puczmeloun přečtené 446

Hodiny z olova 2018, Radka Denemarková

Na Hodiny z olova jsem slyšel spoustu chvály. Čína mě jistým podivným způsobem fascinuje a tak jsem se opravdu těšil... ...a je to neuvěřitelné spojení až do formálna vysoustružených vět, čínských zajímavostí, ne/skrytých metafor, odkazů literárních i politických, slovních hříček s různou kvalitou (viz třeba kukačka - ku-ku-ku - Ku-klux-klan...), průvodců ve formě dvou koček a různě se prolínajících příběhů. Proč tedy dávám dvě hvězdičky, když normálně takováto konceptuálně promyšlená díla chválím kudy chodím a vyhledávám? Inu, když dva dělají totéž, není to totéž. A stejnou knihu čte každý trochu jinak. V tomto případě je styl čtenářsky velmi nepřívětivý, nosné příběhy pro mě málo zajímavé a všechno to zajímavé (v mém případě mj. čínská historie a zajímavosti) je skryto pod množstvím proudících slov a myšlenek. Jenže ani to by mě od knihy neodradilo... Tím hlavním důvodem, proč jsem ve čtení od poloviny knihy už prakticky nemohl pokračovat, byl onen nekonečný pesimismus. Vše je špatně. Dělat i nedělat politiku. Starat se o sebe i být aktivistou. Zajímat se i být netečný. Ano, poukazuje se na statečné disidenty, zásadové hrdiny všedního dne i světoznámé angažované autory, ale v tom množství všeho odmítaného i parodovaného ("hamáčkové světa") jako by pro jiskřičku naděje nezbývalo místa. Chápu, rozumím, ale nepotřebuju víc...... celý text

Kronův odkaz 2021, Pavel Bareš

CITACE: „Není to jen tak ledajaký příběh,“ odpověděl chlapec klidně. „Je to skládačka. Jestli se chceme dostat ke středu, musíme to vzít od rohů.“ Skvělá akční bomba, dospělejší pokračování předchozích knih a víc než důstojný konec. Užíval jsem si každou novou kapitolu a bylo mi s ubývajícími stránkami líto, že už to všechno končí. A abych se nezasekl jako u předchozího dílu, dal jsem si celou sérii znovu od začátku, pak už nemá čtenáře co překvapit... Rozhodně oceňuji hrátky s časem. Dopředu jsem o tomto konceptu z rozhovoru s autorem (viz stránky nakladatele) věděl, trochu jsem se toho obával, ale spolu s editory udělal velmi dobrou práci a vše sedí. Sem tam jsem si musel něco zpětně prolistovat, ale to mě u podobných knih naopak baví - skládat si ten příběh kousek po kousku, jak říká i hlavní postava. A rozhodně to nebylo samoúčelné... Proč tedy neuděluji plných pět hvězdiček? Musím přiznat, že jsem se příliš namlsal a měl velká očekávání. Čekal jsem nějaký nepředvídatelný zvrat na konec, nějaké propojení odkazující na intermezza/vložené stránky předchozích knih, něco navíc. Hlavní "záporáci" mi připadali jako z klasických škatulek, kdy mj. Gasz šel do full Jokera. A nákaza, která se na začátku série brala jako zajímavá část příběhu, teď až příliš odrážela (nebo temně parodovala?) realitu (je ale logické, že za to autor nijak nemůže a vyhnout se tomu nešlo). Je každopádně možné, že za pár let onu zbývající hvězdičku přihodím, Kronova série je v českém prostředí něco nevídaného, velmi čtivého a ve svém žánru příjemně kvalitního. Díky za těch pár let, které jsem s jednotlivými knihami zažil. Třikrát první díl, dvakrát druhý a zatím jednou ten poslední :)... celý text

