Winterbergu. Tam, co byl ten velký požár...... celý text

Pokoušení 2004, Václav Havel

Pokoušení je jedna z Havlových her, o kterých jsem dříve neslyšel a do čtení jsem se tedy vrhl bez předchozí znalosti. A po Žebrácké opeře a Ztížené možnosti soustředění jde o třetí příjemné překvapení přidané do seznamu her, které bych rád viděl v divadle. Hra je to vtipná, ale zároveň drsná. Odkazy na faustovskou legendu doplňuje reálný socialismus (s už oblíbeným motivem výzkumného ústavu) a jeho pasti. Mystiku zase tuzemsky často používaný a Havlem zdůrazňovaný vztahový propletenec, zde však zapadající do děje i zvoleného tématu. Stručné, řízné a zároveň výživné. Rád se k Pokoušení ještě vrátím.... celý text

Svobodnej národ 2004, Terry Pratchett

Tohle je Babička dle mého gusta. Včetně vrchnosti, dvou psů, domácích prací, nepříjemné události na břehu vodního toku... Ne, samozřejmě, tohle je něco úplně jiného. Lepšího. Velmi milého a vtipného. Fíglové jsou skvělí a člověk si je nemůže nezamilovat, hrátky s kouzly, sněním a představivostí také (síla pohádek a představivosti, ke které se Terry rád vrací), do toho genius loci zeměplošské Vysočiny i návrat parazitního vesmíru a těch Čarodějek (i když v druhém případě jen na chvíli, ale i tak ve velmi silné scéně). Ano, samotný nosný děj je velmi jednoduchý a slouží (u autora už klasicky) jako nosič scének, různorodých odkazů (viz The L-Space Web), zamyšlení a vtipů, ale čte se to celé jedna báseň. Člověk by se mohl k Zeměploše vracet pořád dokola a neustále by ho bavila.... celý text

O mé rodině a jiné zvířeně 2002, Gerald Durrell

Kniha mého dětství. Nebydleli jsme sice na ostrově, natož ve vile, a nikdo z naší čtyřčlenné rodiny nebyl spisovatelem ani střelcem, ale v akváriích nám sídlili žáby, čolci nebo žábronožky. A o pískomilech nebo křečcích nemluvě. Naše dovolené končívaly u rybníků a potoků, kde jsme vytahovali mikroskop a zkoumali, co se pod hladinou skrývá. Nebyla kůra nebo kámen, který jsme opatrně neotočili. V krabicích od bot jsem měl krovky, svlečky hmyzu a různorodé škeble a ulity... Příběhy z Korfu, zejména ty živočišně orientované, jsem tak hltal pravidelně a dodnes na ně vzpomínám – včetně pavouků schovaných pod poklopem, želvích kopců nebo ptačích otců nosících malému Gerrymu vzácné přírůstky do sbírky. Ano, veškeré to rodinné hemžení okolo je pro knihu důležité, stejně jako setkání s místními, ale pro mě je to dodnes "jen" bonus, který jsem teď při "dospělém" čtení znovu objevoval a na které jsem si už nevzpomínal. Výjimkou je samozřejmě neopomenutelný Spiro a doktor Theodore. Jasně, není to nejlepší literární dílo, co znám, má to v sobě ale šťávu, život a dětské objevování... A pro mě spoustu vzpomínek... ...a ano, když jsme byli na Korfu, alespoň do jedné z vil jsme se šli podívat. To by bez toho nešlo, že...... celý text