Říše 2020, Roman Bureš

Dvě jednohubky alternativní reality v jednom balení. Jak už jsem si ověřil u série Propast času, autor píše čtivě, zábavně i zajímavě. Osobně se mi více líbily vážnější momenty, jako "cesta vlakem", naopak "lásky, vztahů a trápení" by klidně mohlo být méně. V gymnaziálním věku bych si to asi celé užil více (podobně to mám třeba s filmem Sebevražedný oddíl, 2021). A velmi oceňuji detaily, jako je zmínění např. řezníka Aloise Grebenitscheka. Pro někoho je diktatura jako diktatura, nezáleží na ideologii... Kdyby bylo možné přidat půlhvězdu, už bych ji přihazoval. V knižní verzi díky moc za časovou osu i mapu, která mi chyběla v audioverzi.... celý text

Skleněný dům 2015, Paul Tobin

Pro mě druhý nejlepší kousek z komiksové série Zaklínače. Asi nejvíc se to blíží té klasické "zaklínačovině", a i když má člověk na začátku pocit přílišného tlačení na pilu, pointa odhalí, že to není žádná náhoda. Škoda jen, že Skleněný dům zůstává takový celý nedotažený. S posledními stránkami se střípky začaly skládat k sobě, ale vše skončilo v nejlepším - až mě překvapilo, že ty zbývající stránky jsou jen různorodými kresbami. Trochu více koncepce, naopak méně chození tam i zpět a zmatených přeskoků, pak bych přihodil i hvězdičku navíc. Zároveň mě potěšila originálnější kresba. Stejně jako u Liščích dětí (druhé pokračování) překvapí snad jen přílišná stylizovanost postav při pohledu z větší dálky, někdy je to opravdu necíleně vtipné.... celý text

Prokletí vran 2017, Paul Tobin

Tohle není Zaklínač, ale nějaká podprahová reklama na koupání a lázeňství... Ne, vážně. Rozvést klasický "Foltestův případ se strigou" do komiksové podoby a dát mu zajímavé pokračování by se dalo označit za dobrý nápad. To, jak k tomu ale autoři přistoupili, už jako tolik povedené nevidím. Velké množství textu, velká spousta flashbacků, velké množství vedlejších misí, neustále se vracející "další den"... Tolik berliček aby člověk v tak tenoučkém komiksu pohledal, nemluvě o ne/nápadném pomrkávání na pubertální čtenářstvo skrze koupání na skoro každé druhé straně. A ano, kresba sice může být technicky povedená, ale přijde mi strašně umělá, generická, bez vlastního nápadu. Další ze série jednohubek, které v mysli asi dlouho nezůstanou...... celý text

Síla 2017, Siri Pettersen

V Ódinově dítěti nám byl představen nový svět a jeho obyvatelé, děj byl ale příliš jednoduchý a dějově i zvratově naivnější. Plíseň dospěla spolu s hlavní hrdinkou, přidala úrovně více světů, odhalila propojení, zabrousila do legend a nasázela množství zajímavých konceptů. Síla vše uzavírá, ubrala na překvapení a naopak přidala na akci. Osobně však spíše preferuji druhý díl, kde jsem se rád nechal překvapovat a unášet zvraty, před tím závěrečným, kde vše vcelku předvídatelně doplynulo do konce. Přiznávám, že to zdánlivě nejzajímavější, tedy závěrečná bitva a zakončení, mě tolik netáhlo. I když samotný závěr byl správně zakončující, přesto příjemně otevřený... Velmi mě v Síle zaujal svět Umpiri a jejich hlavní město Ginnungad skryté v hoře pod ledovcem. Chci ale vědět víc - vládlo tam vždy takto nepříznivé podnebí? Jak vypadá celá planeta? Rozumím, jak Umpiri vstřebávají živiny, kde jich ale pro všechny získávají dostatek? To opravdu stačí zmíněné podzemní terasy? A co podrobnější fungování celé tamní společnosti? Dostal jsem prst, ale chci celou ruku. Stejně tak mě ale obecně zajímá, kdo a proč vytvořil kruhy, jak ne/funguje principiálně zdejší (myšleno na všech "propojených" světech) síla/magie, využívaly propojení mezi světy i živočichové, nebo jen zmíněný "spirálovitý tvor" (nebo je to jen náhoda)? A jsou havrani opravdu něco víc?... celý text

Tři stíny 2010, Cyril Pedrosa

Emocionální linka příběhu je bezpochyby velmi silná. Nemluvě o tom, jak může zapůsobit na (čerstvého) rodiče. Tady musím říct, že mě kniha překvapila a dostala. Výtvarná linka to celé jen podtrhuje. Je energetická, s ohledem na situaci se kresba mění. Jednoduše černobílá, někdy však detailní, když má ale příběh rychlý spád tak rozvolňuje. Občas bohužel až na úkor přehlednosti. Jen výsledný příběh je nevyrovnaný. Někdy člověk cítí s každou stránkou množství emocí, někdy děj přeskočí, zamotá se, zaměří se úplně jinam (předzávěrečný příběh) nebo se zastaví ve vzduchoprázdnu (cestování na lodi). Nějak si navíc nejsem jist, jak drží pohromadě fungování principů tohoto světa, ale o to autorovi pravděpodobně nejde. Tři stíny tedy na svého čtenáře rozhodně zapůsobí (zvláště pokud je ve správném rozpoložení), pokud ale hledá něco víc, pravděpodobně to nenajde. Minimálně já nenašel...... celý text

Krvavý Bronx 2020, * antologie

Směs banálního a bizarního. Oceňuji nápad přinést do okolí Cejlu literární život, historickou předmluvu i inspiraci v podobě dobových článků, na základě kterých jednotliví autoři tvořili své povídky. Výsledek je ale dosti nevyrovnaný. Ke čtenáři se dostane široká paleta textů od klasických příběhů historií inspirovaných přes nějaké to zasazení do současnosti, které mě ve všech případech zklamalo, špetky fantasy (Jan Němec - Obolos) nebo hmyzí kafkárny (Václav Kahuda- Využili zatemnění) po "stančíkoviny" hutného kalibru. A musím přiznat, že čím bizarnější povídka byla, tím víc mě bavila. Když pominu klasického Stančíka (Turbína a Mordýrna), který nijak nezklamal, tak mě potěšili dva jeho "epigonové" v podobě Michala Sýkory (Závodčí Bruch) a Ondřeje Hübla (Elév). Nejvíce mě v celé sbírce zaujal Michal Konečný (Jeden den Eduarda Pospíšila), který jako historik velmi dobře spojil reálné dějiny Brna a jeho postavy s dostatečně nevšedním a zajímavým příběhem. Zároveň musím velmi pochválit ilustrace knihy. To jsou doslova umělecká díla. Nebyla někde vystavena? Šel bych se na ně teď už se znalostí Krvavého Bronxu podívat... A vlastně celá kniha by se dala rozehrát jako site specific divadlo. Kraťasy jako Mladého pošetilce od Aleny Mornštajnové nebo Krále Cejlu od Martina Reinera bych si dokázal představit jako součást nějakého pouličního festivalu.... celý text

Plíseň 2017, Siri Pettersen

Šifra mistra Leonarda v několika světových metropolích (včetně ne/nápadných odkazů na mýty a legendy) se třemi rasami a nějakým tím upírsko-severským fantasy. Je to podivuhodný mix, ale i když jsem se trochu obával, že nový svět (i když pro nás ten "starý", že...) bude nudnější lokací, nakonec se vše hezky prolíná, podivností je dostatek stejně jako zvratů měnících vyznění první knihy a já jsem tak ve výsledku naopak nadšen z dalšího rozměru, který série Havraních kruhů čtenáři přináší. ...a více než u předchozího dílu mě baví např. detail přístupu k náboženství. Hezky nenápadně je skrytý např. v nepochopení hlavní hrdinky, která se při pohledu na obraz s Ježíšem a holubicí upíná k oné holubici. Sama totiž pochází ze světa uctívajícího ptáka – havrana...... celý text

Mrkev ho vcucla pod zem 2013, Petr Stančík

Hrátky se slovy (po povodni přichází povonoč), komunikace se čtenářem (bodované hádanky a tři konce podle úspěšnosti), blbůstky, nádherné nesmysly, moc hezké ilustrace (i když nevím, co na to děti)... Jen mi to přijde jakési neukotvené. Oproti dospělému Mlýnu na mumie se to drží při zemi (myšleno fantazií, je logické, že se pro děti tamní gastro-sexualismus úplně nehodí :), ve srovnání s dětskou sérií H2O je to zase takové náhodné, bez jednotícího děje. Doslova snová fantazie, která překvapuje a drží pozornost, ne vždy ale dává smysl...... celý text