Hrrr na ně! 2014, Terry Pratchett

Čtvrtý návrat k Elániově Městské hlídce jsem četl už hodně dávno a pamatoval si tak jen útržky témat a scének. Paradoxně o samotném konání policistů mi v mysli nezůstalo skoro nic. A jsem za to rád, protože jsem se po letech mohl znovu nechávat překvapovat detektivkou propojenou s kritikou války, mezinárodního práva, latentního rasismu, trefováním se do všech možných (i nemožných) témat a jako obvykle zdaleka nejen kulturních odkazů (doporučuji klasický web L-Space). S čímž se pojí otázka, že by mě opravdu zajímalo, jak Pratchett knihy psal. Šel od základní kostry děje, na kterou pak vše nalepil? Nebo od jednotlivých etud, vtípků a scének, ze kterých následně skládal celou knihu? Jedno bez druhého by totiž nebylo ono, někdy jsou ale myšlenkové pochody od původních témat až velmi vzdálené – třeba při zamyšlení se nad stálostí tetování. Pátou hvězdu pak přihazuji za interpretaci Jana Zadražila v audioknižní verzi. Je to už čtvrtá kniha ze Zeměplochy, které propůjčuje svůj hlas, a i když jsem se u prvních dílů sžíval s širokou paletou všemožných postav pomalu, Nohy z jílu a Hrrr na ně už jsem si jen užíval. Jde pro mě o nejpovedenější a nejzábavnější audioknihu za poslední měsíce. Velmi jsem se těšil na každé další zapnutí přehrávače.... celý text

Largo desolato 1984, Václav Havel

CITACE: "Proč už není konečně v mém životě jasno? Proč ode mne pořád někdo něco chce? Jak to bylo krásné, když jsem nikoho nezajímal - nikdo ode mne nic neočekával a k ničemu mě nenabádal..." Sebe/kritická hra s autobiografickými prvky a kafkovskými tóny. Reálnější a o to drsnější verze Ztížené možnosti soustředění (až mě zaujalo, že jsou hry napsány 16 let od sebe). Nátlak okolí (blízkého i vzdálenějšího, společenského i osobního), tíže režimu i vlastních myšlenek, nesoustředěnost, roztěkanost a až osobnostní rozpad. Myšlenkově i tematicky velmi silné, ale podobně jako v případě Vernisáže si to nedokážu užít a do divadla bych na to asi nevyrazil.... celý text

Mrknutí obrazovky 2021, Terry Pratchett

Mrknutí obrazovky je jednou ze dvou novějších knih shromažďujících kratší texty Terryho Pratchetta, kdy v češtině vyšla (zatím?) pouze samostatně. Obsahuje téměř všechny povídky z oblasti fikce (oproti "nefikci" v A Slip of the Keyboard), a to napříč Terryho kariérou. Jde o opravdové kraťasy i delší kousky, různorodé žánry i zabroušení do vod Zeměplochy. A tak se to celé musí brát – jako přehled, nikoli výběr toho nejlepšího. Z většiny jsem ale každopádně potěšen, je paráda číst poprvé o začátku Mrakoplaše a Nómů v jednom, původní základ Dlouhé Země i klasiky jako Trollí most nebo Moře a malé rybky. A že je třeba autorova prvotina dodnes aktuálnější a lepší, než některé jeho novější kousky... ...jen pořád nemůžu přijít na to, jak mohla tato verze obálky přijít někomu jako dobrý nápad. Něco tak odrazujícího od čtení už jsem dlouho nezažil (a snažím se od toho při hodnocení celé knihy odhlédnout, ale jde to těžko). A to existují docela použitelné anglické verze (třeba ta ilustrovaná).... celý text

Tesla noir 2020, Lukáš Vavrečka

Noirovka propojená s energeticky alternativní realitou? Ano, ale... Hrátky s Nikolou Teslou, jeho vynálezy, proudem, hlavními americkými firmami i s tím spojeným světovým řádem mě bavily. Úplně si to představuji jako grafický román na způsob Sin city. Parádní "electric Tesla-coil punk" v kulisách New Yorku před druhou světovou válkou. Detektivně-příběhová část mě naopak moc nechytila. Pravda, noirovky moc nečtu, tedy nevím, zda to není snaha o žánrovou klasiku, ale ono přeskakování ze záhady na záhadu moc čtenáře v pozornosti neudrží. Ano, od začátku je tušit, že se za vším skrývá "něco víc", ale autor mu "to" předkládá velmi postupně a pomalu. Podobný styl "od zločinu ke spiknutí světové úrovně" velmi dobře funguje např. v Židovském policejním klubu, tady si to ale úplně nesedlo. Na konci sice zvrat následuje zvrat a autor vše až polopaticky vysvětluje, ale pomalé tempo většiny knihy už to bohužel nedožene.... celý text