Superman: Rudá hvězda 2012, Mark Millar

Na začátku to vypadá, že se komiks bere strašně vážně, ale ze Stalina přitom dělá snad až "hodného dědečka" a Superman komunista idealista ani neví, co se v Ukrajině dělo před jeho příletem právě z rozkazu onoho reálného muže z oceli. Jenže čím víc se Rudá hvězda vzdaluje realitě, tím víc je to zábavnější. A nakonec přijde i zpochybnění Stalinova odkazu nebo šťourání (nejen) do USA. A i když nejsem úplný znalec klasického DCčka, mnoha skrytých komiksových odkazů a paralel jsem si všiml i já, nemluvě o těch viditelných, jako parádní ruský Batman. Ano, některé detaily "alternativní reality" se zdají být čistě účelové (např. nevysvětlený Nixon vs. Kennedy), ale rostoucí absurdita, parodičnost samotných postav (až na nudnou WW) i nadsazenost dějů mě bavila a na konci bylo vše správně korunováno pěkným "uroborem". Tak to má být :)... celý text

Z masa a ohně 2019, Aleksandra Motyka

Pro mě zatím nejzábavnější ze série zaklínačských komiksů. Povedená kresba, vtip, zajímavé postavy, lokace i monstra (boj s odkazem na hry), kouzla, řádná dávka intrik i pěkné a logické zakončení. Tak si to představuju.... celý text

Ódinovo dítě 2016, Siri Pettersen

Začátek je pěkně těžkým soustem. Kniha se zdá být komplexní, nakonec je však spíše plná specifických termínů, které pochopení znesnadňují (a mě od čtení trochu odrazovaly). Jak je ale čtenář s přibývajícími stránkami pochopí, najednou je děj vcelku nekomplikovaný. Ano, je i docela temný, nešetří se s krví ani zlými pletichami, ale velké zvraty nakonec nekončí nějakým výrazným překvapením nebo enormním problémem (až bych ve výsledku řekl, že jsou lehce literárně naivní). A škoda, že ze tří hlavnějších postav, na které se kniha specificky zaměřuje, nakonec světla reflektorů září prakticky jen na jednu (takovou, kterou typově známe z mnohých young adult románů, včetně Naslouchače nebo Ve stínu Hvozdu). Ale rozumím tomu. Na druhou stranu oceňuji, že svět Havraních kruhů má svoji specifickou atmosféru. Inspirace severem a tamní mytologií je jasná (i v vzhledem k autorce), přidáno (tedy v rámci mé omezené znalosti) je ale zároveň dost vlastních prvků, které knize dodávají na zajímavosti. Byl bych proto moc zvědav na dospělejší knihu z tohoto "vesmíru", kterou snad další dvě pokračování nabídnou.... celý text

Blednoucí vzpomínky 2021, Bartosz Sztybor

Podivuhodné. První dva sešity mě bavily svým konceptem prolínajících se textů/myšlenek/vzpomínek s dějem (pro první čtení je to hezké překvapení), stejně tak pointa "blednoucích vzpomínek" mi přijde rozhodně zajímavá (i když předvídatelná). Druhá polovina je ale výrazně slabší, jako by autoři nevěděli, jak to celé zakončit. Ano, jedna část je správně klasicky zaklínačsky temná, filozofická, dvojznačná, přesto jsem si u posledních stránek říkal, co to sakra čtu. A že ono počáteční prolínání bude pokračovat "nesystémově" i dál, nu, jako by se to "nevlezlo" do první poloviny. ...a tedy kresba bohužel taková jednodušší. Nic, co by člověk obdivoval, nebo se tím dlouze kochal. Snad jen možná s výjimkou mlhavců, jen to tedy není autorská invence (odpovídají podobě v rámci daného vesmíru).... celý text