Nádraží Perdido 2018, China Miéville

Citace: "Pánové a dámo, přijměte prosím mé blahopřání k Vašim vynikajícím snovacím schopnostem." Jako by se Lovecraft snažil napsat hutný příběh z Pratchettova Ankh-Morporku. Ale ani to není zdaleka popisující. Město je rozkládající se, páchnoucí, plné špíny, odpadu lidského, xenického i fyzického. Přidejme specifický wierd steampunk, lidské editace ("přetvoři"), jiné dimenze, vědecko-racionálně-diplomatickou démonologii a mnoho dalšího. Jen otázka zdejších ras a tvorů by vystačila na studii, ve světě Bes-Lagu totiž najdeme ty cíleně nejdivnější tvory, které by člověk potkal v kantýně Mos Eisley na Tatooine, na setkání Addamsovy rodiny nebo v pozdějších brněnských rozjezdech (vygooglete si Komiks: Brněnské rozjezdy od Tomáše Kučerovského). A to všechno drží zázračně pohromadě! Zajímavý je i styl vyprávění. Některé odstavce jsou totiž do děje přidány snad jen proto, aby mohl autor vykreslit sebemenší detaily života Bes-Lagu, které ale nemají pražádný vliv na děj. Prostě jsou tam jen tak, jako by to byl opravdový svět a autor je říkal mimochodem. A to včetně náhodně vkládaných a upravovaných slov, které hlavní hrdinové berou samozřejmě, čtenář ale pouze tuší a ani nečeká na potvrzení... Ano, jsou světy, které autor popisuje vyprávěním, pak ty, kde se historii/současnost/specifika čtenář dozvídá dějem. Toto je ale asi poprvé, kdy čtu knihu stylu mimochodného. K celému textu bych měl každopádně tři výtky (celek přesto dosahuje kategorie pro mě nezapomenutelných knih, tedy dávám plných 5 hvězd): - S blížícím se koncem postupně ustává příval divností, specifik i výprav do neznáma, přibývá akce a na Nádraží Perdido příliš jasného děje. Je to pořád dobré, ale už to nebylo tak své. - Úplný konec je doslova deus ex machina a trochu mě rozladil. Ano, chápu, ale dospět k tomuto momentu se dalo i jinak. - A vůbec, proč je v knize všechno tak divné? Je to pro tamní obyvatele/tvory normální? Jeden náznak v knize je, velmi zajímavý, ale také zmíněný jen tak mimochodem a už se k němu autor/příběh nevracel... A neberu to, že se autorův styl označuje jako "weird fiction", primární je příběh, až pak škatulka. Na závěr ještě patří pochvala za ilustrace ve vázané verzi knihy, škoda, že jich je tak strašně málo.... celý text

Prázdniny v Česku 2021, Ladislav Zibura

Ládík v Česku? Ano, ukázat, že toho v naší zemi máme spoustu k vidění a navštívení, je chvályhodný čin. Zvláště, když je protknut historkami všeho druhu, humorem i sebeironií. (Nemluvě o kontextu ne/cestování předchozích dvou let.) Na druhou stranu je kniha, a to i přes zatím největší počet stran autorem napsaných, mnohdy velmi přeskakující (časově, místy i dějem), někde se zdržuje, někde jen tak projíždí po povrchu. A je to škoda, protože linka putování odněkud někam dávala předchozím knihám tvar a jistý smysl. Pro zkušenější cestovatele Českem toho zároveň mnoho nového nepřináší, což bohužel platí i pro sledující autorova profilu na sociálních sítích, kde už ty nejlepší historky propálil... ...na druhou stranu čtvrtou hvězdičku přidávám za audioverzi (Alexander Hemala předčítající infoboxy je super nápad) a ilustrace tištěné verze, které jsou moc hezké a velmi mě baví ve (skrytých) detailech.... celý text

Továrna na absolutno 1969, Karel Čapek

Fejetonový seriál s prvky geniality. Ano, styl, kterým Továrna na absolutno vznikala – a autor ostatně souboj s termíny i jednotlivými kapitolami sám v předmluvě z roku 1926 přiznává – přinesla knize určitou nevyrovnanost a po 13. přelomové kapitole text tematicky i místopisně skáče, utíká, vrací se, někde je velmi povrchní, někdy zase trousí moudra. Dějem je pak spíše náhodná, kronikářská, neucelená... Přes to všechno i fakt, že jde o opravdu útlou knížečku, v sobě rokem svého vzniku (1922) i obsahem mnoha zajímavých témat skrývá velký potenciál. Na text jsem se tak mohl dívat tehdejším pohledem a chápat kritiku (všeho a všech od církevních hodnostářů přes novináře a české poměry po zahraniční politiku a různorodé země), myšlenky nad další velkou válkou, náboženstvím či vědou (včetně atomové energie). Výsledek mě tak opravdu bavil. CITACE: “Říkám vám, že to je pravý Bůh. Ale něco vám povím: On je příliš veliký.” “Myslíte?” “Ano. On je nekonečný. V tom je ta svízel. Víte, každý si na Něm odměří svých pár metrů, a myslí si, že to je celý Bůh. Přisvojí si Ho takovou malou třásničku nebo odřezek, a myslí, že Ho má celého. Eh?” “Aha,” řekl kapitán. “A má vztek na ty, kteří mají jiný kousek.” “Právě. Aby sebe sama přesvědčil, že Ho má celého, musí zabít ty ostatní. Víte, právě proto, že mu tak strašně na tom záleží, aby měl celého Boha a celou pravdu. Proto nemůže strpět, aby měl jiný jiného Boha a jinou pravdu. Kdyby to připustil, musel by přiznat, že má jen pár mizerných metrů nebo galonů nebo žoků boží pravdy.”... celý text

Postřižiny 2009, Bohumil Hrabal

Nádherně poetické, jazykově zvukomalebné, příjemně čtivé, provokativně-revolučně-žensky-zlobivé, Pepinovsky hlasité a přímočaré. A na druhou stranu někdy dosti drsné, neucelené a skákající, nadsazené i tísnivé. Celkově ale velmi pitelné, taková knižní jednohubka, tedy v tomto případě pivní šnyt. Posloucháno zároveň jako audiokniha, kde se hudební doprovod někdy dobře trefoval do nálady, někdy až moc tlačil na pilu a radši jsem písničku přeskočil. Pozitivní naladění ale naštěstí převažuje :)... celý text

Matka 2018, Karel Čapek

Velmi silné. Ze začátku mi sice styl přišel už trochu přežitý, přeci jen se něco za těch sto let už ve společnosti změnilo. Ano, jde o divadelní scénář, přesto čtenář cítí příliš nadsazený a teatrální tón. S každou další stranou ale kniha překračuje dějiny 20. století až se slovy o vražděných dětech, v obraně stržených mostech, barbarských náletech a nutnosti obrany národa dostává do současnosti. V době začátku nedávné pandemie jsem četl Bílou nemoc a stále bylo mnoho myšlenek aktuálních. A také Matka zůstává Čapkovou připomínkou, že některé věci se za století vůbec nemění. Bohužel, i kdyby to většina z nás stokrát chtěla... Zároveň oceňuji, že autorsky kniha neobsahuje jen nadčasový "spor" mezi ženským a mužským elementem, přetahování mezi mateřskou láskou a láskou k vlasti, revolucí, ctí, zvídavostí a ochranitelstvím, ale také trochu toho nadpřirozena. Celému textu to přidává velmi zajímavý rozměr, především v momentech, kdy si onu nenormálnost uvědomují ve vztahu se změnami děje i postavy samotné.... celý text