Liščí děti 2016, Paul Tobin

Pro mě první kousek z komiksové série a hned známý příběh. Ano, autoři si vybrali dobrou epizodu, která i z původní Bouřkové sezóny vyčnívá, ve zpracování je ale vidět nutnost kompromisů převodu do komiksu a toho, že se někde muselo natahovat. A to ne vždy dopadlo dobře (nemluvě o nutných změnách děje). Potěší, ale není to žádná srdcovka. A pokud jde o kresbu, tady jsem spokojen, až na výjimku vzdálených pohledů/celků, kdy postavy často vypadají úplně jinak než v detailu. Sám Geralt se např. mění na babičku s drdůlkem či podivného pána v županu. Je to takové necíleně vtipné.... celý text

Moon Knight 2018, Warren Ellis

Příjemné překvapení. O tomto "hrdinovi Marvelu" jsem nikdy neslyšel, ale rozhodně si i příště nechám doporučit pro rozšíření obzorů takovouto chuťovku. Rozhodně totiž nejsem zklamán. První příběh (Moon Knight vol. 5 č. 1) je sice pomalejší, detektivnější (až noir...), ale ukazuje cestu, kudy to bude dál směřovat. Druhý (č. 2) je skvělým konceptuálním nápadem, chvíli mi pravda pochopení trvalo, v klasickém Marvelu jsem to nečekal. A i zbývající čtyři měly něco do sebe, ať duchařskou pointou (3), psychedelickou obrazovou jízdou (4), herním principem boje v jednotlivých "úrovních" (5) nebo otevřenými interpetacemi boje se zneuznaným magorem (6). Zajímalo by mě, zda se laťka držela i v dalších navazujících číslech. ...naopak první příběh – Noc Vlkodlaka – byl jako ze špatného komiksu. Notně zestárlé dějem i provedením. Ale rozumím tomu, že jde v knize o uvedení do historie Moon Knighta a své místo to tedy má. Mě to ale nijak nepřesvědčilo, spíš jsem se na začátku lekl, co to je.... celý text

Temný karneval 2018, Ray Bradbury (p)

Zajímavá směs. Od vtipných kousků přes parodie žánru, jednoduché hříčky i znepokojivé texty až po hluboká zamyšlení. Na část povídek už jsem narazil dřív v jiných sbornících, do mysli se mi zapsal Zástup a Malý vrah. Tentokrát si k nim přidám černohumornou Kostru, morbidního Hrobníka, Čertíka v krabičce (nejen film Vesnice si určitě bere inspiraci ze stejného zdroje :), znepokojivý Vítr nebo vtipnou Žila byla stará žena. Ano, některé z povídek, mj. dvě poslední, jsou trochu slabší, ale z Temného karnevalu u mě určitě převažuje celkově dobrý dojem. A jak normálně nemám rád předmluvy, tady krátké uvedení každé z povídek do kontextu, zdroje inspirace i důvodu vzniku dává rozhodně smysl. Hezky to dotváří celé dílo.... celý text