Den opričníka 2009, Vladimir Georgijevič Sorokin

Na knihu jsem dostal doporučení teď logicky v souvislosti s ruskou invazí do Ukrajiny. A o to více je kniha aktuální (jak šílené je toto slovní spojení psát u antiutopické satiry), když se dozvídáme, co všechno ruští vojáci spáchali v okolí Kyjeva. Šílené... Od vypalování, znásilňování a rabování přes ruský nacionalismus a sílu Číny po neustále řešené plynové potrubí na Západ (v knize jako součást výsměšného představení). Ano, na Rudém náměstí se ještě hromadně nepálí cestovní pasy, ale do roku 2027, kdy děj probíhá, máme ještě pět let. Závěr knihy už je pak hodně fantasmagorický, zvláště s odkazem na svítící orgány, homosexuální orgie a hry s vrtačkami, ale dobře, beru to jako autorskou invenci, která dodává auru nereálnosti. I když, uvidíme za pár let, že...... celý text

První dámská detektivní kancelář 2009, Alexander McCall Smith

Ano a ne... První polovina byla nijaká, až banálně nezajímavá. Nešlo o detektivky, ale spíše jednotlivé krátké drobným vyšetřováním zabarvené povídky s předvídatelnými pointami, které propojuje hlavní hrdinka – první botswanská soukromá detektivka – a návraty do historie jejího života. Ona vyzdvihovaná Afrika tam ale byla cítit jen vzdáleně, vyměnit jména a následně zmiňované diamantové doly za ty uhelné, mohlo se to odehrávat třeba i v Karviné. A jeden do děje zapojený krokodýl by tomu ve střední Evropě dodával alespoň trochu té zajímavost (ostatně v Brně je doteď za draka, že :). Druhá polovina už každopádně jednotící linku má. Klasické detektivky se nedočkáme, ale postupně se dostáváme k vyřešení záhady, která už je spojená s místem děje a čerpá z lokality a zdejších specifik. Ani tak ale nejde o nějaké dechberoucí čtení, spíše oddechovou literaturu, která se postupně dostane do svého předvídatelného konce. Oceňuji zároveň audioverzi pro Český rozhlas*, kterou namluvila Jana Stryková. Ta knize dodává další rozměr, který samotný text bohužel nemá. *U ní jen pozor, protože jí ve druhé části knihy chybí jeden nesouvisející, přesto zajímavý, případ ("i přes řešení hlavní záhady bylo potřeba dále udržovat detektivní kancelář v běhu") s nigerijským lékařem.... celý text

Sněžím! Deník bílé mafie 2020, Radek Kedroň

Příjemné překvapení. Čekal jsem mírné rozvedení novinových článků, jde ale o převedení celého příběhu včetně souvisejícího kontextu do podoby hutné, přesto stravitelné a soudržné. První část se zabývá především deníkem a životem i "trampotami" známého fanouška "sněžení", jeho blízkých i vzdálených spolupracovníků a nepřímých nadřízených z "šedé zóny". Ta druhá pak rozvádí vyšetřování, soud a uzavření celého "příběhu". Jazyk je z řeči zpravodajství převeden do žurnalisticko-populárního až někdy bulvárního stylu, přesto onu červenou linii nepřekračuje. Výsledek je škodolibý, přesto se dle všeho drží (tam kde to jde) pouze fakt. Za mě je fascinující, kolik náhod muselo vést k odsouzení hlavních pachatelů, včetně neodolatelného nutkání si vše zapisovat u postavy z nich nejznámější. Jak moc se cítili nedotknutelní... Kolik kvůli tomu muselo být obětováno osobního nasazení strany zákona, nejen při překonávání cíleně házených klacků pod nohy kolegy (nemluvě o logických právních kličkách protistrany). A že ta nejdůležitější postava, která dle opakovaného naznačování textu tahala celou dobu za provázky, dodnes nebyla odsouzena, naopak byla pravomocně osvobozena ve všech možných ne/souvisejících kauzách.... celý text

Budoucnost jiné časové linie 2021, Annalee Newitz

Nu, toto jsem pravda nečekal, i když text na obálce mluvící o revoluci ve sci-fi sliboval mnohé... Co mě potěšilo? + Kniha má velmi zajímavý styl cestování v čase, pro mě ještě nepoznaný. Doslova vykopávková "kamenná" technologie ovlivňující vývoj alternativní reality našeho světa. Strojů času je jen pár, rozmístěných na Zemi dávno před pravěkem v prvohorách. Princip fungování je jen součástí spekulací, kdo a proč je na Zemi umístil (nebo jsou "přirozeného původu") se nedozvíme. Přesto mají něco do sebe a baví mě, že si k nim autorka vymyslela časovou osu přidanou na konec knihy. + Teorie hrající si s následky cestování časem a tamními paradoxy je sice už mnohokrát přežvýkaná jinde, přesto i tady přináší pro mě nové prvky. Například to, že někteří lidé si pamatují své střípky času ze svých časových linií, a pokud příliš hrábnou do časové linie své, nu, bolest hlavy je tím posledním problémem. Co naopak hodnocení sráží: - Nosné příběhy nejsou samy o sobě dostatečně, pro mě jako mužského fanouška předstředního věku, chytlavé, abych je dokázal ocenit – dady issues hlavní hrdinky, které se zvrtnou v něco ještě horšího, dívčí "vražděníčko" úchyláků a slizounů, boj za potratová práva i práva žen obecně i v ad absurdum budoucnosti převedené až do jakési "včelí" společnosti, kde jsou ženy proměněny v královny a dělnice (o této "zajímavé" dystopii budoucnosti se ale mnoho nedovíme). - Autorka si očividně libuje v některých historických obdobích a postavách důležitých pro ni a případně pro práva žen a LGBTQ+ – dozvíme se tak vše o výstavě v Chicagu i neexistujících punkových kapelách, tam jsem se ale pozorností moc nechytal. (- U obou předcházejících bodů navíc ze zhoršené čtivosti podezírám překlad, který mi někdy přišel krkolomnější...) - Kniha, kde jsou věty jako "Tak jako tak nejspíš mají co dělat s těmi našimi nesourodými vzpomínkami na reprodukční práva" nebo "Třeba je k akci vyburcovala budoucí feministická revoluce" normální součástí děje, by mohla být v jistém smyslu opravdu zmíněnou literární revolucí, nic se ale nesmí přehánět. Autorský příklon nebinární Analee Newitz (není to samoúčelná zmínka) k LGBTQ+ tematice je více než patrný, a to včetně jedné nebinární postavy se specifickým přístupem ke gramatické tvorbě vět. Sám podobnými slovy neplýtvám, ale jestli je z mého pohledu něco woke, tak tato kniha. Výsledkem jsou tak slabší tři hvězdy, kdy fandům do časových paradoxů doporučuji spíše Konec věčnosti (Asimov), a zájemcům o to, jak dostat do sci-fi důležitá témata spojená (nejen) s právy žen, tuzemskou Metu (Bareš).... celý text

Nesmrtelnost 2021, Pao-šu (p)

Nesmrtelnosti jsem se cíleně vyhýbal, abych nebyl po skvělé původní trilogii zklamán. Tak, jako se mi bohužel stalo u dalších souvisejících knih - Kulového blesku i Věku supernovy. Nemluvě o tom, že autor je v tomto případě jiný a jde v podstatě o fanfikci. Když jsem ale získal verzi audioknihy, už se odolávalo špatně... A vlastně to bylo bez velkého očekávání docela dobré. Ano, první dvě části jsou spíše cíleným doplňováním mezer původní trilogie. Tváří se jako příběhy, ale nejsou jimi. Vypráví, popisují, doplňují, vzpomínají, vrší, ale bez předchozí znalosti by to bylo jen zmatené povídání. Proto mě nejvíce potěšila třetí část, která je originální a obsahuje nejen popis, ale také děj s několika překvapivými momenty. Ano, končí zase vysvětlováním a po jednom závěru přichází ještě konec druhý i třetí, ale ani tak nejsem zklamán. Naopak, celé to ve mně vyvolává potřebu začíst se znovu do Vzpomínek na Zemi a doplnit si to, co jsem po létech pozapomněl.... celý text