Kronovy děti 2019, Pavel Bareš

Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je to geniální dílo, nebo zajímavá, ale šíleně překombinovaná kniha. Jestli vše řečené a na sebe navazující i odkazující dává dohromady větší smysl, nebo je to jen na efekt a povrchní*. To se ale bohužel nedozvím, dokud si nepřečtu třetí a závěrečný díl série... Kniha je to každopádně více než čtivá. Čtenáře to nemůže nebavit – děj neustále utíká kupředu, odhalují se nové a nové věci... Baví mě hraní si s textem, různorodost kapitol, styl psaní i zpracování knihy... Na druhou stranu je to ještě o něco složitější a čtenářský nepřístupnější než první díl. Už jen proto, že kniha bez okolků a připomínání navazuje na předchozí děj a čtenář bez dobré paměti nemá šanci se chytit. Začínal jsem tak hned dvakrát** a ještě jednou si v mezidobí musel přečíst Projekt Kronos. A nejde jen o děj, tam kde svou hutností Projekt končil, tam Děti začínají. Ještě více postav, tajemna, krve, skákání v čase a prostoru. Pokud některá z postav skončila, nahradil ji někdo silnější, tajemnější a důležitější... Je to vlastně nejen pokračování, ale i dějová nadstavba. A stejně jako u úvodní knihy, i tady jsme dostali uspokojující průběžné zakončení. Mám opravdu rád, když jednotlivé díly série nekončí na sílu, ale tvoří samostatnou (i když samozřejmě ne samostatně stojící) kapitolu celého obrazu. * V tomto mi Barešova série strašně připomíná knižní Píseň ledu a ohně (viz známá Hra o trůny). I tam se vrší množství postav, flashbacků, propojení a mytologie, do vydání (jestli se ho vůbec dočkáme) posledního dílu ale čtenář nemá ponětí, zda je to autorem do detailu propracované dílo (kde se jednou všechny detaily propojí), nebo jen dobře napsaná kniha směřovaná primárně na neustále se posunující děj a zvraty (kde to vše okolo je jen snaha o hutný worldbuilding). ** V roce 2022 rozečteno napotřetí a je pravda, že je čtení o řád jednodušší a text přístupnější a pochopitelnější.... celý text

Žebrácká opera 1990, Václav Havel

Zase něco úplně jiného. A přitom je v tom Havel dosti vidět... Neznám originál, takže jsem se musel po přečtení podívat, co vše bylo v této verzi přidáno. A tleskám, protože Havel to vytáhl na úplně novou úroveň. Přiznávám, že zvraty posledních dějství bych na začátku vůbec neočekával a jsem tedy příjemně překvapen. Další kus, který si píšu do seznamu a uvidíme, jaké divadlo ho bude hrát. Zatím se mi do rukou dostala filmová verze od Menzela, a i když čtu o tom, že se dle lidu moc nepovedla, minimálně první polovina dodala Havlovu scénáři život a herecký um zase níže zmíněným řádně našroubovaným větám dobrý zvuk. Je k popukání číst hru z prostředí chudiny a zločinu, kde mezi sebou hlavní postavy mluví o přízemních věcech Havlovým vypilovaným stylem plným dlouhých vět (odstavců až stránek) a pseudoodborných jazykolamů jako ze sociologických učebnic, které ale na své místo pasují jak p**el na hrnec. Fascinující, to mě moc baví. A do toho detaily, jako opilec bojující za svobodu tisku, zločinec s pracovní ctí nade vše nebo bordelmamá s proslovem o individuálním přístupu...... celý text

Ztížená možnost soustředění 1968, Václav Havel

Velmi příjemné překvapení, takovouto jízdu jsem vůbec neočekával. Už vím, že Havel ve svých hrách rád neustále opakuje některá témata a motivy, vše graduje, postupně ubývá příčetnosti a naopak přibývá absurdity (Ztížená možnost se v tomto drží docela při zemi). Stejně tak se objeví i další náhled do vod úřednicko-organizačně-systémových, tentokrát zosobněných vědeckým týmem s robotem Puzukem (i vědeckou prací hlavní postavy). Že ale přibudou i hrátky s prostorem a časem, to všemu dodává úplně nový rozměr (doslova :). Na druhou stranu mě trochu mrzí, že tematicky hra pracuje s otázkou jakýchsi vztahových šachů. Ano, je to klasické české téma, které se donekonečna objevuje ve všech druzích tuzemské kultury od knih po filmy a pro Havla to může být i zaujetí autobiografické, mně ale pravda přijde poněkud přízemní. Sem ale pravda docela zapadá... Březnové doplnění: V brněnské Redutě měla tato hra na začátku roku 2022 premiéru. Jako na zavolanou! Překvapen z četby mě proto zajímalo, jak bude ono prohazování časů a scén přehledné naživo. A funguje to, divák si totiž viděné mnohem lépe propojí. Zároveň v obklopení dalšími diváky lépe působí i ona základní zápletka milostných peripetií, která v četbě vychází prvoplánově – přidává lidský prvek a vtip v kontrastu s odosobněnými zapisovanými větami a dialogy s výzkumníky.... celý text